Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hakahori Migi
Tým Riku
Vesnice -> Dům
Hakahori sice hned usnul, ale nespal moc dlouho. Když se vzbudil, nudil se a tak vyrazil za doprovodu své lopaty ven. Procházel vesnicí a shodou okolností se octl u stejného domu, kde zrovna bojovali Brainu a neznámý muž. To ovšem Hakahori nevěděl, takže použil henge no jutsu a změnil se na mrtvého muže z minulé vesnice a vlítnul dovnitř. Příchod měl dozajista teatrální, ne každý den se totiž vidí jak se k vám do domu oknem přiřítí, očividně mrtvý, muž zrovna, když máte souboj na život a na smrt. Vrazil do Braina zrovna, když se chystal nabodnout cizího muže takže všichni skončili v jednom chumlu. Hakahori se znechuceně koukl na Braina, což mu na nynější tváři muselo vyvolat odpornou grimasu. Vykopl mu k ruce se zbraní aby mu vyletěla z rukou a chlapa čapl do kravaty takže mu pomalu docházel kyslík.
"Idiote, říkalo se nedělat nápadný věci a nevraždit ty pitomče!" Tlumeně zařval po tom tupounovi a snažil se chlapa uvést nedostatkem kyslíku do bezvědomí, ignorujíc jeho rány a kousance či tahání za vlasy nebo škrábání, nohama šmátraje po své lopatě.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Jashinova vůle
Seděl u krbu a vychutnával si teplo, které se nyní šířilo místností. Enzo s Naokim podle toho, co řekl nejspíš souhlasil a tak zbývalo jen zjistit, jak se chlapec vedle něj nakonec rozhodne. Než však chlapec stihl odpovědět, tak jim Enzo podal šálek čaje s jakousi černou pilulkou. Řekl jen, že to vyrobili zde ve vesnici a že jim to pomůže proti zdejším teplotám. Naoki byl ale přeci jen stále podezíravý. Byla sice pravda, že kdyby je chtěl zabít, tak je mohl nechat napospas naštvaným vesničanům a shinobi z Písečné, ale kdyby je potřeboval živé, tak by je to mohlo paralizovat. Chvilku takhle přemýšlel, až se otočil na kluka vedle něj. Ten zrovna polykal pilulku a tak si Naoki počkal, jaká se dostaví reakce jeho těla. Zdál se býti v pohodě a tak Naoki spolkl i svou pilulku. Po pár chvílích mu začalo být mnohem větší teplo než předtím. Pilulka tedy splnila co měla. Naoki však byl vždy ten typ co nad vším příliš přemýšlel. Enzo jim poté řekl, kde si můžou odpočinout a odešel s tím, že musí ještě něco zařídit. Chlapec vedle něj se mu mezitím představil jako Attakai Kokumotsu.
"Fajn, potěšení na mé straně."
Řekl a sarkasticky se zasmál. Poté si to namířil do místnosti, kde si mohli odpočinout. Byli zde tři postele. Naoki si to nakráčel k té nevzdálenější od dveří a složil si věci. Poté si z kapsičky vyndal knížku, zalehl do postele a začal číst.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
To, že to oba odteď brali jako společný problém, chlapce trochu překvapilo. Mohli jej přece odmítnout, nebo z vesnice úplně vyhodit, aby si tak uchránili svoje zadky. "Jsem rád, že to berete jako problém nás všech..." zamumlal nepřítomně Atakkai, jelikož byl ještě stále potopený hluboko do svých myšlenek. Probral se, až když na něj promluvil ten druhý chlapec. "Attakai..." odpověděl "to, že jsem Kokumotsu jsi už asi poznal sám." řekl a trochu ironicky se usmál.
Muž oběma nalil čaj a dal jim jakousi černou pilulku. Chlapec se na Enza podezřívavě podíval. Kdyby nebyl zvyklý na teplé počasí, nebo tu alespoň měl svůj plášť, asi by nabídku odmítl, ale takhle mu nezbylo nic jiného, než přijmout. Těsně před tím, než pilulku polkl, pomyslel si, že pokud je to past, tak bude už za pár minut mrtvý. Poté však skutečně polkl a nezbylo mu nic jiného než čekat. Hodil na muže další podezřívavý pohled. Najednou si však uvědomil, že už mu není taková zima jako před chvílí.
Enzo jim ukázal pokoj, kde si mohou odpočinout. Atakkai byl celkem unavený, takže se rozloučil a šel přímo do místnosti, kde byly tři postele. Chlapec si jednu z nich vybral, sundal si tykev ze zad, opřel ji o zeď a ulehl. Zavřel oči a najednou se v hlavě vynořil obraz Hatua. Atakkai zapochyboval, zda je dobrý nápad spát v jedné místnosti s tím druhým chlapce. Ale chtít jiný pokoj by bylo nejspíš neslušné. S Hatuovým obrazem před očima za pár minut usnul.
Yamako Asaki
Tím Riku
Dom
Muž mi stúpil na nohu. To ma prekvapilo, ale keďže som na to bol už od žien zvyknútý, tak to až tak nebolelo, ale prečo to urobil? A ja som si myslel, že Hrobník je žena... Potom sa ma chystal udrieť temenom do tváre. O kúsok som cúvol, aby sa netrafil, ale nebol som od neho až tak ďaleko, aby som mu nohou kopol do hlavy. To som sa aj chystal urobiť.
