Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Tím Tamaki
Prírodný onsen
"Teší ma, Aimi-chan, ja som Yami." podala ruku tomu roztomilému dievčaťu a obdarila ju veľmi príjemným úsmevom. Prišiel k nej aj ten vysoký chlap, ktorého tí dvaja, podľa Yaminho názoru súrodenci, nazývali úchylom. Jej však prišiel zaujímavý - pokiaľ ho nasledovali, znamenalo to, že bol učiteľ. Otázkou bolo, o akého dobrého učiteľa išlo a či sa jej oplatí sa s nimi zdržiavať dlho. Pobozkal jej ruku, čo u dievčaťa vyvolalo jemné mravenčenie, potom však predniesol vetu, ktorú celú domotal. Yami sa len jemne uchechtla, nechcela ho nejak uraziť.
"Teší ma, Jamaki-san, som Yami," odpovedala mu s lišiackym úsmevom na perách a jej čierne oči prepaľovali tie jeho. Veľa ľudí by sa toho pohľadu zľaklo. Celá táto situácia bola pre ňu jedno veľké divadlo, v ktorom to hrala na ich stranu - ako dlho jej to vydrží, to je ešte otázne.
Som späť, bojte sa ^_^
Gen Sabure
Ukazalo sa, ze Kara vsetko pochopila a tak sa sama pustila do reci. Pozorne ju sledoval a najma vyraz jej tvare. vyzerala, ze sa v nej nieco zmenilo a ako keby sa jej vyrovnali chmury na tvari...rovnako ako ked z niekoho spadne obrovske bremeno. Ked vsak cakala ze ju bude lutovat, tak sa mylila, nebol ten typ. Len dalej kracal a pritom sa dival na oblohu. Po chvili to konence zachytil a o dalsiu chvilu pocul skrekot. Potesil sa tomu. Potom sa ale pozrel na dievca kracajuce vedla neho. vedel, ze je rad na nom. ,,Myslim ze by si si mala davat pozor...z nejakého dovodu pritahujem smolu a miesto kde sa nachadzam je prepadnute...prepadom som bol uneseny, prepadom som sa dostal z kmena kde som vyrastal. prepadli dedinu, kde som utiekol a zil-Takigakure. A ked som ten masaker prezil a nejak sa dostal do dediny kde si nas stretla...tak dalsim prepadnutim som sa dostal aj odtial....'' Kracal dalej a stale ho zaujimali dve veci. Pritom ale pozorne sledoval okolie: ,, CO by som chcel ale vediet-preco ta ANBU prenasledovalo a co je zac toto stena??''
Kara Momochi
Tým Goku
Kdesi mezi lesy
Ozval se hluboký nádech následovaný ještě hlubším výdechem. Atmosféra se trochu uvolnila, nastalo se ticho. Muž, co ji zachránil se jako lusknutím prstů rozplynul v obláček kouře a Kara zůstala už jen s tím hlučným blonďákem. Vlastně tu byl ještě někdo. Pomyslela si, když jí vedle nohy vykoukl maličkatý čumák. Znovu si oddechla a vzala malého psíka do náruče. Otenba si toho už pro dnešek prožil dost, přeci jen stejně jako Kara schytal několik ran od tygra, ale na rozdíl od své páníčky na to doplácel několikanásobně víc. Bylo tedy víc, než v pořádku, aby si odpočinul a nabral čerstvé síly.
"Vedl jsi si výborně." Zašeptala svého psímu společníkovy do ucha a usmála se, snad poprvé za delší dobu. Ztratila svoji sekeru, svoji jedinou vzpomínku na otce, který byl posledním člověkem, který jí zůstal. I tak se ale pomalu vzdávala naděje, že by se všechno mohlo zase změnit k lepšímu.
Z myšlenek jí však vytrhl něčí hlas. Byl to ten kluk, co tu sní zůstal. Ani nečekala, že by na ni vůbec promluvil, natož chtít jít po boku s ní. I když měli stejný cíl, nenapadla ji možnost, že by šli spolu. V jednom měl ale ten muž pravdu, museli se seznámit, pokud spolu měli nadále vycházet. Nemělo cenu se dlouho rozmýšlet a tak vykročila za klučinou s Otenbou v náruči.
"Neber to špatně, není to tak, že bych měla něco proti tobě. V téhle době zkrátka člověk musí být opatrný, důvěra je cenné zboží. Vy jste mi však tu svoji nabídli a tak si myslím, že je víc než fér, abych ji projevila i já vám."
Řekla tichým a pochmurným hlasem, načež se na chvíli odmlčela.
"Jsem kunoichi z Konohagakure no Sato, alespoň jsem tedy bývala. Věci se trochu zvrtly, můj otec zmizel na své obchodní cestě a moje matka spáchala sebevraždu. Slíbila jsem si ale, že otce najdu, ať se mu stalo cokoliv. Je poslední člověk, který mi zbývá. No, dneska mě konečně dohnali anbu se kterými jsem musela bojovat. Připletl se tam však ten tygr, no a... Dál to asi znáš."
