Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Poslouchám rozhovor, který se odehrává, ale já do něj nezasahuju. 'Vypadá to, že ta holka je tak výřečná jako já, příště raději budu mlčet,' řeknu si pro sebe a potom se podívám na Yami, která sedí vedle mě a dívá se na všechny ostatní. 'Vypadá to na zajímavé složení týmu a možná bude ještě lepší než můj předešlý tým, akorát škoda že Razaki nějak zmizel, tady by se jeho golem opravdu hodil protože je tady všechno možné,' dodám ještě v duchu a pro sebe se pousměju.
Poté Mei navrhne těm dvěma, aby se přidali a poté na mě kývne, že odcházíme. Pomalu se rozejdu kousek za ní společně s Yami, která jde vedle mě a drží od ženy odstup, protože jsme nechtěly, aby nám zmizla nebo bylo další kázání, že moc nemusí psy, ale zatím se mi zdála být celkem v pohodě, i když Amaya nebyla taky k zahození, ale bohužel někam zmizela. Poté se ještě ohlédnu, jestli ti dva jsou taky nebo a pokračuju dále v cestě.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Mlčky si vyslechla celý příběh černovlásky, načež si špičkou jazyka přejela po spodním rtu a pobaveně se nad jejím líčením pousmála.
"Dojemné. Přesně takový příběh bych si u takové tvářičky, jakou máš ty, představovala," založila si jednu ruku v bok a prohla se do strany, když přenesla váhu z levé nohy na pravou.
"Když už za mnou chodíš jako myš za sýrem, můžeš se přidat přímo k nám. Čím více takových, jako jste vy, posbírám, tím lépe. A pr otebe to bude rozhodně bezpečnější, než se za námi plížit," usoudila nakonec a přejela pohledem na hnědovláska.
"Pro tebe platí to samé. A teď odcházíme," kývla hlavou na Okami ve směru, kterým měla v úmyslu vyrazit. Vzápětí už mířila pryč. Zda se k ní další dva nováčci přidají či nikoliv bylo pouze na nich. Mei však neměla v myslu se zdržovat v těhle lesích o nic déle, než bylo nezbytně nutné. Její zájem směřoval jinam a tady se zdržela až dost.
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Takže Goku, kto vie prečo mu rodićia dali toto meno? Možno to malo niečo spoločné s *Gaki* alebo podobne. No moje úvahy som si nechala pre seba a s prikývnutím som pohľad uprela na stôl predo mnou. Tiež som si pravdepodobne mohla niečo objednať. Keď som tu tak sedela, na suchu, začala som sa cítiť divne. Voľnú ruku som položila na stôl a po utíchnutí rozruchu, ktorý spôsobil nejaký chalan pri bare, som pozornosť obrátila k nášmu týmovému psovodu. Teda snáď som mohla rozmýšľať nad *našim* a nie nad *ich*.
"No.. samo sebou." Vyhlásila som rozhodne, alebo aspoň posledné slovíčka boli vyhlásené rozhodným hlasom.
"Mojimi úmyslami? Čo máš na mysli?" Možno by bola spokojná, keby že jej poviem že ich chcem podrezať v noci a okradnúť. No nie že by ma to nenapadlo ale meh, potrebovala som nejaký stabilnejší príjem. Musela som len pokrčiť ramenom.
"Sama presne neviem kde začať. Čo ty? a tamten bulko?" Naznačila som hlavou k dverám, cez ktoré zmizol Goku.
"Nejaký žoldnieri?" Aj keď som netušila, na akú prácu by takú skupinu najali, no na nejakú určite áno, ja som toho o tomto svete celkovo netušila.. moc, alebo menej než by mi bolo príjemné.
Asura Tori
tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Chvíli to sice trvá, ale nakonec ze křoví přece jenom někdo vyjde. Očividně dívka a taky je o poznání menší než já. Mlčky sleduji dívky, což jí patrně na klidu nepřidá, ale aktuálně jsem rád, že se žena nesoustředí na mně, ale na někoho jiného. 'Proč jí říká tolik? Přece jenom to nemusí být zrovna osoba, která bude její rozhodnutí opustit vesnici podporovat.' Pomyslím si a můj pohled se stočí znovu na ženu. A s očekáváním sleduji jak zareaguje. 'Stejně mně nenecháte odejít.' ozve se mi v hlavě její věta a následně na to naváže myšlenka. 'No jsem ve skoro stejný situaci, akorát u mně patrně nezná důvod, proč se tu potloukám.'
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Mineki Endo
Tým Tamaki
Mineki to nechtěl přiznat, ale v duchu tušil, že sensei má možná pravdu. On je nepotřebuje, jenže oni jeho ano. V tu chvíli se nad tím zamyslel. Ale potřebují ho opravdu. Nějakou dobu už přece přežili sami a pro staršího z dvojčat bylo dost těžké někomu důvěřovat. Bez toho, že by došel k jasnému názoru na věc, hodil na Tamakiho zlý pohled, který ovšem naznačoval, že sensei uhodil hřebíček na hlavičku.
Chlapec si pomyslel, že ta nová bude nejspíš neškodná. Vypadala naivně a spíš se asi bála. Další dvě dívky také z ničeho nepodezíral. Byl příliš zaujatý Tamakim, než aby jej napadlo, že by v sobě mohly mít nějaké zlo. Poté, co si dvě z dívek vylily srdíčko, pustil se neochotně do řeči Mineki.
"Jdete proti klanu Endo." odpověděl na začátek stručně svému senseiovi a podíval se mu do očí. Po chvíli pokračoval. "Řekněme, že jsme byli s Aimi zatlačeni do koutka a museli se bránit a to jsme taky udělali. Že u toho zemřela vysoce postavená osoba našeho klanu, dělá celou věc o něco horší. Vesnice se o to starat nebude, je to věc klanu." vysvětlil poněkud vyhýbavě. Pozměnil jen jeden pro ostatní pro teď nepodstatný detail.
