Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Oblast Meiya
Mužovu pobídku směrem k chlapci následovalo ticho. A potom výrok, který dívku srazil ještě hlouběji do temných beznadějných bažin.
Další věta ovšem ukázala, že její osud snad ještě není tak beznadějný jak to vypadá.
Za normálních okolností by chlapcova poznámka mohla být brána jako poněkud pubertální, ale to by Kazuko ani ve snu nenapadlo, zvlášť ne teď. Na chlapcovo "Dobrou noc." nedokázala odpovědět ani hláskou.
Další mužova slova (společně s jeho úsměvem) pro ní byla jako bránou do ráje. Znamenala totiž, že se jí opravdu podařilo dosáhnout svého cíle. Vyhrát alespoň tuto malou bitvu - bojovanou pouze se slovy. Věděla, že ani teď nebude život procházkou růžovým sadem, ale jak by pro štvance takový vůbec mohl být?
Muž jí pokynul na opodál se nacházející místo, kde usednul do tureckého sedu a tak následovala jeho příkladu. Taktéž Egaovi dala tichý pokyn, aby si sednul vedle ní a něžně ho pohladila po hlavě na znamení, že je vše v pořádku. V tuto chvíli se nemusí bát o své životy. (Ačkoliv dívka byla navyknutá na neustálou ostražitost, která byla mnohdy až životně důležitá, nyní jí ona povznášející euforie v jejím nitru nedovolila myslet na to, že by se muž přeci jen mohl zničehonic vymrštit a zaútočit na ní. Proč by to ostatně dělal?!!?)
Člověk se jí představil jako Saito Hashu. Původem ze Železné Země, samurai, ronin... a nyní nukenin. Z vlastní vůle. Kazuko se mu soustředěně dívala přímo do očí, teď už z toho neměla takový strach. Po jeho slovech přikývla na znamení, že akceptuje jeho výrok.
"Já jsem Inuzuka Kazuko. Ačkoliv... jméno mého klanu je mi spíše zátěží. A tohle je Egao." ukázala šedovláska krátce na vlka. Následovala chvíle ticha. Ale ačkoliv se Saito na dívčin příběh nijak neptal, jakoby tak nějak viselo ve vzduchu, že je řada na ní, aby svoje "tajemství" také alespoň poodhalila. Navíc... na tom vyprávět svůj příběh zde nemohlo být nic nebezpečného. Jen poněkud... bolestivého.
"Můj táta byl surově vyhnán svým vlastním otcem. Fámy, touha po zachování čistoty rodu a další podobně hloupé důvody... Utekl s mou matkou, jiná možnost jim ani nebyla poskytnuta. Ale máma napospas divokým podmínkám vyhnanství brzy po mém narození onemocněla a zemřela. Otec mě potom trénoval sám. Egaa našel taky on. A když už nebylo co by mi on sám mohl poskytnout, poslal mě na tři roky za jedním potulným mnichem. Ten byl uprchlým shinobim a naučil mě mnohému dalšímu. Lépe rozumět své elementární bleskové podstatě a především... mě zasvětil do základů lékařského ninjutsu. Pak přišel čas, abych se vrátila domů. Naší chatrč jsem našla opuštěnou, zaprášenou a s několika zaschlými stopami krve. Nikdy se mi nepodařilo zjistit co se stalo, ale vím, že táta by mě nikdy dobrovolně neopustil." Kazuko se na chvíli odmlčela. Bylo pro ni velmi těžké o tom mluvit. Už dlouho s nikým nehovořila takhle dlouho a navíc o tak niterném tématu.
"Za tohle všechno... za smrt mámy i táty, může jen ta hloupá omezenost našeho klanu. Kéž bych jejich jméno nemusela ani slyšet. Jenže já ho musím dokonce nosit, jako součást sebe sama! Do své vesnice bych se nevrátila ani kdybych mohla. A že by mě asi neviděli rádi."
Šedovláska poněkud smutně sklonila hlavu, hledajíc oporu opět rukou v huňaté vlčí srsti. "Vím, že tyhle myšlenky jsou až pířliš plné nenávisti. A tou by člověk neměl žít. Proto bych nechtěla zmařit tu práci, všechno to co mě naučil můj otec i mnich. Ale sama se zlepšit nedokážu." Tón dívčina hlasu ztratil jakýkoliv rozzlobený tón, teď už byl jen tichý a odevzdaný.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Shiori Asakawa
Les poblíž přírodního onsenu
Shiori byla ráda, že se Tamaki chopil slova a představil ji. Určitě by zas začala koktat a první dojem ze setkání by pokazila. Takhle si aspoň potřásla s rukou Yami-san a zakuňkala něco na způsob, těší mě nebo ráda tě poznávám.
Mezitím Tamaki posbíral dříví a rozešel se směrem k táboru. Yami chvíli posečkala a zařadila se hned vedle Shiori. Bok po boku se obě rozešli. Už jen to, že šli vedle sebe Shiori nedalo a otočila se na Yami-san. Ta se na ni usmála a začala rozhovor. Bohužel to nebylo nijak dlouhé. Shiori to připisovala faktu, že se ještě neznají a ani obě neví, na co se v této chvíli té druhé zeptat. Nakonec celou cestu prošli mlčky. I tak nenápadně Shiori pokukovala očkem po Yami-san a určitou dobu sledovala záda Tamakiho a přemýšlela nad slovy, co jí řekla Yami, že Tamaki neumí říkat ne. Mlčení bylo dlouhé a v její hlavě začala růst zvědavost. Kdo jsou ti dva. A co tu dělají? I tak ze sebe nic nevymáčkla. Že by se tak styděla?
Z myšlenek jí vytrhl až hlas Tamakiho. Jelikož byla hned za ním, tak se vyklonila a podívala se směrem, kam Tamaki promluvil. Další dvě osoby. Ty jo. Proběhlo ji v myšlenkách. Kolik tu je ještě lidí? A rozhlédla se okolo. Nakonec se její pohled vrátil k těm dvěma. Co je to tu za sešlost? Upřela oči na Tamakiho. Udělala dobře, že s ním šla? Ne. Nejdřív zjistit nějaký informace, až pak hodnotit situaci. Tamaki ji mezitím začal představovat a tak se oběma uklonila a hlasitěji pronesla: “Jsem ráda, že vás poznávám.“
Tamaki a Yami se pak rozešli po své práci. Zatímco Tamaki rozdělal oheň, Yami nabodala špekáčky. Shiori nevěděla co dělat. Bylo tu dost cizích lidí, a tak se přesunula blíž k ohni a Tamakimu. Jen co její smysly zahlédly špekáčky, hlasitě jí zakručelo v žaludku. Chytla se za břicho. Sakra, úplně zapomněla, že celý den nejedla. A podruhé sakra, toho zajíce co ulovila, nechala ve svém táboře, když se hnala zpět za Tamakim. Prosebně upřela pohled na Yami-san, která se vracela od těch dvou. Nesměle se zeptala: „Mohla bych si také jeden dát?“
Jin Fu-kei
Chajda
Jin poslouchal Koi a na první otázku jen kývl hlavou. Nikdy si však nepřipustil, že by byl jen využívaný, protože když je někdo otrokem, příjde mu takové jednání normální. Jin se celou dobu jen snažil přežít, protože mu nikdo nikdy nedokázal vzít nadéji na svobodu, o které mluvili ostatní. Jak Koi následně podotkla, byl svobodný. Mohl jít kam jen se mu zachtělo, jenže jako otrok vychovaný v zajetí neměl najednou žádné ponětí, co dál. Chuť svobody nebyla až tak sladká, jak si předstaboval, proto se mu hodně zamlouvala nabídka, aby cestoval s nima.
Hachi vypadala z toho celého docela znepokojená. Jin bohužel nevěděl proč a tak se na ni pokusil alespoň povzbudivě pousmát.
"Rád bych se pokusil najít mého přítele a pak se uvidí. Jestli teda teda ještě žije."
