Letní večer 06

„Tak jak to dopadlo?“ zeptala se Tsunade a prohlížela si Nejiho tvář.
„Vrátí se, asi za dvacet minut sem přijdeme, aby jste ji uvolnila z Akademie, Hokage-sama.“ oznámil jí Neji s lehkým úsměvem.
„Výborně, jsem ráda, že ji to už přešlo, dobrá práce.“ řekla Tsunade a zase se vrátila k papírům.
Neji bez jediného slova jen s lehkou úklonou odešel z kanceláři a pomalu se vybral zpět k Akademii.
V duchu byl rád, že se Tenten vrací a hlavně, že byl včera za Tsunade a ptal se jí, jestli by ji uvolnila z povinností, kdyby ji přesvědčil. Úkol byl nakonec snadnější než předpokládal.

Tenten nakoukla do budovy, aby se přesvědčila, že už bude čas na oběd a zavolala na své poněkud otravné svěřence: „Dneska konec. Můžete na oběd.“
Druhé pobízení už nepotřebovali a všichni až na blonďatou holčičku se jako valící se stádo slonů nahrnuli dovnitř.
Holčička přišla až k Tenten a s úklonou jí popřála: „Dobrou chuť, Tenten-sensei.“
Pro tyhle děti to byl titul pomalu pro každého, kdo je hlídá, ale dívku to neuvěřitelně potěšilo.
S širokým úsměvem si šupla k ní a řekla: „Díky moc, Hiro. Tobě taky dobrou chuť.“
Hira se na ni vesele usmála, a než vyrazila za ostatními, ještě odpověděla: „Dekuji.“
Tenten se za ní chvíli spokojeně dívala, než ji vyrušilo zakašlání.
Dívka se otočila na Nejiho a řekla: „Jsi přesný jako hodinky.“
„Budu to brát jako kompliment.“ konstatoval s pokrčením ramen.
„Jdeme za Tsunade-sama?“ zeptala se raději.
Neji jen přikývl a vyrazili.

„Nejsem si jistá, jestli to půjde.“ řekla Tenten nejistě a přerušila tak tichu mezi nimi jen několik metrů od budovy Hokage.
„Neměj strach, bude ráda, že se k nám chceš vrátit.“ řekl Neji stoprocentně si tím jistý.
„A co když bude chtít, abych dodělala pololetí?“ zeptala se Tenten pesimisticky.
„Odkdy jsi pesimista?“ zeptal se nechápavě a přidržel jí dveře do budovy.
„Myslím, že odteď.“ odpověděla a vešla.
Neji dveře pustil a řekl: „Všechno to bude v pořádku a jestli chceš, budu mluvit já.“
Tenten se na něj podívala jako na svého rytíře v lesklé zbroji, při čemž měl Neji nepříjemný pocit, že rudne, a zeptala se: „To bys vážně udělal?“
Mladík radši stočil pohled jinam a pokračoval v chůzi a teprve potom odpověděl: „Klidně, ale já si vždycky myslel, že Tsunade-sama nadevšechno obdivuješ a je tvým vzorem, ne že se jí bojíš.“
„Já se jí nebojím.“ řekla trochu dotčeně. „Jen jsem se při své poslední návštěvě chovala hloupě.“
„Aha a není teda správná chvíle přesvědčit ji, že ses tak jenom chovala a že jsi chytrá?“ zeptal se a po očku ji při tom sledoval.
„Máš pravdu a já to zvládnu sama, nejsem přece žádná malá holka a ty moje matka, co mě vodí za ručičku.“ řekla rozhodně a Neji musel víc než jen souhlasit. Před ním rozhodně nestálo dítě, ale krásná žena.
Mladík podobné myšlenky raději zahnal a věnoval se klepání na dveře.

„Dále.“ řekla Tsunade a při pohledu na hodinky odložila papírování stranou.
Jak už si předem naplánovala překvapeně zvedla jedno obočí, když se před ní ti dva postavili.
„Zdravím vás, Tsunade-sama.“ řekla Tenten na úvod a lehce se jí poklonila.
Tsunade jen přikývla a zeptala se: „Co vy dva tady?“
Neji, který zůstal stát bokem , nic neřekl, ale taky naznačil úklonu.
„Přišla jsem vám poprosit, jestli by jste mě mohla zbavit povinností na Akademii.“ řekla Tenten sebejistě.
„Když jste tu spolu, předpokládám, že se vracíš ke svému týmu.“ řekla místo odpovědi.
„Ano.“ odpověděla Tenten s úsměvem.
„Dobře, jen to oznam Irukovi a zítra už můžeš jít na trénink, pokud nechceš čas na odpočinutí si po Akademii.“ řekla Tsunade se spokojeným úsměvem.
„Den nebo dva by nebyl špatný.“ odvětila Tenten po krátkém rozmyšlení.
Tsunade jen přikývla a pokynula jim ke dveřím.
Když byli za dveřmi, zeptal se Neji zvědavě: „Na co chceš to volno?“
„I když jsem trénovala, pochybuju, že to bude stačit na senseiův trénink, který mi dá, hned jak mě uvidí.“ řekla s pokrčením ramen a veselým úsměvem.
„Proč jsi tak veselá?“ zeptal se zamyšleně.
„Šlo to hladce.“ odpověděla bez váhání a zamířila ven.
„Řekni, budeš s tím tréninkem chtít pomoct?“ zeptal se, když ji dohnal.
„A tobě se bude chtít?“ oplatila mu otázku.
„Být chvíli bez Leeho a senseie? Že váháš.“ odpověděl nadšeně a Tenten se tomu zasmála.
„Takže, kdy chceš s tím tréninkem začít?“ zeptal se po chvíli.
„Zítra dopoledne?“ navrhla.
„Mám se u tebe stavit, nebo se někde potkáme?“
Tenten si vzpomněla na matčiny nedávné a naprosto neopodstatněné narážky a odpověděla: „Cvičiště dvanáct o půl osmé.“
„Dobrá.“ Řekl a zarazil se, když zahnula k Akademii. „Nejdeš domů?“
„Původně jsem to chtěla všechno stihnout zítra, ale když máme ten trénink, udělám to hned.“ odpověděla aniž by se zastavila.
„Můžu ti s tím teda aspoň pomoct?“ zeptal se a doběhl ji.
„Pokud se ti chce odnést to málo věcí, co tam mám, tak nejsem proti.“ odvětila s úsměvem a oba vyrazili k Akademii.