Kara Momochi
Tým Goku
Seděla tiše u stolu a zaujatě pozorovala, jak se ona cizinka pomalu ale jistě zahryzávala do Gokuho mozku. Skoro stejně, jako tehda ona sama, když ho poprvé potkala. Když o tom tak přemýšlela, čas ubíhal jako voda. Minulost ale byla vcelku irelevantní, teď bylo teď a tak si dál s chutí pochutnávala na svém ramenu. Goku se však po chvilce zvedl a někam zamířil. Kara tedy zůstala s onou Tsugou, jak se dívka představila, sama. Samozřejmě byl přítomen i Otenba, ale ten do konverzace zrovna dvakrát přispět nemohl, když už za něj Kara v hostinci dostala jednou seřváno.
Podívala se na Tsugu, potom na mizejícího hromotluka a zpátky na dívku, až jí přitom zaskočilo. Odkašlala si a jakmile Goku zmizel ve dveřích, naklonila se k černovlásce.
"Takžeeee, když už jsme tu tak mezi ženami, třeba by jsi se mi mohla svěřit se svými úmysly. Teda.... Jsi žena, že?" Zeptala se nakonec sarkasticky, aby alespoň trochu uvolnila atmosféru a nabrala si další lžíci ramenu.
Rinu Yukimura
Tým Nekomi
"Já a plížit se? Hehe... To musí být nějaký omyl." Její hlas ke konci věty pomalu klesal. Na čele se jí objevila pomyslná kapka s tím, jak nabírala na nervozitě. Bylo jasné, že jí to nikdo nevěří.
Nevěděla, co by měla v takové situaci dělat. Vlastně nikdy nepřemýšlela nad scénářem, kdy by jí ona žena jen tak objevila. Vlastně jí ani nenapadlo, že by se něco takového vlastně mohlo stát. Vždyť byla shinobi. Měla se přeci umět schovávat a přesto byla odhalená tak brzy? Cítila se teď opravdu slabě, ale ne, že by to po většinu času bylo jinak. Ať říkala cokoliv, lhala jak nejlíp dovedla, stejně jí to nikdo nevěřil a tak nemělo cenu v tom pokračovat. Rozhodla se tedy jít s pravdou ven.
"No... Věc se má tak, že kvůli mé neschopnosti přišla osoba, kterou jsem měla fakt ráda, o život. A jelikož jsem to nemohla vystát, tak jsem později... Opustila vesnici. Proč to tu vůbec říkám? Stejně mě nenecháte odejít." Z jejího hlasu nešel ani tak cítit strach, jakožto spíš smutek a úzkost. O minulosti už nikdy nechtěla mluvit, ba ani přemýšlet, ale jestli jí to měla alespoň trochu pomoct, tak to za to nejspíš stálo.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Poté potkaly nějakého kluka, který ležel na zemi a Mei se s ním dala do řeči. Okami s Yami raději stály kousek za ní a sledovala jejich rozhovor, Yamina pozornost se zaměřila na hada, který byl u onoho kluka.
Po nějaké chvíli se ozvalo něco ze křoví, původně by si mohly myslet, že to byl jen nějaký pták, ale mladá Inuzuka se svým psem tam někoho cítily, a po chvíli se opravdu ukázalo, že je tam nějaké dívka, kterou ona žena už někde potkala.
'Původně jsem si myslela, že to bude na dlouho, než si najdu nějaký nový tým, ale nakonec to je ještě dříve, než jsem si myslela,' řekla si pro sebe hnědovláska a dále sledovala mlčky dění okolo.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
"Ani se nehni," promluvila Mei varovným, nebezpečně znějícím hlasem, aniž by se na tmavolasou dívku podívala. Její pohled byl ještě stále nasměrovaný do křoví, které teprve po další chvíli opustil a zaměřil se na nově příchozí.
"Nesleduješ mě, ale dost dlouhou dobu se za mnou plížíš," promluvila a ve fialkových očích se jí zajiskřilo.
"Pokud ti jsem dobrá na ochranu, jsem ti i dobrá na pravdu. Tak to koukej vysypat. Co tady děláš?" udeřila na dívku nesmlouvavě, ačkoliv její přísný výraz ze tváře již zmizel a ani tón hlasu nezněl tak příkře.
Mei si byla již od samého počátku vědoma dívky, kerá šla celou dobu za ní v domnění, že o ní fialovláska neví. Zatím ale její přesvědčení mlčky podporovala a nechala se pronásledovat, aby zjistila, jak douho za ní ještě takhle skrytá půjde, než se konečně prozradí, nebo ztratí. Jak se ale zdálo, neměla v plánu ani jedno z toho. Proto se Mei rozhodla tmavovlásku vyzvat, když už tu posbírala další dvě podobně staré děti.
Goku
Přístav Kusake, země Čaje, Hostinec Niku no Kuishinibou
„No to je úžasný~! Svýho rozhodnutí nebudete litovat slečno~!“ rozzářila se Gokuovi očka a on se semknutými dlaněmi vedle tváře spokojeně zavrtěl, když Tsuga souhlasila.
Sice netušil, co byla tahle holka zač, ale hezká a také hezky stavěná byla, takže nebylo o čem. Teď už jen přesvědčit Karu, aby do toho šla taky. Muži se v duchu už začal promítat jeden scénář za druhým, jak by si ty dvě tak mohl naaranžovat a jaká mistrovská díla by díky tomu vznikla. Ani ho nenapadlo, že by se k němu ta dívka mohla chtít přidat na trvalo, tak jako předtím Kara.
„Kary-chan si nevšímej, Tsugo-chan. Přinesli jí studenej ramen a to vona nesnáší,“ odmávl černovlásčino bručení Goku dlaní rozverně, „mimochodem, já sem Goku, těší mě,“ zazubil se na dívku, ale hned na to mu po temeni stekla pomyslná kapka.
Ta holka se tvářila spíš jako vyhazovač, než jako něžná duše. Co byla zač?
To, jak se oblékala, moc neladilo s tím, jak vystupovala a s faktem, že u sebe nosila katanu. Byla to kunoichi? Žoldák? Nebo co vlastně? Na to, jak tvrdě působila, byla dost mladá.
Ať už to bylo jakkoliv, brzo se to dozví, a pokud ne, nic se nestane.
