Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Goku
Země Čaje, přístav Kusake
Tsuga se procházela po nevábných ulicích přístavu Kusake, rozhlížejíc se po místu na nocleh. Kromě putyky, před jejímž prahem se odehrála ona šarvátka, kde se o něco blíže poznala s tím podivným vazounem, se zde našlo i několik menších hospůdek a ubytoven, které otevíraly světu za pár, dobře, možná víc párů ryou, náruč dokořán, jen si vybrat.
Ubytovna Hanakuso, hospůdka Kounyu, a pajzl Pettan.
„Všechno v pohodě jo? No alespoň že tak-ŠMARJÁ BRZDI PRCKU! RUPLO TI V BEDNĚ NEBO CO!?“ uvolnil se nejprve Goku, ale hned jak si všiml, co to Teku provádí Takovi, s vyvalenýma očima k němu přiskočil a zdvihnutím do vzduchu za límec ho od ničemy pod stromem odtáhl.
„Ty máš fakt problémy s agresivitou kluku, víš to!? Jako jo, ten chlap je magor, ale to snad neznamená že mu budeš-,“ osopil se na něho rozhozeně, když ho pustil na zem a stoupl si mezi něho a vyřazeného obchodníka s bílým masem, když tu za sebou zaslechl jakýsi hlásek, který ještě neznal.
Když se ohlédl a spatřil roztomilou blondýnku, která se zjevila na scéně, v očích se mu podezřele zablyštilo.
„No né, vy budete jisto jistě perla zdejšího moře, že slečno? Kdepak se tu berete, hmm~?“ přitočil se Goku k Toriko pohotově, obskakuje ji a zkoumaje ze všech možných úhlů, žmoulaje si zaujatě bradu a ignorujíc Karu, která se na to samé už dávno zeptala.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Okami sleduje ostatní členy v týmu, ale raději nic neříká. Po chvíli se podívá na Yami, která mezitím dojedla a tak vezme talíř ze země a položí ho na stůl. Poté přijde osoba, která odnese nádobí.
Poté sledovala sensei a čekala, co se bude dále dít. Když sensei řekla, že tam dneska zůstanou a peníze si vydělají bojem, tak se jen pousmála. 'Je nás hodně, takže by ten boj nemusel být zase až tak těžký, ale kdo ví, jak ostatní bojují, takže se na ně asi moc spoléhat nemůžu jen na sensei a na Yami, o kterých už vím, jak oni bojují,' řekne si pro sebe zamyšleně mladá Inuzuka.
Poté co si všimne klíčů, co hostinský donesl, tak se na ně podívá a pro jeden se natáhne. Poté co sensei zmizne, tak se podívá na Yami a poté na Rinu. „Půjdeš,“ zeptám se jí a poté vyrazím nahoru do pokoje
Kara Momochi
Tým Goku
I přes svůj blok rukou se jí několik zrnek hlíny stejně dostalo do očí, což nebylo zrovna dvakrát k užitku. Oči jí samozřejmě ihned začaly slzet a měla problém je vůbec nechat otevřené. Musela tedy jednat a tak se ihned pokoušela oči očistit. Nečekala však, že by ji Taka nechal. Ten měl však kupodivu jiné starosti. Teku se totiž probudil z bezvědomí a nebyl zrovna dvakrát nadšený, že se z jeho zaplacené rýže vyklubalo tohle všechno. Kara tomu však moc pozornost nevěnovala. Věděla, že je Teku zraněný, ale zrovna teď měla svoje starosti. O Tekua se ale očividně bát nemusela. I přes to, že to bylo s trochu větší pomocí Taku přemohl. Teda vlastně... Vlastně ho přemohl spíš ten strom, co na něj spadnul. Snaha se ale nezapře! Proč ale vlastně spadnul? Po chvilce se ukázalo, že za pádem onoho stromu stála nějaká dívka, což bylo docela nečekané. První, kdo Karu napadl totiž nebyl nikdo jiný než Goku. Ten však dorazil až teď, takže byla černovláska trochu zmatená.
"Všechno v pohodě. Jen teď vidím trochu... Zrnitě." Odpověděla hromotlukovi na otázku zatímco se snažila dostat zbylá zrnka písku a hlíny z očí.
"A kdo že jsme my?" Zvolala směrem k blonďaté dívce, která je možná i zachránila. Teku se mezitím rozhodl vybít si na Takovi zlost zlomením jeho ruky. No, ne že by to něco měnilo, ale bránit mu v tom nehodlala. S jeho počinem však rozhodně nesouhlasila a ani neměla chuť to sledovat. Jednoduše tedy odvrátila pohled a věnovala se Otenbovi, kterému se už zotavili oči z předchozí akce, zatímco čekala na blondýnčinu odpověď.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Nekomi Mei
Tým Nekomi
vesnička v zemi Ohně, hostinec
Když se k nim přidal čtvrtý člen, Mei spokojeně poposedla na své židli, založila si paže pod prsama a levou nohu si přeložila přes pravou. Že najde takhle snadno hned čtyři adepty, to skutečně neočekávala.
V naprostém klidu vyčkala, až se všichni dosyta najedí, načež k jejich stolu přistoupila obsluha a žačala prázdné talíře a misky sklízet. Mei pomalu zdvihla paži do vzduchu a pohnula dvakrát zápěstím, načež ruku opět pozvolna složil zpátky pod svoje bujné poprsí.
"Jestli jste se všichni rozhodli, že si vyděláte peníze bojem, přespíme tady. Nahoře jsou pokoje, spát můžete po dvou," oznámila jim akorát ve chvíli, kdy se ke stolu dotáhnul hostinký a na dřevěnou desku stolu hodil tři robusní klíče. Mei k němu stočila pohled, věnovala mu krátký, svůdný úsměv a trhnutím hlavy mu naznačila, aby zmizel. Jakmile hostinský zmizel zpátky za výčep, vrátila se pohledem ke čtveřici.
"Dva si vezměte. Třetí je můj. Jděte nahoru, odpočiňte si, umejte se, dělejte, co chcete. Večer ale buďte připravení," rozdala jim pokyny, načež počkala, až se chopí dvou klíčů a poslední si vzala sama. Rychle se pak zdvihla ze židle a zamířila z přízemí hostince rovnou do patra, kde zmizela do svého pokoje.
