Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Tamaki Sakamoto
Náhodný klemjdoucí bavič
Takarazuka
Ulice města Takarazuka byly rušné jako vždy. Každý někam chvátal, jen turisté šli šnečím tempem a rozhlíželi se, hledajíce horké prameny.
Vysokého mladíka se shon příliš netýkal. Dával si sice pozor, aby do někoho nenarazil, nebo aby někdo nesrazil jeho, přesto se netvářil příliš ducha přítomně. On měl za dnešek splněno. Rukou nenápadně zkontroloval svou kapsičku a znovu ji svěsil podél těla. V takovémhle městě se na živobytí vydělávalo celkem snadno, jelikož turisté byly trochu bohatší a rádi rozhazovali.
Povzdychl si. Zítra už tak dobře být nemusí.
„Nechte mě, prosím!“ ozval se dívčí hlásek z jedné postranní uličky, okolo které hnědovlásek zrovna procházel. Nějaký chlápek tam obtěžoval půvabnou černovlásku.
„Do háje, proč teď?“ zachmuřil se a rozhlédl se. „Určitě tady je nějakej hrdina, kterej jí zachrání, ne?“
„Pomoc!“
'No tááák...'
„Pomozte mi, prosím!“
Chlápek po dívce natáhl ruku, jenže náhle ji za ni někdo chytil. Kde se vzal, tu se vzal hnědovlasý vysoký mladík, objímající slečnu v nesnázích, chránící ji vlastním tělem. „Neni vám to trochu blbý?“ dotázal se trochu otráveným hlasem, načež shlédl k černovlásce a zadíval se jí do očí. V těch jeho se odráželo bezpečí a ochrana. „Nemusíte se ničeho bát, ojousama. Vaše záchrana je tady.“
Dívka roztřeseně vzhlédla, začervenala se a pomalu kývla.
'Co to zase děláš, krucinál? Zase se namočíš do nějakýho průs*ru! A přestaň se takhle tvářit!' hulákal na sebe uvnitř.
„Si nějak věříš přivandrovalče,“ uchechtnul se onen výtržník a náhle vzduchem zasvištěla vrhací dýka. Černovláska vyjekla a nakrčila se. Žádná krev však nevystříkla. Tamaki zbraň obratně chytl mezi dva prsty a hodil ji na zem.
Chlápek trochu znervózněl, ustoupil od dva kroky a zničeho nic zahvízdal. Na druhé straně uličky zazněly přibližující se kroky. Mladík se i s dívkou vytočil bokem a rychlým pohledem přepočítal nově příchozí, dle výrazů chlápkovo kamarády.
„Tak co? Teň už nejseš tak drsnej, co?“
Tamaki si povzdychl. Ta smůla se na něj lepila snad od chvíle, kdy opustil Konohagakure. Vlastně, možná ještě déle.
'Šest chlápků, úzká ulička, slečna na ochranu...' Hlasitě se uchechtl a do očí mu padl zlověstný stín. „Nedáváte mi na výběr...“ oznámil a zničeho nic popadl černovlásku do náruče.
Šestice, která před tím viděla, jak si mladík poradil s nožem, nyní vyvalila oči. Tamaki se zazubil a místo proti výtržníkům se rozběhl proti zdi. A pokračoval dál až na střechu budovy.
„Cooo?! Ten šmejd zdrhá! Za niiiiim!“ vykřikl jeden a vyběhl z uličky, kde se zastavil. Hnědovlásek zmizel z dohledu.
Tamaki se zazubil a přeskočil na další střechu. Dívka z něj nespouštěla pohled a teprve po chvilce promluvila. „Vy jste ninja?“
„Nooo...,“ protáhl, jako by se zamyslel,„bejval jsem. Teď jsem náhodnej kolemjdoucí bavič.“ Byli už docela daleko od rušné hlavní ulice a od problémů. Před nimi se nacházel malý parčík plný zeleně. Mladík doskočil na jednu z cestiček a opatrně postavil dívku na nohy.
„Děkuji mnohokrát,“ usmála se a její líčka nabrala růžovou barvu. Podala hnědovláskovi ruku.
Tamaki ji chtěl napodobit, jenže pod nohy se mu připletl kámen a on klopýtl. Jeho dlaň náhle sevřela něco měkkého. Mladík párkrát zmateně zacvičil prsty a vzhlédl. Z nosu se mu spustila červená.
Černovláska zrudla a civěla střídavě na jeho ruku a na něho. Tichou atmosféru parčíku prořízl vysoký zvuk.
„Kyáááá! Ty úchyláku!“ zaječela dívka, o kousek couvla a vlepila Tamakimu facku, až se zapotácel. „Co si myslíš, že děláš?! Tos mě jako zachránil a teď chceš kompenzaci?!“
Několik kolemjdoucích se otočilo a sledovalo.
Mladík zděšeně trhl rukou zpátky, protože se tvářila, jak kdyby se chystala ji ukousnout. „Promiňte, eh, já nechtěl! To jen že...!“
„Že co jako?“
„Udělal jsem to samozřejmě pro vás! Máte moc hezké popr... oči! Chtěl jsem říct oči!“
Černovláska zrudla ještě víc, otočila se na podpatku a dala se na úprk. „Nelez za mnou, ty úchylé!“
Tamaki se za ní raději neopovážil natáhnout ruku a tvářil se zkrachovale. Rentgenové pohledy ho propalovaly z několika stran a on je okázale ignoroval.
