Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
"To nezní moc zajímavě." Pověděl na vyprávění od B-ho a opřel se o kámen.
"Fajn šéfe, když tak vzbuď mě kdyby se něco dělo, mám lehké spaní." Pak se obrátil k B-mu.
"Ty, žádný podrazy, jinak tě fakt pohřbím, a nebude mě zajímat jestli jsi opravdu natáhl bačkory, nebo jestli ještě pořád žiješ." Řekl když viděl že si k sobě bere kunai. Taštičku s posledním vybavením co měl si dal k hlavě a otočil se zády ke dvěma.
"A šéfe, bacha na zajíce." Pousmál se, a po chvilce propadnul do takového toho nepříjemného polospánku, kdy člověk vše vnímá, ale pořád ještě spí a po probuzení bývá protivný a utahaný. Velkou část života strávil spaním na tento způsob, takže mu to ani tak moc nevadilo a po čase mu to stačilo k tomu aby byl odpočatý. Trochu se zavrtěl a spokojeně podřimoval dál.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Hrobník sa začal predstavovať. Pozorne som počúval, aby som sa o ňom čo najviac dozvedel.
,,Tak, môj život je oveľa zaújmavejší než Hrobníkov," už už som chcel povedať o masakri svojej rodiny, ale vyzradil by som svoju identitu.
,,Volám sa Brain. Živím sa kradnutím a zabíjaním. Od dedín som si vyslúžil veľa prezývok. Najčastejšie to boli "idiot", "hajzel", ale aj "oceľ" a tak podobne. Môj najväčší masaker bol... neviem. Zameriavam sa na Genjutsu a Ninjutsu," dokončil som. Chlapík potom povedal, že máme ísť spať. Vzal som si do ruky kunai a išiel som si ľahnúť, ale stále som ich pozoroval, keby sa náhodou o niečo pokúsili.
Odokemono Kumo
Les
Odoke se trochu uklidnil a na Hajiho první otázku nemusel ani přemýšlet "co bych dělal, kdybych měl možnosti jako ty? Chtěl bych žít život normálního shinobiho, mít tým, rodinu, bohužel mi tyhle idylky vzali lidé" řekl a pak se jen zahleděl na Hajiho "všichni se rodíme s tím, že naší půlku tvoří zlo a hodně lidí zlu podlehne, já jsem chtěl žít normální život, ale nebylo mi to dopřáno a ani nebude, dokud to nezměním. Jenže do té doby si nejspíš ještě hodně vytrpím, ale jakmile zesílím, tak se chci zapsat do dějin" řekl a zasněně se kochal říší, kde už rasa homo sapiens sapiens nemá žádnou moc. Pak se opět vrátil do reality, když ho Haji poplácal po rameni "tak se pokusme najít nějakou tu vesnici a mohli by jsme se pak pořádně kouknout na ty svitky co nám ten chlápek dal" řekl a klidným krokem vyšel s Hajim.
Riku Morimoto
Neznámý les
Během hrobníkova projevu se Riku najedl a poposunul k chlapcům jeho šátek se zbytkem rýže, pokud budou chtít.
"Vskutku zajímavé jméno, ale jako přezdívka nebo tak je to vhodné, lidé si tě zapamatují."
Pousmál se Rik a koukl kolem sebe.
"Jop, máš pravdu, taky se mi to tu dvakrát nezdá, ale dál už dneska nepůjdeme, nemá to cenu, takže budeme během noci držet hlídky, já s ní začnu."
Rik se trošku poposunul a opřel se lépe o kámen. Trošku se přikryl dlouhým kusem svého kimona a zachumlal se do něj.
"Klidně můžete jít spát, pak někoho z vás vzbudím a sám si chvíli odpočinu."
Haji
Les
Haji se trošku zarazil, když ho pavoučák politoval, ale zase na druhou stranu jej začal jaksi podezřívat.
"Chápu, kam tím asi míříš, ale co bys dělal na mém místě?"
Pokrčil rameny a zadíval se kolem.
"Nevím, co chci a sám na to asi moc rychle nepřijdu, ale pokud půjdu s někým a budu poznávat svět, lidi a další věci, rozšíří mi to obzory a třeba mi to ukáže, co jednou budu chtít po sobě zanechat. Navíc si nemyslím, že se lidí rodí špatní, každý si cestu volí, ale někdy jsou nuceni jít jistou cestou."
Vysvětlil Haji a trošku se ušklíbl.
"Ani o tobě si nemyslím, že jsi špatný. Jenom ses dostal na mušku špatným lidem a tohle z tebe udělali oni."
Poplácal ho po rameni a šel dále směrem, kterým původně mířili.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Odokemono Kumo
Les
"Jo, ale po čase si zvykneš" řekl Odoke a pak si vyslechl Hajiho příběh. Když domluvil, tak se zastavil a pořádně si Hajiho přeměřil "to je mi líto, ale jedno nechápu" na chvíli se odmlčel a stále si ho prohlížel se skříženýma rukama "ty nejsi zběhlík, vyvrhel, vrah, tak proč se držíš někoho jako já? Vraha, vyvrhela, lovné zvěře, navíc do doby, než jsi se ukázal, tak vše celkem šlo, jako první ty a pak ten divnej týpek" začal mít podezření a spodní páry rukou svěsil podél těla, ale vrchní měl stále skřížené.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Když se jich začal muž vyptávat, trochu se zamyslel.
