Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Tým Saito
Na cestě
Saito Kazuko opravil. Ne duše, ale mysl. Dívka se v duchu vypeskovala. Vlastně nechápala jak dokázala slyšet tak odlišnou věc, ačkoliv Saita to naštěstí očividně nijak netrápilo.
Pustil se totiž do řeči s Egaem. Šedovláska, spíš zaujatě než vyděšeně, sledovala vlkovu reakci. Nebylo pro něj totiž ani trochu běžné, že by na něj mluvil kdokoliv jiný než Kazuko. Když už tak na něj vesničané hulákali věci jako: "Padej ty stvůro!" nebo "Zmiz prašivá bestie!" místo toho, aby je byť jen napadlo, že je mnohem inteligentnější než jakýkoliv obyčejný vlk. Zvířecí reakce však byla překvapivě vyrovnaná. K něčemu tak přízemnímu jako je štěkání nebo kňučení by se nesnížil, vytí bylo naopak příliš vznešená na komunikaci s člověkem. Ale z krátkého zavrčení, kterým Saitovi odpověděl, dívka, která byla zvyklá na dlouhodobé hledání jemných nuancí a odlišností ve vlčí intonaci, nevycítila ani trochu nepřátelství. Myšlenka napouštění kůže chakrou zněla sice trochu děsivě, ale ve své podstatě šlo o velmi důmyslnou taktiku. Jistě, únik z nebezpečné situace byl nepochybně také velmi užitečný, ale... víc než prchání je důležitá obrana. Jinak se boj nikam neposune. Alespoň tak to v první řadě dívce přišlo. "První varianta mi zní nejbližší." odpověděla tedy stručně směrem k mužovi.
Ten se mezitím přesunul k tréninku také pro ní. V dlani se mu objevilo jakési drobné světélko jasné chakrově modré barvy. Popsal dívce, že jde o soustředění chakry do jednoho bodu a mezitím jí ukázal jak technika vypadá ve stále složitějším provedení. Kazuko plamínky sledovala zdánlivě netečně, v nitru jí ale přišly nádherné. Jako stovky namodralých světlušek, které se kolem ní vznášely. A potom najednou zmizely.
Další cesta pokračovala potichu. Dívka se natolik zažrala do tréninku, že si pomalu nevšímala ani cesty pod svýma nohama natož změny krajiny kolem. Zaznamenala jí jen tak okrajově. Většinu své pozornosti ovšem soustředila na představu modrých světélek. Ze svých dřívějších tréninkových let věděla, že představovat si to o co se člověk snaží je klíčové. Tedy alespoň jí vždy přesná a silná představa pomáhala. Kromě toho koncentrování chakry do bodu nebo plochy jí alespoň částečně učil již mnich. Jenže to stejně nebylo až tak jednoduché.
Šedovláska brzy zjistila, že je zde hned několik náročných faktorů. Nejtěžší bylo především nepolevit v pozornosti. V takových případech totiž člověk ztratil nad plamínkem kontrolu a ten se buď rozplynul do ztracena nebo se naopak začal nekontrolovatelně rozšiřovat do stran a nabírat na síle. Nemluvě o tom jak náročné bylo rozdělit svoje soustředění do několika bodů najednou. Kazuko začala poctivě s jediným plamínkem. Ten jí opravdu nečinil sebemenší potíže, ačkoliv za chůze byl celý trénink vůbec náročnější než na místě. Jenže už v případě dvou plamínků Kazuko přišla na neřešitelný problém. Opticky mohla kontrolovat jen jedno ze světélek a než se stihla zaměřit i na to druhé, zmizelo. Zjistila tedy, že jí její vlastní oči spíše zrazují než pomáhají a zkoušela trénovat chvíli poslepu. To s sebou pochopitelně neslo jedno úskalí a to, že nemohla kontrolovat svůj výsledek. Ale prostě tak nějak... cítila, že ví kde oba plamínky jsou a když nakonec otevřela oči, už si byla v pocitu natolik jistá, že oba plamínky se jen mírně zakomíhaly a zůstaly na svém místě. (Dodnes je záhadou jak to, že se dívce podařilo jít poslepu a do ničeho nenarazit ani si nerozbít nos. Zřejmě šlo o chvilkové štěstí.) Se stejným pocitem, a tentokrát i otevřenýma očima, se Kazuko snažila pokračovat i se třemi, čtyřmi, pěti i šesti. Každou chvíli něco selhalo a ona se musela snažit znovu, ale přeci jen zřetelně viděla postup. Pokud bude pokračovat dál a dál měla by se dostat na vyšší a vyšší čísla.
Z dalšího snažení jí ovšem vytrhlo Saitovo zařvání při kterém málem dostala infarkt. Vzhledem k tomu, že se soustředila pouze na trénink a nebyla ani v nejmenším připravena varovat svoje ušní bubínky a tak vyskočila málem půl metru do vzduchu.
Z lesa se po chvíli vynořil volaný Tenno a Saito zavelel k vybočení cesty a přípravě tábořiště. Kazuko se s Egaem jako obvykle neustále po boku vydala sbírat suché dříví, ačkoliv to nebyl úplně jednoduchý úkol v lese, který měl částečně podmáčené podloží a většina klacků kolem byla nedůvěryhodná a zetlelá, ale nakonec se jí přeci jen podařilo nasbírat alespoň pár náručí něčeho relativně přijatelného. Kromě toho se nemusela strachovat jít i o něco hlouběji do lesa, alespoň ne z hlediska bloudění, protože vlčí orientační smysl i čich jí jednoduše dovedl zpět k Tennovi.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Saito Hashu
Na cestě
"Řekl jsem mysli, ne duše, i když to někdo může považovat za to stejné." opravil Kazuko klidně, poté co dopověděla co měla na srdci. "Znamená to, že se naučíš být klidná ve většině okolností, znamená to také poznání sebe sama a další věci, ale to přijde spíše časem, než tréninkem, i když se k tomu dá trochu... popostrčit." dokončil vysvětlování a přesunul se k tématům o něco palčivějším.
"Eagova odolnost se dá vylepšit několika způsoby, napuštění chakry do kožichu, to bych doporučil já nebo nějaká technika dovolující mu únik z nebezpečné situace. Nebo také klonování. Limit je jen tvá představivost." Pak obrátil pohled k vlkovi.
"Chápu to dobře, že jsi inteligentní, že? Tak si... štěkni? Zavrč? Nebo co to děláš za zvuky, tu možnost, která se ti líbí." Po těchto slovech před sebe natáhl dlaň a nad ní se objevilo drobné namodralé světýlko chakry.
"A tohle je trénink na cestu pro tebe Kazuko. Je to velmi jednoduché, prostě soustřeď chakru na jedno místo nad svojí dlaní a pak ji tam udrž. Bude se ti to hodit při lékařské technice, kdy se, pokud ji dobře chápu, ovládá chakra, kterou pošleš do systému pacienta." S těmi slovy se pousmál a z jednoho světýlka se staly dvě, pak čtyři, osm a než se nadála, byly všude okolo ní, stovky a tisíce drobných světýlek.
"Je to celkem jednoduché ze začátku, pak je to jako hnízdo včel." Po těchto slovech svěsil ruku a světýlka v okolí zmizela.