Pravil tiše a pousmál se, jako kdyby ho naděje nikdy neopustila.
"Jsem vám zavázanej za záchranu a rád bych s váma šel, jen...nebude to vadit tomu Taichimu? Vypadalo to, že není moc rád, že tu jsem...a..já nechci vyvolávat potíže.. ."
Pravil a mírně se ušklíbl.
Kaiju Kokumotsu
V lese poblíž Konohagakure no Sato
Kaiju stál a pozoroval párek lidí stojicí několik metrů od něj. O něčem nejspíš hovořili, ale Kaiju jim nerozuměl. Když bělovlasý muž řekl, aby se neskrývali ve stínech, že dokážou být špinavá hra, Kaiju pohlédl na svého bratra. 'Co teď, bratře? zeptal se v duchu. Chvíli ho pozoroval a pak opět hleděl na párek lidí. Aiko se nakonec k nim rozešel a Kaijuho sledoval. Pomalu se rozešel a z prave strany svého bratra mířil k onu párku lidí. Po chvíli stanul u nich společně s bratrem. Byly to dva muži. Aiko se jich zeptal, co mají s nima v plánu. Kaiju jen poslouhal, na mluvení ho moc neužili. Kaiju koukal střídavě na oba muze. Zrzek pak cosi podotknul na jejich neschopnost, což Kaiju slyšel nerad. Pohlédl na svého bratra, jako by mu chtěl telepaticky říct, že má chuď zabít zrzka, aby mu ukázal, že není neschopný. Stále kmital očime mezi zrzkem, bělovláskem a bratrem. Na zrzka se vždy podíval s úmyslem zabít, ale na bělovláska se koukal úplně normálně.
Koi Noburi
Vesnička
Značně se jí ulevilo, když Jin začal mluvit. Byla to známka toho, že má zájem se s nimi bavit a to, co ji společně s Hachi sdělil, ji ani trošku nepřekvapovalo. Jen seděla a poslouchala, dokud Jin neklesl v hlase.
"Těší mě Jine. Takže jsi byl od malička jen využíván bez jakékoliv vlastní vůle. Rozumím tomu správně?"
Optala se Koi a očkem těkla po Hachi, která zjevně nebyla ve své kůži. Ale nechala ji tak, pokud se pokusí něco vymňouknout, utne to dřív, než zraní sebe nebo někoho jiného.
"A máš nějaký cíl? Nějaký svůj sen? Já ani nikdo jiný ti už nebudeme a dokonce ani nemůžeme říkat, co bys měl nebo neměl dělat. I když máš na rukou a nohou pořád okovy, jsi svobodný. Předpokládám, že právě proto jsme tě našli v takovém stavu, v jakém jsme tě našli. Pokusil ses o útěk a organizátorům se to nelíbilo co? Mám s podobnými náturami už nějakou tu zkušenost. Když není něco podle jejich představ, dokážou být pěkně protivní."
Uchechla se Koi, myšlenkami se vrátila k nejmenované vzpomínce, protože se na chvíli zasnila a nebyla na přijmu.
"Každopádně. Jak už jsem řekla, tady nejsi otrok. Můžeš být sám sebou, Jine. Pokud chceš, můžeš odejít, kam se ti jen zlíbí. Ale pokud se rozhodneš zůstat, znamená to, že mě budeš brát jako svého učitele a budeš mě muset určitým způsobem respektovat. Já mám svůj cíl a za tím si jdu. Pokud se rozhodneš mi dělat společnost a pomoct mi ve splnění mého cíle, na oplátku se budu ráda angažovat ve splnění toho tvého. Pokud tedy nějaký máš. Co ty na to?"
Rozpustile naklonila hlavu, jako by si kočka hrála s myškou. Ale nedělala to schválně, neměla žádný postranní úmysl, Jin ji ale z nějakého důvodu bavil a viděla v něm něco, co se jí až nebezpečně moc líbilo.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Gen sabure
Pozorne pocuval rozhovor majstra s novacikom a stale bol na miernych pochybách a rozpakoch, kam to bude viest. Gokuovo naznacenie pochopil skoro okamzite a nenapadne sa pozrel na Karu a pochyboval ze s tym bude suhlasit. Nic vsak tentokrat nevravel a len pocuval.
Ked sa Kara zdvihla k odchodu pockal dokial bude mimo dosluchu a otocil sa potichu na Gokua: ,,Verite jej? A co dalej? Asi by sme tu nemali dlho zostavat, pochybujem ze by ju prestali prenasledovat a je dost mozne ze prenasleduju aj na nas...''
Aiko Kokumotsu
Tým Sakkaku
Lesy v zemi Ohně
Aiko se zastavil kousek před křovím se založenýma rukama na prsou a sledoval ty dvě osoby, které stály za křovím. Jeho bratr se k nim blížil z boku. Kokumotsu se díval na ty dvě osoby a přemýšlel, co bude dělat. Blonďatý chlapec byl připraven kdykoliv zaútočit.
'Hmm… Kdo z nich na nás použil to genjutsu,' prošlo hlavou zelenookému chlapci zatím co stál za křovím. Z jeho myšlenek ho vytrhla jedna z osob, které stály za křovím. 'Takže se tedy jedná o muže,' řekl si pro sebe Aiko a poté se podíval směrem na svého bratra. 'Tak co teď, asi půjdeme za nimi,' řekl si pro sebe chlapec.
Onen muž řekl, že se nemají skrývat ve stínech, že dokážou být špinavá hra. Aiko se jen pousmál a díval se, kde je jeho bratr. Poté vyskočil z poza keře a objevil se vpravo od muže. Když to si všiml i druhé osoby, která tam byla s ním. Byl kdykoliv připraven použít svůj písek a chytit osobu, která by na mě chtěla zaútočit.
„Řekl bych, že to vy jste na nás použil ono genjutsu,“ řekl chlapec z klanu Kokumotsu a poté ještě dodal: „co s námi máte v plánu? Protože kdyby jste nás chtěl zabít, tak by jste to už dávno udělal,“ řekl chlapec a hleděl muži upřeně do tváře, vůbec se nezajímal o chlapce, který stál naproti bělovlasému muži.
Kara Momochi
Tým Goku
Přístavní městečko Chasajikou, hostinec Shifuku
Otenba se trochu naježil, když Goku začal řvát, ale na Karu to nijak nepůsobilo, jelikož se v klanu Inuzuka řvalo neustále, hlavně ženy na své muže. Celá hospoda se na chvilku otočila jejich směrem, což bylo trochu nepříjemné, ale brzy se to vrátilo do normálu a tak mohl Goku směle pokračovat.
Jeho pravidla se zdála jednoduchá a rozumná - tedy ovšem až na to poslední. Černovláska nevěděla, co si pod tím představit, ale lepší otázka byla, jestli to vůbec chce vědět. Trošku jí zamrazilo, když se muž zaculil a radši se natočila jiným směrem. Až po chvilce si vzpomněla na otázku ohledně tygra.
"Co máte sakra všichni pořád s tím tygrem?! Už mě to štve. Člověk se ani nemůže projít mimo vesnici bez toho, aby ho honilo a osahávalo několik anbu, honil tygr a snažil zabít maniak a navrch toho všeho snažilo znásilnit několik vagabundů. Já s tím tygrem nemám nic společného. Prostě jsem potkala mag*ra, kterému hráblo a snažil se všechny zabít. Proto mě honil ten tygr, který byl i důvodem proč jsem přišla o oblečení. Tak? Spokojení? Pfff." Odfrkla si nakonec a vzala si od Gena klíčky od pokoje.
