Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kara Momochi
Tým Goku
Útěk z domova – Útěk o život
Ani náznak zaváhání Kara nezaznamenala, když viděla tygřici pokračovat dál. Hnala se za ní jako za kořistí, kterou přeci jen Kara byla a zatímco Kaře docházeli síly, tygřice naopak udržovala tempo bez sebemenšího problému.
Už se dostávala na hranice svých možností.
Pár dní teď chakru moc nepoužívala a najednou začala plýtvat obrovské množství. Každou chvílí očekávala, že její zvířecí podoba vyprchá a ona už se nebude moct rozzuřené tygřici nijak bránit.
Kus od ní bylo úpatí. Než na něj ale stihla zareagovat, tak už jí letělo pár větrných ostří do zad. Skoro jako by si ten muž myslel, že ještě není dost neoblečená. Přemýšlet nebyl čas. Každá setina sekundy se počítala a ona musela jednat.
Pokračovala v běhu rovnou k úpatí a po hlavě zamířila dolů. Z oblohy nyní padala dívka pouze se zbytky spodního prádla a štěnětem ukrytým v podprsence. Horší den zatím nezažila. Její technika zvířecí podoby vyprchala a ona už ani nedoufala, že tygřici uteče.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Aleki Kotoki
Tím Kanura
Chatrč v lese
Chlapec sa postavil predo mňa. Obzrela som si jeho ramená, ruky, tvár. Videla som len typycké škrabance a modriny.
,,Z toho čo vidím typujem, že to nieje nič zvláštne... Ak si spal v tejto chatrči, ani sa nečudujem, že ťa všetko bolí a tvoj stav je taký biedny... Ešte som nevidela posteľ tu, ale typujem, ze to nieje nič moc... Vonku je zima a táto chatrč sa pomaly rozpadá... Všetko čo potrebuješ je vidatný spánok, niečo zjesť, vodu a do týždňq budeš fit...'' skonštatovala som.
,,[b]Teraz moja časť dohody... Keď si sa sem dostal... Videl si po ceste nejakú dedinu... Ja totižto jednu hľadám... A teraz už aj ty... Mmochodom, ja som sa sem dostala z nemocnice... Nemusel by si isť do žiadnej dediny, pomoc by si zohnal tam... Potom by si mi mohol pomôcť... Musím sa dostať domov... Tak? Chceš trpiet tu? Ísť do tej nemocnice, do ktorej by som sa nerada vracala, alebo do dediny?'' pýtala som sa ho nazáver.
Naitaki Kensei
???
Mluví o tom že každý život je drahý ,ale to netuší že ten její může kdykoliv ukončit. Naitakiho ego dělalo svoje a Naitaki neměl ani maličkou pochybnost o tom že by tu holčinu dokázal zabít do deseti vteřin.
Ale mluvila o lékařských trikách. Co tím asi myslela .. lékařský techniky? Je shinobi? Nevypadá jako ninja z nějaké vesnice.
Nevěděl co si má o tom myslet a s čím se nakonec setká.
V ruce pořád držel kunai ,který svíral pevným stiskem. Čím dýle myslel na kunai tím více mu dával pocit bezpečnosti.
Podíval se na holčinu a chladným hlasem prohlásil
Absolutně vedle .. ale moje tělo si nevybere a pomoc opravdu potřebuje.
Rozešel se omalu k ní. Kunai vkládal do zadní kapsičky ,aby viděla že nemá v plánu zaútočit ,ale přemýšlel jen o tom kdy ji zabije. Měla katanu a to už Naitakimu za to stálo .. a určitě má schovanýho ještě něco. Zastavil se pár kroku před hólčinou a koukl se jí do očí. V jeho výrazu zablýskala ironie.
Tak předveď co umíš.
Usmál se docela důvěřím úsměvem.
Aleki Kotuki
Tím Kanura
Chatrč v neznámom lese
Chlapec najprv hovoril, že nemá dôvod mi veriť, čo bolo úplne jasné. Ja som nič nehovorila. Potom si asi ale uvedomil, že je naozaj v biednom stave a že pomoc sa mu hodí, avšak, chcel dobrý dôvod, aby mi mohol veriť.
,,Prečo? Pretože každý život je vzácny... aj ten tvoj... moja rodina ma naučila pár liečebných trikov, žiadna extra úroveň, ale pomôže ti to..." hovorila som a išla som do chaty.
,,Môžem ti so zraneniami pomôcť vo vnútri... a čo sa týka toho, kto je tu nový... aj ja..." povedala som nakoniec a čakala som na jeho rozhodnutie
Ami Kanura
Prostě někde
Ami si dával pozor, on si ostatně pořád dával pozor. Byl paranoidní? Nebo si dával pozor na všechny a všechno z nějakého dobrého důvodu. Ať tak či tak, právě teď vypadal jako někdo úplně jiný.
A ten někdo, kdo vůbec nevypadal jako Ami Kanura, seděl u malého ohníčku vedle cesty a vařil si něco, co vypadalo jako pořádný kus nějakého zvířete. Zásoby z poslední vesnice mu už dávno došly a on zatím neměl možnost je někde doplnit.
Na jeho poslední zastávce narazil na nějaké ninji a i když tvrdili, že tam mají svoji misi a že jen prochází, Ami se neodvážil riskovat delší pobyt v jejich okolí a tak vesnici narychlo opustil.
Unaveně si povzdechl a jal se raději dál věnovat svojí večeři, neměl nic jiného k jídlu a spáleninu on nerad. Kde byly ty krásné dny, kdy mu někdo vařil, kdy nemusel pořád cestovat... a tyhle myšlenky ho dovedly k němu, k nim. Nevědomky zatnul ruce v pěsti jak se v něm dmuly vlny vzteku, nakonec se však uklidnil, stejně mu vztek k ničemu nebyl, ne teď.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Naitaki Kensei
Tým Kanura
Každým krokem co Naitaki udělal, projela tělem blest čím dál tím větší. Jeho tělo se opravdu ještě tak nezregenerovalo. Kroky byli obtížné ,ale musel jít, musel najít místo kde se se otaví.
První krok, druhý krok, třetí krok..
Naitaki přemýšlel jestli si má dát někde přestávku a najíst se, nebo najíst se až na místě.
..čtvrtý krok, pátý krok..
Myšlenky přerušila něčí přítomnost. Za stromem se objevila nějaká holčina. Vypadala stejně staře jako on, ale nezdálo se že by byla nějak nebezpečná.Naitaki si myslel že je nějak spojená s tím proč se tady probudil, ale když začala mluvit o vzájemné pomoci a o tom že potřebuje najít cestu tak věděl že byl na omylu.
Proč myslíš že bych přijal pomoc od někoho kdo se jen tak z ničeho objeví za stromem.
Naitaki si ale uvědomil že pomoc opravdu potřebuje a dokonce říká že jí dokáže poskytnout. Nevypadala že by mu nějak mohla ublížit i s tou katanou.
Dej mi dobrej důvod ti věřit a pak si můžem promluvit. A co se týče té cesty... sem tu novej ,teprv pár minut.