„Víš, Tsugo-chan, já na to možná nevypadám, ale sem umělec a živím se tím, že-“ pokračoval muž pořád s tím svým úsměvem, když tu se zarazil a zahleděl kamsi za Tsugu.
Teku, který právě dojedl svou rýži, totiž právě mohl pocítit, že to nebyla tak úplně obyčejná rýže. Ve chvíli, kdy spolkl poslední sousto, mohl pocítit, jak se mu po těle rozlévá vtíravý a nepříjemný pocit ztuhlosti kombinované s uvolněním. Bylo to, jako kdyby se všechny vaše svaly zatnuly, ale zároveň se vaše chovalo, jako kdybyste na místě usnuli. Jed.
Mladík stihl jen taktak položit hůlky, načež ho svalstvo za krkem zradilo a on praštil obličejem do talíře. Do mrákot neměl daleko, ale zatím se relativně držel při vědomí, i když na tom bylo jeho vnímání světa dost mizerně.
„To si děláš srandu, mladej? Když neumíš chlastat, tak chlemtej jen mlíko! Tohle je hospoda ne školka!“ došel k němu navztekaný hostinský, když to viděl, zvedl mu hlavu za vlasy, načež ho zase pustil a popadl ho do podpaží.
„Ty máš dost! Když budeš mít štěstí, začne brzo pršet a ty dostaneš studenou sprchu zdarma!“ zamířil si to s mladíkem ke dveřím, vedoucím z hostince, zatímco se jeho komentování černovláskova stavu osazenstvo tu a tam zasmálo.
Goku, kterému se z tváře úsměv zcela vytratil, to mlčky sledoval, dokud tiše nezaklel.
„Kuso... Ten kluk má fakt talent dostávat se do průšvihů... Chikushou!“ zabručel si pod fousy, načež se obrátil zpátky na Tsugu před sebou a posléze i na Karu, kterým věnoval zářivý omluvný úsměv, zatímco se zvedal od stolu.
„Vomluvíte mě na chvíli, dámy? Hned budu u vás~!“ zašveholil, načež opět zvážněl a zamířil si to ke dveřím, za kterými akorát zmizel hostinský s Tekuem.
Když opustil hospodu i Goku, mohly si obě dívky všimnout, že se za bar vrátil ten samý hostinský, který před chvilku opustil hospodu. Jenže tenhle přišel z kuchyně, a měl podstatně flekatější zástěru.
„Nadělals nám dost problémů, ty malej krvovokej parchante!“ zabručel hostinský najednou úplně jiným, ale bohužel pro Tekua povědomým hlasem, když za sebou zavřel dveře na ulici a hodil černovláska na zem. Hned na to ho zahalil obláček kouře a jemu se vrátila jeho skutečná podoba. Byl to Taka.
Muž Tekua ještě chvilku propaloval pohledem, načež ho zvedl a přejel jím lidi, co šli zrovna kolem a kteří se kvůli podivnému dění zastavili a zůstali na ně civět. Když však spatřili Takův pohled, rychle se začali zase tvářit, že se jich to vůbec netýká, a šli si dál po svém.
„Šéfe!“ ozval se zprava čísi hlas, načež k dvojici přispěchali ti dva Takovi nohsledi, jejichž pláště byli podstatně špinavější, než když se objevili na scéně posledně.
„Kde ste sakra byli!?“ obořil se na ně Taka vztekle.
„Pardon šéfe! Chtěli sme jít za Váma ale najednou se ze země zvedli zdi a zavřeli nás v tý uličce!“ vychrlil ze sebe jeden zadýchaně, zatímco ten druhý mlčky přikyvoval.
„Co to kecáte za kraviny!? Radši toho kluka vemte a dem, než ten jed přestane působit!“ zpražil je Taka pohledem a kývl k Tekuovi, kterého se dvojice chtěla hned dle rozkazu chopit, ale zastavilo je klapnutí dveří do hospody.
„Pardon pánové, ale, no, dyť víte, nemohli byste se radši živit něčim poctivějším jako je třeba výpalný nebo tak něco? Vobchod s bílym masem, to fakt neni hezký...“ natočil se k trojici Goku čelem, když za sebou zavřel, a podrbal se s roztržitým úsměvem za krkem.
Trojice na něho zůstala mlčky civět.
„Co seš sakra zač!? Vypadni!“ prolomil napjaté ticho nakonec Taka, který černovláska probodl zamračeným pohledem.
Rinu Yukimura
Seděla si tam tak v křoví, jako by se nechumelilo a čekala na příležitost se vypařit. Nezdálo se, že by oni problémisté byli stále na blízku a tak nebyl důvod nadále zůstávat. V tom však žena, kterou Rinu sledovala zvolala něco jejím směrem, až se i zdálo, že to bylo opravdu na ní. To ale byla blbost. Vždyť si jí nevšimla! Musela to být blbost. Všechno však nasvědčovalo tomu, že je to skutečně na Rinu už jen proto, že nikdo jiný kolem zkrátka nebyl. Trošku se jí rozklepaly kolena. Rozhodně nechtěla vylézt, nevěděla, jak by to pronásledování měla vysvětlit a vcelku se i styděla. Dobře si však pamatovala, jak žena předtím zmlátila ony muže a rozhodně nechtěla dopadnout stejně. Po chvilce tedy vylezla.
