Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Okami se jen podívá na Yuua. „Horší, no podle toho, jak se to řekne,“ řekne mladá Inuzuka a lehce se pousměje. [b]„Jo můžeme někam jít, nechce se mi tady zůstávat,“ dodá a pak se spolu s Yami rozejdou za ním.
Hnědovláska jde vedle Yuua a dívá se na Yami, která se rozhlíží po okolí. 'Snad tady v té vesnici nebudeme zůstávat moc dlouho, nelíbí se mi tady, raději bych byla někde jinde, přece jen jsme na území země ohně,' řeknu si pro sebe.
Když poté odejdeme z vesnice, tak se jen dívám, kam to vlastně jdeme. Po chvíli se objevíme v lesíku. Yami okamžitě začne pobíhat okolo a vše očichávat. „Klidně můžeme zůstat tady, mě se tady celkem líbí, aspoň tady není tolik lidí a jak je vidět, tak Yami se tady taky moc líbí,“ řeknu a podívám se na fenu, která pobíhá okolo. Pak se podívám okolo a nakonec na oblohu.
Masamoto Tenno
Les - Tábořiště
"Co to sakra!" nechal kletbu nedokončenou a vyjeveně zíral na převelice rozzlobené kuřátko s napoleonským komplexem.
*O co tý havěti jde? To stojím v hnízdě její maminky, nebo tak něco?*
Rozhodně to ale nehodlal podcenit. Vždyť v jisté krajině mohl člověka zabít neškodně vypadající pavouček, myš nebo jiná drobotina. Tohle mohlo mít otrávený zobák (zobáček) pařáty (nožičky) a jiné nástrahy.
Uchopil katanu oběma rukama, nabil ji chakrou a poslal po zemi jednu chakrovou čepel. Pomocí Niatari potom potom pokračoval v pohybu a vyslal ještě jednu křížem. Druhá začínala vlevo nahoře a končila vpravo dole.
Při dokončení pohybu se otočil o 360 stupňů a nechal katanu sklopenou dole, připravenou v nápřahu pro případnou obranu.
Při otočce si prohlédl okolí. Byla tu totiž ještě jedna možnost. Pokud nebude počítat s tím, že tohle je opravdu jen agresivní kuře, což by byla nejjednodušší varianta a nebude ani ničím nakažené nebo škodlivé, mohla to být past.
Tohle by totiž až příliš snadno mohlo odvést pozornost.
Kara Momochi
Tým Goku
Snažila se být v klidu, ale čím víc byla v Gokuho obličeji znát nervozita, tím víc se stresovala i černovláska sama. Obyčejně se takhle nechoval a tak jí upřímně zajímalo, co za tím vězí. Odpověď však byla jednoduchá - vlastně jim zrovna ležela pod nohama.Teku za nimi totiž celou cestu z plných sil pospíchal a ať už to vypadalo jakkoliv dramaticky, ve výsledku jen dopadl do prachu na zem kousek od nich. Černovláska jen povytáhla obočí. Co se to dneska sakra dělo?
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku
Země Čaje, poblíž přístavu Kusake
Když se k volání blondýnky přidalo i funění a křik jemu již dobře známého hlasu, skepse v mužově tváři se stala nepřehlédnutelnou.
Nechávaje černovlásčin dotaz nezodpovězený, Goku se s povzdechnutím zastavil a otočil, hledící na Tekua na zemi a vnímající periferním viděním i Toriko, s pomyslnou kapkou na čele.
„Co je?“ dostal ze sebe přeci jen po chvilce, kdy to vypadalo, že se zase otočí a půjde dál.
Saito Hashu
V lese + Tábořiště
Když se Kazuko strnule otočila, první čeho si mohla všimnout byly dlouhé fialové vlasy, bílá šála a pohodlné kimono, jednoduše řečeno, stál za ní Saito a nechápavě na ni koukal.
"To chceš lovit tu laň ručně nebo proč máš boxery?" zeptal se nechápavě a založil ruce před sebou, celou dobu ignorujíc vrčícího Egaa.