„Každej dobrej skutek je po zásluze potrestán. Jako vždycky...,“ prohlásil tiše a jeho dlaň znovu zapulzovala ve vzpomínce na měkkoučký bochánek. Na tváři měl červený obtisk ruky.
Saito Hashu
Meyia
Saito se zastavil po další sérii úderů a úkosem pohlédl na ty dva. Ten podivín zatím prokazoval svůj talent ve štvaní lidí. jeho trefné opakování Tennových slov dokonce přinutilo Saitovy kouty pohnout se směrem vzhůru, než je okamžitě zase přinutil k poslušnosti a zpět do polohy neutrálního soustředění.
Mezitím Saito přemýšlel, co asi tak jeho žák provede teď. Vlastně docela jistě očekával, že se na toho šaška vrhne a on, jakožto jeho učitel, mu bude muset uštědřit výchovnou ránu, otázkou bylo, zda to udělat dřív než toho šaška zabije, nebo až potom.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Genesis Sabure
Ti dvaja mu zacianli liezt na nervy. Hoci ich nevidel,prehovoril na dievca. ,,Nie si nejaka drza? bez nas by si uz bola pravdepodobne mrtva....navyse, ty si prikvitla k nam, nie my k tebe takze zacinas....a to sa tyka aj teba'' prehovoril na chlapca. ,,Mal som ju pustit a nechat tomu vlkovi ci co to bolo a jeho rovno sejmut spolu s tou jeho tupou bandou'' mrmlal si popod nos kracajuc dalej. Citil pod nohami ze zem pomaly stupa a bolo mu jasne, ze sa blizia k vychodu. Siel dopredu ked do niekoho prudko narazil a podla postavy spoznal ze to je Goku. ,,Gomen'' a nasledoval ho, pripraveny branit sa keby ti dvaja nieco skusili. Potichu hovoril ku senseiovi: ,,Co teraz? myslite ze hore bdue niekto cakat? Ci uz ta obluda alebo ten idi*t s jeho bandou?'' povedal v narazke na Shira. Nechcel ho menovat aby nedal tym dvom cudzincom nejake informacie ktore by mohli pouzit
Asura Tori
Meyia
Když uslyší co mu sensei dal za úkol, tak se v duchu ušklíbne. *Vypadá to, že tohle bude ještě zajímavé.* Když si Tenno dá katanu do úst, tak se mu v hlavě objeví krásná myšlenka. *Jak jsi to říkal? Co s ním? Rána z milosti, zakopat a zúrodnit jím půdu. Takhle nějak to bylo, že no uvidíme jak to někdo řekne o tobě.* "Sensei, vypadá to, že mu přeskočilo. Není normální, aby si někdo strkal do úst katanu. Co s ním? Ránu z milosti, zakopat a zúrodnit jím půdu?" Asura se pokusí, dokonce napodobit Tennovův hlas, i když rozhodně ne moc povedeně.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Hotto Pakura
podzemí
"Cože? Někdo na mě mluví?" Nebyl to moc příjemný ton a tak Hotto okamžitě zavrhl nápad, že by použil svou žhavou kouli a posvítil si na okolí. Bude lepší když zůstane skrytý. Aby toho nebylo málo tak ho ještě ta dívka začala obviňovat z různých prasáren. "Já nejsem hentai..." Pomyslel si Hotto a začal se tvářit ukřivděně. Teď, kdyby promluvil, tak by si to už opravdu zavařil. Nechápal proč jdou všichni po něm, ale to bylo zatím jedno. "Však spadla ona na mě." To byla další z věcí, co ho napadaly na jeho obranu. Po chvíli se ozval klidným a vyrovnaným tonem třetí hlas. Byl hluboký a tak Hotto poznal, že patří velkému muži, který byl také někde ve tmě kolem. Ani na jeho otázku zatím neodpovídal. Hotto se s ním vydal dál s myšlenkou na světlo a případně prostor, kde nebyl jen na pospas zlobě ostatních.
Všechno si vysvětlí až na povrchu. A když ne... pořád bude moct jít svou vlastní cestou.
Masamoto Tenno
Meyia
Protočil oči v sloup. Kdyby měl druhé oči, udělá to znovu. Poprvé kvůli tomu blbečkovi a jeho počínání a druhé nad absurdním rádoby tréninkem, co mu Saito zadal. Ten vztek tam bude tak jako tak a dá se regulovat buď tím, že nováčka seřve a nebo mu něco usekne. Nebo ho propálí nějakou technikou, podle potřeby a aktuální nálady.
Tenno se na onoho podivína ještě chvilku díval a potom si čepel katany vložil mezi zuby.
*Chceš napodobovat? Tak se předveď. Já zase chci vědět, co ti kontakt s tou krví udělá*
Tohle drobné rozptýlení otupilo ten původní vztek. Aspoň že tak. Saito zatím trénoval, ale Tenno si byl víc než jistý, že má absolutní přehled o tom, co dělají.
Kara Momochi
Tým Goku
Tunel
Když vstala, tak se rukama pokusila nahmatat Hotta, kterého potom chytila a pokusila se ho přimáčknou k zemi. Díky tomu, že předtím leželi na sobě totiž dokázala zhruba odhadnout kde přesně je.