Inuzuka Kazuko (a Egao)
Tým Saito
V lese kousek od tábořiště
Vzhledem k tomu, že se Kazuko nemusela starat o to, že zabloudí se bezstarostně vzdálila poměrně daleko od místa určeného k táboření. O to víc zamrzla hrůzou, když zaznamenala vyděšený křik ptáků, kteří se rozlétli do stran a pak už jen ticho. Změna atmosféry byla tak výrazná, že se nedala přehlédnout, ale i kdyby měla dívka pochyby, stačilo se podívat na Egaa, který očividně naprosto ztuhnul a tiše napjatě vrčel.
Šedovláska ihned odložila nasbírané dřevo na zem a v rychlosti si vytáhla svoje boxery s drápy. Stála takřka zády ke svému vlčímu společníkovi, takže si byla jista, že jí nikdo nenapadne zezadu, aniž by jí o tom dal Egao nějak vědět. Dívka zůstala tiše stát, ve střehu, připravena se bránit, ale zatím žádného konkrétního nepřítele neviděla, což jí znepokojovalo. Egao nepřestával potichoučku vrčet, takže pohledem rychle zkontrolovala oblast za svými zády, ale ani tam nikoho neviděla. Tak to se nám týmová idylka zhroutila vážně rychle... Blesklo jí hlavou. Ale mně se zrovna tady a teď nechce umřít.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Masamoto Tenno
Tábořiště
Zježily se mu vlasy na zátylku a on na chvilku strnul. Okamžitě si vynadal za chybu a pokračoval v činnosti, jakoby se vůbec nic nedělo.
Přitom ale obcházel budoucí tábořiště a přitom se nenápadně rozhlížel po okolí, vždy pod záminkou nějaké činnosti. Snažil se zaznamenat jakýkoliv pohyb, záblesk, šustnutí, cokoliv.
Katanu měl pořád připravenou u boku, ale zatím se rukojeti ani nedotkl. Stačilo, že dost možná upozornil pozorovatele, že o něm ví.
*I když, mohl si klidně myslet, že jsem strnul kvůli tomu, že jsem si uvědomil, co jsem ještě neudělal a šel jsem to napravit.*
Ne že by měl soupeře za blbce, ale doufal v to, že jím je.
*No tak. Prozraď se. Hoď po mě něco. Pohni se. Vyraz do útoku.* prosil ho Tenno a přitom byl připraven zareagovat. Předpokládal, že se soupeř skrývá směrem, kterým byl předtím on sám otočen zády. Byl to předpoklad, protože takové mrazení v zádech a ježení vlasů zažil vždy jen, když mu někdo civěl na záda.
Proto se, když se cítil připraven na rychlou reakci, otočil k onomu místu zády a pak už se jen snažil zachytit sebemenší zvuk. Ani nedýchal.
To bylo poprvé, co se pravou rukou mimoděk dotkl rukojeti katany.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, přístav Kusake
Prašný dým, který se po pádu vzrostlého stromu zvedl, donutil Toriko přimhouřit oči a s dusivým kuckáním si zakrýt nos s ústy předloktím. Nebylo to sice příliš platné, když měla paže holé, ale stále to bylo lepší než nic.
Jakmile se prach znovu usadil a plavovláska se mohla pořádně nadechnout, přetřela si hřbetem ruky oči, do kterých se jí v koutkách nahrnuly slzy, a vytáhla se na nohy. Její rozcuchaná hlava s ušmudlanou tváří se tak z ničeho nic zjevila zpoza keřů, odkud byla zřetelně viditelná. Dívka si však hovořící dvojice v prvním okamžiku vůbec nevšimla. Byla natolik zabraná do svého vítězného tažení na umíněný strom, že jejich přítomnost zcela ignorovala.
"AHA! A máš to!" došla až k pařezu, který zel osamocený v zemi, a vítězoslavně ukázala na prasklý kmen prstem.
"Já ti říkala, že nemáš šanci! Nějakej kus dřeva mi nebude odmlouvat!" založila si vzpětí ruce v bok a spokojeně se sama pro sebe zašklebila.
"Teď z tebe ještě dostanu nějak ty větve a z toho nejlepšího kousku vyřežu svoji trofej," zakývala horentně hlavou při samomluvě, přičemž vyskočila na pokácený kmen a zamyšleně se po něm rozešla. Upřeně sledovala tmavou kůru, aby podle vrásek zjistila, která část dřeva bude nejkvalitnější a jíž tak bude moci využít k vyřezání nové panenky. V okamžiku, kdy se mezi větvemi ale objevila lidská noha, se na místě zarazila a překvapeně zamrkala.
"He?" vypadlo z ní udiveně. Oči jí vzápětí sjely na vysoký stín, patřící další osobě. Toriko si teprve až nyní uvědomila, že tam není tak úplně sama. Pomalu následovala očima stín až k velkým nohám, po kterých vyjela po rozložité mužské postavě až k jeho obličeji. Překvapeně pootevřela rty, natočila hlavu do stranu a přeskočila pohledem na druhého, podstatně menšího kluka hned vedle.
"Ééééh," vyšlo z ní dlouhé, zaražené vydechnutí. Co když byl ten pod kmenem jejich společník? A co když ho svým stromem právě zabila?? Na čele jí vyvstaly kapky studeného potu, tvář se jí zkroutila do nervózního úšklebku.
"Ehe- he, pardon," začala se rozpačitě škrábat na zátylku, snažíc se svůj škleb přeměnit na nevinný úsměv.
Teku Naware
Přístav Kusake
Věci se mohou odehrávat různě. Teku byl připraven na ledacos, ale že by jeho únosce, kterého se pokoušel zabít, přemohl strom, s tim opravdu nepočítal. Zmateně zamrkal a když po chvilce vstřebal, co se vlastně stalo, přišel rychle k Takovi, a po krátkém prodírání se listím a větvičkami se dohrabal až k horní části jeho těla. Všiml si, že jeho krvácející levačka je zaklíněná pod větví, pak mu z pod listí vytáhl pravačku. Napřímil se, zvedl nohu, hned nato ji rázně spustil a ozvalo se křup! Silným dupnutím zlomil Takovi ruku zhruba někde nad loktem. Gokua si všiml až teď.