Asura Tori
Meyia
Když se ztratil z dohledu svých možná budoucích společníků, okamžitě zpomalí a začne se pozorně rozhlížet po okolí. "Co myslíš, rozhodl jsem se správně?" Zeptá se jakoby do vzduchu a poté se mu ozve zasyčení. "Máš pravdu, ten samuraj nebo kdo to je se chová docela rozumně. Ale ten druhý, jak se jmenoval? Tepno." Znovu zasyčení. "Jak si to vůbec dokážeš zapamatovat?" Nevěřícně zavrtí hlavou a podívá se na svoji levou ruku. "Takže Tenno, s ním budou dozajista potíže, chová se jako nějaké nedospělé dítě." Tentokrát se ozve série několika zasyčení, načež Asura lehce skloní hlavu a mlčky se rozhlédne. Když se podívá poprvé, ničeho si nevšimne, podruhé a zahlédne pohyb až při třetím zkontrolováním okolí se mu podaří najít to na co ho syčení upozorňovalo. Králík, skoro stejně velký jako jeho loket. Opatrně si při klekne a levou rukou lehce přejede po trávě před sebou. Během tohoto pohybu se mu z ruky rychle něco odlepí a následně se to schované v trávě vydá ke své oběti, ke králíkovy.
Zatímco se had přesunuje na pozice k útoku, tak Asura zůstává v podřepu a jakoby studoval trávu okolo sebe.
Po chvíli se had vymrští a zakousne se králíkovy do zadních běhů, čímž uvede do pohybu nejen sebe, ale také králíka i Asuru, který se chystá svoji oběť dorazit.
Nějakými čtyřmi kroky se dostane k hadu, který mu po ruce, která projíždí trávou vydá znovu pod jeho oblečení do svého úkrytu.
Následně se pravou rukou popraví kápi a s levou stále u země se vydá po stopách králíka. Kdyby byl sám, možná by ho nenašel, ale s pomocí jeho bystrého pomocníka se brzo dostane ke kulhajícímu králíku, jenž se pomalu připravuje zemřít pod vlivem jedu. Asura si nechá z rukávu vyjet kunay a jedinou ranou z milosti ukončí trápení králíkovo.
Lehce se pohladí po hlavě a přejetím ruky mu zavře oči následně ho vezme do obou rukou a s králíkem nad hlavou jako svojí trofejí vyrazí zpět za svými společníky.
Během cesty zpátky se několikrát zastaví jednou nebo dvakrát s pocitem, že ho někdo sleduje, ale vždy se nakonec uklidní, že se jednalo a vítr nebo o nějaké roztomilé a nebezpečné zvířátko. Jednou se zastaví, protože najde relativně chutnou rostlinku, od které si vezme pár lístků do kapes a následně pokračuje do tábora.
Cesta, kterou se vydal vede do mírného kopce, což mu taky patrně zachránilo život, když mu nad hlavou proletí chakrová čepel a přesně v půli rozdělí králíka, což má za následek hromadu krve a vnitřností, která z králíka neomylnou přesností trefí jeho hlavu. Než se stihne ze sebe něco sundat přiletí druhá čepel, která králíkovy utne špičku ocasu a za ní následuje ještě chakrové kopí, které králíčkovi probodne hlavu těsně pod očima.
*Určitě za to může Tenno, to je nad slunce jasné.* Nyní s nevraživým výrazem vyrazí do tábora.
Chvíli na to se Asura vynoří s obličejem od krve a vnitřností z lesa a znechuceně vyrazí ke stojící dvojici společně s pozůstatkami králíka. Zastaví se kousek od nich a nepřestane sledovat Tenna s pohledem, který jakoby říkal. Tohle je tvoje vina.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
.
.
.
Útěk z domova – Útěk o život
Obří tygr se hnal za Karou, navzdory své velikosti se při tom proplétal mezi stromy stejně ladně, jako krasobruslař, a ty menší ohýbal svými tlapami.
Kara vytvořila obláček kouře, kterým se ho spolu s Bunshin no Jutsu pokusila zmást, ale to moc efektivní nebylo.
Raidou byl dost zkušený na to, aby věděl, po čem má u klonů koukat, takže dívka pomalu ani ten vteřinový náskok nezískala.
„No chance, girl!“ ušklíbl se v duchu Raidou, načež se ona velká bílá bestie napřáhla pravou tlapou a sekla s ní před sebe. Tím na Karu vyslala pořádnou dávku fuutonových čepelí, které se dívce řítily do zad jako neviditelná kosa smrtky.
Úskok do stran by byl risk, že to Kara nestihne a šeredně si to odskáče, prchnout vzhůru by mohlo znamenat být dohnána tou bestií za ní a roztrhána na kusy... Nejlépe se zatím tvářila možnost pokračovat dál a vrhnout se prostě dolů z úpatí, které se před ní objevilo.
Mizerná práce
Tlupa banditů spolu s Hottem se dala na výpravu za pomstou vesnici Skryté v Údolí, která je zavedla až na samotný vstup do vesnice.
„Vyhnout se těm pastím nebylo tak těžký, vo těch sme věděli... ale je divný, že sme tu nepotkali žádný hlídky. Ty tu měli bejt taky...“ poznamenal tiše a zamyšleně Araka, když došli na dohled něčeho, co vypadalo jako stavby a vchody do stran úbočí.
„To je fuk! Jejich blbost! Až na ně teď vlítnem, budou tak překvapený, že si ani nestihnou uvědomit, že sou mrtví! Heh!“ odmávl to bezstarostně Han, načež se otočil na Hotta.
„Běž na to Hotto! Veď nás k vítězství!“ zazubil se na mladíka muž odhodlaně a ukázal mu vztyčený palec. Všichni ostatní na něho v tu chvilku také pohlédli a tvářili se odhodláni snad k čemukoliv, když do toho půjde Hotto s nimi.
Couvnout nebo do toho jít po hlavě? Oboje by mohlo být dost nebezpečné. Nechat tak velkou partu banditů na holičkách by se jim rozhodně nelíbilo, ale vpadnout do skryté vesnice se zase nejspíš nebude líbit jejich obyvatelům. Tak jako tak, bylo jasné, že teď už je poprask zaručený. Otázkou ale bylo, v jaké podobě.
Aleki Kotuki
Tím Kanura
Neznámy Les
Prechádzala som od nemocnice, kde som sa prebudila. Išla som cestou, ktorá, ako som predpokladala, by ma mohla priviesť do mojej dediny. Nemala som žiadne jedlo, ani vodu, len svoju obojstrannú katanu. Na ceste nebolo nikoho. Išla som asi dvadsať minút behu až som si všimla zraneného postaršieho pána krvácajúceho a ležiaceho pri strome.
,,Pane, ste v poriadku?'' ihneď som k nemu pribehla. Niečo nezrozumitelne hovoril. Snažila som sa mu skontrolovať zranenia na rameni, ale odstrčil ma.
,,Radšej uteč, tu to nieje pre deti ako ty bezpečné...'' zarehlil sa.
,,Vypadni, som v pohode!'' zvrieskol. Oddialila som sa.
,,Takto vám nepomôže nikto...'' povedala som a pokračovala som vo svojej ceste. Míňala som stromy a kríky. V niektorých končinách ich bolo viac, inde menej. Cestovala som už poriadne dlho, až som narazila na nejakú, pravdepodobne opustenú chatrč. Siahala som po svojej katane a pomaličky som sa blížila ku chatrči. Avšak, niekto z nej vyšiel. Ihneď som skočila za strom. Bol to chlapec, približne rovnako starý ako ja. Tiež vyzeral zranene, ale oveľa nebezpečnejšie. Avšak, mohol mi poradiť a možno mal aj nejaké jedlo. Pomaly sa vliekol smerom ku mne. Ja som pomaly višla zpoza stromu.
