Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Du du, du du, du du." Bušilo Hottovi srdce, ale jinak se zdál být klidný. Právě se chystal ukončit život, život člověka kterého vůbec neznal, ale vypovídalo o něm jediné. Hromada mrtvol, které se válely kolem a to Hottovi stačilo. "Rozluč se s hromadným vraždění náhodných lidí!" Pomyslel si Hotto. Vyhnutí se čepeli nebylo nijak složité, nepřítel neměl čas ovládat ještě svúj útok a navíc s katanou je potřeba správný postoj na vykonání dobrého útoku. Svaly se na chlapcově ruce prudce napjaly a následně se tanto otočilo tak, že jeho čepel směřovala na hrdlo nepřítele. Nepřítel právě uhýbal před kunaiem a přímý útok byl mířen přesně poroti tomuto pohybu. Hotto rychle udělal výpad a tantem zaútočil na hrdlo nepřítele.
"Zajímalo by mně jestli se tomu zraněnému muži podařilo utéct. Snad nevykrvácel."
Hotto se o něj dokázal postarat a zachránit ho, ale o medicíně nevěděl ani ťuk.
Tento souboj mu snad poskytne nějaké zkušenosti.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke na Genesisovu poznámku zareagoval jen tichým přikývnutím, načež se oba sebrali a vydali se za Gokuem.
Skupinka ze z Vesnice Skryté v údolí si to zamířila „domů.“
„Moment!“ zastavil je těsně po vstupu do vesnice Shiro a otočil se k nim čelem.
„Tohodle idiota si vemu teď na paškál já! Ty se postarej, že ten druhej pěkně dlouho nezapomene, jak má se svejma staršíma mluvit!“ rozkázal Gokuovi Shiro a přitáhl si Daisukeho k sobě, a to dost nesmlouvavě.
„Eh, ale Shiro-san...“ chtěl Goku něco namítnout, ale Shiro ho rázně přerušil. „Žádný ‚ale‘! Takhle to bude! Tohodle zmetka bych nejradši zabil, rozumíš!? Nenechám ho aby těma svejma idiotskejma názorama nakazil i tohodle! A teď jdi a udělej co jsem řekl!“ zavelel Shiro nekompromisně, při čemž šlehal blesky z očí po Genesisovi a střídavě se mračil na Gokua, který jen s pomyslnou kapkou na čele mlčel.
„Hai hái, Shiro-san... Když jinak nedáte... Ale pokuste se mu moc neublížit, je to furt jen kluk...“ pokusil se Goku Daisukemu situaci alespoň trošku ulehčit a nahodil jeden ze svých asetivních úsměvů, který Shiro přešel odfrknutím, a následně se i s Daisukem odebral někam pryč, postrkávaje ho před sebou spíš jako vězně než jako někoho, koho chtěl převychovat.
„Goku-kun~ Copak budeš teď dělat, hmm~?“ využila své šance Butako okamžitě a přivinula se k velkému muži dost blízko, vrnící na něho líbezně.
„Eh? No, já, víš... Teďkon musim tady toho hajzlíka potrestat, Butako-san! Jo, to rozhodně musím!“ pokusil se Goku o úsměv, přestože mu při tom dost cukalo v koutku úst, načež se vytasil alespoň s částečnou výmluvou a od Butako se odtáhl.
„Haaa~? Ale no tak, Goku-kuuun~ Nemůžeš ho potrestat jindy~?“ přitiskla se Butako k muži hbitě zpět a pohlédla na něho prosebně, načež se Goku jen nejistě uculil a začal při tom do Genesise nenápadně drkat loktem.
Mizerná práce
Muž trhl pohledem za šustěním, způsobeném větvičkou, a naštvaně vycenil zuby.
„Nehraj si se mnou!“ zařval, sklouzl volnou rukou znovu za záda, odkud vytáhl trojici shurikenů mezi prsty, a hodil je za zvukem. Samozřejmě do prázdna.
V tu chvíli po něm Hotto hodil dvojici kunaiů, odněkud úplně jinud, než muž čekal, a tak se jim jen těsně ubránil. První srazil mečem na poslední chvíli stranou a před druhým ucukl skoro až zbytečně hlavou.
Hotto se poté vyřítil z křoví přímo proti němu, což upoutalo nukeninovu pozornost.
„Tady seš ty malej hade!“ otočil se proti němu ninja čelem a sevřel svůj meč oběma rukama. V tu chvíli ale vržený kunai spustil past za ním a křoví mu střelilo připravený třetí kunai do zad.
„Co-Cože!?“ zaklel muž rozhozeně v duchu a rychle se pokusil před letícím kunaiem uhnout.
Masamoto Tenno
Meyia
Zaujal bojový postoj a snažil se potlačit bolest. Vyslechl si další poučku. Učit se bojovat s katanou je určitě důležité, ale on byl stvořený pro ninjutsu! Nechtěl to odfláknout, ale na druhou stranu se mu vyhlídka brzkého konce zamlouvala čím dál víc.
Dva kroky dopředu, ostré syknutí, když došlápl na zasaženou nohu a sek shora dolů.
Zvládne to!
Naučí se šermovat a popřípadě to potom nějakým způsobem kombinovat s vodními technikami. Nemůže to být tak těžké. Snažil se v hlavě potlačit ten hlas, který mu našeptával něco o celodenních tréninkách, padesáti letech a obrovské disciplíně.
Oči měl pevně upřené na senseie a snažil se předvídat jakýkoliv jeho pohyb.
Bude se zabíjet!
Takže slyšte slyšte.
Postavy Hráče
Yasushi Maeda Mishike
Hajin Tori Sufu
Cara Amnell Mon
Haji Kyell
Odokemono Kumo Lee_CZ_
Daisuke Yuurinshi Aspi
Jiro Kaesho ´ Aspi
Naitaki Kensei Vladar25
Enzo Marelo Aspi
Jsou přesunuty do kolonky Raidouova Kořist a budou zabity, pokud mě jejich hráči urychleně (do pár dní) nekontaktují ohledně jejich záchrany.
