Zakázané dědictví 001

Na vysokém kopci seděl pod stromem stařec. Ve vrásčité ruce svíral rezavou kunai a vzpomínal. Slunce zapadalo za krvavé mraky a vzduchem se vznášela vůně podzimního listí. Stařec měl jen levé oko. Místo druhého oka, měl jen holou kůži. Nohy měl připoutané ke kmeni stromu. S únavou ve tváři se podíval na řetěz. Byl vyrobený speciálně pro něj, odsával mu čakru a zamezoval mu tak jakýkoliv únik. Na tomto místě seděl již dlouho, od poslední války ninjů. Díky krutosti shinobiho, který ho tu připoutal, nemohl zemřít.

Před dvaceti lety
Muž v černém plášti a s kovovými tyčemi v zádech nasadil pouta na nohy asi padesátiletému muži s jedním okem.
„Hakire, jsi moje pojistka. Tento řetěz ti nedovolí zemřít, stejně jako ti znemožní používat čakru. Nejde ho otevřít. Otevře se jedině, pokud zemřu. A poté, si můžeš dělat cokoliv chceš. Přines světu bolest.“

Přítomnost
Řetěz sebou cukl a poté zmizel. Stařec jen nevěřícně zíral na své volné nohy. Postavil se a zhluboka nadechl. Začal kolem něj vířit vzduch. Vrásky na jeho těle zmizely a dávno ztracené svaly opět narostly.
Když se uklidnil, tak do ticha zašeptal: „Přinesu světu bolest, jakou ještě nepoznal. O to se neboj, Nagato. Ale nejdřív se vrátím domů.“

Před dvaceti lety
Nagato, Yahiko a Konan leželi v bolestech na zemi. Nad nimi stál jednooký muž a smál se.
„Nemůžu uvěřit, že jsem porazil bájný rinnegan .“
Yahiko vstal a hodil po muži shuriken. Ten se snadno vyhnul. Při úskoku však upadl. Když se podíval na nohy, tak se usmál. K zemi ho poutalo lanu z papíru. On však poskládal pár pečetí a zapálil papír pomoci Katonu. To už za ním stál Nagato, který ho bodnul do nohou. Muž se svalil na zem, neschopen pohybu. Rány na jeho nohou se hned začaly léčit, avšak potom začal kašlat krev a zůstal unaveně ležet.
„Co s ním uděláme, Yahiko?“ zeptala se Konan.
„Nemyslete si, že jste nade mnou vyhrála, děcka protivný!“
Vzduch kolem něj začal vířit čakrou a rány se mu zahojily. Nagato však vzal tyč, co měl pod pláštěm a přibodl s ní muže k zemi. Toho začala okamžitě opouštět čakra.
„Zaskočil nás. A byl silnější než kdokoliv, s kým jsme bojovali. Ovšem zdá se, že je zraněný s předchozích bitev. Mohl by se nám ještě hodit,“ řekl po dlouhém přemýšlení Nagato.
„Teď nemáme čas, Nagato. Musíme jít za Hanzem a Listovou. Necháme ho tady zemřít,“ rozhodl Yahiko.
„Ještě chvíli počkej. Jak se jmenuješ?“ zeptala se Konan.
„He, jsem Hachihibe Hakiri, nukenin ze Skryté listové.“
Poté už tam nechali Hakiriho samotného.
O nějaký čas se vrátil Nagato. Hakiri se vyděsil, jak se za pár hodin změnil. Měl v zádech zabodané železné tyče, napůl shořený plášť a ohořelou kůži z nohou. Nagato mu pomohl vstát a táhl ho na opuštěný kopec.

Přítomnost
Na místě, kde stávala Skrytá Listová vesnice, byl jen obrovský kráter. Uprostřed seděl mladý blonďatý muž v oranžové teplákové soupravě. Smutně se rozhlížel po okolí. Vedle něj se posadila dívka s růžovými vlasy.
„Naruto, měl bys být v lékařské péči, ale protože vím, že mě stejně neposlechneš, tak na tebe budu muset dávat pozor,“ řekla Sakura.
„Děkuji, Sakuro. Víš, zrovna jsem přemýšlel o Sasukem. Vždyť zabil svého bratra. Dosáhl své pomsty. Proč se nevrátí do vesnice, vždyť jak silnějším se ještě chce stát? V podstatě neudělal nic špatného, jen zabil dva hledané zločince.“
„Víš, Naruto, to není tak snadné,“ ozval se za nimi třetí hlas, „Sasuke je už příliš dlouho potopený v temnotě. Kdoví, jestli vůbec měl v plánu se vrátit.“
„Mistře Kakashi, jak se cítíte?“ zeptala se Sakura.
„Mnohem více naživu, než před pár hodinami. Vlastně jsem ti chtěl poděkovat, Naruto.“
„Nemáte zač. Víte, napadlo mě, že půjdu rovnou hledat Sasukeho.“
„Naruto, to nemůžeš. Vesnice je oslabená, bude tu každého zapotřebí,“ ozvala se Sakura.
„Ne, Sakuro, myslím, že pár lidí tu můžou postrádat.“
„Pár lidí?“
„Myslím, že i Sakura by se k tobě ráda přidala. A když půjdete vy dva, tak vás někdo musí hlídat. A navíc, mám stopu, kde by Sasuke mohl být. Povídá se, že byl viděn ve Skryté Oblačné.“
„Takže jdeme!“ zakřičel Naruto.