Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Jelikož její student neuposlech rozkaz který mu dala, sevření kolem něj zesílilo a šel slyšet praskot rozdrcených kostí. Měl polámaných šest žeber, rozdrcená zápěstí a holení kosti. Nehledě na vnitřní krvácení která se ukázala sprškou krve z jeho úst. Kahiminu pozornost přilákal druhý chlapec a osoba u kterých zlomeniny nehrozily, ale stačilo by trochu přitlačit a i oni by byli ve stejně bídném stavu jako její student.
"Co vy dva smradi, budete potichu?" výhružné zachrčení co znělo téměř jako zvířecí vrčení se jí jen stěží dostalo přes ústa a čekala na jejich reakci.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Hotto Pakura
Mizerná práce
Mizerný den, jako o život
"Co to sakra?" Cuknul sebou Hotto, když si prohlížel okolí a jediné co viděl nebo spíš cítil byly dvě postavy řítící se proti nim za bránou.
"Je jich tak málo nebo je to past? Sakra, to jsem si moc nepomohl... No fajn!" V duchu si zaklel a rychle se otočil na svoje kumpány. "Rychle vy čtyři, připravte se na útok od brány! Zbytek hlídejte okolí a pomáhejte z dálky!" Jako správný vůdce si stopnul do přední linie, ale tak trochu bokem, protože věděl že to přehání, ale zároven si nebyl jistý tím co přijde.
"Nemůžou být tak zoufalí, že by poslali dva domorodce, kteří by nás ani nepolechtali, ale jestli je to někdo, kdo má výcvik a je hodně dobrý, asi by nepocházel z této vesnice." Pomyslel si. Nejspíš by proti němu Hottovi kumpáni neměli šanci. To by znamenalo jedinou věc. "Je tu někdo silný?" Zaleskly se mu oči při té myšlence. V tom případě by nemusel kráčet do nejistoty kdyby mu tihle chlápci lhali.
Asura Tori
Když mu Tenno dá radu, tak lehce zmateně nakloní hlavu, protože očekával reakci dá se říci diametrálně odlišnou. Přesněji řečeno tu, která se dostavila, až se poté co si ho pozorně prohlédl a všiml si jak vypadá. Vrhne na něj vražedný pohled, který je ještě zdůrazňovaný krví po celém jeho vrchní části země.
Pustí zbytky králíka na zem a ještě než dopadne na zem, tak se mu v levé ruce objeví čepel kunaye.
Pošle úšklebek směrem k Tennovy, přičemž v očích se mu zračí touha po tom, aby ho zabil. Následně se pohne, chvilku by to mohlo vypadat, jako by opravdu chtěl vyběhnout za zabodnout toho chlapa, jenž nemá daleko k tomu, aby se začal dusit smíchem, ale ještě než udělá první krok k němu, tak se otočí na patě, tak aby se k němu otočil zády a za pomoci setrvačnosti a gravitace si sedl před králíka, jemuž se začne věnovat. První mu prohlídne vnitřnosti, tedy zbytek vnitřností, které tam ještě zůstali, aby se ujistil, že nemá nějakou smrtelnou nemoc a následně se věnuje porcování králíka na plátky.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Masamoto Tenno
Meyia
S rukama složenýma v klíně se posadil na jeden z kamenů. Doufal jen, že ho nezaroste mech. Tahle země byla zajímavé a ovládnout nějak přírodní umění, rozhodně by to tu dokázal proměnit v jednu velkou past.
Pozdě si všiml, že se vrací ten hyperaktivní idiot. Vůbec si nedokázal představit, co dělá, ale pokud to plánoval opravdu jíst, vůbec by se nedivil, kdyby se ráno probudil s končetinou navíc. Plně funkční, pokud možno.
"Pokud nemáš co dělat, doporučuju jít lovit mimo tuhle krajinu" doporučil mu ještě nakonec.
Pak si toho kluka ale prohlédne pozorněji. Vypadá jako z hororu! Celý od krve a v ruce něco, co mohlo být kdysi dávno nějakým malým zvířátkem.
"Téééda, doufám, že jsi během toho brutálního zápasu nepřišel k úhoně! Tvůj soupeř byl ohromující!" začal se Tenno smát na celé kolo.
Genesis Sabure
Mizerny den, ako o zivot
Ani nestacil vydychat to ze ma v talone dalsiu zbran a udalosti nasledovali v rychlom slede. Z nicoho nic sa tu objavilo polonahe dievca. Ked Genesis videl Gokuov pohlad, tak sa len zaskeril a mal sto chuti ho niekam kopnut. Skor nez vsak stacil vydat jedine slovko, tak sa Goku aj s neznamou v naruci otocili a cosi krical. ,,Padne vam do ruk dievca tak mam utekat? Co.....'' vtedy to uvidel aj on. ,,Sakra'' skoro zaskrecal a zacal zdrhat rovnako ako sensei. Ako vzdy, ked sa objavil nejaky problem, Shiro tu bol, aby vsetko zhorsil. A teraz vyzeral, ze ich chce zabit. Nastastie sa Goku znova predviedol a dal im sancu na utek. Genesis to pochopil aj bez toho aby mu to sensei vravel. Vsetko hralo pre nich. Brana bola na dohlad. Genesisovi tu neico nehralo. Dedina je zjavne pod utokom a pri brane nikto nie je? Hocikde bol, vzdy sa brana drzala strazena. Preto pridal este viac do behu aby dobehol Gokua: ,,Sensei, nieco tu nehra, preco nikto nestrazi branu?'' Pre kazdy pripad si pripravil luk a ruku mal polozenu na tulci, pripraveny vytiahnut hned sip. Z nejakého dovodu sa ho zmocnoval stale vacsi a vacsi nepokoj...a nebolo to sposobene necakanym prichodom tigra
.