"Tenhleten idiot se mě pokusil unést - už zase. Bojovali jsme, pak na něj spadl strom, a... To je všecko. Nemáš nějakej provaz? Něco, čím toho kre*éna svázat?" řekl, a při těch slovech Taku šťouchl do hlavy špičkou boty.
Tsuga
Tým Goku
Zem čaju, Prístav Kusake
Po zhliadnutí osôb si Tsuga zobrala všetky potrebné veci, ktoré u nich našla. Nebrala to ani ako krádež. Chceli ju zabiť. Vlastne mohli byť radi, že ju pred tým Goku zastavil, inak by ich už dávno kuchla.
"Nič v zlom chlapci, berte to ako.. vykúpenie vašeho vlastného života." Pousmiala sa popod nos. Keďže som sama nemala žiaden opasok, musela som si to od niektorého z nich požičať. Potrebovala som predsa len niekam schovať tú brašňu s kunaimi a podobne. Odložila som ešte peniaze a dokonca som si vzala aj palicu, čisto z vychádzkových dôvodov. Pár krát sa okolo seba rozmáchla, no dávala si pozor, aby nikoho netrafila. Tvár sa jej znova rozžiaril do príjemného úsmevu.
"Toto je niečo pre mňa." Vyložila si ju na jednom z ramien a dvom knock-outovaným mužom zamávala, na čo sa vydala po svojich vlastných stopách. Možno ju aj napadlo, že by ten muž znova potreboval pomôcť.. nevyzeral však na to. Pre to sa len prechádzala a začala zháňať miesto, kde by mohla stráviť dnešnú noc. Nie že by už bola noc ale, vždy sa hodilo podobné veci riešiť dopredu. Určite sa však nechcela vrátiť do toho hostinca, kde bola pred tým. V najhoršom by pokojne večer zložila kosti aj pod holým nebom, ďalej od prístavu.
Saito Hashu
Na cestě → Tábořiště
Saito pohledem chvilku sledoval Kazuko jak mizí mezi stromy a pak sám vyrazil hledat vodu, přesně opačným směrem. Po někoho s jeho schopnostmi a hlavně vodou jako elementem to nebyl žádný problém.
Úkol, který měla Kazuko byl o něco složitější, ale přesto jednoduše proveditelný. Přesto osud mívá ve zvyku nedělat jednoduché úkoly jednoduchými. Jak Kazuko sbírala dříví na oheň mohla uslyšet náhlý povyk ptáků, kteří se vzápětí rozhodli vzlétnout. Následovala chvíle ticha a poté se zpovzdálí ozvalo prasknutí větvičky a jemný šelest listí, o které se někdo opřel.
Tennova situace na tom byla podobně. Jakmile se usadil, okamžitě mohl pocítit něčí neodbytný pohled. Jako dvě spalující slunce, někdo sledoval Tenna s tak silnou nenávistí, že mu z toho začaly vstávat vlasy vzadu na krku. A navíc všude najednou zavládlo ticho. Před pár okamžiky se z lesa poblíž zvedlo hejno ptáků a s hlasitým nesouhlasem začalo kroužit nad lesem, ale to bylo opodál. U Tenna bylo ticho a mrtvo, ani lísteček se nepohnul a přesto měl Tenno pocit, že ho někdo sleduje.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Goku, Taka
Země Čaje, přístav Kusake
Zatímco se na kraji přístavního městečka bojovalo na život a na smrt, obírala Tsuga oba knock-outované ničemy.
Kromě asi 20 kunaiů, hole a jednoho posmrkaného kapesníku našla také něco málo přes
250 ryou, což nebylo nic moc, ale lepší, než nic.
„Nemyslíš si vo sobě ňák moc ty šmejde mrňavej!?“ zavrčel na Tekua Taka, když se nechal mladík tak odvážně a výhružně slyšet.
Když proti muži vystřelil další salvu černých ostrých lanek, uhnul muž většině úkrokem do strany, pár zbylých odrazil svou čepelí, a už už se napřahoval k výpadu, když tu se mu za zády ozvala exploze a on se zarazil.
„Co to sakra...!?“ zavrčel, když hodil letmým pohledem za sebe. Nic však nespatřil, takže se obrátil zpátky na Tekua, který byl právě teď prioritou číslo jedna, načež zapružil v kolenou a s krvelačným výrazem ve tváři se vrhl opět vpřed.
Daleko se ale nedostal. Nejprve na něho totiž padl jakýsi stín, a hned na to jeho původce. Strom.
Když Taka zmizel pod větvemi a listím sotva metr před Tekuem, což bylo chlapcovo štěstí, vzhledem k tomu, že měl v krvi pořád zbytky jedu, rozhostilo se na bojišti ticho, které po několika dlouhých vteřinách přerušil až Goku.
„Oi-!“ vyhrkl nejprve, když vyrazil zpoza rohu jednoho domu, očekávaje ledacos, ale pokácený strom uprostřed cesty, zpod kterého vyčuhovala Takova čepel, a vyjukaného Tekua přímo před ním, opravdu ne.
„Dobřé... Co se tu stalo?“ protáhl zmateně, těkaje pohledem mezi stromem a Tekuem.
Toriko
Tým Goku
Země Čaje, přístav Kusake
"Sakra... To byl ale blbej nápad," frfňala si plavovláska pod nos, když celá otrávená seděla v tureckém sedu před stromem. Obě tváře měla nafouknuté, oči přimhouřené a kunaiem v ruce kutala do kůry, kde zela už pořádná prohlubeň. Už dobré dvě hodiny přemýšlela nad efektivním způsobem, jakým by ho mohla pokácet, ale zatím se všechny pokusy minuly účinkem. Buď byly málo efektivní, nebo se ten strom prostě rozhodnul, že se pokácet nedá. To se ale Toriko vůbec nelíbilo. Rozhodně odmítala prohrát s umanutým kusem špalku, co se odmítal hnout bez kořenů z místa.
"Tak jo, strome! Už to mám!" odhodila kunai vedle sebe a se zaskučením, které v ní vyvolal přesezený zadek, vyskočila na nohy.
"Budeš mrkat na drát! Ani si nestihneš posbírat listí, až s tebou skončím!" vyhlásila rozhodně, načež zalovila ve své brašničce u pasu a vítězoslavně vytáhla výbušný lístek. Vlastně si nepamatovala tak úplně přesně, jak se s nimi správně zacházelo a nebyla si jistá ani jejich silou, na jeden tupě stojící strom to ale stačit muselo.