Mezitím Tenna jeho úhyn zachránil před pádem něčeho malého na hlavu. Tahle malá věc se okamžitě postavila na své krátké pařáty a rozzuřeně vyrazila proti Tennovi, jako by mohl za to, že spadla ze skály, ignorujíc to, že soupeř je asi tak 20x vyšší a drží v ruce ostrý kus oceli.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec; mýtina
"To ano, ale nemůžeš říct naplno, že jsem to měl horší. Ty naopak můžeš mít dilema z toho, čemu věřit a čemu ne. Obdivuju tě, že za tím jdeš, i když ti předhazovali opak. Neměla bys přestat. Víra je důležitá. Je to také jeden z důvodů, proč jsem přišel. Abych ji znovu nalezl...," řekl Yuu Okami a zeptal se jí, jestli je v pohodě, když si začala něco mumlat. "Jdeme ven? Taky se mi tu moc nechce být... Mám nápad. Jdeš za mnou?" Procházel ulicí a přemýšlel. Párkrát se otočil na Yami, jak šli, aby se kouknul, jestli jde s nimi. Po chvíli odbočil na cestu z vesničky. Když uviděl malý lesík kousek u vesnice, chystal se do něj vstoupit. Paráda, tadyto se hodí, pomyslel si a usmál se. "Docela rád chodím na mýtiny v lesích. Je to docela příjemné a mám to trochu jako zvyk." Opřel se o strom a rozhlédl se. "Nebo můžeme jít jinam, jestli máš nějaký nápad."
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Jen se na něj podívá a nic neřekne, až po chvíli. „Nevím proč, ale poslední dobou v to už sama přestávám věřit,“ řekne smutně a podívá se do země. Následně se zvedne z postele a rozejdeme se ke dveřím. Yami seskočí z postele a následuje Okami.
Poté jen poslouchá Yuu, jak jí vypráví o svém životě. „To je mi líto, ani jeden z nás to neměl lehké, ale ty to máš ještě horší,“ řekne a podívá se na něj. Následně jde dále a sleduje lidi, které míjí, všichni mají takové ty divné pohledy. 'Proč se na nás všichni tak hnusně dívají, skončí to vůbec někdy? Ano skončí, až zemřeme,' řekne si pro sebe přičemž poslední větu řekne dosti naštvaně, protože nenávidí takové lidi, kteří je odsuzují, aniž by věděli, co se stalo takové ty, kteří se podřídí systému, který je všude.
„Mě je to jedno, kam chceš ty, hlavně někam, kde není moc lidí,“ řekne milým hlasem a usměje se na něj.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Yuu přemýšlel o tom, co předtím Okami říkala o rodině. Zvedl se a řekl soucitně:"To s rodiči mě mrzí... Snad je někdy najdeš." Došel ke dveřím a podržel jí je. Pak počkal, jestli půjde Yami s nimi a zavřel. "Víš, na moje čtrnácté narozeniny se něco stalo... Vesnici napadli nájezdníci. Všichni byli zavražděni. I moje rodina, až na výjimku... Můj bratr se s nimi totiž spolčil. Nakonec jsem ho musel zabít...," řekl upřímně trochu jako odpověď na její příběh a podíval se docela smutně na Okami. Sáhl si pod tričko a vytáhl amulet po otci. "Jediná věc, co mi po nich zbyla je tohle... A proč jsem tady? Potřebuju někoho, kdo by mi pomohl s tréninkem. A taky, už jsem tam nemohl zůstat," řekl a nechal dívku, aby ji nezahlcoval. Když mi pověděla o sobě, tak si to zaslouží vědět. Jak šel po chodbě, tak se na něj lidi dívali trochu divně. Bylo mu to ale jedno. "Kam půjdem?," zeptal se mladé Inuzuky.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Dívá se Yuua a poslouchá co říká. „Hmm. Já mám ještě ve vesnici sestru, ale já jsem neutekla jen tak. Ve skutečnosti hledám rodiče. Sice vesnice řekla, že umřeli na misi, ale já jim nevěřila a tak jsem utekla z vesnice, abych je našla,“ řekne smutně a podívá se na Haruka.
„No my se snad prát umíme, co Yami,“ řekne a lehce se pousměje. Pak se podívá na Yami a začne jí zlobit, aby konečně vypadla z postele, ale je to zbytečné, fena se jen ožene čumákem. Myšlenky jí na chvíli zabloudí za sestrou ale následně se vrátí zpět, aby na ní nemyslela.
„Jak chceš klidně se můžeme jít projít, mě je to celkem jedno, ale sedět se mi tady moc nechce, i když jak jsme přišli do vesnice, tak se na nás dívali celkem divně, ale tak na to jsem si nějak zvykla, že se na nás dívají nemile,“ řekne a poté se podívá na Yuua, jestli teda někam vyrazí a nebo zůstanou tam.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Yuu viděl, že Okami je trochu nesvá, tak si sedl na zadek. "Mně je 15 a na cestě jsem už něco přes rok. I když... sám jsem skoro dva roky..." To jsem říkat nemusel... Pokud se na to ale upřímně zeptá... Tak jí o tom řeknu. Pak začal přemýšlet o tom, co mu odpověděla předtím. "Jestli se umíme prát? Vy doufám jo. U sebe nevím... Snad ano," řekl, povytáhl svoji bo a zkoumal nějaké škrábance. Ale vyrušilo ho to, že ho dívka někdy pozorovala. Odvrátil se od činnosti a sledoval jí. Po nějaké době se usmál. Tohle byla vlastně první holka v jeho věku, se kterou byl o samotě. Vyrostl v trošku menším odloučení. A taky kromě Fa-Minga a Sabura, totiž jeho "trochu zvláštních přátel", s nikým dlouho nemluvil... No, o těch dvou bych jí mohl později říct. "Chceš se projít nebo počkáme na sensei tady?," zeptal se a zašoupl si svoji bo do pouzdra za batoh, který později odložil na postel.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Jen se usmívá a dívá se na něj a poslouchám co říká Juu. Po chvíli se podívá na Yami, kterou hladí a lehce provokativně jí naznačí, aby šla dolů z postele, ale nic se neděje. 'Sakra Yami běž dolů tohle je moje postel a ty budeš ležet na zemi, tohle by snad měl dělat každý pes,' řekne si pro sebe a pak si jen povzdechne.