"Ty jeden pitomej úchyle! Chápu, že pokud trávíš celé dny s těmi chlapami se kterými jsi byl, tak jsou pro tebe polonahé dívky něco jako zakázané ovoce, ale nauč se kontrolovat! Máš štěstí, že díky té tmě nevím, který z vás to je."
Když domluvila, pustila tělo, které držela a oprášila ze sebe hlínu z tunelu. Poté si vyslechla hluboký hlas toho muže, který ji nesl, alespoň si myslela, že to je jeho hlas, jelikož byl jediná osoba středního věku.
"Ehm... Jak si si nemyslím, že bych měla cokoliv říkat, když já sama o vás nic nevím. Pokud chcete něco vědět o mě, měly by jste nejdříve říct něco o sobě. Po dnešku už nemůžu věřit nikomu." Řekla to trochu sebevědomě, ale to jinak asi ani nešlo, jelikož nevěděla, jestli jim může věřit. Kdyby jí však chtěli něco udělat stejně jako ti muži předtím, tak by to nejspíš už udělali.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Saito Hashu
Meyia
Saito nevěděl, jestli se má smát nebo dělat, že nic nevidí. Nakonec se postavil se prostě pokrčil rameny.
"Ber to třeba jako trénink Tenno, sám jsem měl v plánu ti jeden podobný zadat, ale takhle je to možná i lepší. Uděláme to jednoduše, pokaždé když tě ten šašek dovede ke vzteku tě praštím." pokývl rezolutně Saito hlavou nad svým zdánlivě krutým ortelem, avšak jeho žák, i když na těle velmi zdatný, byl až příliš popudlivý a vztek mu až moc snadno kalil myšlení.
Saito sám se postavil doprostřed volného prostoru a pozvedl katanu k líci v postoji vyčkávání. Pak se nadechl a s výdechem vyrazil krok kupředu a třikrát po sobě sekl jak nejrychleji dokázal. Pak povzdechl nad svými schopnostmi a pohyb zopakoval a pak znovu a znovu, zatímco po očku sledoval počínání těch dvou.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Goku
Podzemní tunel
Genesis si možná myslel, že míří na Hotta, ale absolutní tma byla holt přeci jen absolutní, a on tak nevědomky mířil do zdi.
„Jak řekl tady Gen,“ pravil Goku a se zakřupáním se protáhl.
Když se chlapec zmínil o červenání, vzpomněl si muž na to, jak mu předtím padla Kara do náruče, a krátce a trochu úchylně se ušklíbl. Zatracená tma!
Nastalá situace ho ale vrátila zpět do reality.
„Hele, představíme se po cestě jo? Nevim, jestli se za náma ta potvora nebude dobejvat, a ani to, jestli to ta zeď vydrží...“ snažil se nějak uklidnit podle hlasu Genesise napjatou situaci, nahmatal stěnu, a vydal se hlouběji do tunelu, který pokračoval dál pod zem. Tak proto krtkovi tak trvalo, než se objevil. Doloval jim únikovou cestu.
„Vás dva ještě neznám, takže... Proč po tobě šla ta potvora, holka, a co dělá tak mladej ninja u banditů, mladej?“ navázal po cestě tmou a tunelem Goku rozhovor.
Po chvilce se zastavil, protože nahmátl konec tunelu. Složil proto několik pečetí a dotkl se zdi znovu. Ozvalo se zadunění, doprovázené lehkým otřesem, a hlína na konci tunelu začala rovnoměrně ustupovat a prohlubovat tak tunel dál, který začal Goku po chvíli zvedat směrem k povrchu.
Genesis Sabure
Mizerny den-ako o zivot
Veci nabrali neskutocne rychly spad. Jeho techniku zafungovala, ale on nemal cas ani naladu (a vlastne ani povahu) trapit sa, ci ti banditi skoncili ako krmivo pre tigra. Co ho vsak rozptylovalo ovela viac bolo, ze odrazu mu v narucu skoncila polonaha baba. NIe ze by ho to rozptylovalo, nemal cas sa tym zaoberat, ale bola to dalsia zataz navyse. A aby to bolo kompletne, bola uplne mimo. K tomu este zostali stat ked sa Goku snazil o nejaku techniku. Genesisa sa skoro zacala zmocnovat panika, ale ked videl ako sa nanho ruti obrovsky tiger a videl jeho papulu, bolo v tom nieco morbidne fascinujuce...Takze takto skonci? Prezije znicenie svojej dediny a nakoneic ho nezabije Shiro, ale nejaka prerastena macka? Rychlo si prehodil dievca na chrbat aby nebolo v prvej linii a aspon trochu ju kryl. Sam nechapal kde sa v nom ten instinkt berie. ODrazu vsak na chrbte ucitil nejaky pohyb. Prudko otocil hlavou, ale dievca stale bolo mimo. Nemal kedy sa tym zaoberat, lebo nejakym zázrakom sa gokuovi techniky podarili a on skoncil aj s nim a dvomi neznamymi v tuneli a odrazu sa okolo nich rozsirila iba tma. Chvilu si myslel, ze omdlel ale po nejakej dobe si jeho oci na tmu zvykli. Dovnútra svetlo neprenikalo, ale obrysy videl. Videl ze dievca mu uz vypadlo a prave sa zdviha z chalana, ktory lezal. Do toho este Gokuove stupidne otazky: ,,Nie, nemam ohen a podla tej techniky zjavne ani vy. Otocil sa na stranu kde mali byt ti dvaja. Dievcatu odpovedal: ,,V nejakom tuneli zjavne...esteze je tu tma, inak by si sa pred nami cervenala'' povedal v narazke na jej roztrhane oblecenie. ZAroven znova vytiahol luk, zalozil sip a namieril na leziacu postavu: ,,A teraz ty...co si zac?'´ povedl chladnym hlasom
Hotto Pakura
Podzemí
"Aaaaaa," ozval se Hotto když po skoku do tmy nenašel pevnou zem pod nohama a jen se řítil hliněným tobogánem do neznámého úkrytu. Skoro okamžitě se nad nimi otvor uzavřel.