"Hehe... Já se jenom ztratila... Vůbec nevím, c-co tu vlastně dělám. Tak já... Já zase půjdu. Není to tak, že bych vás pronásledovala, nebo tak. Vážně!" Zvolala výmluvně jako odpověď ženě a snažila se vypadat pokud možno co nejvíc nevinně. Nečekala však, že by jí to někdo věřil. Nikdy totiž neuměla dobře lhát a ne že by se to za poslední dobu nějak změnilo.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Shiori Asakawa
Les poblíž přírodního onsenu
Našla si pohodlné místečko blízko ohně a sedla do něho. Jak byla zvyklá, objala rukama kolena a položila na ně svou bradu. Během svého počínání napůl zaslechla poznámku od kluka, který se jmenoval Mineki. Zahleděla na něho a holčinu stojící vedle. V hlavě jí šrotovaly všelijaké myšlenky o těch dvou. Opravdu si jsou podobní. Holčina přišla k Shiori a představila se "Já jsem Aimi, moc mě těší." Shiori se usmála a znova se představila: „Já jsem Shiori, potěšení je na mé straně.“ Podle odhadu byla Aimi podobného věku a navíc taky holka, takže se Shiori tak nestyděla jako u Yami. Aimi si pak sedla vedle, což přimělo Shiori trošku se zavrtět. Aimi pak drcla do Shiori a ukázala jí větev se špekáčkem, kterou ji podávala Yami. Yami si pak sedla z druhé strany s konzervou v ruce. Shiori vložila špekáček skoro do ohně. Mňam. Skoro černý je nejlepší. Podívala se doleva a doprava. Ty jo, teď jsem jak salát v sendviči. Tahle myšlenka jí vykouzlila úsměv na tváři. Ten se pak vytratil po proslovu Tamakiho. Nastalo ticho, ale ne na moc dlouho. Jako první se zvedla Yami. Shiori pozorně poslouchala. Díky Tamakimu zjistila, že každý z přítomných to v životě neměl lehké. Ale tohle, to fakt netušila. Když Yami dokončila svůj příběh, zamyslela se Shiori, co Yami řekla. Nastalo další ticho. To ji probralo. Rozhlédla se. No dobře asi je teď řada na mě. Odkašlala si, ale nezvedla se. Zůstala sedět ve své pozici s pohledem na svoje špičky. „No. Tak dobře.“ Vzdychla. „Jak začít. No. Řekněme, že je jedna osoba, která si přála, abych se nikdy nenarodila. A tak jsem z určitých důvodů radši utekla. No. Nehodlám se k té osobě přiblížit ani na sto metrů, takže nějaká ochrana není zapotřebí.“ Zabloudila svým pohledem někam daleko do lesa. „Na druhou stranu. Nemám dokončený výcvik a cestování s více lidmi je mnohem bezpečnější.“ Tentokrát se Shiori podívala na Tamakiho a ostatní. „Chtěla jsem najít nějakého silného a ochotného mistra, který by mě přijal, a naučil mě jak se bránit, útočit atd. Prostě, když to vezmu kolem a kolem, chci, aby mi ukázal jak přežít v tomhle světě. No, to je asi všechno“ Její pohled znova sklouzl ke špičkám bot. A nastalo znova ticho.
Inuzuka Kazuko
Tým Saito
Oblast Meiya - Úkryt
Tennovu poznámku o tom, že je snad sympatičtější než předchozí “spolužák” vyčerpaná Kazuko zaznamenala jen okrajově, ale stejně jí alespoň maličko udělala radost. I když v životě někoho kdo bojuje o přežití takovéhle blbůstky neměly valný význam, přeci jen jí osamění už začínalo lézt na mozek. Nově nalezený tým jí možná dokonce zachránil zdravý rozum.
Přesto byla dívka nastavena tak, aby místo abstraktních myšlenek raději vnímala věci důležité. Kde se nachází jídlo, voda a postel. To přeci jen pořád ještě byly priority. Chlapec ještě zmínil cosi o tom zda Kazuko nemá otázky, ale ta jen zavrtěla hlavou a tiše mu odpověděla na přání dobré noci. Otázku zda tohle celé přeci jen není nějaká lest raději spolkla a pohřbila někde hluboko uvnitř.
Potom co Tenno, na kterém byly taktéž očividné známky vyčerpání zmizel, Kazuko z poslední sil sežvýkala cosi poživatelného. Byla tak vyčerpaná, že chuť ani tvar už pořádně nevnímala, jen díky instinktu potravu mechanicky rozžvýkala a spolkla. Bez energie člověk nedojde daleko.
Potom co Kazuko dojedla se váhavě napila a konečně ulehla na lůžko. Egao spočinul vedle ní na zemi. Ať byl úkryt sebeimprovizovanější, pořád dívce přišel pohodlnější než tvrdá zaprášená země na které povětšinou spala v posledních měsících.
Dívka spala tvrdě. Jakýsi nepodložený pocit bezpečí v jejím podvědomí jí dokonce dovolil spát o něco málo déle než obvykle.
Vlastně jí probudil teprve Saito, který vyrazil do úkrytu štrachat kvůli snídani. Kazuko to vyděsilo, nebylo pro ni příliš časté se budit za zvuků hlasu a ještě k tomu nějakého cizího muže, ale když vrhla pohled na Egaa, který se zdál být klidný a potom na své lůžko, došlo jí kde je. A že se nemá čeho bát. Snad.
Šedovláska nechtěla být svému týmu nijak na obtíž, takže ze svého místa vystřelila co nejrychleji to šlo a doběhla k Saitovi ještě v rámci jeho příprav na snídani během kterých mu nabídla svou pomoc.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Na jednu stranu som vôbec netušila, čo si mám o slovách toho svalnatého muža myslieť. Nebolo to kvôli nejakej absencii názoru, skôr som nerozumela poniektorým jeho narážkam. Napríklad slovu modeling. Čo to sakra bolo? Možno to bol nejaký pomerne známy bojový štýl meča z nejakej preslávenej školy v tejto časti sveta, kto vie.
"A..ha.."Vypadlo mi z úst a neisto som sa obzrela po okolí. Že by som len po prvých slovách našla nejakú prácu? Chcel aby som pre túto jeho špeciálnu školu pracovala?
"Dobre, prečo nie." Pokrčila som ramenom no na istý odpor od jeho spoločníčky som nebola tak úplne pripravená. No možno len mala nejakú zlú skúsenosť s cudzincami a možno jej tiež ponúkli prácu o pár poschodí ako nejakej Geishi alebo kto vie čoho. No aj cez jej slová som len kývla hlavou v trocha neurčitom geste. Sadla som si oproti nim a katanu v púzdre som len vysunula spoza kvázi opaska a oprela som si ju o stôl vedľa mojej ľavej ruky. No čo teraz.. napadlo ma, že sa spýtam na ten modeling, predsa len to znelo zaujímavo. Bol to skôr rýchly štýl? Spoliehajúci sa na obratnosť a mrštnosť? No.. možno by sa najprv bodlo predstaviť.