„No popravdě, bych taky už šla na tu misi, celkem se těším a navíc by se hodilo si trochu protáhnout kosti po dlouhé době, přece jen jsme už nějakou dobu nebojovaly,“ řekne a lehce se pousměje. „Sensei ne nás ptala jestli se umíme prát, nic víc tedy neřekla a nebo si to nepamatuju,“ řekne a lehce si povzdechne.
Poté ho sleduje, jak chodí po pokoji, trochu z toho je na nervy, přece jen byla celkem dost dlouho sama, takže mít v pokoji nějak společnost a ještě k tomu kluka je pro ní trochu nezvyk. Z přemýšlení jí po chvíli Yuu vytrhne. „Je mi 14 a na mimo vesnici jsem no něco přes půl roku. A ty?,“ zeptám se ho a čekám, jestli odpoví.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Maso... "Jo, já v podstatě taky, dřív jsem měl docela dost rád rýži, teď je hlavní, když je to jídlo," odpověděl Yuu a začal znovu zkoumat dívku. Ten pes jí moc asi neposlouchá. Ale v boji by mohl být dobrý. Když se ho dívka zeptala, kdy asi půjdou na misi, tak se zamyslel. Z jejích očí je vidět, že se docela těší. Celá vypadá poměrně bojovně. "Jsem nově příchozí, takže zatím čekám, jak rozhodne sensei," řekl, pokračoval však: "Ale klidně bych šel během chvilky." Yuu se rozhlédl, jako by něco hledal a pak si prohrábl vlasy. Vypadal trochu komicky. "O co přesněji v té misi jde? Byl jsem trochu mimo, když to sensei říkala," řekl a protáhl si prsty. Pak se zvedl a stoupl si ke dveřím a pozoroval malinkou prasklinku ve zdi. Celkově takhle chodil po pokoji. Občas se zastavil, občas se podíval na Okami a někdy na Yami. Pak se najednou zeptal: "Kolik ti je a jak dlouho jsi ehm "venku"?"
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Sleduje ho a občas se podívá na Yami, která prostě z postele nesleze. „Díky, ale absolutně neposlouchá pokud nechce,“ řekne a lehce se na něj usměju. Po chvíli to vzdá a posadí se vedle Yami. Jen se na něj usměje a nechá ho, aby jí pověděl něco více o sobě. Jen ho pořádně poslouchá a nic neříká.
][b]'Takže takže na hranicích země Země a země Větru zajímavé,' řekne si pro sebe zaujatě mladá Inuzuka a dále se na něj dívá. Poté co celkem rychle projde pokojem, tak ho sleduje, ale nic na to neřekne dokud nepromluví i on. „To je v pohodě, jen jsem se zamyslela nad mým starým týmem nukeninů, všichni najednou někam zmizeli a já jsem zůstala sama, snad s váma zůstanu déle,“ řekne mile a lehce se na něj usměju. Poté si ho pořádně prohlídne. Vypadá celkem dobře možná že i líp než ten kluk, který měl hady.