"S pravidly souhlásím, věc s tygrem objasněná, takže si jdu lehnout. Brou." Řekla nakonec a i s Otenbou odešla po schodech nahoru do druhého patra, kde byly pokoje. Našla správné číslo, odemkla a zalezla dovnitř. Jen co přišla, svlékla si zbytek šatů a zalezla do sprchy. Otenba mezitím strážil před sprchou, aby se tam někdo nejmenovaný nesnažil vlézt. Nakonec si zalezla do postele a snažila se usnout stejně jako její zvířecí společník, který vesele chrupkal s ní.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hachi Nagai
Tím Noburi
Kinumichi
Trošku vydesene sebou trhla, keď si k nej Koi prišla prisadnúť. Bola na chvíľu úplne mimo, takže si jej prítomnosť uvedomila, až keď sa ocitla blízko nej, čo vyvolalo dané zachvenie tela. Sklopila pohľad k zemi a potichúčky jej načúvala. Všetko, čo hovorila, bolo smerované Jinovi sediacemu opretému o káď kúsoček od nich. Hachi napokon premohla zvedavosť a zelenými očkami chlapca skúmavo pozorovala. Blondína bola múdrejšia, ako možno na prvý pohľad pôsobila, avšak stále nerozumela tejto situácií a tomu, prečo by ten chlapec mal byť démonom. To oslovenie sa jej jednoducho nepáčilo. Bola pravda, že nečakane oplýval obrovskou silou ako Koi naznačovala, ale aj tak tomu nebol dôvod.. Na jej tvári sa objavil nečakane zamračený pohľad, ako usilovne jej myseľ pracovala a dávali si jednotlivé informácie dokopy, keď sa do odpovede pustil Jin. Pri slove démon, ktoré fialovlasý vyslovil, sa Hachin pohľad zmenil. Nie na prekvapený, vystrašený... Skôr ľútostivý a chápajúci. Jin si prešiel mnohým, dokonca pravdepodobne horším ako ona sama. A bojoval ďalej, určite nikdy neprestal.. Po pár krátkych sekundách sklonila pohľad, jej ruka automaticky prešla po krátkej zbrani vysiacej jej tesne pri nohách.
Yami Yuki
Tím Tamaki
Prírodný onsen
Neznáma čiernovláska sa očividne sama predstaviť nehodlala, preto z nej temné oči Yami skĺzli ku Tamakimu. Ten už bol ochotnejší a Shiori jej predstavil. Dievča automaticky natiahlo dlaň k doposiaľ neznámej osobe a potriaslo jej jemne rukou. Nechala Tamakiho, aby išiel pred nimi. Ona samotná sa pripojila k novej dievčine a ukázala svoje biele zuby v pobavenom úsmeve.
"Tamaki-san je taký gentleman, že jednoducho nevie povedať nikomu nie, Shiori-san," prehovorila pobavene na mužov účet, vo vnútri však cítila nepokoj a rozčúlenie. Ako sa môže niekam dostať, niečo zistiť a dokázať, keď má okolo seba ďalších troch kliešťov?! Odtrhla od dievčaťa pohľad a jemne, nezreteľne okoliu, sa zamračila na Tamakiho chrbát. Potom už išla bez slov, nechala muža, nech založí oheň a ona sama začala napichávať špekačky na palice, i keď ich rozhodne jesť nebude. Prišla za Minekim s Aimi a dve palice im podala s príjemným úsmevom.
Toto bude katastrofa. Pomyslela si však pritom. Nikto na nej nemohol vidieť jej vnútorné rozhorčenie, herečka bola dokonalá.
Som späť, bojte sa ^_^
Kagaku Aragi
Lesy Konohagakure no Sato
Když oslovil chlapíka zezadu, vypadal trochu překvapeně, což ho samozřejmě potěšilo. Dokázal zhodnotit že byl určitě na vyšší bojové úrovni než on, proto ho jakýkoliv úspěch těšil. Zaposlouchal se do jeho líbezného hlavu. Nemohl si vysvětlit proč, ale stále si jej prohlížel. Na nastavenou ruku odpověděl potřesením, které jakoby nevycházelo z jeho hlavy. Sakra.
"Těší mě" dodal neutrálně.
"Nevíc zda je záhodno dělat si legraci z takto marných dětí..." konstatoval nezaujatě. Možná o ně měl strach, rozhodně neměl pochopení pro jejich nezodpovědnost.
"Nevím co si myslíte, když se sami vypravíte někam daleko od Suny, přitom se neumíte ani dostat z genjutsu" věnoval jim pár slov s nepříjemným podtónem, ale pohledem se chtěl vrátit zpátky k Genovi. Něco ho k němu táhlo, nevěděl však co...
Tým Noburi
Chatrč
Jin hleděl na Koi a snažil se chytit dech. Ta káď mu dala dost zabrat. Byl stále zesláblý a jídla za poslední dobu také moc neměl.
'Unikátní...tak mi už taky říkali. Takže tohle taky znamená to slovo Bakemono?!'
"Jmenuju se Jin, alespoň mi tak říkali rodiče. Moc si to ale nepamatuju. Netuším před jakou dobou to bylo, než mě odvedli, ale co pamatuju, byl jsem otrok."
Pravil Jin a pohlédl na své okovy na rukou. Byl stále otrok a byl na útěku. Jestli na něj najali jeho, vraha jeho rodiny, mohl by to být problém.
"Cvičili mě pro boj do arény s ninji, ktere různě pochytali. Mě si vybrali, protože mám v sobě démona...nebo jeho chakru. Já o tom moc nevím, nejsem moc učenej. Umím jen bojovat a zabíjet...nic víc se odemě ani nechtělo."
Pravil Jin, ale oči nesklopil. Chtěl přesně vidět, jak zareagují.
Koi Noburi
Vesnička
Koi sledovala Jina, který se k tomu sice moc neměl, ale nakonec udělal to, co po něm vyžadovala. Vedlejší reakcí byl odchod dvojčat. Moc dobře si všimla, jak se Fu-chan dotklo, když ponížila Taichiho. Zareagovala přibližně tak, jak očekávala. Ale... To teď nebylo na programu, byla ale ráda, že se to stalo. Sbírala tak data pro další postup. Každopádně jí to nechalo chladnou, svého docílila. Jina nechala v koupelně, aby se trošku vzpamatoval a přisedla si poblíž Hachi. Tak, aby obě na Jina hezky viděly.
"Takže... Předtím, než jsem tě požádala o tuto laskavost, jsem ti vylíčila pár bodů, které mi napověděly, že nebudeš obyčejný pocestný a tohle byl poslední a nevyvratitelný důkaz."
Mile se usmála, v očích se ji zrcadlilo vítězství, které podtrhla lehkým spokojeným úšklebkem.
"Podívej se na sebe. Jsi štíhlý, šlachovitý, když se tak na tebe podívám, měla bych strach tě požádat o to, abys vůbec nesl nějaké těžké břemeno. Ale... Utáhl si břemeno, na které se musel Taichi naklonovat tříkrát, aby s ním hnul. To znamená, že tvá fyzická síla je v tomto ohledu třikrát větší a není to tím, že trénuješ nebo posiluješ, kdyby tomu tak bylo, tak máš vypracované svaly a celkově by tvá muskulatura vypadala jinak. My ninjové využíváme k takovýmto věcem chakru a to si myslím, že děláš i ty, i když možná nevědomky. Proto to označení bakemono, pokud jsi skutečně jen divoká rostlina, která se svévolně naučila tohle, jsi víc než jen výstavní exemplář. Jinak řečeno, jsi unikát, který se jen tak nevidí a pravděpodobně na to přišli i jiní, proto jsi dopadl, jak jsi dopadl."
Dokončila svůj proslov Koi a mrkla na Hachi.
"Má otázka tedy zní, kdo nebo co jsi zač? A neptám se tě proto, protože bych z tebe měla strach, protože bych tě chtěla využít. Ptám se proto, jelikož tě chci poznat. A klidně můžeš začít svým jménem, pokud tedy nějaké máš."