"Som Tsuga.." Prehovorila som po chvíľke ticha, počas ktorej som len bez žmurkania civela raz na chlapíka a raz na tú ženskú. Bol to dosť tupý pohľad, tvrdý, no nie práve veľavravný. Skôr ako keby som vyhľadávala problémy.
Asura Tori
Lesy v zemi Ohně
„Hada.“ Řeknu opravně, ale zároveň s opravou se hrabu na nohy. Když promluví do křoví, tak se následuji její pohled. Přece jenom z ní vyřazuje síla a zkušenosti. Což napovídá, že by se jentak nezpletla a neponižovala se před někým cizím, koho patrně teď jmenovala svým studentem. Tedy pokud jsem to správně pochopil. Když už pořádně stojím na nohou, tak pustím rukáv, jelikož se had už stejně přesunul a aktuálně jsme ho měl obtočeného kolem hrudi. Než někdo vyjde, tedy pokud vyjde, tak těkám očima po křovích a stromech. Ale poté těkám očima ze senseie na novou osobu a zpátky.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Jedna mluvila až příliš, druhý pro jistotu téměř vůbec. To byla tedy kombinace. Co to měli v téhle zemi za děti? Rozhodně takové, se kterými bude spousta práce. Může ale doufat alespoň v to, že pokud si už s nimi takovou námahu udělá, do budoucna se jí to oplatí. Pokud ne... patrně nevyváznou živí. Jestli Mei něco nedělala, bylo to nenechávání dluhů. Vůči druhým, ani vůči sobě.
"Vstávej. Vezmi tu svoji žížalu a pojď s námi. Pokud se tu budeš jenom nečinně povalovat, nepřežiješ déle, než pár dní," prohodila k ležícímu chlapci autoritativním tonem hlasu, přičemž její tvář pozvolna přešla do tvrdého výrazu.
"Ty tam!" natočila se vzápětí k jednomu z okolních křovisek, do něhož se dlouze zadívala propalujícím pohledem.
"Co kdyby ses za mnou přestala plížit a konečně vylezla?" houkla znovu do nehybného křoví. Mohla působit trochu bláznivě, když hovořila s neviditelným člověkem, Mei však věděla naprosto přesně, ke komu svá slova směřuje.
Asura Tori
Lesy v zemi Ohně
"Ležím? Odpočívám?" řeknu, přičemž můj hlas naznačuje, že si nejsem tak úplně jistý, zda chtěla slyšet právě toto. 'Měl bych přemýšlet, o tom jak se budu tentokrát chovat. Přece jenom poslední vzor chování, skončil katastrofálně.'
Poté co uslyším její další otázku, tak se mi oči rozšíří překvapením. Okamžitě natočím hlavu k hadu, jako kdybych čekal, že se tam nějak dostala i žížala, která mně chce snít. "Had" konstatuji a znovu se podívám na ženu. Která odhalí špičku zubu. Na to zareaguji překvapivě rychle. Tedy překvapivě rychle pokud jste ho považovali za obyčejného člověka, který nemá ani nejmenší znalosti o tom jak se ovládá chakra. Ruku s hadem zasunu co nejvíc do rukávu a druhou rukou rukáv uzavřu, jako kdyby to mohlo zabránit, aby se k němu mohla ta žena dostat. "Přítel. Přítel." rychle ještě řeknu, jelikož doufám, že ji to odradí toho, aby hadovi něco udělala.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Rinu Yukimura
Už to byl nějaký ten den, co odešla z vesnice. Upřímně řečeno ani nečekala, že by vůbec kdy dokázala přejít přes poušť. Jak se ale zdálo, tak v ní bylo víc, než si o sobě ona sama uvědomovala, což by si ale samozřejmě stejně nikdy ani nepřiznala. Na to bylo její sebevědomí až moc nízko. Ne, ona byla spíš ten typ, co se vždycky podceňoval a když už by se jí něco povedlo, tak by to jednoduše nazvala náhodou, nebo štěstím a tak to bylo i tentokrát. Štěstí, že jí nepotkala žádná písečná bouře, štěstí, že ji ještě nedošly zásoby, štěstí, že jí po cestě nikdo nepřepadl a náhoda, že vůbec ještě žila. Přestože odchod z vesnice měl její život obrátit o stoosmdesát stupňů, ve výsledku byla v úplně stejné kaši jako předtím, ba i možná ve větší. Teď se totiž stala nukeninkou, nenáviděnou osobou a někým, kdo bude až nadosmrti naháněn shinobi z vesnice. Jakožto každý obyvatel měla totiž i ona informace o vesnici a jejích lidech, za které by jiné vesnice daly majlant. To ale bylo vcelku jedno, jelikož jí o nic takového nešlo. Nehledala peníze, lepší zázemí, přátelé. Nic z toho... Hledala sílu. Sílu, aby už nikdo kvůli její slabosti nemusel přijít o život a aby se ona sama na sebe mohla v zrcadle dívat s úsměvem. Těžko ale říct, jestli se k tomu cíli vůbec někdy přiblíží a jestli by se i přes to dokázala na sebe usmát. V jednom má ale jasno a to v tom, že v Sunagakure rozhodně nebyla naposled.
Už tomu bylo pár dní, co byla na cestě a situace se moc neměnila. Jídlo docházelo, jen voda se příležitostně objevila, jelikož cestovala převážně lesy, kde se občas nějaký zdroj vody naštěstí našel. Ani jídlo ale nebylo až takový problém. Přeci jen by vždycky mohla nějaké to jídlo ulovit, jako to dělali ti, kteří měli s přežíváním tolik zkušeností. Často o takových lidech četla. O to tu teď ale nešlo. Problém byl, že neměla ani tucha kde se vlastně nacházela, ani kam měla vlastně namířeno. Tímhle tempem by jednoduše obešla celý svět. Blbost. Něco takového nechtěla. Musela si najít nějaký cíl. Ano, sice chtěla sílu, ale nevěděla, kde by ji měla hledat, či jak ji vlastně získat. Ze zamyšlení jí však vytrhl nějaký hluk. Zdroj byl poměrně nedaleko. Rozeběhla se tedy tím směrem.