.
.
Mizerný den, jako o život
Goku přestal Genesise sledovat zhruba v půlce, respektive přestal pořádně vnímat, co dělá.
Místo toho se povaloval různě po trávě, cpoucí se daifuku, a sledoval svého studenta. Snažil se jím inspirovat k nějakému mistrovskému dílu, ale moc se mu to nevedlo.
„Hmmm...“ zabručel sklesle Goku a hodil si do pusy poslední daifuku.
Genesis byl hotový a tak se šel svému senseii ohlásit.
„Dobrá práce Gene! Takže máš v arzenálu další smrtící techniku, gratuluju!“ poplácal mladíka Goku po rameni povzbudivě a zazubil se na něho. Poté si ale jeho pozornost získal jakýsi šramot nad nimi.
Když Goku vzhlédl, spatřil nějaký stín. Muž přimhouřil oči, aby na tu věc zaostřil, ale to už byla dost blízko na to, aby ji rozeznal. Byla to padající dívka!
„U sta šutrů-!?“ vykulil oči Goku, načež začal s nastavenou náručí poskakovat po okolí sem a tam, aby dívku chytil. To se mu nakonec podařilo a tak mu spoře oděná Kara i s Otenbou přistáli v náručí.
„Olalá~“ uculil se Goku krapet mlsně, když si Karu v potrhaných šatech, odhalujících její křivky, prohlédl, jenže pak si jeho pozornost získal druhý, krapet hlasitější šramot. A ten patřil obrovskému, krvelačně vypadajícímu, bílému tygrovi, řítícímu se přímo na ně.
„OLALÁÁÁÁ!“ zaječel Goku hystericky.
„ZDRHEJ GENEEE!“ zahulákal na svého žáka a sám práskl do bot i s Karou v náruči.
„Goku-kun...?“ vyšla z jednoho stavení v údolí Butako, když zaslechla hluk zvenčí.
Naskytl se jí pohled na dvojici prchající přes vesničku jako o život, s obrovskou šelmou v patách.
„Co to sakra-!?“ objevil se na scéně brzo i Shiro, přímo v dráze úprku Gokua s Genesisem.
„Stůjte! Kam si myslíte, že jdete!? Braňte svou vesnici!“ zařval na Gokua Shiro nasupeně, načež se napřáhl a ohnal se jejich směrem rukou, kolem které poskakovaly jiskry, čímž na ně poslal všemožně zakřivenou, bleskovou čepel.
„To určitě!“ odsekl mu za běhu Goku, hodil si Karu přes rameno, popadl Genesise, kterého si hodil přes druhé, a spráskl ruce k sobě.
„Doton: Dochuu Senkou!“ kříkl a odrazil se i s Karou a Genesisem proti zemi, jako kdyby skákal šipku do vody. Jenže tvrdý dopad nepřišel. Místo toho trojice doopravdy zaplula do země jako do vody, načež se znovu vynořila pár metrů za Shirem, kde Goku pustil Genesise na zem a s Karou v náručí prchal dál.
„Tohle je naše šance Gene! Teď nebo nikdy!“ dostal ze sebe zpoceně Goku za běhu, načež se trochu oklepal. „Tuhle techniku nesnášim...“ zašklebil se.
To, že trojici blesková čepel minula, mělo za následek to, že se ta řítila dál, proti jejich pronásledovateli.
Raidou, přeměněný spolu s Hidarime na bílou bestii, si vlny ale včas všiml a tak proti ní vyslal svou vlastní, větrnou, která tu bleskovou rozrazila a pokračovala dál, proti Shirovi.
„Kuso!“ procedil muž skrz zatnuté zuby a uskočil před vlnou stranou. Ta tedy letěla dál proti jedné z budov, kterou proťala a způsobila její pád.
„To není obyčejný zvíře!“ uvědomil si Shiro a poskládal několik pečetí.
„Raiton: Tsume no Tsuna!“ vyřkl Shiro název své techniky, zatnul obě ruce jako nějaká kočkovitá šelma, načež se s nimi napřáhl do strany a škubl s nimi do druhé, jako kdyby chtěl strhnout nějakou neviditelnou oponu.
Tím na tygra vyslal salvu deseti vodorovných, bleskových vln, řítících se jedna vedle druhé proti Raidouovi s Hidarime, hrozící jejich společné formě nepěknými zraněními.
„What? Strong enemy? Not bad!“ pomyslel si zapáleně Raidou.
Obří tygr se přikrčil a těsně před tím, než ho Shirův útok zasáhl, se odrazil a vyskočil vzhůru, načež přistál na jedné ze stěn údolí, zatímco se bleskové čepele zakously do jedné stavby, co jim stála v cestě, a zbořily ji.
„Garouga!“ zahromoval Raidou v podobě obrovské šelmy děsivým hlasem s ozvěnou, načež se odrazil, roztočil a jako kočičí tornádo, máchající kolem sebe drápy jako žiletky, vystřelil přímo proti Shirovi.
„Kuso!“ vytřeštil muž zrak.
Prchající trojice se mezitím dostala až ke vstupu do vesnice. Rány a exploze, ozývající se jim za zády, dodávaly Gokuovi a pravděpodobně i Genesisovi spolehlivě vítr do plachet.
Chybělo jen pár metrů, než proběhnou kolem bandy vyvrhelů s Hottem.
Ten se mezitím pokoušel zjistit něco o situaci ve vesnici pomocí své tepelné techniky, která mu odhalila rychle se blížící dvojici tepelných skvrn.
„Tak co, Hotto! Vlítnem na ně ne!?“ dorážel na mladíka netrpělivě Han.
Ami Kanura
Chatrč v lese
Ami na ty dva civěl s neskrývaným šokem. To byli oba vážně takoví pitomci?