Pak už jen tiše šel podél Kazuko a Egaa po zybtek dne, zanechávajíc Tenna jeho utrpe... tréninku. Když se pozdě odpoledne zastavili, prostředí kolem nich se již změnilo. Houby nahradily divoké stromy a na zemi sem tam už začala růst i normální tráva, přesto však bylo vše až příliš tmavě zelené, než aby to člověk označil za 'normální krajinku.'
"TENNO!" zařval najednou, jakmile se zastavil uprostřed cesty. Chvilku počkal, než se objeví jeho žák a pak spustil:
"Nebudeme to pro dnešek přehánět a pokud nás někdo pronásleduje, tak nás stejně brzy dožene tímhle tempem, takže uděláme dobře, když tu na ně počkáme. Pojďte, sejdeme trochu z cesty a utáboříme se. Kazuko, sežeň dřevo, pokud možno suché. Tenno.. najdi dobré místo a raději si sedni, já se podívám po vodě." vydal instrukce a vyrazil ho houští po straně cesty.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les poblíž přírodního onsenu
První se ujala slova Yami, která vyjádřila svou myšlenku. Tamaki se na ni smutně usmál, ale nic neřekl. V jeho výrazu toho byly vyjádřeny bolest i zklamání nad nějakou vzdálenou vzpomínkou. Následně černovláska pohovořila o důvodu jejího útěku. Nic neřekl, ani když promluvili ostatní. Promluvil až po chvíli. „Yami-san, z ničeho tě neobviňuju. Pokud byla smrt pro tvou matku vysvobozením, zachovala ses správně. Nebudu ti nic vyčítat. Shiori-chan, nevím, před kým utíkáš, ale měla bys počítat s tím, že jestli jsi utekla z výcviku, jsi oficiálně nukenin. Ale neboj,“ mrkl na ni, „já tě ochráním. Mineki a Aimi-chan… Nejsem žádnej chudáček. Jen jsem po vás chtěl, abyste se rozhodli, zda mi věříte nebo ne. Pokud mi nevěříte, jak mě vůbec můžete následovat?“ nechápal.
Krátce se odmlčel, načež si povzdychl. „Yami-san… Mělas pravdu, když jsi řekla, že každý před něčím utíká. Já… utekl jsem před svým mladším já… Něco se stalo a… Já už neměl na to, abych byl ninja. Na rozdíl od vás jsem prostě podal hokagemu svou rezignaci, takže po mě nikdo nejde…“ Raději změnil téma. Pořád před sebou viděl ty nenávistné obličeji plné bolesti. „Shiori-chan, Yami-san? Ještě jste mi neřekly, odkud jste…“
Goku, Taka a jeho parta
Země Čaje, přístav Kusake
Soudě podle výrazu chlapíka s tyčí, který se mimo jiné neměl ani moc ke zvedání, měli Tsuga s Gokuem o jednoho nepřítele méně.
Když to hromotluk viděl, se spokojeným úsměvem si oprášil ruce a ohlédl se, aby se podíval, jak si vede dívka. Když ale spatřil, že si vede až moc dobře, vyvalil oči a rychle spráskl dlaně v pečeť.
Těsně před tím, co dívčin meč vyskočil ze své pochvy a vrhl se rozpárat břicho jejího oponenta se mezi Tsugou a tím mužem vysunula ze země stejná hliněná zeď, která předtím zaštítila Gokua před salvou kunaiů, a oba tak od sebe násilím oddělila.
Pokud Tsuga včas zareagovala tak do ní ani vrazit nemusela. Jejího nepřítele ale už při vzniku nabrala vrchní hranou do brady, díky čemuž sebou ten ničema praštil na záda a pořádně si cvaknul zuby.
„CO BLBNEŠ ŠMARJÁ!? DYŤS HO MOHLA ZABÍT!“ zahulákal na Tsugu vyjeveně Goku.
Prchající Taka si mezitím přes rameno zkontroloval, že jeho past nezabrala tak dobře, jak doufal, a že má černovlásku pořád v patách.
Ten hromotluk ale nebyl nikde vidět, takže se zdálo, že se zbavil alespoň jeho.
Toto zjištění mu vehnalo do žil novou energii a odvahu a on prudce zabrzdil, načež si shodil Tekua z ramene na zem a obrátil se čelem k Inuzuce.
„Ty fakt nevíš když přestat, co!? Neposlušný malý holčičky nesnášim ze všeho nejvíc! Potřebovala bys pořádnou lekci poslušnosti, a tu ti já s radostí dám!“ zaprskal na černovlásku, načež trhl pravačkou, z jejíž rukávu mu vyskočila rovná dlouhá čepel, kterou u něho mohla Kara pozorovat už předtím v uličce, a vrhl se proti ní.
Fér souboj jí ale rozhodně dopřát nemínil. Těsně před ní máchl mečem naplocho k zemi, čímž nabral trochu prachu a hlíny na jeho špičku, a mrštil jí ho do očí.
Masamoto Tenno
Tým Saito
Meyia
*Jo, beru to zodpovědně. Doufám, že to k něčemu bude, protože jestli ne...*
Domyslet si konec věty, že by toho chlapa zabil, nešlo. Připadalo mu to komické. Ani by se ho nedotkl. Nevěděl by, odkud a co ho to vlastně zasáhlo, jestli to byla jedna katana, nebo jich byl tucet.
Navíc, byl by ho vůbec schopen napadnout? Doopravdy napadnout, právě s tím vražedným úmyslem? Pravděpodobně ne. Bez rozmyslu dokázal zabít kohokoliv a nějak ho to netrápilo. Ale tohohle člověka nikdy. Byla to jediná osoba, která pro něj kdy něco udělala a starala se o něj jako o vlastního.
S těmito myšlenkami kráčel dál, rozhlížel se, hledal ten nejhorší terén, což při Saitově nasměrování nebylo vůbec těžké a doufal, že se někde neztratí. Živočichové ani bandité tu nežili, takže pohybům kolem věnoval jen minimální pozornost. Když už by tu někdo byl, bylo by to proto, aby se skryl a tudíž nebylo potřeba někoho napadat. Tedy, takhle si to alespoň představoval. Samozřejmě ten hlásek úplně vzadu jeho hlavy stále opakoval, že se zde může skrývat prakticky kdokoliv a vůbec nezáleží na tom, jestli se tu jenom skrývá. Tenno by pro něj stále představoval potenciální hrozbu.
V dalším okamžiku málem umřel. Tedy, byl o tom alespoň přesvědčený. Kdyby totiž pokračoval tímhle směrem, zabořil by se do bahna ještě víc a jeho skupina by ho za žádných okolností nenašla. Zřejmě. Možná by ho vycítili podle chakry, ale otázkou by bylo, zda by k němu došli včas.
Jinak cesta probíhala v podstatě jako doteď. Bahno, praskající kořeny, ostny, kosti, kořeny o které se člověk přerazí a tak dále.
*Zlatej sníh!* pomyslel si Tenno.
Kara Momochi
Tým Goku
Proskakovala mezi makibishi jako by se nechumelilo, když v tom se kuličky, které na nich byli zčistajasna rozzářily.
"Tohle je..." Vyhrkla tiše a rychle si zakryla oči. Ozval se výbuch, který následoval záblesk, poté už jen ticho. Až po pár vteřinách černovláska konečně otevřela oči. Pohledem rychle zkontrolovala Otenbu. Ten na tom ale nebyl zrovna dvakrát nejlíp. Jakožto pes si samozřejmě oči nemohl nijak zakrýt a tak jeho jediná ochrana bylo jejich zavření, což samo o sobě nebylo dost.