Chlácholila Jina Koi, jelikož ho nechtěla vystrašit, ale její zvědavost byla neukojitelná.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hachi Nagai
Tím Noburi
Kinumichi
Hachi nechápavo a hlavne potichu sledovala prebiehajúcu situáciu v malinkom domčeku. Atmosféra v miestnosti hustla a ona sa začínala cítiť veľmi nepríjemne, akoby niekto ubližoval a uťahoval si priamo z nej. Sklopila zrak k zemi, v rukách takmer kŕčovito zvierala svoju teraz už dojedenú misku s jedlom a snažila sa zapadnúť do steny, aby si ju nikto nepovšimol. Nemala rada konflikty. Bála sa ich a ubližovali jej, aj keď do nich nebola priamo zatiahnutá ona. Nechápala, prečo sa ľudia musia medzi sebou akýmkoľvek štýlom doťahovať, bola nato až priveľmi dobrá. Žiaden normálny zmysel v tom neexistoval. Utiahla sa na tú krátku chvíľu sama do seba, až zabudla na otázku, ktorú Koi jej a Jinovi, či Bakemonovi, ako ho ona nazvala, položila. Daný moment sa predĺžil do situácie, kedy boli Taichi s Fujiko-senpai donútený odísť z izbičky von. Zostali tam len traja- Jin, Koi a ona. Hachi tikala zreničkami z podlahy na Jina, ženu a späť. Nedokázala pochopiť to, čo sa hnedovláska pokúšala vysvetliť. Chlapec prezývaný z nejakého dôvodu démonom s ťažkosťami preniesol káď späť na jej dané miesto, kde sa o ňu sťažka oprel. Hachi neprehovorila a len s ťažkosťami zadržovala chvenie tela. Teraz bola vystrašená a netušila, čo robiť.
Gen Sakkaku
Tím Sakkaku
Hlboko v lesoch Zeme Ohňa
Po krátkej chvíli sa však telo ryšavého chlapca rozplynulo a na jeho mieste zostal len obláčik bieleho dymu. To Gena prekvapilo ešte viac, len málokedy ho niečo dokázalo zaskočiť a toto bolo už druhýkrát za jeden večer. Napokon sa hlas ozval za jeho chrbtom. Bielovlasý chlap otočil najprv len hlavu jeho smerom, potom však k nemu namieril celú svoju pozornosť. Na perách mu pohrával prazvláštny úsmev, ktorý rozhodne neveštil nič dobrého. Aspoň nie pre okolitých ľudí.
"Zabíjal som nočnú nudu, čo iného by som s nimi plánoval robiť? Ľudia nie sú lepší pre nič iné. Som Sakkaku Gen, Aragi-san," prehovoril na jeho vzhľad až priveľmi príjemným, takmer vábivým hlasom. Akoby jeho hlas k jeho zovňajšku ani nepatril. Vykročil pomalým krokom k nemu a natiahol pred seba ruku, aby ňou chlapec potriasol. Na perách sa mu stále pohrával rovnaký úsmev, ktorý sa však na krátku chvíľu zmenil v povzdych.
"Neschovávajte s v tieňoch.. Tiene dokážu byť špinavá hra, vylezte!" Prehovoril hlasnejšie, aby ho obaja bratia počuli, avšak ani na sekundu neodtrhol pohľad od Aragiho. Doslova ho hypnotizoval, chlapec mohol pociťovať určité mravenčenie v celom tele. Mravenčenie však nemalo byť nepríjemné, práve naopak.. Akoby ho to ťahalo ku bielovlasému chlapovi. Toto slabé genjutsu o vytvorení prvotnej náklonnosti Gen vytvoril pomocou jednoduchého očného kontaktu.
Som späť, bojte sa ^_^
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
„Shiori-chan,“ zavrněl Tamaki blaženě. „To je jméno hodné takové roztomilé krásky. Stejně roztomilý a krá…,“ rozplýval se, než zaslechl zašustění. Okamžitě zbystřel a jeho oči se přesunuly k místu, odkud zvuk přišel. Ulevilo se mu.
„To jsme dva,“ zasmál se a pokynul rukou k nové dívce. „Tohle je Shiori-chan, dívka, kterou jsem právě našel. Přidá se k naší skupině. Shiori-chan, tohle je Yami-san. Členka skupiny, která…,“ krátce se zarazil a povzdychl si. „Ani vlastně netuším, jak vznikla…“
Pokrčil rameny, sebral větvičky a vydal se zpět k přírodnímu onsenu. „Mineki, Aimi,“ oslovil děti. „Rád bych vám představil Shiori. Od teď patří k nám. Hezky se seznamte, já rozdělám oheň,“ pronesl s úsměvem, načež tiše dodal: „A pak si hodím mašli…“
Pokleknul k ohništi, rozložil na něm chrastí a z kapsy vytáhl sirky. Škrtnutí následovalo vyšlehnutí plamínku, které dalo zrodit plamenu táboráku. Stmívající se okolí zalilo mělké světlo stejně jako přísedící příjemné teplo. Mladík se usmál. Bylo tu aspoň živo a on nemusel být sám. Navíc… měl svůj vlastní černovlasý harém!
Taichi Yarui
Vesnička
Koi se usmála a vzala mladíka kolem ramen. Její vůně k němu opět dolehla a jeho tvářičky zrudly ještě víc.
Když se ale rozmluvila, jeho úsměv rychle opadl, načež ho vystřídal nechápavý, zamračený výraz.
Taichi nějak nepobíral, o co jí s tímhle proslovem šlo... To mu jako právě vyčítala, že splnil svůj úkol?
Nejspíš to tak už bylo, ale modrovlásek si tím nebyl moc jistý, v ženské logice se doteď moc nevyznal.
Moc chakry rozhodně nepoužil, tím si byl jistý. Pořád přeci jen cítil, kolik jí ještě má a kolik ne, a kromě toho na ni nebyla technika vodních klonů moc náročná. Šlo jen o práci s vodou co byla k mání, nic extra. Navíc si Taichi většinu sil doplnil snídaní, svou i Fujiko, přestože jich při souboji s Koi moc neztratil. Trénink to byl poměrně krátký a úderný, u kterého se navíc určitě musela nadřít víc ona než on. Kage Bunshin no Jutsu žralo chakru celkem dost.
A co měla bejt jako ta hláška s přepadáváním? Kdo by je tu jako měl přepadávat? To měl čekat nějaký lapky non stop? Nebyl teda pak plejtvání chakrou i jejich trénink? To si ji měl šetřit a čekat kudlu v zádech i na malý v chatrči v nějaký zadely světa nebo co?
Proto, když hnědovláska domluvila, zůstal na ni Taichi nechápavě zírat. Spíš, než že by něco vážně zvoral, mu přišlo, že si Koi prostě neuměla přiznat porážku na vlastním písečku.
„He-? Guah!“ protáhl modrovlásek následně obličej, když Koi začala o trestu, ale dřív, než se stihl vzpamatovat mu přistál hnědovlásčin loket na hlavě a poslal ho k zemi.
„Ta ženská je úplně vykradená... sexy... ale vykradená... fakt...“ civěl mladík na zemi s narůstající boulí a cukáním v koutku úst poloomráčeně do blba, načež se začal pomalu zvedat.
„... Fajn no, tak ste mě potrestala za to že sem vyhrál no... A co vodmě- O-oi!“ mnul si s naprdnutým výrazem Taichi postižené místo na hlavě a šklebil se na Koi, nehodlaje se nechat jen tak odbít, jenže to už ho Fujiko popadla za zápěstí a táhla ho pryč.
„Co je zas!? Vyhrál sem já ne!? Teď nic neuvidim...“ zabručel modrovlásek s lehce nafouknutými tvářemi k Fujiko, nahrbil se a zastrčil si ruce do kapes, zatímco následoval svou sestru bok po boku pryč od srubu, aby sehnali zásoby.
Goku
Přístavní městečko Chasajikou, hostinec Shifuku
Goku naslouchal Kařině vyprávění dokud nedomluvila, načež se mírně ušklíbl a strčil si další sousto do pusy.
Ta holka byla fakt rebel, o tom žádná. Otázkou ale byla její loajalita, kterou si muž pořád ještě nebyl moc jistý.
