Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Okami Inuzuka & Yami
Lesy v zemi Ohně
Když se na mě všichni ti pobudové dívali, tak se najednou jejich pozornost přemístila k jedné žena, která se najednou objevila ze stínů a po chvíli společné konverzace všichni utekli.
Když se na mě žena podívala na mě a na Yami, tak se nás zeptala, proč jsem tady, jestli mě doma neučili, že nemám sama chodit po lese. „Já jsem Okami Inuzuka a tohle je Yami, touláme se zeměmi a hledáme někoho ke komu by jsme se mohly připojit, můj minulý tým se rozpadl a tak jsem zase samy ještě byl se mnou jeden kluk, ale ten se taky někde ztratil,“ řeknu jí. 'No možná jsem toho řekla až moc,' řeknu si pro sebe.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Okolí lesů v Ohnivé zemi bylo docela poklidné, jak se ženě při jejím putování v pozvolném tempu zdálo. Za celou dobu, co zemí procházela, narazila sotva na pár potížistů, kteří neměli na práci nic jiného, než vyhledávat konflikty, pokaždo to však byla jen parta otrapů nebo slabých pobudů, co ani nestáli za větší pozornost. Čím blíže středu se však nacázela, tím méně rušivých elementů potkávala. Vypadalo to, že si tu dokázali udržet docela úctyhodný pořádek, což z jedné strany dokázala uznat, ovšem z té druhé bylo o to zarážejícím, že tak hladce proklouzávala nepřátelským územím.
Právě procházela mezi stromy, když tlumené vrčení a povykování vzdálené jen několik metrů od ní upoutalo její pozornost. Že by nějaké malé vzrušení po několika dnech osamoceného bloumání?
Fialovláska se s tichým našlapováním přiblížila o něco více k centru hluku, které vzápětí odhalilo několik otravů, obtěžujících malou holku se psem. Mei s patrným zklamáním poznala, že se jedná o stejné hlupáky, kteří se již pokoušeli přepadnout i ji.
"Jeden by si pomyslel, že si po poslední lekci dáte pokoj a vy místo toho přepadnete malou holku," vystoupila ze stínu stromu s letmým úsměvem na tváři. Okamžitou pozornost mužů, jež si získala, přešla bez povšimnutí. Jejich následné zděšení si však náramně vychutnala.
"Vidím, že jsem vám utkvěla v paměti. To mi skutečně lichotí. Teď se ovšem nabízí otázka, zda budete pokračovat ve své současné činnosti a budeme si muset zopakovat naše předchozí setkání, nebo se okamžitě seberete a zmizíte odsud dříve, než si rozmyslím nechat vás jen tak odejít i podruhé," rozevřela fialkové oči doširoka. Muži si sotva stačili vyměnit poplašené pohledy, načež se bez jediného slova rozutekli jako krysy na všechny strany. Mei přivřela částečně víčka a pobaveně se nad tím jevem pousmála. Teprve poté její pohled vyhledal dívku, u jejíž nohou stál bílý pes. Fialovláska si obě stvoření prohlédla zkoumavým pohledem.
"Co jsi zač? To ti rodiče neříkali, že se nemáš sama potulovat v lese?"
Okami Inuzuka & Yami
Lesy v zemi Ohně
Okami s Yami procházely lesem, když Razaki taky někam zmizel, tak pokračovaly samy lesem. Cesta jim ubíhala celkem pomalu, protože samy nevěděly, co budou dělat a kam půjdou. „Tak co Yami, kde se vydáme teď,“ zeptala se mladá Inuzuka trochu smutně svého psa, protože byly zase samy, ale nedostavilo se jí odpovědi, protože ani Yami nevěděla, kde by se teď měly vydat.
Po nějaké době na chvíli zastavily, aby si odpočinuly a něco snědly. Asi po dvaceti minutách se zase daly do pohybu, kdy se před ní objevili nějaké lidi. 'Ach jo, kdo to je vypadá to na bandity,' řekla si pro sebe Okami a dívala se na Yami a tak se rozhodly, že to vezmou na okolo, dokud si jich nevšimli, ale bylo už pozdě a tak se hnědovlasá dívka rozhodla, že se pokusí utéct, ale nevěděla, že jsou někteří i okolo nich, takže teď mohly jedině bojovat, ale i tak jich bylo celkem dost.
Goku
Přístav Kusake, země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Když se Kara vracela, Goku se už cpal polévkou, kterou jim mezitím servírka přinesla, na což se plně soustředil, dokud si vedle něho dívka opět nesedla a nahlas si nepostěžovala.
„Hmm?“ odtrhl se muž od jídla, zadíval se na Karu, načež přejel pohledem k Tekuovi a posléze opět k černovlásce.
„Hele nic si z toho nedělej, Karo-chan! No a co že tě vodehnal? Na světě je chlapů dost a ty seš mladá a sexy! Jejich pozornost si získáš dřív než řekneš bentouhohóhohó~!“ pustil se muž hned do dobře míněného, avšak zcela zcestného utěšování, které posléze kompletně pokazil, když se sám nechal naprosto očividně rozptýlit příchodem druhé dívky, oděné celkem dost spoře.
Zatímco se Tsuga blížila, prohlížel si ji Goku pohledem od hlavy k patě a zpět, podivně se u toho culící a podpírající si vlastní bradu dlaní.
„To víte že jo, slečno~!“ pobídl tmavovlásku okamžitě k přijmutí místa u jejich stolu, když se na to sama optala, načež ji nechal se usadit a na zanedbatelnou chvilku se odmlčel.
„Poslyšte, už ste přemejšlela o modelingu? Máte pro to naprosto ideální úhly!“ pustil se s ní hned rozverně do řeči, aniž by před jejím pohledem uhnul tím svým.
„Tady to je,“ položil mezitím hostinský Tekuovi o pár stolů dál pod nos misku s rýží, tak, jak si mladík poručil, a odebral se zpátky za pult. Přesněji řečeno černovláskovi tu misku pod nos spíš dost nevybíravě mrsknul, než položil. Co také očekávat, v takovémto městečku, v putyce podobného ražení, a od člověka jako byl tenhle tlouštík. Z obyčejné rýže přeci jen žádný zisk moc nekoukal, tak nač si takového hosta hýčkat.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
‚Copak školu, Mineki. Harém, to je to slovo,‘ pomyslel si, ale hned myšlenku zapudil. On chtěl přeci jen jednu, žít s ní, milovat ji a mít děti. Sarkasticky vysloveného senseie ignoroval, ačkoliv málem rozmáčkl krabičku se sirkami. Ten smrad ho začínal vážně štvát.
Zaslechl za sebou kroky. Shiori se k němu přiblížila a ve tváři jí hrál zmatený a stydlivý výraz. Dokonce se zeptala, jestli si smí dát špekáček. Byla tak roztomilá! Mladíkovi se vrátila dobrá nálada. „Jasně, že můžeš, Shiori-cha~n,“ zavrněl a vstal. „Pocestní se nenechávají hladoví. To je základní pravidlo, které platí na cestách,“ zazubil se. Našel si pohodlně vyhlížející pařez, na nějž se usadil, a začal si opékat špekáček. Mlčet však nemínil.