Na seznam brzo přibudou:
Riku Morimoto Kyell
Yamako Asaki Leon. S. Uchiha
Asura Tori asdewq01
SSko nám trochu upadá a jak už to tak v temném světě Shinobi bývá, slabí a nepotřebí (a neaktivní) umírají a je potřeba se jich zbavit, než nás stáhnou s sebou. Proto zavádím tuto čistku. Takže pište, komunikujte, hrejte si atd. Neboť smrt číhá na každém rohu...
Hotto Pakura
Mizerná práce
Wow! Pomyslel si Hotto, když těstě před jeho nosem proletěl skrz křoví kunai. Prudce se zastavil, sebral první kousek větve který viděl a hodil ho dál do křoví ve směru, kterým před chvílí běžel.
Tento krok zajistil to, že šustění přestalo až o kus dál, než kde Hotto zastavil.
Pokusil se tímto zajistit, že nepřítel uvidí útok o něco později.
Právě se skrýval a koukal na linii před sebou. Před ním stál muž, za ním ležel na zemi kunai a o kus dál mezi stromy byla umístěná past.
"Myslím že přípravy jsou dostatečné." Pomyslel si, vytáhl ještě dva kunaie, sáhl po tanto které pomalu vytasil z pochvy a zamířil kunaie, jeden na břicho soupeře a druhý těsté vedle hlavy. Ten druhý mířil na past, která měla poté vystřelit z opačného směru.
Hodil kunaie a v moment kdy opustily úkryt keře se rozběhl proti muži.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Islo im o zivot. Vedel, ze shira vytoci, ale to ze ho vytoci az do nepricetnosti teda necakal. Este ze ich ich sensei zachranil inak by ich predchadzajuci boj stratil zmysel. Ale genesisovi to bolo uplne jedno. Slubil si, ze shira sejme. Ze ho vykosti ako rybu. bolo mu jedno, co ho to bude stat. Ale bolo mu jasne, ze teraz na to nie je prielzitost. Myslel si, ze sa to Goku pokusi otocit a nejak Shira dat dole ale zjavne na to nebol vhodny cas. Takze este dalej budu musiet trpiet v tej dedine aj ked vsetzci chceli ist prec. To ze dostanu trest mu bolo jedno, na jednej strane si myslel, ze goku im neda za ulohu tahat nejake sutre a na druhej strane potreboval rychlo zosilniet. Na jazyku mal kopec pripomienok, ale radsej si to nechal pre seba. vedel, dke je hranica a tentokrat ju poriadne prekrocil. Dalsie rypanie by mohlo skoncit jeho smrtou a na to sa este necitil. Jedine co povedal bolo na Daiskueho: ,,To bolo tesne, co?''
.
.
.
Mizerná práce
Kouř se začal rozptylovat, ale po Hottovi ani stopy.
„Kde jsi ty uličníku, hmm!?“ rozhlížel se kolem sebe útočník divoce.
Hotto mezitím přenesl oběť za strom, aby ji muž nemohl využít proti němu, a přichystal si tam kunai s drátem.
Chlapec měl evidentně buďto dobré srdce, a nebo dobrý smysl pro příležitost. A nebo oboje.
Křoví kolem útočníka tu a tam zašustilo a on se po něm pokaždé nervózně ohlédl.
„Tak vylez, chlapče, chmpf!“ zaburácel muž a hodil po zvuku v křoví kolem něho kunai, který vytáhl volnou rukou zpoza zad.
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Vypadá to, že se muž nijak nevyhnul a zůstal na místě. Teď je moje šance! Nemám moc času než se kouř rozptýlí." Hned jak bomba vybouchla, Hotto dupl do země a změnil směr jak nejrychleji dovedl. Příběhl na místo kde ležel zraněný muž a snažil se být tichý. Popadl může a odnesl ho za strom asi po deseti metrech. V té době už se kouř skoro rozplynul. Teď nastala chvíle, kdy si může trochu pomoct. Schoval se za keř nacházející se hned u stromu, který si Hotto vybral díky větvím, které rostly asi ve výšce sto padesáti centimetrů. Sáhl do kapsičky s vybavením a vytáhl kus drátu a kunai. Kunai pověsil na větev, kterou natáhl a přivázal ji drátem k další větvi tak, aby se při přerušení drátu kunai vymrštil od stromu. Když byl hotov, začal se pomalu plížit v okruhu okolo nepřítele krytý keři, stíny korun stromů a kmenů.
.
.
.
Mizerná práce
„Há?“ povytáhl ofačovaný muž obočí a ohlédl se za kunaiem, co po něm Hotto mrštil, „ty seš ninja? To asi dost špatnej, tohle byl fakt marnej pokus... A nebo seš jak voni a jen si ten kunai někde-“ obrátil se zpátky na Hotta se svěšenou rukou s mečem podél těla ledabile, ale nedořekl, jelikož před ním explodovala dýmovnice.
„Gh! Takže nejseš tak úplně obyčejnej šupák, kluku!?“ zakryl si levačkou ústa muž, zaujal obranný postoj, a začal se rozhlížet do stran a před sebe, hledaje Hotta.
Saito Hashu
Meyia
Saito, když viděl, že Tenno nedokáže vykrýt jeho druhou ránu, otočil katanu v ruce a tak nezanechal svému žákovi na stehně nic jiného, než hezkou podlouhlou podlitinu tmavě fialové barvy.
Jeho další úder přímo navázal na předchozí sekvenci a to tak, že Saito prostě ramenem narazil do Tenna a odhodil ho tak o několik metrů zpět, aby se mohl trochu vzpamatovat, než se dají do dalšího kola.