"Promiň, měla jsem být víc obezřetná." Zabědovala naštvaná na sebe sama a pohledem sledovala Taku prchajícího pryč. Nemohla ho nechat utéct, ale ani nemohla Otenbu opustit. Rychle ho tedy popadla, položila na své rameno a opět vyrazila za Takou i s psíkem na svém rameni. Netrvalo dlouho a už mu byla zase v patách. Potom co udělal ho už nehodlala jen tak nechat odejít. To si ještě užije.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Asura Tori
tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Nakonec jsem opět v týmu a to jsem ho ani nehledal. Řeknu si v duchu a podívám se už poněkolikáté na uši té ženy, která nás vzala pod svá ochraná křídla. Trochu se ošiji a střetnu svůj pohled s vlkem, který jde po boku té dívky, která je jak se zdá u naší velitelky nejdéle. V hlavě se mi okamžitě objeví obrázek, jak vlk útočí na mého hada a jí ho. Noha se mi na chvilku zastaví ve vzduchu než se mi ji konečně podaří rozpohybovat, tak dívka s vlkem se stihnou vzdálit o dva kroky. Doufám, že má toho svého vlka pod kontrolou. Pomyslím si a pak už dám pohled dolů a pokračuji v cestě.
Pomalu se blíží noc, když na nás sensei promluví, o tom že bychom se měli snažit chovat nenápadně. Nenápadně? To jde s tím co tady máme? Pomyslím si, ale nijak to nekomentuji.
Když procházíme uličkou za velitelkou, tak mám celou dobu pohled stočený k zemi, což by si sice někdo mohl vyložit, jako že bych sensei čuměl na pozadí, ale ve skutečnosti se dívám na zem.
Proč mi tohle připomíná uličku, ve které se prochází vězni cestou na popraviště? Pomyslím si, přičemž tahle myšlenka mi zajistí, že se můj pohled až do hostince ze země nezvedne.
Jakmile nám sensei ukáže stůl, ke kterému máme vyrazit, tak mlčky vyrazím a sednu si co nejblíže k rohu místnosti. To, že si pak vedle mně sedne dívka s vlkem mi na klidu ubere stejné množství jako mi blízkost rohu přidala.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Tým Saito
Oblast Meiya
Dívka byla ráda, že už nic nemusí říkat. Pořád jí bylo trochu proti srsti se vybavovat i když Saito byl nyní jejím "mistrem" a tudíž s ním i s Tennem měla do budoucna trávit de facto všechen svůj čas. Na Saitovo shrnutí tedy jen velmi nenápadně kývla, ačkoliv si nebyla ani trochu jistá jak si má vykládat mužův negativní postoj vůči drápům. Ona na ně ostatně byla zvyklá, takřka se s nimi sžila... co na nich bylo až tak špatného...? Prozatím se ovšem rozhodla se na nic neptat. Saito měl očividně ještě něco na srdci, takže ho nechtěla přerušovat.
Velmi stručně jí sdělil, že přes trénink raitonu, lékařského ninjutsu ani Inuzuka technik cesta nevede. To se dalo čekat, ačkoliv se kdesi uvnitř v dívce přeci jen ozval tichý hlas plný zklamání.
Saito pokračoval přes drápy (své výhrady opět nespecifikoval, ale dívka se dozvěděla alespoň to, že i Tenno s touto zbraní má nějaké zkušenosti) a výcvik Egaa až zpátky ke Kazuko. V šedovlásce opět zahořel slabý plamének naděje když se Saito zmínil co by ji naopak naučit mohl. Element, tělo, mysl i chakra... Všechno bylo pro úspěšnou cestu shinobiho nesmírně důležité, jenže kde začít..? Muž nechal volbu jen a jen na dívce a ta se ze všech sil snažila ve své mysli analyzovat všechna odvětví, porovnat jejich přednosti, důležitost i svou úroveň v jejich ovládání. Jenže to bylo zatraceně složité. Nejraději by se do tréninku vrhla po hlavě a začala se vším najednou, ačkoliv výsledky by pravděpodobně byly prachbídné.
Po několika mlčenlivých minutách usilovného přemýšlení se nakonec ozvala. "Taijutsu i fyzická kondice jsou důležité, to nepopírám..... Nejpřínosněji teď ale zní poznání vlastního elementu a techniky. Jenže..... předpokládám, že k tomu je potřeba dost dobře ovládat vlastní chakru. dívka se odmlčela. "Co si mám představit pod ovládnutím duše..... nemám tušení." zabředla opět do nejistého mlčení. Tohle bylo setsakramentsky složité rozhodnutí. "Takže... bychom mohli... začít s ovládáním chakry?" pronesla nakonec ještě víc potichu. Uvědomila si jak nezvyklé pro ní je užívat ve větě slovo "my". Takhle dosud mohla mluvit jen o sobě a Egaovi. Bylo to zvláštní.
"Co se týče Egaa, určitě máte pravdu. I když je mi poněkud záhadou jak toho docílit." donutila se alespoň na chvíli zvednout zrak a tázavě se na Saita podívat. Cítila, že někde hluboko uvnitř k tomuhle muži začíná pociťovat důvěru. Koneckonců, tohle celou dobu hledala. Někoho kdo by jí dokázal učit.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Muž vyrazil s ďalším kunaiom oproti mne, aj keď tento nehodil. V behu som si wakizashi prehodila do ľavej ruky a teraz už voľnú pravú, som položila na rúčku katany. Môj plán bol pomerne jednoduchý. Zatiaľ čo by som Wakizashi vyblokovala jeho kunai, katanou som mala v pláne rozpárať mu brucho. Nemala som problém s tým, niekoho zabiť. Nech už to bolo akokoľvek blbým a krvavým spôsobom. Už pri behu sa na mojej tvári objavil úsmev. Bolo vidieť že podobnými situáciami celkom žijem. Boj bol jednoduchý. Človek mal nepriateľa, ktorého musel zabiť, alebo sám zomrel. Omnoho jednoduchšie než chodenie po hospodách a hľadanie práce, než rozmýšľanie nad tým, komu veriť a komu nie.. a podobnými somarinami.
Saito Hashu
Na cestě
Saito kráčel lehkým svižným krokem mezi mechem a neviditelné cestě mezi obřími houbami a keři plnými trnů, o které byste se bodnout nechtěli, a celou dobu poslouchal svoji novou svěřenkyni. Zjevně toho měla dost co říct, ale Saitovi nic z toho moc radost neudělalo a když se dostala ke svým drápům, nejraději by udeřil hlavou do zdi, možná by ji u toho i zbořil, ale poblíž žádná zeď nebyla, jen houby a do těch se hlavou udeřit neodvažoval. Kdysi tu totiž viděl kostru, které houby rostly z lebky a on nechtěl zkoušet možné způsoby, jak se tam asi dostaly.
Nakonec ještě řekla něco o Egaovi, ale to bylo vše. Prozatím z ní měl Saito dojem, že se u ní střídají fáze nemluvení a vodopádu slov.
"Takže.. dva učitelé, nesourodé zaměření, problémy s rodinnými technikami... drápy." shrnul to Saito do pár stručných slov, přičemž to poslední skoro vyplivl.