„Tak…,“ načal, aby přivolal pozornost všech přítomných, „budeme si muset promluvit. Nejprve bych rád něco tady k sourozencům, Aimi, Mineki. Zdá se, že mě moc nemusíte. Fakt bych vám rád připomenul, že jste to hlavně vy dva, kdo chce jít se mnou, ne obráceně. Já vás tu nenutím zůstat. Tak se netvařte, jako bych vás unesl.“ Jeho výraz se zase změnil v obvyklý bezstarostný. „A teď ty lepší záležitosti. Jestli spolu máme nějak fungovat, měli bychom si důvěřovat. To se lehčeji řekne, než udělá. Pro mě je to jednoduchý, protože nejsem nukenin. Prostě jsem dal výpověď a odešel. Ale vy utíkáte před svýma vesnicemi, ne? Možná by se hodilo vědět, co jste vy čtyři zač. Pochopte, nemůžu vás chránit, když nevím, proti komu jdu.“
Teku Naware
Hostinec Niku no Kuishinbou
"Soukromí? Ložnice!? Vzrůšo?!? Já ji zabiju!" zuřil ve svých myšlenkových pochodech Teku a škubala se mu ruka, se které by mohl černovlasé napálit do zad salvu nití, ale ještě mu zbývalo dost rozumu, aby se uklidnil.
"Tady ne. Jestli ji zabiju tady přede všema, tak by to byl prů*er. Uklidni se, když tak ji zabiješ jinde... A nebo nezabiješ. Na toho hromotluka nemáš... Měl by ses fakt uklidnit. Zachránila ti kejhák! Když ji zabiješ, byly by z toho zbytečné potíže..." uvažoval dál, když spatřil, že si přisedává k tomu obřímu chlapovi z lodě. Když si všiml, že si k nim přisedává nějaká holka, na okamžik zauvažoval, jestli by se k nim také nemohl přidat. I když je to dlouholetý samotář a sólista, po dnešku věděl, že by se své plánované msty nemusel ani dočkat, pokud by si nenašel někoho, kdo by mu byl ochotný občas trochu pomoct ze svízelné situace, jako například dneska.
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Keď som stála v izbe toho hostinca, v miestnosti, kam ma pozval jeden môj potencionálny zamestnávateľ, nebolo mi všetko jedno. Dalo sa to špecifikovať ako vražda? Podišla som bližšie k jeho telu, ktoré bolo opreté o stenu. Katanou, ktorá bola ešte stále zasunutá v pošve, som ho ťukla do hrude. Následne som mu tvár odtlačila na druhé rameno a započúvala som sa do ticha. Dýchal? Nedýchal? To bola otázka. Nakoniec ale muž niečo nevrlo zamrmlal a ja som s úľavou prevrátila očami. Tá tupá rana do jeho spánku nebola smrteľná, len ho omráčila. Aká to úľava. Mnohý sa mohli spýtať, ako som sa v tejto situácií ocitla. No možno o tom niekedy niekomu porozprávam. Začala som nad tým seriózne rozmýšľať práve v momente, keď som kráčala k jednej z ostoličiek, kde som mala prehodený plášť. Táto práca mala byť ževraj jednoduchá. Možno trocha zvrátená? No kto vie. Bola som žoldnier, predávala som svoje telo či už na účeli boja, alebo niečoho iného. Reálne som v tom nevidela príliš veľký rozdiel. No.. úprimne ma tento jedinec, ktorý teraz slintal na podlahu prekvapil. Ešte po mne nikdy nikto nechcel, aby som sa po vyzlečený správala ako kruela a vrazila mu.. a poriadne. No.. asi mal to čo chcel? Tie peniaze, ktoré som si zobarala z jeho nočného stolíka som si určite zaslúžila. Nemyslela som si, že bude mať nejaké námietky.
"Tak.. asi ďakujem?" Zamrmlala som na odchod po tom, ako som cez svoje polonahé telo prehodila plášť a upevnila som si ho pri krku lankom, tak, aby mi nespadol z ramien. Katanu som si znova zasunula za opasok, otvorila som dvere do hostinca a vyšla som z jeho izby. Pár krát som si pohodila vrecúško s peniazmi v rukách. Zdalo sa mi ľahké, neprimerane ľahké.. a malé. Nie vážne, za toto som si mohla kúpiť tak maximálne rybu na špajdli dole v prístave. Povzdychla som si. Týmto tempom nikdy žiadne peniaze nezískam. Keď som ale schádzala zo schodiska do hlavnej časti hostinca, prekvapil ma počet ľudí, ktorý sa tu nachádzal. Vrecko peňazí som schovala do vnútorného vrecka plášťa a ruku som krížom položila na rukoväť katany. Taký starý zvyk, ktorý mi už mnoho krát zachránil život. Chcela som si sadnúť za bar, no prekvapil ma štekot psa. Zvedavo som sa pozrela na toho malého potkana a rozmýšľala som, na koľko spôsobov by sa dal taký pes spraviť, aby bol jediteľný. No.. mäso ako mäso nie? Tento pes ale nakoniec pribehol k nejakému dievčaťu, žene.. kunoichi? V očiach mi začalo iskriť. Ešte viac, keď som uvidela aj pomerne skúsene, bitkami otesaného muža. Možno to bol presne ten typ ľudí, ktorých som hľadala. Pristúpila som teda k ich stolu, aj keď s rukou na rúčke katany som musela vyzerať naozaj priateľsky.
"Hej.. môžem si prisadnúť?" Spýtala som sa hrubším hlasom, než by sa na dievča môjho výzoru, výšky a veku patrilo. Hoc, nie že by som to vedela ovplyvniť. Pozrela som sa najprv na velikána, potom na dievča. Môj pohľad bol pomerne chladný, teda .. ani nie tak chladný, ako skôr nezaujatý. No nepríjemný a priamy. Dalo by sa to nazvať prepalovanie? Proste som ľuďom neuhýbala pohľadom, ak sa naše oči stretli.
Kara Momochi
Tým Goku
Hostinec Niku no Kuishinbou
Přejela Tekua zvědavě pohledem, jelikož ho předtím viděla jen zpovzdálí, ale nevypadal moc přívětivě. Dokonce by se dalo říct spíš mrzutě, protože černovlásku nezaujatě odbyl.
"Páni, ty jsi mi nějak nerudnej. Tak promiň, netušila jsem, že jsi s těmi chlápky chtěl být osamotě. Příště zkuste ložnici, tam je více soukromí. Ale chápu, na veřejnosti to je větší vzrůšo, co?" Když domluvila, věnovala Tekuovi spiklenecké mrknutí a i s Otenbou zamířila pryč. Cestou se výmluvným úsměvem snažila omluvit za předešlý štěkot, ale nevypadalo to, že by jí někdo vůbec věnoval pozornost.