Odhodlaně přilepila lístek na kmen a urychleně odběhla za soubor keřů, které jí poskytly ubohou záěštitu před výbuchem. Skrčila se, dlaněmi si chytila hlavu a přivřela oči v očekávání hlasité rány. ani po několika minutách se však nic nestalo. Toriko tázavě vykoukla zpoza keřů, načež se zamračila a zlostně vydupala ze svého úkrytu zpět ke stromu.
"Co sakra je?! Proč prostě nevybouchneš?" rozčilovala se nad lístkem, který si pokojně visel přilepený na stromě.
"Bouchni! Udělej ka-boom!" snažila se ho okamžik přemluvit, než si uvědomila, jak směšně musí u toho musí vypadat a raději opět ztichla. Zamyšleně se zadívala na lístek, na němž zela napsaná pečeť. Musela ho nějak aktivovat. To věděla. Jenomže si nevzpomínala, jak to měla udělat.
"Abraka dabra?" vypadlo z ní zkusmo dětské zaklínadlo, na který však lístek odmítl reagovat. Toriko svraštila obočí, jak se pokoušela marně přijít na správné řešení.
"Aha, chakra! Ta přece řeší všechno!" rozsvítilo se jí vzápětí, načež se lístku dokla. Ten po chvilce skutečně zazářil a plavovláska stačila jen v poslední minutě skočit šipku za keře, aby ji mohutný výbuch neskolil taky.
Ohlušující ránu, která se ozvala, doprovázala i tlaková vlna, jež Toriko přečesala z neupraveného culíku na punkový styl. Ihned na to se ozvalo zlověstné zapraskání a strom se s nakloněním do strany zřítil na opačnou stranu, kde právě probíhal souboj.
Teku Naware
Přístav Kusake
"Hodnej? Hodnej?! Tak pokusit se mě unýst, k tomu takovým pedofilním způsobem ne nepodobným lákání malých děcek na bonbónky, pak na mě v přesile zaútočit, otrávit mě, to je teda skutečně hodný a vstřícný chování!" řekl Teku stále se zvyšujícím hlasem, přičemž ke konci už řval. Pak se trochu zapotácel a zašilhal. Jed v něm ještě trochu působil.
"Ale ty se můžeš těšit - pokud přežiješ to, že tě zmrzačím, tak se těš na dlouhé hodiny mučení, páč tohle jsi přehnal!" zakřičel. Taka se šmahem blížil a tak Teku švihl svou druhou rukou, z níž na útočníka rychlostí srovnatelnou s vrženým kunaiem vystřelil sedm nitek. Celý se třásl vzteky a upřímně doufal, že jej ta rána nezabije.
Asura Tori
tým Nekomi
Hostinec
Přestože mám pohled stočený spíš dolů, tak zareagistruji, jak se ženě pohnou uši. Což mi dá dost zajímavou informaci, nad kterou jsem mohl přemýšlet a ignorovat tak zase na chvíli své okolí.
Jakmile uslyším odpověd ženy, na otázku toho kluka, že se k nám může přidat, tak rychle zase sklopím pohled k talíři, jelikož s ní nechci navázat oční kontakt. ‚Není to hloupé, tak okatě naznačovat, že hledá nukeniny, u kterých by se mohl učit? Koneckonců mohli bychom být z vesnice a to by pro něj pak nemuselo dopadnout zrovna nejlépe. Mimo to by se ostatní mohli představit.‘ Sice mi osobně nevadilo, že k tomu ještě nemusela dojít, ale bylo únavné o nich neustále přemýšlet jako o Tiché dívce, Dívce s vlkem, Ženě s kočičími uši. Každopádně, ale nic neřeknu a mlčky jím.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Tsuga
Tým Goku
Zem čaju, prístav Kusake,
Pri jeho prvej otázke som sa na neho pozerala snáď ešte menej chápavo, ako pred tým. Čo tým dopekla myslel? Divné.. shinobi mali pravdepodobne iné zmýšľanie od jedinca k jedincovi. To mi prišlo také.. nejednotné. Nedalo sa diviť faktu, že boli stále v nejakom konflikte medzi nimi samotnými.
"Eh.." Vyšla z mojich úst nie úplne zmysluplná odpoveď.
"Nechápem.. " dodala som následne rezignovane, no na druhú stranu aj odmerane.
"Pokúsia sa ťa zabiť znova, ak ťa uvidia. Keď niekoho zabiješ, eliminuješ možnosť hrozby v budúcnosti. Nechať ich na živte považujem za naivitu." Nechcela som sa s ním ale hádať, preto som len zasunula katanu späť na svoje miesto.
"Nechcem aby si si myslel že som zlá.. len, neviem bojovať bez úmyslu zabiť. V mojom prípade to je naozaj nemožné." Zasmiala som sa nad poniektorými spomienkami z mojej domoviny. Tam to fungovalo jednoducho. Zabi alebo budeš zabitý, v mojom prípade skôr zabitá a kto vie čo všetko po tom. Len som sa pozerala za Gokuom, ako beží pomôcť svojej kamarátke. Kto vie, čo mi behalo po hlave. Sama som si bola menej než istá. Mala som čo robiť, aby som týchto dvoch naozaj nedokončila.. no boli v bezvedomí a tak som ich aspoň začala prezerať a oberať o všetky možné cennosti, ktoré by sa dali predať. Vrátane zbraní.
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Okami seděla a dívala se chvíli na Yami a poté se podívala na ostatní lidi v týmu. Po chvíli donesl hostinský něco k jídlu. „Dobrou chuť,“ řeknu potichu a poté se pustím do jídla. Po nějaké době dojím a nechám trochu jídla Yami a talíř podám feně.
Když se tam objeví další osoba, která by se chtěla přidat do týmu, tak si ho prohlédne a poté se podívá na sensei a zbytek týmu.
'Popravdě bych byla raději, kdyby se k nám už nikdo další nepřidával, ale možná to bude lepší, když nás bude víc,' řekne si pro sebe a dívá se na sensei, jestli schválí onu novou osobu. 'Takže buď to půjdeme někam bojovat a nebo budeme pomáhat tady. Já bych tady klidně zůstala, ale nemůžu to udělat Yami, ta bude chtít jít určitě bojovat, ale tak do toho taky půjdu, přece to zvládnu,' řekne si pro sebe a poté se podívá na sensei.