"Docela dobré, ale když už musíš udělat krok, který nechceš, udělej ho dozadu, získáš tak trošku času, což ti může zachránit život, když na to přijde..." poznamenal a začal pomalými, rozvážnými kroky dělat kruh kolem Tenna. Zahájení další výměny bylo tentokrát na jeho žákovi.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hakahori Migi
Tým Riku
Lesík
Hakahori si napůl ucha vyslechl zadání, sedl si na zem a složil pečeť pro soustředění. Prvních pár hodin se mu nic nedařilo, až na náhodné sesuvy a kopečky, kdy ovšem nevěděl jak to udělal. Po nějaké době se mu ovšem podařilo přijít na to jak vytvořit díry a pak je zase zahrabat, aniž by se jich dotkl rukama. Unaveně se přesunul ke stromu a opřel se. Chvilku si odpočal a pak pokračoval v tréninku.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Hotto Pakura
hranice Sunagakre
"Bzzzzz" Znělo hodně brzo ráno pod malým uskupením kamenů nacházejících se na okraji pouště na území Sunagakure."Bzzzt!" najednou se ozvala tlumená rána a bzučení ustalo. U jednoho většího kamenu se na písku válel chlapec. Měl na sobě bílou, zaprášenou košili s uvolněnou kravatou a dlouhé černé kalhoty. Po hmyzu, který se na něj pokoušel dorážet, zůstala jen skvrna na kameni poté co se chlapec ohnal rukou po zvuku který hmyz vydával. Tento chlapec byl Hotto Pakura, mladý uživatel žhnoucího elementu a přeživší boje ve vesnici Pakukai, kde se zabíjeli navzájem jeho vlastní lidé. Když už byl opět klid, Hotto si povzdechl, protřel si oči a když je otevřel, odhalil jejich fiaové zbarvení. Pracně se posadil a rozhlédl se kolem. "Další nudný den předemnou?" Řekl sám pro sebe a ještě chvíli se probíral ze spánku. Když už se konečně odhodlal pokračovat v cestě, zvedl se na nohy, sebral si batoh, hodil si jej na záda a ještě si zkontroloval jestli je jeho kapsička s vybavením a pochva s tantem na svém místě. Tohle bylo všechno o co se musel, nebo spíše mohl starat v prostředí v jakém se právě nacházel. V poušti neměl moc příležitostí na hiygiemu, nebo na nakoupení obyčejnějšího oblečení než sváteční košile. V okolí už bylo pár stromů, což znamenalo, že je Hotto už kousek od hranice Suny. To mu dodalo trochu elánu a tak se vydal vstříc novému prostředí a novým skušenostem. Pár hodin si vykračoval po ještě nevyhřátém písku a postupně se země pod jeho nohama začala měnit v příjemnou trávu, ještě pokrytou ranní rosou. Když se dostal do prostředí lesa, trochu zpomalil a začal se chovat o něco opatrněji. Přece jen to pro něj bylo dosud nepoznané místo, plné neznámých a nebezpečných míst. Po dalších asi čtyřiceti minutách už začalo svítit slunce, jeho žár rychle získával větší a větší intenzitu. Hotto si s tím, ale nedělal žádné starosti. Na velké horko byl zvyklý už od narození. Když si zvikl na prostředí okolo něj, začal se zajímat o svůj žaludek. V tomhle lese si mohl najít potravu o dost lépe než ve vyprahlé poušti. Ještě chvíli se tiše procházel po lese a cestou sbíral větvičky, které následně svázal kouskem drátu k sobě a vytvořil tak divně vypadající klícku. Za pár desítek minut zahlédl poměrně velkého zajíce. "Toho musím mít." Pomyslel si. V tichosti pověsil svůj batoh na nejbližší větev, vytáhl čtyři kunaie a prohlédl si prostředí. Zajíc mezitím v klidu pojídal okolní vegetaci. Když se hotto dostatečně seznámil s prostředím, tiše došel k velkému stromu, který se nacházel asi 15 metrů od zajíce a měl hromadu kořenů které trčely ze země. Za jeden z kořenů položil klícku a podložil ji větví, ke které přivázal drát, který si roztáhl a nechal si druhý konec u sebe. Poté se vyšplhal na jednu větev odkud měl dobrý výhled na okolí a na zajíce. Vzaj si jeden z kunaiů, zamířil a hodil. Kunai dopadl těsně před zajíce. Ten se vylekal, otočil se a vyběhl směrem od kunaie. Když byl zajíc kousek od jednoho z okolních stromů, Hotto vyhodil další kunai, který dopadl kousek od zajícova levého ucha, když si toho zajíc všiml, vyral si cestu v pravo od stromu. Hned poté vyletěl další kunai, který dopadl u pravého ucha zajíce. Ten prudce zatočil doleva, přeskočil kořen, který mu překážel v útěku a najednou vletěl do klícky, kterou Hotto předem umístil. Na tuhle chvíli Hotto čekal. Ihned zatáhl za drát, uvolnil větev a klícka spadla na zajíce. Pak už jen seskočil z větve na zem, došel ke klícce, chytil zajíce a posledním vytaženým kunaiem mu podřízl hrdlo. Když byl hotov, namotal si drát, který byl ještě použitelný, posbíral kunaie, které vyházel a došel zpět na písto kde pověsil svůj batoh. Sebral ho a vydal se dál do lesa. Po asi hodině cesty konečně našel co hledal. Před ním tekl malý, ale poměrně čistý potůček. Zhluboka se napil, přebrodil ho a šel hledat místo na utáboření. Pár metrů od potůčku se nacházela velká vyšlapaná cesta. Byla tak velká, že tudy muselo projít už stovky lidí. Taková tu byla jen jedna a tak Hotto hned věděl kde se nachází. Tato cesta se jmenovala Kinumichi a byla to hlavní spojnice mezi Konohagakure, sunagakure a Kumogakure no sato. Zatím ale nechtěl tuto cestu využít. Aspoň dokud se nenají a tak se vydal kousek dál. Cestou sbíral a lámal různé kusy dřeva. Když jich bylo dost. Zastavil se na prostoru, kde bylo méně stromů a vyložil si věci na zem. Vytáhl tanto, stáhl zajíce z kůže a vykuchal ho. Když byl s přípravou zajíce hotov, musel ještě něco udělat se dřevem které nasbíral. Bylo totiž dost vlhké a tak by nebylo vhodné na oheň. Tohle se chystal vyřešit v mžiku. Složil ruce do pečetě a vyvolal žhavou kouli, která jen tak létala okolo jeho těla, tasměroval ji ke kusům dřeva. Ty zasyčely jak se z nich vypařila všechna voda a už byly připraveny. Hotto nechal kouli uhasnout a začal skládat dřevo na oheň. Když byl hotov, dlouhou chvíli strávil rozděláváním ohně. Až se mu to konečně povedlo, připevnil pomocí klacíků zajíce nad oheň a v klidu ho opékal. Nakonec snědl půlku a druhou půlku si schoval do batohu na příště. Ulevilo se mu, protože se už dlouho takhle dobře nenajedl. Ještě nebylo moc pozdě a tak se rozhodl pokračovat v cestě. Uhasil oheň, sebral si všechny své věci a vrátil se zpět k cestě, přes kterou předtím přecházel. Vydal se po ní a přitom přemýšlel o událostech, které se přihodily v posledním měsíci.