"Vážně, že já se vůbec snažila někomu pomáhat." Zvolala nabručeně, když usedla zpátky ke stolu.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Teku Naware
Hostinec Niku no Kuishinbou
"Rýži..." Řekl potichu, když se k němu hostinský přiloudal. Při počítání peněz zjistil, že mu zbývá tak na jídlo a nocleh na den, případně na dva, pokud bude šetrný. Déle tady ani být nemínil. Měl v plánu cestovat někam jinam, jedno kam, ale hlavně, aby tam byl klid. Shrábl peníze zpět do brašny a pokusil se nějak pohodlně usadit a v klidu uvažovat, co dál, a kde a při jaké příležitosti sehnat nové peníze. V klidu moc dlouho neuvažoval. Poblíž totiž zaslechl hlučný štěkot. Patrně si nevšiml, že dovnitř přitančili i hromotluk s onou holkou, která mu před méně než hodinou trošku pomohla z oné prekérní situace.
"Probůh, už zmlkni..." zavrčel tiše Teku, když štěkot pořád neustával. Podle několika nadávek několika hostů zřejmě nebyl jediný, komu otravný štěkot vadil. A pak náhle přišla i jeho majitelka, kterou k jeho nepřekvapení nebyl nikdo jiný, než ona holčina.
"Hele, cením si, že jsi mi tam trošku píchla, ale jestli nemáš pádný důvod, proč mě otravovat, tak si vem tu uštěkanou potvoru a dej si odchod." řekl Teku, otrhl od ní oči a začal hypnotizovat stůl, čekajíc na objednané jídlo.
Kara Momochi
Tým Goku
Přístav Kusake, země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Nikdo jí nepronásledoval, což bylo trošku podezřelé a tak se radši vrátila pro případ, že by onen červenooký klučina i přes její pomoc stejně nebyl schopný utéct. Jak se však ukázalo, muži jí pronásledovat ani nemohli, jelikož byla ona ulička z obou stran zatarasená hliněnou zdí.
"Že by..." Zamyslela se nahlas, když v tom vedle dívky dopadl Goku.
"My o vlku a vlk za dveřmi." Řekla směrem k hromotlukovi a usmála se. Takže si jen tak náhodně nezmizel, ale skutečně i on chtěl červenoočkovi pomoct, což bylo trochu překvapující, neboť byl spíše ten typ, který preferuje držet se od problému co nejdál. Problém byl však vyřešen a tak si Goku opět vzal pytle na svá bedra a mohli opět vyrazit dál. Tedy až po chvilce, neboť jeho poplácání na záda Kaře málem vyrazilo dech.
Nemělo cenu na noc někam vyrážet a tak zamířili k nejbližšímu hostinci. Nemuseli chodit daleko, neboť zde byl jeden kousek od přístavu. Po chvilce dorazili na místo.
Vešli dovnitř do hostince, kde už panovala vcelku veselá atmosféra. Nijak to nehrotili a tak si jednoduše sedli k nejbližšímu stolu, kde je ihned také obsloužili. Kara si servírky ani nijak nevšímala, dokud Goku neupozornil na její obleček.
"Eh... Nějak mě přešla chuť." Odpověděla na jeho poznámku a pohledem propalovala Otenbu, který šmejdil po hostinci. Najednou se však zastavil a začal štěkat. Lidé v hostinci se začali naštvaně otáčet a nadávat. Kara na něho tiše houkla, ale on nepřestal a tak vstala a zamířila za ním.
"Co ti sakra hrabe? Ještě nás vyrazej." Zašeptala tiše na Otenbu, když v tom si všimla, proč vlastně štěkal. U stolu totiž seděl Teku, nebo-li ten klučina, kterému před malou chvílí zachránila zadek v oné uličce.
"Ha?! Ty?! Kde máš ty svoje kámoše?" Zeptala se sarkasticky a ohlédla se. Lidé na ně ještě chvilku zírali, ale když se černovláska ohlédla, rychle si zase začali hledět svého.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku
Přístav Kusake, země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Teku staříkovu snahu pomoct mu kompletně zignoroval a místo toho se opět pustil do ulic přístavu. Jeho neomalenost a oči mu zajistili pozornost prakticky na každém kroku. Lidi se mu vyhýbali, divně po něm koukali, tu a tam zazněla z neznámého zdroje i urážka.
Když mladík vstoupil do hostince, klasický hospodský šum se v něm na okamžik ztišil a většina pohledů se obrátila k němu, načež si hosté začali opět všímat svého a bavit se dál.
Po vyjednání pokoje už jen zbývalo se najíst.
„Co to bude?“ optal se Tekua hostinský, který se k němu po pár minutách konečně dostal, „a máš čim platit?“ přeměřil si ho podezřívavým pohledem.
„Yó!“ seskočil mezitím na zem vedle Kary ze střechy domku, vedle kterého černovláska stála, Goku, který se najednou opět zjevil, a s pokynutím ukazováčku s prostředníčkem od čela se na ni zazubil.
„S těma lumpama sis poradila celkem slušně...! Dobře, s tim bezkulčákem sem fakt soucejtil... Ale jinak pěkný! Úplněs to pořešila za mě, hehé~! Na to bych si klidně zvyk,“ pochválil dívku muž, při čemž ji mohutně poplácal po zádech a politoval nakopnutého útočníka, načež si od dívky gentlemansky převzal pytle se zásobami, saké, a vykročil si to pryč.
„Ah! Ale co to saké!? Řikal sem ti ať mi to nevychlastáš a ty ho tolik napliveš tomu týpkovi na záda! Takový plejtvání! Za to u tebe mam večeři!“ nahlédl jedním okem rozhořčeně hrdlem do flašky, načež ji zašpuntoval a uložil.
Brzo na to se i oni ocitli v hostinci, který si shodou okolností vybral i Teku. Goku si ho ale buďto nevšiml, nebo se záměrně tvářil, že ho nevidí.
„Dobrej! Co si dáte?“ přitočila se k nim chvilku na to, co se usadili, servírka a zářivě se na ně usmála.
„Dvakrát ramen krásná slečno!“ oplatil jí zářivý úsměv Goku, chvilku ji sledoval odcházet, načež se obrátil na Karu. „Hele, řekni jí pak, jestli by nám ten vobleček nepůjčila. Úplně tu sochu vidim! Kara-chan s korbeli v sukýnce jen taktak kryjící její pantsu!“ zabodl za servírkou palec a spiklenecky se na černovlásku uculil, načež spustil zanícený popis své idei, co mu při pohledu na servírku múza přinesla.