Goku, Taka a jeho parta
Země Čaje, přístav Kusake
„Takže co!? Seš stejná jako voni!?“ soptil na Tsugu nazpátek Goku rozhořčeně, jako by se hádali, proč ani jeden z nich nekoupil správné přísady na večeři.
„Hele, životy těhle šupáků mě sou ukradený, jasný!? Chci jen říct... no... prostě... není lepší když sou lidi živý?“ vysoukal ze sebe nakonec Goku s přitroublým úsměvem a tikem v koutku úst. Když ale viděl, že na něho černovláska hledí se značným nepochopením, zjevilo se mu na hlavě hned několik pomyslných kapek.
„Hele nekoukej na mě takhle jo!? Ti týpci sou-,“ došel k jednomu z nich, „mimo provoz,“ dokončil větu, když jednomu z nich jednu vrazil, čímž ho poslal zpátky do mdlob když se začal zvedat. „To stačí, ne? Vykuchávat je snad už nutný neni, ne!?“ zahleděl se na šermířku s výrazem ála „spokojená!?“ načež se rozhlédl kolem.
„Kuso, kudy to šli? Tudy? Tudy! Oukej Tsugo-chan! Já du! Žij blaze a zvaž tu nabídku s modelingem, oukej? Zavolej mi~!“ zastínil si muž oči, i když to nebylo vůbec třeba, rozhlédl se, dokud nezakotvil pohledem na ulici, načež poskakující na místě, jako by běžel, dívce zamával a vyrazil za Inuzukou a Takou s Tekuem.
Kara se mezitím pokoušela vyvarovat hlíně v očích zakrytím si jich dlaní se škvírami mezi prsty, což se jí tak úplně nedařilo.
„To se ještě uvidí holčičko!“ zašklebil se krvelačně Taka, který se napřáhl k výpadu, aby mohl znevýhodněnou Karu probodnout, jenže tehdy se do toho vložil Teku.
Muž s šátkem proto jen vyjeveně trhl hlavou za sebe, jen aby spatřil, jak se na něho řítí ta samá, divná, níťovitá věc, co předtím v té uličce.
„Gh!“ hekl, když se úskokem doprava vyhl probodnutí hrudi, takže to odnesla jen jeho levačka, načež se po sklouznutí po zemi zastavil pár metrů od dvojice se psem.
„Ty malej šmejde!“ štěkl vztekle po Tekuovi, zatímco mu začala z levého rukávu odkapávat krev, „byl sem na tebe hodnej, ale s tim je teď konec, jasný!? Useknu ti hlavu a prodam ji naloženou v lihu!“ máchl muž pravačkou s čepelí do strany, načež vyrazil proti černovláskovi, který se zcela jistě ještě zcela nezbavil účinků jedu.
Yuu Haruko
Tým Nekomi
země Ohně, hostinec
Yuu si trochu všechny prohlédl, jakmile dořekl, co potřeboval. Nejprve kluka, který si ho všiml jako prvního, potom holku, která tu byla se psem, ale nakonec dívky, která se tvářila opravdu plaše. Ta ho zaujala asi nejvíce. Ale chlapec věděl, jak to s plachými lidmi je, a raději na ní nemluvil. Jakmile na něj promluvila žena s oušky, prohlédl si pořádně i jí. Yuuovi nevadilo, že ho označila jako "jednoho navíc". Bylo mu jedno, jak je označován, ať svým jménem, přezdívkami, tak i hanlivě. "Děkuji vám," odpověděl ženě. Kluk došel k volnému místu a posadil se. "Dobrou chuť," popřál novým osobám. Sundal si batoh a položil si ho vedle. Hostinci však příliš nevěřil, a tak byl připraven. Pak se jen rozhlédl a zahloubal se do hlubokých vln svých myšlenek, které se houpaly v pravidelném rytmu. Vypadalo to trochu komicky, ale to Yuuovi nevadilo. Přemýšlel o tom, co se bude dít dál a jak se vlastně ostatní dostali pod velení té ženy. Odkud vlastně přišla ona?
Nekomi Mei
Tým Nekomi
vesnička v zemi Ohně, hostinec
Odpovědi od všech zůčastněných jí v obličeji vykouzlily potměšilý úsměv, za nímž se přinejmenším schovávalo čiré potěšení. Rozhodně jí bylo milejší, že se většina z nich neobávala jít do boje, aniž by měli nejmenší ponětí o tom, co je vlastně ve skutečnosti čeká. Byla to první dobrá známka toho, že posbírala přinejmenším takové, se kterými se dá pracovat.
"Výborně," odpověděla, přičemž ouška v jejích vlasech kmitla a Mei si přejela ukazováčkem přes rty. Ve stejný okamžik na stůl donesli objednané jídlo, proto fialovláska zdvihla pohled k muži, který položil talíře na stůl a věnovala mu svůdný úsměv. Pobavilo ji, jak se při pohledu do jejích očí zpotil a urychleně vyklidil pole, znovu se však podívala na své studenty a gestem ruky je vybídla k jídlu.
"Jezte. Ať to všechno zmizí. Potřebujete mít na zápasy sílu," dodala, načež si sama přitáhla jeden z talířů blíž k sobě. I když se vydala na cestu především kvůli tomu, aby někoho našla, posbírat takhle náhodně několik nových adeptů rozhodně nebylo na škodu. Možná někteří nedotáhnou výcvik až do konce, ale i kdyby vytrval alespoň jden z nich, byl by to úspěch.
"Hm?" zdvihla Mei pohled od svého jídla, když se u jejich stolu zastavil chlapec. Nad jeho otázkou povytáhla výrazně obočí, načež si ho dlouze přeměřila pohledem. Nevypadal nejhůře. A další chlapec by se jim rozhodně hodil. Vyrovnané stavy byly pro tréninky ideální.
"Pokud chceš, přidej se. Jeden navíc se vždycky hodí," ukázala rukou na volné místo u stolu a stočila pohled ke zbývjícím geninům.
"Určitě tu nebude mít nikdo námitky."