,,Vyzeráš zranene, mohla by som ti pomôcť... Ale aj ja potrebujem pomoc... Pomôžem ti a pomôž mne... Potrebujem len poradiť smer...'' ozvala som sa k nemu s rukami na znak kapitulácie.
Hotto Pakura
Mizerná práce
Uprostřed tábora
Už zase tam byl ten chlápek a přesvědčoval Hotta jak je Kaitou skvělý a jak je seznámí. Už ho to opravdu nebavilo. Stačilo by to jednou.
Ale něco se začalo zase dít. Všichni si začali chystat zbraně a vybavení pro boj.
Hotto chvíli nevěděl jestli ho napodobují nebo se opravdu někam chystají. No každopádně si šel dát čurpauzu. Když skončil, natáhl si kalhoty a vydal se s batohem na zádech k místu shromáždění dalších mužů v táboře. Cestou potkal kousek dřeva, který se jen tak válel na zemi. A tak si ho vzal, vytáhl kunai a pomalu z něj začal vyřezávat kouli, která vypadala jakoby hořela. "Ty plameny se mi povedly." V duchu si pochválil svou práci se dřevem.
Když skončil už byl čas vyrazit.
"Takže boj proti skryté vesnici jo? Kdyby se něco semlelo tak se vypařím. Oni mi za smrt už podruhé nestojí. Jeden život už jsem jim zachránil a oni se hned ženou do dalšího nebezpečí."
Pomyslel si a vykročil jako poslední ze skupiny. Muži byli nadšení, ale Hotto se snažil zachovat nezávislý obličej, jinak by vypadal tak znuděně, že by tím možná zase přilákal muže kterého zachránil a musel by zase poslouchat tu stejnou písničku.
Naitaki Kensei
Tým Kanura
????
Když se zase vzpamatoval a otevřel oči tak se objevil v nějaké místnosti.
Ležel v posteli vedle které stála židle s jeho věcma.
Naitaki s absolutním výpadkem nevěděl ani jestli tohle je realita nebo ne.
Pomalu se snažil zvednout ,ale když se pohnul tak projela bolest po celém těle. Chvilku to rezdejchával a pak to zkusil znovu. Takhle to pokračovalo asi 5 minut dokud si nezvykl na svoje tělo. Oblékl se a zkusil si stoupnout na nohy. Po chvilce už dělal malé kroky.
Místnost byla dřevěna s pěkně hřejícím krbem. Ze dveří se ozývaly nějaké zvuky.
Naitaki sebral všechny síly a přistoupil k dveřím.
Pomalu a jistě je otevřel.
Za dveřmi uviděl malou ale útulnou místnost. Vypadalo to tu spíš jen na dočasný pobyt a pavučiny v rohu ,prah a vůně to jen dokazovaly. A to mu připomnělo otázku kde vůbec je a co tu dělá. Snažil se vzpomenout na něco ale bezúspěšně. Jediný co se mu vybavovalo byl velký zasněžený prostor. Naitaki se snažil vzpomenout. Kouknul na věci co měl u sebe. Oblečení bylo zničený a s sebou nemel nic kromě jednoho kunaie od krve. Náhle si vzpoměl.
To je moje krev. Vytáhl jsem ten kunai z rukojetě wikizahi kterou mi propůjčil na misi Kenzo. Mise! Kenzo! Karasu!
Naitaki si vzpomněl ,ale pořád ho nenapadalo jak se dostal sem. A proč tady není ani Karasu když byli naposled spolu.
Porozhlídl se po místnosti. Nebylo tu nic co by ho zaujalo.
Tohle rozhodně není Kenzuv příbytek. To ale znamená že Kenzo a Karasu jsou mtví. Takže takhle nakonec skončila mise v horách.Ale kdo mě zachránil
Koukl se Naitaki na svoje obvazy.
Přátelé nemám a tým pravděpodobně zemřel.Třeba mě zajali ti z hory. Nebo mě našla Konoha. Tak či tak musím zmizet.
Rozhodl se Naitaki. Prozkoumal obě místnosti jestli nenajde něco užitečnýho, ale kromě půlky chleba bylo všechno nepotřebný. Necítil ničí přítomnost v okolí tak vyšel z chatrče normálně dveřmi.
Ocitl se v lese. Potěšilo ho ,že počasí a prostředí bylo docela příznivý oproti hoře Kailas. Les nebyl tak hustej a tak se dalo čekat že nedalo bude určitě nějaká vesnička. Chtěl vyšplhat na strom a rozhlídnout se ,ale ještě nezregerovaný tělo mu to nedovolilo. Nezbylo mu nic jinýho než jen pomalu a slepě jít.
Kara Momochi
Tým Goku
Útěk z domova - útěk o život
Usmála se, když viděla, že byl onen muž spojený s tygrem krapet zmatený a nevěděl co dělat. Úsměv se však vytratil, když tygr vyrazil za ní a za Otenbou. Musela utíkat. Kdyby bojovala tak zemře a navíc nevěděla, jak dlouho ještě udrží svojí zvířecí formu.
Přemýšlela co dělat. Podle všeho má onen muž podobné techniky jako klan Inuzuka. Tudíž by byl nesmysl použít proti němu techniky klanu. Potřebovala alespoň o kousek zvýšit náskok mezi nimi dvěma, ale pravda byla, že nevěděla co bude dělat. Její mysl se teď dokázala soustředit pouze na následující sekundy, než aby dokázala vymyslet nějaký smysluplný plán.
Ruku zabořila do kapsičky na vybavení a vytáhla dnes už druhou kouřovou bombu. Hodila jí několik metrů před sebe a složila pečeť. Proběhla kouřem a na scéně se objevily další dvě Kary. Jedna běžela rovně, druhá doprava a třetí doleva. Byl to spíš zoufalý tah, ale v zoufalé situaci zkrátka přicházejí zoufalé nápady. Kdyby to zdrželo tygra alespoň o jedinou sekundu, svůj účel by to splnilo.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
.
.
.
Mizerná práce
Když se Hotto představil a drsňácky při tom sám sebe uvedl, zdálo se že nálada v táboře stoupla ještě o něco víc.
„Tos hustě zvládl, Hane! Nic menšího bych vod tebe nečekal! Teď těm šmejdům můžem voplatit co tu udělali a splnit požadavky Kaitoua-sama!“ zaradoval se Araka z posili, kterou v Hottovi viděl, když se s chlapcem pozdravil, a jeho slova doprovázel bojovný řehol jeho mužů.
„Dej nám ještě chvilku, dáme se trochu víc do kupy, čapnem zbraně, a jdem na ně!“ zazubil se trochu krvelačně Araka na Hana, načež se odešel spolu se svými muži chystat.
Han, veselý, jak to všechno skvěle vymyslel a jak se na něho osud smál od ucha k uchu, se tiše zahihňal, spokojený sám se sebou, načež přešel k Hottovi, který si opět drsňácky kontroloval vybavebí.
„Až to tady zmáknem kámo, seznámim tě s Kaitouem a ten tě zahrne čím budeš chtít... a taky ti určitě ukáže někoho takovýho co hledáš!“ poplácal chlapce Han po rameni.
