Bolest Světu: 17. Pravda

V jedné ulici Konohy najednou došlo k explozi. Z kouře a prachu, který si ještě ani nestačil sednout, vylétl inkoustový pták, na němž seděl černovlasý mladík s krátkým nožem v ruce.
"Hó, vypadá to, že si můžu zabojovat s někým, kdo také používá určitý typ umění, ale poslouchej mě, jediné umění, které je cool, je výkvět okamžiku, hm." křičel na něj blonďák z velkého jílového ptáka.
"Mé jméno je Sai, rád vás poznávám." usmál se na něj falešně mladík.
Deidarovi na čele naskočila žilka "Přestaň si ze mě dělat pr*el, hm!" a k Saiovi se rozlétlo několik ptáčků z deidarova jílu.
"Ninpou: Chojuu Giga!" proti ptákům se rozlétli ptáci do Saie a obalili ty jílové.
"Katsu!" Deidara se chystal své výtvory odpálit, ale nic se nestalo, jeho stvoření se smíchala s inkoustem, a vznikla z toho taková kaše, která neškodně dopadla na zem.
"Ty jeden haj*le, jak si dovoluješ ničit mé umění! Vypadá to, že na tebe budu muset poslat těžší kalibr, hm." řekl bombový terorista a dal ruce opět do brašen, které měl naplněné výbušným jílem.
"Rád bych se tě na něco zeptal?"
"Ptej se, hm."
"Jak máš velký penis?" Sai se opět falešně usmál.
Deidara zrudnul "Ty jeden malej smrade, asi tě budu muset naučit dobrým mravů, když tě to nenaučili ve škole, hm!" a vytáhl ruce z brašen, a na dlaních mu stály dvě malé mouchy, které se okamžitě zvětšily. Pak vylétly ohromnou rychlostí směrem k Saiovi.
Ten proti nim vypustil dva inkoustové jestřáby, ale mouchy se jejich náletu bez problému vyhnuly, a pokračovaly směrem k Saiovi. Ten před nimi nestihl uhnout, a tak plnou rychlostí nabouraly do inkoustového ptáka, na kterém Sai stál, a vybouchly.
"Hahahahaha, vidíš, i ty ses stal kořistí mého krásného umění. Protože umění je výbuch, hm!" smál se Deidara, a sledoval přitom oblak kouř, který zbyl po výbuchu.
Vtom se na něj ale zespod vyřítilo několik malých inkoustových ptáků, kteří narazili do toho jeho, ten se přestal hýbat a spadl, i s Deidarou na zem. Přímo před ním stál Sai.
"Už jsem přišel na to, jak rušíš moje jílové bomby, ty smícháš můj jíl s tvým inkoustem, a naše chakry se tak navzájem vyruší. Uvidíme, jestli vydrží déle tvůj inkoust nebo můj jíl." Deidara zase dal dlaně do brašen, ale hned je odtamtud zase vytáhl, byly celé černé od inkoustu.
"Co to sakra je? Jak jsi tam dostal ten zatracenej inkoust ty malej zmetku, hm?" snažil se Deidara dostat černou tekutinu ze svých dlaní.
"Slyšel jsem, že aby tvá bomba vybouchla, musí to být stoprocentní jíl. Jenže teď, když veškerý jíl, co máš v taškách, je znehodnocený, a tvé ruce jsou také od jílu, už nemůžeš vytvořit žádnou bombu. Jinými slovy jsi prohrál Deidaro z Kamenné." pronesl chladně Sai.
"Myslíš si, že jsi mě dostal? Pokud toho o mně tolik víš, tak bys také měl vědět, jak jsem zemřel, hm?"
Saiovi se na tváři objevil výraz menšího překvapení.
"Máš pravdu, odbouchnul jsem se! Ve smrti jsem se stal uměním! Výbuch zničí celou Konohu a okolí, takže vše co jsi tak zarputile chránil, bude zničeno, a to mým uměním, hm!" smál se Deidara, když jeho tělo pomalu mizelo, a scvrkávalo se do podivného černého "smajlíka" na jeho hrudi.