Po chvilce byla na místě. Schovala se za strom. Táhla se tudy nějaká cesta, což bylo dobře, jelikož se alespoň konečně někam dostávala. To co bylo na ní se jí však ani trochu nelíbilo. Byl to nějaký muž s povozem, ale očividně najel na nějaký kámen a upadlo mu kolo. Rinu moc lidi nemusela, ale neměla moc na výběr, vcelku hladověla a pořádně se už nevyspala taky nějakou tu chvíli. Viděla to tedy jako příležitost dostat se do nějaké vesnice v okolí, či tak. Znenadání se však objevila banda nějakých chlápků, kteří mířili k onomu muži a jeho povozu. Už od pohledu vypadali jako problémisté, ale černovláska se to rozhodla ignorovat. Do vesnice se přeci jen mohla dostat sama, pokračovala tedy dál, když v tom uslyšela křik. Otočila se a všimla si ležícího vlastníka povozu s nožem zabodnutým v hrudi. Oni chlapi mezitím drancovali jeho povoz a zásoby, které někam vezl. Už se chtěla vypařit, když v tom ji jeden z mužů spatřil a rozeběhl se za ní, zbytek následoval. Nečekala na nic a upalovala pryč. Když se ohlédla, už za ní utíkala celá banda. Do jakých problémů se to zase dostala.
Po chvilce utíkání se jí podařilo získat náskok a tudíž i možnost schovat se do křoví poblíž, ale muži už byli na cestě. Myslela si, že je s ní konec. V tom však šla kolem podivná žena s ouškami na hlavě a fialovýma očima. Rinu jí chtěla varovat, ale zároveň se bála o svůj vlastní život a tak radši mlčela. Žena však nečekaně celou skupinku zmlátila a sama poté zamířila pryč. Rinu na nic nečekala, chopila se své šance a utíkala pryč. Opět ale narazila na onu ženu. Nevypadalo to však, že by si žena dívky všimla. Chtěla se dostat pryč, ale neměla moc na výběr. Ti muži mohli být stále poblíž. Rozhodla se tedy pokračovat za ženou. Vypadala jako někdo, kdo by černovlásce mohl s jejím cílem pomoct, ale možná taky ne. Prozatím byla jen něco jako bodyguard.
Uběhl nějaký ten čas a Rinu konečně usoudila, že je situace bezpečná natolik, aby se mohla vydat vlastní cestou. V tom však opět spatřila onu bandu. Tentokrát obtěžovali nějakou dívku se psem. Ona tajemná žena však dívku zachránila, načež následoval krátký rozhovor. Sice se chtěla vydat pryč, ale to že opět spatřila ony muže jí opět nahnalo strach. Rozhodla se tedy pokračovat za dvojicí. A psem samozřejmě. Ti se však po krátké prodlevě opět zastavili. Dívka nevěděla, co se tam vepředu vlastně děje, ale to jí přeci jen mohlo být jedno. Hlavně, že dokud byla žena na blízku, byla před zmíněnými muži v bezpečí.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Jakmile vrátil hnědovlásek ruku do předešlé polohy, Mei spokojeně pokývla hlavou a pomalu se zase narovnala.
"Tak ještě jednou. Co tady děláš?" zeptala se jej znovu na předem položenou otázku, kterou však nyní o trochu lépe specifikovala pro případ, že by byl dotyčný chlapec více nechápavý. V zemi Ohně se možná nacházel dostatek potulujících se děcek, ale prudkým důvtipem pravděpodobně neoplývaly. Nebo alespoň ne ty, se kterými se zatím setkala.
"Ta žížala je mazlíček nebo si tě jen přeměřuje, aby věděl, jestli tě může sežrat?" kývla hlavou směrem k hadovi. Ani plaz nebyl ideální zvíře, se kterým by chtěla mít bližší osobní kontakt, proto i při pohledu na šupinatou hadici nakrčila horní ret, až vykoukla špička ostrého zubu.
Asura Tori
Lesy v zemi Ohně
Když se nade mně nakloní, tak mně to zneklidní. ‚Jak to vlastně říkal, ten muž? To je součástí dospívání, že se ti budou ženy líbit. To jsem schopen pochopit, ale nechápu proč mě to tak zneklidňuje.‘ Pomyslím si, když mi skouzne pohled z jejího obličeje níž.
Když mně varuje, že bych měl připažit, tak se zatvářím lehce zmateně a podívám se na hada, který něco zasyčí. Lehce si povzdechnu a stočím znovu pohled na ženu nade mnou a pomalu začnu sundávat ruku a přiložím ji k tělu. Následně nakloním hlavu na stranu a začnu těkat pohledem z očí na uši.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Teku Naware
Hostinec Niku no Kuishinibou
"Dík..." procedil mezi zuby černovlásek, i když tónem, ze kterého to děkování moc nevyznělo. Spíš zněl popudlivě, naštvaně a trochu výhružně. Chopil se hůlek a pustil se do jídla, své dosavadní myšlenky pro tuto chvíli hodil stranou. Nebylo to ani nijak dobré, ale na nasycení to stačilo. Prázdnou misku odsunul od sebe a svůj zrak stočil zpět ke skupince hromotluka a dvou holek. Ještě chvíli tam nehnutě seděl, koukal na ně, v hlavě stále rozebíral to, co z ní při jídle na chvíli vypustil. Pak zaplatil a odešel po schodech do svého pokoje. Uložil si věci a po spáchání hygieny ulehl. Ulehl, leč neusnul, poněvadž mu hlavu stále tížila myšlenka, jestli se k nim zkusit přidat, nebo ne. Po dalších dvou hodinách, kdy už myšlenku tolikrát rozebral ze všech možných úhlů pohledu a perespektiv, si řekl, že za pokus nic nedá. Ale nehodlal je žádat o pomoc před tou drzou dívčinou, spíš se jen tak tajně a nenápadně domluvit s hromotlukem. Nakonec konečně zavřel oči a usnul.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
V chůzi se zastavila necelý metr od chlapcovy hlavy, koutkem oka pozorujíc reakci plaza ležicího hned vedle.