,,Je koniec!" povedal som posmešne a chystal som sa svoj chvat urobiť.
Hm, peniaze sa mi teraz budú hodiť...
Hora Kailas
Naitaki kráčel po zasněžené hoře. Všude byly různé úzké chodbičky, které by měly vést pryč z této podivné hory. Poslední co si Naitaki pamatoval je jak něcé bílé a velké trhá jeho společníky na kusy. Následně vidí, jak to samé, co trhalo jeho společníky, vykročilo přímo proti němu. Poté už vidí jen jakýsi temný stín, který se před ním mihne a následně už jen tmu, protože spadl a udeřil se hlavou o jeden z kamenů. Teď si kráčí úzkou zasněženou chodbičkou, ve které hrála jakási hudba, která vznikla větrem, který si hrál s kousky ledu držících se na stěnách chodby. Náhle však hudba utichla a Naitaki uslyšel tiché krůčky nad jeho hlavou. Když se však podíval, tak nic neviděl. Jakoby se mu to jen zdálo. Ovšem ve chvíli kdy sklopil oči před sebe, tak uviděl opět to bílé stvoření. Mělo to bílou kožešinou, nohy připomínající lidské, na hlavě to mělo jakési bílé rohy, které mohly být dlouhé deset až dvacet centimetrů. Bílé tlapy to mělo celé od krve a ostré jako zrovna nabroušené kunaie. Hlava byla opět celá bílá, ale oči to nemělo - respektive tam byly jen dvě černé díry, které jakoby postrádaly zbytek. Každopádně to sledovalo přesně Naitakiho a zhluboka to vydechovalo. Po chvilce funění a naštvaného přešlapování se to v uličce, které mohla být široká metr, rozeběhlo přímo proti Naitakimu s úmyslem nabodnout ho na své špičaté rohy.
Enzo Marelo
Jashinova vůle
Pozorně si vyslechl Atakkaiovu připomínku a hodlal odpovědět, avšak o to už se postaral Naoki, který řekl vlastně to samé, co chtěl říct i Enzo. Pousmál se a přikývl hlavou. "Přesně jak říká Naoki. Teď už je to problém nás všech." Chvíli mlčel a pak opět pokračoval "Přeci jen, myslíš si, že máš větší šanci přežít ve vesnici, o které stejně nikdo neví a nikdo nezná naše techniky nebo někde na volné noze, kdy se budeš potulovat a vždy je šance, že potkáš nepřítele?" Znovu se pousmál a následně si stoupl, při čemž přešel ke svému kancelářskému stolu a vytáhl krabičku s jakýmisi černými pilulkami, se kterými přešel k chlapcům. Nalil jim každému šálek čaje a dal každému před hrneček i danou pilulku. "Nenutím vás sníst tuto pilulku, ale jde o výrobek našich vědců, který vám zrychlí tep a tím pádem se budete rychleji prokrvovat, což znamená, že vám bude venku i v kraťasech teplo. Přeci jen jste si museli všimnout, že si chodím trochu vyletněný ve vesnici a nijak mi to nevadí." Znovu se zasmál. Poté ukázal pravou rukou na pravé dvěře na kraji této místnosti. "Tam je jeden velký pokoj, kde jsou tři postele, což znamená, že je to nyní vaše místo. Je tam nějaké oblečení, výbava a tak podobně. Můžete si to tam zřídit jak chcete. Zároveň pokud budete něco shánět, tak dole ve vesnici vám rádi vyhovi, když řeknete, že vás poslal Enzo Marelo." Řekl a pak si stoupl a přešel k průhledné venkovní zdi a podíval se k nebi, kde se točil černý mrak. "Za chvíli bude noc. Zde zapadá slunce později, neboť jsme nejvíc na kraji." Vysvětlil a udělal pár kroků zpět k chlapcům. "Pokud si chcete odpočinout, tak můžete do pokoje, protože já si musím ještě někam odskočit."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Saito Hashu
Meyia
Saito klidně hleděl za utíkajícím chlapce, což nejspíš nebyl ten žádaný účinek.
Když pak přišel Tenno, Saito se usmál nad jeho žertem a přikývl.
"Nevím co zkouší, ale ty bylinky si může nasbírat tak leda na čaj." pokrčil rameny a tak trochu doufal, že toho kluka něco po cestě sežere.
"Hmm, kde jsme to skončili, než nás vyrušili? Á, už vím!" prohlásil Saito teatrálně a z vytasení zaútočil seknutím na Tenna.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Otočil se hlavu, když slyšel, jak ten podivín dostal svůj další záchvat. Pravděpodobně. Jakmile odešel přemístil se k senseiovi.
"Jenom pro případ, že by vám to nedošlo, tak já od něj vážně nic jíst nebudu. Když nebudu brát v potaz to, že nechci, aby mi něco klíčilo v žaludku, tak jeho jako kuchaře nikdy uznávat nebudu" řekl takovou smíšeninou důraznosti a žertu.
Proč sakra nemůžu mít jednoho normálního člověka kolem sebe. Aspoň jednoho, prosím. Buď jsou tu málomluvní, chladní a arogantní idioti, nebo šílenci jako tenhle běhaly myšlenky po Tennově hlavě. Raději se vrátil k tréninku.
Rozjel sestavu a snažil se při tom maximálně uvolnit a zvyknout si na zbraň v jeho rukou.