„Oukej, todle beru, ale...“ založil si muž ruce na prsou a krátce sklopil pohled, „CO MĚL BEJT TEN TYGR SAKRA!? NEVYNECHÁVÁŠ DOCELA PODSTATNEJ DETAIL, HE!?“ zaječel na dívku Goku, načež si uvědomil, že se na něj právě otočila nejspíš celá hospoda, stekla mu pomyslná kapka po čele, a trochu se na židli nahrbil a počkal, až se každý zase začne věnovat svému.
„Vou vou! Tak to pomalu mladej, jo!? VY ste přišli za MNOU, ne obráceně, jasný!? Já si můžu dělat co chci a chodit kam chci, jasný!? Sem svobodnej chlap!“ obrátil se na Gena, který se najednou pustil do spekulování, jaké má kdo možnosti a kdo může nebo nemůže komu věřit.
Nad dotazem, co bude dál, se černovlasý hromotluk krátce zamyslel.
„Tak hele vy dva. Můj plán je žít si klidnej a příjemnej život, oukej? Hlavu lvovi do pusy obvykle strkat nehodlám, ale nejsem ani žádnej srábek!“ narovnal se znovu muž a založil si ruce znovu na prsou.
„Vám se prostě šikne courat se mnou po světě, protože mam o těch pár zkušeností a technik víc než vy. Takže jestli máme bejt banda co si kreje záda, mam pár podmínek,“ řekl muž a zvážněl.
„Za prvý,“ zvedl ruku se vztyčeným ukazováčkem, „jídlo pití, nocleh, finance... Tyhle čtyři věci sou od teď vaše starost, jasan?“ přejel Goku Gena s Karou pohledem a pokračoval.
„Za druhý,“ přidal k ukazováčku prostředníček, „chtě nechtě, od teď couráme spolu a jako bejvalý ninjové máme každej nějakej problém s minulostí, přítomností, a budoucností. Jestli má tohle fungovat, musíme si s timhle pomáhat, jasan? Ve chvíli kdy v tom jeden druhýho necháme, nemá tahle parta smysl,“ řekl Goku o něco vážněji, než předtím, načež se krátce odmlčel.
„A za třetí... Možná ste si toho nevšimli, což sice dost nechápu, ale já sem hlavně umělec! Svět je má múza a kámen můj jíl,“ pronesl zasněně Goku při čemž se se zatnutou pěstí a jiskrou v oku zahleděl kamsi do dálky, „najít inspiraci je ale občas těžký a duši neporučíš, chápete!? Když nebudu moct tvořit, bude to problém, takže je na vás, abyste mi s tímhle občas trošku píchli, rozumíte...? Hlavně ty, Karo-chan~“ pokračoval zaníceně muž, těkaje pohledem mezi blonďákem s černovláskou, na které se nakonec zastavil a s lehce chlípným výrazem a trochou ruměnce ve tvářičkách se na ni uculil.
Jin Fu-Kei
Uvnitř domku - kdesi na Kinumichi
Jin hleděl na Koi a s napětím očekával odpověď. Ta přišla a přinutila chlapce, aby si skousl ret a pohlédl k zemi. Opravdu nečekal, že se bude od ostatních tak lišit. Taichi měl pravdu. Pro ostatní musí vypadat jako prase. Naproti ostatním se Jin opravdu choval jako zvíře. Koi i dokonce správně odhadla, že byl otrok a byl jen hračkou svých pánů. Chlapci se sevřelo hrdlo a svůj pohled strhl k zemi.
"Gomen.."
Pravil tiše. Těžko říct, jestli to vůbec někdo zaregistroval, protože ta omluva byla spíše jen omylem vyslovenou myšlenkou.
Koi poté pokračovala a začala mluvit o nějakém "za čtvrté". Prvně napustila káď vodou a dále nechala Taichiho, aby ji odnesl. Jin absolutně nechápal, která bije a proto se jen němě díval. Modrovasý chlapec složil pečetě a vytvořil vodní klony. Jin přimhouřil oči.
'Takže oni jsou shinobi. Tak proto jsem měl takovej špatnej pocit. Ale to by znamenalo, že jsou všichni z nich...snad až na Hachi, shinobi. Myslel jsem, že obyčejných lidí je víc, než ninjů a na ty já snad ani nenarazil.'
Taichi mezitím přenesl káď na určené místo a dostal sprdung, že plýtvá chakrou. Nu, kdo ví proč přešla řada na Jina, který bez okolků vstal a přešel ke kádi.
'Co tím chce dokázat?! To si snad myslí, že když zvednu káď tak jsem hned Bakemono?! Tak, ale jestli neví kdo jsem...jak teda zjistila..nebo je normální, říkat neznámým lidem Bakemono?! Ne...to nezní moc logicky.'
Jin pohlédl na káď a povzdechl si. Už od pohledu byla příliš těžká. Ale zkusit to musel. Chlapec si přidřepl, objal káď a chakrou si přichytil ruce, aby mu neklouzaly. Poté se zhluboka nadechl a vstal. Opravdu se zvedl i s káďí, ale nyní to již nevypadalo, že by mu to nedělalo potíže. Na jeho těle se najednou rýsoval každý sval a v obličeji byl celý zamračený, jak se musel soustředit. Opravdu velmi pomalu dopravil káď zpět do koupelny, kde ji i pomalu položil. Nahoru se však již nezvedl. Ztěžka se opřel o káď a dlaněmi si masíroval svaly. Na tohle ještě nebyl tak docela zotavený.
"Asi nechápu význam...proč..."
Jeho pohled se opět úsekem vrátil z Koi ke kádi a zpět. Opravdu tomu nerozuměl. Smysl toho, co se tu teď stalo mu vlastně úplně unika. Vždyť se ptal na to, proč si myslí, že zrovna on je Bakemono. Vždyť to s fizickou silou nemělo nic společného. Bylo to v tom druhém. Ten démon v něm byl Bakemono. Né Jin sám. Jin ho jen uměl uvolnit. Vždy, aby přežil. Tohle jméno dostal kvůli tomu, jakým způsobem zabíjel své nepřátele.
Fujiko Yarui
Tým Noburi
Vesnička
Fujiko zmateně zamrkala, když jí Taichi sebral misku, a než stihla něco říct, její kaše zmizela. V koutku se jí objevila slzička. Zamračila se, přesto nechala příbuzného být. Víc jí zajímalo dění. Jídlo si může udělat jiné.
Nebyla si jistá, k čemu by se jí měl takový nesmysl hodit. Koi s Taichim docela slušně manipulovala, ale jednu věc nedomyslela. Očividně se nechala jako mnoho jiných zaslepit chlapcovým pubertálním jednáním a naprosto podceňovala jeho inteligenci, která, jak jeho sestra věděla, byla vysoká.
Tedy, modrovláska si nebyla jistá, zdali bylo k plánu, jejž mladý ninja vymyslel, potřebné nějaké velké množství inteligence, ale aspoň si ověřila, jak moc z vrchu se na něj Koi dívá.
Taichi zkrátka přišel s jednoduchým nápadem, jak koupel přenést. Fujiko tentokrát přehlédla chlípný úsměv a červenání a přejela očima k ženě. Opravdu ji nenapadlo, že by modrovlásek něco takového mohl udělat, a co víc… To z něj právě udělala naprostého hňupa?
Tiše sykla se zatnutými pěstmi, popadla bratra za zápěstí a táhla ho pryč. „Jdeme sehnat něco k jídlu.“ S tím odešli z domku.
Koi Noburi
Vesnička
Koi jen tiše vyčkávala a v duchu se smála. Když se Taichi chopil akce, nemohla uvěřit tomu, jak blbý ten kluk je. Využil dva klony proto, aby si pomohl a vyplýtval kvůli vidině její nahoty tolik chakry, že jí z toho bylo až zle. Nechala to tak, aby si Taichi odkroutil své a užil si svých 5 minut slávy. Když nadšeně chtěl zout její obuv, lehce se odrazila od stěny a s milým úsměvem přešla až k Taichimu.