"Jak jsem říkal, ve chvíli kdy jíl není stoprocentní, tvá technika se zhroutí a nebude fungovat. A to platí i v případě, když změníš na jíl celé své tělo, a necháš ho vybouchnout." pronesl jen tak mimochodem Sai.
"Cože?" ozvalo se ze "smajlíka" ve chvíli, kdy měl vybouchnout. Místo exploze se ale začal rozpadat, až se postupně zhroutil na bezpočet malých částeček, které se rozsypaly po zemi.
Sai se pak otočil zpět k místu, kde byl Naruto a vůdce Akatsuki, a rozeběhl se k nim.

Na náměstí proti sobě stáli dva muži, a beze slova si hleděli do očí. Z několika míst vesnice se ozvaly výbuchy, oba se otočili směrem, odkud je zaslechli.
"Vypadá to, že už to začalo, Uzumaki Naruto."
"To máš pravdu."
"Také bychom se měli pospíšit. Teď dobře poslouchej, protože to nebudu opakovat, povím ti pravdu, pravdu plnou bolesti a smutku, pravdu o nenáviděném klanu Uzumaki. Jak jistě víš, tak Sennin šesti čest měl dva syny. Starší z nich po něm zdědil jeho oči, a říkal, že klíč k míru tkví v síle, zatímco mladší po svém otci zdědil jeho tělo, a on zase tvrdil, že k míru je potřeba láska. Jejich otec si vybral za svého následníka mladšího, což mezi ním a jeho starším bratrem vyvolalo konflikt. Tento konflikt se pak táhl celé generace. Z potomků staršího postupně vznikl klan Uchiha, z mladšího se zrodil lesní klan Senju. Oba tyto klany byly velice silné, a neustále spolu bojovaly, nenávist, která mezi nimi panovala, byla nezměrná. Ale jak víš, lásce se poručit nedá, a tak se během dlouhé historie obou klanů stalo, že se do sebe zamilovali Uchiha a Senju. Tato láska samozřejmě byla zakázaná, a kdyby se o tom dozvěděli ostatní členové klanu, tak by je pravděpodobně zabili, tak tyto dvojice musely svůj vztah skrývat, a když už to bylo neúnosné, tak spolu oba utekli. Protože je oba klany pronásledovaly, tito "zrádci" se snažili vždy držet při sobě. Ale protože jejich potomci měli po genetické stránce k Senninovi šesti cest mnohem blíže než Uchihové nebo Senju, byli všichni také dosti silní. Tak vznikl klan Uzumaki, nenáviděný klany Uchiha i Senju. Jeho členové měli něco společné, a to byla barva jejich vlasů. Většina z nich měla stejnou barvu vlasů, jako mám já, nebo jako měla tvá matka, Uzumaki Kushina. Stejnou barvu vlasů měl i Sennin šesti cest. Ještě jedno ale měli členové klanu společné, a to byla jejich chakra, měli totiž mnohem mocnější chakru než Uchihové i Senju, a proto se postupně začali specializovat na pečetící techniky, na to také trochu odkazuje i znak klanu, spirála mířící směrem ke středu, tedy jeden typ pečetících technik. Jak jsem říkal, tak klan vznikl spojením klanů Uchiha a Senju, kteří byli přímými následovníky Sennina šesti cest, a proto tam byla menší genetická odchylka. Ta se postupem času zvětšovala, až jednou dosáhla kritického stádia, a v klanu se narodilo dítě velice podobné svému slavnému předkovi, narodilo se dítě s rinneganem. Klan ho nejprve vítal jako zachránce, protože s jeho pomocí měli sílu bojovat proti Uchihům i Senju, neboť ti po nich neustále šli. Toto dítě proto vytrénovali a ustanovili ho svým vůdcem. Jenže ovládat rinnegan je velice těžké, tyto oči totiž mají silnou vůli, a pokud je vlastní někdo, jehož vůle je slabá, tak nad ním mohou získat kontrolu, a z dotyčného se pak stane jenom vraždící stroj, a to se přesně stalo z něho. Klan tím tehdy málem přivedl do záhuby. Proto bylo rozhodnuto, že pokud by ještě někdy dítě s rinneganem narodilo, musí být okamžitě zabito. Nevím kolik dětí takhle zavraždili, ale během dlouhé historie klanu to musely být desítky. A do tohoto klanu j..."