Po chvíli přeruší ticho otázkou, tak se na něj Okami jen podívá a lehce se usměje. „No víš, já jím skoro všechno, ale nejraději mám maso. A ty?,“ zeptá se a podívá se na něj. „Kdy myslíš, že vyrazíme na tu misi, o které mluvila sensei,“ zeptá se poté co Yuu odpoví na jeji předešlou otázku. Yami po chvíli začne žduchat do Okami, aby jí začala hladit.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Yuu, jako obvykle trochu mimo, se odtrhne od výhledu. Okami... Inuzuka? Z toho klanu?, pomyslí si a dá si zamyšleně ruku před pusu. Chvíli přemýšlí a pak se podívá na psa. Yami, říkala? "Máš hezkého psa," řekl jen tak na prolomení ticha. "O tvém klanu jsem už jednou slyšel." Yuu nechtěl zjišťovat, proč se dívka potuluje na cestě mimo vesnici, a tak se opět odmlčel. "Myslím, že je spravedlivé, když to vím já o tobě, vědět, odkud přicházím," řekl a pokračoval, "Možná jsi přemýšlela, kde mám čelenku. Problém je, že žádnou nemám. Přicházím z malé zapadlé vesničky na hranicích země Větru a země Země." Nechtěl se dívce vnucovat a říkat jí další docela zbytečné detaily, a tak se odmlčel. Něco říkala feně, která docela spokojeně seděla na posteli. Usmál se a pozoroval je dál. Chlapec s docela podivnou osobností se rychle zvedl a prošel se rychlými kroky po pokoji, trochu to vyděsilo i jeho. Pak si sedl na postel a díval se na dívku pomalu odshora dolů. Docela se mu líbila. "Omlouvám se za vyděšení. Nemusíš se lekat. Jsem pro lidi asi trochu divnej." Chlapec byl malinko nesvůj, protože příliš s lidmi nemluví. Vzal si svojí bo a přejel po ní několikrát prsty. Dělal další drobné činnosti, což mohlo dívku trochu vyděsit. "Máš oblíbené jídlo?," zeptal se trochu nervózním tónem.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Okami jde po schodech do pokoje a vedle ní jde Yami. Po chvíli se otočí a podívá se na kluka, který jde za ní. Jen si povzdechne a poté odemkne dveře a s Yami vejdou dovnitř, ale dveře nezavře a počká, až dojde onen kluk.
Yami mezitím vyskočí na jednu postel a podívá se na Okami. „Hej Yami běž dolů, to je moje postel, ty budeš na zemi, a žádné psí oči,“ řekne dívka nesmlouvavým hlasem, ale je to úplně zbytečné, protože fena absolutně neposlouchá. Poté podívá na kluka a poslouchá jeho slova.
„Hmm fajn. Já jsem Okami Inuzuka a tohle je Yami,“ řekne a poté si sundá tašku a dá jí vedle postele. 'Sakra Yami, ty dneska zase nebudeš poslouchat nebo co. Takhle tě nechám někde v lese a nebudu se k tobě hlásit, ať tě třeba někdo ukradne a bude od tebe svatý klid, jen mě zlobíš,' řekne si pro sebe celkem dost rozčíleně a podívá se na Yami lehce rozčíleným pohledem a Yami jen zavrtí ocasem.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, poblíž přístavu Kusake
Přestože byl její hlas dostatečně zvučný a ozvěna ho mezi stromy poslala ještě dál, plavovláska se nesetkala s žádnou odezvou.
"To jsou hluchý nebo co?" založila si ruce na bokách, přičemž se jí do obličeje vkradl zamračený, dumavý výraz. Byla by klidně odpřísáhla, že ji museli ti dva slyšet. Ale neotočili se. Ani se nezastavili. To muselo znamenat jen jediné. Ignorovali ji. Prostě dělali, že ji neslyší, aby jí nemuseli pomáhat.
"Tse. To jsou dneska lidi," odfrkla si znechuceně a nesouhlasně si překřížila paže přes dmoucí se hrudník. Sama sice nepatřila k dobrodincům, kteří by ochotně spěchali pomoci každému, kdo by si o to řekl, ale takhle okázale nikdy nikoho neignorovala!
"He?" natočila se bokem za sebe, když zaslechla křik doprovázený funěním a zuřivým dupáním. Ihned se jí tak naskytnul pohled na vzteklého chlapce, který odtamtud před nedávnou chvilkou zmizel, a teď se jako velká voda hrnul zpět. Nechápavě povytáhla obočí, když ho očima vyprovázela kolem sebe až za dvojicí, kterou se právě snažil dohonit. Když sebu však namísto toho seknul do prachu písčité cesty, pouze svěsila hlavu a na čele jí naskočila kapka trapného potu. Takovýhle závěr teda vážně nečekala. Možná nějakou srdceryvnou scénu nebo další záchvat vzteku, ale obyčejné rozplácnutí na špinavé zemi ani ve snu.
Teku Naware
Přístav Kusake
Teku běžel bleskově rychle špinavými a zaplivanými uličkami, srazil pár čumilů, ale obra s černovláskou nikde nemohl najít. V jedné slepé uličce se ho pokusil jakýsi chlap přepadnout s nožem. Jeho hlava dunivě narazila o zeď, kam byla vztekle odmrštěna, a pak o dno kontejneru, kam s celým tělem dopadla, aby uvolnila krvookému prckovi cestu. Běžel tryskem docela dlouho, a proto není divu, že si na něm tento úctyhodný výkon vybral daň v podobě úctyhodného zadýchání. Přeci jen se mu ale povedlo odcházející dvojku spatřit.
