Krvavý déšť, část 4

"Hoshigaki Kisame. Tak jsem tě konečně našel."

"To spíš já tebe, Naruto. Koukám, je z tebe Hokage, pche. Jestlipak to není jen titul, huh?"

Zašklebil se Kisame a bleskurychle po Narutovi hodil hrstku shurikenů. Ten je všechny odrazil svým kunaiem v ruce, no, nedělalo mu to moc velký problém.

"A ty nemůžeš dělat nic jiného než házet shurikeny. Takže..."

Odložil si kunai a vyvolal vedle sebe dva klony, kteří mu ihned začali formovat rasengany do každé ruky.

"Řekni mi, kde je Itachi?"

Klony zmizeli a Naruto udělal pár kroků vpřed.

"Do toho. Zabij mě."

Místo aby tohle bral Kisame vážně, jen se mu smál.

"Itachi! Vstávej! No tak!"

Shil se ho zoufale snažila postavit na nohy, ale ani s ním nehla. V tom se sám od sebe postavil a rukou jí od sebe odehnal. Shil udstoupila ale nepřestávala ho sledovat.

"Itachi?"

Zeptala se zmateně.

"Přines...Samehadu.."

Řekl sekaně Itachi a na okamžik ztratil balanc. Shil tam ještě chvíli stála a dívala se na něj, ale pak se otočila k chatce a vyběhla k ní. Mezitím, co byla uvnitř se otřásla celá zem a ozval se pořádný výbuch. Shil hned vyběhla ven bez Samehady.

"Co to bylo??"

Zakřičela polekaná Shil.

"Přilož ke mě Samehadu, rychle."

Ačkoli Itachi nic neviděl a netušil co to před chvíli mohlo znamenat, otočil se směrem na ní. Ještě stále mohl, i když značně míň, rozpoznávat chakru pobližíších ninjů.

"Sa-me-ha..."

Shil zazmatkovala a rychle si svou chybu uvědomila. Znovu se otočila k chatce a vběhla do ní. Itachi začal přestával cítit její chakru. Začal si myslet, že ho zradila a utekla. Byl to ale jen krátký okamžik, protože chakra znova zesilovala. Shil mu Samehadu přiložila k tělu a čekala, že se něco stane. Nic se ale nedělo.

"Nemáme moc času. Řekni mi, pochytila si tu techniku?"

Shil se opět zarazila a snažila si vzpomenout alespoň na kraťoučký moment z toho, jak se záhadně rozpršelo.

"Noo jáá..."

Shil mu nechtěla říkat, že si z toho nezapamatovala skoro nic. V tom se ozval další obdobný výbuch jako předtím. Naruto už byl natolik blízko, že Itachi dokázal ucítit jeho chakru, konkretně chakru Kyuubiho, která se táhla s Narutem. Rozhodl se teda risknout to.

"Poslouchej!"

Přerušil její mluvu, i když mu Shil nic říct nechtěla.

"Běž se schovat do chatky. Buď tam ať se děje cokoliv."

Samehada nepomohla. Ale Itachi si vzal alespoň trochu chakry, kdyby jí náhodou potřeboval. Na Shil toho bylo v poslední době moc. Tentokrát ale chtěla vedět, co se stane.

"Proč? Proč Itachi? Nechci tě nechat samotného."

Když to Itachi slyšel, uvědomil si jednu věc, na kterou by ani nepomyslel. Vůbec by ho nenapadlo to, že by mohl mít mezi Shil větší vztah než kamarádství. Když si ale všiml jak se Shil chová, napadlo ho to.

"Běž do té chatky."

Odmlkl Itachi a vykročil trošičku vpřed.

"Vždyť nic nevidíš! Nech mě ti pomoct, prosím!"

Shil se proti němu rozběhla s pláčem na tváři. Když do něj vrazila, vsunula si ruce do mezery mezi jeho rukama a tělem a zezadu ho obejmula. Itachi se zasekl. Tohle mu nikdo nikdy neudělal. Jeho chladná povaha mu nedovolila zachovat se jinak, než chytit jí její ruce a násilně odšťouchnout. Nastala chvíle ticha. Shil, která při šťouchnutí spadla na zem, tekly slzy z očí a pořád se na něj dívala. Itachi hleděl před sebea přemýšlel nad tím, co se právě stalo. Až pak se odvážil promluvit.

"Běž do té chatky."

Shil to brala tak, že se jí snažil bránit, že jí chtěl ušetřit nebezpečí, že jí opětovával její lásku. A v tu chvíli si to uvědomila. Zamilovala se. Pomalu vstala na nohy a pevně stiskla Samehadu. Pak se otočil a s pláčem utekla do chatky, zavřela za sebou dveře. Neměla v plánu ho tam jen tak nechat. Zůstala skrčená u okna a pořád sledovala, co se bude dít. Čekala na moment, kdy by mohla vyběhnout za ním a pomoct mu. I když ani nevěděla, co se mělo dít. Itachi mezitím došel k názoru, že zlepšovat si u ní vztah by nebylo tak špatné, alespoň by to posílilo její nutkání zachránit ho. Jenže věci se odehrávali moc rychle. Spoza stromů vykoukl Naruto, pomalým krokem přicházejíc k Itachimu.