"Začnu od těch nejzjevnějších, ale i nejproblematičtějších částí. Nemůžu tě naučit raitonové techniky, lékařské jutsu ani techniky klanu Inuzuka. Ne že bych nechtěl, ale sám je neovládám, mým elementem je voda a mojí silnou stránkou je kenjutsu, potažmo taijutsu." poté co vyřknul tyto slova se však povzbudivě pousmál. "Ovšem pokud jde o taijutsu, málo kdo se mi vyrovná. A také umím ovládat svoji chakru a řekněme, že s hledáním vlastního směru a tvorbou svých vlastních technik mám nemalé zkušenosti. A pokud jde o drápy... mám k nim trochu výhrady, ale pokud na nich trváš, Tenno by ti možná mohl ukázat pár triků, až se někde zastavíme. Co se Egaa týče, jako vlk má přirozeně poměrně velkou sílu a rychlost, ale jako každé zvíře, má i své slabiny a první na kterou se s ním budeme muset zaměřit je jeho odolnost. Taktika "dej maso, vem kost" patří mezi ty nejjednodušší a pro zvířata nejsmrtelnější, takže zapracujeme na odolnosti jeho kůže. A ty Kazuko... záleží jen na tobě. Můžu ti pomoci ovládnout tvůj element, tvé tělo, tvoji mysl i tvoji chakru a záleží jen na tobě, kde chceš začít."
Jen co to dořekl, ozvalo se zašustění listí keře a stranou od nich se vynořil Tenno. "Výborně! Rád vidím, že to bereš zodpovědně." pochválil ho, když viděl zabahněný obličej svého žáka. "Jen tak dál." pokýval hlavou a ukázal prstem směrem podél cesty, kousek od Tenna. "Tím směrem je to nejhorší. Šťastnou cestu, cha chá!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Mladík jen odevzdaně pokýval hlavou. Tohle byla ošklivá technika. Nesmírně užitečná, ale ošklivá. Tady to bylo ještě docela fajn, pokud tedy člověk nenarazil na ostny nějakých rostlin nebo kosti tvorů, ale ty houby a jimi prorostlá zem byly příjemné.
Sundal si boty a vyrazil na cestu. Saito společně s Kazuko už neviděl, ale tušil, kde jsou. Šel správným směrem, jen horší cestou.
Ze začátku to bylo dobré, spatřil s úsměvem houštiny, odkud se vynořila noční můra pro jeho nervy, jeho soupeř ze včerejšího dne.
*Na něj budu vzpomínat ještě dlouho.*
Země mu příjemně čvachtala pod nohama, když v tom narazil na překvapivě pevné kořeny a jak široký, tak dlouhý, se o ně přerazil.
"Sak..*bleh*...do prd...*flus*...se na to můžu..." klel jako pohan, když si stíral bahno z obličeje.
Kořeny, na které doposud narazil se lámaly a trhaly, tyhle držely zatraceně dobře.
Šel dál, snažil se držet pokynů senseie, ale bylo stále těžší se přemlouvat. Nedokázal se překonat maximálně dvakrát. To ale bylo, když narazil na kosti zvířat. Tady se skutečně bál, že dostane nějakou infekci nebo něco horšího.
Jak se tak soustředil na zem a na to, kam a na co šlape, v jeho slepém úhlu se objevila větev.
Po velice hlasitém zasakrování a dalších druzích klení, rozsekání větve pomocí Niatari a úderu do stromu, po čemž se tam Tennovi zasekla ruka a on jí notnou chvilku nedokázal dostat ven, se vydal znovu na cestu.
"Už abychom tam byli!" zopakoval si tak znovu.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Okami s Yami jdou dáke za Mei, a hnědovláska si všimne, že Asura se k nám přidal, tak se jen pousměje, protože to vypadá na dobrý zvěřinec, pes, had a kočka, trojice, která se jen tak nevidí. Rinu se ze začátku vymlouvá, že nepůjde, ale nakonec se rozhodla, že se teda taky prozatím přidá.
Yami jde mlčky vedle Inuzuky a občas se otočí na ty dva, kteří jdou za nimi. Po nějaké době se podívá na její paničku, ale nic neřekne a raději mlčky pokrčuje dále. Pomalu dojdeme do nějaké vesnice. Když jí procházeli, tak zdejší obyvatelé na ně celkem dost civěli. 'Jejich oči po nás tikají jako by jim uletěly včely, přitom oni sami jsou divní,' řekne si dost otráveně Okami pro sebe a mlčky pokračuje dále.
Po nějaké chvíli jim žena řekne, že mají vejít do hostince a tak tam mlčky vejdou a směřují k jednomu stolu, který je v rohu. Mia ihned odejde a tak se Okami posadí k jednomu stolu vedle Asury, ale nic neřekne a podívá se na Yami, která sedí vedle ní. Poté už je mlčky sedí a čeká, až se vrátí jejich sensei.
Goku, Taka a jeho parta
Země Čaje, přístav Kusake
Tsuga se rozhodla salvě kunaiů vyhnout úskokem, načež vystřelila proti muži, co je po nich vrhal, a Goku si rovněž zvolil svůj vlastní způsob obrany.
Spráskl dlaně v pečeť hada a před ním se ze země vyjela hliněná stěna, která všechny příchozí nože bez problémů zablokovala.
„Ty šmejdko!“ zaprskal chlap, když viděl, že jeho útok na dálku nezabral, načež se s jedním kunaiem v každé ruce vrhl dívce naproti.
Jeho kolega s tyčí by mu i pomohl, ale toho vzápětí smetla ona zeď, která se proti němu zničehonic rozjela po zemi, díky čemuž za sebou odhalila zubícího se Gokuho s dlaní nataženou před sebou.
„Ha! Seš tak blbá!“ ušklíbl se mezitím Taka, když přes rameno zahlédl, jak se Kara s Otenbou proplétají mezi makibishi s kuličkami uprostřed, která pro ně za sebou zanechal, a složil pečeť.
V tu chvíli se všechny kuličky uprostřed ježků jasně rozzářily a explodovaly silou několika flashbangů.
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Tým Saito
Oblast Meiya
Saito a Tenno, očividně též uvyklí převážně kočovnému způsobu života a náhlým přesunům, nebyli o mnoho pomalejší než dívka a tak velmi brzy vyrazili na cestu. Saito pouze rychle vytvořil klona kvůli maskování stop, Kazuko to vedlo k úvahám o tom, že její nový "mistr" je snad zodpovědný člověk.
Saito nejprve promluvil ke svému staršímu žákovi a poměrně stručně ho instruoval, aby cvičil "techniku chůze". Kazuko popravdě řečeno nevěděla co si pod tím představit.