"Puf... puf... puf... HEJ! Duf... Poč-poč-počkejte... Huf... huf... Sak-sakra, stůjte... Muf... nuf... muf.." funěl Teku, když se snažil duo zastavit. Doběhl k nim a pak padl do zaprášené cesty.
"Jen... Chvilku... Počkejte..." hučel Teku nesrozumitelně spíš do prachu a kamínků na zemi než dvojici před ním.
Kara Momochi
Tým Goku
Kráčela mlčky dál za Gokuem a snažila se srovnat si myšlenky. Většinou nebyla moc emotivní, ale tentokrát to bylo trochu jiné, což jí nejspíš i nahánělo strach. Možná právě proto se na to snažila moc nemyslet. Najednou však uslyšela hlas Toriko, jak na ně volá a při pohledu zpátky si všimla, že za nimi pospíchá Teku. Co to sakra?
"Děje se něco?" zeptala se Gokua poté, co jí řekl, aby to jednoduše ignorovala. Snažil se vypadat, jako by ho červenoočko ani dívka nezajímali, ale i tak šlo lehce poznat, že sám sebe musí k odchodu přemlouvat.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Goku
Země Čaje, poblíž přístavu Kusake
„Co to s tebou je!? Začly ti tikat biologický hodiny nebo co!? To je jedno děcko za druhym! Za chvíli ti budou děcka řikat ‚kaasan‘ ne!? Je fuk co má ten kluk s vočima! Brejle si snad umí koupit sám, ne!? Stejně tak je fuk, co má ta holka za problém s dřevinama-!“ promlouval si do duše vysoký shinobi, zatímco s Karou po boku, která řešila v duchu krapet jinačí dilema, odcházeli pryč. Tedy dokud na ně Toriko nezavolala.
„To je dobrý Karo-chan. Nevotáčej se a kráčej dál, jasan? Prostě si to budem dál ležérně vodcházet a všechno bude zase v pohodě...“ pronesl Goku tiše směrem k černovlásce, aniž by hnul hlavou, a sám se řídil svými slovy.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, přístav Kusake
Se zaraženým výrazem ve tváři přeskakovala pohledem po diskutující trojici. Jestli byli tohle společníci, byla to ta nejdivnější sebranka, na jakou doposud narazila. A že už pár podivínů přeci jen potkala.
Pohledem přeskočila na největšího a zřejmě také nejupovídanějšího z nich.
'Divnej,' pomyslela si při obhlížení Gokua, načež stočila pohled k dívce, která na ni opět promluvila.
"Je to strom," odpověděla vzápětí tónem, který dával jasně najevo nepochopení pro Kary otázku.
"Co by mi asi tak mohl udělat?"
Toriko zcela pozbyla fakt, že ještě před okamžikem sama stromu dost peprně nadávala a rozčilovala se nad jeho neochotou nechat se pokácet. Nebo skutečnost, že někomu spadnul na hlavu, takže něco udělat přeci jen mohl, i když to byl pouhý strom.
'Totálně divná,' zaškatulkovala si dívku okamžitě. Než se ale stačila konverzace dál rozvinout, obří muž i dívka se dali na odchod. Toriko se za nimi tázavě ohlédla. Co to vůbec plácal o zvěčnění v kameni?
S pokrčením ramen obrátila svou pozornost zpět k poslednímu zůčastněnému, který tam zůstal. Při pohledu na jeho zarputilé ubližování zavalenému muži jí však pouze hlava nechápavě klesla do strany.
"Ty máš vážně problém," konstatovala zamumláním.
'Extrémně divnej,' rozhodla se v duchu. Když se však opět zpamatovala ze svého zamyšlení nad druhem divnosti toho kluka, byl už pryč.
"He?" zamrkala na prázdné místo před sebou a pohledem sjela k muži pod stromem.
"A tebe tady nechaj?" šťouchla mu do vyčnívajícího ramene špičkou boty. Odpověď ani reakce však nepřišla žádná. Toriko seskočila z kmene konečně na zem a prohlédla si celou délku padlého stromu.
"Tak jo, strome. Zpátky k tobě," opucovala si dlaně, kterými si vzápětí uhladila rozcuchané vlasy. Čím déle však na ležící strom zírala, tím více jí začínalo docházet, že to nedomyslela. Jak odsud takový kus klády vlastně dostane? Nebo čím ho nařeže? Pomalu zdvihla pohled směrem, kterým odešel muž s dívkou.
"Heeeeej! Nemohli byste mi s tím nejdřív trochu píchnout?!"