Shiori Asakawa
Les poblíž přírodního onsenu
Ticho se vleklo. Nakonec promluvil Mineki a Shiory si oddechla. Jak se tak koukala dolů se sklopenou hlavou, všimla si prutu držícího v rukou. Sakra špekáček!! Úplně jsem na něj zapomněla při tom povídání. Rychle zvedla hlavu. Uf. Sice není spálený, jen sem tam černější. Ale to bude v pořádku. Spálenější měla ráda, byli víc křupavější. Dala si špekáček blíž k sobě a začala ukusovat.
Svou pozornost obrátila na Minekiho. Zaujatě ho poslouchala a pak i Aimi, která po něm přebrala slovo. Shiory odvrátila hlavu a pozorovala praskající oheň. Koukám, že každý okolo mě to neměl nikterak lehký. To se dalo čekat svět je hnusné a kruté místo, kde se vše rozpadne v prach. Ale pokud po nich jde klan, časem to tady může být dost nebezpečné. Shiori potlačila myšlenku na útěk. Nechtělo se jí zase zdrhat. Po tak dlouhé době se na ni usmálo štěstí a nějak vnitřně chtěla věřit Tamakimu. No, uvidí se, jak se vše vyvrbí. Utéct se dá vždy. Tamaki pokračoval v rozhovoru, a tak k němu vzhlédla.
Cože odkud jsem!? Co mu mám říct? Pravdu nebo výmysl? A co ostatní. Mohli taky lhát, ale mohli říkat i pravdu. A navíc Tamaki uhodil hřebíčkem na hlavičku, jsem nukenin. Vyvrhel a klidně mě mohl zabít, no jemu to nebrání udělat i v budoucnu. Ale jestli mi chce pomoct, má právo vědět, před kým utíkám. Aaaa u všech bohů existujících i neexistujících!! Nakonec se rozhodla. Vytáhla čelenku se znakem skryté vodopádové. Podržela ji před Tamakim a pohled upřela do ohně. S rezignací zabrblala: „Odtud jsem.“ Jen čas ukáže, jestli jsem udělala velkou chybu.
Rinu Yukimura
Tým Nekomi
Hostinec
Seděla u stolu jako bukva, snažíc se moc nenavazovat oční kontakt, neupoutat pozornost a hlavně odradit ostatní, aby na ní vůbec promluvili. Vždycky měla nehorázný problém se stydlivostí a před novými lidmi to bylo ještě horší. Nevěděla co dělat. Mnula si ruce a doufala, že se zase brzy vydají na cestu, z čehož jí naneštěsí pro ní hned vyvedla ona žena s ouškami, když jim všem objednala jídlo.
"Děkuju." Zašeptala tak tiše, že to nejspíš nikdo ani neslyšel, což byl vlastně i účel. Musela se ale vzpamatovat, vždyť to takhle dál nešlo. Musí na sobě zkrátka zapracovat, jinak v tomhle světě prostě nepřežije. Situace se poté obtočila kolem tématu práce, až k příchodu nějaké neznámé osoby. Rinu trošku zvedla hlavu, aby mu očima viděla do tváře. Hned se ale zase odvrátila. Znělo to, jako by se k nim chtěl přidat. No, ona sama k tomu nic moc říct nemohla a navíc by to ani nejspíš nedokázala. Do konverzace se tedy zatím radši nezapojovala a nechávala tomu volný průběh.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Asura Tori
tým Nekomi
Hostinec
Když nám žena řeknu, že nám objednala jídlo, tak se jednou rukou dotknu břicha, abych uklidnil kručení, které očekávám, že by se mohlo ozvat a následně přikývnu jednak abych dal na znamení díky a abych ji ujistil, že jsem to vzal na vědomí. ‚No, že by ji to nějak zajímalo, jestli jsme něco takového vůbec udělal.‘ pomyslím si a znovu mi pohled sklouzne na její uši. „Trochu jo.“ Upřesním slova dívky s vlkem pro mou osobu.
Poté čekám, jestli budu k něčemu vyzvaný a nebo se dřív donese jídlo. Zatím jsem se zabýval vyhlídkou, výpomocí v hostinci a zrovna moc mně to nenadchlo.
Když dostaneme jídlo, tak tiše popřeji dobrou chuť a věnuji se jídlu až do chvíle než dojde nějaký kluk. Po jeho slovech nakloním hlavu na stranu a podívám se na ženu, jelikož mně zajímá jak zareaguje. No a taky proto, že ona bude nezpochybnitelně ta, která tu bude velet.
http://images5.fanpop.com/image/photos/30900000/Asura-asura-kishin-demon...
http://147.32.8.168/?q=node/109686
Yuu Haruko
země Země -> země Deště -> země Ohně, hostinec
Kolik měsíců jsem už na cestě? Je to určitě přes půl roku. Otče, strýci, co bych měl udělat? Jsem už velmi dlouho na cestě vlastně za někým, kdo by mi poradil s mým cílem, za někým, kdo by nade mnou držel pevnou ruku. Kde jsi, můj budoucí senseii? Slíbil jsem si, že do země Větru nezavítám. Tak kam? Mladík se zelenýma očima, světle hnědými vlasy a bílým kratším pláštěm na sobě seděl na mýtině a takto uvažoval. Pak se zvedl, protáhl se, nasadil batoh a vzal si do ruky bo, svůj nástroj, který svíral téměř každou sekundu svého života. Yuu Haruko, to bylo jeho jméno, "Poustevník sedající na mýtinách", tak by se dal také nazvat. Vyšel z lesíka a pokračoval k ceduli u cesty. Takže, kde jako jsem?, prošlo mu hlavou, když poprvé spatřil ceduli, jsem blízko země Deště, tam radši nepůjdu, považovali by mě možná za nukenina. Ale pak si všiml, že kus pod tím je stejným směrem země Ohně. Nachvíli zafoukal teplý vzduch. Tohle je pro mě dostatečným znamením. A kdybych udělal chybu, tak ať jsem ten největší blbec, protože je mi to už jedno, pomyslel si a vydal se k hranicím země Země se zemí Deště.