Do hodiny byla tlupa banditů spolu s Hottem na pozici tajného esa připravená vyrazit, a také že vyrazili.
Útěk z domova – Útěk o život
„Whaaat!? Srabi!“ zašklebil se v duchu Raidou, sdílející tělo a mysl s Hidarime, když spatřili, že se jejich kořist dala na útěk, každý na jinou stranu.
Dostat alespoň dva z nich by znamenalo se opět rozdělit, a to by ještě ke všemu ten třetí mohl prchnout. To tedy No!
Udělají to jinak. Dostanou je pěkně jednoho po druhém... a každý správný lovec ví, že nejrychleji jde k zemi ta nejslabší kořist.
Obří bílý tygr hromově zařval, načež upřel svůj planoucí zrak za Karou, a vrhl se za ní. Stromy v cestě ohýbal a lámal jako by se jen brodil vysokou trávou, neúprosně se ženoucí za prchající dívkou, která měla každou vteřinou ke smrti blíž.
Terén v lese se postupně měnil, čím hlouběji Kara utíkala, během čehož se nevědomky víc a víc blížila k úpatí přímo nad vesnicí Skryté v údolí, a k malému travnatému plácku, kde právě Goku přežvykoval daifuku a Genesis se snažil udělat z mála mnoho.
Kara Momochi
Tým Goku
Útěk z domova - útěk o život
Situace se zhoršovala.
Z počátku ani neváhala, ale nyní začala stále více ztrácet naději na výhru souboje před očima. Každý její tah dostal v mžiku odpověď tygří tlapou a sama tygřice zůstala nezraněná. Ať už šlo o drápy, či výbušné lístky, její kůže odolala. Nemělo tedy pravděpodobně cenu riskovat s dalším podobným útokem.
Tygřice Karu odpálila a ulehčila jí od většiny oblečení. Otenba za ní okamžitě přiběhl. Kara se ohlédla směrem k druhému souboji na druhé straně, ale muž tam už nebyl. Stál totiž u tygra, se kterým nyní společnou technikou vznikl ještě větší tygr, než předtím. Byla to technika podobná té z jejich klanu. Oba Anbu se dali na útěk. Kara nevěděla co dělat. Možnost útěku se jí příčila, ale na druhou stranu už byli oba s Otenbou dosti zranění. Stále ale neměla jistotu, že se jí podaří utéct. Prohrávala však už proti tygřici, takže by byla sebevražda pustit se do ní, i do muže najednou, zvláště v této podobě.
Zvedla se a začala jak nejrychleji mohla utíkat na opačnou stranu, než ti Anbu. Otenbu si držela na rameni, aby mohl koukat dozadu a upozornit ji na případný útok. Byla připravená na úskok.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
Uprostřed tábora
Už se přibližovali. Hotto to poznal podle reakcí jeho společníků. Vypadali, že se jim ulevilo, jak už budou ošetřeni a budou si moct odpočinout.
Před táborem, který se objevil za houštím a korunami stromů se ale zase nálada změnila. Ostatní se začali strachovat, když zahlédli zničené části tábora. Hotto nevěděl co si má myslet.
V táboře je přivítal někdo, kdo to tam měl asi pod palcem. Nedalo se říct, že by byl Hotto zrovna nadšený, jak o něm vytrubují jak je silný, že je shinobi a tak podobně, ale snažil se hrát jak je ze všeho nadšený a rád se seznamuje s vůdcem ostatních lidí v táboře. Byl dobrý v přetvařování. Když ho zavolali, tak pevně jak dokázal stiskl ruku muže a usmál se. "To budu já, jsem Hotto." Vyhrkl a drsňácky se zamračil muži přímo do tváře.
Pomalu se otočil na patě, šel si sednout na nejbližší kus dřeva a začal si kontrolovat zbraně, aby vypadal ještě líp a ostatní z něj měli respekt. "Počkám co se bude dít. Třeba se najde někdo, kdo se mě nebude bát, ale nehodlám za ně bojovat." Zatím mu to co dělal připadalo nudné a zbytečné, ale nic lepšího na práci neměl.
.
.
.
Mizerná práce
Cesta skupinky pokračovala líně dál, dokud se Han, jdoucí vepředu, nezarazil.
„Co... Co... Co to má beeeejt!?“ zakoktal se, načež vyhrkl úplně vyjeveně.
Byli na místě. Jen to tam nevypadalo tak, jak Han muž nejspíš čekal.
Menší tábořiště kus od jedné z lesních cest na sobě neslo notné známky boje. Za několika stany šlo rozeznat dokonce pár hrobů. Kolem se poflakovali zdeptaně vyhlížející lapkové, drtivá většina z nich byla raněná.
„Ty seš Han, že jo?“ přistoupil k banditovi jeden z mužů, s fáčem přes oko a kolem čela, který místy prosakoval krví, „já sem Araka, pamatuješ?“ připomněl se mu muž, kterýmu chybělo pár zubů, načež sebou Han polekaně trhl.
„Kámo co se tu sakra stalo!?“ popadl Han Araku za ramena a zatřásl s ním, což nevypadalo, že by se Arakovi moc líbilo.
„Itetete! Vopatrně!“ vymanil se z jeho sevření Araka a promnul si pravé rameno, „no... napadli nás ti z tý vesničky... Byl to fakt problém, nešlo s nima nic dělat...“ vysvětlil Araka.
„Z tý prťavý vesničky!? To vám tohle udělal nějakej sedlák!?“ nemohl tomu Han nadále uvěřit.
„Ne... Z tý Skrytý vesničky... v Údolí... Ale nechali nás žít, nevim proč...“ vysvětlil Araka.
„Ty šmejdi... Tohle jim nedarujem! Až se dáte do kupy, tak na ně vlítnem a sejmem je!“ zatnul Han naštvaně zuby a pěsti, načež popadl Araku znovu za rameno.
„Nevim jestli je to dobrej nápad... Kaitou-sama chtěl přece jen, ať pořádně zatopíme tý malý vesnici, co je vocaď kousek, ne?“ podrbal se Araka nejistě za hlavou a podíval se po svých mužích, kterým se ten nápad evidentně také nezamlouval.
„Neboj kámo! Cestou sme potkali fakt hustýho kluka! Hotto se jmenuje a je to shinobi, že jo Hotto!?“ zazubil se na Araku Han spiklenecky, načež houkl na Hotta a mávl na něho, ať jde dopředu.
Při zmínce slova „shinobi“ z hlediska posil to vypadalo, že pomlácení muži znovu nabyli trochu toho odhodlání a odvahy.
Útěk z domova – Útěk o život
„Tch! Tohle je zbytečný! Proč je svět plnej takovejch zabedněnců!?“ zaklel v duchu Hyuuga, když se na něho Raidou vrhl a nechal tak jeho pokus o vyjednávání bez odezvy.
Blonďák, stojící na druhé straně, si toho naštěstí také všiml, a teď byl na řadě on, aby pomohl svému kolegovi.
„Kuso...! Shintenshin no Jutsu!“ nechal flashbang v taštičce a rychle složil potřebnou pečeť, kterou posléze namířil na střed rotujícího tornáda.
Technika zabrala, ale ne na dlouho. Vůle toho maniaka byla děsivě silná! Stačilo to sotva na okamžik, během kterého zvládl Yamanaka v cizím těle alespoň technikou hnout a nasměrovat ji dál od svého parťáka, který se jí se vší vervou a chakrou v nohách klidil z cesty.