"Tak fajn. Jak už jsem říkal, jmenuji se hrobník a jak už ví i tady B. mé jméno se dědilo hezkých pár generací. Mám rád rajskou polévku, vtipy a samozřejmě se určitě najde pár lidí kteří mi jdou nejspíš po krku." Pokrčil znuděně rameny. Nezajímalo ho kdo po něm jde, pokud byl schopen se ubránit, byl v klidu, ačkoliv je pravda, že za poslední rok se někdo opravdu snažil. Pokud útočníky nepohřbil, bylo jedno kam šel, jak je zranil, či jestli prostě utekl do jiného města. Prostě šli za ním a ničili mu reputaci, což se mu vážně nelíbilo. Co teď věděl bylo to, že pokud nechce zažít on sám svůj pohřeb, měl by se hodně rychle zlepšit v boji.
"Vlastně ani nevím co bych chtěl umět. Jsem zvyklý na práci s mrtvými a ninjou jsem chtěl být z pouhého rozmaru. Možná víc propracovat práci s chakrou, přiučit se pár technik a vylepšit styl boje." Řekl co by se chtěl naučit a protáhl se. Koukl se okolo. Zdálo se mu, že místo kde zůstali je ještě ponuřejší než když přišli. Tady by se mi fakt líbilo. Pomyslel si, ačkoliv jej právě trochu zarazilo, že by chtěl zůstat na místě, kde nebyla žádná možnost jak dosáhnout svých cílů.
"Hej šéfe, nevím jak tobě, ale tady se mi něco nezdá." Zamračil se na Rika, který taky koukal po okolí.
"Ačkoliv ta atmosféra může být i díky Brainovi." Zasmál se, pokrčil rameny a odložil nádobku. V klidu čekal co jim řekne B. a rozvalil se tak pohodlně, jak jen mohl.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Vesníce Tokoname
Naoki pokračoval ve své chůzi a ani si nevšímal toho co se děje za ním. Nasadil celkem rychlé tempo, které navíc pomalinku zrychloval, ale i tak muži stihli doběhnout než odešel. Naoki se sice chtěl omluvit mužům za způsobené škody, protože kdyby předtím nehodil ten talíř, aby na sebe před muži upozornil, tak by se neseběhla ta rvačka a to co po ní následovalo, ale vyrušili ho další příchozí muži. Měli na zádech stejnou nádobu jako ten červenovlasý kluk. Že by také ovládali písek? Pomyslel si, ale neměl čas uvažovat. Muži na něj totiž pod otázkou, jestli není Kokumotsu seslali obří ruce z písku. Nenechali Naokiho ani odpovědět a tak jich na něj letělo sedm, což znamenalo, že i kdyby se pokusil uhnout či to nějak vyblokovat, tak by ho stejně nějaká ruka zasáhla. Moc šancí vyváznout bez zranění sice v tuhle chvíli neměl, ale jednu věc přece jen a to svojí ohnivou techniku. Ohnivá a písečná technika by totiž neměli být zrovna kamarádi a jeho oheň by měl vyjít jako vítěz. Naoki tedy složil potřebné pečetě a z pusy proti rukoum vyfoukl hořlavou mlhu. Poté vzal kunai s výbušným lístkem a hodil ho před sebe do země s tím, že by výbuch mohl zapálit i mlhu a tím vytvořit ohnivou techniku, kterou se dříve učil. Zároveň při házení kunaie odskočil o kousek dál, aby než lístek vybuchne nedostal zásah od písečných rukou. Pokud by tedy oheň vznikl a mlhu zapálil, tak by měl z písku co na něj letěl vytvořit sklo.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Riku Morimoto
Neznámý les
Riku jen s pobavením sledoval, jak se ti dva hašteří. Bylo docela možné, že se v budoucnu pozabijí, ale mohlo se také stát, že se stanou dobrými kolegy, alespoň co se práce týkalo. Ale bylo to mimo jeho business, on měl svých starostí dost a staral se spíše o sebe, měl by asi teď převzít nějakou zodpovědnost, když je takhle narekrutoval, ale oni si ho našli sami, tak co? Život je naučí nejlépe. A praxe je stokrát lepší, než teorie. Alespoň dle Rika.
Když se oba vrátili a jelen snad nabyl klidu, měl Rik už veverku nad ohněm a ta se krásně opékala.
"No tak si dejte, co máte. Já si s veverkou vystačím, mám u sebe ještě rýži."
Poznamenal a začal štrachat v dlouhých záhybech kimona. Nakonec vytáhl malý šátek, který byl zabalený do uzlíčku. Rozvázal ho a měl před sebou kopec rýže. Veverka byla na Rikův vkus tak akorát opečená, takže se pustil do jídla. Hrobník si mezitím zase ukuchtil nějakou polévku, dle vůně by typoval na rajskou a Brain, ten už si taky něco klohnil.