Ami jediným pohybem sebral první věc z linky, což byl hliněný hrnek, a mrštil jím přes celou místnost, kde zasáhl Naitakiho do ruky, kterou sahal po klice, čímž mu efektivně zabránil v odchodu.
"Já myslím, že nejdeš nikam." zabručel a koukal znovu byl šokován reakcí té dívky.
"Že vás nechci zabít? Pitomí nevychovaní smradi." zakroutil hlavou a naprosto ignoroval její řeči. Že by nemusel vraždit a utíkat? To ať řekne těm co po něm jdou...
Ami udělal jediný krok směrem k Aleki a jeho ruka se zdánlivě teleportovala přímo do její tváře.
"Takže abychom v tom měli jasno: O té vesnici jsem mu řekl, protože je slušnost lidem plnit jejich poslední přání. Takže tady máš to tvoje 'nedovolím ti mě zabít', poslední slova?"
Saito Hashu
Meyia
Saito sledoval jak se jeho žák snaží. Moc mu to nešlo, ale to se dalo zcela očekávat. Saito nerad vzpomínal na časy kdy byl slabý, ale jak tak sledoval Tenna, nemohl si nevzpomenout na své vlastní začátky.
"Jako slepý kluk s křivicí." říkal mu jeho učitel. S trhnutím se vrátil zpět do reality, ty časy byly dávno pryč.
"Okej, tak si odpočiň. Na poprvé to nebylo špatné." pravil a sám zůstal sedět, jen se otočil, protože zaslechl někoho přicházet a ten někdo byl onen podivín v plášti a v rukou nesl ještě něco mnohem podivnějšího.
"Co to máš v ruce a proč jsi celý od krve? Neříkej mi, že to chceš jíst."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Naštvat Kahimi, vážně, ale vážně nebyl dobrej nápad. Rychle se přemístila mezi ty tři idioty a zahalila je svojí chakrou. To všem třem znemožnilo pohyb na jakékoliv bázi.
"Je mi jedno, kdo vy tři jste zač, jestli okamžitě nezalezete do pokoje a nebudete potichu, zabiju vás. Sevření kolem všech tří se svinulo těsněji. Čekala na jejich potvrzení, že nebudou dělat bordel a ostražitě se rozhlížela okolo.
Jsem ženská, nasraná ženská, a jestli neuděláte co řeknu, ukážu vám, jak nepříjemná umím být. Tohle byla nefalšovaná pohroma. Díky chakře se jí začala odlupovat kůže a začínala přecházet do svého cvok-zabijvšecosehejbe-módu. Nemohla ignorovat, že její student se jí snad pokoušel zabít. Ne moc chytré v jediném týdnu, kdyby žádnej chlap neměl rozčilovat normální ženskou, natož takovou, co nadělá sekanou z něj a taky z dalších pár kilometrů okolo něj.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Razaki Oyasumi
Hotel
Že tenhle hotel nebyl tou nejlepší volbou pochopil Razaki už při onom vstupu do pokoje. Kunai se taktak nedotkl čela.
*Vypadá to na rušnou noc. Ještě že ti blázni nezaktivovali golema, to už bychom se tu nevyspali ani jeden.*
Rychle otevřel dveře, připraven vyhnout se dalšímu kunaii. Než stačil cokoliv udělat, přistála mu rána na zádech a sekundu potom klečel na zemi s vyraženým dechem
"Kryple jeden vydrbanej. Zaútočit na člověka zezadu, to je srabárna ty ksindle!" nadával přerývavě, jak popadal dech.
Co bylo ale zajímavější, že po chodbě se najednou rozlehlo burácivé dupání a do pokoje se vřítila dvoumetrová postava v kápi a kabátu.
Kombinací pravého háku a levého direktu, po kterých automaticky následoval push kick zaútočil na Razakiho agresora.
*Tak přesně o tohle jsem neměl zájem!* zalamentoval pro sebe Razaki.
Yamako Asaki
Tím Kahimi
Hotel
Práve keď som sa snažil výjsť von, po pri uchu mi zasvišťal kunai.
,,Veďľa,'' odsekol som mierne výsmešna. No keď som sa otočil, skoro som vrazil do nejakého samozvanca. Trochu som sa vyľakal. Čo keď je to miestný ninjovský patriot a odpočúval náš plán. Ženská mi síce povedala, že mám urobiť kliky, ale trebalo konať.
,,Musíme ho zajať, pri najhoršom zabiť,'' šepol mi hlas.
,,Ja viem,'' šepol som mu. Nepozorovane som pustil samozvanca dnu a ja som vyšiel na chodbu a vytrhol som kunai zo steny. Potom som sa otočil a videl som chrbát chlapca. Zdvihol som kunai a pomaly som sa k nemu priplížil. Kopol som ho do chrbta a jeho to posunulo a položilo na kolená. Potom som mu ľavou rukou chytil hlavu a kunai priložil ku krku.
,,Rýchlo, zviaž ho, určite počul nás plán a je to miestny ninja, rýchlo!'' kričal som na ženu stále držiac samozvanca.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Kahimi už povlávaly vlasy o něco víc, její chakra z ní sálala tak, že už měla okolo sebe něco jako chakrové plameny které jí olizovaly tělo a židle pod ní zapraštěla. Důvod toho všeho, byl idiot drápající se z postele, diktující jí, co má dělat. Bleskurychle hodile kunai před něj do dveří, a než je stačil jejich návštěvník otevřít, před čelem se mu ze dveří vykoukla čepel kunaie, který tenkými dveřmi projel jako máslo a zabodl do stěny za ním.