Teku Naware
Přístav Kusake, hostinec Niki no Kuishinibou
Roztočil řetěz a mrštil jej plnou silou co nejdál. Když jej sledoval, jak letí vzduchem, přelétá nějaký člun, a poté s hlasitým žbluňknutím a vystříknutím vody dopadá do moře, poskytlo mu to aspoň částečnou a lehkou úlevu od vzteku. Ale i to muselo stačit, vyhledat si něco nebo někoho, co by prošpikoval svými nitkami nebo něčím utloukl si teď nemohl dovolit. Obrátil se a spatřil, že všechno je v pořádku a lidi jdou plynule dál. Prošel kolem nějakého tlouštíka a možná až příliš hrubě strčil do nějakého dlouhána, který to neustál a spadl do vody. Bohužel pro staříka, který se snažil černovláska přivolat k sobě, si jej Teku nevšiml. Když spatřil, že obloha už je temná, rozhodl se, že rychle vyhledá místo, kde by mohl přespat. Nějakou putyku, hostinec nebo hotel, bylo mu jedno co. Taky pociťoval hlad, a ke své hrůze zjistil, že své zásoby jídla pozbyl v oné temné uličce - brašna s jídlem se mu musela vyprázdnit, když ho muž s kusarigamou strhl dolů k zemi. Začínal z toho všeho být čím dál víc rozmrzelý a naštvaný. Šel pomalu s davem, a v duchu přísahal, že dalšímu člověku, co jej naštve, něco dost nepěkného provede.
Po chvilce chůze přístavem nalezl hostinec. Pomalu vešel dovnitř, zašel rovnou za hostinským a po chvilce vyřizování si zajistil pokoj, prvně se ale potřeboval najíst. Posadil se ve stinném koutě a snažil se nevnímat klábosení dalších hostů. Prohledal, co mu zbylo v brašně a po kapsách, a k jeho velkému štěstí se trocha peněz ještě našla.
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje
Tekua muž s kusarigamou už málem vytáhl z kouře až k sobě, ale Kara ho včas popadla a začala se s ním přetahovat, což jim získalo čas použít Otenbu a flashbang, co měl psík v tlamičce.
„Ghhh! Ty šmejde!“ zatáhl muž v kabátu znovu pořádně za řetěz.
„Tak co je!? Dělejte! Sejměte tu holku a dostaňte toho-BACHA!“ dirigoval své kumpány z druhé strany kouře rozčílený Taka, který si ale flashbangu na rozdíl od nich všiml dostatečně včas, aby stihl zavřít oči. Hned na to zalilo uličku jasné světlo.
„Kusoyar-...! Uuuuu!“ zanadával chlápek s kusarigamou, když ho záře oslepila, ale nedořekl, protože se mu zaryla noha černovlásky do rozkroku a on ze sebe místo toho vydal jen vysoké zaúpění, chytl se za postižené místo a klesl ochromeně na kolena. Druhý, ten s holí, si zatím jen mnul oči a mumlal nejmenovatelné nadávky, takže se jak Kaře, tak Tekuovi podařilo kolem dvojice prosmyknout ven z uličky, kde si to Kara s pytli a Otenbou zamířila na jednu stranu a Teku s řetězem a kusarigamou, jejíž součásti řetěz byl, na druhou.
„KUSO! Neschopáci mizerný!“ zaskřípal Taka zuby, když to viděl, schoval svou čepel zpátky do rukávu, a vystřelil ven z uličky za Tekuem.
Stihl to akorát, protože hned na to, když se jeho kumpáni rozkoukali a chtěli vyrazit za ním, jim v tom zabránila tlustá, hliněná zeď, která vyjela ze země přímo ve východu z uličky a ze které se posléze vysunul i strop, který se napojil na druhou stranu slepé uličky, čímž v ní dvojici uvěznil v jakési hliněné hrobce. Toho si ale Taka, který se umě ztratil v davu a stínech noci, už nevšiml.
Teku mezitím doběhl až do doku, kde chtěl zahodit kusarigamu i s řetězem.
Když se rozkřikl na čumili, civilové mezi nimi nahodili rychle výraz, že se jich to vůbec netýká a šli si po svých a ti drsnější se zašklebili a procedili mezi zuby pár nadávek, načež si i oni všímali dál svého.
Jen jeden starší pán, stojící v pootevřených dveří jednoho rohového domku naproti jednomu molu, si Tekua všímal dál. Vlastně se tvářil dost naléhavě a gestikuloval na něho, ať k němu jde.
„Hej, chlapče! Všechno jsem to viděl! Vím, co je to za mizery! Nevzdají se jen tak! Pojď sem... schovám tě!“ snažil se šeptat a mluvit hlasitě zároveň, aby mu Teku stojící opodál rozuměl.
Teku Naware
Přístav Kusake
Nevěděl, co se děje. V totálním zmatku ještě podpořeném všudypřítomným hustým dýmem ztratil přehled o situaci. Poznal, že tře břichem o zem dozadu, pak dopředu, patrně z té přetahované dívenky a maníka s řetězem. Kara si neodpustila poznámku k situaci, na což Teku nereagoval. A zrovna když už se zdálo, že se vše vyjasní, zakryla mu oči a pak už jen slyšel šleh flashbangu. Začal si v tom zmatku připadat zoufale a totálně nejistě. Pak vedle něj přistál konec řetězu a slyšel Karu cosi zahulákat na rozloučenou.
"C-co? Jo, snad..." Zamumlal zmateně, když se snažil vydrápat na nohy. Popadl konec řetězu, rychle se prosmekl mezi dvěma gorilama od Taky a pak už zamířil doprostřed ulice plné mnoha zmatených a zvědavých lidí, kterým neušlo, co se za zády těch dvou dělo. Teku se rychle začal potýkat s řetězem. Trvalo to poměrně dlouhou chvíli, neustále byl totiž poměrně zmatený, částečně s ním cloumal vztek a před zraky tolika lidí si připadal nesvůj, ale přišlo mu to jako jediné místo, kde by si na něj ti tři nedovolili právě kvůli tolika přihlížejícím lidem. Když se vymotal z řetězu, obrátil se zpět k přístavu, kde by se mohl nenápadně vytratit a zamíchat se do davu. Řetěz ještě svíral v ruce, chtěl ho tam totiž mršit do moře a to co nejdál, aby alespoň nějak ventiloval svůj vztek.
"Na co tu všichni civíte?" Zeptal se lidí, kteří na něj koukali, poněvadž už ho to dost dopalovalo.
Kara Momochi
Tým Goku
Kara se Tekua pevně držela, když v tom se najednou začal jaksi cukat. Ovšem, že v tom měl prsty chlápek s řetězem, který si černovláska začal přitahovat asi jako psa na vodítku. Vtipné přirovnání pro někoho, kdo je z klanu Inuzuka. Kara však Tekua stále držela a tak začala přetahovaná, asi jako když dvě náctileté fanynky chtějí podpis od svého vysněného idola a hádají se, která půjde první. Kouř pomalu začínal mizet.
Otenba mezitím pozorně sledoval situaci, kdyby náhodou přišlo ono zmíněné znamení, ale byl tu menší problém a tím bylo, že stál za skupinkou a tudíž by onen záblesk neoslepil všechny. Nikdo si ho však zatím nevšiml a i kdyby ano, tak by stejně nepředpokládali, že by pes mohl cokoliv udělat, takže si ho klidně všimnout mohli.
Jakmile kouř vymizel natolik, aby se dalo vidět alespoň na metr před sebe, rozhlédla se kolem.