Když domluvila, na chvíli zavřela oči a čekala, co vypadne z kluka vedle ní. Nečekala, že by jí litoval, spíš s ním jen nechtěla válčit. Vítr se jí proplétal mezi vlasy a pocítila jakési zvláštní odlehčení u srdce. Byl to zvláštní den.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Mineki Endo
Tým Tamaki
Mineki to vzdal. Tohle nemělo cenu. Tamaki jej jednoduše neposlouchal a s tím chlapec jen těžko mohl něco udělat. Vydechl. Rozhodl se, že se bude chovat, jakoby tam ostatní nebyli. Až na Aimi samozřejmě, tu přehlížet nemohl.
Vykročil směrem ke krásnému jezírku, ve kterém se ještě před chvíli koupala ona černovlasá dívka. Jakmile se ocitl na jeho břehu, začal si svlékat všechno oblečení, co na sobě momentálně měl. Stejně už přes tmu nebylo skoro nic vidět. Navíc ani nepředpokládal, že by jej někdo z přítomných pozoroval, jak si dává noční koupel. Vysvlékl se tedy do naha a poté začal pomalu kráčet hlouběji do vody. Když už měl vodu po pas, začal si rukama stříkat vodu i na zbytek těla. Potřeboval se umýt. Horké prameny byly sice vhodnější na relaxování, ale bylo Mineki v tu chvíli jedno.
Když skončil se základní očistou, opřel se o jednu ze skal a zavřel oči. I přes vše, co se dělo kolem něj, cítil klid.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Přírodní onsen
Probral jej až sametově hebký hlas oné dívky. Tamaki prakticky už při zvedání nasadil svůj cool flirtovací výraz a laškovně se na černovlásku zahleděl. Naštěstí pro něj už byla oblečená, jenže co bylo spatřeno, bylo spatřeno, a mladík si obvazy a kraťasy stále odmýšlel. Ono toho také nebylo moc co odmýšlet. Rozešel se k ní a cestou vrhl varovný pohled po dvojici dětí. Ti dva byli očividně jen přerostlá děcka, která neměla žádné pochopení, a vše se jim očividně zdálo normální. Ale pro něj… Pro něj byl tohle svátek. Přistoupil až ke slečně a uchopil její ručku, kterou jemně políbil, přičemž vzhlédl a pronikavě se dívce podíval do očí. A pak to celé zkazil. „Měší tě, slásná kresno, já tem Jamaki, kolemhodný bavidoucí navič,“ pronesl, načež se zarazil a jeho výraz se změnil. ‚Do háje, co jsem to řek?!
Aimi Endo, tým Tamaki, les
Něco málo po hodině se dostala trojice na místečko, přímo lahodící Aimiiným očím. Už se těšila, až se položí na tu vodičku, ale někdo tam byl. Dívala se na dívku. Nijak zvláštní ji nepřišla. Koukla na kluky a to už Mineki šil do senseie, že je to úchyl a spousty dalšího. Vůbec nechápala, co na té holce vidí, byla kolem jejího věku možná lehce starší, jinak ničím zvláštní.
"Sensei, vy jste úchyl." stihla si říct to svoje s chladným pohledem, dokud nepromluvila na ně neznámá. Černovláska si ji opět přeměřila pohledem.
"Já jsem Aimi, tohle moje dvojče Mineki,ukázala na chlapce, který řval na Tamakiho," a náš sensei...ehm...můžeš mu říkat úchyl." představila všechny, přičemž se tvářila jako sluníčko. Zhoupla se na patách a stále se dívala na dívku jejím roztomilý kukučem.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tím Tamaki
Ukrytý horský prameň
Nasledujúca situácia ju veľmi pobavila, takže sa hlasno rozosmiala krásne melodickým hlasom. Už dlhší čas ju tak skupina ľudí nezaujala. Vynorila sa z horúcej vody, čím svoje telo odhalila úplne. Dlhé čierne vlasy sa jej nalepili na mokrú pokožku a krásne splynuli s pôvabným telom. Bez ostychu z vody vyliezla a zamierila k trojici - pri nich totiž mala všetky svoje veci. Pohybovala sa ladne, pohľadom si ich stále premeriavala.
"Čo za návštevu tu mám?" Spýtala sa. V zapadajúcom Slnku pôsobila ako víla, ktorá nepatrí do tohto sveta.
Z vecí na zemi si zobrala najprv nohavičky, ktoré si natiahla priamo na mokré telo, na ne si obliekla extrémne krátke nohavice a okolo pŕs si uviazala dlhý obväz, ktorý ako jediný pokrýval vrch jej tela. S milým úsmevom obrátila, už ako-tak zahalená, späť svoju pozornosť k vtipnej trojici.
Som späť, bojte sa ^_^
Mineki Endo
Tým Tamaki
Trojice došlo na místo už skoro za tmy. Tamaki je dovedl k jezírku s vodopádem. Působilo to tam velice kouzelně. Ale byl tu jeden problém. Někdo je předběhl. Mineki osobu sice neviděl moc dobře, ale podle siluety to byla žena. "Neříkal jste, že sem nikdo nechodí?" zeptal se chlapec senseie. Ten mu však v ten samý okamžik zakryl oči. Mineki byl nejdřív poněkud zmatený, ale když mu došlo, proč to dělá, jeho výraz se úplně změnil.
"VY NECHUTNEJ ÚCHYLE!!! TO SI VÁŽNĚ NEUMÍTE POMOCT?!? POŘÁD MUSÍTE OČUMOVAT NĚJAKÝ ŽENSKÝ?!?" začal Mineki vyvádět, chytl muži ruku, kterou modrovláskovi zakryl oči a pokusil se mu ji zkroutit. Tamaki mu však evidentně nevěnoval pozornost. Jeho oči teď patřily krásnému tělu nahé dívky v jezírku. To chlapce dožralo ještě víc.