„Ten chlap je šílenej a sakra nebezpečnej!“ sdělil svému černovlasému kolegovi razantně Yamanaka, když k němu ten doběhl, a oba sledovali, jak se Raidou přidal ke své tygřici, načež provedli nějakou techniku a na okamžik je zahalil kouř.
Když kouř zmizel, stál tam místo nich obrovský tygr, který vypadal, že jedním mávnutím tlapy nadělá z urostlého stromu nudličky.
Černovlásek s blonďákem na sebe jen krátce koukli a učinit následující rozhodnutí jim netrvalo ani vteřinu.
„Pryč!“ Pomysleli si oba, načež práskli do bot, každý na jinou stranu.
Útěk z domova - útěk o život
"Cch, nafoukaní Hyuugové..." obranný postoj toho ANBU Raidoua trochu pobavil. Jako by byl vůbec schopný se mu bránit?!
Rozhodl se mu ukázat rozdíl mezi odvahou a hloupostí.
Vyskočil proti němu, roztočil se a přidal vítr.
Síla rotace vytvořila ohromné tornádo, které trhalo stromy kolem, vtahovalo je i s kořeny do sebe a zase je vyplivovalo ven.
Hyuugu to zvedlo ze země, vtáhlo do sebe zatočilo, s trochou větví posekalo a na opačné straně zase vyhodilo velikým obloukem ven.
Kara skočila Hidarime na ocas, čímž jí vyvedla z rovnováhy. Hidarime se ještě ve vzduchu otočila a schoulila do klubíčka aby se zbavila útočnice.
Jedním mávnutím mocné tlapy ji odpálila pryč, jako pingpongový míček, přičemž jí mezi drápy zůstala většina Kařiného oblečení.
Kara mohla mluvit o štěstí, neboť dostat se ostré drápy o pár centimetrů hlouběji, netrhaly by její pruhovanou vestu, ale žebra a místo podprsenky by odhalovali, její orgány.
Ve chvíli kdy se tygřice pokusila zbavit se i výbušných lístků, lístky vybuchly a zahalili tygřici kouřem.
Raidou vyskočil ze svého tornáda, zatímco ještě chvíli pustošilo okolí, než se rozptýlilo.
Ta malá Inuzuka, byla šikovná, připomínala mu jeho první souboj s tygrem. Ale na nostalgii, nebyl čas.
Cítil se rozehřátý a prodlužováním rozcvičky by se za chvíli začal nudit, navíc by riskoval, že se mu rozeběhnou každý jiným směrem. Je čas to ukončit.
Několika rychlými skoky byl u Hidarime.
Kouřilo se z ní, ale zraněná nebyla. Kývli na sebe.
"Jinjū Konbi Henge: Byakko!"
Ozvalo se mocné tygří zařvání. Tlaková vlna ofoukla veškerý kouř a odhalila tak ohromného bílého tygra stojícího na místě těch dvou.
"Hunting begins!" pomyslel si Raidou.
Kara Momochi
Tým Goku
Útěk z domova - útěk o život
Nikdy by nečekala, že by ta tygřice mohla napodobit jejich techniku, a co víc, i ten muž použil techniku podobnou té jejich. Došlo k srážce ve vzduchu a obě Kary se teď rozletěly každá na jinou stranu.
Jelikož byl Otenba zasažen, technika se zrušila, a s jeho malým tělem bylo o dost těžší čelit zraněním. Když na něj tedy nyní vystartovala tygřice, tak nemohl uhnout.
Kara na tom byla o něco líp. Krev z ní tekla, ale neměla žádné vážnější zranění.
Odkašlala si, a sáhla rukou do kapsičky na vybavení. Vytáhla kouřovou bombu, kterou chytla mezi zuby a dále dva výbušné lístky. Do každé ruky si vzala jeden a přiskočila k tygřici, kterou chytla za ocas. Když tak učinila, zároveň jí umístila na ocas ony dva výbušné lístky, které dala co nejblíž k zádům, aby způsobily co největší škody, a aby si jich tygřice nemohla všimnout.
V tu samou chvíli upustila z úst kouřovou bombu, která dopadla na zem a rozšířila oblak kouře kolem.
Otenba neváhal, pokusil se uniknout zpět za páničkou, a tygřici se vyhl obloukem. Byla pravda, že Kara tygřici díky její hmotnosti mohla jen těžko udržet, ale mohla jí alespoň zpomalit a díky kouři umožnit Otenbovi utéct.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
Hottovi chlápek namlouval jen samá sladká slova o svém veliteli. Pořád jen jak je nejlepší, nejsilnější, nejmocnější.
Po tom rozhovoru se mu dalo sice trochu věřit, ale rozhodně na tom bude něco málo lží.
Když muž vytáhl kus papíru, Hotto zbystřil. Po očku si prohlížel jeho obsah. "Mapa? To by mohl ještě ukázat kde jsme. No, snad tam brzo budeme." Zamyslel se a přestal se zajímat o mapu. Přesměroval svou pozornost na další muže a později na obsah svého batohu. Napil se vody z lahve a začal se nudit. Nevěděl jak zabrat čas a tak se přesunul na konec skupiny a navázal si dva kunaie na dráty. Každý zvlášť. Vždycky se mu to může hodit. Pak už se jen kochal přírodou.
.
.
.
Mizerná práce
„Kdo je Kaitou?“ podíval se na Hotta muž vyjeveně, jelikož nechápal, jak ho může někdo neznat.
„Ty ho fakt neznáš co? Haha!“ zasmál se Han, „Kaitou-sama je chlap jak hora! Je chytrej, mocnej, a má dost velký ambice! Až tenhle svět změní, bude nám v něm všem líp! Žádný srá*ové tě nebudou kuchat na cestě nebo ti mrazit zadek jak kdybys byl mravenec, to teda ne kluku! Teda, to si samo neber vosobně, jasan? Ty seš v pohodě, hehe! Když nám helfneš tak tě s nim seznámim!“ plácl muž Hotta do zad vesele.
Skupinka kráčela dál a jak se zdálo, pomalu se blížila svému cíly.
„Brzo tam budem! Stanoviště našich, heh,“ vytáhl muž jakousi mapku a koukl do ní. Byla tam zakreslená Kinumichi, pod ní vesnice, pojemnovaná Skrytá v údolí, a kus od ní, blízko něčeho co na mapě vypadalo také jako menší vesnička, nějaký křížek.
Ti, co se skrývají v údolí
Chlapcova reakce zahřála velkého muže na srdci a egu a on se zazubil a utřel si prstem nos.
„Jak na to?“ zopakoval Goku po Genesisovi, krátce zamrkal, a podrbal se na hlavě.
„Nó... úplně prostě. Prostě vemeš ten šíp... zapečetíš ho do toho kusu papejru... ten přiděláš na druhej šíp... a tradá!... Ne?“ zopakoval Genesisovi Goku postup, při čemž máchal rukama vzduchem, jak se snažil chlapci každý krok naznačit, načež se na něho nejistě zazubil a poškrábal se za krkem, jelikož si nebyl jistý, jestli neřekl nějakou blbost nebo na něco nezapomněl, a bál se, že teď bude za blbce.