"No, tak když už jsme se tu, tak mi o sobě něco povězte. Vím, že srdce mi tady vylévat asi nebudete, ale něco říct můžete. Hlavně to, jakým směrem se chcete ubírat, co se týče vašich schopností. Sice nejsem dokonalý mentor, ale něco taky umím. Takže asi tak."
Prohodil Rik a zakousnul se do veverky na větvi, kterou použil jako rožeň.
Doufal, že zas nebude hrobník pindat, že jeho minulost je jeho, a když Rik vyzvídá, měl by jít příkladem a říct o sobě něco první. Na tohle si tu fakt nehodlal hrát.
Sem tam nenápadně těkl okem do koutku oka a díval se po okolí, nemohl se zbavit divného pocitu v tomhle lese.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
"Nevím jak ty, ale já ,na rozdíl od tebe, nelžu jako když tiskne, nejsem vražící cvok a nedělám podrazy." Odpověděl na jeho varování.
"A jestli jsi takový blb*c a myslíš si, že bych se nechal zabít obyčejným řádovým vrahem jako jsi ty, tak se znovu mýlíš." řekl už mírně podrážděným tónem. Když dorazili ke chlapíkovi, tak zcela jasně ohrnul nos nad veverkou a vzal nádobu s vodou. Šel ji doplnit a zároveň do ní udělal kunaiem dírky, na které dal kousek lanka tak, aby se dala pověsit. když se vrátil, zabodl do země dva vyšší kusy dřeva a mezi větve na vršku dal třetí, na který navlékl nádobku. Když se podíval na své dílo, ještě upravil délku lanka, aby plameny ohřály vodu, ale nepropálili bambus ve kterém byla.
"Fajn, nevím jak vy, ale já si dám svoje jídlo. Ne že bych neměl rád maso, ale pořád nevěřím že to tenhle ten," ukázal na Braina "neotrávil nebo tak něco."Z batohu vytáhl malý sáček s rudou směsí a nasypal trochu obsahu z něj do nádobky. Směs v pytlíku, byla směs sušených nadrcených rajčat, různých bylinek a jiných nesmyslů, co alespoň vzdáleně patřila do rajské polévky. Nebylo to sice tak dobré jako v kuchyni s plným vybavením a čerstvými ingrediencemi, ovšem jíst se to dalo a chutnalo to na tolik přijatelně, aby to Hakahori jedl. Po chvilce jejich 'tábořiště' provoněla vůně rajčat. Kunaiem promíchal obsah nádobky a když začala slabě bublat, sundal ji a sedl si k nějakému kameni, který využil jako podepření. Popřál dobrou chuť a pustil se do svého výtvoru.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
,,Tenkuu'' zakrical Genesis ked bandita skoro zasiahol jeho orla. Ten sa nastastie stihol vyhnut a vyletel vyssie. Genesis sa nanho pozrel a ta chvilka nepozornosti ho vysla draho. Odrazu v boku zacitil bolest. Pozrel sa tam a videl zapichnuty shuriken. To bola posledna kvapka. Hnev nad nim zacal po dlhej dobe vyhravat. Bolo mu uplne jedno co ako skonci, ale chcel citi krv. Vytiahol sip napol luk, zamieril na srdce a vystrelil po tom co sa plazil ku kusi. Ked sip opustil tetivu ihned skocil po tom co donho hodil shuriken a pristal tesne pred nim. Na nic necakal a zautocil mu na krk pastou, ked mu z ruky vystrelila skryta cepel. Utocil znova a znova, bolo mu jedno ci zije ci je mrtvy, len ho chcel zmasakrovat. Absolutne sa prestal ovladat. Bolo mu jedno ako si vedie Daisuke, popravde nanho uplne zabudol, pred ocami mal totalne zatmenie
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Hrobník tam začal hovoriť niečo o tom, že či chcem ten kus mäsa pochovať.
,,Ja ho chcem zjesť, ty debi*," povedal som mu. Nechal ma tam aj s mojou časťou, ktorú som mal zakopať. Začal som kopať. Držal som sa Hrobníkovej rady a mäso som zakopal nie veľmi do zeme. Potom sa ku mne vrátil.
,,Takže ty chceš mať tajnosti pred tým chlapíkom? Ak sa pokusíš o niečo múdre proti mne, alebo chlapíkovi, zabijem ťa bud ja, alebo on," oznámil som mu na jeho minulý dotaz a vrátil som sa ku chlapíkovi aj s mojou večerou.
,,Snáď vám bude ta veverička stačiť," povedal som im.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Byla to neskutečná shoda náhod, kdy se muž napřáhl mečem tak moc za záda, že odrazil Fuuma Shuriken, ale nedalo se nic dělat. Daisuke se hodlal nějak vyhnout meči, což by mu nevyšlo, pokud by se Genesis netrefil šípem, tak jak se trefil. V tom se zabodl meč přímo před Daisukeho, který neváhal, popadl ho a jak ho vytáhl ze země, tak tím zespoda táhl útok nahoru, čímž chtěl seknout banditu se šípem v rameni do břicha a tím ho úplně zneškodnit. Jelikož počítal s tím, že to vyjde, tak na nic nečekal a v obou dlaních se mu lehce rozzářila fialová záře a v dlaních měl kunai. Jeden vymrštil směrem na plazícího se banditu, tak aby ho zasáhl přímo do zad a druhý letěl na muže, který byl zasažen kamenem - také letěl do zad, protože původně stál Daisuke před Genesisem, takže když nyní byl k němu bokem, tak měl dokonalý úhel hodu na záda toho bandity. Absolutně nerespektoval rozkaz, že nemají nikoho zabít. Bylo mu ukradené, že se Shiro asi zblázní, ale tady šlo o jeho a Genesisův život a rozhodně neměl v plánu se držet zkrátka.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke už neměl čas ochránit jeho kolegu snipera, tak alespoň využil svých možností k tomu zaútočit na toho chlapa s mečem.