"MOHL BYSTE MĚ LASKAVĚ POSLOUCHAT?!?" zařval na něj. V tu chvíli muž odletěl dozadu a jeho ruka se tak vytrhla z Minekiho sevření.
"UÁÁÁÁ!!!"
Gen sabure
ked si vypocul Karu aj senseia tak sa mu ulavilo ale nedal to na sebe poznat. Rovnako nereagoval ked sa Goku rozplynul. Nastastie si zapamatal kam maju ist a tak bez nejakého vahania vyrazil. Ohliadol sa za Karou. Ides alebo tu budes len tak stat?? a mala by si sa nejak obliect aby si na nas nepritahovala pozornost. A siel. Netusil o com to sensei hovoril ked vravel ze si to maju vsetko vyjasnit ale bolo mu to jedno. Nechcel ju zabit, aspon nie teraz. Cakal ale, co spusti ona, ved ona sa pridala k nim, nie oni k nej. Ona mala co vysvetlovat nie on. Dufal ale, ze rovnako rozmysla aj ona. On sa za ten cas sustredil na nebo a snazil sa nejak najst spojenie s Tenkuuom. Uz to bolo niekolko dni, alebo aspon jemu to tak prislo, co ho naposledy videl.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les
Souhlasili, ačkoliv měli pár námitek. Tamaki dostal tik do oka. „No tak, vypadam jako někdo, kdo by špehoval šestnáctiletý holky v lázních?!“ optal se, načež pokračoval dřív, než někdo stihnul něco namítnout. „Ne! Šestnáct je málo! A teď jdem, než si o rozmyslim!“
Krátce se rozhlédl a zvolil správný směr. Už se začínalo pomalu stmívat, ale Tamaki uměl velmi dobře hledat. Terén se pomalu začal zvedat a podloží lesa se promíchalo se skálami. Asi po hodině trojice dorazila k menší planince uprostřed lesa, kde se nacházel vodopád naplňující jezírko v závětří vysoké skály, která pokračovala šikmo vzhůru.
Jenže tam už někdo byl. A byl to někdo s velkými… velkým N. V jezírku ležela nádherná, úplně nahá dívka. Černé husté prameny jejích vlasů se ve vodě vznášely a zakrývaly jen velmi málo z velkých, na první pohled pevných prsou, útlého pasu a dokonale tvarovaných boků.
Tamaki reflexivně připlácnul ruku Minekimu na oči a sám na tu nádheru zůstal civět s ústy do kořán, zatímco se mu v nosní dírce začala objevovat krev. Nakonec však tlak neustál a z nosu mu začal prýštit rudý proud, který ho odstřelil vzad. Mladík zůstal nehybně ležet na zemi a zíral vzhůru. „Nebe, nebe, jsem určitě v nebi…“
Tím Tamaki
Ukrytý horský prameň
Každý, kto by podišiel k jazierku bližšie, by si všimol mladé nahé dievča, ktoré sa zrovna oddávalo relaxačnému kúpeľu v horúcej vode. Inokedy by takéto miesto nevyhľadávala, ale bola už dlho na cestách a boľavé svaly potrebovali viditeľný oddych. Tmavovlasé dievča malo zavreté oči, vychutnávalo si oddych, ktoré po dlhej dobe dostalo. Myseľ mala čistú, uvoľnenú a nezamýšľala sa nad tým, že by do tejto lokality niekto mohol prísť. Sem často ľudia nechodia, takže to bolo ideálne miesto pre úkryt a relax zároveň. Natiahla ruky a vypla hruď. Už veľmi dlho sa necítila takto dobre. Posledný týždeň sa niesol v príjemnom duchu, keďže sa jej podarili mnohé skvelé krádeže od chlapov, ktorých v predchádzajúcich dňoch zneužila. Momentálne mala zásoby všetkého potrebného - jedlo, vodu, knihy na vyplnenie voľného času a dokonca aj dostatok peňazí, ktoré jej inak chýbali. Na perách sa jej rozlial sladký úsmev - naozaj príjemný týždeň. Ponorila sa hlbšie do vody a zamyslela sa, čo asi tak Hikari-chan práve robí. Určite už v pláne napreduje. Aj Yamin čas sa krátil, v nasledujúcich dňoch definitívne musí niekoho nájsť. Niekoho schopného ju vytrénovať. Niekoho informovaného a skúseného. Niekoho, kto ju posunie o krok ďalej.
Z myšlienok ju vyrušili hlasy nachádzajúce sa neďaleko a blížiace sa smerom k prameni. Nezľakla sa, bola na prepady zvyknutá, skôr len zvedavo otvorila oči a sledovala, kto prichádza. Každý, kto teraz pristúpi k prameňu bližšie, uvidí jej nahé telo dôkladne.
Som späť, bojte sa ^_^
Goku
Kdesi v lese
Goku sledoval Gena, poslouchal jeho projev a hodnotil jeho činy. Takhle se ten kluk ještě nikdy nerozmluvil. Nikdy nedal svým citům takový průchod. Vážně mluvil ze srdce? Byla svoboda to jediné, co skutečně chtěl? Svoboda a vlastní místo ve světě?