"Hele, zlato, nechci jako nic říkat, ale co s tím řetězem na noze? Ne, že by to nebylo roztomilé, nebo tak, ale moc daleko s tím asi jako neutečem no." Řekla zamyšleně a pohlédla na Otenbu, který se zatím nezpozorován připlížil do středu skupiny. Jakmile byl blízko u Kary, na znamení pokynula rukou a onen malý nevinný psík pustil flashbang z tlamy na zem. Kara okamžitě zakryla Tekuovi oči a samozřejmě zavřela i svoje. Stejně tak udělal i Otenba. Následoval rychlý záblesk.
Když bylo po všem, rozeběhla se k chlápkovi s řetězem, kopla ho do intimních partií a vyrvala mu konec řetězu, který hodila Tekuovi, aby mohl utíkat.
"Žij dlouho a blaze špunte, zase někdy zablbnem." Zvolala na černovláska, sebrala pytle a i s Otenbou začala utíkat pryč. Už jen, aby byl Teku natolik inteligentní, aby začal utíkat taky.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje
Když muž svou holí minul, udělal krok vpřed a hodlal s ní zaútočit Kaře bodnicí na břicho. Ta mu ale mezitím kolem hlavy hodila dýmovnici a sama se za ní vzápětí vrhla.
„Oi!“ zakřičel za ní naštvaně útočník, ale to už dýmovnice vybuchla a uličkou se začal šířit kouř.
„Pojď s náma bez keců kluku a já ti ty tvoje kukadal nevydloubnu,“ pohrozil Taka Tekuovi na zemi, když tu si i on všiml přilétající bomby.
„Bacha!“ vyhrkl ten s kusarigamou, když dýmovnice přistála a Teku k Takovi natáhl ruku, načež od dýmovnice oba muži odskočili vzad v tu samou chvíli, co se z ní vyvalil kouř, ze kterého se po Takovi vrhlo pár černých lanek.
„Gh!“ zatnul muž s šátkem naštvaně zuby, když ho lanka jen těsně minula a pár mu jich udělalo díry v kabátě.
„Co to mělo bejt!? To udělal ten kluk!? Co je sakra zač!?“ přemýšlel Taka, zatímco sledoval na zemi se válející černá lanka, co se ho ještě před chvilkou pokoušela zabít.
Trojice teď stála kolem kouře s Karou a Tekuem uvnitř.
„Nenechte ho zdrhnout!“ zařval Taka přes kouř na dvojici nohsledů, co stála na druhé straně, díky čemuž se probral ten s kosou a řetězem, načež se zamračil a pořádně za řetěz zatáhl, aby dostal Tekua z kouře a mohl ho se svým parťákem zpacifikovat.
Nějakého psa za sebou evidentně žádný z nich neřešil.
Teku Naware
Přístav Kusake
Už už viděl, že by mohl konečně uniknout, to by ale ten druhý mamlas, který narozdíl od svého kolegy dával pozor a byl připraven, nesměl ovládat zbraň aspoň na takové úrovni, aby ho aspoň svedl trefit. Při pádu na zem si vyrazil dech. Když se ho snažil znovu popadnout, všiml si, že Taka vytáhl zbraň, druhý mu stále drží nohu v řetězech a ten třetí se věnuje té holce. Patrně na ni chtěl zaútočit. Tekuovi neušla jeho politá záda, která podle něj byla příčinou, proč se mu ten tupec nevěnoval. Hlavní bylo, že byl právě slušně v loji. Měl smíšený pocit strachu a vzteku, ale moc se dělat nedalo. Rozhodl se, že jim alespoň zkusí zasadit poslední úder. Překulil se na břicho a natáhl ruku k Takovi. Vypadalo to i celkem přirozeně - Teku právě leží na zemi, obklíčen ozbrojenými osobami a vztahuje k němu ruku, čím patrně prosí o milost. To by se mu ale v ruce nesměly ukrývat vražedné zbraně. A zrovna když, rychle jako vržený kunai, z jeho ruky vyletělo směrem k Takově hrudi šest štíhlých ostrých černých nitek, všude okolo něj se rozlehl kouř. Jestli Teku Taku trefil, to nezjistil, ale ani v nejmenším nepochyboval, kdo to způsobil. Ten někdo se ho chytil a vtiskl mu do ruky kunai. Rudoočka napadlo, že ta holka musí být tak trochu cvok, když se do něčeho takového dobrovolně míchá. Jelikož spatřil, že nitky se mu do rukou ještě nezatáhly, pohotově je odřízl. Nehodlal riskovat, že by si ho mohl nějak přitáhnout.
"Plán? Jaký plán? Co to má všechno být?" zeptal se Teku oním šeptavým, tichým hlasem, se kterým musel překvapený tón znít poměrně legračně.
Kara Momochi
Tým Goku
Muž s holí to moc vlídně nebral, což šlo poznat už jen podle jeho hlasu a faktu, že se na Karu svou holí napřáhl.
"Whoa, jaké to kvalitní dřevo. Kde takovou seženu?" Odpověděla muži na jeho výhružku, když v tom jí bez jakýchkoliv dalších řečí švihl onou holí po nohách. Ze začátku trošku zpanikařila, jelikož upřímně nečekala, že by na ni opravdu zaútočil, ale očividně dokázala zalézt pod kůži úplně každému.
Mezitím se červenoočko pokusil utéct docela zvláštním způsobem. Očividně totiž dokázal ovládat chakru, neboť se dokázal udržet na stěně. Jeden z mužů po něm však hodil závaží na řetězu, které klučinu trefilo a on tak skončil opět na zemi. Kara však právě měla jiné starosti.
Uskočila, aby jí hůl netrefila a sáhla si do kapsičky na zadku. Vytáhla jednu dýmovnici a jeden flashbang, který odjistila a nenápadně dala Otenbovi do pusy.
"Až ti dám znamení, pustíš to na zem, dobře?" Zašeptala s úsměvem a hodila dýmovnici doprostřed skupinky. Sama poté přiskočila k Tekuovi, kterého se chytla, aby ho v kouři neztratila. Ten se rychle rozšířil a tak se nedalo vidět skoro ani na krok. Byla to výhoda, protože na ně nikdo nemohl zaútočit, jelikož by mohli trefit vlastní lidi. Z pouzdra na noze vytáhla kunai a podala ho Tekuovi, kterého se stále ještě držela.
"Neboj, nic nedělej, mám plán. Nohu nepotřebuješ, ne?" Řekla sarkasticky a čekala, co se bude dít.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Saito Hashu
Meiya
Saito provedl drobnou přestávku v rytmu jeho úderů mezi dvěma sestavami, to byla jediná reakce na Tennovu přítomnost, dívka nejspíš ještě spala. Provedl ještě pár výpadů než schoval čepel katany do pouzdra a rozhlédl se kolem.