Vkročil do země Deště, ale radši začal postupovat trochu rychleji. Trochu křečovitě sevřel svoji bo. Tady moc dlouho být nechtěl. Najednou na něj spadla kapka. Pak druhá. A pak najednou, jako by dostal ránu přímo do obličeje, začalo lít jako z konve. Aha. Tohle je vlastně ta země, kde pořád leje. Dobře, tohle jsem trochu nepromyslel, proběhlo mu hlavou, když vzal nohy na ramena a běžel k nejbližší vesničce. Lidé na něj ani moc nezírali, byli zabráni do dumání a pohybu v dešti, což přišlo Yuuovi výhodné. Schoval se pod nejbližší markízu jednoho z obchodů. Shodou okolností to byl obchod s oblečením a také deštníky. Bylo víc než jasné, co udělá. Po asi 10 minutách si už z vesnice kráčel se skládacím deštníkem, který byl samozřejmě v tuto chvíli rozložený. Ale něco mu přišlo divné. Při průchodu jednou z větších ulic se na něj nepřetržitě díval 1 podivný, proradně vzhlížející muž, což ho ještě více znervóznilo, když zjistil, že se za ním právě on plíží. Zřejmě zloděj, asi kapsář. Jen vydrž, využil náskoku, schoval se do temné uličky, schoval deštník a vylezl na okno jednoho z domů v této uličce. Kapsář vkročil do uličky, což neměl úplně dělat, když se potýkal s někým, kdo byl přeborník v bojutsu. Yuu se mu Shunshinem dostal do zad a přetáhl ho svou bojovou tyčí. Kapsář upadl a šíleně se vylekal, až začal slibovat, že vše vrátí. Vyběhl z temné uličky, ale před ní už čekali okradení lidé. Mladík usoudil, že už není třeba, aby tu dál pobýval. Stále se ale pohyboval co nejrychleji, aby byl rychle v zemi Ohně. Déšť ustával, začaly se objevovat první větší lesy. Yuu si opět vyhledal mýtinku. Takže už jsem v zemi Ohně. Co se opět chvíli zdržet od civilizace? A co - AH! Kamaráde, teď ne, pomyslel si a chtěl odporovat svému žaludku, který kručel, co mohl, ale nedokázal to. Otevřel batoh, co uviděl ho však zděsilo. Ne. To není možné. Takže ochráním vesnici před kapsářem, a sám jsem oloupen? Achjo. Yuu pokračoval dále několika lesy, kde si dal ještě jednou pauzu, ale přitom ho trápil žaludek, tak musel pospíchat. Měl spolu s ninja výbavou trochu jídla ve stejné kapse. To snědl, ale vystačilo mu to jen trochu. Po nějaké době uviděl kopeček. Na ten vystoupal a opřen o strom se rozhlédl. Spatřil malou zapadlou vesničku, trochu v dálce uviděl velkou vesnici. Mohl bych si dát něco velmi dobrého v té velké vesnici. Ale... lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Navíc, mohli by mě tam třeba chytit, protože teoreticky jsem nukenin, i když jsem se učil ninjutsu v mojí malé vesničce s otcem a strýcem a žádnou čelenku nemám. Co by se za čelenku dalo považovat je asi jedině moje tetování. Dostal se do vesničky. Jedinou jeho starostí bylo se najíst. Zandal si bo, ze které mu už trochu zkřečovatěla ruka, za batoh. Lidé na něj trochu podivně zírali. On si toho však nějak nevšímal. Slovo "hostinec", které zaslechl kousek opodál způsobilo to, že se ihned otočil a podíval se na danou budovu, kterou tak trochu přehlédl. Byla trochu větší, měla sice ztrouchnivělé dveře, ale Yuu už se chtěl najíst. Zdravím, pozdravil hostinského a přiblížil se k výčepu. Co si dáš, kluku? Prosimvás, dal bych si nějaké jídlo, které se vám příhodně dělá, třeba už máte rozvařeno na více porcí, je mi to fuk, řekl Yuu a čekal. Jakmile mu dal jídlo, vyhodil hostinskému na stůl větší sumu jenů a šel ke stolku. Když skoro dojídal, všiml si v periferním vidění čtyř osob, které dostaly stejné jídlo. Vypadali trochu bojovně. Yuuovi nepřišel zvláštní ani pes, ani žena, co vypadala trochu jako kočka. Odnesl talíř hostinskému, poděkoval a přikráčel nenápadně ke stolu k osobám. Zdravím, nechci vás rušit, ale jsem na cestě už dlouho a hledám pevnou ruku a někoho, kdo mě bude moci trénovat. Mimo jiné také zázemí. Najdu ho u vás?, řekl a naklonil se ke stolu, aby dal najevo, že je taky ninja a poznal, že jsou skupina nukeninů.
Teku Naware
Přístav Kusake
Když Taka odhodil chlapce na zem, začal nabývat vědomí. Očima koukal kolem sebe. Všechno bylo rozmazané. Teku zapátral v paměti a snažil se vzpomenout si na to, co se stalo, ale s tím, jak švihnul po rýži hlavou o stůl, jeho vzpomínky končily. Když se mu povedlo aspoň částečně rozostřit, zahlédl Taku. Lépe řečeno jeho záda. Poznal ho ale po hlasu a po meči, který vytáhl. Ten parchant! Černovlásek se začal neohrabaně drápat na nohy. Když se mu to povedlo, ještě se stále trochu potácel a kolébal. Udělal malý, pomalý krok dopředu a švihl pravou rukou, která strnula namířená na Taku.
"Nažer se nití, ha***e!" zavrčel mladík a z rukávu mu vyletělo šest černých ostrých vláken.
Masamoto Tenno
Tým Saito
Cesta
Boj s prostředím už ho vážně unavoval. I když si byl naprosto vědomý své schopnosti chodit po vodě, ne vždycky dokázal vychytat louže nebo bažinky. To znamenalo promáčené nohy, mnohdy téměř ke kolenům.
Rozhodl se proto trénink trochu pozměnit. Jakmile se k poledni změnilo prostředí, nabídlo mu to kameny, skalky a stromy, což přivítal. Teď musel řešit sklon terénu, jeho vlastnosti a hlavně co nejrychleji reagovat. Nechtěl totiž zastavovat. Proto občas dělal absolutně nepředvídatelné a nelogické pohyby. Koncentroval například chakru do ruky a pomocí toho se přehoupnul přes díru v zemi. Už to delší dobu neprocvičoval, takže ho chození po stromech a skalách stálo úsilí, ale netrvalo dlouho a byl v tom jako doma.