Goku si ho měřil nic neříkajícím pohledem, dokud jím nesklouzl ke Kaře.
Ta se vyjádřila poněkud stručněji. Snaha vyhovět mu z toho cítit byla, to ano, ale stejně tak i snaha neříct nahlas něco navíc. Pořád si nechávala spoustu důležitých věcí pro sebe.
Muž se na ni chvilku mlčky díval, načež si povzdechl a přejel Gena s Karou hodnotícím pohledem.
„Víte co? Já du. Vodsud na jih je takový pěkný přístavní městečko Chasajikou... Zejtra na večer se tam sejdem v hostinci Shifuku, oukej? Do tý doby si to mezi sebou vyřikejte... Nebudu vás furt krotit abyste se vzájemně nezabíjeli, jasný? Nejsem žádnej sumo rozhodčí... A ty si ujasni co vlastně chceš holka. Nebudu ti krejt záda když mi ani nejseš vochotná říct co měl bejt ten tygr a proč tu lítaš s čelenkou Konohy slušnejm lidem polonahá do náruče...!“ prohlásil Goku, načež zabodl vyčítavý pohled Kaře do očí, skutečně těch na hlavě, a naprosto nevinně si založil ruce na prsou.
„Buď tam přídete, nebo ne. To je na vás. Vobjednejte to bydlo tak na dva dny na jméno „Isourou-san“, oukej? Zatim,“ vysypal ze sebe muž znenadání instrukce, načež složil pečeť, následovanou pufnutím obláčku kouře techniky Shunshin no Jutsu, a byl fuč.
Mladí ninjové pro teď osiřeli, nicméně blízkou budoucnost měli prozatím jistou, a jistota byl luxus, který si mohl dovolit málokterý člověk v tomto světě na volné noze.
Mineki Endo
Tým Tamaki
Pochopitelně se mu nelíbilo, že bude teď muset poslouchat. Byl poměrně zvyklý rozhodovat, a když měl teď poslouchat, musel počítat s tím, že mu Tamakiho rozkazy občas budou proti srsti. Nejspíš chvíli potrvá, než si zvykne. Co se však dá dělat, bylo to pro jejich dobro. 'Snad...' pomyslel si. Pořád nebyl na sto procent přesvědčený, že může muži důvěřovat a i nadále měl v plánu jej pozorně sledovat a dávat si na něj pozor.
"Nebude koukat, neboj." odpověděl své sestře a přitom s výhružně přivřenýma očima pohlédl na muže. "Viďte?" zeptal se.
Aimi Endo, tým Tamaki, les
Dál objímala brášku, dokud ji nepustil. Mineki zmínil něco, nad čím nikdy nepřemýšlela. Celou dobu to by on, kdo rozhodoval a najednou, měla poslouchat někoho jiného. Jen si povzdechla, ale nic neříkala. Tohle byla věc, na kterou si musela zvyknout, avšak když její dvojče zavelí, poslechne ho. Tamaki zmínil koupel. Dívčiny oči se jen zazářily. Už se viděla, jak leží na hladině a relaxuje.
"Já jsem pro! Ale nesmíte koukat!" Druhá věta byla hlavně mířena na určitého dospělého, doprovázena nehezkým pohledem.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les
Aimi měla z přijetí čirou radost a u Minekiho zřejmě zdrženlivé kývnutí znamenalo to samé. Chlapec poté mladíkovi sdělil, že Tamaki vlastně rozhoduje a moc se mi to nelíbilo. Očividně do teď o všem rozhodoval sám.
Hnědovlásek se provokativně pousmál a založil si ruce na prsou. „No, to je fakt. Takže, nejprve najdeme nějaký místečko k utáboření. Kousek odsud se nachází ukrytý horký pramen. Turisti tam nelozí, páč je to pro ně dost nepřístupný. Vlastně tam není ani onsen. Jen jezírko s horkou vodou. Vsadím se, že se nemůžete dočkat, až si dáte vanu,“ zazubil se na ně.
Mineki Endo
Tým Tamaki
Zdá se, že to vyšlo. Chlapec se nestačil divit, když zaznamenal neskutečně rychlou změnu názoru ze strany muže, který je měl učit. Ještě před chvílí byl přece úplně jasně proti. prolétlo Minekimu hlavou. Neměl v plánu si stěžovat, ale to nic neměnilo na tom, že byl stále zmatený z toho, jak lehce někdo změní názor, když vidí plačící ženu.
Když jej sestra objala, pár vteřin nevěděl co dělat. Po chvíli ji lehce poplácal po zádech. V obětí na muže jen kývl na důkaz vděku. Byl toho názoru, že slova nejsou potřeba. Nejspíš také proto, že nebyl zrovna hovorný, a když nemusel, nemluvil. To však neznamenalo, že mu v tu chvíli začal důvěřovat. Stále to pro něj byl někdo, koho poznal teprve před pár desítkami minut. Měl v plánu si muže ještě pořádně proklepnout.
Pustil sestru a pohlédl na muže. Celá scéna mu přišla trochu křečovitá. Právě se s někým dohodli, že jim bude dělat senseie a teď tam všichni tři stáli v tichu a nevěděli co dál.