Jediné co bylo v této situaci lepší byl fakt, že se mu podařilo uhlídat své tanto tak aby si jím nerozřízl záda.
Nevěděl jak daleko od něj jedou ostatní, takže mohl jen doufat, že se někde dole nenabodne na jeden z šípů toho chlapce, který běžel s nimi.
Bez jakéhokoli varování tunel skončil a Hotto se nemotorně vyvalil na zaprášenou půdu.
"Musím uhnout!" To byla první myšlenka co ho napadla, protože nechtěl posloužit jako polštář. Bylo ale už příliš pozdě. Ve chvíli, když zvedal hlavu, mu ji něco přirazilo zpátky. Trochu ho to omráčilo a nemohl dýchat, ale bylo to ohromně pohodlné. Uvědomil si že je přitlačen k zemi dívčinými ňadry. V té chvíli mu ani nevadilo že se dusí.
Když dívka vstala, Hotto zůstal nehybně ležet a s úsměvem ve tváři mu pomalu začala téct krev z nosu.
To ale v té tmě naštěstí nemohl nikdo zpozorovat.
Kara Momochi
Tým Goku
Pád byl dlouhý a poslední, co Kara viděla před dopadem byla obří hlava tygra, který se stále odhodlaně blížil k jejímu skoro nahému padajícímu tělu. Naštěstí pro ni dopadla přímo do něčí náruče. Byl to mohutný muž s tělem plným svalů a jizev, který si poté co uviděl tygra vzal Karu na záda a okamžitě s ní začal utíkat pryč. Nejdříve se mu chtěla vyvlíknout a utéct, ale nezdálo se, že by jí chtěl ublížit. Přeci jen to mohl udělat už dávno, nebo ji mohl jednoduše nechat dopadnout. Zachránil jí život.
Muž však nebyl sám. Byl s ním nějaký kluk přibližně ve stejném věku jako Kara. Celá trojice nyní mířila pryč. Kamkoliv, jen pryč od toho nenasytného tygra, který se nyní dral skrz jakousi vesnici kde se nyní nacházeli až do chvíle, než se mu postavil nějaký pošetilý blázen. Poté Kara upadla do bezvědomí a poslední co si pamatuje byli jména těch, kteří ji zachránili.
O chvíli později se probrala. Všude okolo však byl jen závoj tmy a nějak špatně se zde dýchalo. Jsem mrtvá? Pomyslela si, ale brzy se z tohoto omylu dostala. Stále ještě dýchala.
Něco jí hrozně tlačilo na prsou a tak se pomalu začala zvedat. Rukou prozkoumávala své okolí a i vlastně to co ji tlačilo. Ukázalo se, že na někoho dopadla. Naštěstí pro dotyčného měkkou horní částí svého těla. Nevěděla co se děje ani kde je. Nevěděla vůbec nic. Musela si však zachovat klidnou hlavu.
"Kde to jsem?" Zamumlala a pokoušela se rozpomenout co se to vlastně stalo.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
.
.
.
Mizerný den, jako o život
Hotto se vrhl do černoty, tak jak Goku chtěl, a za ním naštěstí i Genesis, nesoucí Karu s jejím psíkem. Muž se za nimi vrhl vzápětí.
Jak se ukázalo, díra nebyla dírou, ale tunelem, dost naklopeným tunelem, kterým teď začala čtveřice padat hlouběji. Jediný Goku, který věděl, co čekat, nejspíše klouzal po stěně tunelu víceméně řízeně.
„Doton: Doryuuheki!“ zvolal muž a poskládal další sedu pečetí, načež plácl dlaněmi o zem. V tu chvilku se ze stěny tunelu vysunula tlustá, kamenná zeď, která zafungovala jako uzávěr jejich únikové cesty, a zároveň je připravila i o jakékoliv světlo. Nicméně spolu se světlem zmizel i tygří řev, přicházející zvenčí.
A jejich pád také nebyl nakonec tak dlouhý, jak se mohl zdát. Po chvilce se sklon tunelu trochu vyrovnal a čtveřice přestala padat, nýbrž se zůstala válet v jakémsi podzemním tunelu, který měl na svědomí ten velký hliněný krtek.
„Ouuuuvej...“ přišlo ze tmy zavzdychání, podle hlasu Gokuho, „ste celý, děcka?“ optal se čtveřice muž, „a nemáte někdo voheň?“ dodal a postavil se. Kolem byla absolutní tma, ale také ticho, což znamenalo bezpečí, tedy alespoň prozatím.