Ten se ale naneštěstí pro Daisukeho zrovna svým mečem napřáhl až buhví kam za záda, takže se jeho čepele druhý fuuma shuriken jen odrazil. To ale muže polekalo a vyvedlo z rovnováhy, takže ve svém seku na chvilku nepokračoval a jen překvapeně zamrkal.
Mezitím se druhý bandita spokojeně zazubil, když se jeho kopí zabodlo Genesisovi do prsou, ale to se mělo změnit. V klasickém obláčku kouře se totiž Genesisovo tělo proměnilo v dřevěný špalek, což vykouzlilo banditovi ve tváři dokonale vyjevený výraz.
Pak to ještě dodatečně schytal kamenem do hlavy, při čemž vyjekl a chytl se za postižené místo rukama.
Mezitím Genesis natáhl nový šíp a vystřelil po tom chlapovi s mečem, který se už zase vzpamatoval, a chystal se Daisukeho rozpárat od hlavy k patě. Šíp muže trefil do levé paže, díky čemuž bandita při výpadu meč levačkou pustil, ten změnil dráhu a zasekl se tak do země těsně vedle Daisukeho. Pár centimetrů blíž a měl by Daisuke po pravačce.
Mezitím se ale už vzpamatoval ten chlap co ho Genesis trefil kamenem a naštvaně se proti chlapci rozeběhl s úmyslem ho srazit k zemi a pustit se do něj pěstmi.
Muž, který se potýkal s orlem, si vytrhl shuriken z ramene a ohnal se s ním po orlovi, čímž ho od sebe odehnal, načež se vysápal na nohy a onen shuriken po krátkém obhlédnutí situace mrštil po Genesisovi z prava.
Chlápek s shurikeny v achilovkách se mezitím plazil po zemi ke kuši opodál.
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Oba chlapci to brali hodně na lehkou váhu. Byli zde neznámí, kdežto ostatní lidé se moc dobře znali, protože šlo o klasickou malou vesnici, kde se lidé mezi sebou stýkají a baví se spolu. Atakkai udělal tu největší hloupost, protože vkročil do hospody, která se momentálně rvala a tudíž se tam ani přes létající kusy nádobí, kusy stolů a podobně nedostal, protože by rovnou koupil ránu nějakým předmětem. To, že arogantně vrazil do Enza, bylo samotnému Enzovi naprosto ukradené, protože nepočítal s tím, že by v dnešní době potkal po cestě nějaké normální ninji, kteří nemají potřebu se předvádět. Atakkai tedy stál před hospodou a Naoki chtěl odejít, což mu však zablokovala skupinka o pěti ninjích, kteří seskočili ze střechy. "Ty jsi Kokumotsu?" Řekl jeden, ale byla to od nich spíše řečnická otázka, protože najednou všichni natáhli ruce a z jejich nádob na zádech vylétly písečné ruce, které letěly přímo na Naokiho s tím, že si mysleli, že jde o Atakkaie, kterého zřejmě měli v úmyslu zajmout, ale přes ten zmatek si nevšimli, že Naoki na zádech nemá písečnou tykev. Na Naokiho letělo dohromady 7 písečných rukou, které byly dvojnásobně velké jak normální ruce. Enzo jen sledoval, co se všechno děje a čekal jak zareagují oba chlapci. Mezitím se desítka ozbrojenců přiblížila a obestoupili celé bojové pole s tím, že Enzo, Attakai a Naoki byli společně s pěti ninji z písečné vesnice uprostřed kruhu. Dalo by se říct, že se jednalo o dokonalou past.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Pobaveně se na něj koukl.
"Co to sakra děláš?" Řekl když kluk začal kopat jámu. "Ty chceš tak velký kus masa, které přiláká masožravce a navíc se zkazí a bude smrdět zakopat takový kousek od nás?" Pak se ho zeptal na jméno.
"Jsem Hrobník, mé jméno dostávají v mé rodině všichni prvorození synové, i já pokud budu mít syna tak jej pojmenuji tímto jménem. Něco se ti na mém jménu nezdá? A co se týče příjmení, není potřeba abys jej znal. Promiň, jsem jen přirozeně opatrný." Usmál se a začal jelena porcovat. Za chvilku byl jelen na šest kusů a Hakahori si tři vzal. "Najdi si tři místa dál odsud, stačí okolo dvaceti metrů. S čtyř metrovým odstupem je zakopej. Nezakopej je moc hluboko. Tak půjdou případná zvířata po mase a ne po nás." Skončil s poučováním.