"Takže...co teď? Myslím tím...odteď tu rozhodujete." řekl neobvykle sekaně Tamakimu.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Mise, hledání informací o klanu Kamizuru
Nový klučina se měl hned k cestě. Vzhledem ke(kurňa to je tak na houby jméno ke skloňování,Yamakově?Yamakovu? Vážně, k postavám by se mělo psát jak se sakra skloňujou ^^") stavu svého staršího studenta, zvolila pomalejší tempo než když spolu cestovali poprvé. Čekala je dlouhá cesta, mířili totiž do ruin bývalé Iwagakure. Byla to lehká mise od zdejší skupiny ninjů a Kahimi usoudila, že mohla posloužit jako dobrý test schopností těch dvou. Po dvou dnech se rozhodla utábořit na mýtině v malém lesíku. Ulomila tři klacíky a každý z nich s jinou délkou, od nejkratšího po nejdelší.
"Hlídky budeme držet na střídačku, pořadí si vylosujete, zítra večer znovu vyrazíme. Neradím vám dělat nějaký kraviny." Stručně jim sdělila a nechala je táhnout svůj klacík.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Masamoto Tenno
Meyia
Spratek se jeho útoku vyhnul. Udělal přitom ale jednu důležitou, ba dokonce fatální chybu. Otočil se k němu zády. A Tenno mu rozhodně nehodlal dát druhou šanci. Po každé chybě musí přijít trest a tady to byla buď smrt, nebo doživotní následky.
Klon přerušil techniku a jen se vržené zbrani vyhnul úkrokem do strany. Svůj čas použil k tomu, aby přezbrojil na Tennovu starou zbraň. Drápy.
Už když se soupeř přetáčel se Tennovy nohy vzpřímily na špičky v odrazu a když se dotáčel, stál už téměř za ním. Přemístil se tam díky Shunshinu, jedním jediným přísunem. Kroky nebyly třeba. Jeho katana se během toho krátkého okamžiku obalila větrnou chakrou.
Sekl tak, aby soupeři utnul paži pár centimetrů nad loktem. Ale udělal při tom ještě něco. Niatari. Pokud tedy kluk neprovedl něco nečekaného, přišel by ve výsledku o obě dvě ruce. Klon také nelenil a konečně vypustil svou vodní kulku.
Aimi Endo, Takarazuka
Pousmála se na brášku, když se na ní podíval. Divila se, že zvládla něco tak dojemného. Dokonce i baviče rozbrečela, který ji chytil za ruce. Chtěla sebou trhnout, jelikož nevěděla, co se bude dít, ale nakonec on spustil taky svůj monolog. Popotáhla ještě párkrát. Měla radost z toho, co řekl. Usmála se upřímně na Tamakiho.
"Opravdu? To by jste byl moc hodnej." utřela si slzu a objala ho na krátko, načež se vrhla na brášku se slzičkami v očích.
"Dokázali jsme to!" byla štěstím ze sebe.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Takarazuka
Místo Minekiho spustila Aimi, která konečně zahrála na správnou notu. Tamakimu stačila jediná slza a celá jeho pozornost se přesunula na černovlasou dívku. Byla tak roztomilá a očividně ve velkých nesnázích. Mladíkovo ochranářské já znovu vyplulo na povrch a i jemu se oči zalily slzami dojetí. Jemně uchopil dívčiny ruce. „Ale ne! Už se nemusíš ničeho bát, Aimi-chan,“ řekl a nasadil svůj ochranářský výraz. Z očí mu vyzařoval klid a jistota. „Ochráním vás celou svou existencí, pokud je to tvé přání, ojousama. I vašeho bratra. Naučím vás se bránit, ale věřte, že jen tak někoho nenechám, aby se k vám dostal takhle blízko. Máte mé slovo.“
Mezitím, co se takhle tvářil, se jeho racionálnější já uvnitř hroutilo. ‚Néé! Co zas komu slibuješ? Jsou z Kiri. Chápeš to? Z Kiri! Budeš mít pr*séééér!‘
Kara Momochi
Tým Goku
Les
Taktika tělo na tělo zabírala dost dobře, ale vše se nakonec opět vrátilo ke zlatému středu, když klučina svým smíchem roztrhal celý plán na kousíčky.
Kara odkročila a nafoukla tváře ve zmateném výrazu. Chápala, v jaké situace ten muž je, chápala jeho pohled na věc, ale když s sebou táhne tamhletoho malého nervního provokatéra, tak proč ne ji? Ne, to byla hloupá otázka, věděla přesně proč ne. Ona ho potřebovala, on však ji ne. To byl momentálně největší problém. Byla zraněná, unavená a po krku jí šli bůhvíjací otrapové.
Musela jednat teď hned. Jednej, nebo zemři. To byla jediná věc, která ji momentálně ovládala myšlenky.
Než však stihla cokoliv říct, opět se rozmluvil ten blonďák. Na to jak se na vnějšek snažil působit jako drsňák, tak z něho spíše sršelo jakési zoufalství v jeho vlastním podání.
