Kyuubi no Naruto – část 5 – Vrať se Naruto

Kyuubi bloudil lesem a hledal odpovědi na spoustu otázek. Musel znát odpovědi, bylo to pro něj nesmírně důležité. Uviděl jeskyni, kde by se mohl ukrýt, tak se k ní vydal. Vešel dostatečně hluboko do nitra jeskyně, sedl si a začal se soustředit. Snažil se sám získat Sage mód. Nedařilo se mu to. Místo toho se objevil u mříží, za kterými byl Naruto.
„Takže nyní se snažíš převzít kontrolu ty nade mnou?“ Zeptal se Naruto.
„Musím získat ten tvůj Sage mód, abych získal větší moc.“ Odpověděl.
„A z jakého důvodu chceš větší moc?“ Položil mu blonďák další otázku.
„Abych se mohl pomstít! Madarovi a některým dalším!“ Odpověděl Kyuubi.
„Vážně je to pravý důvod, proč chceš zesílit?“ Řekl Naruto.
„Jaký bych mohl mít jiný důvod?!“ Rozčiloval se.
„Nechceš náhodou chránit své přátele?“ Zeptal se.
„Jsem přece Kyuubi no Youkou. Nemám přátele!“ Křičel.
„Vážně?“ Popichoval ho Naruto. Nastala chvíle ticha. Kyuubi si musel utřídit spoustu myšlenek, které poslední dobou měl. Jeho rozhodnutí bylo, že Naruta bude, musel zlikvidovat. Chtěl to udělat hned, ale něco v něm mu říkalo, že se má ještě vyptávat.
„Naruto.“ Zeptal se Kyuubi.
„Ano Kyuubi. Co je?“ Odpověděl mu otázkou.
„Řekni mi, jak si dokázal přežít?“ Zeptal se.
„Už jsem ti to říkal, na tuhle otázku neznám odpověď.“ Odpověděl mu blonďák.
„Tak mi teda řekni něco jiného. Proč teď mám nějaké pocity?“ Položil mu Kyuubi další otázku.
„Říkal jsi, že si spojil naše chakry dohromady. Jsme jeden, tak třeba ty pocity vycházejí ze mě.“ Řekl Naruto.
„Pak, tě tedy budu muset definitivně zlikvidovat.“ Odpověděl mu liščí démon.
„Než začneme Kyuubi, rád bych se tě na něco zeptal.“ Řekl blonďák.
„Ptej se.“ Odpověděl mu.
„Vážně je nutné, aby jeden z nás přestal existovat?“ Zeptal se.
„Je to nutné. Ani jeden z nás nechce trávit život, jdá li se to tak nazvat, v kleci. Proto se musí dnes rozhodnout.“ Řekl Kyuubi.
„Pak tedy dobrá, když to nelze vyřešit jinak. Dnes to ukončíme!“ Rozhodl se Naruto. „Sundej tu pečeť, ať můžeme začít.“
Jak Naruto řekl, tak Kyuubi udělal a sejmul z mříží pečeť. Ani jeden nehodlal toho druhého šetřit.
„RASENGAN!“ Vykřikli oba najednou. Když se jejich techniky střetly, místnost prozářilo ostré světlo. Oba museli zavřít oči, aby z té záře neoslepli. Následoval výbuch. Výbuch je odhodil na protější stěny místnosti.
„Proč to zašlo, až tak daleko? Proč teď s tebou tady vlastně bojuju?! Jaký to má význam, když tě nedokážu zabít, Naruto?! Odpověz!“ Rozčiloval se Kyuubi.
„Spojil si chakry. To je řešení. Teď jsme jeden, proto mě nemůžeš zabít, stejně tak jako já nemůžu zabít tebe.“ Odpověděl mu.
„Zesílil si Naruto, už nejsi ten malý kluk, co chce moji sílu, když nemůže.“ Řekl liščí démon.
„A ty? Ty jsi, se stal člověkem. Více, méně.“ Řekl Naruto.
„Takže?“ Zeptal se Kyuubi.
„Není více třeba vězení.“ Naruto luskl prsty a celé toto odporné místo se změnilo na obrovskou louku.
„Děkuji ti Naruto.“ Řekl.
„Ne to já ti děkuji, teď mám konečně šanci zachránit Sasukeho.“ Odpověděl.