"To už je ráno?" pronesl trochu ztraceně, takže bylo zjevné, že úplně ztratil pojem o čase. Pohlédl na svoje ruce, ale byly pořád stejné jako předchozího dne. Kdy se mi vlastně přestaly dělat puchýře, ptal se sám sebe, dokud prudkým zavrtěním hlavy nevyhnal zbytečné myšlenky a krátkým pohledem do slunce se probral.
"Čas na snídani!" prohlásil s novou energií a vyrazil do úkrytu ukuchtit něco k snídani a sbalit nějaké zásoby než zase vyrazí. Musel si také zapamatovat, aby při nejbližší příležitosti doplnil zásoby v tomto úkrytu.
"Navrhuji rýži a maso, bude to na nějakou dobu poslední příležitost se pořádně ohřát a dát si teplé jídlo." řekl Saito se trochu ponurým výrazem ve tváři. ani ne půl hodiny poté již byla snídaně připravená a mistr čekal na svoje žáky, aby se k němu připojili a vyslechli si plán cesty a výcviku.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje
„Tak co je? Spolknul sis jazyk nebo co!?“ naklonil se Taka netrpělivě dopředu a štěkl na Tekua, který se odmlčel kvůli bolestivým vzpomínkám, které kvůli zmínce rodičů vyplavaly na povrch.
V následující chvíli ale muž s holí ztuhl, když mu přistála na zádech dávka saké díky Kaře, a s narůstajícím, nasupeným šklebem, se na černovlásku pomalu otočil.
„Ty malej parchante! Chceš chcípnout!?“ vyjel na ni a napřáhl se holí.
Taka s tím druhým to s nechápavými výrazy sledovali, dokud se jim Teku nepokusil přímo pod nosem utéct.
Když to Taka viděl, krátce kývl na svého kumpána s kusarigamou, a ten už věděl, co má dělat.
Roztočil závaží na řetězu a mrštil jím po prchajícím Tekuovi. Závaží se mladíkovi obtočilo kolem pravého kotníku dřív, než se dostal alespoň do půlky zdi, načež za řetěz muž prudce škubl, čímž Tekua strhl dost hrubě ze zdi zpátky k zemi.
„Kampak? Snad ses nechtěl zdejchnout bez rozloučení?“ ušklíbl se Taka, tyčící se nad černovláskem, načež škubl pravačkou a z rukávu mu vyjelo ninjatou podobné ostří.
Muž s holí svou zbraň mezitím chytl jednou rukou za konec a druhou kousek od středu a ohnal se s ní Kaře po nohách, aby ji srazil k zemi.
Teku Naware
Přístav Kusake
Z Takova proslovu si moc nevzal, postřehl jen pár věcí, mezi nimi i otázku : "A kde máš rodiče?". Tím se dotkl jeho citlivého místa. Tekua nakrátko přepadl pocit smutku, strachu a nejistoty při vzpomínce na smrt otce. Nedávat na sobě nic najevo ho teď stálo dost úsilí. Snažil se rychle vzpamatovat, uklidnit se, a soustředit se na chakru, ale vzpomínky jakoby se k němu přichytily jako klíště a čím více se na to snažil nemyslet, tím ostřeji se mu to v téhle krizové situaci vykreslovalo. Situace ještě jeho pocitu zoufalství napomáhala. Zamračil se ještě víc a zkřivil svůj obličej vztekem. Když najednou zaslechl, co se děje za jeho zády, otočil se a výraz hněvu protkaného částečně zoufalstvím z jeho obličeje částečně vyprchal. Spatřil dívku, kvůli které se mu jeden Takův noshled přestal nakrátko věnovat. Záblesk naděje.
"Teď, nebo nikdy..." pomyslel si a odrazil se od zdi, o kterou se opíral, na zeď protější, odkud hodlal vystoupat na střechu a ztratit se, pokud tedy nebude nutné přejít na plán B - boj.
Kara Momochi
Přístav Kusake, země Čaje
Když si partičku prohlédla zblízka, tak si hned uvědomila, že se nejedná jen tak o nějaký pokec mezi přáteli. Zároveň však měla jakési nutkání zjistit, co za pikle vlastně kují. Tudíž i přes to, že jí muž s holí zahrozil a nakázal ať vypadne, si nemohla odpustit do vosího hnízda ještě jednou šťouchnout. Položila pytle a sedla si i s Otenbou na vnější okraj uličky, ve které parta stála, opřela se o zeď a přes roh zaujatě koukala, co se bude dít. Zároveň očkem neustále kontrolovala, jestli by se náhodou někde neobjevil Goku. Nikdy předtím by jí ani ve snu nenapadlo, že by ho mohlo být i s jeho tělem tak těžké najít. Očividně ne vždy můžeš knihu soudit podle obalu.
Napadlo jí spoustu věcí, které by oni muži mohli od kluka s červenýma očima chtít, nad některými se dokonce musela i zasmát, ale ke konečnému výsledku nedošla. Jak by taky mohla, když v podstatě neměla ani šajna, co tam dělá ona sama. Goku však stále nikde a tak se musela nějak zabavit. Krom toho už jí z pytlů pomalu začínaly bolet záda. Když se nad tím tak zamyslela, vzpomněla si, že má vlastně láhev saké, kterou jí Goku dal než zmizel. Doma ve vesnici se děti z klanu jednou sešli s ukradenou flaškou saké od rodičů, ale Karu to nikdy nijak extra nezajímalo. Nyní však měla příležitost si to celé vynahradit. Nalila si trochu do pusy, ale moc dobrý nápad to nebyl. Začala s sebou cukat, jako by se topila a nakonec vyprskla saké rovnou na záda chlápka s holí.
"Tak... Že já bych teda zase šla?" Zeptala se sarkasticky s výmluvným výrazem ve tváři.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje
„Snad sem se tě už zeptal ne!? Červený bělma nejsou běžná záležitost, pokud teda dotyčnýho někdo nekuchnul kunaiem do ksichtu nebo mu neprdlo fakt hodně žilek. Každopádně je jasný, že ani jedno neni moc zdravý... Ale ty celkem zdravě vypadáš, prcku. Takže co seš zač? Nějaká vzácná vada nebo co? Vodkaď seš? A kde máš rodiče?“ pokračoval ve svém ledabylém výslechu Taka, s rukama založenýma na prsou, měřící si Tekua pohledem od hlavy k patě.
Nohsled s holí se mezitím otočil na Karu.
„Vodprejskni,“ zavrčel na ni a výhružně se zamračil, při čemž zesílil stisk kolem své hole.
Atmosféra houstal a Goku pořád nikde.
Teku Naware
Přístav Kusake
Teku čekal, že přijde něco takového. Tedy spíš to, že ona osoba mu nejspíš takto odvětí. Ale nějak nečekal, co přijde poté, a sice že jej do uličky kdosi postrčí. Zapotácel se, chtěl se otočit a odejít, jenže co čert nechtěl, stáli tam dva ozbrojenci, jeden z nich byl ten, co do něj vrazil na lodi. Za ním už mezitím ze stínu vyšel třetí. Teku se obrátil na něj, trochu se vztekem a trochu se zvědavostí, jak dál zareaguje. Možná proto si nevšiml dívčiny s nákladem a psem, která přistoupila k nim. To, že mu ten s šátkem nechtěl nabídnout práci mu bylo jasné už od začátku, ale tady už to začalo být poněkud vážné. Nedával na sobě nic znát. Rozhlédl se okolo sebe. Nemělo smysl bojovat, rozhodně ne na takto malém prostoru. Byl pod tlakem. Musel se rychle rozhodnout, jak se od těch tří individuí dostat, jak se jich zbavit. Trochu se zamračil.