Asura Tori
Meyia
V duchu se spokojeně ušklíbne. *Šašek, to je dobré. Pokud by si tohle o mně skutečně mysleli, tak bych měl docela dost volnou rukou, kdybych chtěl něco udělat.*
Když Tenno zaujme svůj postoj, tak se Asura na chvilku zarazí. *Co udělat? Jít po něm a nebo ho napodobovat? Co bude více zajímavější. Asi napodobování, kdybych po něm s tím masem šel, tak by to mohlo dojít do toho bodu, že bych musel ukázat alespoň nějaké své schopnosti a to prozatím rozhodně nechci.* Poté co mu hlavou projede tato úvaha, tak posune levou nohu do předu, poupraví držení těla, rukama napojí oba plátky masa a následně stojí proti Tennovy s naprosto identickým postojem, i když je rozhodně více komický, zvlášť vezmeme li v úvahu, že místo katany drží plátky masa. Následně začne asi se sekundovým zpožděním, napodobovat každý jeho pohyb.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Hotto Pakura
Mizerná práce
Chlapec v zakrvácené košili uháněl jak nejrychleji dovedl, napříč lesem. Neměl čas zajímat se o ostatní, kteří se náhodou dostali do stejně mizerné situace jako on. Stále nemohl uvěřit tomu štěstí, které má. Utiká před něčím, co je úplně na jiné úrovni než on, s někým koho vůbec nezná. "To je otrava..."
Jak se tak litoval a těsně se vyhýbal zakopnutí o některý z velkých kořenů, stalo se něco co v té situaci nečekal. "Jutsu?!" Překvapil se, ale pak si uvědomil, že už předtím jeden z nich použil přivolání. Usmál se a po očku sledoval co velký muž hodlá udělat.
"Nic? Nic se nestalo? Je to snad nějakej amatér?" Pomyslel si, ale v tu chvíli mu stuhla krev v žilách. Stromy za nimi se rozletěly jako po výbuchu a obrovský tygr byl tu! Jeho mocná tlapa letěla přímo na záda velkému muži. Ten se ještě pokusil útok zastavit hliněnou zdí. Ta se ale rozletěla podobně jako okolní stromy a tělo muže letělo pryč! "První z nás je mimo hru, sakra!!" Zrychlil tempo, ale to nestačilo. Po pár metrech byl zase za nimi a znovu se napřahoval na smrtelný úder. Ani jeho technika, kterou právě vyvolával neměla potenciál, aby se díky ní dokázal zachránit před něčím takovým. Už se připravoval na náraz. Ale tlapa ho nezasáhla. Velký hliněný krtek je zachránil. Hotto nevěřil svým očím, ale nebyl čas tuto techniku obdivovat. Velký muž se vrátil, zakrvácený, zraněný, ale žil a díra v zemi je mohla na chvíli zachránit. Hotto rychle skočil dolů a uhnul na stranu aby mu neskočil někdo na záda.
Na jak dlouho jim to pomůže?
Masamoto Tenno
Meyia
Saito to bral pravděpodobně taky docela s humorem. To bylo po dlouhé době, co od něj jeho žák slyšel nějakou alespoň trochu žertovnou věc. Změna je život. Pohyb toho kluka Tennovým směrem ho ale rychle vrátil do toho klasického postoje "nevěřím ti, nejsi můj přítel!"
"Pokus se o něco a budeš toho litovat" zasyčel Tenno směrem k tomu šaškovi, jak si převzal z senseiovi narážky.
Bolest v rukou najednou povolila, alespoň natolik, aby ty ruce dokázaly uchopit katanu a naporcovat toho bastarda. Nechápal, co to je za zjeva a nehodlal to řešit.
*Proč do háje každej kdo vejde do tohohle týmu musí bejt arogantní nebo absolutní tupec?* zalamentoval a stále sledoval, jestli ten dotyčný hodlá dbát jeho upozornění, nebo ne.
Saito Hashu
Meyia
Saito naklonil hlavu v nechápavém gestu, jak moc to Tenno myslel vážně, ptal se sám sebe. Jistě, Tenno se smál když to říkal, ale ten kluk mohl být nebezpečný, samozřejmě Tennovi, ne jemu.
"Když tě dokáže tak rozesmát, co si ho nechat jako šaška?" navrhl Saito napůl žertem. "Stačí ho nepustit k jídlu a mohlo by to být v pohodě."
Pak si všiml jednoho plátku masa, který zmizel v rukávu a následného tažení se zbývajícími dvěma plátky oné krvavé fašírky směrem na Tenna. Saito byl zvědavý co s tím jeho žák udělá a ač se snažil sebevíc, nemohl se ubránit dojmu, že se ten podivím pokusí Tenna tím masem panadnout a ubít k smrti. Nad tou představou se pousmál.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
.
.
.
Mizerný den, jako o život
Goku uháněl s Karou na zádech pryč, co mu jen nohy stačily, s Genesisem v závěsu a s Hottem kousek od nich, rovněž pelášícím pryč.
„Slyšim! Nezastavuj!“ odvětil Genesisovi Goku podobně zadýchaně.
Hotto se mezitím začal zajímat, proč ti dva prchají, a jelikož prchali stejným směrem jako on, který se navíc neměl k žádným sebevražedným činům, Goku po něm jen krátce střelil pohledem. „Zatím nám de o to... Nenechat se sežrat!“ dostal ze sebe muž mezi nádechy. Povede se jim to ale?
Tygr za jejích zády se blížil nebezpečně rychle a jeho drápy vypadaly, jako by na sobě měly napsaná jejich jména. Nezdálo se, že by se jim mělo v blízké době povést tu bestii setřást.