Naruto se probral v jeskyni. Nyní si byl zcela jistý, že tělo je jeho. Byl velice šťastný, podařilo se mu změnit Kyuubiho.
Cítil se tak nějak jinak. Cítil v sobě větší sílu než kdy předtím. Vyšel ven z jeskyně, nacházel se uprostřed lesa a nedaleko byly říčka. Napadlo ho, že by se mohl trochu zvlažit. Pomalu přišel k říčce a chtěl se napít, když se sklonil, všiml si, že jeho vlasy nejsou žluté, ani oranžové. Byly dlouhé a rudé, stejně jeho měla jeho matka. Bylo to zvláštní, taková změna. Ale velmi rychle to přešel, měl žízeň. Sklonil se tedy ještě níže, aby mohl nabrat vodu do rukou a napít se.
Všiml si zvláštní věci. Jeho oči byly jiné, sice věděl, kde je před tím viděl, ale nabyl dojmu, že ta osoba, kterou vidí ve vodě, není on.
„Nagato…“ Řekl si potichu pro sebe.
„Ty hlupáku! To ani nepoznáš sám sebe?!“ Křičel na něj v podvědomí povědomý hlas.
„Hele Kyuubi a ty by ses poznal?!“ Rozčiloval se Naruto.
„Jistěže, ty rýhy na tvých tvářích jsou dostatečným důkazem, že jsi to opravdu ty.“ Odpověděl mu.
„No dobře, no dobře, máš pravdu. Ale neměli bychom vymyslet nějaký plán?“ Zeptal se nyní rudovlasý Naruto.
„My?!“ Řekl Kyuubi.
„Tak jsme přece parťáci ne?“ Zeptal se.
„Ano jasně, že jsme, ale mám takový dojem, že ty jsi nikdy nebyl moc na přemýšlení.“ Odpověděl mu.
„Hele nech si toho Kyuubi, jo! Já si zase myslím, že ty jsi nikdy nad plány taky moc neuvažoval.“ Řekl Naruto.
„To možná ne, ale mám rozhodně více zkušeností než ty!“ Urovnal to Kyuubi.
„No jestli se mnou hodláš pořád hádat, tak tě budu muset někam zavřít!“ Řekl.
„Abych nezavřel já tebe!“ Vyhrožoval bývalý liščí démon.
„Víš, že se ti to minule moc nepovedlo!“ Řekl Naruto.
„No myslím, že toho dohadování by stačilo! Co uděláme teď? Budeme pokračovat v tréninku nebo se vydáme do války!“ Řekl Kyuubi.
„Válka?“ Divil se.
„Ano Naruto, je válka a my máme velkou šanci ji ukončit.“ Odpověděl.
„Ale jak? Madara už přece sesbíral sedm ocasých démonů!“ Zeptal se Naruto.
„Copak si nepamatuješ, jakou sílu jsme měli, když jsi požil Sage mód?“ Řekl Kyuubi.
„To ano, ale zabilo to přírodu v okolí! Myslím si, že to není dobré.“ Odpověděl.
„Nad tím jsem uvažoval a myslím si, že kdybys dokázal nasát energii z širšího okolí, tak by to nemělo tak devastující účinky.“ Vysvětlil svoji teorii.
„No jasně, to je skvělý nápad.“ Řekl Naruto. „Musíme to okamžitě otestovat.“ Dodal. Naruto si sedl na zem a začal se soustředit. Nejdříve si představil sám sebe, jak do něj proudí energie z okolí a potom se začal vzdalovat a okolí kolem něj se zvětšovalo.
„Vyšlo to! Vyšlo to!“ Radoval se Naruto.
„Máš pravdu, opravdu to funguje!“ Řekl Kyuubi, měl rovněž radost.
„Taky ho cítíš?“ Zeptal se Naruto.
„Ano.“ Odpověděl Kyuubi. Naruto na nic nečekal a směrem odkud cítil cizí, přítomnost hodil kunai. Nic se nestalo.

O pár chvil později nedaleko odtud:

„Jak si pořídil Zetsu?“ Zeptal se Madara.
„Je blíže než bys čekal. Dalo by se říct, že je za rohem.“ Odpověděl bílý Zetsu.
„Sasuke.“ Zavolal Madara. „Je čas se vydat na lov devítiocasého.“
„Jistě Madaro.“ Odpověděl Sasuke, oči mu zářily rudě. „Doufám, že Madara počítá s tím, že Naruta zabiju.“ Myslel si Sasuke.