Po asi půl hodinové chůzi uslišel výkřiky nesoucí se od lesa kousek od Hotta. Hned ho napadlo co se děje. Znal pověst této cesty dobře a věděl že vydat se po ní bude nebezpečné, ale potřeboval zkušenosti. Z toho samého důvodu se vydal za výkřiky. Když došel na dohled, položil svou levou dlaň na tanto, které měl připevněné za zády.
To co uviděl, ale vypadalo na situaci, kde mu nebude stačit jen pouhé tanto. Par těl se válelo kolem po zemi a muž, který se snažil od ůtočníka dostat se mohl jen plazit. Najednou si všiml chlapce a začal volat o pomoc. Tím ale na Hottovu přítomnost upozornil i muže, který nejspíš zabil i všechny ostatní, kteří tam leželi.
Teď mohl buď utéct nebo bojovat. Odpověď byla jednoznačná. Co bych to byl za ninju, když bych utekl hned při prvním nebezpečí, ve kterém se ocitnu sám. Situace se zraněným mužem mu ale moc nenahrávala. Kdyby se vzdálil a pokusil se připravit prostředí pro jeho prospěch tak by muž s katanou v ruce jednoduše máchnul a ležící muž by se připojil k ostatním mrtvolám.
Takže si nakonec vytáhl kunai, který hodil směrem k nepříteli. Ten ale proletěl kousek mimo a zapíchl se asi 3 metry opodál do trávy. Pak vytáhl kouřovou bombu, napřáhl se a vyhodil ji před nepřítele. Jak letěla tak už vybíhal na levou stranu aby získal lepší úhel a čekal, jestli mu vyjde tento plán.
.
.
.
Mizerná práce
Hotto nekráčel tak dlouho, a to, co se o této cestě říkalo, se začínalo projevovat jako pravdivé.
Začal rozeznávat výkřiky a zvuky boje.
Po chvíli došel na místo činu.
Na zemi se tam válelo asi sedm těl, u toho se tři ještě chvěla a sténala, zatím co osmé tělo, tedy, muž, co ještě žil, klopítal vzad od jiného muže, který na něho ledabile mířil katanou a spokojeně se při tom usmíval.
„Jdi-Jdi ode mě, šmejde!“ koktal vyděšeně ustupující muž, třímající v ruce nůž. Na první pohled vypadal na vyndráka nebo banditu.
Ten druhý, co měl evidentně navrch a co tohle všechno patrně způsobil, naopak působil dost sebejistě a jeho držení těla ho od toho prvního jasně odlišovalo.
„Há? Já, že jsem šmejd? Není to náhodou naopak, hm?“ naklonil muž hlavu na stranu a v očích se mu dravě zablísklo.
Když to ten první viděl, vyjeveně vypískl, a konečně si všiml mladého Pakury.
„H-Hej! T-Ty! Pomoz mi! Prosím! Slyšíš!?“ zavolal na Hotta muž úpěnlivě.
Ten druhý, s černými vlasy, vykukujícími zpod rudého fáče, kterým měl muž ovázanou hlavu, se na Hotta rovněž obrátil, a přeměřil si ho pohledem.
Ti, co se skrývají v údolí
Když na Shira ti dva spustili, rudl muž jako o závod a vlasy se mu ježily podobným tempem.
Ruce, které zatínal celou dobu v pěsti, až mu klouby bledly, náhle napřímil, kolem nich mu proskočilo několik jisker, on se odrazil a pomocí pěkně rychlého problesknutí se vrhl na Genesise s Daisukem.
Goku rozpoznal Shirův záměr, už když muž prudce napnul dlaně, a se zaklením v duchu rychle složil pár pečetí a praštil dlaněmi o zem.
„Doton: Doryūheki!“ vyhrkl muž a před dvojicí chlapců se ze země vysunula kamenná stěna, akorát včas.
Shirovi paže se zařízly do kamene nebezpečně lehce, a pokračovaly by až ke svým cílům, nebýt tloušťky stěny, o kterou se Shiro nakonec svým tělem zasekl a jiskřící ruce se tak zastavily jen pár centimetrů od těl chlapců.
„Co to děláš, Goku!?“ vytrhl Shiro ruce ze skalní stěny a osopil se rozčíleně na vazouna za sebou.
„Gomen, Shiro-san, ale jak jistě víte, potřebuje vesnice každou ruku, co je k mání. Ti dva jsou dost drzí, voprsklí, a nedisciplinovaní, ale to jim do tý kebule ještě natluču, nebojte se! Asi taky ještě nemaj dost zkušeností, aby dokázali obyčejný bandity jen ztlouct a ne zabít, takže co kdybyste jim dal poslední šanci a já je pořádně ztrestal na tréninku za vás, co vy na to? Však víte, budou tahat obří šutry, spát na kamenech... prostě se budou modlit, abyste je dneska bejval zabil... hehe,“ řekl vyrovnaným a smířlivým tónem zpocený Goku a pokusil se na Shira pousmát.