„Gene! Chytej!“ křikl na chlapce Goku, načež mu hodil Karu v potrhaných šatech s malým psíkem stále ještě schovaným pod zbytky jejího oblečení, ať už se to Genesisovi líbilo nebo ne. Goku ale tak nějak spoléhal na jeho gentlemanství a na to, že by mladík tuhle dívku nenechal jen tak na holičkách.
Poté složil muž několik pečetí, načež zpomalil dost na to, aby mohl praštit dlaněmi o zem.
„Doton: Mubou na Mogura no jutsu!“ probleskl muži hlavou název techniky, jenže efekt nikde. Vážně tu Goku takhle mrhal časem na nezdařený pokus o techniku? Tygr totiž čas rozhodně neztrácel, za běhu se odrazil a sérií několika prudkých skoků ze strany na stranu, odrážející se od stromů, které při tom lámal, se vrhl s napřaženou tlapou přímo proti Gokuovi.
„Doton: Doroku Gaeshi!“ stihl Goku na poslední chvíli zařvat, s dlaněmi stále ještě na zemi, načež se před ním zvedla hliněná stěna, která se postavila tygří tlapě do cesty. To ale nestačilo. Tahle obrana na poslední chvíli nebyla dost silná na to, aby zastavila tygří útok. Stačila ale na to, aby nepříjemné zranění zmírnila „jen“ na pěknou pecku a na několik škrábanců, které Goku utržil, když tlapa sotva hotovou zeď prorazila a odmrštila ho.
„Gwuah!“ hekl muž, když udělal pár kotrmelců po zemi.
„Weak... A teď drobota!“ střelil Raidou v tygří podobě pohledem po Gokuovi, načež se jeho predátoří očka obrátila na trojici děcek a jeho mohutné tělo, které sdílel s Hidarime, se dalo opět do pohybu. Každého lovce totiž přitahovali nejprve ti, kteří v jeho očích představovali slabé články stáda.
„Juuha Reppushou!“ doskočil tygr nalevo od prchajících děti tak, že během brzdění vyryl menší brázdy tlapami do země, načež se napřáhl tlapou, obalenou větrnou chakrou, a hodlal je všechny smést jedním výpadem. V tu samou chvíli se ale začala třást zem a cosi se stalo. Po pravé straně mladé skupinky se cosi vyřítilo přímo ze země, proletělo jim to nad hlavami, a vrhlo se to proti tygrovi na druhé straně. Bylo to velké, nemotorné, a hnědé.
Byl to obrovský, hliněný krtek. A přesně ten trojici geninů zachránil život, když do tygra čelně narazil a smetl ho stranou dřív, než ten stihl provést svůj útok.
„DO TUNELU!“ zařval kdosi na trojici. Byl to Goku, který byl sice pomlácený a pravou paži měl od krve, ale i tak teď sprintoval k díře v zemi, kterou tam po sobě obrovský hliněný krtek jeho techniky zanechal.
Genesis Sabure
mizerny den-ako o zivot
Sensei zacal cosi splietat a Genesis mu chcel odpovedat: ,,Ked na vas neikto utoci vzdy sa strazi brana proti posilam...'' ani to nedopovedal poriadne a uz sa im doc esty niekto postavil. ,,Hm, toto som mal na mysli'' poznamenal ironicky a zamracil sa. ODrazu sa im za chrbtom ozval rev. Boli v pasci a ti pred nimi nevyzerali ze by chceli ustupit. Genesis pomaly zlizil luk z chrbta a vybral z tulca sip. ,,Prvy sip je varovanie-vypadnite alebo zomriete'' povedal chladne a vystrelil do vzduchu. Pri doapde z neho zacali na stoajcu skupinku dopadat kusky papierikov a sip sa zapichol medzi nimi. Genesis sustredil chakru. ,,Zbohom'' a vykrocil. Na prekazku v ceste letelo niekolko tisicov sipov
Hotto Pakura
Mizerný den, jako o život
Kolem Hotta byli připraveni muži, kteří vypadali jako úplní dřeváci, ale cítili se na boj s vesničany. Nejspíš věřili tomu, že nenajdou nikoho s takovou silou aby se jim vzepřel. To si Hotto myslel taky, ale zároveň chtěl potkat někoho lepšího než tyhle chlápky.
Když najednou z vesnice vyběhli nějací lidé, Hotto se nejprve zarazil proč ten nejstarší muž nese nahou dívku, které se to zjevně nelíbí. Díky tomu nevnímal slova toho muže a když se vzpamatoval, uslyšel něco, co už opravdu nevydržel. Něco obrovského řítící se jejich směrem. I když měl dobrý odhad jakou má protivník sílu a co má učinit, teď by to poznal každý trouba. Han ale ne. Ten věřil Hottovým schopnostem tolik, že sám Hotto začal pochybovat jestli zná Han někoho silnějšího.
Vykašlal se na Janova slova. Ať si tam klidně všichni chcipnou když zaútočí na tuhle obludu.
Jediné co mu v této situaci zbylo byl útěk.
"Ústup!!!" Zařval na ostatní a rozběhl se do lesa mimo cestu. Neměl důvod líčit na obludu pasti.
Nejspíš stejně poběží za těmi podivnými lidmi.
.
.
.
Mizerný den, jako o život
„Hm?“ pohlédl na Genesise Goku, když se mladík zmínil o tom, že nikdo nehlídá bránu. Muž si mezitím přendal dívku tak, že ji teď nesl na zádech.