Nebylo jí však dopřáno o tom příliš dlouho dumat, protože záhy přišla na řadu ona. Na Saitovu otázku nejprve odpověděla mlčením, snažila si v hlavě srovnat co nejsmysluplnější odpověď. Potom teprve promluvila svým obvyklým tichým tónem. "Učil mě otec. A on byl Inuzuka." Při zmínce o svém otci dívčinu tvář na chvíli zahalilo utrpení, ale pokusila se ho ihned zahnat. Teď zrovna tu byla důležitější věc než chmury. Trénink. "Takže jsem vždycky trénovala hlavně taijutsu. A to v souhře s Egaem. Když jsem se učila u mnicha, zjistila jsem, že mým chakrovým elementem je blesk. Ale zatím jsem nenašla nikoho kdo by mě dokázal naučit nějaké konkrétní techniky. Ninjutsu kterým jsem se zatím nejvíc zabývala je ovšem lékařské. Ne, že bych byla nějak daleko, ale základy zvládám. A co se týče studia, biologie a praktických znalostí, řekla bych, že jsem na tom docela dobře..." Dívka se na chvíli odmlčela. Teď ještě musela vysvětlit jak je to s její drobnou... "poruchou". Tento detail byl natolik podstatný, že ho nemohla vynechat. "Kromě taijutsu má klan Inuzuka i některá specializovaná ninjutsu. Například Zvířecí mimikry na všechny čtyři. Jenže... já mám takový drobný problém. Mám, aspoň... jak mi to vysvětloval mnich, porušená chakrová zakončení v konečcích prstů, takže když dojde ke zvýšenému proudění chakry, jako je například když se tvoří drápy při Mimkrech, začnu pociťovat obrovskou bolest. Takže techniky ve kterých se koncentruje chakra do konečku prstů vpodstatě nemohu používat. Nebo jsem zatím aspoň nevymyslela jak. Ale... jako náhradu používám speciální drápy, které mi dal vyrobit můj otec. Jsem na ně při boje docela zvyklá." Kazuko za chůze z pouzdra na noze vytáhla dva lehké kovové boxery opatřené zhruba deseticentimetrovými čepelemi ve tvaru drápů, ostrými jak na konci tak částečně na obou stranách hrany. Jeden si dívka hbitě nasadila na ruku, druhý nabídla Saitovi, kdyby si ho náhodou chtěl prohlédnout.
"Co se týče Egaa, je to prostě vlk. To znamená, že je rychlejší a bojovnější než psi a také má o něco lepší smysly. Přede vším čich. Ale je odjakživa zvyklý poslouchat." To bylo vše co dívka chtěla říct. A tak se opět ponořila do mlčení. To ostatně uměla nejlépe.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Saito Hashu
Meiya
Saito si rychle zabalil a doplnil zásobu katan. Pak si dal rychlou sprchu a na závěr sbalil dostatek zásob na delší cestu než se připojil ke svým žákům před úkrytem. Byl rád, že nemusel čekat a mohli hned vyrazit, jediné co ještě před odchodem udělal bylo, že poskládal pečetě a vytvořil vodní klon, aby po nich zamaskoval všechny stopy, které by mohly vést k odhalení úkrytu.
"Tak pojďme, máme před sebou nepříjemně dlouhou cestu. Tenno, pamatuješ si tu techniku chůze? Aby sis ji procvičil, tak si schválně vybírej co nejdrsnější cestu a zkus se co nejvíc soustředit na něco jiného." S těmito slovy vyrazil ostrým tempem směrem na západ, skrz vysoké, stromům podobné, houby porostlé mechem a traviny, které by člověk jinde nenašel.
"Kazuki, Egao, pojďte sem. Včera jsi říkala, že chceš být lepší, naučit se... ovládat sama sebe. Já jsem toho názoru, že než přijde ovládnutí mysli, je třeba ovládnout své tělo a svoji chakru. Alespoň to mě v mládí učili. Takže moje otázka zní: V čem jste dobří?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Za ta léta tréninku pod tímhle člověkem si Tenno zvykl, že pro všechno, co dělají, pro každý další krok, existuje dobrý důvod. Díky tomu přežili takhle dlouho a mladík za to nikdy nepřestával být vděčný.
Také se naučil, že pokud mu sensei něco nebude chtít říct, řekne mu to v pravý čas. Samozřejmě že se nabízela otázka, co ta věc vlastně je. Ale na to bude dost času.
"Dobře, alespoň to bude posun vpřed, že?" prohodil Tenno mezi sousty.
Jídlo si vychutnával, protože skutečně nebylo jisté, kdy se znovu pořádně nají a zároveň tu nebyli tak dlouho, aby si na takový komfort zvykl.
Dojedl, odložil příbor, umyl po sobě nádobí a vyrazil si zabalit. Netrvalo to moc dlouho, při tom málu věcí, co měl.
Naolejoval ještě zbraně, pořádně je vyčistil. Všechny. Jak svou katanu, tak i drápy.
"Třeba se budou ještě hodit."
Vyčistil si zuby a zanedlouho už stál před úkrytem vedle Kazuko.
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Tým Saito
Oblast Meiya
Dívčina pomoc byla Saitem odmítnuta a tak, společně s Tennem, který se objevil o chvíli později, tak trochu rozpačitě postávala a potom přijala talíř s jídlem.
Její stávající situace byla natolik netradiční, že se na jídlo dokonce takřka nepodívala podezřívavě a potom co snědla dvě třetiny porce, položila zbytek na zem před svého šedého společníka. Doufala, že to Saita nepohorší, ale Egao taky musel něco žrát.
Dívka nebyla zvyklá se zapojovat do rozhovoru a tak i teď dělala to, co dokázala nejlépe. Jen tiše postávala a naslouchala. Tenno byl zjevně překvapen Saitovým výrokem, že se budou přesouvat. Nicméně muž svá slova odůvodnil, alespoň částečně. Ne, že by se totiž z jeho slov dalo vyrozumět něco obzvlášť konkrétního. Popravdě řečeno netušila co si má představit pod věcí, která se tehdy ztratila z povědomí lidstva a která se znovu objevila... Zatím ale aspoň měla povědomí o tom kam se půjde.
Na Saitovu poznámku, že si s ní promluví po cestě jen přikývla. Nebyla zvyklá plýtvat slovy. A to ostatně ani časem. Hned jak Saito domluvil si tedy vyrazila sbalit svých pár švestek. Vzhledem k jejímu chudému majetku byla hotova opravdu během chvilky, takže se rozhodla na druhé dva nukeniny počkat před úkrytem.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Saito Hashu
Meiya
"Ne, už je to skoro hotové." odmítl nabídku pomoci od Kazuko a smetl jídlo na talíře.
"Přesně tak, Tenno, přemisťujeme se." potvrdil Saito bez náznaku nadšení a přenesl jídlo ke stolu.
"Věc se má tak. Jistá věc, po které jsem před nějakou dobou pátral, a která se tehdy ztratila z povědomí lidstva, se znovu objevila. Chtěl jsem si dát na čas, zdržet se tady, něco tě naučit a když se k nám včera přidala tady Kazuko, rozhodně jsem nechtěl někam vyrážet, ale situace se změnila... no, zjevně nejsem jediný, kdo by onu věc rád dostal do rukou." Zatím co Saito povídal, házel do sebe snídani jako lopatou aniž by vzhlédl od talíře.
"A abych odpověděl úplně, tak zamíříme zatím do země nikoho, přesněji řečeno na bývalé území Země blesků. Tak se sbalte a vyrazíme, ale nemusíš se bát Tenno, o výcvik tě nepřipravím. A s tebou Kazuko a Egao si promluvím po cestě." S těmito slovy cinkl lžící o prázdný talíř, který okamžitě umyl a šel se sbalit a připravit na cestu.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kara Momochi
Tým Goku
V lidech se sice zrovna dvakrát nevyznala, ale i na tu vzdálenost mezí ní a Takou mohla poznat, že muž není z její společnosti nijak nadšený. Ono taky nebylo divu, když mu černovláska už jednou plány překazila. I tak ale musela být ostražitá, neboť mohl stále skrývat nějaké to eso v rukávu.