"Na něco se tedy zeptám. Když jsem tehdá padala z toho vrchu, proč jsi mě chytal? V nouzi člověk dělá různé věci, ale nemyslím si, že by jsi byl typ člověka, co by nechal druhého jen tak na holičkách. Pokud bych někdy byla přítěž, můžeš mě přeci kdykoliv vykopnout. Nechci po tobě, aby jsi mi dělal mámu, potřebuju jen pomoc. Slibuju, že až budu moct, tak zase odejdu." Celé to odříkala s jakýmsi oddychem, ale nesnažila se hrát na city. Vyložila karty na stůl a čekala na výsledek, co víc mohla dělat. Neměla prakticky nic, co by muži mohla nabídnout. Žádnou jiskru v oku, která by mu zahrála na city. Nechtěla ani nic nalhávat, zkrátka řekla všechno tak jak to je. Nemohla udělat víc.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Mineki Endo
Tým Tamaki
Dívka, o které by se dalo říct, že byla napadena, trochu zmatená ale v klidu odešla. Úchylný bavič sourozence chytil za uši.
'Že jste se to s námi snažil vyřešit po dobrém?' pomyslel si chlapec. 'Jenže k perverzním bavičům se nejde chovat jinak! Někdo je přece musí zkrotit!'
Mineki se snažil vymyslet, co by odpověděl na vyřčené otázky. Dlouho však přemýšlet nemusel. Aimi se totiž bleskurychle dostala ze sevření muže a začala sama. Její bratr si proto jen klekl, a poslouchal.
To, co Aimi říkala, bylo všechno pravda. Překvapila ho. Vážně ho překvapila, jelikož takováto obvykle nebývala. Většinou byla bláznivá a neříditelná. Když domluvila, nejspíš se očekávalo, že něco řekne on. Mineki však mlčel. Mlčel poměrně dlouho. Po chvíli už to začínalo být trapné. Jeho mozek pracoval na dvě stě procent a on pořád nevěděl, co říct. Najednou na něj dopadl ten pocit. Pocit touhy po tom smazat vše, co má za sebou a začít úplně nový život. 'Někoho si v budoucnu najít, pořídit si nějaký dům..třeba u jezera...' říkal si v duchu. Moc dobře ale věděl, že před svojí sestrou musí být silný. Nemůže ukázat slabost. Podíval se na Aimi. Chvíli jen tak mlčel. Bojoval s pocity uvnitř, které nemohl dát najevo. 'Už je to moc dlouho!' Potřeboval tu zodpovědnost hodit na někoho jiného. Sklopil hlavu, zavřel oči a snažil se uklidnit. Uvnitř byl na pokraji zhroucení. 'Nesmíš to na sobě dát znát..nesmíš to na sobě..nesmíš...'
Opět zvedl pohled tentokrát k muži. Měl svůj obvyklý chladný pohled. Odstrčil mu ruku, kterou jej držel za ucho a stoupl si.
"Takže? Jak zní vaše odpověď?"
Aimi Endo, Takarazuka
Černovláska zamávala slečně na rozloučenou a usmívala se, dokud je úchyl/bavič nečapl za ucho. Dívka se rozhodla bránit, a tak ho pokusila pořádně škrábnout do ruky, aby věděl, že není jen nějaká dámička. Když je pustil, třela si ucho, přičemž propalovala toho týpka. Na Minekiho se dívala pomaličku se slzičkami v očích. Nebyla zvyklá, že se jí někdo dotýká krom jejího brášky. Baviče propálila pohledem a v hlavě připravovala, jak se ho zbaví, až budou někde sami. Její tok myšlenek byl přerušen otázkami. Podívala se na něho, poté na Minekiho a opět na něho. Zhluboka se nadechla.
"Já jsem Aimi a tohle je mé dvojče Mineki a pocházíme z Kiri. Víte, my se nemáme kam vrátit, jelikož se udal takový nehezký incident a museli jsme utéct, jinak by byl hodně velký průšvih." oči se jí zalily slzami. "A prostě se nemůžem vrátit, oni by nám ublížili a hodně. Oni dokonce po nás jdou, hledají nás, chtějí nás odvést zpátky a nám nezbývá než utíkat, skrývat se a znova utíkat. Nemůžeme zůstat nikde déle než dva dny. Musíme se sami bránit a bojovat, abychom vůbec přežili. Víte jaké to je, být pořád na útěku!? Proto hledáme někoho, kdo by nás učil. Chceme si jen zvýšit šance na přežití, nic jiného. Tak prosím, vemte nás pod vaše křídla, prosím!" dívala se na něj skrz uslzené oči, občas si nějakou tu slzu otřela z tváře. Snažila se být co nejvíce důvěryhodná s tím, že jsou opravdu na mizině, ale v duchu pořád kula plán, jak se ho zbaví za to ucho nebo nějak 'lehce' zraní.
"Nechci, aby Minekimu ublížili, nesmějí." chytla zmíněného za ruku, avšak pohled pořád vázl na bavičovi.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Takarazuka
Slečna několikrát zamrkala a naklonila hlavu na stranu. Nakonec vzala svůj košík a odešla.
Tamaki ucítil, že ho někdo zvedá, a pevně ho drží. Stisk ho však nebolel, za to Mineki se dozvěděl, že mladík není žádná ochablá vyžle. Hnědovlásek pomalu otevřel oči a pozoruje odcházející blondýnku zaslechl obě děti, které z něj udělali chovance nějakého ústavu. Na čele mu vyskočila žilka. Jeho trpělivost začínala přetékat.