Teku Naware
Přístav Kusake
Goku se rozhodl na omráčeného únosce vykašlat. Teku se ohlédl za sebe. Holka. Polovina lidí na světě snad byly ženy, tak nechápal, proč kolem ní hromotluk tak poskakoval. Když spolu s Karou odešli, zamířil k ležícímu chlápkovi.
"Kdyby tady nebyli lidi, tak bych tě zabil, a to bolestivě. Máš jediné štěstí." řekl Teku k omráčenému Takovi. Pak mu prohledal kapsy a peníze, které tam našel, si nechal. Vytáhl mu z kapsy ještě jakýsi papír. Prolétl očima text.
Hledáme pracovní sílu na pole a do dolů. Více informací v krčmě Komugi v zemi Trávy u Katoua Makiho.
Teku ve vzteku sevřel ruce v pěsti, že celý papír pomačkal. Pak omráčenému muži dupl na hlavu. Takův nos se s křupnutím zlomil a začala z něj vytékat krev.
"Haj*le." ulevil si rudooký chlapec a když zjistil, že na něj jistý čumil posměšně zavolal, vztyčil prostředníček a poslal ho do hýždí.
Rychle se vrátil k hospodě, kde před krátkou dobou snědl otrávenou rýži, ke své smůle si však skrz vyražené okno všiml, že mu jeho brašnu s penězi kdosi ukradl. Zaskřípěl zuby, spolkl vlnu nadávek, která se drala na povrch, otočil se na patě a vyrazil hledat obříka Gokua.
Kara Momochi
Tým Goku
Stále si mnula oči dokud se jí nepodařilo dostat z nich i poslední zrnka písku. Teprve potom si mohla neznámou dívku konečně prohlédnout na vlastní oči. Nevypadala obyčejně a taky nejspíš ani nebyla, což se dalo odhadnout už jen z její akce se stromem. Možná shinobi?
"Co přesně že ti ten strom vlastně udělal? Urazil tě nebo tak?" Zeptala se sarkasticky dívky, ale odpověď ani nečekala. Její pozornost se spíš přesunula k Tekuovi. Tomu totiž už podruhé za ten samí den zachránili zadek a ne, že by hraní na hrdiny nebylo vážně super, ale co bylo moc, to bylo moc. Dokonce chtěla černovláska i pokárat, ale slova se mezitím ujmul Goku a tak radši zůstala mlčet. Ten si začal blondýnku prohlížet, lichotit jí, dávat jí přezdívky a teprve tehdy si Kara uvědomila, že na tom ona sama vlastně byla úplně stejně. Taky byla pouze někdo, kdo se náhodou ocitl kolem a právě díky svému tělu vlastně i skončila tam, kde teď byla. Nevěděla, jak se cítit. Nikdy s Gokuem nenavázali žádný vztah, byli spíš jednoduše známí cestující spolu, ale i tak jí připadalo, že nebýt jejího těla, možná by všechno bylo úplně jinak. Záleželo mu na ní alespoň trochu? Nechtěla se tím však zabývat a tak tu myšlenku radši rychle zadupala hluboko do země. Goku totiž oznámil, že odchází a ani ona upřímně nebyla proti. Už bylo dost zachraňování, kvůli tomu koneckonců nepřišli. Oba dva tedy vyšli i s Otenbou v patách lehkým krokem pryč a nechali dvojici za sebou. I přes to, že se té myšlenky však snažila zbavit, vlastně jí to docela vrtalo hlavou. Záleželo mu na ní?
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Asura Tori
tým Nekomi
Hostinec
Když kluk vyrazí do patra a nevezme si druhý klíč, tak se trochu zaraženě podívám na tichou holku. "Ehm, vypadáto že budeme muset být spolu." zamumlám a natáhnu se pro klíče. Pak se znovu podívám na dívku a zvednu se a vyrazím po schodech nahoru. 'Tohle bude strašně tichá společnice na pokoj.' Pomyslím si a následně vstoupím do našeho pokoje. Zavřu za sebou dveře a následně se posadím na jednu postel. Podívám se do rukávu a tiše zasyčím, abych vylákal hada. Poté co vyleze ho začnu hladit po hlavičce. "Co myslíš, jaké to bude?"
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Inuzuka Kazuko a Egao
|Tým Saito
V lese kousek od tábořiště
Trýznivé čekání v nejistotě připadalo dívce snad nekonečné. Ona i Egao stáli naprosto strnule a čekali na další sebemenší náznak něčí přítomnosti. A po chvilce divného ticha se opravdu ozvaly další zvuky - lesním listím zašustil nečekaný závan větru a poté se takřka na hranici slyšitelnosti ozvalo další křupnutí větvičky... Kazuko pevněji stiskla boxery s drápy, které držela v rukou. A najednou se ukázal původce těch podivných zvuků, přímo před šedovláskou a vlkem stanula laň. Dívčin mozek, který byl stále vyděšen zaplavilo množství horečnatých myšlenek. Takže tohle je všechno? Právě jsi málem dostala infarkt kvůli jedné pitomé srně? Ale jaktože stojí tak klidně, neměla by náhodou být mnohem plašší?! Během několika vteřin byla dívka natolik ztracená v divokém spletenci myšlenek, že si ani pořádně nevšimla, že Egao ztuhnul, otočil se výrazně kamsi za její záda a začal potichoučku vrčet. Ale když se jí konečně podařilo probrat z panického zmatení a všimla si chování svého společníka, začala se pomalu otáčet o 180 stupňů. Zrovna ve chvíli kdy objekt Egaova zájmu zařval: "Hej!"