"Řekla jsem to jen jednou, a nebudu to opakovat. Dokud budeš můj student, pojedeme podle mýho plánu, jinak ti udělám náhrdelník z tvých vlastních očních bulv, jasný?" Zavrčela. Vypadni zpoza těch dveří nebo pojď sem a řekni co cheš skrčku! Štěkla už vážně naštvaná na dveře a čekala až ten idiot vejde. Dneska to byl vážně podělanej den. 200 kliků, trénink, začni hned. Štěkla ještě po Brainovi a znovu šla brousit a čekala, jestli se ten před dveřmi odváží dovnitř. Nechala svoji chakru ať si pohrává s jejími vlasy a vážně uvažovala, jestli by si neměla někde sehnat čokoládu.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Razaki Oyasumi
Hotel
Bylo to zase jako za starých časů. Potácel se sám. Tedy, skoro. Doprovázel ho přeci jeho společník. Už ho to docela nudilo. Golem nekomunikoval, neměl přeci jak.
*Zůstaň v okolí a kdyby bylo potřeba, zasáhni!* dal mu příkaz, když si vybral pohledem budovu, ve které se ubytuje. Kdyby to nazval hotel, byla by to skutečně nadsázka.
Stará paní za recepcí mu řekla, že se sice ubytovat může, ale že v tom pokoji budou pravděpodobně další lidé. Nepamatovala si přesně, jestli je tam ubytovala, nebo ne.
"To nevadí, paní, tu máte za noc."
Jedl asi před hodinou z posledních zásob, co měl, takže platit za jídlo by bylo zbytečné. Vyběhl schody nahoru a zaklepal a vstoupil do pokoje.
Seděla tam nějaká dívka a v ruce držela zbraň. Podvědomě se připravil k blokování. Na posteli ležel muž.
"Dobrý den!" pozdravil a položil batoh ke stěně.
Yamako Asaki
Tím Kahimi
Hotel
Spal som dosť dlho vydatným spánkom. Cítil som sa o mnoho lepšie. Už bol večer, keď som sa zobudil už bol večer.
,,Nemôžem uveriť, že si zaspal, mohla nás zabiť!" šepol mi hlas.
,,Nepočul si náš rozhovor? Nezabije ma," zložil som ho. Pomaly som sa posadil. Vstal som a mieril som do kúpelne, umyť si tvár.
,,Hej, už si skončila s brúsením zbraní? Už by si ma mohla niečo naučiť, aby sme to tu mohli čim skôr ovládnuť, chcel by som to mať hotové do 2 mesiacov... A zabudol som ti spomenúť, že idem ešte po jednom chlapovi, ten kreťoš ma okradol, musím mu to vrátiť, keď už som pri sile... Takže do dvoch mesiacoch nech mi to tu patrí a potom nech z neho vymlátim aj posledné ho*no, ale teraz je čas na môj tréning," povedal som a vykročil som k dverám
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Ten idiot nejspíš nepochopil, že nehodlám zůstávat v téhle zapadlé vesničce, když mám v patách zabijáka a kvůli informacím musím stejně cestovat. Nicméně jsem jej nechala jít spát a dál se věnovala ostření zbraní. Ke konci své řeči, si ten trouba ještě pošeptal něco o tom, že mi něvěří. Super, jestli je to sociopat, tak si ještě užiju srandu. Jestli je, tak to z něj prostě vymlátím. Usmála jsem se nad vidinou, že někomu zase nakopu zadek. Hleděla jsem z okna a čekala, až sem konečně vleze ten trouba, co mě strašně "nenápadně" sledoval. Vypadalo to, že dnešek bude zase zajímavý. Nechala jsem upouštět chakru a díky tomu, kolem mě zlehka vlály vlasy.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Kahimi
Hotel
Žena ma tam začala upozorňovať na veci. Spomenula, že nemám isté, či ma nezabije alebo hej.
,,Nezabiješ ma... mohla si ma nechať zhebnúť tam vonku, alebo ma dokončiť sama... ale si ma zachránila... nezabiješ ma..." stále som sa usmieval.
,,A ja náš plán vidím takto, ty ma niečo naučíš, zostaneme tu, ovládneme to... Neodídeme dokým to tu neovládneme... To je plán... Niečo dodať bodka koniec. A teraz ticho, idem si pospať," dokončil som svoju reč otočil sa na bok a okamžite zaspal s istotou, že počas spánku ma nikto nezabije, ale pre istotu som bol stále v strehu... po týždňoch tam vonku som maličko paranoidny.
,,Dám na nás pozor, neviem jak ty, ale ja jej neverím," šepol mi opäť môj hlas.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Kahimi se houpala na židli a brousila kunai. Pak s ním zatočila okolo prstu a namířila jím na něj.
"Tak za prvý, já tam nechala tebe a koukni jaks dopadl. Chtěla jsem informace, ale pořád ti nevěřím, takže jsem si je opatřila, aniž bys do toho strkal zbytečně ten tvůj dlouhej nos." prohlásila, znovu se zhoupla, a znovu poslala kunai na stejnou cestu okolo jejího prstu a znovu na něj ukázala.
"Za druhý, jseš můj student pitomče a jak už jsem ti jednou řekla, potřebuju jednání inkognito, ne "nazdar všichni kdo mi jdete po krku, mám megalomanský plány, tak si mě pojďte zabít!" Zhoupla se aby si vzala jiný a začala jej brousit.
"A přestaň se tak pitomě usmívat, nemáš jistý, jestli tě nezabiju v příštích pár dnech. Přece jen, jednou jsi mě viděl a víš, kde se právě pohybuju. Nepotřebuju abys to někomu vyžvanil, rozumíme?" dál brousila a když viděla že ho úsměv neopouští, zavrčela.