"Zadrž, myslíš si, že ti tu pohádku budu věřit?" vodíval se na něj nevěřícně Naruto.
"Věřit mi ji nemusíš, ale Madarovi si také věřil, když ti vyprávěl o klanu Uchiha, a když jsi pak pátral, jestli to byla pravda, tak jsi zjistil, že ti nelhal. Informace, které ti tady předkládám, si později můžeš jít ověřit, pokud o nich někde nalezneš zmínku. Teď bych rád pokračoval, protože až sem přijdou tví přátelé, na nějaké vysvětlování už nebude čas."
"Lepší než bojovat, pokračuj tedy."
"Když vznikla Konoha, a to právě spojením klanů Uchiha a Senju, požádal klan je klan Uzumaki o ochranu, výměnou za to, že jim bude poskytovat své pečetící techniky, které se mezitím staly známé v mnoha zemích, a tak se klan Uzumaki stával často terčem útoků. Pečetící techniky jsou totiž, na množství chakry, jedny z nejnáročnějších jutsu, a klan Uzumaki měl po svých předcích velice mocné chakry, a proto jejich členové byli i ideálními jinchuuriki. Konoha jim tehdy vyhověla, a jejich spojenectví bylo potvrzeno i svatbou mezi prvním hokagem Senju Hashiramou, a dcerou tehdejšího vůdce klanu, Uzumaki Mito, která se i stala jinchuuriki Kyuubiho. A do tohoto klanu jsem se před čtyřiceti dvěma lety narodil já. Měl jsem tehdy štěstí, protože má matka byla, ve chvíli kdy jsem přišel na svět, zrovna na cestě mimo vesnici, takže jsem ušel popravy od členů klanu. Matka ale věděla, co by se se mnou stalo, kdyby se přišlo na to, že mám rinnegan, ale protože neměla to srdce mě zabít, tak mě nechala u silnice, kde mě našla skupina nukeninů, kteří mě vychovali po svém. Má matka, jelikož byla jednou z vysoce postavených členů klanu, ovládala mocná pečetící jutsu, a tak do mě zapečetila své vzpomínky abych, až vyrostu, se mohl vrátit zpět. Rovněž nastavila, aby se pečeť po deseti letech deaktivovala. Prvních deset let mého života jsem tedy byl vychováván skupinou nukeninů. Abych přežil, musel jsem se naučit bojovat, tehdy jsem se naučil, alespoň trochu, jak používat tyhle oči. Když mi bylo deset let, tak se pečeť, kterou do mě vložila má matka, deaktivovala, a já jsem se tak dozvěděl pravdu o svém původu." Itamimu se na tváři objevil úšklebek "Zabil jsem proto ty, kteří mě deset let vychovávali, abych se ujistil o své síle, a vydal jsem se do Země Vírů, kde sídlil klan. Shodou okolností jsem tam dorazil v době, kdy má matka čekala další dítě, a to mého bratra Uzumaki Nagata. Přestože na mě stále myslela, tak ve vesnici řekla, že jsem zemřel při porodu. Naneštěstí jsem se svou matkou nemohl mluvit, protože by nás oba na místě zabili, a tak jsem se vesnici skrýval několik měsíců, dokud má matka neporodila. Ovšem dítě, které se narodilo, mělo taktéž rinnegan, a proto rada rozhodla, že ho budou muset zabít. Matka se ovšem něčemu takovému vzpírala, a protože se o svého syna pokusila i bojovat, byli nuceni zabít i ji. Tehdy jsem si teprve uvědomil, že to mrně, které tam čekalo na smrt, je můj jediný žijící příbuzný, a tak jsem jim nemohl dovolit, aby mu něco udělali. Proto jsem celou tu skupinu několika shinobi, co tam byli, napadl, a většinu z nich i zabil. Se svým mladším bratrem jsem poté uprchnul pryč, ale jelikož jsem věděl, že bych se o něj nedokázal postarat, zanechal jsem ho daleko od klanu Uzumaki, v