Ze zamyšlení jí vytrhl až Takův pohyb, když rozhodil kusy něčeho po zemi. Při bližším pohledu se jednalo o makibishi s nějakými šedými kuličkami. No, nehledě na to, co to bylo, nejspíš to nechtěla nechat vybouchnout přímo před sebou. S Otenbou po boku tedy začli kličkovat mezi makibishi a pokračovali v pronásledování Taky. Koneckonců nemohl utéct daleko. Docela si ale dělala starosti o ty dva, co nechala za sebou. Ne, že by nevěřila v Gokuho schopnosti, ale upřímně nevěřila tý holce. Možná to byl jen mylný pocit, ale něco se jí na ní prostě nezdálo.
Rinu Yukimura
Tým Nekomi
"Hehehe." Drbala se na zátylku s pomyslnou kapkou na čele. Vůbec nevěděla co dělat. Takhle nervózní snad ještě nikdy nebyla. Měla by vzít roha? Či se pokusit bojovat? Mělo to vůbec smysl? Nakonec jí ale ona žena nečekaně nabídla, že by se k nim mohla připojit. Počkat. Co?
"D-Děkuju ale budu muset odmítnout." Odpověděla tiše a už se měla k odchodu. V tom se však ze stromu vedle ní ulomila suchá větev, která spadla přímo vedle černovlásky. Ta s sebou škubla ze strany na stranu a s vytřeštěnými oči pohlédla několikrát po sobě na ženu a poté opět na větev.
"Půjdu! Ale jen prozatím..." Zvolala nakonec poplašeně a doběhla skupinku, která už pomalu mířila pryč.
Jak tak šli, jednoho po druhém propalovala pohledem, ale opatrně, neboť oční kontakt by asi neustála. Doufala, že na ní nikdo nepromluví, že se na ní nikdo nepodívá, prostě jako by tam vlastně vůbec nebyla. Však se tak i cítila. Nervy jí obzvlášť dělal vlk, který si jen tak šel po boku té dívčiny. Neměl by být aspoň na vodítku?
Po chvilce došli do nějaké vesnice, kam je žena vedla. Lidé na ně upínali dost pozornosti. Až by se dalo říct, že přímo civěli, což se Rinu moc nelíbilo, ale nic s tím zkrátka nic dělat nemohla. Po chvilce už naštěstí zmizeli mezi dveřmi nějakého hostince, kde se zašili do rohu a ona tak konečně byla z očí. Mei však ihned někam odběhla a tak zůstala černovláska u stolu sama se dvojicí. Neměla nejmenší tušení, co dělat, tak radši jednoduše zapíchla pohled do země a tvářila se, že je stolička. To jí přece šlo nejlíp.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Tsuga
Tým Goku
Zem Čaja
Pozrela som sa na tých dvoch tajtrlíkov. Teda, určite by vzbudzovali rešpekt.. niekomu inému, aspoň taký zo strachu. No Goku si z nich doteraz pravdepodobne robil hroznú srandu. Pre čo inak by bol jedenaj druhý taký naštvaný? Na Gokuho slová som podvihla obočím a usmiala som sa, no to už sa na nás znova jeden z nich rozkričal a v momente po oboch začal hádzať kunaie. Prvému som sa vyhla, na čo som sa naklonila do strany a začala som tak oblúkom utekať smerom k týpkovi, ktorý kunaie hádzal. Snažila som sa ich odrážať už vytaseným wakizashi, ktorý bol menší a tak sa mi s ním narábalo rýchlejšie. Sama som žiadne kunaie či shurikeny nemala a ani som ich poriadne nevedela využívať .. no obrana? tsche..
Aimi Endo, tým Tamaki
Spokojeně si opékala špekáček, přičemž poslouchala vše jen na půl ucha, ale jakmile zaznělo její jméno, zpozorněla. Moc nechápala Tamakiho, ona mu nedávala nějak najevo, že ho nemá ráda, ani že ho zbožňuje. Mineki bohužel to viděl jinak. Že by měl přeci sensei pravdu? Naklonila hlavu na stranu a poslouchala. Nejdřív spustila Yami-san. Aimi ji měla ráda, chovala se k ní moc pěkně a neměla na ni žádné připomínky. Vyslechla si její příběh. Zbaštila jí to i s navijákem. Přece takováto milá osůbka nemohla lhát, prostě nemohla. Po dívce spustil Mineki, kterému přikyvovala. Teď přišel její čas, aby dělala chudinku, aby je Tamaki učil. Klacík se špekáčkem opřela o nohy a zadívala se na muže.
"Náš příběh už znáte z minula. Můžeme se zdát, že jsme na vás hnusní, ale nevíme komu můžeme věřit a komu ne. Spousta lidí nás málem předhodila tyranii našeho klanu. Moc se omlouvám, sensei, za naše chování." sklopila oči k zemi. Z části to takhle cítila, z části potřebovali hodného ňoumu, který je něco naučí a bude je brát takové jací jsou.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Goku, Taka a jeho parta
Země Čaje, přístav Kusake
Když se Tsuga zjevila ve dveřích hostince, muž s kunaii akorát klopýtl vzad zpátky vedle svého kolegy, když schytal od Gokua čelíčko do nosu.
„Kusoyarou!“ zavrčel vztekle a chytl se krátce za nos, načež se pozornost všech tří přesunula na dívku.
„Co? No, jako, asi ne, ale klidně se přidej, Tsugo-chan!“ zamrkal na dívku krapet zaskočeně Goku, stojící naproti těm dvěma v jakémsi boxerském postoji, načež se na ni zazubil. „...‚Gaki‘?“ zamračil se však vzápětí zmateně a s povytažením obočí se na šermířku vedle sebe ohlédl.
„PŘESTAŇTE KECAT A KOUKEJTE CHCÍPNOUT!“ skočil jim do rozhovoru znovu ten ničema, ozbrojený kunaii, který toho už měl tak akorát dost, a okamžitě po nich oba vrhl, načež sáhl pod kabát a vytáhl jich hned několik dalších, které začal po dvojici metat jako o život.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
lesy v zemi Ohně
Zjitění, že ji všichni tři následují, bylo potěšující. Nečekala, že během jediného dne nasbírá hned trojitou nadílku, ale rozhodně to nebylo na škodu. Spíše naopak. Čím dříve je měla pohromadě, tím více se jim mohla věnovat a především se nemusela opakovat. Otázkou teď ovšem bylo, kam by se s nimi měla vydat. Nocování, když byla sama, mělo jednoduché řešení, ale s těmihle třemi písklaty se jen tak někde potulovat nemohla. Alespoň ne nyní. Patrně by tedy nejlepším řešením bylo pro začátek nějaké útočiště.
Kroky Mei zamířily k nejbližší malé vesničce, o níž věděla, že se tam nikdo nebude zbytečně zajímat, kdo jsou, ani proč má sebou tři děcka. Nebylo to možná nejideálnější, ani nejbezpečnější místo v okolí, ale pro ně bylo přijatelné s minimálním rizikem. Proto je zavedla právě tam.
"Tady přenocujeme," oznámila jim, když se v podvečer dostali na dohled malé vesničce, kterou tvořil soubor dřevěných domků obklopených ze třech stran větvícími se lesy.