„No... tak šup... ne? Určitě to zmákneš!“ mávl na chlapce párkrát dlaněmi s pomyslnou kapkou na čele a cukajícími koutky, aby ho postrčil k činu, a doufal, že se mu to prostě povede.
Útěk z domova – Útěk o život
„Kh!“ zatnul zuby černovlásek a vrhl se stranou, aby se vyhnul větrné technice toho muže.
„Jsme tu jen kvůli té dívce! Nechceme s tebou bojovat!“ zkusil to Hyuuga, když doskočil opodál v obranném postoji.
Díky Byakuganu se ani nemusel rozhlížet, aby spatřil jak se Kara s Otenbou řítí po nepovedeném útoku k zemi a ten tygr se vrhá na psa. Černovláskovi bylo psa líto, ale pořád radši on než Kara. Mohli ji přinést i mrtvou, ale upřímně, tihle dva zabíjeli raději až tehdy, pokud to jinak nešlo.
Blonďák mezitím urychleně opustil svůj úkryt na stromě, který se rázem zmenšil o polovic, a doskočil na opačné straně od Raidoua, připravený dát se znovu na útěk, při čemž si dovolil těknout pohledem po Kaře a druhou rukou sáhnout za záda pro flashbang.
Blonďák se pod maskou zamračil a procedil skrz zuby zaklení, když viděl, jak na tom dívka je.
„Kuso... Bylo by jí škoda...“
Útěk z domova - útěk o život
Raidou prosekl na prázdno, když mladík uskočil na strom. Na Raidoua se vrhl hyuuga s hakke kushou. Raidouovi čepele se nabily fuutonem.
"Jūha Reppū Shō" z mávnutí jeho čepelí v pravé ruce vyletěla ohromná tlapa z vířícího vzduchu a srazila se s tlakovou vlnou, kterou roztříštila a pokračovala na hyuugu.
Další tři katany vyvolaly druhou tlapu, která letěla směrem na Yamanaku v korunách stromů a každou větvičku v cestě měnila na hromádku sirek.
Raidou se začal rozehřívat, na jeho tváři se objevil krvelačný úsměv lovce, jež narazil na zajímavou kořist.
Přikrčil se na všechny čtyři, přičemž katany mu trčeli jako obří drápy mezi prsty. Jeho vlasy se naježili a duhovka v jeho oku se stáhla jako kočce. Jeho verze boje na všech čtyřech, mohla začít.
Na Hidarime se vrhla Inuzuka se svým psem ve vířivém combu tesák přes tesák. Tygřice vypadala víc než spokojeně. Vyskočila v dost podobném stylu, jako ti dva a rozrotovala se ještě rychleji a zuřivěji než oni. Srazila se s nimi, jako by se bowlingová koule srazila s dvěma kulečníkovými a odpálila je každého na opačnou stranu.
Všichni při tom obdrželi pořádnou dávku škrábanců, ale hustá tvrdá tygří srst fungovala jako slušná obrana, zatímco ostré tygří drápy fungovali na ty dva hodně efektivně, takže zatímco Hidarime z toho vyšla jen o pár bílých chlupů lehčí, z těch dvou začala sršet krev.
Hidarime se po dopadu otočila a druhým mocným skokem se vrhla po psovi, který v její velikostní kategorii připomínal spíše myš.
Hotto Pakura
Mizerná práce
"No, dobře." Pomyslel si Hotto s klidem, podal muži svoji ruku a silně ji stiskl. "Já jsem nějakej Hotto." Představil se s falešným úsměvem. Rozhodl se neprozrazovat svoje příjmení. Možná už to vědí podle jeho poslední techniky a jestli ne? Čím později to zjistí, tím líp.
Muž mu jeho techniku pochválil, což bylo Hottovi dost jedno. Byla to základní technika jeho klanu a tak odpověděl jen trochu lhostejným "dík."
Teď mu šlo hlavně o další techniky a o přežití.
Když procházeli lesem, vedouc skupinku chlapů, milá slova muže, který šel po boku Hotta, šla jedním uchem dovnitř a druhým ven. Hotto pokukoval po okolí a snažil se zapamatovat všechno kolem. Tvořil si v hlavě takovou mapu. "Řekněte mi radši něco o tom vašem šéfovi, kterýho si tolik chválíte." Koukl na muže a tázavě zvedl levé obočí.
Kara Momochi
Tým Goku
Útěk z domova – Útěk o život
To jako vážně? Pomyslela si, když uviděla kráčet po cestě nějakého tygra.
Blonďák stačil uhnout oběma útokům přemetem vzad, ale to bylo přesně to, co Kara chtěla. Teď by ho mohla v klidu nabrat Tsuugou, ale v tom se na scéně objevil nějaký muž v brnění, typickému pro samuraie.
"To už dneska lidi nemají na práci nic jiného, než prudit ostatní? A co je jako tohle? Mám bojovat s nějakým tygrem? To má být parodie na pejska a kočičku?" Zamrmlala si potichu a sledovala muže.
Nezdálo se, že by jí chtěl blonďák nějak vrátit předchozí výpad, a tak oba hleděli na muže a poslouchali jeho žvásty. Jakmile muž vystartoval směrem na blonďáka, obě Kary odskočili směrem dozadu. Tu se z lesa vynořila tlaková vlna mířící proti muži a u cesty se objevil i černovlásek.
Najednou si uvědomila, že by v tom zmatku mohla utéct. Na druhou stranu ale věděla, že jestli by ti dva Anbu prohráli, tak by musela muži a tygrovi čelit sama, pokud by ji tedy stíhal.
"Fajn, ukážu ti, jak dokáží být pejskové zlí." Prohlásila chladnokrevně a jakmile dopadli na zem, odrazili se do vzduchu. Otenba začal rotovat, a nyní v podobě rotující koule vyletěl směrem proti tygrovi. Kara ho následovala, avšak ne z takovou rychlostí.
Dopadla kousek od tygra a zaútočila z boku na tygrovu zadní tlapku, zatímco Otenba letěl z výšky tygrovi na záda.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Najskôr len zazrel na senseia, lebo nevyzeralo ze by mal nejaky konkretny plan. Ked mu vsak nakazal vysypat veci, tak mal co robit aby si kusol do jazyka lebo mal sto cbuti povedat, ze kto to bude potom zbierat. Celkom vynimocne vsak bez poznámok vsetko vysypal a cakal. Ked sa dozvedel napad, tak sa zamyslel: ,,Hm, to neznie zle...bude si mysliet ze je v bezpeci a pritom..bum! takze, ako na to?'' a cakal na odpoved. Bolo par veci ktore mu jasne neboli, ale na to pride tréningom. Co ho vsak rozptylovalo viac, bolo to, ze je to dalsia technika vhodna k boji s jednym súperom, maximalne dvoma. Co vsak ked nastane situacia ako minule, ked budu celit presile? A okrem toho, rad by zase pracoval so svojou podstatou. Nic z toho vsak nedaval najavo a len cakal kedy bude moct zacat. Nemalo by mu to robit problemy, kedze chakru na to prilis nepotreboval
.
.
.
Mizerná práce
„No paráda! Tak placáka na to kluku!“ zajásal rozverně muž a nabídl Hottovi dlaň, aby si mohli plácnout.