"Uchiha Itachi."

Narutovi přišlo divné, že tam Itachi jen tak stál a dívál se nepřímo na něj. A taky to, že měl prokrvavené oči. Neveděl, že je na tom Itachi až tak špatně.

"Uzumaki Naruto. Tvou chakru jsem cítil na hodně velkou vzdálenost. Přišel jsi mě zabít? Ulehčím ti to."

Když tohle Naruto slyšel, něco se mu nezdálo. Tohle by Itachi přece nikdy neřekl. A ty jeho oči...určitě je to nějaké genjutsu. Itachi by se nikdy nevzdal. Za Itachiho zády se z ničeho nic objevili dva Narutovy klony.

"Co máš v plánu, Itachi?"

Zeptal se Naruto vyzývavým hlasem a překřížil si ruce na hrudi.

"Ta chakra za tebou je Kisameho? Nebo už byl opravdu tak slabý, že podlehl dvěma rasenganům?"

Ano, Naruto vycítil Shilininu chakru. Jelikož byla zčásti Kisameho, Naruto se domníval, že je tam právě on.

"Takže si potkal Kisameho."

"Nedělej se, že nic nevíš!"

Zakřičel Naruto a vztyčil na něj prst. Dva klony co stáli za Itachim ho popadli za ruce a pevně ho tiskli. Naruto se začal divit, proč se nečemu takovému neubránil. Na nic ale nečekal. Vyvolal si k sobě další dva, kteří mu začali formovat rasen shuriken.

"Itachi.."

Ozvalo se tak tiché zašeptání, že ho ani sama Shil neslyšela. V jejích očích byly pořád kapky slz. Stiskla Samehadu ještě víc, dělala si velkou starost. Pak zavřela oči a soustředila se. Zanedlouho zahřmělo. Pršet začalo nezvykle rychle. Během pár vteřin se z normálního deště stal déšť na úrovni přívalový déšťe.

"Co je to za déšť?"

Zeptal se Naruto spíš sám sebe. Znovu si všimnul, že jeho Sage mod přestal rozpoznávat chakru z okolí. Rozpršelo se tak moc, že se viditelnost zkrátila jen na pár metrů.

"To ti nepomůže, Itachi!"

Zakřičel Naruto a hodil po něm svůj rasen-shuriken. Itachi se rychle vyprostil ze sevření klonů a tak tak uhl. Raseh-shuriken letěl přímo na chatku. Vrazil do země tesně před ní, síla která se uvolnila však chatku zasáhla a celou ji rozsypala. Shil nestačila uniknout a trámy ji dolslova zasypaly. Upadla do bezvědomí. Naruto nepřestal, rozběhl se na Itachiho.

"Říkal jsem ti že se vzdávám."

Řekl tiše a klidně Itachi těsně před tím, než do něj Naruto vrazil. Naruto teda zpomalil a zastavil se. Pořád se tomu divil. Jakoby to ani nebyl Itachi.

"V tom případě si stoupni sem."

Natáhl svou ruku do zadní kapsy a vytáhl větší svitek, který rozložil na rozmočenou zem. Itachi nevěděl kam si má stoupnout, jelikož nic neviděl. Udělal jen dva kroky vpřed, naštěstí přímo na svitek. Kolem něj se rozzářila fialová zář. Naruto si do ní stoupl taky. Neustále Itachiho sledoval. Byl připravený na protiútok. Zář zesilovala a pak najednou zmizla i snima.

Za pár hodin brzo ráno se Shil probrala. Díky Samehadě kterou pořád držela v ruce se jí nic nestalo. Postavila se z troseka rozhlédla se. Svtílo oslňující slunko a na zemi byla vrstva vody. Nikde nikdo. První věc na kterou pomyslela byl Itachi. Ze všeho co se stalo si pamatuje jen tvář blonďatého kluka a podivnou věc letící na ní. V tu chvíli na to ale nemyslela. Chtěla najít Itachiho. Připevnila si Samehadu na záda a vydala se po stopách na zemi, které za sebou nechal Naruto, když sem přišel. Stopy ji dovedli až k cestičce. Šla pořád dál. Mířila přímo na Listovou. Byla si téměř jistá, že tam Itachiho najde. Šla pořad dál a společně s ní se zatahovala obloha. V podstatě měnila počasí podle nálady, ještě si to ale neuvědomila. Když spatřila zdi Listové, rozpršelo se...