"Snažte se zbytečně nevzbuzovat rozruch, neprovokovat a na nikoho dlouho necivět. Nemají to tu rádi. Když budou oni civět na vás, prostě to ignorujte," dala jim několik relativně jednoduchých pokynů, než zamířila do vesnice se zbytkem v patách. Jakmile vkročili dovnitř, většina poornosti se k nim strhla. Jen těžko se však dalo odhadnout, jestli nedůvěřivé či pátrávě pohledy patřily více těm třem nebo Mei, jejíž vzezření rozhodně nesplývalo s okolím. Fialovláska si však nikoho ze zdejších nevšímala. Volným, zlehka se pohupujícím krokem procházela těsnými ulicemi, upírajíc fialové oči přímo před sebe. Jako by všichni okolo byli jen vzduch a ona kráčela mezi domy úplně sama. Svým svěřencům sice nakazovala působit nenápadně, ona však příliš nenápadně nepůsobila. Byla jako kočka, která se majestátně prochází po okraji střechy a zvrchu hledí dolů na ubohé pracující existence, kteří jí poskytují přístřeší i potravu.
Mei se bez jediného slova zastavila u jednoho většího domu, došla k jeho trouchnivým dřevěným dveřím a zatlačila na ně dlaní. S vrznutím se otevřely a vpustily do ulice trochu vnitřního hluku.
"Dovnitř," nakázala trojici nesmlouvavě, aniž by dlaň z dveří sundala. Terpve, když všichni vešli, svěsila paži podél těla a vstoupila za nimi dovnitř.
Stačilo sejít dva nízké schůdky dolů, aby se ocitli v místním hostinci. Byl to starý, zaplivaný podnik, který byl však druhým největším stavením ve vesničce a do něhož se stahovala většina zdejších obyvatelů. Mei kývnutím hlavy naznačila geninům, aby zapluli k jednomu z prázdných stolů v rohu místnosti a sama zamířila ladným krokem k výčepu.
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
Hostinec sa trochu otriasol, keď do neho niekto spravil ďalšie okno. Pohľad som ale diere venovala až keď som dojedla rámen. Prázdnu misku som položila na stôl a so spojenými rukami som sa rýchlo uklonila.
"Ďakujem za jedlo." S ďalším úsmevom som sa postavila a katanu som si zasunula za opasok. Po ceste k dverám som sa naťahovala ako mačka. Bolo to príjemné po tom sedení a nič nerobení. Pokrupalo mi v celom tele, úžasný pocit. Otvorila som dvere a vyšla som von, pri čom sa mi na očiach naskytol pohľad dvoch ľudí bojujúcich s Goku-om. Ja som sa nakoniec postavila vedľa neho a zatiaľ čo som jednou rukou pridržiavala púzdro katany, druhou som chytila jej rúčku. Trocha som sa prikrčila a s neutrálnym pohľadom som sa na tých dvoch pozerala.
"Potrebuješ pomôcť Gaki? " Spýtala som sa Gokuho no oči som nespúšťala z tých dvoch, pripravená na útok.
Asura Tori
tým Nekomi
Lesy v zemi Ohně
Mlčky poslouchám a když sensei zavelí, tak přikývnu a vyrazím za ní. Když se připojí i dívka s vlkem, tak poupravím svoji pozici, abych byl co nejvíce vzdálený od vlka. 'To budu teď muset trávit čas s vlkem?' pomyslím si znechuceně. Přece jenom to znamená, že si budu muset víc hlídat svého přítele. 'Patrně ho nebudu ani moct jen tak pouštět na lov, přece jenom kdo ví co by mohl ten vlk udělat.' pomyslím si a prohlédnu si vlka a následně její paničku, poté se můj pohled, ale opět soustředí na osobu, která nás vede. Nebo přesněji na její uoška, které mně zcela očividně fascinují.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Masamoto Tenno
Meyia
*Nejsem si jistý jestli někdy zvládnu celou noc dělat jednu a tu samou věc bez toho, aby to na mně bylo znát.*
Následoval senseie do úkrytu. Se snídaní se nedalo nesouhlasit, jakékoliv jídlo znělo lákavě. Zarazila ho spíš druhá část věty.
"Přemisťujeme se? Chápu, že je tady docela živo, ale všech jsme se víceméně zbavili, ne?" zauvažoval, když tu náhle přiběhla ta nová.
"A nebo je přijali mezi sebe. Dobré ráno."
Ve vaření a přípravě jídla se moc nevyznal, hlavně netušil co kde je a navíc už na to se senseiem byli dva, takže Tenno se rozhodl hlavně nepřekážet.
Při letmé vzpomínce na zápas a na toho chlápka, se kterým bojoval, se v něm začala vařit krev. Měl ho zabít, ale snad se o něj postará divočina. Nebo chytí nějakou infekci. Dosekaný na to byl dost.
"A kam vůbec zamíříme?"
Goku, Taka a jeho parta
Země Čaje, přístav Kusake
Taka prchal a ti dva mu stáli v cestě. Gokuovi stekla kapka potu po čele.
„Tohle je blbý... Budu to muset použít, jinak mi ten prevít zdrhne...“ uvažoval muž v duchu, načež složil první pečeť ze série, která měla následovat, ale tu mu přerušil příchod Kary.
Jak se ukázalo, přeci jen v ní bylo víc, než se na první pohled zdálo, nad čímž se vysoký ninja pousmál.
„Oi! Kam si myslíš že deš ty malá-!?“ rozkřikl se na dívku se psem muž vyzbrojený dvojicí kunaiů, načež jí do zad okamžitě jeden hodil. Nůž si ale mezi lopatkami mladé Inuzuky svůj cíl nakonec nenašel, protože byl odražen stranou shurikenem, který se s ním těsně před Karou střetl.
„Gh!“ zatnul Takův nohsled vztekle zuby a zabodl pohled do Gokua, který měl před sebou ještě napřaženou ruku po hodu.
„Já sem váš soupeř, pánové...!“ pronesl frajersky a krátce se odmlčel, „krucifix todle bylo tak hustý! Proč mě u toho nikdo neviděl!?“ nevydržel to nakonec a začal bědovat, bušící při tom pěstí rozhořčeně do zdi.
Dvojici banditů při tom synchronizovaně stekla pomyslná kapka po čele, dokud se ten s holí nerozhodl, že už toho má dost.
„NEPODCEŇUJ NÁS TY ŠPEKOUNE!“ zařval a ohnal se po hromotlukovi svou holí. Ten se ale včas sehnul a tak hůl zasáhla namísto jeho hlavy zeď hostince, do které udělala menší díru.
„JÁ NEJSEM ŽÁDNEJ ŠPEKOUN! TO SOU SVALY!“ zařval na muže dotčeně Goku nazpátek, načež mu zasadil pořádnou ránu loktem do břicha, chlap hekl, a odletěl zpátky ke svému kolegovi.
„Kuso! Už zas ta holka!?“ zaskřípal Taka, prchající s Tekuem v podpaží pryč, zuby, když se ohlédl přes rameno a spatřil Karu s Otenbou.
„Tohle ji naučí strkat nos kam nemá!“ ušklíbl se, načež zalovil v kapse a rozházel po ulici za sebou pořádnou dávku makibishi, které měly uprostřed jakousi malou, šedivou kuličku.