"A co přesně chcete vědět?" Zeptal se. Snažil se získat co nejvíce času. Opřel se o zeď. To bylo ono! Únik po zdech a po střechách. Mohl se o to minimálně pokusit. Výraz v jeho tváři zůstal nezměněný. Ti dva se zbraněmi nevypadali moc inteligentně, ale jejich šéfa nechtěl podceňovat, tušil, že by se mu to nemuselo vyplatit. Začal pomalu a nenápadně čerpat chakru do nohou.
Kara Momochi
Přístav Kusake, země Čaje
Vykračovala si v hromotlukově stínu, jako by se nechumelilo a sem tam pohledem prozkoumávala okolí. Nedalo se říct, že by se jí tu nelíbilo, ale ani opak nebyl pravdou. To však bylo vcelku jedno, byla by kdekoliv jen proto, aby už nemusela být na té pitomé lodi. Už jen myšlenky na ni jí obracely žaludek naruby. Alespoň ale dostala z krku ty otravné anbu a navrch dostali i nějaké to jídlo, takže to vypadalo, že by už všechno mohlo pro jednou být na cestě k lepšímu. Ze zamyšlení jí však vyrušily pytle, které jí přistály v náruči společně s flaškou saké s tím, že je má podržet. Než se stihla rozkoukat, Goku už byl ten tam.
"To má být vtip, že? Řekni mi, že to je jen vtip." Podívala se otráveně na Otenbu, který jen nevinně zakroutil hlavou.
"Prej podržet... Pche. Asi brzo podržím něčí krk dva metry nad zemí." Dobědovala nakonec a přehodila si pytle přes rameno. Chvíli chodila kolem a ptala se kolemjdoucích, jestli náhodou neviděli kolem běžet nějakého obra, ale nikdo jí nebyl schopný odpovědět, nebo jí neodpověděli vůbec. Rozešla se tedy směrem ke skupince, která stála na okraji jedné temné uličky s tím, že se zeptá jich. Čím víc se však přibližovala, tím víc si nápad zeptat se jich rozmýšlela. Nakonec k nim ale přeci jen přišla.
"Ty kráso, tady se jedou drogy ve velkém." Zamyslela se nahlas při pohledu na červené oči klučiny, který stál ve středu skupinky.
"Tak moment..." Docvaklo jí najednou. Tohle byli muži, kteří s nimi předtím byli na lodi. Ti muži, kteří se přece bavili o nějakém klučinovi s červenýma očima. Tenhle červené oči měl a dokonce byl podobnej tomu, který byl na oné lodi taky. Náhoda? Kara asi po dnešním dni nebude jediná osoba, která už na žádnou loď nevleze, ale to koneckonců nebyl její problém. Goku byl stále pryč. Bylo to, jako když jí jednou utekl Otenba, ale Goku byl spíš jako medvěd. Ne, že by se o sebe nedokázal postarat sám, ale černovláska zkrátka nechtěla stát hodinu na místě a čekat na něj a rozhodně už vůbec nechtěla nést pytle.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje
Taka se ušklíbl a otráveně si povzdechl.
„Šmarjá kluku, ty nemáš vůbec cit pro situaci,“ pohlédl znovu na Tekua. Do toho v tu chvilku z jeho slepého bodu kdosi strčil, čímž dotyčný zařídil, že se černovlásek ocitl v uličce tak jako tak, ať už chtěl či ne.
„Máš zajímavý voči, prcku. Co seš zač?“ uchechtl se Taka a odlepil se zády od zdi, o kterou se celou dobu opíral.
Za Tekuem stanuli oba dva Takovi společníci a zastoupili mu únikovou cestu. Jeden z nich držel v ruce hůl a druhý kusarigamu. Ve tvářích jim hrál úsměv typických podržtašek, cítících se v přítomnosti svého šéfa všemocně.
„Bingo!“ zazubil se Goku s hvězdičkami v očích, když z jednoho pytle po delším šátrání vytáhl bílou flašku, o jejímž obsahu nebyl pochyb.
„Já věděl že námořníci nezklamou, hehé~! S tímhle zdrojem inspirace se to bude sochat jedna báseň,“ liboval si, když si hodil oba pytle přes rameno a s flaškou saké v druhé ruce s dali s černovláskou znovu do chůze.
Goku se akorát snažil oddělat špunt zuby, když tu si všiml, jak z jedné z postranních uliček, kterých bylo podél hlavní třídy celkem dost, vystoupil párek v kabátech, ten samý, co se s nimi plavil, a tiše jako myšky se připlížili k opodál postávajícímu Tekuovi a strčili ho do protější černé uličky. Ten třetí, s šátkem, nebyl nikde na dohled.
Goku se zastavil a chvilku to jen mlčky sledoval, načež si povzdechl a nechal špunt špuntem.
„Mam dojem, že toho budu litovat...“
„Hele, Karo-chan, mohla bys to chvilku vzít...? A ne že mi to všechno vychlastáš!“ podal muž dívce jejich proviant i s flaškou, načež se zahleděl do postranní uličky těsně vedle nich a chvilku na to v ní už zmizel jako krysa ve stínech.
Teku Naware
Přístav Kusake
Cesta nebyla tak dlouhá, jak si představoval. Když se probíral, spatřil, jak načervenalá obloha přechází v tmavomodrou a v dálce zahlédl pevninu. Rychle si zkontroloval věci a čekal, až doplují. Na lávce z lodi si všiml chlapíka, co do něj dřív narazil, spolu s osobami, se kterými dřív mluvil. Ignoroval to, počkal, až bude místo a sestoupil na pevninu. Rozhlédl se. Pár lodí, rez, prach, lidi vystupující z lodi, kterou právě přijeli a několik opilých námořníků. Povzdechl si a vykročil. Jak už pro něj bylo zvykem, lidi na něj udiveně koukali, nebo spíše na jeho oči. A najednou hlas a náznak toho, aby zašel do jedné temné uličky.
"Nepřijde mi, že byste se k tomu, abyste mi o tom řekli víc museli skrývat ve stínech. A jak vlastně můžete vědět, co by zrovna pro mě byla pravá práce? Ostatně, pokud mi o tom chcete říct víc, proč nepřijdete blíž vy?" zeptal se. Mluvil pomalým, ledově klidným a skoro šeptavým hlasem, ale dost nahlas, aby to osoba ve stínu zaslechla. Pro jistotu se připravil, kdyby ho chtěl ten někdo do uličky zatáhnout nebo něco takového, ale nemyslel si, že by mu jen tak mohli něco udělat, obzvlášť ne na ulici před zraky několika dalších lidí.