Butako to celé vyjukaně sledovala, těkající pohledem z jednoho z mužů na druhého.
„Pche!“ odfrkl si Shiro po krátké odmlce, znovu se napřáhl levačkou, a jedním pořádným švihnutím do strany stěnu před sebou podélně přesekl a následně ji odkopl do strany.
„Příště vám ty vaše srdce, tlukoucí naprázdno, vyrvu z těl, jasný!?“ pohrozil jim, načež se sebral a vykročil si to zpátky k cestě, odkud s Gokuem a Butako přišli.
Když prošel kolem Gokua, muž si pořádně oddechl a otřel si čelo, načež vrhl varovný pohled na dvojici před sebou, ať kouká mlčet, když se mu podařilo jim teď zachránit kejhák, počkal, až ho ti dva dojdou, a vrazil jim pořádnou pěstí po hlavách.
„Idioti! Nevážíte si života!? Kušujte a pojďte!“ vynadal jim, otočil se a sám si to vykročil za Shirem.
Naoki Yuuto
Tým Enzo
Naokiho ráno záhadně probudily sluneční paprsky, které dopadaly na jeho obličej. Nebylo divu, že se podivil, když usínal s železným stropem a probudil se s skleněným.
Rychle si tedy sednul na postel a rozhlížel se po pokoji, jestli ještě něco není jinak, než bylo předešlou noc. To už ale spatřil Attakaie vycházejícího z pokoje. Ještě chvilku však seděl na posteli. Přeci jen na žádné nespal už nějaký ten čas. Chlapec se poté převlékl, sebral vybavení a vyšel z pokoje.
V místnosti, ve které předešlý večer seděli u krbu zabíral celkem velký kus prostoru obrovský stůl na kterém byla spousta jídla. Naoki se nestihl ani porozhlédnout a už zbystřil Enza. Ten řekl, že za všechno to jídlo můžou vděčit jeho přítelkyni. Poté se sám přesunul ke stolu a nandal si.
"Můžete jí tedy vyřídit mé díky mistře Enzo, nebo jak vám mám vlastně říkat?"
Optal se, když v tom uslyšel nějaké další kroky. Dveřmi najednou zničehonic přiběhly nějaké děti, které pozdravily a přisedly. Naoki jen mávl rukou na pozdrav a zasedl k ostatním. Možná to mohly být právě Enzovy děti. Nechtěl se však vyptávat. Byla volná už jen jedna židle, takže přesně věděl kam si sednout. Před ním ležela obálka s jeho jménem. Otevřel ji a pročetl a poté vyndal přívěšek na šňůrce, který si pověsil na krk. Nakonec si nandal na talíř a pustil se do jídla
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Pozviechal sa zo zeme a utrel si spotenu a zafulanu tvar. Videl, ze okolo je niekolko ludi a tak ich najskôr povazoval za novych nepriatelov. Potom si vsak uvedomil, ze je to este horsie- bol to Shiro a zvysok. A prilis nadsene sa netvaril. Aby to bola dokonala situacia, zacal im cistit zaludky. Daisuke si ale nenechal skakat po hlave a vratil mu to, ale dost jemne. To Genesis sa nehodlal drzat skratka. pobral si svoje zbrane a postavil sa proti Shirovi a to, co si Daisuke zjavne myslel on povedal na rovinu: ,,Ty si fakt neskutocny hlupak. NAdherny plan, bravo maestro. Ale mal by si vediet, ze hociako dobry plan neprezije prvy kontakt s nepriatelom. Tebe mozu byt zivoty nas dvoch rovnako ukradnute ako je mne tvoj, ale na tom mojom mi vacsinou zalezi. Nespachama samovrazdu len preto, lebo mi nejaky tupec zakaze zabijat len preto aby on vyzeral skvelo. A navyse, zbavit sa na misii dvoch cudzincov ta musi uspokojovat ze. Ale na to ja nikdy nepristupim. Misiu sme splnili, aj ked inak ako si chcel. Ukludnim taale - snazili sme sa ich usetrit, ale ked nebola ina moznost, muselo to byt. Mas dalsiu ulohu alebo tu bdueme len tak stat?'' vedel ze zasiel daleko ale bolo mu to jedno. Nejaky idiot mu predsa nebude nadavat za to, ze prezil.
Masamoto Tenno
Meyia
Ráně na oči se vyhnul bez problémů, stačilo se skrčit. Z důvodu rovnováhy musel udělat krok dopředu a v tu chvíli mu sensei zmizel ze zorného pole. Než ho našel, uběhly snad dvě sekundy. A to bylo málem osudné, neboť nohu stihl dát pryč jen z části.
Senseiova katana mu na stehně namalovala šrám, ze kterého okamžitě začala stékat krev.
"Jau, do pr**le práce, já jsem takovej idiot, až to neni hezký...!!!!" zaklel Tenno, až se i větve mrtvých stromů schoulily do klubíčka.
Přesto se snažil udržet na nohou a vzdorovat senseiově další ráně. Učit se s novou zbraní bylo těžší a bolestivější, než se zprvu zdálo. Sice věděl, že to nebude jednoduché, ale přece jen by byl radši, kdyby to bylo o něco měně namáhavé.
Naitaki Kensei
Hora Kailas --- ???
Když už Naitaki byl přímo nad zrůdou a připravoval si wikizaschi, náhle ho něco prudce švihlo zpět. Nejdřív Naitaki nepochopil co se děje ,ale brzo mu to došlo.
Měl v plánu se ve vzduchu pohotově otočit a dopadnout na nohy ,ale letěl příliš prudce v malém prostoru s polozničeným a unaveným tělem.
Tvrdej náraz přišel nečekaně rychle a zapůsobil na Naitakiho jako pronikavý.
Bolest projela tělem až Naitaki ztratil na zlomek sekundy vědomí.
Když se zase vzpamatoval a otevřel oči tak se objevil v nějaké místnosti.
Ležel v posteli vedle které stála židle s jeho věcma.
Naitaki s absolutním výpadkem nevěděl ani jestli tohle je realita nebo ne.