"To je teda postřeh," odpověděla na jeho poznámku o ouškách sarkasticky, přičemž se částečně nahnula, takže z výšky hleděla do chlapcovy tváře vzhůru nohama. Potkala na své cestě už ledacos, ale aby se takové dítě jen tak bezstarostně povalovalo uprostřed lesa, jako by bylo v bezpečí svojí postele ve svojí vesnici, byl neobvyklý úkaz. Možná právě proto ji však přítomnost hnědovláska zaujala.
Krátce sklouzla pohledem k jeho natažené ruce. To se snad opravdu domníval, že ho na ně nechá sáhnout? Fialkovýma očima přejela zpět ke chlapcově obličeji, zatímco se jí ve tváři objevil varovný výraz.
"Raději připaž, jestli nchceš mít obě ruce zpřelámaný," varovala ho pro jistotu předem, pokud by ho snad napadlo pokoušet se o nějakou pitomost.
"
Yami Yuki
Tím Tamaki
Prírodný onsen
Súrodenci si od nej prevzali špekáčiky a nakoniec za ňou prišlo aj nové dievča, Shiori, s prosebným výrazom na tvári. Yami sa na ňu nenútene usmiala a automaticky jej jeden napichnutý špekáčik na dreve podala do rúk. Ona samotná si vzala konzervu s hríbmi a suchý chlieb. Stačilo jej toho málo. Usadila sa vedľa Shiori z opačnej strany a len sa potichu započúvala do konverzácie. Tamaki sa chopil slova. Teraz pôsobil oveľa vážnejším dojmom ako na začiatku. Yami sa nenápadne zdvihli kútiky. Po jeho preslove zostalo ticho.. Očividne nikto nechcel začať ako prvý. Dievča sa tomu nečudovalo. Prehĺtla posledný hlt jedla a postavila sa čelom k Tamakimu.
"Každý pred niečim uteká.. Určite aj vy, Tamaki-san," na krátky moment sa zarazila a výraz v jej tvári sa z pobaveného zmenil na smutný. Sklonila pohľad k zemi.
"Zabila som svoju matku. Nikto nechápe môj motív, pretože v ňom všetci videli len zlo.. A ja som bola nútená utiecť. Moja matka bola chorá.. Psychicky i fyzicky a smrť bola pre ňu jediným vykúpením. Viem to.. Ale nikto iný to nechápe," prehovorila potichu a bolestne. Dokázala hrať dokonalé divadlo.. A existoval len jeden človek na tomto svete, ktorý by ju bol schopný prekuknúť. A ten bol ďaleko od nej.. Teraz pocítila skutočnú bolesť a pomaly sa usadila späť na svoje miesto pri ohni vedľa Shiori.
Som späť, bojte sa ^_^
Asura Tori
Lesy v zemi Ohně
V klidu si ležím, když najednou na mně promluví.'Že bych usnul?' zeptám se sám sebe a otevřu oči. Stále z lehu vyhledám osobu, která na mně mluvila. 'Hm, asi jsem přece jenom usnul.' Pomyslím si, nadechnu se, abych odpověděl na otázku, když ucítím tlak na ruce, jak mně had varuje, že se nejedná o sen. 'Tak počkat tohle, skutečnost?' Podívám se jí do očí a přičemž mně zaujme něco co se nachází o kousek víš. "Ouška." řeknu a úsměvem natáhnu ruku směrem k cizince, jako bych čekal, že mi umožní si sáhnout na její uši. 'Asi bych se neměl chovat jako posledně. Přece jenom by to mohlo dopadnout, až příliš podobně. Což by nemuselo být zrovna příjemné.'
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Její výřečná a přitom nicneříkající odpověď Mei nijak zvlášť nenadchla, ale svojí tuctovou naivitou celkem pobavila. Tahle dívka byla docela prostá a nepopsaná jako kámen, který se dal s trochou práce slušně otesat do něčeho užitečného. Nad její otázkou se sotva na pár vteřin zamyslela, myšlenka na její domov a vesnici, odkud odešla, jí však ve tváři vykouzlila patetické pousmání.
"Nudila jsem se tam," zasmála se vesele při odpovědi na tak bezelstnou odtázkou a potáhla se mezi dvěma blízko rostoucími stromy. Vzápětí se však zastavila a zdvihla vzhůru ruku s nataženou dlaní ve znamená, aby zůstala Okami stát.
Mei natočila hlavu do strany a s napnutým výrazem ve tváři se zaposlouchala do tichého šumu lesa. Ano, nemýlila se. Byla si naprosto jistá, že poblíž nich je někdo další.
"Zůstaňte tady," nakázala nekompromisním hlasem Okami s Yami a sama neslyšeně vykročila směrem doleva, odkud cítila přítomnost cizího člověka. Mohl to být naprosto kdokoliv, ačkoliv příliš mnoho lidí se v těhle místech nepotulovalo. Pravděpodobnější tedy bylo, že šlo o nějakého shinobi, který byl právě na misi. Proto se Mei nepozorovaně připlížila až ke křovisku obrůstajícímu malou mýtinku a pátravě na ni nahlédla. Nebylo tam však nic víc, než kluk s hadem u tváře. Mei při pohledu na něj přimhouřila oči. Kde se tu tak najednu bral takový prcek, když už se tu potulovala ta holka? Mluvila sice o dalším chlapci, ale Mei měla neurčité pochybnosti o tom, že by šlo o stejného človka. Kombinace holky se psem a kluka s hadem by byla ještě podivnější, než nalezení těch dvou tak rychle po sobě. Zcela náhodné se jí to však také nepozdávalo.