Spíš než to však tato procedura měla potlačit frustraci a nervozitu. Asi to bylo tímhle místem, nebo spíš přítomností toho blba.
Muž
Mu byl překvapen reakcí, kterou klučina předvedl. Byl zvyklý, že se před ním lidé schovávali a hlavně vrhal nože, v takovéhle situaci byl více než nahraný. Strach mu začal stoupat do hlavy a on si pomalu uvědomoval, že tohle není situace, ve které by měl navrch. Zpanikařil. Když ho klučina přeskočil a chystal se mu ublížit, trochu se předklonil, dupnul klučinovi na nohu a a rychle se zaklonil, aby ho praštil temenem do obličeje, byli přibližně stejně velcí. Musím utéct, musím utéct!!! Znělo mu v hlavě, právě teď si připadal jako lovená zvěř. Uteč nebo zemři.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Jashinova vůle
Skupinka pokračovala přez vesnici až došla k jakémusi schodišti. Na schodech byly zvláštní pečetě. Naoki netušil k čemu by mohly být, ale než došel k jakémukoliv závěru, tak už skupinka byla nahoře. Vyšli až ke špičce hory, kde uviděli vyšší budovu. Vešlo se dovnitř a Naoki spatřil několik křesel u krbu a velkou spoustu knih. Enzo je usadil a poté záhadným způsobem zapálil oheň v krbu. Naokimu se to však teď nechtělo řešit. Muž totiž oplýval rovnou několika záhadnými technikami, jak zatím mohli vidět a tak se radši díval do ohně, než aby se ptal. Enzo jim řekl svou nabídku. Byli by tým a plnili by společně mise s tím, že by byl on jejich sensei. Naoki neprotestoval, ani když slyšel, že mise by nemuseli být zrovna mírumilovné. Přeci jen už po nich jdou ninjové z Písečné, což připomněl i kluk vedle něj a tak neměl co ztratit.
"Šlo i o naše krky, takže už to není jen tvoje záležitost."
Řekl Naoki, vztal a udělal pár kroků k chlapci vedle něj.
"Já jsem Naoki. Přijmení ti o mně stejně nic neřekne, takže je asi zbytečné ho říkat."
Dopověděl a podal chlapci ruku.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Dorazili do jakéhosi vysoko postaveného domu. Jeho přední strana byla prosklená, což chlapec moc nechápal. Nedává přece smysl, aby měl někdo v krajině s takto studeným počasím postavený dům tímto způsobem. Všichni tři vešli dovnitř a muž je usadil do křesel kousek od krbu. Poté zapálil oheň v krbu a ten začal hřát. Atakkai byl zvyklý mít na sobě svůj plášť, a tak mu stále byla trochu zima, ale už to bylo lepší. Jeho tak oblíbený plášť zůstal v té zpropadené vesnici, kde je přepadli ti pitomci z Písečné, takže možnost, že by jej někdy v nejbližší době znovu ucítil na své kůži, byla mizivá.
"Hmm... my máme být tým?" zeptal se svým vysokým a tichým hláskem a přejel po obou mužích pohledem. "Abych vám řekl pravdu, pane Enzo, tak nevím, kdy mě ta banda z Pískoviště objeví, ale podle toho jak se tvářili, tak udělají všechno, aby mě dopadli, což znamená, že je docela možné, že se vám jednou vynoří před branami této vesnice. A co si budeme povídat, Písečná je velká a mocná vesnice a vy byste byl dřív či později donucen mě vydat. Takže takto... budu pro vás pracovat dokud to bude možné, ale jak jsem právě vysvětlil, mé služby vám nebudu moct nabízet věčně. Vyhovuje vám to tak?"
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Na svých tvářích pocítil chladné kapky. Opravdu chladné ,chladnější než kdy jindy.
Co to ? .. Kde to ? Co se děje ? ptal se sám sebe Naitaki.
Otevřel oči. Ztěžka a bolestivě otevřel svoje oči ,které si musely zprvu zvyknout na světlo. Když se obraz trochu zaostřil tak uviděl nebe.
Chtěl se zvednout ale zprvu mu to nešlo. Každej pohyb kterej udělal mu přinášel větší bolesti než před tím.
Když zvedl hlavu a uviděl svoje zničené tělo ,tak jeho myšlenky se stali ještě víc černějšímy.
Když po osmi těžkých minutách stál na nohou tak se porozhlédl kolem sebe.Viděl kolem sebe nehostinnou krajinu pokrytou sněhem ,který stále přibýval s náporem větru a deště.Byla mu zima. Negativní dojem ještě dotvrdilo to že absolutně neví kde je. Chvíli koukal kolem sebe ,ale do pár minut se rozhodl že se zahřeje pohybem. Pomalu ,velice pomalu dělal krok za krokem.Šel po cestě o který nevěděl nic. Nevěděl ani odkud ani kam vede. Dlouhou dobu šel Naitaki po cestě něž se psychicky sebral. Už zase cítil svoje tělo a jeho smysly a vnímaní se stali ostřejšímy. Po chvíli si všiml nedaleko pár těl ke kterým se energicky rozběhl. Když se jím podíval do tváře tak ho náhle něco zarazilo .. jako by je odněkud znal. Jak tak pátral ve své hlavě tak mu pomalu docházelo co se stalo.