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Yuu byl mimo a tupě zíral na zeď. Jak je to tu staré? Asi dost. Nebo se tu něco stalo. Nenápadně se podíval na lidi, kteří zde seděli. Když si každého poměřil, začal si protahovat zápěstí. To je jedno. Hlavně, že jsem na to narazil a najedl se. A shodou okolností našel i tým. Jeho zasněné myšlenky přerušil zvuk přistávajících klíčů. Ale vypadal, jako by si klíčů všiml až pár sekund později. Otočil se a přejel očima ze strany na stranu. Žena byla pryč. Holka se psem už odcházela. Yuu se na ni podíval, potom si uvědomil, že už by měl jít. Vylezl do patra a šel za ní. On byl typ člověka, který nerad dělal činnosti jako první, takže byl celkem rád. V pokoji byly 2 lůžka. Yuu hodil někam do kouta batoh a sedl si k oknu. Sledoval stromy a kopce. Jak dlouho už jsem se nedíval jen takhle do dálky?... "Víš, asi by bylo dobrý se představit. Jak se jmenuješ ty? Mimochodem, říkej mi jakkoli. Je mi to jedno," řekl. Stoupl si a narovnal se. V dálce proletěl pták a Yuu po odmlce pokračoval: "Ale jestli je to pro tebe důležité, jmenuji se Yuu."
Goku
Země Čaje, přístav Kusake
„Hmm, hmm, nepovídej~,“ prohlížel si blondýnku Goku dál, zatímco mu dívka poněkud zmateně odpovídala.
„Ideální křivky, skvělý poměr prsa pas boky, roztomilý nosík~... Zamračenej škleb?“ zkoumal hromotluk dívku s úsměvem, když tu se zarazil a nespokojeně se ušklíbl, když tu si všiml, že mu výhled zastoupil Teku, který se dožadoval soudu pro Taku, zavaleného stromem a teď už i kromě zraněného také spoutaného vlastním opaskem.
„Eh,“ hlesl Goku, hledící na muže po kmenem, a podrbal se roztržitě za krkem.
„Asi nic... asi bych šel pryč...“ odpověděl mladíkovi s krvavýma očima, načež se na něho ohlédl a krátce se odmlčel.
„Hele fakt by ses tu neměl potloukat s timhle kukučem, to v tomhle světě přímo volá po problémech... Možná bysme ti-... Ne! Žádný! Už dost bylo samaritánství!“ zamyslel se černovlasý muž, drbaje se na bradě, když tu vyletěl skoro jako kdyby ho komár bodl a zničehonic kompletně obrátil.
„Víte co teď udělam? Pudu si hledět svýho! Ták! Takže se měj moc hezky kluku, opatruj se slečno perlo (kdybys chtěla tak poď se mnou a já tě zvěčním v kameni) a já du, nevim kam, podobně jako tady slečna, ale du, oukej? Papá~!“ prohlásil Goku s rukama založenýma na prsou, sám sobě horlivě přikyvuje, načež oběma zamával s menším dovětkem pro Toriko a s rukama zastrčenýma do kapes se otočil na patě a vykročil si to dlouhými kroky pryč.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, přístav Kusake
Když si jí v prvním okamžiku nikdo z přítomných nevšimnul, natočila hlavu tázavě do strany a trojici přítomných si jednoho po druhém postupně prohlédla. Byla to dost zvláštní sebranka podivínů už na první pohled. Jakmile však otevřeli pusy, odsoudila je k podivínství pod tíhou jejich konverzace jako usvědčujícím důkazem.
"Jak mám krucinál vědět, kdo jste, když to nevíš ty sama?" zabručela na odpověď dívce, která si jí jako první konečně všimla a pomalu hlavu zase narovnala. Ruce si přitom odmítavě překřížila přes prsa a kůže nad kořenem drobného nosu se jí nakrabatila, jak se zamračila. Následné gesto obřího muže, jež se kolem ní začal vzápětí ochomítat, jí však vyvedlo z míry.