„Jo, myslim, že chlapi sou taky v cajku! Krom toho máme už zpoždění, tak dem!“ rozhlédl se muž po své družině, pokud se té jejich bandě dalo tak říkat. Většina chlapů se si ovázala rány zatímco jejich kumpán vyjednával spojenectví s Hottem, a vypadali, že jsou připravení pokračovat.
„Jaks předtim na toho šmejda vybalil ty koule nebo co bylo dost dobrý kluku!“ pokýval uznale ten muž, se kterým se Hotto bavil, když se vydala skupina na cestu a tihle dva ji vedli.
„Mimochodem mě můžeš řikat Han! Jak se menuješ ty?“ podal Hottovi muž, jehož jméno se k němu zrovna dvakrát nehodilo, vzhledem k tomu jak se předtím schovával za stromem, ruku a zazubil se na něho místy děravým úsměvem.
Ti, co se skrývají v údolí
„No prostě nějakou fintu s lukem a šípama, no,“ pokrčil rameny Goku, což dvakrát tomu, že by měl na mysli něco konkrétního, nenasvědčovalo.
„Vysyp tašku,“ požádal zničehonic Genesise muž a počkal, až tak udělá.
Když bylo mladíkovo vybavení na zemi, Goku ho párkrát prohrábl rukou a zamyšleně se poškrábal na bradě, jako nějaký detektiv.
„Hm, umíš pečetit věci do svitků? Asi jo co, když tu pár takovejch svitků máš...“ optal se Goku Genesise zběžně, načež se sehnul znovu k zemi, z jednoho svitku vytrhl kousek s pečetí o velikosti výbušného lístku, od zámotku drátů kousek odřízl, a ještě s dvěma šípi v ruce se obrátil na Genesise.
„Neřikám že seš špatnej střelec Gene, ale co když někdy mineš, hm? Nehodilo by se mít ještě jeden pokus?“ zazubil se na Genesise Goku.
„Když zapečetíš tenhle šíp do tohodle kusu svitku a ten pak přiděláš na druhej šíp, kterej vystřelíš, měl bys bejt schopnej z toho kusu svitku ten zapečetěnej šíp uvolnit a trefít jím svůj cíl, cos minul, zezadu. Jak ti to zní?“ vysvětlil Goku mladému lukostřelci před sebou svou myšlenku a s očekáváním v očích čekal na jeho reakci.
Útěk z domova – Útěk o život
„Kuso...!“ ucedil skrz zuby pod maskou černovlásek tichou nadávku, když mu Kara odpověděla dvěma technikami. Jeho parťák už ji evidentně pod kontrolou neměl.
Černovlásek se chtěl na dívku vrhnout, ta se mu ale prosmýkla prakticky přímo pod rukou a vrhla se k cestě, kde byl jeho parťák.
„Kluzká mrška...!“ zaklel v duchu mladý ANBU a vyrazil za dívkou. Jak se soustředil na dívku, vůbec si nevšiml, že už nejsou sami. Blížil se k nim pořádný kus tygra a v křoví opodál se skrýval nějaký samuraj, nebo kdo to byl. Jeho chakra nasvědčovala tomu, že to jen tak obyčejný samuraj asi nebude.
„Co to má sakra znamenat!?“ vyděsil se černovlásek a přidal do kroku.
Mezitím se už Kara i Otenba řítila na blonďáka, který měl rovněž masku ve tváři, a v docela riskantním útoku se ho chystali odrovnat.
Mladík se vzchopil, odrazil se, a přemetem vzad se jak útoku na nohy, tak sekeře vyhnul. Ta prosvištěla Otenbovi nebezpečně blízko nad hlavou.
„Chjo... Fakt se nechceš prostě vzdát, krásko?“ protáhl blonďák pod maskou mírně obličej, když doskočil o kus dál a zaujal defenzivní postoj.
To už si ale i oni dva mohli všimnout, že se k nim kdosi přidal.
Na jedné straně to byl velký bílý tygr, a na druhé nějaký cvok ve zbroji s šesti katanami, blábolící něco anglicky nebo jak.
„Huh?“ zatvářil se blonďatý ANBU nejdřív překvapeně, ale když vyšly mužovi pravé záměry najevo a on se na něho vrhl s vražedným výrazem ve tváři, nebezpečně prudce a rychle, blonďákův překvapený výraz se změnil ve zděšené poznání a on rychle uskočil do koruny stromu za ním, aby se útoku meči vyhnul.
„Hakke Kushou!“ vyskočil ze křoví černovlásek, nechal Karu Karu, a okamžitě vyslal úderem svých dlaní do vzduchu tlakovou vlnu proti Raidouovi, nečekajíc, až se do toho přidá i ten velký pruhovanec.
Útěk z domova - útěk o život
Po cestě se k nim blížil velký bílý tygr, přesněji tygřice. Plně odrostlá, tři metry dlouhá, skoro čtyři sta kilo svalů. A hopkala si to po cestě, rozhlížeje se na všecky strany, jako by někoho hledala, přímo proti utíkajícím dívkám a muži.
Blízko před nimi se zastavila za strašlivě zařvala.
V té chvíli, ze stínu, na druhé straně, vystoupil muž.
"No jo, našla jsi mě..." Zamumlal.
"A co jsem to tu našel já?" Mumlal si dál sám pro sebe. Inuzuku, Yamanaka, Hyuuga. Sebránka z Konohy. V duchu se pousmál. Ne každý den se povede přechytračit a úspěšně připlížit k třem nejlepším detekčním jutsu.
A stejně ho objevila právě Hidarime. 'Ženská jedna uřvaná s šestým smyslem.' Asi to prostě odhadla na základě zkušeností.
Přejel znova svým jednookým pohledem scenérii před ním.
"Hey guys! Máte vy to dneska smůlu!" Začal s ďábelským úšklebkem.
"Je jen jedna věc na světě, kterou nesnáším víc než Inuzuki: ANBU!" Vyplivl, to slovo nenávistně.
Raidou před lety utrpěl strašlivou porážku od jednoho z ANBU a od té doby, k nim chová hlubokou zášť.
"Teď si nás pět zahraje na honěnou..."jeho chraptivá slova doplňoval zvuk šesti, pomalu se vysouvajících, mečů.
"Are you ready guys?!" Zeptal se s úsměvem hráče pokru, který právě na stůl vykládá postupku.
"RUN!" Jeho výraz se změnil, takže bylo v mžiku jasné, že účel téhle hry je masakr.
Při tom slově vyskočil rychlostí vystřelené dělové koule přímo proti blonďákovi, i když mezi nimi byla velká vzdálenost a Raidou měl na sobě spoustu ocele, neměl kluk víc než pár vteřin na přežití.
Hidarime se přikrčila a zavlnila, připravená ke skoku v očekávání, kam tyhle dvě myšky poběží.
Kara Momochi
Tým Goku
V samém šoku zalapala po dechu. Její kontrola nad vlastním tělem byla zpět, ale nebyl čas nad tím moc přemýšlet.
Jak se dalo očekávat, tak černovlasý Anbu okamžitě zpozoroval náhlý výkyv chování mladé Inuzuky a zaujal bojový postoj. Stejně tak to ale zpozoroval i Otenba, který okamžitě Karu pustil a dopadl na zem. Ta jak nejrychleji to šlo složila pečeť a použila na sebe a svého psího společníka nejdříve Juujin Bushin, a poté Shikyaku no Jutsu. Její vzhled se změnil a obě Kary vyrazily v mžiku plným tempem zpět na cestu. Díky zvýšeným smyslům a to především čichu mohla nyní pohodlně lokalizovat pozici Yamanaky. Zároveň by měli být schopni utéct černovláskovi.
