Letní večer 07

„Zdravím.“ řekla Tenten s úsměvem a vešla do Irukovi pracovny.
„Ahoj, co potřebuješ?“ zeptal se a odložil staranou rozdělané materiály k výuce.
„Jen jsem vám přišla říct, že se vracím do svého týmu.“ odpověděla trochu váhavě, ne zcela si jistá, jak to Iruka vezme.
Ten se ale jen usmál a řekl: „Už bylo načase.“
„Jak to myslíte?“ zeptala se okamžitě a dost překvapeně.
„Oba víme, že ty nepatříš k těmhle prckům. Jako sensei geninů možná jednou, ale k těmhle nikdy.“
„Myslím, že máte pravdu.“ potvrdila.
„Tak kolik chceš času na sbalení se?“ zeptal se s úsměvem.
„Zítra už tu nebudu.“
„Dobře, a kdybychom se tu už nepotkali tak: byla radost tě tu mít.“ řekl na rozloučenou.
Tenten se jen usmála a vyšla z místnosti ven.

„To šlo snadno.“ řekl po chvíli Neji, když spolu mířili k její pracovně.
„To ano.“ odpověděla trochu nepřítomně a otevřela dveře.
„Co všechno je tvoje?“ zeptal se, když zběžně proletěl dva stoly plné věcí.
„Neboj se, to uneseš. Pokud teda předtím nezdrhneš.“ řekla se smíchem.
„Tak to mě podceňuješ.“ odvětil a tvářil se naoko uraženě.
Tenten na to nic neřekla a s úsměvem dávala věci do krabice z toho méně zaplněného stolu.
„Co je tohle?“ zeptal se a z krabice vytáhl obrázek.
„To byl dárek a dej to zpátky.“ řekla důrazně.
„Jak chceš.“ odpověděl a obrázek zahrady s přerostlými kytkami a usmívajícím se sluníčkem opatrně položil na stejné místo odkud ho vytáhl.

Tenten vyšla na hřiště a naposledy se pokochala pohledem.
Na hřišti si všimla malé Hiry a zamířila k ní.
„Ahoj.“ pozdravila ji vesele a sklonila se k ní.
„Zdravím, Tenten-sensei.“ pozdravila ji dívka s širokým úsměvem.
„Trénuješ?“ zeptala se jí taktéž s úsměvem.
Hira jen nadšeně přikývla.
Když Tenten mlčela, přerušil ticho Neji: „Přišla jsi se rozloučit, ne?“
„Vlastně ano.“ odpověděla Tenten a podívala se při tom na něj.
„Rozloučit?“ přerušila je dívenka.
„Vracím se ke svému týmu, Hiro.“ odpověděla Tenten trochu smutně.
Blondýnka sklopila hlavu a dívala se smutně do země.
„Ale slibuju, že se na tebe přijdu občas podívat.“ řekla Tenten už zase veselá.
Hira nakonec přikývla a nechala je jít.

Když byli z doslechu, zeptal se Neji: „Od ní je ten obrázek?“
„Jo.“ odpověděla mu trochu nepřítomně.
„Měla jsi ji nejradši co?“ zeptal se klidným chápavým hlasem, i když to chápat nemohl.
„Jo, byla ze všech nejhodnější.“ odpověděla mu s úsměvem a zahnula za roh.
Zbytek cesty mlčeli, než se dostali jeden blok od jejího domu, potom se Tenten zastavila a řekla: „Sem to stačí.“
„Proč?“ podivil se Neji.
„Někdy ti to vysvětlím, možná už zítra na cvičišti.“ odpověděla a i s krabicí se vydala domů.

„Ahoj, Mami!“ zavolala Tenten, když vešla dovnitř.
„Ahoj, jsi tu brzy.“ odpověděla a přišla k ní.
Tenten chtěla počkat, až se jí zeptá na tu krabici, ale nakonec to vysvětlila hned: „Sekla jsem s Akademií.“
Když její máma mlčela, pokračovala: „Vrátím se do týmu. To byl vlastně důvod, proč tu byl Neji. Nechtěla jsem tě tím zatěžovat, dokud to nebylo jisté.“
„Chceš se tam vrátit?“ zeptala se zaraženě.
„Ano.“ odpověděla Tenten, a když bylo delší dobu ticho, vyrazila do svého pokoje.

Neji se vrátil k týmu s velmi dobrou náladou.
„Vrací se?“ zeptal se Lee nadšeně.
„Jo, ale až za pár dní.“ řekl Neji a počkal na senseie, až k nim taky přijde.
„Proč až za pár dní?“ ptal se Lee dál.
„Tenten se chce trochu dostat do formy.“ odpověděl a na chvíli se odmlčel. „Myslíte, že by jste mě mohli po tu dobu postrádat?“
„Budeš jí pomáhat?“
„Jo.“
„To je skvělé, takové nadšení, se silou mládí to zvládne hned!“ zakřičel Gai.
Neji se ubránil jakémukoliv otráveného projevu a řekl: „Já jí to vyřídím.“
„Dobře, spoléhám na tebe!“ pokračoval stejně nadšeně jejich sensei.
„A proč se nedostane do formy až tady s námi?“ zeptal se Lee trochu dotčeně.
„To kvůli síle mladí. Musí se na ni náležitě připravit.“ odpověděl Neji klidně, ale myslel to trochu cynicky.
Lee trochu váhavě přikývl a nechal svého kamaráda odejít.