"Neprovokuj mizero a radši zbírej síly, čeká tě trénink, tak spi, nebo tě uložím na věčnost." Přesto vše, ovšem Kahimi nedokázala zakrýt to, že má o něj starost. Ačkoliv to dávala najevo po svém způsobu. Připlácla mu zase na čelo ledový hadr tak, že mu zakryla půlku obličeje a s úsměvem se k němu otočila zády a dál pokračovala v broušení. Jeho žvásty prozatím nebrala v potaz, nejdřív, bylo potřeba aby se ten ňouma dal pořádně dohromady a naučil se přežít i bez toho, aby se o něj musela starat. Takovéhle výlety ho čekaly často, a jestli bude končit pokaždé jako troska, potěš koště na třikrát.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Tím Kahimi
Hotel
Čakal som tam pri dverách. Keď v tom na mňa zo zadu niekto zakričal. Skoro som dostal infarkt a infarkt som dostal aj keď som uvidel tú ženu. Okamžite ma poslala do postele.
,,Heh, aj ja ťa rád vidím,'' usmial som sa priblbo. Ona na mňa opäť zvrieskla. Ja som radšej išiel do postele, nechcel by som byť v izbe s hysterickou ženskou.
,,Vidím, že si stále naštvaná kôli tomu incidentu... Nemôžeš sa na mňa hnevať, to by urobil každý... No určite si mi odpustila, lebo si ma zachránila... A priniesla si mi aj nejaké zbrane,'' furt som sa blbo usmieval. Chvíľu bolo ticho.
,,Ale môžem ti to nejak odplatiť, zatiaľ čo som tu bol sám som rozmýšlal... Vieš ako som ti hovoril, že chcem ovladnuť svet. Tak som rozmýšľal, či nezačať touto dedinou... Je ideálna, malá... Slabá, nebude to ťažké... Zabijeme ich vodcu, nakecáme im, že sme ho počuli plánovať nejaké psychopatické plány... Niektorí nám veriť nebudú, ale tí 'záhadne zmiznú'... A ako to pomôže tebe? Keď sme sa po prvý raz stretli, hovorila si niečo o tom, že hľadaš nejaké informácie a ludí... Mohla by si byť rektuiterkou, naberat nových ludi, a mohla by si blúdiť po svete s tým pocitom, že stále máš útočisko.... Nikedy by si mohla pozrieť aj nejaké malé dediny, ktoré môžme ovládnuť... Čo ty na to? Môžme tu niečo začať...'' povedal som svoj plán a čakal a ležal na posteli.
Masamoto Tenno
Meyia
Zase ho zaplavil ten příjemný pocit uznání od někoho jiného. Zakroužil katanou v ruce, ale stále to vypadalo dost neohrabaně. Ale alespoň se sám nezraní.
Následně už zase jen pozoroval a učil se. První techniku tak nějak čekal. Bylo to logické pokračování a spojení dvou už naučených technik, Niatari a chakrové čepele. Byl si ale jistý, že provedení nebude tak úplně jednoduché. Každopádně se mu líbila. Nepozornému nepříteli mohla minimálně poškodit zbraň, nebo ho při troše nešikovnosti připravit o nohy.
Druhá mu připadala naprosto stejná, akorát se lišila ve směru seku. Pokud se soupeř při blokování první příliš odkryl, například bojoval-li by pouze jednoruční zbraní, dočkal by se možná i svého rozpůlení. Zvláštní představa, vidět někoho, jak se rozpadně na dvě poloviny.
Následně pochopil, že ze všech dosavadních je ta třetí úplně nejhorší. Jak v náročnosti, tak v účincích. Jednak byla téměř nezaznamenatelná, když už jí někodo viděl tak skoro neblokovatelná, zkrátka ideální pro zabíjení. Ale na druhou stranu, s normálním mečem nebo kunaiem by se pravděpodobně dělala lépe. Ale v souboji nebude čas přezbrojit. O tom už věděl své.
Pokusil se tedy o tu první. Problém byl stále v tom, že svou zbraň neovládal perfektně. Navíc ho už pěkně z neustálého extrémního zrychlování pěkně bolely. Jeho čepele byly sice zničující a silné, ale nešly za sebou tak, jak měly.
Musel si dát oddech.
I když se mu ta druhá technika zdála stejná, byla ještě těžší, neboť tady musel jít přímo do protipohybu. Po pár desítkách pokusů už měl naběhlé žíly a svaly každou chvilku varovaly, že shoří. Bylo to logické. Nové pohyby, nové techniky, vše kvůli nové zbrani.
Třetí techniku nezvládal vůbec. První věc, která se jevila jako nepřekonatelný problém, bylo zakřivení katany. Tušil, že pokud by do toho dal hodně moc chakry, možná by byl schopen sejmout nějakáho ptáka letícího oblohou, nic netušíce, že se tu Tenno učí nové techniky.
Navíc se mu už třásly ruce tak, že nebyl schopen rovného a pevného bodu.
“Gomenasai, sensei, ale už to fakt nedávám“ zasunul katanu do poudra. Začínalo ho totiž bolet i to, když měl katanu jen volně v rukou.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
Kahimi se rozhodla že si po cestě zpět zatrénuje, a tak se dostala do budovy přes střechu, kde se spustila i s pytlem zbraní do pokoje oknem. Nadzvedla obočí když viděla že se ten ňouma vyhrabal z postele a cosi zkouší u dveří.
"Kdybych chtěla, zabiju tě hned jak tě najdu, tak padej zpátky do postele, nebo si tvý přežití ještě rozmyslím." na oko vážně na něj štěkla. Pak vyložila na stůl zbraně.
"Neslyšels? Nebo mám z tebe udělat ležáka osobně?" zavrčela už trochu nabroušeně. Měla zrovna svůj týden a neměla náladu se o něj starat dýl, než to bylo nutné.