Vzpomněl si na misi na který byl se svým senseiem vzpomněl si na družinu se kterou měl strávit cestu a vzpomněl si hlavně na Karasu. Náhle ho přepadl chaos ,pocity kterých se bál i Naitaki. Konečně mu v hlavě všechno cvaklo a jemu došlo co a jak. Situace se měla taková že Naitaki se probudí po boji jako po těžké bitvě, najde dva mrtvý který patřily ke družině a o ostatních není ani památky.
Buď jsou taky mrtví nebo jsou zajatí nebo ho opustily.
Rozhodoval se mezí možností pátrání po ostatních členech nebo mezi možností okamžitě vypadnout z téhle hory.
Měl by zapátrat na ostatních ,ale kde by jen začal v těhle horách.
Ikdyby ještě žily tak je nenajdu Smířil se Naitaki se svou zbabělostí a rozhodl se pro druhou možnost.
Prohledal obě těla a okolí ,ale nic nenašel. Zdálo se že Naitaki bude muset z hory po svých.Na nohou které ještě před chvíli necítil se rozběhl opačnou cestou zpět do vesnice. Věděl že ho můžou kdykoliv objevit a kdykoliv zabít. Každá minuta strávená na téhle hoře byla nebezpečná. Naitaki mohl jen utíkat pryč a to taky dělal...
Enzo Marelo
Jashinová vůle
Kráčeli po schodech nahoru. Chlapci si mohli všimnout, že na každém schodu je jakási černá pečeť. Pečetě sloužily proti nechtěným návštěvníkům, kdyby došlo k nějakému útoku, protože každá pečeť je výbušná. Nakonec došli až nahoru, kde se na špičce hory tyčil velký dům, který měl přední místnost prosklenou. Vešli dovnitř a uviděli velký krb, stůl, nějaká křesla kolem krbu a poté spoustu knih a různých svitků. Knih bylo neuvěřitelné množství, skoro by se dalo pochybovat o tom, že by to Enzo celé sám přečetl. Z místnosti vedly další dvoje dveře. Enzo pokynul rukou ke křeslům u krbu a sám si pak na jedno sedl. "Nuže," odmlčel se a nasměroval ruku směrem ke krbu. Z ruky mu následně začalo sálat teplo, které zapálilo kusy dřeva v krbu. "nechci po vás žádné peníze nebo nějakou špinavou práci. Tohle je klasická vesnice, takže zde máme různé týmy a plníme mise, které drží vesnici při životě. Je zde poblíž znepřátelená vesnice, se kterou často bojujeme. Přidali by jste se do mého týmu a následně se mnouplnili mise. S tím, že některé nebudou moc mírumilovné a budete muset zajít hodně za zákon." Vysvětlil jim k čemu by je potřeboval a čekal na otázky.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Dorazili společnými silami i toho posledního a Daisuke se na Genesise lehce usmál. Jenže úsměv mu překazil otravný hlas Shira. Daisuke byl ten, který si vždy zachoval klid, ale tentokrát už nedokázal vydržet, protože Shiro byl skutečně otravný. "Přestaň se chovat jako dítě. Začni trochu přemýšlet. Vezmeš na takovou misi dva mladé ninji a čekáš, že tu předvedeme bůh ví co, abychom je nezabili? Když oni jdou zabít nás, tak my musíme je, protože zkrátka nemáme takové zkušenosti, abychom je jen třeba uspali." Řekl Daisuke a podíval se na něj pohledem, který značil jen to, co si Daisuke zrovna myslel "Vážně jsi tak hloupý?" - nic jiného teď v hlavě neměl.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Asura Tori
Meyia
Nad odpovědí Saita, se zamyšleně zahledí na jeho katanu a pak se zamyšleně zeptá. "To máš tak dlouhé jméno? Že by ti to trvalo celou vteřinu než by ses podepsal?" *Na něj si musím dávat pozor nejsem si jistý, jestli úplně věří v to, že jsem šílenec. Ale pokud chci mít případně šanci ho při mém opuštění skupiny porazit, tak je to nanejvýš důležité. Ale co se týká toho Masamoto, tak tam je jasné, že téhle taškařici podlehl. A patrně nebude schopný se mi v rovném boji postavit a přežít. Ale první jim musím ukázat část ze svých schopností a to na takové úrovni, aby si mysleli, že mám nějaký potenciál i když jsem padlí na hlavu, ale zas né tolik, abych jim ukázal plný rozsah svých sil.* Když Saito potvrdí, že mají jídlo, tak se Asurův obličej rozzáří a začne ze sebe rychle chrlit. "Jo? Jo já mám,taky víte? Ale vážně se mnou se nemusíte, dělit o své zásoby, já mám své." Každé další slovo ze sebe dostává stále rychleji, až je k údivu, že se při té rychlosti neudusil, kvůli nedostatku vzduchu. Zároveň chvilku odmítavě mává rukama, pak udělá poraženecké gesto a během celé doby stále mluví. "Opravdu, já vážně nechci zneužívat vaší dobrosrdečnosti, ale. Ne, to se prostě nedělá, takhle vyjídat neznámé osoby. Dobrá, tak já to vaše pozvání přijímám, ale mám podmínku, vařit budu já, udělám vám svoji specialitu." Název, té speciality nejde rozumět, kvůli již příliš rychlému tempu řeči.