Vedle blonďáka se nyní z lesa vynořily dvě postavy, každá běžící z jiné strany. Z leva Otenba, který šel klučinovi po nohách. Z pravé strany mířil Kařin útok sekyrou na krk. Černovlasý klučina by jim neměl díky rychlému tempu být schopen zabránit v útoku, jelikož byl v bojovém postoji a připravený na případný útok či obranu. Díky tomu bylo nepravděpodobné, že by dokázal vystartovat tak rychle jako oni. Měli tedy šanci a nesměli ji propásnout. Náhle ale ucítili další pach, který byl ale ještě dost vzdálený. Nesměli tudíž zaváhat. Teď, nebo nikdy.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Hmm, hmm, hmm." Hotto naslouchal chlápkovi, který se ho snažil naverbovat do nějaké organizace, o které nikdy předtím neslyšel a vlastně mu to přišlo docela fajn.
Když muž domluvil, Hotto si ho a zbytek mužů ještě trochu prohlédl, přičemž mu nemohly ujít jejich zbraně. Nebyly nijak extra, ale zároveň by je nenašel u žádného obyčejného obchodníka. Za tím vším bude něco, co se Hottovi nejspíš líbit nebude, ale zatím s nimi prostě půjde, něco se snad naučí a když to nebude podle jeho představ, najde jiný způsob jak pokračovat ve zlepšování.
"Dobře, můžete se mnou počítat. Ukažte mi cestu."
Otevřel zip svého batohu a začal se v něm přehrabovat za doprovodu hromady zvuků. Cinkání, šustění. Když skončil, jen si povzdechl, protože nenašel co potřeboval.
"Chhhhhh." Ozvalo se, když si z košile odtrhl oba rukávy, které si ovázal kolem rány na pase a zbytek si zase oblékl.
"Mužů vyrazit, jak jste na tom vy?"
Genesis sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Niektorym by to cakanie prislo dlhe, a prislo by dlhe aj genesisovi za normálnych okolnosti, ale teraz mu to bolo uplne jedno. Len sedel, odpocival a nic okolo seba nevnimal. Z mrakot ho dostal az senseiov hlas mrmlajuci nieco o spanku, comu ale Genesis pozornost nevenoval. Este stale rozmyslal, co by vlastne chcel trenovat. Avsak sensei to zjavne vyriesil zanho. ,,,Strialjucu fintu?...Co tym myslite?'' a obzrel sa cez plece na svoj luk, ktory hned dal dole a drzal ho v ruke: ,,Kazdopadne, nech je to cokolvek, to je jedno, sem s tym'' a dufal, ze sensei nevymyslel nejaku nepouzitelnu vec ktorou len bude stracat cas. Avsak pomaly mu zacal verit ze take techniky nevymysla. A ked sa chcu odtialto obaja dostat...tak mu bolo jasne ze sa mu bude snazit pomoct. Preto zoahnal obavy a bol pripraveny senseia vypocut
.
.
.
Mizerná práce
Chlápek nad reakcí mladíka nejdřív trochu překvapeně zamrkal a vyměnil si pohled s několika svými druhy, ale pak se na Hotta znovu zazubil.
„Tak to seš na tý správný adrese kluku! My patříme ke Kaitouovi! Určitě ho znáš, ne? Je to fakt mocnej chlap co má pod palcem hafo silnejch týpků, a to ani nemluvim vo něm, hehe!“ prohlásil muž vesele a hrdě.
„Našim úkolem je... no... zkomplikovat jedný skrytý, ninjovský vesnici život, páč se začala poslední dobou nějak moc rozjíždět. Když nám helfneš, dostaneš prachy a určitě taky potkáš někoho silnýho, jak řikáš. Takže co ty na to!? Nemůžeš na tom bejt tratnej a určitě to bude lepší než se poflakovat po tomhle místě, no ne!?“ naklonil muž hlavu do strany a zahleděl se Hottovi spiklenecky do tváře.
Nechápal, co maj tihle ninjové nebo samurajové nebo co ten kluk vlastně byl pořád s těma silnejma lidma, ale pokud mu na tom záleželo víc než na penězích, tak ho pak rád s nějakym tim silnym chlapem seznámí, když budou moct on a jeho banda chlapcových dovednosti využít.
Ti, co se skrývají v údolí
Genesis se vypravil do jednoho skutečně skromně zařízeného bytu trochu si odpočinout. Tam spotřeboval všechnu teplou vodu na něco, čemu se snad dalo říkat horká koupel, a pokusil se posbírat své síly.
Když se poté vypravil na palouček, kde se měl s Gokuem sejít, dorazil první a tudíž tam byl sám, a tak to také ještě pár minut zůstalo.
Goku se ukázal asi až po deseti minutách. V ruce si nesl velkou hrst daifuku a druhou si zakrýval zívající ústa.
„Suman suman... schrápnul sem...“ zastavil se u chlapce a omluvně se podrbal za krkem.
„Fak, flíbil fem fi fénink, fo?“ zamumlal s plnou pusou, když si sedl do tureckého sedu do trávy a strčil si do úst jedno daifuku.
Poté koukl na Genesisův luk, co nosil mladík na zádech.
„Co nějaký střílecí fintu, bral bys?“ koukl muž na chlapce s otázkou v očích a strčil si do pusy další daifuku.
Útěk z domova
„Pojď. Až ji svážeme, vrátíš se do svého těla,“ kývl na svého kolegu v Kařině těle černovlasý ANBU a měl se k odchodu.
„Chjó... Ani chvilku bych tu nemoch zůstat...? Je tu tak teplo a měkoučko... Jak po ránu v peřině...“ svěsila Kara zklamaně ramena a pomalu černovláska následovala, když tu se zarazila.
„Co to?“ povytáhla obočí, když se jí začalo cosi vrtět ve výstřihu.
Zpod oblečení najednou vykoukla nevraživě se tvářící psí hlava a překvapené Kaře se zakousla do ruky.
To mělo za následek, spolu s Kařinym vlastním snažením vypudit vetřelce ze svého těla, to, že se tak skutečně stalo. Kara zalapala po dechu, jako kdyby vytáhla hlavu z vody, a byla opět doma.
Černovlásek, kráčející před ní, zaslechl bolestivé syknutí, které vyšlo z dívčiných úst, když byl v jejím těle ještě její kolega, a otočil se.
Zakousnuté štěně v dívčině zápěstí ho překvapilo stejně jako jeho parťáka a když si posléze všiml změny v Kařině výrazu, došlo mu, že je něco špatně.
„Oi! Jsi to furt ty!? Ohlas se!“ zaujal mladý ANBU okamžitě bojový postoj a aktivoval pod maskou svůj Byakugan.
„Kuso! Tohle sem nečekal!“ otevřel mezitím oči blonďák, když se vrátil do svého vlastního těla a probral se na okraji cesty dál od centra dění. Už už se chystal znovu složit pečeť a zaměřit se na Karu, aby podpořil svého parťáka a oni dostali dívku znovu pod kontrolu, když tu si všiml, že se k nim zprava po cestě někdo blíží, a zamračil se.