„No možná to bude tou vobrovskou potvorou co právě likviduje vesnici nám za zadkem, nemyslíš!?“ zahalekal lehce hystericky Goku na blonďáka. Alespoň, že měl na zádech to měkčení, to ho trošku uklidňovalo. Tedy, ne z toho důvodu, že by chtěl Karu používat jako nějaký štít.
Když dvojice doběhla k bráně, ukázalo se ale, že na chlapcově nervozitě něco bylo, ať už ten dojem Genesis získal jakkoliv.
Před bránou do vesnice stála totiž pěkná banda hrdlořezů hned na první pohled.
Čtyři se jim postavili do cesty, s nějakým chlapcem, co mezi ně vizuálně zrovna nezapadal, stojícím kousek bokem, a ti zbylí se chystali, až se dostanou na řadu.
„Ste mrtvý, vy hajzlové co se skrýváte v údolí!“ zahalekal neohroženě Han, jeden z banditů.
Goku na tu partu vytřeštil vyjeveně zrak a prudce zabrzdil.
„Co to má sakra bejt!? To jako fakt!? Fakt na skrytou vesnici útočí pár lupičů v takhle debilní chvíli!?“ šklebil se muž na partu ozbrojenců před sebou, která si lepší načasování opravdu vybrat nemohla.
Když se jim za zády ozval tygří řev, následovaný sledem burácení bortících se věcí, doprovázeného několika výkřiky, Goku střelil vyjeveným pohledem za sebe, načež se opět obrátil na bandu vyvrhelů před sebou a pokusil se o nenucený, smířlivý úsměv.
„Hele, pánové... Tohle je fakt blbý načasování... My máme za zadkem fakt naštvanýho tygra, kterej jde nejspíš po týhle amazonce, takže nemohli byste nás nechat prostě projít a jít s nim zkusit dát řeč pak, jestli o to stojíte, co? Hehe...“ uculil se Goku nejistě.
„Tohle nedopadne dobře... zašklebil se v duchu prozatímní sensei Genesise.
„Jo jasný! A v Kiri svítí slunko! Na ně Hotto! Sejmi je! Stojej v cestě našemu vítězství!“ odbyl Gokuovu nabídku Han bez rozmyšlení, jako by snad ty rány a řev vůbec neslyšel, bodl proti dvojici trojici mečem do vzduchu a obrátil se na Hotta, co měl hrát roli jejich artilerie.
Ilegální fotograf – Kirigakure no Sato
Hakahori měl vše, co potřeboval, a tak se vydal na cestu. Trvalo to několik dní, ale se přeci jen konečně vylodil na hlavním ostrově země Vody, na kterém ležela i samotná Kirigakure. Zbývalo už jen dojít až k ní a doufat, že ho vpustí dovnitř, a nebo si ho alespoň nevšimnou, bude-li se o to snažit jakkoliv jinak, než oficiální cestou.
Asura Tori
Meyia
Asura debatu mezi mistrem a jeho žákem ignoruje. Minimálně to tak vypadá. Po té co doporcuje zbytky králíka, tak si jeden z proužků masa opatrně vloží do levého rukávu a pomalu ho začne zatlačovat hlouběji. Když tuhle práci skončí, tak se spokojeně ušklíbne a do každé ruky vezme dva plátky králíka, otočí se a vyrazí směrem k Tennovy. *Má docela agresivní sklony, což by se mu rozhodně nemuselo vyplatit, zvlášť když vezmu, že je to ještě žák.*
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Masamoto Tenno
Meyia
Jestli ho předchozí myšlenka na nebezpečnost králíčka rozesmála, při chlapcově pokusu o předstíraný útok se div nesvalil na zem v křečích. Tak srdečný smích od něj už ani Saito dlouho neslyšel. Když smích trochu polevil, utřel si uslzené oči.
"Dost, měl jsem všemožné sny, viděl jsem už hodně věcí, ale tohle ještě vážně ne. Co s ním? Rána z milosti, zakopat a zúrodnit jím půdu" zakroutil pobaveně hlavou. Jestli tenhle kluk byl blázen, chápal to, pokud ze sebe dělal blázna, byl to dokonalý herec. Ta jeho "touha zabít" byla tak neskutečně vtipná.
Stejně to bylo jedno, pokud bude ještě pár dní jíst jídlo, co tady sežene, rozloučí se s nimi velmi brzy. A stejně tu půdu nakonec zúrodní.
Razaki Oyasumi
Hotel
Byl vážně rád, že se toho golema neplánovala zbavit. Ne že by bylo těžké ho obnovit, Razakiho to i bavilo, ale trvalo to dlouho a on na to teď vážně neměl energii. A být nehlídán celou noc bylo pro někoho, kdo je na to zvyklý jako být nahý.
"Ano, jeho cíl byl eliminován, teď bude v klidu, sedne si do kouta a zareaguje zase až mi bude hrozit nebezpečí" vysvětlil Razaki a poslouchal návrh té ženy. Byl potěšen její vstřícností.
"Tak to byste byla opravdu hodná. To, že to bude slabší vůbec nevadí, rozhodně to zní lépe než úmrtí na nedostatek chakry."
Vedl konverzaci stejným způsobem jako ona, jako by úplně zapomněl, co se stalo před malou chvilkou.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel
"Vypadáš že ti nic není. Můžu ho pustit aniž by začal dělat bordel?" zeptala se.
