Letní večer 08

Tenten se vzbudila s mnohem větším nadšením, než kdykoliv předtím. Ani nemohla dospat, takže její budík ještě ani nezvonil, ale to jí nevadilo.
Když se oblékla a sešla dolů, potkala tam svou mámu.
„Ahoj, ty už jsi vzhůru?“ zeptala se jí Tenten překvapeně.
„Ano, dost jsem přemýšlela nad tvým návratem do týmu a nemohla jsem pořádně spát.“
„Aha.“
„Už dneska jdeš na trénink?“ zeptala se a podala jí talíř s jídlem.
„Ne tak úplně, jdu jen tak trénovat, abych se do toho zase dostala.“ odpověděla a posadila se ke stolu.
„Určitě je to dobrý nápad?“ zeptala se její matka ustaraně, když se posadila naproti ní.
„Myslíš můj návrat do týmu nebo ten trénink?“ zeptala se na oplátku Tenten.
„Návrat do týmu. Víš, já se jen bojím, že se za pár týdnů budeš šourat domů stejně zničená a deprimovaná jako předtím.“ řekla a ustaraně si ji při tom prohlížela.
„Neměj strach, tentokrát se ostatní určitě vynasnaží, aby to nepřeháněli.“ ujistila ji Tenten, ale sama si tím tak jistá nebyla.
„Tak dobře.“ řekla její matka a odešla do práce.
Tenten se za ní chvíli dívala vděčná za všechnu péči, kterou jí mamka poskytovala teď i předtím, než se vrátila k jídlu, aby mohla vyrazit na cvičiště.

Přesně jak Tenten předpokládala, Neji už na ni čekal.
„Ahoj.“ pozdravila ho s úsměvem, ale on jí jen kývl na pozdrav. Tenten při tom napadlo, že se všechna jeho obvyklá odměřenost zase vrátila.
„Tak, čím začneme?“ zeptala se a udržela si při tom vlídný úsměv.
„To je na tobě.“ řekl klidným vyrovnaným hlasem.
„Dobře, tak co třeba rozcvičkou?“ navrhla.
Neji přikývl, ale jinak se nehnul z místa.
Dívku napadlo, že rozcvičku už asi zvládnul předtím a trochu se protáhla.
„Chceš trénovat boj?“ zeptal se jí, když skončila.
„Nezabiješ mě při tom?“ zeptala se s širokým úsměvem.
„Nepoužiju chakru, neboj.“ odpověděl a lehce se při tom usmál.
Tenten jen přikývla a postavila se do bojové pozice.
Bylo jí sice jasné, že ji bude šetřit, ale i tak si byla celkem jistá, že to prohraje, protože jediný trénink, který za celou tu dobu měla, byl běh, když šla pozdě.

Rozdíl v jejich síle se ukázal hned po startu, když se Neji snadno vyhnul její ráně a otočkou se dostal za ni, kde jí chytil obě ruce.
„Trénovala jsi vůbec?“ zeptal se pobaveně.
„Jo!“ zalhala podrážděně a podařilo se jí do něj vrazit dost silně, aby upadl. Ale i když ji předtím nedržel nijak silně, díky čemuž do něj taky zvládla vrazit, když začal padat, chytil ji mnohem pevněji a tak s ním padala i Tenten.
Před dopadem ale její ruce pustil, aby mohl dát ruce pod sebe a zmírnit tak dopad na záda.
Když si Tenten uvědomila, že má volné ruce, přetočila se ve vzduchu, ale ruce pod sebe už dát nestačila a tak dopadla přímo na Nejiho.
Mladík zasténal, když na něj dopadla celá Tentenina váha a ta jen naštvaně řekla: „To ti patří.“
„Vrazila jsi ty do mě!“ řekl naštvaně.
„Já nemyslela ten pád, ale to utahování si ze mě předtím.“ odpověděla a soustředila se na jeho výraz, aniž by si uvědomila, že na něm pořád leží.
„Teď to neber jako utahování, ale jsi těžká.“ konstatoval docela vesele.
„Bezva, já už se bála, že budeš vážný celou dobu.“ odpověděla se stejným veselím a postavila se.
Když stál i Neji, zeptal se: „Znovu?“
Tenten přikývla, tak jak to v průběhu dne udělala ještě mnohokrát.

Vyčerpaná se Tenten posadila do trávy.
„Končíme?“ zeptal se Neji a posadil se vedle ní.
Tenten se na něj podívala a řekla: „Na první trénink jsme udělali dost práce ne?“
„Jo.“ odpověděl s úsměvem a teprve potom si vzpomněl: „A zapomněl jsem ti vyřídit od senseie, že se silou mládí to zvládneš hned.“
„Hned asi ne, ale odpoledne by jsme mohli, co říkáš?“ zeptala se s širokým úsměvem a novou dávkou energie.
„Jak se tak na tebe dívám, tak bys asi mohla ještě pokračovat, co?“ zeptal se pobaveně.
„Uznávám, že mi to dodalo trochu energie navíc, ale tolik zase ne.“ odpověděla klidným hlasem.
„Dobře, tak vstávej a jde se domů nebo na oběd, jestli chceš.“ řekl a postavil se na nohy.
„Oběd s tebou?“ podivila se dívka.
„Jo.“
„A platíš?“ zeptala se s úšklebkem.
Neji se zamyslel, než řekl: „Jo.“
„Tak jdeme.“ odpověděla nadšeně a vyskočila na nohy.
„Přece jen by jsme zvládli ještě jedno kolo.“ řekl provokativně.
Tenten do něj dloubla loktem a šla dál a Neji ji se smíchem následoval.