Vlastně by byla nejradši, kdyby přestal existovat, ona měla spoustu čokolády, klid a nohy v teple, a koukala na nějaký nový film od Kurosaki. Nicméně navzdory jejím představám, trčela tady s ním, měla hlad a dráždilo ji, i jeho nadechnutí, které jí připadalo hlasité, jako funění nosoržce. S povzdechem začala zbraně brousit.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki
Hotel
Zobudil som sa na to, že mi niekto dal obklad na čelo. Zobudilo ma to, ale bol som prísliš vyčerpaný na to, aby som otvoril oči. Otvoril som oči až potom, jak osoba odišla. Našiel som lístok a bolo na ňom napísané, že tu mám ostať. Kto by ma mohol zachrániť, každý ma nenávidi... Môj prvý sensei? Nie, ten by ma nepoznal. Hrobník? Ten by sa na mňa asi vysr*l. Druhá senseika? Potom čo som ju tam nechal? Aasi ťažko. Zlodej? To je asi najlogickejšie... Podišiel som k oknu. Pozrel som sa z okna. Napadlo mi, že táto dedina by mohla byť prvá, ktorú ovládnem... Zachránim... Tu by to mohlo všetko začat... Ale teraz potrebujem rýchlo konať. Osoba sa asi vráti, takže sa musím pripraviť. Odtrhol som kus jednovrstvého toaleťaka, zmotal som ho do tenkého, ale pevného motúzu. Pritiahol som posteľ na ľavo od dverí úplne ku stene. Jeden koniec motúzu som priviazal o nohu postele. Druhý som si zobral na pravo od dverí. Tam som si kľakol a motúz natiahol. Ktokoľvek príde, tak sa potkne a spadne. A typujem, že hotelova izba sem nepríde.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Návrat
Kahimi se od svého studenta oddělila. Respektive nechala se uvěznit, aby získala informace co potřebovala, jelikož mu stále nevěřila, tak to udělala sama. Trvalo jí to pár týdnů, ale nakonec ho zase vystopovala. Ležel zaprášený na cestě, ve zbídačeném stavu a spal. Kahimi si povzdechla a lehce jej zvedla, a odnesla do místního hostince na kraji vesnice. Byla to díra, ale na rychlý úkryt to stačilo. zaplatila za noc a jídlo, a odnesla jej do pokoje a položila na postel. Podložila mu hlavu. Vypadalo to, že má horečku. Přikryla ho a na čelo dala hadr namočený ve studené vodě. Zdálo se, že přišel o hodně sil. Byl pohublý a zaprášený a zřejmě vyplýtval veškerou svou výzbroj. Omyla mu obličej a vyzvedla jídlo, které jim donesli na pokoj. Položila ho vedle postele, napsala vzkaz ať nikam nechodí, ovšem nepodepsala se a šla do vesnice, koupit vybavení a jídlo na další cestu.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Hotto Pakura
Mizerná práce
"No fajn. Kolem je to tak klidný až jsem nervozní. Ale vypadá to že ostatním se to náramně zamlouvá. Přesně vím co si myslí. Jsme moc drsní, lekli se nás a utekli, teď to tu akorát převezmeme! Hahaha!... Asi něco takovýho." Zamračil se Hotto při těchto myšlenkách. Netrvalo dlouho a Han udělal něco, za co Ho bude Hotto ještě dlouho proklínat. Určil ho jako vůdce. Bylo to náhlé a docela nepříjemné, ale Hotto byl i ve svém věku dobrý stratég a tak se pokusil chopit své role.
"Chlapi! Jestli je to léčka tak musíme být opatrní a jestli opravdu utekli... tím líp pro nás, ale to neznamená že se vykašleme na opatrnost!" Zvedl pravou ruku aby je zastavil. Klekl si, nechal je jen zírat bez jákékoli možnosti na odpověď, začal se soustředit a v duchu pronesl "Shakuton Dairokkan."
Čekal jaké informace mu přinese tento krok.
Aleki Kotuki
Tím Kanura
Chatrč
Muž sa priznal, že nieje tulák. Mal v úmysle nás oboch zabiť. Povedal mi, že nech odložím katanu, ale ja som to neurobila. Medzitým mu chlapec povedal, že chatrč je jeho,a zmizol. Zostala som tam ja s tým chlapom. Odložila som si katanu do puzdra.
,,Môžeš si vziať moje veci, zásoby, ale nedovolím ti ma zabiť...'' hovorila som mu.
,,Ja niekam mierim... Ľudia ma tam čakajú... Musím sa tam vrátiť... Neviem, ku komu patrí ten chlapec, nikdy som ho nevidela... A keď nás plánuješ zabiť, prečo si nám hovoril, kde je dedina?... Ty nás nechceš zabiť, alebo hej? Čo z toho budeš mať? Ja potrebujem pomoc a ty... Ak mi pomôžeš... Už sa nebudeš musieť túlať z dediny do dediny... Zabíjať každý deň... Môžeš ísť so mnou... Len nepoznám cestu... Môžeš ma niečo naučiť... Chcem byť lekárskym ninjom... Takže mi môžeš pomôcť, alebo si zober čo chceš... Ale nedovolím ti ma zabiť...'' zdvihla som ruky na znak kapitulácie a čakala som.
Naitaki Kensei
Tým Kanura
Sotva se Naitaki dočkal odpovědi, tak do řeči skočila dívka. Něco se jí na tulákoj nezdálo a nebála se proti němu hned vytáhnout katanu. Řekla že nevypadá jako pravej tulák a že nesmrdí po alkoholu. Toho si Naitaki ani nevšiml. Bylo mu teprve třináct a spíš mu to nedošlo.
Tulák odpověděl už úplně jiným hlasem. Přiznal se že tulák rozhodně není, ale neřekl kdo je a co tu dělá. Jenom pochválil dívku za všímavost a pak dodal že to pro nás není dobrý.
Pak se podíval na mě a prozradil mi cestu k vesničce. Bylo to všechno co jsem potřeboval vědět a kromě tý katany ,kterou držela hólčina ho tu už nic nedrželo.