Kara Momochi
Paluba lodi Kamome, na cestě do země Čaje > Přístav Kusake, země Čaje
Cesta se zdála být dlouhá. Možná až příliš. Nejspíš to ale bylo tím, že Kara počítala každou vteřinu a neustále vyhlížela, kdy už budou v cíli. V zemi Čaje vlastně nikdy nebyla, ale nebylo to tak, že by se tam nějak zvlášť těšila. Z toho, co slyšela vlastně ani nebylo o co stát.
Goku si v klidu lenošil v síti a Otenba dřímal pod ním. Ne moc dobrý nápad vzhledem k tomu, co by se mohlo stát, kdyby na něj hromotluk spadl. To by ale nejspíš bylo jedno, protože by udělal díru i do lodi a nejspíš by je všechny sežrala nějaká mořská obluda. Nad tím vlastně ještě ani nepřemýšlela, nad tím, jestli jsou lodě bezpečné. V podstatě jí to ale bylo fuk, neboť se musela neustále soustředit na svůj žaludek. Snažila se ležet v klidu, ale i tak jí to moc nepomáhalo. Bůh se však naštěstí rozhodl zakročit a tak zbytek cesty tak nějak utekl. Konečně se na obzoru objevil maják a oni bez komplikací zakotvili v přístavu. Kara na nic nečekala a začala se plazit ven z lodi. Cestu ji však zkřížili oni muži, kteří měli nějak naspěch. Černovláska na ně však hodila bobek. Ne doslova samozřejmě.
Až na pevnině se jí konečně udělalo alespoň o trochu líp, i když stále převládaly negativní pocity. Čekala, než se z lodi vytulení Otenba a zbývala vyřešit poslední věc - kam vyrazit. Tušila však, že má Goku něco v plánu a tak to nechala na něm. Ona sama se totiž v zemi Čaje vůbec nevyznala a tak musela spoléhat, že hromotluk ano.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku, kapitán Shoutarou, muž jménem Taka a jeho parta
Paluba lodi Kamome, na cestě do země Čaje > Přístav Kusake, země Čaje
Zbytek dne se celkem táhl. Na lodi se mnoho nedělo. Goku devadesát procent času lenošil ve své síti. Občas pochrupoval a občas si ze spaní cosi mumlal.
„Mmchmm... Hehe... prý Goku-sama... bwehehe...mhmm...“
To a podobné věci. Zkrátka „umělec“.
Když se měl večer přehoupnout v noc, loď konečně doplula do svého cíle a tím byl menší, ošuntělý přístav nesoucí název Kusake. Tohle místo vidělo krásu tak před dvěma staletími, když Sedmý hokage ještě žil a znaků Skrytých vesnic po světě běhalo podstatně více.
Teď to už byla ale jen díra.
Kamone zakotvila a spustila lávku, aby se mohlo těch pár pasažérů vylodit, mezi nimi i Teku. Zajímavé bylo, že hned po zakotvení se trojice chlápků v kabátech zdekovala jako první. Kam se poděl jejich zájem o rudoočka?
„Oi... Oi!“ šťouchl do Gokua, rozvaleného v síti na palubě, kapitán Shoutarou.
„Mhmmmhm... He...? Co-Co je?“ zavrtěl se napoprvé Goku, načež se napodruhé zavrtěl ještě víc a konečně se probral. Ospale zamlaskal, zamžoural očima jako vyoraná myš a rozhlédl se kolem.
„Sme tu, vystupovat!“ zamračil se na něho muž v kapitánském klobouku a založil si ruce přísně na hrudi.
„Aha...Uvaaah... Tak my dem,“ protáhl se hromotluk, když se trochu rozkoukal, a naklonil se na stranu, aby slezl, načež pod ním síť praskla a on sebou flákl o palubu. Kapitánovi při tom stekla pomyslná kapka po hlavě.
„Život na moři je tak poetickej... a uspávací, zív...! Viď, Karo-chan? A pohni trošku...“ vykračoval si to Goku po lávce z lodi s úsměvem někoho, kdo si dokonale odpočinul a zarelaxoval, a koukl se přes rameno na černovlásku, kterou vzápětí i popohnal. V podpaží si totiž nesl dva pytle plné jídla, které se rozhodl považovat za ono „jídlo po cestě“, které jim kapitán slíbil, a spěchal proto, že se z paluby za nimi začínal ozývat jakýsi nerudný, sílící křik.
O pár metrů dál v hlavní ulici, vedoucí z kotviště hlouběji do přístavu, se mezitím na Tekua kromě všech těch zvědavých a znepokojených očí, které mladíka s rudým bělmem sledovaly, zahleděl i pár lstivých.
„Pssst... Psssst! Mladej! Jo, ty! Nechceš si vydělat pěknej balík peněz? Měl bych pro tebe job, na kterej seš ty přesně ten pravej, heh!“ oslovil černovláska z jedné z postranních uliček ten chlap s šátkem, který s ním cestoval i na lodi, a naznačil mu, ať jde blíž.
Skrýval se ve stínech dost dobře a ve tváři mu hrál lišácký úsměv.
Teku Naware
Paluba lodi Kamome
Jeho vzpomínky se stávaly čím dál temnějšími. Pamatoval na vážné boje, na první dny, kdy utekli a vzpomněl si i na tu chvíli, kdy mu zemřel otec. Pamatoval strach, který při tom prožíval a zároveň mu to připomnělo, proč vlastně dělá to, co dělá, proč se snažil přežít. Loď mezitím vyplula a zrovna se snažil od temných vzpomínek utéct k nějakým veselejším, když v tu chvíli do něj někdo vrazil. Ten někdo se ozval, že se omlouvá. Teku nic neřekl, jen se na něj otočil a propálil ho pohledem, který jasně říkal, aby si dal odchod a dál nerušil. Když osoba odcházela, stále ji sledoval a přitom si v duchu říkal, jakému idiotovi mohl překážet hned na přídi, takřka na okraji lodě, že do něj vrazil. Každopádně viděl, jak onen muž přišel k dalším dvěma, cosi si mezi sebou sdělovali a pak zmizeli. Přeletěl pohledem zbytek paluby, zahlédl pár lidí, mezi nimi pochrapujícího hromotluka. Otočil se zpět k moři a sledoval dál vlny, jak se rozbíjely o loď a dál už dění na lodi ani nevnímal, jen se zaposlouchal do šumu vln. K tomu si vytáhl z batohu něco k jídlu. Čas od času si ukousl, ale jinak tam pořád takhle stál. Zahleděl se po okolí, jestli je okolo pouze moře, či jestli vykukuje nějaká skalka či ostrůvek, čehož využil drzý racek a jídlo mu z ruky ukradl. Nespokojeně zahučel, pak se otočil, posadil, opřel se o batoh a začal odpočívat. Nebylo moc, co dělat a ani si neměl s kým povídat, takže to bylo jedno z řešení, jak rychle přečkat aspoň část cesty.