"Děkuji, Taichi. Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Sice jsi poukázal na něco jiného, než jsem chtěla, ale to nevadí. Probereme i tohle."
Pronesla přátelsky a objala Taichiho jednou rukou kolem ramen jako by snad byli staří kámoši.
"Chtěla jsem po tobě jednoduchou věc. Přenést těžké břemeno. Kvůli vidiny něčí nahoty jsi vytvořil dva klony, vyplácal velké množství chakry a na co? Co kdyby nás teď přepadli a tobě by chakra chyběla? Hmmm? To už jsi nedomyslel že? Tak daleko totiž nemyslíš, jelikož mé nahé tělo ti v tom brání že?"
Až přemile se usmívala a koukala Taichimu do očí.
"Takže za tohle bezmyšlenkovité jednání tě čeká jednoduše trest. Chtěl jsi mé botky? Tak LEHNI!"
Zdvihla ruku, kterou měla obtočeného Taichiho do vzduchu a loktem mu dala ránu přímo do kebule, třeba se mu rozsvítí. Jakmile tak udělala, opět se koukla na Jina.
"Nuže, jelikož tady Taichi zase něco vymňoukl, mohla bych tě poprosit, odnesl bys tu káď zase zpátky do koupelny? Byla bych ti moc vděčná."
Požádala o pomoc Jina.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Taichi Yarui
Vesnička
„Ittetete! Co sem řek?! Jau!“ zaúpěl Taichi, když ho jeho sestra vytahala za ucho, a zavrtěl sebou po směru tahu ve snaze bolesti nějak ulevit.
Koi se pak ale pustila do svého výčtu a mladík ztichl. I jeho výraz se změnil na zamyšlený. Všechno, co řekla, dávalo smysl, a Taichiho pohled se přesunul k Jinovi. Najednou mu ho bylo líto. Nebylo divu, že neměl vůbec styl a choval se jak čuně... A na otroky navíc holky obvykle moc neletěj, leda by to byly nějaký sukuby. O důvod víc proč fialovláska litovat.
Lítost však brzo nahradil zájem, když přišla poněkud nečekaná nabídka.
Poté, co ji Koi dořekla, na ni zůstal Taichi chvilku nevěřícně civět, načež se nadmul jako holub a vyfoukl páru z nozder.
„Ryoukai!“ zasalutoval jako ten nejdisciplinovanější voják, kterého svět kdy spatřil, popadl misku Fujiko se zbytkem kaše, na jedno máchnutí lžicí si ji nacpal všechnu do pusy, a odkráčel do koupelny.
„Tak tohle je fakt vostrýýý~! Tomu řikam život! Díky Kami-sama! Já věděl že existuješ~! Začněte se svlíkat bosu, hehé~“ culil se Taichi chlípně, zatímco skládal pečetě.
„Mizu Bunshin no Jutsu!“
Voda v kádi se poté zavlnila, načež se začala zvedat a shlukovat, dokud v kádi nestály dvě přesné kopie mladého Yaruie.
Trojice modrovlásků si to poté bez problémů vypochodovala ven z koupelny, nesoucí společně káď bez větších obtíží kromě občasného manévrování, pískajíce si vesele do kroku trojhlas.
Pár vteřin na to zaduněla káď o podlahu, když ji Taichi se svými klony položili, načež se oba dvojníci odrazily a po šipce skočili zpátky do kádě, ve které se se šplouchnutím proměnili zpátky v horkou vodu.
„Úkol splněn, bosssss-u!“ zazubil se s červenými tvářičkami Taichi, načež se na Koi pochybně zahleděl a lehce pozvedl ruce. „Mám Vám zout botky~?“
Kaiju Kokumotsu
Lesy poblíž Konohagakure no Sato
Kaiju běžel za svým bratrem Aikem. Aiko začal zpomalovat, protože si asi něco uvědomil. Kaiju zastavil kousek před ním a otočil se na něj. Kaiju zkoušel vymyslet, jak se z tohoto genjutsu dostat. 'Útěkem se z toho nejspíš nedostaneme. A brácha si to nejspíš uvědomil dřív jak já.' pomyslel si Kaiju. Opět si zakašlal, slyšel ten šílený smích a viděl stále ty stíny létající kolem nich. Kaiju začínalo být dost mimo, tohle se mu stalo poprvé, co byl v genjutsu a vůbec se mu to nelíbilo. Pak se ho Aiko zeptal, co budou dělat. Jestli se vrátí nebo ne.
,,Hele já nevím, zkusil bych počkat, dokud to genjutsu nezruší. Ale můžeme se vrátit, ačkoliv se mi tam vůbec nechce." potvrdil bratrův navrch se vrátit zpět. Aiko se tedy rozešel zpět a Kaiju si držel mírný odstup. Kdyby náhodou někdo zaútočil, aby ho mohl popřípadně bránit že zadu. Sám totiž čekal, že na ně někdo zaútočí. Pomalu se blížili k jejich táboru. V tom uslyšel Kaiju nějakou ránu. Nevěděl odkud jde, ale myslel si, že jde od jejich tábora. Teď se mu tam ještě víc nechtělo a poamlu zpomaloval. Ten zvuk ho znérvózněl ještě víc, než byl doteď. Aiko pokračoval bez váhání a Kaiju si držel čím dál větší odstup. Ak uviděl, jak se Aiko zastavil a koukal do křoví. Kaiju tam viděl jen dvě siluety postav, avšak netušil kdo nebo co to je. Proto tam nechal bratra samotného a sám se k nim přiblížil z boku. Bylo mu jasné, že ty osoby, teda pokud to byly osoby, o něm už museli vědět. Proto tam jen stál s rukama založenýma na prsou. Teď čekal co se bude dít. Jestli se s nima zkusí mluvit nebo je rovnou zabít. Stále viděl na svého bratra.
Koi Noburi
Vesnička
Nad Taichoho poznámkou otráveně protočila oči. Kdyby ten kluk někdy zapojil mozek na něco jiného než na to, jak sbalit ženské. Na Jinovu poznámku se lehce pousmála. Pozvedla prst a odlepila se od země. Přešla do koupelny, kde pustila vodu, která začala téct do kádi, ve které se dříve opláchl Jin. Vodu nechala natékat a vrátila se zpět, opřela se hned vedle dveří a založila si ruce na prsou.
"Fu-chan, sleduj, tohle by se ti mohlo někdy hodit."
Mrkla spiklenecky na modrovlasou dívčinu a spustila.
"Mám k tomu své důvody," věnovala důležitý pohled Jinovi, "zaprvé! Našli jsme tě polomrtvého s šípem v těle, dobitého jako prašivého psa."
Obrátila pohled na Taichiho, ve stylu teď dávej pozor!
"Zadruhé, nemáš na sobě pomalu skoro nic, jen bederní roušku, to znamená, že pravděpodobně nežiješ v moc příjemných podmínkách. Zatřetí nepředstavil ses, slušné chování ti přijde cizí a příbor je pro tebe asi taky neznámou. Proto se musím domnívat, že jsi byl otrok nebo něco podobného, někdo, kdo se stará o zábavu těch zazobaných šmejdů, mafiánských bosů a podobným s**čům, kteří si myslí, že když mají prachy, jsou všemocní!"
Svou řeč na chvíli přerušila a otočila hlavu, aby koukla, jestli je už káď plná. Byla. Proto přešla do koupelny, zastavila vodu a zase přešla zpět do světnice.
"A konečně začtvrté," s širokým úsměvem na tváři se podívala na Taichiho, "mohla bych tě poprosit Taichi? Přenesl bys mi tady mou koupel do světnice? Pokud to zvládneš, můžeš se dívat."
Mrkla na něj, moc dobře totiž věděla, že tohle neunese i kdyby chtěl, i ona by musela použít drobet chakry, aby to zvedla.
"Pokud to nezvládneš, nic se neděje. Poprosím dalšího chlapa, který tady je."
Pohled stočila na Jina, na kterého kývla.