Když neznámý zareagoval na katanu mířící proti němu tak řekl, že nás oba zabije.
Tyhle slova Naitakim projeli a na chvíli ho zamrazili. Obvykle by už Naitaki po takových slovech čistil svůj kunai od krve "tuláka", ale v tomhle případě panicky stál a přemýšlel jak přežít. Neznámý na něj opravdu působil a Naitaki věděl že by se tu už neměl zdržovat.
Fajn .. barák se tvůj .. je mi jedno kdo seš.
Rozešel se Naitaki směrem ke dveřím.
Stejně se už nikdy neuvidíme.
Když byl u dveří tak jen lehce zvedl ruku v znak rozloučení a vyběhl z chatrče.
Běžel na tu onu cestu ,která měla vést přímo k vesnici. Věřil slovům "tuláka".
Po chvíli běhu vyskočil na strom a nyní již přeskakoval z větve na větev.
Dával moc zabrat svýmu tělu. Přemýšlel kdy zastaví a sní ten chleba co má v batůžku.
Ami Kanura
Chatrč v lese
"Ach jo, já věděl, že jsem na něco zapomněl, smrad." povzdechl si Ami nyní už svým normálním hlasem. Hlasem o kterém by většina žen prohlásila, že je neskonale přitažlivý. Ami se pohodlněji opřel o linku když už nemusel předstírat opilost, stále naprosto ignorujíc podivnou katanu, kterou na něj dívka mířila.
"Jsi velice všímavá," pochválil tulák Aleki, ale vzápětí dodal "K vaší velké škodě."
Pak se otočil k chlapci, který z nějakého důvodu neměl triko. "Vesnice je několik dní cesty po té cestě. Každá cesta někam vede a dříve či později na ní bude někdo živý." pokrčil rameny.
"Fajn, takže... odlož tu věc holčičko. Sice vás oba zabiju, ale když to odložíš, nebudu to muset udělat tvojí vlastní braní, což je podle mého názoru opravdu ponižující způsob jak opustit tento svět." řekl aniž by pohnul jediným svalem.
Ve své poloze, zády opřený o linku, obě ruce položené na ní a zjevně neozbrojen, působil naprosto neškodným dojmem. Působil tak, protože tak působit chtěl, stejně jako předtím mluvil přitažlivým hlasem, prostě protože chtěl. Ami mohl být kýmkoliv a kdekoliv, ale teď právě byl tady, se dvěma dětmi proti sobě, beze zbraně a přesto s milionem způsobů jak je zabít dřív než mrknou. A něco v atmosféře sdělovalo tuto zprávu u oběma nešťastníkům.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Aleki Kotuki
Tím Kanura
Chatrč
Chlapec hovoril, že nikoho nepotrebuje, že sa o seba dokáže postarať. V tom sa do chatrče niekto dokrmácal. Tváril sa ako nejaký opilecký tulák, ale mne sa to nezdalo. Hovoril, že potrebuje odpočinok. Chlapec mu ponúkol, že tam môže ostať na jednu noc.
,,[b]Počkaj, pozri sa naňho, na prvý pohľad možno pôsobí ako opilecký tulák, ale na opileckého tuláka je príliš fešný a málo fúzaty... Plus nesmrdí po alkohole... Kto NAOZAJ ste?'' spýtala som sa ho a v momente som vytiahla katanu a držala som ju pred sebou v 45 stupňovom uhle oproti svojej ruke, tak, že jedna čepeľ smerovala k ''tulákovi'' a druhá za mňa.
Naitaki Kensei
Tým Kanura
Holčina řekla že Naitakiho stav není nejhorší a že stačí jen strava a spánek.
Naitaki ji nevěřil, ještě pořád jediný co cítil byla bolest při každým pohybu. Však ještě před chvílí nemohl chodit a skoro se ani pohnout. Napadlo ho, že to děvče se ho snaží oklamat a to se Naitakimu nelíbilo, ikdyby to mělo jakýkoliv důvod. Ale to bylo už vpodstatě jedno, stejně se už rozhodl že jí zabije.
Ta katana kterou měla u sebe ho opravdu lákala jako kdyby mu šeptala do ucha "vem si mě".
Veškeré svoje myšlenky Naitaki skryl za svůj ironickej pohled.
Rad bych ti odpověděl ,ale nemám tušení jestli tu je nějaká vesnice. Nevim ani kde sem. Prostě jsem se tu probudil...
Mluil narovinu. Při pohledu na dívenku byl přesvědčen, že rozhodně není se čeho bát.
Nepotřebuju do nemocnice. Dokážu se o sebe postarat sám .. jen mi schází potřebné věci ,které najdu ve vesnici. Vypadá to že ...
Naitakiho přerušila něčí opravdu nespořádaná chůze.
Odvrátil pohled na dveře který se z ničeho nic otevřeli.
Dovnitř se vkymácel nějaký tulák, kterýho sotva udrželi vlastní nohy.
Naitaki si nejdřív myslel že tohle je ten, kdo ho zachránil, až to dé toby než se začal omlouvat za vpád do chatrče.Měl tu dalšího nevítanýho hosta.
Zatím co Naitaki právě hodnotil situaci, mladýmu tulákovi se podařilo stratit a znovu nabýt rovnováhy. Po té co se ujistil že ho zem udrží začal se svým proslovem.Řekl o sobě že cestuje. Určitě by mohl vědět kde je nějaká vesnice. Naitaki brouzdil svým pohledem po tulákovi a snažil se najít něco nenormálního
Když mi řekneš kde je nejbližší vesnice tak ti tuhle chatrč nechám ... aspoň na tůhle noc. Dobrá nabídka ne?
Promluvil Naitaki přímím hlasem.