"He?" vypadlo z ní se zcela nechápavým výrazem ve tváři, když sledovala jeho poskakování kolem. Vypadal jako pes, kterého mívali sousedi jejích prarodičů. Taky vždycky ke každému přiběhnul a začal se kolem něj radostně točit v domnění, že dostane kost. To chtěl po ní taky kost?
"Přišla jsem od támhletud," ukázala nataženou rukou za sebe a nechápavě zamrkala.
"Jdu tam, kam mě napadne. Tak jsem došla zrovna sem a uviděla tu tenhle strom, co se nechtěl nechat pokácet," dupla chodidlem do kmene, na kterém stála.
"Proč?" zeptala se vzápětí na důvod mužova vyptávání a podezíravě přimhouřila oči. Třeba od ní nechtěl kost. Možná to byl nějaký úchylák a tihle dva byli jeho gang.
I když dost mladý a divný, pomyslela si, když si znovu všechny tři prohlédla.
Masamoto Tenno
Tábořiště
*Co to sakra!*
Tenno zvedl oči, aby se podíval, co je příčinou toho zvuku a vrhl se do strany. Bylo to jednoduché uvažování.
Pokud měl nepříjemný pocit, že ho někdo sleduje z jednoho směru, ten zvuk by klidně mohl sloužit jenom na odvrácení pozornosti.
Při pohybu stranou vlevo už definitivně tasil katanu. Chtěl být připraven na cokoliv.
Ne že by byl s tou katanou ještě bůhvíjaký přesný a sebejistý. Ale momentálně to byla jediná zbraň, kterou měl, pokud se nechtěl hrabat v batohu.
*Kde jsou všichni ostatní? Už by tu měli být! Taky je někdo překvapil? Jsou to ti, o kterých nám sensei říkal a kvůli kterým se přesouváme?*
Zklidnil dech i myšlenky. Bylo jich až moc a rušily ho.
Stál ve střehu v postoji, připraven se bránit. Jen očima plynule přejížděl od toho, co vydávalo zvuk jako třeba plášť a místu, odkud ho prve dost možná někdo pozoroval.
Teku Naware
Přístav Kusake
"No co to do pr-?!" vyhrkl Teku, když ho obřík chytil za svršky a vyzvedl jej do výše. Když ho upustil, zapotácel se a spadl na zadek. Sykl, pak vstal. Chtěl mu něco říct, ale hromotlukův zrak a zájem se mezitím přesunul jinam. Černovlasému chlapci se na hlavě objevila pomyslná kapička. Usmyslel si, že ptát se toho chlapa jestli má provaz nebo ne by bylo v tuto chvíli zbytečné. Pohrdavě si odfrkl. Poté obešel velikána a začal opět šmátrat v listí, načež se dohrabal trochu blíže k jeho nohám. Sebral mu pásek od kalhot a spoutal mu jím dosti těsně jeho ruce. Nebylo to nejlehčí, prvně musel vytáhnout jeho levačku z pod větve, pak chytit zlomenou pravačku a opatrně, aby Taku neprobudil z bezvědomí, ji přitáhnout k jeho hrudi. Nakonec se napřímil a následně na muže vrhl pohled plný znechucení a nenávisti a pak si na něj odplivl. Hned nato vstal a postavil se před o aspoň dvě hlavy vyššího Gokua.
"Hej, co s ním?" ukázal navztekleně na svázaného týpka pod stromem.
Saito Hashu
V lese + Tábořiště
Tenno se rozhlížel po okolí a nakonec provedl prudký pohyb, ale za celou dobu svého snažení si nevšiml něčeho neobvyklého.
Podobně na tom byla Kazuko, která ,i když měla s sebou Egaa, neviděla nic neobvyklého a bohužel pro ni byl směr odkud vyletěly ptáci a slyšela prasknutí větvičky po směru větru.
U Tenna ubíhala vteřina za vteřinou a nic se viditelně nepohnulo, jen jednou se stromy rozševelily, když se do nich jemně opřel závan větru. Těsně poté však mohl Tenno uslyšet jemné svištění a náhlé prásknutí křídel, jak na něj něco padalo z výšky a nabíralo vítr, až to prásklo. Prostě něco, co by udělal třeba plášť.
I Kazuko se projevil slabý poryv větru, ovšem mnohem hlasitěji a kupodivu mohla, pokud se dostatečně soustředila, uslyšet další zapraskání větvičky, které vítr zanesl k ní. Poté uplynulo několik vteřin a Kazuko s Egaem mohli konečně spatřit soupeře, který při pohybu lesem nadělal tolik hluku. Laň zvedla na okamžik hlavu a zadívala se na Kazuko a Egaa, jako by se jich vůbec nebála. V této pozici setrvala po čas několika nádechů a pak najednou...
"Hej!" ozvalo se zvučně za Kazuko.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^