Z ničeho nic se Minekimu vytrhnul a oba výrůstky čapnul za uši. „Já vám dam takovýho Akiyamu! Snažil jsem se to s váma vyřešit po dobrým, ale když si toho nevážíte, tak prosim!“
Pustil je a povzdechl si. Popošel pár metrů před ně a otočil se k nim s vážným výrazem. „Na druhou stranu musim uznat, že máte až otravnou výdrž. Tentorát se budu ptát já. A vy mi odpovíte, protože ode mě žádáte laskavost. Co jste zač a odkud jste? To se nemáte kam vrátit? Proč se chcete tak nutně stát ninji? Víte, ono je milion jiných věcí, který jsou fajn, a nemusíte u toho zrovna vraždit na žádost jiných.“
Aimi Endo, tým TAmaki, Takarazuka
Černovláska byla spíše za chlapci, jelikož se jí moc nechtělo běhat. Pronásledování bylo moc dlouhé na ni a začala zpomalovat, avšak osud byl na jejich straně a bavič chtěl evidentně obejmout strom. Aimi se zastavila nad skupinkou a chvíli je pozorovala, než seskočila za nimi dolů.
"Pane Akiyamo, opravdu nemůžete takhle utíkat! Budete mít opět problém!" založila si ruce v bok a pokusila se o naštvanější výraz. S povzdechem se koukla na slečnu.
"Slečno, je nám líto, co se stalo. Doufám, že nám to prominete." lehce se uklonila, nakonec se i usmála. Otočila se na bratra a baviče. Pouze rukou naznačila, že jí mají následovat. Celou dobu se pokoušela vypadat seriózně, i když oblečení naznačovalo něco jiného.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Gen Sabure
Bol uz na odchode ked zacul hlas tej baby a tak sa nenapadne otocil. Ked videl co skusa na senseia tak sa len zamracil a polohlasne povedal: ,,Ked na toto skocite tak ste fakt k nicomu...'' a vyzeralo to ze to tak bude ale smiech druhého chalana ako keby vsetko zmenil. Chvilu na to Goku spustil svoj prihovor a Gen sa otocil. Postrehol zmenu v hlase aj postoji Gokua a vedel ze uz to treba brat vazne. Preto k nemu spravil par krokov a zblízka mu pozrel do oci. Keby sa mu Goku do nich pozrel, nemal by sancu uhadnut co si mysli a musel by sa aj zarazit. Bolo v nich nieco nepomenovatelne, nieco medzi hnevom smutkom a osamelostou. Pohlad cloveka, ktory sa sice na prvy pohlad zda ako absolutne chladny ale v skutocnosti to tak nie je. Cloveka ktorého by oci mohli prezradit....Gen siahol na celenku: ,,Vravite o týchto odpadoch? Vidite ten znak? Ta dedina neexistuje....nie je to ani moja dedina ani nic pre mna neznamena. Je to iba poznavacie znamenie aby si kazdy mohol domysliet odkial zhruba som.Vyhodil ju do vzduchu a lukom ju prispendlil na strom. ,,Toto si myslim o celom tom stupidnom systeme. Kaslem na nejake celenky erby a blbosti...A vocphat sa vam do zivota? Bohuzial, nikto lepsi nablizku nie je. A pokial si dobre pamtam, vy ste sa vopchali do zivota mne, nie ja vam..vy ste ma chytili, ja som sa vam neprosil....'' pozrel do zeme a premyslal co ma dalej povedat: ,,pytate sa na zmysel nasej existencie?? Chcete vediet co je zmyslom mojej existencie? Najt ho...najst nieco pre co by sa oplatilo bojovat, zit a mozno aj zomriet. Chem sa stat tak silnym aby som si mohl robit co chcem a aby som mohol ten ciel najst. Komplikovane? Mozno...ale komu na tom zalezi. Aby som bol schopny odstranit kazdu prekazku ktora mi bude stat v ceste....tak ako niektori si zelaju mat nekonecno penazi aby si mohli robit co chceli, ja mam to iste so silou...Preto stale otravujem s tréningom. Preto mi bolo jedno co so mnou bude ked som provokoval Shira...on tiez bol prekazka ktora stala v ceste. Viem ze je to dost pateticke a necakam ze by ste to pochopili ale to je fuk. Robte si co chcete, podliehajte zvodom tejto...no, to je jedno.'' Vedel ze ej velmi drzy ale bolo mu to jedno. Bol tak naladeny ze mu bolo uplne fuk, keby nanho skoci a namieste ho prebodne. Zase upadal do svojej nihilsitickej pvoahy ked ho netrapilo co sa mu stane a trochu v tom aj dufal, len by si to nikdy nahlas nepriznal....
Goku
Kdesi v lese
Goku se zastavil a zatvářil překvapeně, když se mu Gen postavil do cesty a začal se rozčilovat a hrát na jeho city, dá-li se to tak nazvat.
„Kdy sem něco takovýho jako řek...?“ zašklebil se roztržitě Goku a chytl menší tik do oka, načež sledoval, jak Gen najednou jakoby uraženě obrátil a sám se tvářil, že se sebere a odejde.
„Ruplo mu v bedně nebo co...? A proč je furt tak posedlej tim jeho trénovánim?“ díval se za ním Goku, ale pak už se do toho vložila Kara, která se vytasila se svou vlastní přesvědčovací metodou.
Goku lehce zrudl a nasucho polkl, když si o něho černovláska opřela svou hruď, a vyhláskovala mu svou prosbu.