"Pokud to tedy Taichi nezvládne, poprosím tebe, stačí mi přenést káď tady do světnice."
Spokojeně se vrtěla u zdi a tiše vyčkávala.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shiori Asakawa
Les poblíž přírodního onsenu
Shiory si byla jistá, že ji odežene. Cizinec v temném a pustém lese, kdo by tak podezřelé osobě věřil. Proto ji opačná reakce docela překvapila. Zvedla pomalu oči a její pohled se setkal s jeho úsměvem a podanou rukou. Trošku ostýchavě mu podala svoji a představila se. „Potěšení je na mé straně. Já se jmenuji Shiori Asakawa. A děkuji, že mohu jít s vámi.“
V té chvíli, která se zdála příjemně dlouhá a snad i nekonečná, vkročil na scénu další neznámý host. Shiori sebou trhla, mírně uskočila a ve stejný okamžik pustila Tamakiho ruku. Svůj úlek se snažila co nejrychleji zakrýt a nahodit nic neříkající masku. Po chvilce se jí to i povedlo, ale i tak byla sama na sebe dost naštvaná, že se někdo dostal tak blízko, aniž by ho viděla nebo nějak vycítila. Když si příchozího letmo prohlédla, zjistila, že je to holka a podle všeho se s Tamakim znali, jinak by též nějak zareagoval. Zatímco si dotyčná protáčela pramínek vlasů na prstech, Shiory si snažila utřídit myšlenky.
Hmm, takže jsem měla pravdu, není tu sám. Prohlédla si příchozí pozorněji. Ihned vyloučila, že by se jednalo o jeho dceru. Že by jeho sestra? Možná kámoška či přítelkyně? Taky ji mohl potkat na cestě. O pocestné tu určitě není nouze. Pohled znova otočila na Tamakiho a čekala na jeho reakci a zda se chopí slova.
Gen Sabure
Pocuval Karu ale nic nove nepovedala. Vacsinu vedel uz z rozpravania po ceste a ten zvysok ktory nepoznal mu bol ukradnuty. Viac ako jej rozpravanie ho zaujimalo rozhodnutie Gokua. Hoci vedel byt strasne drzy, teraz bol ticha. Povedat ze nech si s nou robi co chce ale ze jeho ma trenovat, mu prislo fakt prestrelene a nemuselo by to robit dobru naladu. Nahlas povedal: ,,Nie som z tych, ktory by veril vsetkemu co sa mu povie. Ale neverim ze by ANBU alebo cela konoha alebo hocikto bol taky prespekulovany, ze by vpadol do dediny len preto aby dostal svojho cloveka k informaciam a mohol ich sledovat. Ved to proste nedava zmysel. Kazdy tu ma tajomstva-rovnako ako vy...a ked sme pri tom nevieme ani kde ste bol. Kludne by som si mohol namyslat ze ste nas isli zradit...ale na to sa uz nejaku dobu pozname takze tomu tiez neverim. Dolezita je podla mna otazka, co dalej- ci pôjdeme v tejto zostave a ci to bdue fungovat. Tak ci tak sa ani jeden z nas nema kam vratit. Ved aj vy st mimo svojej dediny uz tak dlho ze by vas sotva privitali s otvorenou narucou. Takze....co dalej? aky je plan?''
Tým Noburi
Uvnitř domku - kdesi na Kinumichi
Jin od jídla mírně zmateně vzhlédl k Hachi. Ona se mu omluvila. Jin si chvilku myslel, že to patřilo někomu jinému, ale nebylo tomu tak. Ona se opravdu omlouvala jemu. Na tohle nebyl Jin moc zvyklý.
"Nande.."
Začal Jin, ale nedopověděl to. Koi se totiž usmyslela, že strhne pozornost na sebe a bude rozdělovat úkony. Na modrovláscích spočinul úkol, kdy měli obstarat zásoby. Na Hachi a Jina se obrátila s otázkou, zda-li by nechtěli cestovat s nimi. Jin si otázku vyslechl a zamyslel se.
'Oni jsou možná moje jediná naděje na přežití. Jsem hleda...počkat! Ona mi řekla..ona mě tak opravdu nazvala! Bakemono!'
Jin zvedl oči a mírně přimhouřil oči, jako by si teď dával opravdu velký pozor.
'Že by opravdu věděla, kdo doopravdy jsem?! Nejsem ale ani spoutaný, ani mrtvý. Dokonce se mám lépe, než za posledních několik let. Kdo je ta ženská?! Proč mám pocit, že bych si měl dávat pozor na svoje slova?! Možná je tohle opravdu moje jediná možnost. Seta s nima by mne mohla připravit na můj lov. Možná. Přinejhorším se o sebe budu muset postarat sám.'
Myšlenky mu létaly hlavou, jako namydlený blesk. Modrovlásek dal hned jasně najevo, co si myslí a jeho sestra se ho pokoušela umravnit.
"Že bych mohl být smutný..?"
Vydechl spíše pro sám sebe a usmál se.
"Rád se k vám přidám, ale proč si myslíte, že jsem Bakemono?!"
Pravil ke Koi, ale neříkal to proto, aby to vypadalo, že si s ní chce hrát a trapně se tak snažit maskovat. Tohle ho opravdu zajímalo, takže ti řekl tónem, který jasně naznačoval, že se hnědovláska nemýlila.
Saito Hashu
Meyia
Tennova odpověď Saita trochu překvapila a zároveň potěšila. Vypadá to, že dospívá, pomyslel si, ale pak se zarazil. Dospívá nebo na něj leze puberta, doplnil sám sebe a v duch se ušklíbl, částečně kvůli Tennovi, částečně kvůli sobě, navenek se však tvářil stále stejně.
"Tak jsi to slyšela, já taky nic nemám proti, takže... vítej mezi nás." Po těchto slovech se snad poprvé usmál, dalo-li se ono lehké nadzvednutí koutků považovat za úsměv. Pak jí pokynul trochu stranou na volné prostranství a sám se tam pohodlně usadil do tureckého sedu.
"Abych se představil: Mé jméno je Saito Hashu, býval jsem samuraiem ze Země Železa, také jsem byl roninem a nyní jsem, pokud se tak mohu nazvat, nukeninem. A abych předešel nějaké mýlce: Nejsem žádný zločinec, ne v pravém slova smyslu, odešel jsem, protože jsem chtěl a nikdo mě kvůli ničemu nevyhnal."
Po těchto slovech Saito zmlknul a trpělivě očekával podobné představení od své nové žákyně, tedy, pro začátek alespoň jméno a dál... to bylo na ní.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Fujiko Yarui
Tým Noburi
Vesnička
Fujiko zmateně zamrkala. Ten kluk opravdu nevěděl, že k jídlu se používá lžíce? Buď musel opravdu být nějaký prchlý vězeň, nebo otrok. Dívka stiskla misku pevněji.
Koi spustila ohledně pokračování a sourozencům rozdělila úkoly. Modrovlásku další slova překvapila. Žena chlapci a dívce prakticky nabídla, že se mohou přidat k procesí. Její vlastní reakci přerušil Taichi a začal neslušně hulákat. „Tai…chi…,“ zasupěla, vystřelila do pozoru a čapla ho za ucho, „nemůžeš se takhle vyjadřovat o cizím člověku! Jin by mohl být smutný!“ Pustila jej a upřela oči na ženu. V jejích modrých očích se odráželo nepochopení. Proč se sourozenci museli klanět a škemrat?
Taichi Yarui
Vesnička
Když Fujiko uraženě odkráčela, Taichi se zašklebil.
„Meh, co má za problém?“ sledoval modrovlásek svou sestru odcházet a strčil si další sousto kaše do pusy. Ač to Fujiko nedávala moc najevo, Taichi ji znal moc dlouho a dobře na to, aby to nepoznal. Tak už to mezi sourozenci chodilo.
Jin se poté nechal slyšet, že nevěděl, jak se používá lžíce.