*Na tohle jídlo do smrti nezapomenou.* Následně se vymrští a překvapivou rychlostí vyrazí do lesa nasbírat bylinky, přičemž ještě máte možnost slyšet, jak na vás křičí. "Za chvilku jsem zpátky, jen co si najdu správné bylinky."
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Saito Hashu
Meyia
"Vteřinu?! Dvě?!" podivil se Saito nad otázkou toho kluka, jak dlouho by mu asi trvalo mu useknout hlavu.
"Za vteřinu bych ti dokázal do ksichtu namalovat domeček jedním tahem, za dvě se k tomu i podepsat."
Jak mohl někdo takový přežít tak dlouho, pomyslel si Saito, když sledoval jak si ten kluk musí procházet klíčová slova aby si vzpomněl co vlastně chce.
"Pomoc s misí? Spíš bys potřeboval pomoc s hlavou..." řekl si Saito pro sebe potichu, tak, aby to slyšel jen on sám, Tenno se uklidnil a nebyl důvod začínat tu provokaci znova.
"Jídlo? Samozřejmě máme." odpověděl Saito, ale už si dal dobrý pozor, aby to neznělo jako nabídka, byla to prostě jen odpověď na položenou otázku.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Jeho vztek postupně vystřídala směs únavy, znuděnosti a nechuti dál poslouchat ty jeho monology.
Šmarjá, on bude snad ještě otravnější než ten předchozí. Tam z toho jsi nedostal vlídný slovo a z tohohle zase normální větu.
"Jsem Tenno Masamoto" sklonil zbraň a odešel o pár metrů dál. Zbytek otázek nechal Saitovi.
Věnovat se tomu, jak do téhle katany napustit trochu té chakry, a potom někoho rozseknout na dálku, může být nakonec mnohem přínosnější, než poslouchat toho kluka.
A kdo ví, třeba to spolu nakonec bude souviset.
Asura Tori
Meyia
Stojím klidně, když ke mně Saito přiskočí, ale to jen z jediného důvodu a ten je, že zastrčil katanu. *Tak začíná to dobře, tím že zastrčil katanu, dává na znamení, že si chce hlavně promluvit, aby se mohl rozhodnout, jestli stojí za to mně zabít.* Na jeho větu pustím kunai, který díky perfektně nacvičenému pohybu spadne přímo do skrytého úchytu v rukávu pláště.
"No myslím, že to podceňování je oboustranné, a taky když vidím, jak se nechá snadno vyprovokovat, tak si nejsem skoro ani jistí, jestli by mi to stálo za tu námahu. Zvlášť když vezmu v úvahu, že ty bys mně vidět určitě." Lehce se nakloní a podívá se na katanu a pak zamyšleně se zeptá. "Jak dlouho by ti trvalo tasit a useknout mi hlavu? Sekundu, dvě? Myslím, že dél ne." Stále zamyšleně hledí na Saitovu katanu a pak pronese. "Vlastně ty ses mně na něco ptal, že? Bylo to: Kdo jsi a co tu chceš? Nepletu se? No nejsem nikdo důležitý." Pronese s naprosto jistým hlasem, ale pak se nad něčím zamyslí a dodá. "tedy rozhodně ne pro vás." Hlas, který při tom použije, by se dal přirovnat hlasu žáka, který si právě vzpomněl na odpověď vítězné otázky. "Ale vás asi zajímá jméno, že ano? Jmenuji se Asura...Tori." Své příjmení dodá po kratší pouze a protočení očí, jako kdyby so nemohl vzpomenout na své příjmení. "A jak se jmenujete vy, abychom se všichni navzájem seznámili? Tady ten za mnou je Tenno a jak dál?" Při vyslovení jeho příjmení, zakloní hlavu a část trupu,aby mu viděl do oči a hlavně aby mu Tenno viděl v očí šílený lesk, který jako by říkal, že si pro něho někdy přijde. Pak, se bez problému a s patrnou zkušeností narovná a podívá se zpátky na Saita. "Takže to by bylo k tomu Kdo jsem, že? Tak a teď ještě proč tu jsem, nebo to bylo co tu chci? Jo co chci, tak to bylo." V obličeji se objeví spokojený úsměv, který ale okamžitě nahradí zmatený výraz. Až překvapivě rychle si sedne na zem, překříží nohy a podepře si jednou rukou hlavu. "Co chci? To je zajímavá otázka. Pomocníky, ne to to nebylo. Otroky taky ne. Společnost? Je to možné, a možná taky ne." Zvrátí hlavu rukama si projede vlasy a zaúpí. "Co jsem to chtěl?" Pak se vrátí do výchozí podoby a začne si tiše přemítat co asi chtěl. Přičemž jdou zaslechnout slova typu. "Pomoc, infiltrace, úkol, jídlo, voda, společnost." Nakonec zmlkne, když mu to konečně dojde. "Jistě, už to vím, hledal jsem někoho kdo by mi pomohl s jednou misí." řekne vítězným hlasem, zhoupne se na zadek a za použití ruky se otočí směrem k Masamotovy. "Tak a ty máš jakou otázku? Pokud možno pospěš, už vím na co se chci zeptat já vás." Nyní se dá v jeho očích vypozorovat očekávání a trochu i nedočkavost.