"Nemůžu tě ji naučit, souvisí s pečetí co mám na obličeji" ukázala na černé pruhy na tváři"kdybych te ji učila, zemřel bys na nedostatek chakry, ale můžu tě naučit podobnou, ne tak náročnou a ne tak rozsáhlou." vytáhla kousek z jídla co nakoupila a zahryzla se do jablka. Konverzovala s ním lehce a jemně, jako by se je před chvílí nesnažila zabít.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Razaki Oyasumi
Hotel
Vypadala, že je už v pořádku. Nebo alespoň lépe. Pustila se dokonce i do léčení té sekané.
"Tohle je můj neživý společník a ochránce, golem. Původně tu vůbec neměl být, ale tahle chcíplotina ho aktivovala tím, že na mě zaútočila. No a to je ten důvod, proč nemluví. Nemá jak."
Pak se zarazil. Prozradil toho už trochu moc. Ale co na tom sešlo?
"To, jak jste nás zastavila, byla zajímavá technika. Mohla byste mě jí prosím naučit?" zeptal se s neskrývaným zájmem a zvědavostí.
Technika co umí někoho zastavit. Mohl by si někdo jako on psát něco lepšího? Zmrazit jeho pohyb na místě a udělat tak pro golema boxovací pytel.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Hotel.
Když skončila s obvazováním, chvíli přemýšlela, co dělat dál.
"Co je zač?" Řekla už svým normálním hlasem a obvázanou rukou ukázala na muže v plášti. Zároveň se začala starat o Braina. Převážnou většinu zlomenin mu jakž takž vyléčila, zbavila ho krvácení, opravila nejhorší zlomeniny žeber a nechala ležet na podlaze, v nyní už lidštějším úhlu.
"To je fuk, ukaž se ty, nemáš nic zlomenýho ani pochroumanýho?" začala si ho prohlížet a jemně mu prohmatávat ruce, hledajíc zlomeniny či zranění. Pociťovala už mírnou únavu, ovšem nebyla si jistá, jestli může jeho kamaráda pustit, aniž by vznikl další souboj.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Razaki Oyasumi
Hotel
Chvilku mu trvalo, než se vzpamatoval. Najednou se mohl hábat, vše bylo v pořádku. Tedy, trochu.
"Jistě, jistě. Jasně, tady" začal jí podávat mastičky a obvazy, které najdu v té tašce.
*Ta ženská je šílená. První nás spoutá, pak ho sešrotuje, zpopelní si kůži a teď jí mám léčit. Kam jsem se to dostal?*
Neodvažuji se dělat nic jiného, než co mi řekne. Na to, že jsem se chtěl jen vyspat po dlouhé cestě je to až moc chaotické a adrenalinové Cítím, že by mě kdykoliv mohla zmáčknout taky, stejně jako tady lidské origami ležící na zemi, al, tak raději nedělat problémy.
Saito Hashu
Meyia
"On to vážně...?" podivil se Saito nahlas, když uviděl, jak se ten podivín snaží porcovat onu změť krve a vnitřností. Saito si právě teď vůbec nebyl jistý co má udělat. Ten podivín se vrátil, o čemž doufal, že se nestane a teď Saito nevěděl zda-li ho odehnat nebo prostě jen ignorovat. Tohle byla nebezpečná země a zdejší lidé byli ještě nebezpečnější.
"Tenno, co s ním?" zeptal se nakonec nahlas svého žáka, přeci jen už necestoval sám a i když byli mistr a žák, tak si Saito cenil názoru svého žáka... pokud nebyl zrovna trochu moc radikální a nechtěl něco zabít... což bylo poměrně často.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Pokoj
Kahimi hrdelně zavrčela a vtáhla je všechny dovnitř pokoje. Od její chakry začala opadávat omítka, a ona se snažila uklidnit. Postupně její sevření kolem dvou chlapců povolovalo, ovšem chlapíka v pláštěnce držela dál. Kůže, nebo spíš to co z ní zbylo ji, začala šíleně pálit.
"Kur*a!" ukázala na pytel a dosedla na židli.
"Mast a obvazy." Napůl zachrčela a napůl zavrčela na kluka co nebyl v bezvědomí. Pořád měla dost chakry aby mohla jistit, už trochu lidštěji, chlapa v plášti, ovšem teď už vnímala to co se dělo s jejím tělem. Braina nechala ležet s končetinami v nepřirozených úhlech na podlaze.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Razaki Oyasumi
Hotel
Stál jako socha a nemohl se hýbat. Golem v hábitu na tom nebyl o moc lépe. Nejhůře na tom ale byl ten parchant. Hudba, linoucí se z jeho těla, vyvolávala husí kůži. Ať to způsobilo cokoliv, Razakimu se to zatím vyhnulo.
Pak přišla otázka, která zanechala na jeho zádech závodiště mrazů.
"Já vážně netuším, o co jde, zaplatil jsem si to tady na jednu noc a chtěl bych tu jen přespat. Vaše osobní spory mě nezajímají a nikomu nic neřeknu, vážně."
Kdyby mohl, gestikuloval by, ale ta žena tomu nechtěla. S odlupovajícíse kůží vypadala děsivě.
Doufal, že tahle odpověď stačí alespoň na to, aby ho pustila. Ta technika totiž vypadala zajímavě. Velice zajímavě.