„To si dělá srandel ne!? Jako že fakt nevěděl k čemu je lžíce!? Jako fakticky!? To se narodil někde pod šutrem v Iwě nebo co!?“ zíral na fialovláska Taichi s lžící na půl cesty do pusy, načež si ji tam po pár vteřinách konečně strčil, když jeho šok odezněl.
„To mě polej limčou ty kage...“
Koi se poté pustila do briefingu a začala rozdávat úkoly. Na Taichiho s Fujiko připadlo obstarávání zásob, nad čímž modrovlásek v nestřeženém okamžiku protáhl obličej. Rozhovor se poté ale obrátil k mnohem zajímavějšímu tématu a Taichi se zarazil, div nespolkl svou lžičku.
„Co-Oi-! Momentíček jo!?“ vložil se do toho rychle modrovlásek s ještě napůl plnou pusou, seskočil ze zábradlí, rychle do sebe naházel zbytek kaše, zahodil prázdnou misku někam za sebe a vehnal se za zbytkem do chalupy.
„Jako já chápu že s náma chcete vzít Haa-chan, bosu! Je super roztomilá a hezká a jeden by ji nejradši totálně zmazlil a tak! Ale proč s náma chcete brát i něj?!“ rozhazoval modrovlásek rukama kolem sebe, načež nechápavě zabodl ukazovák proti Jinovi. „A co má bejt to ‚bakemono‘(monstrum)? Spíš ‚butamono‘(prase) ne!? Jako fakticky, neflák sem vás při tý rozcvičce někam do hlavy nebo tak!?“ civěl Taichi na Koi absolutně nechápavě a rozhořčeně zároveň. Nechtěla se toho otrhánka jen zeptat na pár věcí a zamávat mu!? Dyť nebyl vůbec hezkej, nic!
A když už byl Taichi u toho... Co bylo na těch dvou tak zvláštního...? Když potkala Koi je, ani ji nenapadlo jim nabídnout se k ní přidat. Nejdřív si museli Taichi s Fujiko projít menším peklem a pak ji prosit na kolenou, aby je začala trénovat. U Hachi s Jinem to ale bylo pomalu naopak.
Na něco takového se ale Taichi nahlas zeptat nehodlal. Akorát by teď působil jako ukřivděný ufňukánek a na to měl svou hrdost.
Koi Noburi
Vesnička
Opět se všichni sešli ve světnici a Koi měla v plánu rozdělit práci na dnešní den, spolu s organizačními záležitostmi.
"Nuže," odkašlala si důležitě, "teď, když už tu jsme všichni, musíme začít řešit naší situaci. Tákže!"
Pozvedla důležitě prst a odložila prázdnou misku i se lžící. Pohled zabodla do Hachi a Jina.
"Vás dva se mám na co ptát a vy dva," obrátila pohled na modrásky, "vy dostanete úkoly a budete se muset starat."
Pobaveně se ušklíbla. Ale vrátila se pohledem na Jina a Hachi.
"Nejprve musíme probrat, jestli s námi zůstanete či ne, pokud ano, pak budeme muset probrat, za jakých podmínek budeme spolu schopni fungovat. Tady modrovlasé duo už si zasvěcením prošlo a myslím, že s tím zatím neměli problémy, ač to byl jen jeden den."
Poškrábala se přiblble na temeni, asi to nebyl ten nejlepší nápad.
"Taichi, Fu-chan. Máte za úkol nahromadit nějaké suroviny na cestu, jak jsme si řekli, nebudeme se tady zbytečně zdržovat, proto si zajistíme nějaké zásoby na cestu a nejpozději za pár dní odcestujeme."
Pronesla klidně dvojici sourozenců.
"Co se týče vás dvou, co se bude dít, to záleží čistě na vás. Jak jsem řekla, nejste tu proti své vůli, nebudu vás nutit s námi jít, ale ocením, kdybyste o nás pomlčeli, pokud se rozhodnete jít svou vlastní cestou."
Toto tvrzení podtrhla pořádně chladným pohledem. Neustále těkala očkama z Hachi na Jina a obráceně.
"Takže?!," začala zostra, "jak to tedy bude? Hachi? Zůstaneš s námi? Bakemono a ty? Jak se rozhodneš?"
Optala se dvojice přímo a k věci. Založila si ruce v bok a vyčkávala na jejich odpověď. Asi mohla počkat až dosnídají, ale čas nebyl na její straně. To ale banda svišťů vědět nemohla.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hachi Nagai
Tím Noburi
Kinumichi
Boj medzi Taichim a Koi skončil, Hachi v rýchlosti usúdila, že najpravdepodobnejšie víťazstvom pre tmavovlásku. Čo iné by aj mohla predpokladať? Tá žena určite bola silnejšia než oni všetci dokopy. Nepochybne. Pomaly sa dovnútra začal hrnúť zbytok ich drobnej skupiny, len Taichi sa usadil vonku na zábradlí a odtiaľ pozoroval dianie. Zelenkavé očká blondínky sa neisto upierali na Jina, ruku stále držala natiahnutú pred sebou s lyžičkou, avšak po zazrení jeho načervenajúcej sa tvári ruku v rýchlosti stiahla k sebe a odtrhla od neho pohľad do strany. Nechcela ho zahanbiť, práve naopak, chcela mu pomôcť, avšak vybrala si nato trošku zvláštny druh cesty. Teraz obaja museli vyzerať dosť červeno.
"Gomen.." špitla blondína potichu a ospravedlňujúco sa snažila pozrieť Jinovi do očí, ten však tiež hľadel len do svojej misky, teraz už s lyžičkou v rukách. Hachi neisto zaborila tú svoju do jedla a naplnila si ústa ešte stále teplou kašou. Jedlo bolo jednoduché, avšak dobré. Opatrne sa porozhliadla a napokon prešla k stene, o ktorú bol opretý posediačky Jin a postavila sa s miskou v rukách vedľa neho. Zostať stáť uprostred miestnosti by predsa nebol najlepší nápad. Tvárila sa nenápadne a jedla pomaly. Potom to príde.. Buď sa všetkým poďakuje a odíde na svoju osamotenú cestu alebo naberie odvahu a spýta sa ich otázku, nad ktorou premýšľa už od rána.. Môžem zostať?
Som späť, bojte sa ^_^
Jin Fu-Kei
Uvnitř chatrče, kdesi na Kinumichi
Jin zvedl oči k blonďaté dívce a mile se na ni usmál. Opravdu mu "ji" připomínala. Nejenom tím, jak vypadala, ale i tou nervozitou z lidí. Jenomže to nemohla být ona. Jin toho věděl málo, ale nevěřil tomu, že by se dali mrtví oživit. Tohle musela být jen souhra náhod, nebo jen přesná podoba.
"Jsem rád, že tě mohu poznat, Hachi."
Pravil s úsměvem a začal se věnovat svému jídlu. Misku si přidržoval u úst a kaši nabíral dvěma prsty. Mezitím se však do světnice vrátil i zbytek skupiny a Jin se zarazil. Prvně pohlédl na Hachi, která mu podávala nástroj, jenž se v Jinovo misce nacházel také. V tu chvíli se na Jina upírali oči i všech ostatních. Jin je rychlým pohledem přelétl a vrátil se k Hachi. Jeho tvář nabrala nachovou barvu.
'Oni používaj k jídlu tohle. Aha..teď musím vypadat jako... . Nevěděl jsem, že je mi svět až takhle vzdálený. Musím vypadat, jako naprostý hlupák.'
"Gomen..nevěděl jsem, že se tohle k jídlu používá..."
Pravil tiše a pozvedl lžíci, kterou předtím odložil. Né, že by si tenhle nástroj nepamatoval. Dokonce k němu i dokázal přiřadit název, ale vzpomenout si k čemu se používal, to byla jiná. Uchopil ji v pěst a pokusil se ji použít k jídlu, což samozřejmě šlo úplně samo. Hachi nechal tu její lžíci, aby se také najedla. Aktuálně se cítil hodně trapně a neodvažoval se moc zvednout pohled od misky.