Po té co odpoví na jeho otázku, pronese zcela ignorujíc veškeré další dotazy: "Máte něco k jídlu?" tentokrát použije hlas, který by se dal přirovnat malému dítěti, které zatahá bohatou ženu za sukni a prosí o trochu jídla a přitom ještě udělá psí oči na oba dva.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Saito Hashu
Meyia
Saito přikývl, zatím se ten člověk tvářil, že je s ním rozumná řeč. Sám zastrčil katanu do pochvy a jediným dlouhým skokem přistál asi metr a půl od toho člověka, okamžitě si ho začíc pozorně prohlížet.
Vypadal dost mladě, možná tak okolo patnácti let. Jeho tvář vypadla jako by se neustále něčemu divil a jeho výsměšný tón jaksi neseděl k situaci.
"Odlož tu věc, než si ublížíš." vyzval Saito klidně toho kluka. Tak a teď hlavně nenechat Tenna vypěnit, pomyslel si a povzdechl si.
"Ani my tu nejsme pány Tenno," odpověděl Saito svému žákovi s klidem, nespouštěje oči. "Ale je pravda, že by ses mohl chovat trochu slušněji, přece jen si dovolím tvrdit, že to ty jsi tu ten, komu jde o život. A taky bych tě měl varovat, že mého žáka až příliš podceňuješ, takového pulce jako jsi ty by si všiml i on, ač by ses snažil skrýt sebelíp."
"Co se otázek týče: 'Kdo jsi a co chceš?' by mohla být dobrá otázka do začátku."
I když Saito nasadil klidný a uvolněný postoj, Asura si musel být až příliš dobře vědom toho, že pokud by udělal něco hloupého, jediné váhání, kterého by se od Saita dočkal, by bylo jak ho zabít a Saito rozhodně měl okolo sebe auru člověka, který vás klidně zabije, možná se mu to nebude úplně líbit, ale bez váhání to udělá.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Jashinova vůle
Skupinka pomalu kráčela skrze vesnici. Naoki si vše pozorně prohlížel. Bylo zde celkem dost lidí, takže byl stále na pozoru, protože nevěděl, kdo by na ně mohl opět zaútočit. Ten muž, jménem Enzo odpověděl na otázku chlapci vedle Naokiho a poté i samotnému Naokimu. Zároveň řekl, že ta holka co si k Naokimu sedla, byla jeho známá a že ve vesnici hledal někoho, kdo se zajímá o techniky kouře. Jakmile to dořekl, tak ukázal na Naokiho. Ten se nejdříve trochu podivil, ale potom si vzpomněl na svoji ohnivou techniku a jen přikývl. Enzo jim nakonec nabídl, že zde můžou zůstat a že je vytrénuje. Chlapec vedle se hned zeptal, co za to muž bude chtít. Poté se ještě zeptal ohledně těch kouřových technik. To už si to skupinka mířila kamsi nahoru po schodech.
"Taky by mě to zajímalo."
Řekl Naoki a dál následoval Enza.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Masamoto Tenno
Meyia
"Co si o sobě ten parchant myslí? Přijde sem, šmíruje nás a potom se nám ještě vysměje do ksichtu?" Tenno se musel hodně ovládat, aby ho hned neprobodl.
Nechal to na senseiovi. Naposledy, když jednal bez jeho souhlasu, co se týče zajatců a budoucích kolegů a vůbec všech dalších lidí, dopadlo to špatně.
"Změň laskavě styl vyjadřování, ty nejsi ten, co je tady pánem, jasný?" okřikl ho, když promluvil na Saita.
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
"Ehm...dobrá takže..." zamumlal chlapec, protože moc nepobral, co vlastně muž řekl. "...jste ochotný nás tu nechat...ale co za to chcete?" zeptal se trochu podezřívavě a přimhouřil oči. Nebylo by přece možné, že by to pro ně všechno dělal jen tak. Zadarmo. "Budeme pro vás pracovat? Dělat nějakou špinavou práci?" pokračoval a u poslední věty se svým vysokým hlasem malinko zasmál. "Vzhledem k tomu, že ti píseční šašci šli po mně a šli po mně dost urputně, tak by se mi úkryt na nějakou dobu hodil. Cena je mi tedy jedno, ale i tak bych jí rád znal, pane..." Atakkai se na chvíli odmlčel. "Enzo, správně?" pohlédl na muže s tmavou pletí, zatímco stoupali po schodech vzhůru. Po chvilce znovu promluvil. "Co jsou vlastně ty vaše kouřové techniky zač?" začal a pohodil u toho vlasama.
Yamako Asaki
Tím Riku
Dom
Muž mi hodil nôž do ruky, ale nôž mi vybil len môj kunai. Rýchlo som siahol do kapsičky s kunaimi, ale to už ten muž naťahoval ruku, že mi vrazí. Okamžite som sa voľnou rukou chytil jeho ruky a pomocou jeho ruky som urobil salto a preskočil som ho. Rýchlo som sa otočil a kunaiom som mu zamieril priamo do ľadviny.
Snáď je po všetkom a dostanem svoje prachy! pomyslel som si.
,,Je koniec kamoško!" zakričal som.
Muž
Překvapen chováním neznámého najatého chlapce se muž trošku polekal, ale instinkt mu radil přežít. Šlo vidět, že ho klučina neznal, protože zdejší z něj měli hodně nahnáno. Letmo mávl zápěstím a vrhl nůž po chlapci, tedy spíše po jeho ruce a pokusil se mu tak vyrazit jeho vlastní nůž z ruky.
"Nic takového se nekoná!"