"Co se tu povaluješ? Lesy jako tenhle nejsou pro ztracená děcka bezpečné," vynořila se z křoví nečekaně jako přízrak a prošla kolem ležícího hnědovláska.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Okami a Yami následovaly ženu mlčky. Celkem jí zarazilo, jak ona žen tiše chodí. Když tiše pokračovaly, tak ona žena řekla, že zatím nemá žádný cíl. 'Takže to prozatím budeme chodit jen tak po světě,' řekla si dívka pro sebe a pokračovala v cestě.
Když se jí zeptala, proč odešla z vesnice, tak se mladá Inuzuka na chvíli odmlčela. 'Zrovna o tomhle bych se nechtěla moc bavit,' řekl jsem si smutně pro sebe. „Ne nenudila jsem se ve vesnici, ale moji rodiče se nevrátili z mise, tak je chci najít a navíc ve vesnici zůstala má sestra, ale nechci se tam vrátit, moc vesnici nemusím. A proč vy chodíte po světě, proč jste odešla z vesnice,“ odpověděla a poté odpověděla hnědovláska a zároveň se zeptala.
Asura Tori
Lesy v zemi Ohně
Popravdě ani nevím jak dlouho mi trvala cesta z Meyii, kde jsem potkal skupinku, kterou jsem opouštěl se zraněním navíc. Každopádně nyní už se mi záda relativně zahojili, tedy pokud nepočítám ještě citlivější oblast v blízkosti jizvy, která mi po zranění zůstala.
'Každopádně nyní jsem v oblasti, kde by se to co ulovím mohlo považovat i za jedlé.' Zamyslím se spokojeně a rozvalím se na mýtinu, na kterou jsem právě došel. Pravou rukou, na které se nyní nachází had, si podložím hlavu tak měl had přístup k uchu."Doufám, že mě varuješ pokud se někdo bude blížit." Zašeptám směrem k hadovy a po jeho zasyčení zavřu oči a začnu odpočívat. 'I když asi bych se tu neměl moc zdržovat, přece jenom Konoha není známá zrovna velkou vstřícností k nukeninům.'
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Při procházení poklidným lesem citlivými oušky naslouchala krokům, kterými za ní Okami s Yami kráčely. Na její vkus byly až příliš hlučné, ale co mohla po neotesané holce a jejím psisku chtít? Bude s nimi spousta práce, to bylo zřejmé již teď. Pokud je rychle neodnaučí takové hlučnosti, budou o nich vědět na míle daleko dříve, než se tam vůbec ukáží.
"Momentálně nemám konkrétní cíl," odpověděla na její otázku a stoupla na suchou větev. Ta však nepraskla, jak by se dalo předpokládat. Ani další její krok nebyl téměř slyšet. Našlapovala po zemi tiše jako plížícì se kočka, což s jejím celkovým vzezřením působilo až děsivě.
"Proč jsiodešla ze svojí vesnice? Nudila ses tam?" zeptala se s tlumeným zasmánìm.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Žena si chvíli prohlíží Okami a Yami. 'Hmm… Co si mě tak prohlíží,' řekla jsi pro sebe Okami. Kdy řekla že Okami je zbytečně výřečná, tak se jen podívala do země, protože si to sama myslela.
„Tak dobře přidám se k vám, ano dokážu to, když bude potřeba,“ odpověděla mladá Inuzuka fialovovlasé ženě a dívala se na ní. „Dobrá Yami se od vás bude držet dál,“ odpověděla hnědovláska a podívala se na Yami.
„Můžu se jen zeptat, kde se chcete vydat teď? A díky, že jste mě zachránila před nimi,“ řekla zelenoočka a následovala onu ženu a držela se kousek dál za ní.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Mírně povytáhla obočí, když na ni dívka vysypala odpovědi s takovou rychlostí a otevřeností, až nebylo zdrávo. Být takhle upovídáná ve světě nukeninů nebylo právě moudré. A už vůbec ne úplně cizí osobě říkat své právě jméno. Ačkoliv...
Mei ještě jednou sjela dívku od hlavy až k patě. Podle znaků na její tváři patrně patřila do nějakého klanu, takže falešné jméno by beztak ztratilo svůj význam.
"Jsi zbytečně výřečná," založila si ruku v bok a přejela pohledem na psa. Horní ret se jí téměř automaticky nakrčil vzhůru a odhalil ostrý, bílý špičák. Psi zrovna nepatřili mezi její oblíbená zvířata, nebylo to však nic osobního. Pouze pudové, jak naznačovala podivná, kočkovsky vyhlížející ouška na vršku její hlavy.
"Jestli se chceš k někomu přidat a dokážeš držet jazyk za zuby, když bude třeba, můžeš jít se mnou. Zrovna se sháním po pár dobrovolnících, kteří by stáli za námahu," oznámila jí a ladným krokem prošla kolem ní. Buď půjde s ní, nebo ne. To už byla její věc.
"Ale to psisko drž dál ode mě," ozvala se mizejíc mezi dalšími stromy.
Kara Momochi
Tým Goku
Seděla tiše jako myš s hlavou svěšenou mezi rameny. Nebylo to tak, že by jí na Tekuovi nějak záleželo, chraň bůh, ale nikdy předtím se nesnažila s nikým sama od sebe navázat kontakt, takže když to tentokrát zkusila, odmítnutí nebylo zrovna dvakrát příjemné. No, aspoň měla výmluvu, kdyby se do takové situace někdy znovu dostala. Jako na potvoru si však ke stolu přisedla nějaká neznámá žena, spíše tedy dívka a začala propalovat dvojici pohledem. Vlastně tedy trojici, pokud jste samozřejmě počítaly i Otenbu, což se zkrátka musí. Kara nechápala co byl dívčin záměr, ale pravdu řečeno, bylo jí to tak nějak fuk. Neměla teď zrovna dvakrát náladu se s někým bratříčkovat čemuž nepomáhal ani Gokuho humor.
"Tak hele, nevím co potřebuješ, ale s problémy ti pomoct nemůžu, peníze pro tebe nemám, holky se mi nelíbí, v okolí se nevyznám a za ten štěkot jsem se už omluvila. Ještě něco? Pffffff." Mrmlala zatímco se cpala polévkou a neodpustila si ani nějaké to srkání. Jaký to na houby den.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게