Z tréninku ho vyrušil senseiův hlas. Odrazil se a na čtyři pohyby byl u nich.
"Viděl jsem takové místo!" vyrazil po krátkém zamyšlení vpravo. Byl tam hezký plácek, krytý ze stran stromy a zezadu skálou.
Necítil se dobře z toho, že po nich jde někdo, koho neznají a netuší, o koho de. Obrana se takhle plánovala špatně.
Dokud je nedovedl k místu, šel přesně podle instrukcí. Žádný strom neobešel, ale přešplhal. Žádný kámen nebyl nepřekonatelnou překážkou a jelikož ho to stále ještě bavilo, cesta uběhla rychle.
"Tak jsme tady!"
Rád poslechl senseie a sednul si. Pokud ho čekala další bezesná noc a dost možná boj, chtěl využít každou sekundu k odpočinku.
"Jak vlastně já, obyčejný shinobi, můžu vycítit chakru někoho jiného? vzpomněl si na otázku, co mu už dlouho vrtala hlavou.
Kara Momochi
Tým Goku
Bylo Takovi v patách asi jako hladový vlk svojí kořisti a během chvíle mu už opět dýchala na záda, což muž zkrátka nemohl ignorovat. Prudkým pohybem tedy zabrzdil načež shodil Tekua ze svého ramene a vystartoval proti černovlásce svojí pravačkou, kterou svíral jakousi čepel. Kara tedy na nic nečekala a zabrzdila také, aby Takovi nenalétla přímo do rány. To však v podstatě ani nehrozilo, jelikož Taka kousíček před ní mečem nakonec zamířil do země, kde nabral hlínu, kterou následně mrštil černovlásce do očí. Ta však celé jeho počínání viděla a tak nebyla sebemenší šance, že by na něco takového nalétla. Místo toho si jednoduše přikryla oči, přičemž si ale nechala prsty trochu roztažené, aby měla Taku stále na očích.
"Moc tady ten prach neházej, potřebuju ho mít dostatek na zemi až se na ní budeš za pár vteřin válet." Zvolala směrem k Takovi a rovnou využila příležitosti, aby položila Otenbu na zem.
"Tak pojď." Houkla na Taku a vyčkávala, co udělá.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Okami Inuzuka & Yami
Tým Nekomi
Vesnička v zemi Ohně, Hostinec
Okami sedí na zemi a dívá se na na Yami, která sedí vedle ní na zemi a pozoruje jí. 'Myslím, že Asura z nás nemá moc radost,' řekne si trochu smutně pro sebe a sedí dále. Když se vrátí sensei, tak se na něj podívá a zatím nic neřekne.
„Díky,“ řeknu a usměju se na ní. Když nám řekne, že o nějakém místě, kde by jsme si mohli vydělat nějaké peníze a jestli se umíme prát, tak než stihnu něco říct, tak se z pod stolu ozve Yami. „Jasně že jo, proč by jsme to neměli umět,“ řeknu odhodlaně. 'Doufám, že si nevzpomene na to, co se stalo, předtím, ale když jich bylo strašně moc,' řeknu si trochu smutně pro sebe a poté už mlčím a raději se dívám do stolu, protože kdybych se rozhlížela, tak bych mohla přitáhnout nějakou nechtěnou pozornost.
Nekomi Mei
Tým Nekomi
vesnička v zemi Ohně, hostinec
Zatímco se všichni tři genini usadili ke stolu, na který jim ukázala, a vyčkávali dalšího dění, Mei se oběma předloktími zapírala o roh pultu a prohnutá v zádech nechávala všem přítomným mužům dokonalý výhled na své vystavené pozadí. Zlehka s ním přitom kývala ze strany na stanu jako s hypnotickkou kuličkou na provázku a s bradou podepřenou dlaní hovořila s hostinským, jež stál za výčepem. Za ty roky věděla přesně, jak dostat potřebné informace od mužů, i od žen, ale pánské pokolení bylo přeci jen vděčnějším zdrojem informací.
Jakmile zjistila vše, co potřebovala, ukázala na prstech číslo čtyři, narovnala se a ladným krokem zamířila zpátky ke stolu.
"Za chvíli dostanete něco k jídlu. Děkovat nemusíte," oznámila jim s širokým psměvem na rtech, když se usadila na poslední volnou židli. Zády se opřela o opěrku, natočila se částečně do strany a pravou nohu si ladně přehodila přes levou.
"Umíte se alespoň trochu prát? Dozvěděla jsem se o místě, kde si můžete vydělat nějaké peníze, pokud nejste úplná nemehla," zadívala se na trojici se zájmem.
"Pokud ale ne, nevadí. Půjdeme tam stejně. Vy si ale potřebujete především něco vydělat, protože tohle jídlo je první a zároveň poslední, co vám platím. Takže jestli se prát neumíte, nebo nechcete, můžete si vydělat pár jenů pomocí tady v hostinci. Prý potřebují výpomoc v kuchyni a vzadu na dvorku," pohodila hlavou směrem k výčepu, ze kterého se právě vrátila.
Tsuga
Tým Goku
Zem Čaju, prístav Kusake
Neverila som tomu, že by som ho dokázala odrovnať jedným podobným výpadom. Aj keď čím som bola bližšie, tým viac a viac.. zrazu som sa zarazila, lebo som zacítila ako predo mnou praská zem. Asi o sekundu na to som to aj uvidela a už som musela brzdiť, no nezvládla som to lebo, jednoducho som nečakala že sa predo mnou vytvorí kamenná stena. Narazila som do nej ramenom. No bolo to zastavenie, aj keď trocha tvrdšie. Rýchlo som spravila zopár krokov dozadu a katanu som tento krát už naisto vytiahla z púzdra, pri čom som ju namierila na Gokuho.
"A to je problém pretože..? Ľudia sa v týchto krajoch zabíjajú na počkanie.. a on chcel zabiť mňa." Pohľad som uprela na stenu a následne som s ním znova prebodla Gokuho. Nebola som.. upokojená, tvárila som sa dosť mrzuto, pretože som to brala tak trocha ako zradu.
"Prečo sa zaujímaš o jeho život?" nemyslela som to zle, sama som sa nepovažovala za zlú osobu. Len.. len som to proste nechápala.