"Buď tady za dvacet minut, jestli chceš vědět ještě něco a nechceš se ptát před ním, budu tady, pokud tu do dvaceti minut nebudeš, jdu zpět." nečekal na odpověď a rozběhl se směrem pryč. Když došel dostatečně daleko, udělal to samé, co poradil Brainovi. Pak se vrátil, bez masa to bylo o dost rychlejší a počítal, že má alespoň tři minuty předstih. Pomalu se blížil k místu, kde Braina nechal.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Chlapík si začal jeleňa prezerať. Povedal, že ho mám odniesť, že toľko toho nezjem. S Hrobníkom sme ho odniesli do lesa. Keď sme tam boli, začal som mu rezať kus nohy.
,,Ďalšie pravidlo pre teba. Čo poviem, že mám zabraté, je to zabraté," oznámil som mu a nohu som si zobral. Potom som začal kopať jamu, aby sa Hrobník priliš neprepracoval.
,,Takže ty sa voláš Hrobník... zaújmavé meno... a čo tvoje priezvisko?" naschvál som sa ho spýtal. Chcel som ho vyprovokovať, aby mi povedal pravé meno. V zadu za chrbtom som mal pripravený kunai, na situáciu, že by chcel zaútočiť.
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Zamračil se na jelena.
"Já nevím jak ty, ale já si myslím, že tohle by měl být jeho problém." Ukázal prstem na jelena a pak kluka.
"Nebejt toho že vůbec nepřemýšlel tak ten jelen tady vůbec není, takže to není moje starost." Pak přímo ukázal na kluka.
"Pravidlo číslo tři, obvzlášť pro tebe B., nepřidávání práce na víc za kterou nebude zaplaceno." Mračil se na kluka.
"Jestli myslíš že budeš zabíjet a já po tobě uklízet, tak se šeredně pleteš. Až se dostanem do města a já budu mít lopatu a dočasnou práci, klidně si vraždi jak chceš, do tý doby, si mrtvoly uklízej sám." Založil ruce na hrudi a naštvaně se na kluka díval. Pak šel k jelenovi a povzdechl si.
"Ty jsi se asi vážně nikdy nesnažil něco vyřešit fakt mírově. A zřejmě, jsi asi nikdy nepoužíval mozek." Zamračil se.
"Tentokrát ti s tím pomůžu, příště, pokud nebudeš přemýšlet, tak se o to postaráš sám." Řekl nevraživě.
"Vezmi toho jelena a jdeme." Ukázal směrem k lesu a vzal si pár kunaiů co mu zbyly. "A vem si sebou zbraň."
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto
Neznámý les
Když Brain přišel a hodil před Rika jelena, trošku protočil oči a přehodil si párátko z jedné strany pusy do druhé.
"Zabíjení, to je tvoje hoby co?"
Přidřepl si a podíval se na mrtvé zvíře, přičemž ho pohladil po hlavě a zavřel strnule civějící oči.
"Příště, zabij jen to co sníš. Tenhle jelen zemřel úplně na nic, protože sníš maximálně desetinu, pochybuji, že ho budeš tahat sebou, navíc to bude jako jedna velká stopa, že tady někdo byl."
Vysvětlil Brainovi, ale mezitím se vrátil hrobař a Brain začal brblat něco o pravidlech. Kývnul hrobařovi na znamení díku za vodu a po pár minutách, co se věnoval ohništi, mu poklepal na rameno, aby ustoupil.
"Ukaž, zařídím to."
Vytasil katanu a zabodl ji do dříví. Během chvíle se rozzářila modravými paprsky, ty rozehřály čepel natolik, že dříví jednoduše vzplanulo.
"Takhle to bude rychlejší."
Mrkl na hrobaře a uvažoval, jestli se pustit do jelena, nebo mu bude stačit ona malá veverka.
"No a co se týče těch pravidel, myslím ,že dvě budou stačit, nepozabíjet se a přežít."
Konstatoval suše Riku a začal zpracovávat veverku.
"Vypadá to, že tady budeš mít ještě prácičku."
Opáčil na hrobaře a hlavou kývnul na nehybné tělo jelena.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý les
Když šel kluk sám, jen pokrčil rameny. Šel lesem a sbíral dřevo. Když se dostal o kousek dál, narazil na pramen a menší prohlubeň, u které se horko těžko dařilo pár bambusům. Prostě je prolomil a vcelku rychle si udělal tři menší a jednu větší provizorní nádoby na vodu. Svázal je k sobě stejně jako hromadu dříví a vydal se zpět. Přišel zrovna když kluk mluvil o pravidlech.
Hodil dříví na zem. Podal jim nádoby s vodou a sám se napil.
"Hmm, máš asi pravdu." Odpověděl a sklonil se k jelenovi
"Nějak divně smrdí." Zamračil se a pak nakrčil nos.
"Je mi jedno jestli to budete jíst, ale já se najím svého." Řekl a začal chystat ohniště.
"Tak povídej ty hrdino, jaký pravidla by sis přál?" Nadhodil přes rameno a dál se věnoval ohništi. Mezitím přemýšlel co mu na zápachu toho jelena nesedělo.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
"Hrobník" si začal robiť podmienky.