Štěkl odmítavě, pustil ostatní nože na zem a napřáhl se pěstí jak nejvíce mohl, aby chlapci vpálil jednu přímo mezi oči. Nechtěl ho zabít, neměl důvod, ale utéct zrovna taky nehodlal.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Bandita co se vrhnul po Genesisovi se s ním moc dlouho nerval, jelikož mu mladík vrazil svou čepel, skrytou v rukávu, do břicha, a bandita mu tak víceméně jen vyprsknul krev do tváře a složil se k zemi.
Muž, co se pokoušel o kus dál natáhnout kuši, se neshledal s o moc lepším osudem. Když se mu po něm Daisuke ohnal mečem, stihl mu sice dát do cesty kuši, která tak vzala za své, ale tím jen oddálil nevyhnutelné, když se mu doprostřed čela zakousl nůž, který po něm mrštil Genesis.
„Dost dost dost dost dost! Co to tu vy dva sakra vyvádíte!?“ ozval se rozlícený hlas chvilku na to, co zvuky souboje v táboře banditů začaly utichat.
Na místo totiž dorazili Shiro s Butako a Gokuem. Poslední dva zmínění se netvářili nijak extra, ale Shiro byl ve tváři docela brunátný.
„Řek sem ať nikoho nezabíjíte! Proč sou krucinál všichni mrtví!?“ máchal kolem sebe rukama Shiro, ukazuje na bandity válející se po zemi, a vrhající blesky z očí po těch dvou mladých nukeninech.
Enzo Marelo
Jashinová vůle
Chlapci přikývli na jeho nabídku azylu v této vesnici, což ho potěšilo, jelikož jeden z nich pro něj hodně znamenal. Pomalu s nimi kráčel skrz vesnici. Nad vesnicí se pohyboval velký černý mrak, který vypadal, jakoby byl spíše z kouře, než že by byl přírodní. Vesnice byla mezi dvěma velkými skálami a vepředu byla ohraničena velkou zdí tvořenou opálenými kameny. "Kokumotsu zde nejsou, ale tato vesnice je tvořena hlavně lidmi, kteří se zajímají o techniky kouře, což je stejný princip, jako písek, který se zde jistě najde, jelikož s ním zde pracují skláři." Řekl Enzo, když je prováděl vesnicí. "Zároveň odpovím i tobě chlapče." Podíval se na Naokiho. "Dalo by se říct, že jsem dostal jakési echo o tom, že se v té vesnici nachází ninja, který se zajímá o techniky kouře, proto jsem posedával v hospodě a čekal zda někoho najdu. Nakonec jsem našel. Ta dívka, co vás měla vyprovokovat byla mou známou, ale nečekal jsem, že se do toho zapojí i místní rádoby bouchači a následně policie ze Sunagakury, proto jsem vás dostal oba pryč, i když jsem vlastně hledal jen tebe." Kývl na Naokiho, ale zároveň se podíval na Atakkaie. "Proto jestli chcete, tak si vás vezmu pod svá ochranná křídla a vytrénuji vás." Dodal s úsměvem a čekal na odpověď. Mezitím došli k obrovské skále, kde vedly kamenné shody do sídla, které bylo na vrcholku skály. Pomalu se vydali po schodech nahoru.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Asura Tori
Meyia
Klidně stojím na místě a nepohnu se ani ve chvíli, kdy se patrně žák dostane pomocí techniky za mě, na což dostanu hned dvojí upozornění. "Podle toho co jsem měl tu možnost vidět, by ten žák neměl být až tak velký protivník s tou svou katanou. Ale patrně ovládá i nějaké další techniky, takže bych ho neměl podceňovat." Slabě se ušklíbnu, když na mně promluví. "Víš, že si odporuješ? Mluvení je totiž pohyb a jak bych ti měl odpovědět, když se nemám pohybovat, tedy ani mluvit?" V očích se mu zaleskne zlomyslnost a očekávání jeho odpovědi, zároveň se připravím na to, že by to žák špatně pochopil a rozhodl se na něj zaútočit, čímž by si měla poradit klesnutí na jedno koleno otočka na podražení nohou a pak ještě nastavení kunaie na zablokování útoku a druhou rukou kunaie podepřít dalším, který bych si vytáhl z pláště a vytvořit tak kříž, který zablokuje protivníkovu katanu, ale to by se mělo stát, jen pokud vypění a rozhodne se zaútočit a nebude čekat moji reakci.
"Ale abych nasytil tvou zvědavost, tak mně nikdo neposlal. Myslel jsem si, že je to jasné. Přece jen kdo by posílal takového amatéra jako já, aby sledoval, zabil tady tvého senseie? Dále kdybych proti vám něco měl, tak bych se daleko lépe skrýval, tak že ty bys mně neodhalil." Přitom zdůrazním slova ty a neodhalil. "A co vy nemáte nějaké otázky?" Řeknu téměř uctivým hlasem, ale s náznakem výsměchu.