Tsuga
Tým Goku
země Čaje, Hostinec Niki no Kuishinibou
"Hľadáte deti?" Zopakovala som trocha .. rozladeným hlasom. Vlastne som absolútne netušila, čo si pred tým predstaviť. To ich akože hľadajú a po tom ich jedia ? alebo predávajú? No počula som o shinobi rôzne reči. "Ahá dávate pozor!" Vyhlásila som nakoniec spokojne, teda až po chvíľke ticha, po ktorej mi to došlo. No lepšia práca ako nič nie? AJ keď mi Gaki príliš ako taký dozor neprišiel.. skôr.. ako mlátička. Oknom si to zrazu preletel nejaký človek, na čo sa takmer každý strhol. Mne to bolo pomerne jedno, nijakým spôsobom mi neprekážal takže som ho úplne ignorovala, ako keby sa nič nedialo. Skôr som zo záujmom sledovala Karu a to, ako príjemne sa pozrela von. Bol tam ten hromotlk a ostatných som nepoznala a ani nikdy nevidela. Prikývla som na znak, že chápem no to už sa Kara rozhodla ísť pomôcť.. asi? Kto vie. Bola naozaj dobrá že počula ich tajné plány vybielenia hospodského krámu, ja som ani len netušila že sa niečo také chystalo. Keď ale Kara opustila svoje nudle či rámen či čo to bolo, s úsmevom som ho chytila do rúk. Pred tým sa v ňom skôr babrala, yep bola som spokojná ešte tam niečo ostalo. Vložila som si do úst prvé sústo nudlí a spokojne som prikývla hlavou.
"To je úplne božie.." Znela som tak trocha ako nejaká nynfomanka po dlhej neprespanej noci. Cez dieru v okne som sledovala, ako si taký Goku poradí, zatiaľ čo som si vychutnávala síce už studený, ale stále pomerne sýty pokrm.
Kara Momochi
Tým Goku
Přístav Kusake, země Čaje, před hostincem Niku no Kuishinibou
Poměřovala si Tsugu pohledem zatímco se rýpala v ramenu. Nevypadala jako obyčejná holka, ale zároveň si Kara nebyla jistá, do jaké kategorie by ji měla zařadit. Vzhledem se ničemu moc nepřibližovala a o sobě toho taky zrovna dvakrát neřekla, takže toho moc usoudit nemohla.
"Žoldnéři? Hm... Vůbec ne. Spíš... Hlídáme děti." Zamrmlala zamyšleně načež se zasmála. V podstatě zatím žádnou práci nikde nedělali, krom záchrany Tekua, takže bylo těžké na takovou otázku odpovědět. Krom toho byla Tsuga jen ta cizinka, co si přisedla, tak by nejspíš neměla být ta, co tu pokládá otázky. To bylo ale vcelku jedno, jelikož Kara stejně s lepším tématem sama nepřišla. Začala si ale uvědomovat, že o Gokuovi vlastně nic moc neví. Její důvěru si však zasloužil a to bylo v tuhle chvíli nejdůležitější.
Chvilku nastalo ono všem známé trapné ticho, když v tom se ozvala rána a tříštění skla dopadajícího na podlahu hostince. Kara samozřejmě okamžitě tušila, kdo za tím je. Kdo jiný by se přeci jen mohl dostat za jediný den do tolika problémů než oni. Přes rameno se trošku křečovitě podívala směrem, odkud hluk přišel a všimla si, že venku stojí Goku a onen muž, před kterým předtím zachránil onoho klučinu. Ten však moc zachráněný nebyl, jelikož ho Teka nesl na rameni a upaloval pryč.
"Vidíš? Hlídáme děti." Zasmála se pobaveně, ale ve skutečnosti byla spíše frustrovaná. Hostinský chvilku jen valil oči, načež se rozeběhl ke dveřím s rozhněvaným výrazem ve tváři. Kara si jen povzdechla a rychlým krokem vstoupila muži do cesty.
"Počkejte! Slyšela jsem jejich plán! Chtějí jen odlákat vaši pozornost, aby vám to mohli vzadu vybílit!"
"Co?! Ti parchanti, mají mě snad za hlupáka?!" Zařval vyplašeně na celý hostinec a ve chvilce zmizel ve dveřích za pultem.
"Jistě, že nemají." Řekla si nakonec pro sebe a vyběhla za mužem, který před chvílí vletěl dovnitř oknem.
"Co je zase tohle?! Ach jo!" Zabědovala si nakonec, když vyběhla ven. Byla to docela špatná situace, ale Goku se o sebe nejspíš dokázal postarat sám. Za to ten klučina byl na tom hůř. Proč sakra neutíkal pryč? Nebyl však moc čas přemýšlet, pomalu je začala ztrácet z dohledu a tak za nimi bez delšího váhání vyrazila.
"Hned jsme zpět!" Zvolala za sebe, zatímco se hnala ulicí za Takou s Otenbou v patách.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku, Taka a jeho parta
Přístav Kusake, země Čaje, před hostincem Niku no Kuishinibou
Zatímco se Kara s Tsugou uvnitř hostince seznamovali, atmosféra na ulici začínala houstnout.
„Jo, jasně, vypadnu hnedlenc... Ale toho kluka bych vzal s dovolenim sebou, oukej?“ culil se dál roztržitě Goku, drbaje se za krkem, načež ukázal prstem na Tekua.
„Ne, to fakt není ‚oukej‘,“ odvětil chladně Taka a kývl na jednoho ze svých nohsledů.
Ten znamení okamžitě pochopil, sáhl si pod kabát a tasil dva kunaie, se kterými se na hromotluka neohroženě vrhl.
„Ch-Chotto-!“ vyhrkl Goku, ale pak už musel před mužem rychle uhnout, aby mu nepodřízl hrdlo.
„Gh!“ zaskřípal chlap zuby, když jen naprázdno promáchl, načež se po muži okamžitě znovu ohnal.
Goku ale tentokrát už neuhnul a místo toho zablokoval jeho výpad chycením ho za zápěstí, načež zabral, otočil se na patě a máchnutím s chlapem mrštil proti oknu do hostince, která tam zrovna nešťastnou náhodou bylo, což muselo upoutat pozornost snad každého, kdo seděl uvnitř.
„Safryš... Doufám, že to po mě nebudou chtít platit...“ zahleděl se Goku na rozbité okno s pomyslnou kapkou skepse na čele a poškrábal se roztržitě na tváři, jako kdyby šlo jen o nějakou potyčku mezi kluky, spíš než o rvačku která mohla skončit i smrtí.
„K-Kuso...! Na co čumiš!? Zab toho šmejda!“ zaskřípal Taka nervózně zuby, když viděl, jak si ten hromotluk poradil s jeho kumpánem, načež dal povel k útoku svému zbývajícímu poskokovi a sám se s dal s Tekuem hozeným přes rameno na útěk.
„Gruah!“ zařval chlap, načež sevřel svou hůl, roztočil ji nad hlavou a ohnal se s ní muži shora po hlavě.
„O-Oi! Vopatrně jo!?“ sehnul se na poslední chvíli Goku, kterému tak zbraň prosvištěla těsně před nosem, načež uskočil vzad, aby se vyhnul dalšímu útoku. To už si ale všiml, že se dal Taka i s Tekuem na útěk.
„Huh!? Hej! Stůjte!“ křikl Goku za prchajícím a chtěl se pustit za ním, ale do cesty se mu postavil jak ten týpek s holí, tak ten druhý, který se vyřítil ven z hospody, kam vletěl oknem, vykopnutím dveří.