,,Vieš, keby som chcel, zabil by som ťa predtým. Ale chcel som, aby si videl Brianuov mier," vysvetlil som mu.
,,Idem sám, uloviť niečo," oznámil som im a rukou som im kývol. Sem tam som sa pozrel, či sa nepokúsili o niečo múdre. Prišiel som medzi nejaké tenké stromy. Na jednom tenučkom strome bola veverička. Priplížil som sa k stromu a kopol doň. Veverička spadla rovno mne do náručia. S lovením som veľké skúsenosti nemal, skôr som mal zaújem o kradnutie. Zavrel som oči a veveričku som kunaiom zabil. Navliekol som si ju na drát a obviazal okolo pasu. Potom som sa vydal hľadať niečo ďalšie. Potichy som sa plazil lesom. Nikde nič, len samí chrobáci. Až potom som narazil na jeleňa. Pomaličky som za ním išiel, ale jeleň ma započul a začal utakať. Rozbehol som sa za ním s kunaiom v ruke. Na jeleňovú rýchlosť som nestačil. Potom som sa hodil na zem a hral som mrtvého. Nevedel som, či to platí na jeleňa, ale asi áno, pretože za mňou prišiel a očuchával ma. Ja som túto situáciu využil a porezal som mu nohu. Potom som ho zabil. Viedol som ho späť do kempu a hodil som ho pred chlapíka.
,,To je to, čo som našiel," povedal som a plus som k tomu hodil veveričku.
,,A myslím, že zatiaľ, čo budeme cestovať spolu by sme mali mať nejaké pravidlá," povedal som.
Riku Morimoto
Neznámý les
Riku jen pozvedl obočí nad hrobníkovou domýšlivostí, ale rozhodl se jí použít proti němu.
"Máš pravdu, vlastně bych vás ještě hlídat měl. Třeba se tu objeví zajíc."
Usmál se a mávl nad ním rukou. Věděl, že bude asi hodně svéhlavý a paličatý, ale v hlavě něco měl, takže to zatím neřešil. Brain zase chtěl nějakou tu sílu, takže byl prozatím v klidu. Bavilo ho sledovat ty dva kluky, jak si jdou navzájem po krku a zároveň se snaží vycházet v jakési shodě. Celkem legrační.
"No co... Alespoň bude nějakou dobu o zábavu postaráno."
Zabrblal si pod nos, hodil si do pusy párátko a pohrával si s ním pomocí jazyka. Opřený a s přivřenými oči tiše vyčkával, jestli ti dva něco zapálí, nebo se vrátí nedotčení. Bylo to padesát na padesát.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Neznámý Les
Když se vydali na cestu, celou dobu mlčel. Běželi pár hodin, což pro něj nebyl nijak zvlášť problém. Když dorazili k nějakým ruinám, muž se zastavil a udělal kolečko. Jako pes. Pomyslel si Hakahori. Pak je poslal pro dřevo a na lov. Sladce se usmál. Poskoka ti dělat nebudu, s tím nepočítej.
"Tak fajn, když teď děláme práci, ty si jistě plánuješ vzít první hlídku." Usmál se na něj. Pak se jej zeptal ten kluk na to jestli jdou spolu.
"Jestli chceš jít se mnou, tak jdi vedle mě, nebo přede mnou. Jinak si jdi po svých." Usmál se. "Ne že bych tě neměl rád, jakože fakt nemám, ale mám dost rozumu, abych ti nedal možnost bodnout mě kunaiem do zad." Pokynul mu na cestu směrem k lesu. Nezdálo se mu na něm nic zvláštního, možná trochu ponurý, jako všechny lesy k večeru, ale ta atmosféra mu vyhovovala. Měl rád temná místa a tenhle les mu připadal skvělý. Čekal až kluk vykročí aby s ním srovnal krok. Byl vcelku inteligentní, tak mu došlo, že z něj chce dostat co nejvíce informací o něm. Velmi pochyboval, že s ním chce trávit čas pro jejich velké kamarádství. Bylo mu to vcelku jedno, když to chce vědět, tak ať se ptá. On nemá co skrývat, ale taky nemá důvod mu říkat pravdu. Pousmál se.
"Tak, jestli je něco, co chceš vědět, klidně se ptej, já mám jen jednu otázku - chceš lovit nebo sbírat dříví?" Pak se zamyslel.
"Možná by bylo fajn sehnat i nějakou vodu."
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Nejaký Les
Pozrel som sa na "Hrobníka".
Pf... rodičia ho museli nenávidieť, pousmial som sa. Chlapík nás potom viedol z dediny preč. Tým dedinčanom, ktorí boli ešte furt zmätený z toho, že chlapci, ktorí sa chceli pred chvíľou zabiť teraz odchádzajú spolu ešte s nejakým chlapíkom. Cestovali sme hodné hodiny. Cez hustotu korún stromu som ani nevidel, či je deň, alebo noc. Museli sme cestovať dlho, pretože som si necítil nohy. Potom chlapík zastavil. Nakreslil na zem akýsi kruh. Povedal, že ja a "Hrobník" musíme ísť po drevo a niečo uloviť. Otočil som sa k "Hrobníkovi".