"Mohl, bych se od tohoto muže dost naučit? Určitě umí dobře zacházet se zbraněmi, to by se mi mohlo hodit ke zdokonalení mého bojového stylu." I když vím, že to je chyba, tak neodolám a podívám se na svůj plášť kde se v přesně daných intervalech objevují ostré a na pohled i pevné hroty, jakmile uvidím první z hrotů, tak začnu hlavu znovu zvedat, abych se díval do očí senseiovy. "Podle té jeho techniky, kterou vyslal z čepele by se dalo předpokládat, že dokáže dobře ovládat techniky, které jsou s čepelí nějak spřízněné, ale není to zrovna nejjistější. Ale pokud by mně nic jinačího nedokázal naučit, tak by mohl posloužit jako ochrana zatímco budu vytvářet své vlastní techniky. Ano, to mohlo jít, ale jak ho donutit/požádat, abych se k nim mohl přidat?" Najednou si vzpomene na jednu informaci a jeho myšlenkové pochody pokračují dál. "jistěže Kaitova banda, ta skupina zlodějů, od jednoho jsem slyšel, že se bude konat nějaká mise, která bude mít za úkol ochránit konvoj, kdyby se mi je podařilo tam dostat, tak bych se mohl k nim přiblížit, dost na to aby mně brali jako jednoho z členů jejich týmu. To by mohlo vít."
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Masamoto Tenno
Meyia
Nechal se odklidit z cesty a potom se otočil, aby sledoval senseiovo jednání. Pokud to bude idiot a skočí hned do první rány, jeho problém.
Po chvilce ale vyšla z lesa postava, odmaskovala se, ale v ruce pořád držela zbraň. Sice relativně neškodnou, ale spousta lidí s ní uměla hotové zázraky.
Chytil katanu opět trošku pevněji a pomocí shunshinu se přesunul za příchozího.
"Pohni se a budou z tebe dva. Kdo tě poslal?" přešel rovnou k věci.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Situacia sa zacinala zvrhavat a ked Daisuke stracal prehlad o bojisku, Genesis s cervenou satkou pred ocami dvojnasobne. Hoci toho jedneho dorazil, odrazu mu do pleca narazil druhy, zraneny Daisukem. Genesis bol stale na hrane medzi uplnym výbuchom a navratom do ladoveho pokoja. Skor nez stihol jeho nepriatel neico spravit, chytil ho az limec a trhol k sebou a zaroven druhou rukou mieril pastou na jeho brucho. Ked uz mala ruka narazit, napol svaly a vystrelil cepel, aby sa mu zabodla do brucha. Hoci to bolo prekvapujuce, nechcel tu nechat uplny masaker ale potreboval ho zneskodnit..Cez plece banditu videl Daisukeho situaciu a tak banditovi vytrhol noz z boku a hodil ho po kusnikovi
Asura Tori
Meyia
Zamyšleně sleduji souboj, když najednou vidím jak ke mně směřuje chakra ve tvaru čepele. Zareaguji téměř instinktivně, vytočím bok a nakloním hlavu na opačnou stranu, než předpokládám let ostří. Výsledkem je, že mně ostří mine o něco větší vzdáleností než bylo původně zamýšleno, ale kdyby byla střela mířená na střed hlavy, tak by mi při troše štěstí odhalila mozek a jinak by mně zabila. "Byla, to výstražná střela? Nebo se jen netrefil?" A odpověď se objeví chvilku na to, když mně ta starší osoba, patrně sensei vyzve, abych vyšel. "Nemá cenu je zbytečně provokovat, zvlášť když jsou lepší než já." Zhluboka se nadechnu a pomalu vyrazím ze křoví, abych se jim ukázal, přičemž ještě sundám kapuci, kterou jsem měl do té doby na hlavě. Ruce svěšené, tak aby šlo vidět že pouze v pravé ruce mám kunaie, jelikož levý jsem si schoval zpátky do pláště.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Saito Hashu
Meiya
Saitovi se na rtech mihl lehký úsměv a uznale přikývl, Tenno si ho všiml celkem brzy a zároveň zastavil jeho útok, dokázal se soustředit na své okolí i během boje, to by mohlo Tennovi jednoho dne zachránit život.
Saito sám sevřel jílec katany ještě pevněji, nebyl si jistý, co to je za osobu, ale jelikož si jí všiml tak brzo, nejspíš to nebyl žádný profesionál, takových bylo v tomto místě spousta.
Saito strhl svoji katanu stranou tak, aby sjela po kataně jeho žáka pak sekl prudkým seknutím směrem vzhůru do prostoru vedle Tenna, čímž vytvořil chakrové ostří, které vyletělo na neznámého pozorovatele a mělo ho minout jen o pár centimetrů.
"Jen vylez, nemám rád, když nás někdo pozoruje a snaží se u toho schovávat! A nesnaž se utéct, daleko by ses nedostal!"
Zároveň jednou rukou naznačil Tennovi, aby přestal na chvilku s výcvikem, alespoň než se zbaví té krysy co je špehovala.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Tenno byl potěšen senseiovou chválou a tak se jen otáčel tak, aby se kryl, ale aby nepřerušoval jeho výklad. To, co říkal, mělo logiku. I když to bylo zákeřné, věděl, že ani soupeř s jedním okem nebude mít slitování. Tak to v tomhle světě bylo. Třeba se s tou katanou skutečně naučí.
Dal si za cíl, že jednou bude stát senseiovi jako rovnocenný protivník.
Jeho horizontální sek vyblokoval tak, jak se čekalo, tudíž chytl katanu pořádně oběma rukama a zvedl ji nad hlavu.
Chtěl sice pokračovat, ale pak se zarazil a podíval se senseiovi do očí. Ten pohled měl jasné poselství a on věděl, že ho Saitou pochopí.
Nejsme tu sami! zněl onen vzkaz.