Amegakure, u jedné rodiny, která ho přijala za vlastního. Poté jsem pár let tvrdě trénoval, a když mi bylo dvanáct, tak jsem se vrátil zpět, a celý klan Uzumaki vyhladil. Nenechal jsem žít ani děti a strace, neboť jsem věděl, že i jediný z nich by mohl klan obnovit. Naneštěstí se po mém prvním útoku klan rozhodl, že pošle dědičku klanu, tvou matku, Uzumaki Kushinu, do Konohy na výcvik a výchovu. Tvá matka totiž byla, a to o v klanu Uzumaki, něčím výjimečným, a proto klan věděl, že po ní někdo dříve či později půjde. Když se totiž narodil někdo s rinneganem, zdědil tak jak senninovi oči, tak i jeho chakru. Tvá matka se ale narodila jen se jeho chakrou, což bylo něco výjimečného, a proto o ni klan nechtěl přijít neboť, jak určitě sám víš, na pečetící techniky je potřeba hodně chakry, a tvá matka jí měla téměř tolik, co ty, a tak byla pro pečetě naprosto ideální. Když jsem se tudíž vrátil zpět, abych vykonal na klanu svou pomstu, tvá matka tam nebyla. Rovněž několik dalších shinobi, kteří byli na misích, bylo pryč, takže jsem klan nevyhladil úplně. Několik dalších let jsem z povzdálí sledoval, jak vyrůstá můj mladší bratr, a to až do doby než se ho ujal Jiraiya. Rovněž jsem cestoval po světě, a zabíjel přeživší z klanu Uzumaki až zbyla jenom tvá matka. Jenže vtrhnout do konohy, unést tvou matku by bylo příliš nebezpečné, a hlavně nápadné, a proto jsem zaplatil několika nukeninům, aby tvou matky unesli a přivedli ji ke mně. Naneštěstí ji ale zachránil tvůj otec, Namikaze Minato. S někým takhle silným bych měl veliké problémy i já, a navíc kdyby mu pomohla tvá matka, která byla jinchuuriki Kyuubiho, tak by mě pravděpodobně porazili. Rozhodl jsem se tedy, že budu cestovat po světě, a sbírat techniky, a na své cestě jsem jednou potkal tvého otce. Byl uprostřed tvorby nového teleportačního jutsu, tak jsem mu pomohl, a tu techniku jsem se naučil také, postupem času jsem zesílil dostatečně na to, abych mohl zabít tvou matku i otce, ale stále pro mě bylo důležité, abych zůstal skrytý ve stínu. Proto jsem si našel někoho, kdy by udělal špinavou práci za mě, a to byl Uchiha Madara. Uzavřeli jsme spolu proto dohodu, že já mu povím, kde bude tvá matka rodit, a on za to zabije ji i tebe, a k tomu si může nechat Kyuubiho. Naneštěstí se mi ale zase do plánů připletl tvůj otec, a tak byl Madara nucen ustoupit. Oba tví rodiče sice zemřeli, ale ty jsi přežil. Vesnice tě ale jako jinchuurikiho měla stále pod dohledem, a tak jsem nemohl lehce zaútočit. Nyní, po smrti Nagata, již z celého klanu Uzumaki zbývají jen čtyři osoby, a po dnešku to už budou jen tři. Tebe totiž čeká smrt, Uzumaki Naruto." dokončil Itami své vyčerpávající vyprávění o historii klanu.
"T-To nemůže být pravda. Takže jsi to byl ty, kdo stojí za vyvražděním mého klanu, a za smrtí mých rodičů?" zíral na něj překvapeně Naruto.
"Máš pravdu, to já jsem ten, kvůli kterému zemřeli tví rodiče, a kvůli kterému zemřeš i ty."
"To nikdy nedopustím!" rozeběhl se proti němu bleskurychle v afektu Naruto, ale Itami ho, pomocí tvé telekineze, odmrštil do nedalekého domu.
"Uklidni se, Uzumaki Naruto, sám proti mně nemáš šanci. A navíc by to nebyla žádná zábava, kdybych tě porazil samotného, chci si zabojovat i s tvými přáteli."