,,Počúvaj ma, ideme niekam spolu, aby som ťa kryl, alebo nie. Pretože by sme sa aj lepšie spoznali," "Hrobníka" som chcel spoznať hlavne preto, aby som zistil jeho slabé stránky.
Riku Morimoto
Neznámý les
"Fajn, tak to bychom měli prezenčku a tím pádem jsme teď tři."
Zatleskal pro všechny a pak se podíval kolem.
"No, myslím, že nás tady nic nadále nedrží, takže se vydáme jinam. Nemám teď v plánu nic určitého, tak se prostě budeme jen poflakovat a něco dělat. Takhle bych to asi viděl. Jestli půjdeme kolem něčeho, kam by vás to táhlo, tak řekněte a po mém zvážení se tam klidně zastavíme. Ale teď vyrážíme. Briane, hrobníku, za mnou."
Zavelel a zmizel jako pára nad hrncem, první skok udělal trošku větší, ať si ti dva nemyslí, že je bude šetřit, ale pak trochu zvolnil.
Cestovali téměř celý den bez přestávky, Rika nezajímalo, že můžou mít dost, nebo že mají hlad a podobně. Prostě se museli přizpůsobit jeho tempu. Teprve až dorazili do prapodivného lesa, který byl plný zvláštních sutin, teprve poté se zastavil a otočil se na ně. Z pochvy mu vyjela katana a on kolem sebe opsal kružnici do země a poté z vyrytého kroužku vystoupil.
"Takže tady si odpočineme, cestovali jsme skoro celý den, takže se pomalu snáší noc a těla si budou chtít odpočinout."
Vysvětlil Riku a sám se posadil před onen kroužek a opřel se o příhodný kus sutin, kterou využil jako opěradlo.
"Jeden z vás zkuste něco ulovit a druhé přineste dřevo. Uděláme oheň a ráno zase vyrazíme. A pokuste se u toho nezabít jeden druhého."
Poznamenal dostatečně významně a uvelebil se u kamene pěkně se opřel a očima těkal z jednoho koutku oka do druhého. Tenhle les byl opravdu zvláštní...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hakahori Migi
Tým Riku
Kousek od kostela
Poznámku o tom že je borec přešel s nadzvednutým obočím a tázavým výrazem ve tváři, po té muž řekl, že je bere, ovšem kamarád, s nima prej nebude.
"Tak to beru, nečekej ale, že s váma budu věčně." Pak cosi začal žvatlat kluk vedle něj.
"Heheheh, snad si nemyslíš, že budu dělat cokoliv jen pro tvůj prospěch." Rozesmál se.
"Jediný co budu dělat, je trénink a věnovat se svý práci, nic navíc, z čeho bych neměl prospěch já, nečekej, ty hrdino." Pak kluk řekl své jméno.
"No, tak když už se představujem tak já jsem hrobník." Ukázal prstem na sebe.
"Tak kam se jde?" zeptal se těch dvou a vyčkával odpověď.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Riku
Dedina Naryo
Chcel som na slová toho individua povedať niečo, ale potom si to zmyslelo, že sa k nám pridá. Chcel som niečo namietať, ale ozval sa chlapík. Hovoril, že si nás vezme oboch, ale že priateľstvo čakať nemáme.
,,Fajn, i tak potrebujem len tréning, skúsenosti a nejaké dočasné útočisko. Až spasím svet, tak si na teba spomeniem. A čo sa teba týka," obrátil som sa na individuum, ,,Nemáš zač, že si budeš zarábať na mojej ťažkej práci!" povedal som mu arogantne.
,,Oh, áno, mimochodom, ja som Brainu... Brainu Kaori," zaklamal som, pretože som nevedel, ako dlho nám to vydrží a keby sa niečo zomlelo, tak moje meno nebudú vedieť. Po čase im poviem pravé meno, ak to vydrží.
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Stalo se to co Atakkai předpokládal avšak skončilo to hůř než myslel. Jelikož se chlapec domníval, že jeho protivník není silný tak chtěl vyzkoušet techniku, kterou vlastně nikdy předtím nepoužil. Vlastně jí ani neuměl, byl to jen experiment. A to se mu vymstilo. Blonďák s dýkou ho ošklivě řízl do ruky a chystal se zaútočit znovu. Atakkai se tedy taky připravil u útoku, ale někdo byl rychlejší. Z blonďáka teď čouhal šíp a rudovlasý kluk s řeznou ránou stojící naproti němu byl postříkaný jeho krví. Nepřítel spadl na zem a Atakkai uviděl člověka s lukem v ruce. Byl teď neskutečně naštvaný. Nic ho nedokáže naštvat tolik jako když někdo raní jeho hrdost. Navíc takovýmto způsobem. Před zraky všech. Radši by byl znovu zraněn než aby mu někdo pomáhal. Jeho svůdný pohled se změnil na výraz plný hněvu a nenávisti. Zamířil ke dveřím hospody a po cestě silně vrazil do jeho "zachránce". Prošel otvorem ve zdi kde ještě nedávno byly dveře a šel rovnou k blonďaté dívce, kterou dnes poznal. Protože se vždy snažil být k ženám milý pokusil se znovu nasadit svůj sexy obličej. Nevypadalo to však už tak dobře jako předtím. "Doneseš mi džbán vody a obvaz prosím?" zeptal se a pokusil se o úsměv.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Před hospodou ve vesnici Tokoname
Naokiho útok očekávaně vyšel. Oba jeho meče si totiž našli svůj cíl, takže se oba dva muži, kteří na Naokiho chtěli zaútočit svalili na zem s hlubokou ránou na noze a v dost velkých bolestech.