„Nó... je fakt, že by se mě nějakej model moch hodit, to jako jó...“ chytl se muž zamyšleně za bradu, představující si dívku ve všemožných pózách a róbách... či bez nich... Ale když se Hotto rozchechtal, Goku se jakoby probral, odskočil od Kary a významně si odkašlal.
„Tak hele děcka, vo co vám tu jako de, ha? Proč se na mě lepíte jak mouchy na med? Nevim, co si myslíte že sem, ale mudrc to neni a učitelskej diplom taky nemam, takže co je? Co ste vy tři vůbec zač? Všichni tři umíte pracovat s chakrou, o tom žádná... Takže proč se místo pyšnění tim plechem s rytinkou na čele poflakujete po světě a snažíte se takovýmuhle renegátovi jako sem já vecpat do života, ha?“ postavil se Goku k těm třem čelem, narovnal se a založil si ruce na prsou. Jeho výraz už nebyl tak lehkovážný jako obvykle a jeho rysy lehce ztvrdly, z čehož šlo usuzovat, že tady jde už legrace a blbnutí stranou a on od nich očekává odpovědi.
Bůh ví, jestli si to ti tři uvědomovali, ale všichni čtyři se prakticky vůbec neznali, a tenhle svět nebyl pískoviště. Lidé v něm žili jako zvířata ve smečkách, které něco spojovalo. Bez toho jeden riskoval prokouslé hrdlo. Uvázat se někomu proto nebylo jen tak a vždy to představovalo jisté riziko.
Asura Tori
Meyia
Na jeho odpověď se smutně na něj podívá a odpoví. "Je škoda, že ty jo." Pronese to očividně sklesle. *Klon, patrně bude moc znovu střílet, a nejspíš vystřelí znovu až nebudu moc pořádně uhnout. Takže on se mně pokusí dostat do vzduchu a následně mně znovu zasáhnout tou střelou. Takže patrně bych měl nějak dostat za něj, tak bych měl mít nejlepší možnost znegovat výhodu jeho klonu. Protože on rozhodně nebude střílet, když bude vysoká šance, že zasáhne sám sebe.* Během běhu jeho myšlenek začne znovu těkat pohledem z Tenna na klona, v okamžiku kdy se uvidí jak se Tenno pohne, tak se jeho pohled ustálí na něm a následně se dá do pohybu. Udělá krok do předu, aby získal dostatečnou kinetickou energii na to co chtěl provést. *Použije tu čepel, která předtím zasáhla toho králíka. Tak zaútočí? Je naštvaný i když to dokáže zatím krýt, díky výhrůžce násilí od jeho sensei, takže bude jeho útok směřovat, tak aby mi způsobil velké zranění, ale nezabil ho. Takže končetiny. Ruce asi ne, protože to se stačí naklonit na jednu stranu a mine mně. Zůstávají nohy. Otázkou je jak vysoko to bude mířit. Kotník nebo kolena? Asi kolena na kotníky by musel mířit příliš nízko a tak by mi zvýšil šanci, že se vyhnu.* Poškozenou zbraň vrhne na klona, sice člověka by tím nezabil, ale klona by tím zrušit mohl. Zároveň se odrazí a začne se stáčet do přemetu, z Tennova pohledu to možná může vypadat, tak, že se snaží co nejrychleji dopadnou, ale skutečnost je takové, že mu chce snížit možnost, že skládá pečetě na kawari.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Hotto Pakura
Mizerná práce
Mizerný den, jako o život
"Hmmm... Není to moc milej chlápek, ale to já taky ne, navíc je silnej, to popřít nemůžu... Mám jít za ním a přemluvit ho? To je otrava." Dumal Hotto pár sekund a pak, když se rozhodl něco podniknout a přemluvit ho ke spolupráci, zarazil se a začal se smát. "To tak snadno zničí svou hrdost?" Pomyslel si, ale potom se zastyděl a mlčky koukal do země, když si uvědomil, že by to na něj nejspíš taky fungovalo.
Nedělal nic. Nehodlal spouštět další divadlo, když na ty dvě předešlé byla ještě pořát dobrá podívaná.
Teď šlo hlavně o šelmu, která se může každou chvíli objevit.
Mineki Endo
Tým Tamaki
Chlapec velice vytrvale pronásledoval muže. Zanedlouho mu pronásledovaný však jeho úkol ulehčil. Zakoukal se totiž někam dolů pod stromy a za pár vteřin už zblízka zkoumal kmen jedné z místních dřevin. Jakmile se sesunul na zem, zdálo se, že lov je u konce. Tamaki nebyl schopen pohybu. Až když i Mineki seskočil na zem, spatřil důvod nehody. Pěkná blondýnka tam nejspíš ještě před malou chvílí sbírala borůvky, avšak teď jen překvapeně zírala na muže na zemi. Když chlapec spatřil dívčin hrudník, došlo mu, proč Tamaki spadl a naskočila mu na čele žilka vzteku.
"Nebojte, slečno, tento muž je neškodný. Utekl z místního ústavu a naším úkolem je dovést ho zpět. Omlouváme se, prosím, nenechte se nadále rušit." řekl evidentně v křeči, kvůli zlosti na Tamakiho. Velice silně muži zmáčkl paži a začal ho zvedat ze země.
"Pojďte, pane Akiyamo, musíme se vrátit, všichni už se o vás bojí." Jeho hlas zněl opravdu starostlivě, jako by ošetřovatel mluvil na nějakého chovance.