Pomalu se snažil zvednout ,ale kdyý pohnul tak ním projela bolest po celém těle. Chvilku to rezdejchával a pak to zkusil znovu. Takhle to pokračovalo asi 5 minut dokud si nezvykl na svoje tělo. Oblékl se a zkusil si stoupnout na nohy. Po chvilce už dělal malé kroky.
Místnost byla dřevěna s pěkně hřejícím krbem. Ze dveří se ozývaly nějaké zvuky.
Naitaki sebral všechny síly a přistoupil k dveřím.
Pomalu a jistě je otevřel.
Yamako Asaki
Tím Riku
Les
Ukázalo sa, že Hrobník má Doton. Rik mu prikázal, aby postavil nejaké hrady z piesku. Trochu som sa uškrnul, ale poznámku som si už odpustil. Potom sa otočil na mňa. Opýtal sa ma, že čo sa chcem naučiť, alebo či to má rozhodnúť on. Papierik mi nedal.
,,Chcel by som sa naučiť slušnému správaniu, ale to necháme na neskôr. Teraz to nechám na teba," povedal som a čakal som na Rikovu odpoveď.
Atakkai Kokumotsu
Tým Enzo
Chlapce probudil vtíravý sluneční svit, jenž do pokoje pronikal skleněným stropem. Atakkaii se nelíbily takové změny. Když jde spát s železným stropem, měl by se s ním i probudit. Nebylo to sice nic, co by mu nějakým způsobem škodilo, ale kdo ví, jaká podobná překvapení jej ještě čekají.
Vešel z pokoje do místnosti, kde večer seděli. Byl tam veliký stůl, kterého si Atakkai včera nevšiml. Byly na něm hromady všelijakého jídla.
Chlapec kývl hlavou na pozdrav jejich hostiteli a usedl na jednu z židlí. "Poděkujte jí, pokud k tomu nebudu mít příležitost já, prosím." řekl tiše panu Marelovi. Nejradši by se do toho rovnou pustil, jelikož měl opravdu hlad, ale po chvilce si uvědomil, že by nejspíš měl počkat na ostatní a dodržet tak základní společenské slušnosti. Neviděl však problém v tom otevřít obálku, která ležela před ním. Byly tam dvě, takže byly opravdu nejspíše pro něj a toho druhého kluka. "Naoki..." zašeptal si rudovlasý chlapec pro sebe. Uvnitř byl jakýsi dopis. Rychle text přeběhl očima. Poté vytáhl přívěšek. Chvíli si jej prohlížel a poté si jej omotal kolem ruky.
Za malý okamžik do místnosti vběhla tři malá dítka. Atakkai se lehce pousmál. Nakonec přišel i Naoki. To už se však chlapec nesmál, protože moc dobře věděl, že teď už se konečně bude moct pustit do jídla. Zvědavě si prohlížel vše, co na stole leželo, jelikož si nebyl úplně tak jistý, čím by měl začít. "Dobrou chuť..." šeptl, jakmile byli všichni připraveni pustit se do jídla.
Riku Morimoto
Vesnice
Tiše čekal, než zjistí, jaký element že to vlastně hrobník ovládá, nebo tedy spíše bude ovládat. Po chvilce napětí se papírek rozpadl v prach. Jen znuděně přimhouřil oči a oddechl si.
"Jak nečekané... Hrobník s dotonem. Fakt to máte v rodině."
Konstatoval suše a do toho se přiřítil Brain.
"Ty chvíli počkej, tobě se budu věnovat za chvíli, nejdřív rozdělím úkoly a zaúkoluji tady hrobníka."
Přešel k němu blíže a ukázal na zem.
"Ovládáš doton, to znamená, že umíš měnit jeho tvary, pevnost a podobně. Nebo přesněji řečeno neumíš, ale do pár dnů budeš umět. Takže si pěkně čapni na zadek a začni si stavět hlínové hrady nebo tak něco. A opovaž se k tomu používat ruce. Pěkně pomocí chakry. Až se naučíš doton tvarovat, tak tě naučím něco víc. Ale asi se nemýlím, když se ti budou líbit hlíněné hroby a podobné věcičky, ani v tom nebude problém."
Nechal hrobníka, aby se zabavil sám a přešel k Brainovi.
"No a co s tebou, ty nájemný vrahu? Máš něco v hlavě, co by ses chtěl naučit ? Nebo to necháš v mé režii?"
Optal se ho s rukami založenými na prsou a sem tam se koukl i za něj, jestli tu opravdu budou mít klid. Nesmějí ztrácet čas, teď když našli stopu.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Enzo Marelo
Jashinova vůle
V místnosti, kde spali oba chlapci nebylo jediné okno, neboť byla budova přichycená na skále a jejich pokoj byl přesně ten spojovací ke skále. Jenže najednou se jim začínalo rozsvěcet v pokoji, jelikož se strop pomalu rozevřel. Byl železný a na jakýchsi pásech, takže kdykoliv pocítil, že je venku již slunce, tak se strop rozevřel do stran a zůstal tam jen skleněný strop, který propouštěl světlo, aby to chlapce pomalu vzbudilo. Jakmile se oblékli a opustili místnost, tak si mohli všimnout, že uprostřed místnosti, kde večer seděli, byl obrovský dřevěný stůl s několika židlemi a na stole byla velká hostina. Byly tam kousky masa, různé omáčky, pečivo, zelenina s ovocem a spousta druhů limonád. V tom kolem nich prošel Enzo a lehce se pousmál. "To pro vás připravila má přítelkyně. Tak se do toho dejte." Oznámil jim a šel si tam sednou, při čemž si nandal na talíř. V tom však přiběhli dveřmi další tři děti, byly mnohem mladší jak Atakkai a Naoki. Byli to dva kluci a jedno děvče, kteří proběhli kolem Enza a sedli si k němu. "Dobré ráno pane Enzo!" Zvolali a Enzo se jen usmál a kývl hlavou na pozdrav. Pak už pokynul rukou, aby si i ti dva konečně sedli a najedli se. Zbývaly tam přesně dvě židle a před každou byl jeden dopis s jejich jmény. Pokud je oba otevřeli, tak si mohli přečíst:
V dopise měl každý černý přívěsek ze dřeva na černé kožené šňůrce. Oba měli jiný znak, ale nevěděli, co ten znak znamená, protože takové znaky nikdy neviděli.