Naoki tedy vztal a své meče zastrřil do pochev na zádech. Poté začal pohledem vyhledávat červenovlasého kluka, který stál vedle něj. Na zemi před ním se válela spousta písku, který byl na pár místech nasáklý krví od blonďatého chlápka se zabodnutým šípem v zádech. Jak to vypadalo, tak šíp vystřelil ten chlápek s černou pletí co stál u červenovláska, protože držel v ruce luk. Naoki sice nevěděl, kde se tam vzal a kdy se objevil, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Červenovlásý kluk měl trochu pořezanou ruku, nejspíš od toho blonďáka s dýkou. Naoki byl na sebe celkem naštvaný, jelikož nedokázal ochránit toho kluka, ale nedával to na sobě znát. Najednou na konci ulice vyběhlo celkem 10 lidí, kteří byli celkem dost ozbrojeni a řítili se k Naokimu a ostatním.
"No nic, já mizím."
Řekl a otočil se na ty dva.
"Jo a tu ruku si ošetři, jinak tu vykrvácíš."
Domluvil s úsměvem a rozzešel se pryč dřív než dorazí ti další lidé.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Enzo Marelo
Vesnice Tokoname
Naoki udělal zřejmě nejlepší možnou akci, kterou si tahle chvíle vyžádala. Bylo by hloupé držet se v obraně proti dvěma mužům. Proto mu jeho agresivní taktika skvěle vyšla. Sice jim nepřesekl nohy, ale oběma způsobil širokou a hlubokou ránu na nohou. Oběma přestala kolovat kolem rukou chakra a spadli k zemi, při čemž se chytly za krvácející rány a hlasitě nadávali. U Atakkaie to bylo trochu jinak. Jelikož se pokusil o něco, co neměl natrénované, tak se před ním utvořila jakási písečná zeď, ale ta se během vteřiny zase sesunula a pískem si v klidu blonďák proskočil a jelikož Atakkai spoléhal na zeď, tak dostal přímý zásah do své pravé ruky, kde mu blonďák způsobil poměrně velkou řeznou ránu. Vzápětí chtěl blonďák seknout znovu na jeho hlavu, ale v ten okamžik Atakkaie ohodila krev. Tato krev nepatřila nikomu jinému než blonďákovi, který měl šíp zabodnutý přímo v srdci. Mrtvé tělo pomalu dopadlo na kolena a následně dopadlo přímo vedle nohou Atakkaie. Za blonďákem a před Naokim stál Enzo, který zrovna sklonil luk k zemi. "Hehe, to mohlo být zajímavé." Řekl a pousmál se na Atakkaie a prohlédl si ho svými žlutými oči. Poté udělal dva kroky do strany, aby se podíval i na Naokiho, jenže v tom uviděl, jak z dálky přibíhají nějací ozbrojení lidé, mohlo se jednat o nějakou místní policii. Běželo jich asi deset, což není úplně dobrý počet vzhledem k tomu, že oni byli jen tři.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Riku se nehodlal nijak zapojovat do nadcházejícího dění, jen seděl a sledoval. Udělal velmi dobře, protože to, co ho v nadcházejících minutách potkalo,to si zasloužilo nejméně dva oskary. Nejprve roztržka mezi dvěma chlapci, poté příchod vesničanů a to vše. Sám se někdy nestačil divit a nad přehráváním klučiny, který ze sebe chtěl udělat hrdinu se musel pobaveně zasmát, Riku dost dobře věděl, že karma je dě*ka a tenhle klučina to poznal taky. Nechal vše běžet po svém a čekal stále na svém místě, až poté za ním dolezl nejprve jeden a poté i druhý. Riku s úsměvem od ucha k uchu se postavil a zatleskal jim.
"Děkuji vám, za tohle vám upřímně děkuji, protože TOHLE se jen tak nevidí! A to jsem toho viděl sakra hodně. A ty!"
Ukázal prstem na barbie.
"Ty jsi hodně velký borec."
Zasmál se plácl se do kolena.
"Každopádně, za tohle si vás vezmu oba, ať se můžete nebo nemůžete cítit, je mi jedno, co po mě budete chtít, já po vás možná taky budu něco chtít, ale myslím, že bychom spolu mohli něco dokázat.
Ale varuji vás, přátelství, starost a podobné věci u mě nehledejte, na tohle už jsem moc starý a taky moc líný. Takže berete?"
Optal se pobaveně, věděl, že po tom oba skočí jak po kusu masa, ale dělalo mu dobře, když o něj byl takový zájem, alespoň projedou.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~