Yamako Asaki
Cesta
Bolo to už pár týždňov, čo som sa oddelil od tej ženy... Tuším od tej potyčky s tými chlapíkmi, ochrancami tamtej dediny... Mal som plán... Pokazila to... To je jedno, ako som už hovoril svojmu bývalému tímu, mierim do údolia... S tými kryštáľmy, mohli by byť vzácne... Neviem presne kde to je, budem si musieť kúpiť mapu, len som o tom počul. Momentálne som mieril lesom... Les bol čím ďalej, tým riedší. Voda a jedlo mi už tiež dochádzali.
,,Jak dlho nám to ešte bude trvať?'' spýtal sa akýsi hlas v mojej hlave. Rozprávam sa s ním už dosť dlho... Rozumieme si, ale niekedy ma štve.
,,Ako to mám dočerta vedieť?'' vybehol som naňho.
,,Radšej si odpočiňme,'' povedal hlas.
,,Máš pravdu,'' odvetil som mu. Sadol som si k stromu a otvoril ruksak. Bolo tam v sáčku pár starých ztvrdnutých rýžových chlebíčkov. Začal som pojedať.
,,Daj mi trochu!'' povedal hlas.
,,Zhebni hladom!'' odvetil som mu a jedol som ďalej. Potom som však niekoho uvidel. Bol to chlap. Postarší, možno tridsiatník, špinavý. Nevyzeral ako výplod mojej fantázie.
,,Drž sa späť, tohoto zvládnem,'' šepol hlas, ale ja som ho nepočúval.
,,Ahoj chlapec,'' muž sa posadil predomňa. Usmieval sa, ale výsmešne.
,,Čo chceš?'' zhukol som naňho.
,,Len sa porozprávať...'' povedal mierne chrapľavím hlasom.
,,Nevídam nových ľudí moc často... A je dobré sa s niekym len tak porozprávať...Máš niekam namierené?'' pokračoval.
,,Hej,'' odvetil som.
,,Super, teraz nedávno som-polož jedlo!'' vzápätí muž vytiahol katanu a priložil mi ju ku krku.
,,Ty chruňo!'' precedil som pomedzi zuby.
,,Teraz mi daj tvoje veci a ja uvidím, čo s tebou,'' usmieval sa chlap. Ja som bol oslabený, unavený, nemohol som bojovať.
,,Ber to...'' opäť som nenávistne precedil pomedzi zuby.
,,Spolupracuješ, to sa mi páči... Asi ťa nechám žiť...'' usmial sa á zobral si moje veci a odišiel. Zostal som bez ničoho. Rozhodol som sa pokračovat v ceste až dokým úplne v strede lesa som nenarazil na malú dedinku. Nemala straže, bola to jedna z tých mierumilovňejšich. Vošiel som a mieril som do miestneho baru.
,,Vodu,'' povedal som predavačovi a dal som mu svoje posledné peniaze. Vypil som vodu a odišiel z dediny, ale len k hraniciam dediny a vonkajšieho svet. Keby som na druhý deň chcel niečo ukradnút, dedinu mam po ruke. Ľahol som si na zem a premýšľajúc nad tým chlapom som zaspal.
,,Dobrú noc, '' povedal mi hlas.
,,A tebe ne,'' odbil som ho a zaspal.
Genesis Sabure
Ti co sa skryvaju v udoli
Ked dosiel k senseiovi len povedal: ,,Trvalo to dlhsie nez som cakal, ale splnene....''
Ami Kanura
Prostě někde → Chatrč v lese
Už uběhla více než hodina od chvíle co Ami ve svém přestrojení dojedl večeři a vydal se dál na cestu. Nejdříve to vypadalo, že bude muset strávit další noc pod širým nebem, ale před chviličkou spatřil na obzoru chatrč. Nikde poblíž neviděl další stavení, což věci dosti usnadňovalo. Pokud byla opuštěná, jedině dobře a pokud ne, tak brzy bude a až objeví těla, on bude na druhé straně kontinentu.
Jak se pomalu blížil ke stavení, zaslechl hlasy. Takže to bude ta druhá možnost, pomyslel si a začal se zjevně potácet, jako by byl opilý, i když rozhodně nebyl. Své kroky rozhodně netlumil, ale bylo dost dobře možné, že přes své hlasy si ho obyvatelé chatrče nevšimnou. Když se dopotácel ke dveřím, otočil se k nim ramenem a napůl otevřel, napůl vpadl do místnosti předstírajíc opilost.
Když se ocitl v místnosti a rádoby znovu nabyl rovnováhy prohlédl si dvě děti, obě kolem 12 let. jedna z nich byla dívka a druhý naprosto zjevně nebyl ve své kůži. Tohle bude ještě jednodušší než jsem mohl doufat, pomyslel si, ale navenek se jen zatvářil zmateně.
"Uctivá omluva, netušil jsem že tu někdo bydlí." zahlaholil ochraptělým hlasem, který ani nemusel předstírat, už to přeci jen byla nějaká doba, kdy ho používal. Dvěma kroky u kterých by se jeden divil, že se dotyčný ještě stále drží na nohou, se "náhodou" přesunul ke kuchyňské lince a opřel se o ni.
"Ještě jednou hluboká omluva za ten vpád, opravdu jsem netušil, že v této chatrči někdo bydlí, z venku vypadala tak opuštěná a venku je zima a příliš nebezpečno pro osamoceného pocestného." Jeho mluva byla plná podlézavého tónu opilého žebráka a několikrát se naschvál málem přeřekl, dokonalé divadlo. Nyní, když sám sebe představil jako tuláka, doufal, že by se i oni mohli představit a nejlépe mu něco sdělit o tom, kde mají rodiče a kdy je někdo přijde zkontrolovat. Přeci jen nechtěl, aby jejich těla našli příliš brzy.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^