Hora Kailas
Chodba v hoře nebyla tak široká jak si Naitaki myslel. Nebylo zde tolik prostoru na takové manévrování, proto se úzkým chodbám říká úzké. Takže když běžel po jedné stěně, která byla pokryta sněhem a ledem, tak těžko mohl zamířit, tak aby monstrum vůbec trefil, tudíž kunaii minul, ale jakmile se odrazil, tak měl větší šanci se trefit a taky se trefil. Jenže ne tam kde očekával, trefil se spíše k pravému prsu monstra a to se jen oklepalo a ve chvíli, kdy Naitaki prolétal nad monstrem, tak se prudce zastavilo, otočilo a než Naitaki dopadl na zem, tak ho to popadlo zezadu za oblečení a přehodilo ho to zase přes sebe na zem, kde s ním prudce třískl. Jenže to už se Naitaki probudil v jakési posteli. čelo měl obvázané obvazem a tak i obě ruce, na jejichž dlaních cítil pálivou bolest. Byl v jakési dřevěné místnosti, ve které byly kamna, která ho příjemně hřála. Spal jen ve svých trenkách a veškeré své věci měl položené na židli u dveří. Došlo mu, že se mu tohle spíše jen zdálo a nebo to možná bylo to poslední co si pamatoval. Každopádně za dveřmi slyšel jakýsi rachot, jakoby tam někdo trénoval nebo něco takového.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Hakahori Migi
Tým Riku
Les
Hakahori si vzal lístek a prohnal jím chakru a ten se rozpadl na prach.
"Doton?" Pouze hádal Hakahori a koukal na prach. Ten následně smetl z rukou a s opovržením koukl na Braina. Byl docela roztržitý, protože se konečně dostal po dlouhé době k něčemu jinému než byla hrobařina nebo rajská polévka. Koukal se roztžitě okolo sebe a ignoroval vše, co se kde šustlo. Přemýšlel o zítřejší práci a těšil se na další peníze a taky uvažoval jak dlouho bude muset šetřit aby si mohl dovolit cestování po světě i s hledáním své sestry. Trochu se zamyslel a nevnímal okolí.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Saito Hashu
Meyia
Saito okamžitě přešel do obrany. Nastavil Tennově kataně svojí, špičkou dolů, a udělal malý krok směrem k Tennově levé straně, o zbytek se postarala síla rány.
Saitův meč okamžitě po nárazu Tennovy rány přešel do lehkého táhlého seku, který, pokud by dopadl na svůj cíl, by připravil mladého studenta šermu o obě oči.
Poté plynně pokračoval ve svém útoku tak, že pevně došlápl pomáhajíc si při tom troškou chakry a ohnul se v pase až se jeho obličej téměř drhl o zem. To pro případ, že by Tenno pokračoval ve svém horizontálním seku.
Mezitím Saitova katana do vzduchu kreslila něco jako vodorovnou kapku. Jeho první útok na oči přešel do ladného oblouku a vrátil se v podobě seknutí v úrovni stehen.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Další monstrum?... jedno jsme přece zabili.. to jsem se tak silně bouchl hlavou o kámen ?
Naitaki nevěděl co dělat.Tohle vypadalo trochu jinak než to před tím.
Nevypadá to na přivolávací zvíře ,spíš to je nějaká zrůda z hor.Ale stejně jestli tady budu moc hlučnej tak mě ty nukeninové najdu.Pomyslel si Naitaki.
Koukl se do své vrecky a zjistil že má už jen pár kunaiu.V ruce pořád svíral zlatou wikizaschi ozdobenou drahokamy kterou mu propůjčil Kenzo.
Zrůda se rozběhla přímo proti Naitakimu. Ten si vzal wikizaschi do pravé ruky a do levé si vzal tři kunaie.Zrudů si změřil mrazivým pohledem a uvolnil proud chakry do chodidel. Skočil na zeď která byla po levici zrůdy a s rychlostí se rozběhl proti ní.
Hodil dva kunaie ,jeden do nohy nestvůry a další do hrudi. Nebylo tak moc lehké zaměřit protože povrch po kterým běžel nebyl zrovna nejlepší.Kdyby jeden z těch kunaiu netrefil svůj cíl ani by se nedivil.
Když byla zrůda sotva u něj tak Naitaki se odrazil od ledové zdi a poslední kunai ,který ve vzduchu zaměřil s největší přesností, hodil nestvůře přímo do zátylku.
Naitaki dopadl za zrůdu a připravil si wikizashi.
Yamamoto Endo
Meyia
"Aspoň že tak" kývl Tenno. Nedokázal si představit, co všechno by se dokázalo zrodit v téhle krajině a měl pocit, že pokud tu budou dostatečně dlouho, stanou se součástí přírody. A on splývání s přírodou moc rád neměl.
"No přece..." to už ale musel uskakovat před senseiovou katanou. Málem se při dopadu zakymácel, proto udělal ještě dva malé krůčky dozadu a přitom vytasil tu svou. Pravou nohou našlápl dopředu a ruce pozvedl nad hlavu. Doufal, že to dělá správně.
"Začínáme" usmál se. Dlouhý krok, přísun a horizontální sek zprava doleva.
Zjistil, že při šermu se bude muset naučit zautomatizovat více věcí. Jako například pružení v nohou. Postoje byly odlišné od těch, které často zaujímal při boji s drápy.
Yamako Asaki
Tím Riku
Krčma--->Les
Chlapík mi dal moje peniaze. Tie som samozrejme ihneď zobral. Zobral som omráčeného a hodil som ho do krčmy. Potom som išiel tam, kam som videl Hrobníka a Rika ísť naposledy. Chvíľu som ich hľadal a potom som ich zahliadol.
,,Ehm... sorry za tú potyčku v tom dome, ale chcel som si len trochu privyrobiť a aj som si privyrobil," povedal som a ukázal som časť peňazí.
,,Dúfám, že som o moc neprišiel," povedal som a sledoval som, čo sa bude diať ďalej.
Riku Morimoto, Zahalená osoba
Vesnice
"Bože, kde je to druhé pako... Na tohle fakt nemám. Kašlu na něj."
Zabrblal naštvaně a založil si ruce na prsa.
"Tak to zvládneme sami, hrobníku. Už jenom ten fakt, že jsi hrobník vypovídá o tom, že bys měl být schopen se o své lidi postarat..."
Znuděně vytáhl z kapsičky papírek a vložil ho hrobníkovi do dlaně.
"Soustřeď do toho chakru a uvidíme, jaký je tvůj element. Pak se podle toho zařídíme a já pouvažuji, co tě naučím... Šup šup."
Popoháněl ho, aby věděl s čím mají vůbec začít.
Mezitím se za jistou hospodou objevil zahalený muž v kápi, který vyčkával. Jakmile se objevil Brain i s cílovou osobou na rameni, znamenalo to problémy.
"Idiote! Chtěl jsem, abys ho vystrašil, ne zmlátil němoty! Neschopný kluku! Okamžitě ho odhoď někam stranou, jakmile odtud půjdeš, protože jinak jsi mrtvý. Pokud zjistí, kdo si tě najal, můžeš si být jistý, že si tě najdu a nebude to zrovna milá návštěva."
Rozzuřeně práskl zbytkem peněz na popelnici a bez slova se otočil a odcházel.
"Zbav se ho někde na cestě! A nezabít! Idiote!"
Štěkl po něm a poté zmizl v záhybu uličky.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yamako Asaki
Tím Riku
Dom
Pri boji s chlapíkom sa do toho vložil muž, o ktorom som myslel, že je mrtvý.
Sakra, čo za huby som to jedol pomyslel som si. Strhla sa potyčka a v tom sa do toho vložil Riku. Mrtvák odhalil svoju identitu-Hrobník.
,,Vy... viete, čo ste spôsobili? Tohto chlapíka som mal zastrašiť a iný muž by mi za to zaplatil... No nič... vy choďte, ja pôjdem za vami, povedal som. Zobral som mrtvého muža a išiel som za mužom, ktorý mi zadal prácu. Chviľu som išiel s tými dvomy, no potom som zahol ku krčme.
,,Nie je mrtvý, ale mám dosť fofr, spokojím sa aj s polkou čiastky," spustil som a zhodil som muža na zem.
Hakahori Migi
Tým Riku
Dům->les
Chlap se ho ještě pokusil udeřit, ovšem on pouze lehce zaklonil hlavu a jeho pěst promácha vzduchem. Když si byl jistý že je muž v bezvědomí koukl na Rika co se tam objevil. Zrušil henge a naštvaně se podíval na Braina. Slova jako nenápadnost nebo nezabíjení mu nic asi neříkala.
Vzal si svou lopatu a vyrazil za Rikem. Když došli k nějakému potůčku, kde řekl že se budou učit, jen kývl na souhlas že je připravený a čekal, co budou dělat.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Riku Morimoto, Muž
Vesnice
Stejně tak jako hrobník, ani Rik nespal dlouho. Jinak řečeno ho hrobník svým odchodem vzbudil. Dělal, že spí, ale jakmile se hrobník vypařil, tak si sedl na postel a protřel si oči.
"Mám já tohle sakra zapotřebí, nesnáší se a ještě abych jim dělal chůvu. Bože můj..."
Zalamentoval a oblékl se. Vyrazil po stopách hrobníka, sledovat ho nebylo nijak extra těžké, hlavně když nepočítal s tím, že ho bude někdo sledovat. Dorazili až jednomu domku, kde bylo vidět jakési siluety a prapodivné zvuky. Brain... Pomyslel si Rik a věděl, že tohle setkáníčko nemůže dopadnout dobře. Nachal hrobníkovi pár minut náskok.
Mezitím se muž pokusil o útěk. Když viděl, že útočník jej lehce popustil, dupnul mu na nohu a chtěl se odvalit stranou. V tom se ale stalo něco, s čím nepočítal ani v nejdivočejším snu, objevil se tady další a nasadil mu doslova železnou kravatu.
"Ech...Co!!! Pros.."
Doslova žebral a bojoval o kyslík, ale bylo to marné, jelikož jeho nedostatek začal pomalu otupovat jeho tělo a s každou další vteřinou byl blíže a blíže sladkému bezvědomí. Z posledních sil se ještě pokusil hrobníkovi uvalit pěstí do obličeje, ale to bylo to poslední, na co se zmohl, poté jednoduše omdlel.
A v tom se v místnosti objevil Rik.
"Chudák... Pitváte ho tady jak děcka žáby ve škole."
Zabručel a sedíc na okně si zapálil cigaretu, kterou dlouze potáhl.
"Vypadá to, že máte energie až až... To se teď celkem hodí. Hele, pokud nebylo tvým úkolem ho zabít, tak už ho nech být. Myslím, že z tohohle se bude ještě dlouho vzpamatovávat, ostatně, byl bych na tom stejně, kdyby mi vyhrožovala banda žabařů."
S pobaveným úšklebkem si zase popotáhl cigarety a nechal dým vyjít ven nosem.
"Jdeme, postarám se vám o zábavu."
Rozkázal, postavil se a v mžiku byl na další střeše a pak zase na další. Doskákal až ke konci vesnice, kde byl menší lesík a oni tam mohli mít chvilku klidu. Ticho rušilo jen zurčení malého potůčku, který protékal kolem.
"Takže slečinky, jelikož jsme možná na stopě jisté prácičce, tak se potřebujete něco naučit. Připravení něco dělat?"
Zeptal se, i když věděl, že ne pro něj není odpovědí.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~