Nová generace - 24.) Neporazitelný (Poslední díl)

„Jak se z toho dostal?“ zeptala se vyděšeně Leiko.
„To je jedno.“ rozběhla se na Hiroshiho Etsuko „Taka Koogeki.“
Etsuko napřáhla pravou ruku a chtěla jí probodnout Hiroshiho. Ten ji chytil za zápěstí a její ruka teď byla jen kousek od jeho těla. Etsuko se šokem ze zastavení útoku nemohla pohnout a Hiroshi jí svým stiskem začal drtit zápěstí.
„Aian Ningyoo.“
Etsuko se skrčila a Hiroshiho do hlavy kopla železná loutka. Hiroshi povolil stisk a odletěl několik metrů.
„Díky.“ řekla Etsuko a postavila se.
„Není zač.“ řekla Yukiko a usmívala se, protože její vylepšená loutka fungovala skvěle.
Na rozdíl od předešlých verzích byla tato loutka lépe skovaná a měla dokonce pohyblivé klouby. Na loktech a na kolenou bohužel ještě nekryté. Loutka se postavila do bojového postoje.
„Auí.“ zasténal falešným tónem Hiroshi a postavil se.
Vypadalo to jako by se ho loutka skoro nedotkla. Hiroshi se začal oprašovat a dívky na něj jen koukali. Když se oprášil, nechápavě se na ně podíval.
„Já vás nechápu. Nejdřív na mě, když si chci povídat zaútočíte a pak čekáte než se očistím.“ řekl překvapeně.
„Jak jsi to udělal, že tě ta loutka nezranila a stejně tak já?“ zeptala se Etsuko.
„Pššššt.“ dal si Hiroshi ukazováček před pusu „To je tajemství. Ale malá nápověda. Mám jí díky jednomu ze svých brášků. Zkuste hádat od kterého z nich.“
„Ts, nedělej z nás blázny.“ odfkla si Leiko.
„Říká holka s jednou neúčinou technikou.“ usmál se Hiroshi.
„Já ti ukážu!“ rozčílila se Leiko a rychle utvořila pečetě „Kuchi...“
„Přestaň!“ zastavila jí Etsuko „Nech to na mě a na Yukiko.“
Yukiko přikývla a její loutka se rychle rozběhla na Hiroshiho. Vykopla levou nohou, ale Hiroshi útok vykryl.
„Nepoužil to vyhnutí co předtím, že by na to potřeboval vždycky čas?“ zamyslela se Etsuko, ale téměř okamžitě vyrazila na Hiroshiho „Taka Koogeki.“
Etsuko vystřelila pravou ruku. Hiroshi se jen taktak vyhnul a útok mu jen roztrhl kus oblečení na levém rameni. Útok ale neskončil. Etsuko tentokrát zaútočila levou rukou. Hiroshi se znovu vyhnul a útok ho jen jemně zasáhl do tváře. Během tohoto útoku Etsuko pravou rukou vytáhla kunai. Otočila se proti směru hodinových ručiček a ostřím kunaie mířila na Hiroshiho. Ten se opět vyhl, ale Etsuko neskončila. Když si uvědomila, že minula skrčila se k zemi, rukama se opřela o zem a jednou nohou vykopla. Zasáhla Hiroshiho do břicha, bohužel ne moc silně. Pak rychle nohu stáhla a zakryla si hlavu. Od jejích zad se odrazila loutka Yukiko. Ve vzduchu udělala přemet a patou levé nohy padala na Hiroshiho. Ten zkřížil ruce a tím útok vykryl. Síla útoku ho shodila na zem. Hiroshi se rychle odkutálel a postavil se. Krvácel z tváře, na rukou měl naražené kosti a těžce oddechoval.
„Fuuton: Repuushou.“ přidala se Nariko.
Loutka Yukiko rychle vzala Etsuko a odtáhla ji do bezpečí. Na Hiroshiho tváři se objevil vážný výraz a natáhl levou ruku před sebe.
„Suiton: Mizu Uzu“(Živel Voda: Vodní vír) řekl a před ním se z ničeho nic objevil vodní vír.
Ten se střetl s větrným vírem Nariko a zničil ho. Pak se řítil dál na Nariko a Leiko.
„Kanishiruudo.“ Leiko položila ruce na zem a společně s Nariko jí obehnal tvrdý krunýř.
Vodní vír se o něj rozbil a zmizel.
„Jak to s tou vodou udělal?“ zeptala se Nariko.
„To nevím, ale chvíli zůstaneme tady.“ odpověděla Leiko.
„Blázníš, musíme pomoct holkám!“ rozčílila se Nariko.
„Bez plánu je nám to na nic.“ řekla Leiko.
Hiroshi mezitím koukal na krunýř a zase se usmíval: „Přece jen je ta technika někdy užitečná.“
Jeho pohled se stočil k Etsuko a ke kovové loutce. Loutka proti němu opět vyrazila. Doběhla k němu a spustila na něj údery pěstí. Hiroshi se obratně vyhýbal, pak se jí dostal za záda a rychle se rozběhl na Etsuko.
„Taka Koogeki.“ zaútočila na něj Etsuko nataženými prsty.
„Mizu Suto.“ (Vodní úder) řekl Hiroshi a zaútočil na Etsuko dlaní, prsty měl přitom skrčené.
Hiroshi se rychle skrčil a vyhnul se tak útoku Etsuko. Přitom vrazil dlaní do jejího břicha. Etsuko se nepohla a jen vyděšeně zírala na oddechujícího Hiroshiho. Pak klesla na čtyři a začala plivat z úst krev smíchanou s vodou.
„Tak to bychom jednoho měli, dva zbývají.“ řekl si a otočil se na loutku
Ta se na něj rozběhla a začala útočit. Hiroshi se vyhýbal, ale byl už docela unavený, takže mu to šlo z těžka.
„Mizu Suto“ zaútočil stejným útokem na loutku a vrazil jí úder do břicha.
Plech se na loutce trochu prohnul a teď z něj tekla voda. Loutka se na několik okamžiků zastavila. Hiroshi toho využil rozběhl se od loutky pryč. V běhu zvedl kunai, který předtím měla Etsuko a hodil ho po loutkaři. Loutka, ale hod vykryla. Hiroshi měl teď dost času na další útok. Natáhl levou ruku vedle sebe.
„Mizu Yari“ (Vodní kopí) řekl a v jeho ruce se vytvořilo kopí z proudící vody.
Hiroshi se s ním rozběhl na loutku a probodl jí naskrz. V tu chvíli se rozpadl krunýř a z něho vylezla rychle Nariko.
„Fuuton: Repuushou.“ řekla a Hiroshiho společně s loutkou zvedl větrný vír, pořezal a odhodil.
Hiroshi ležel na zemi a vypadalo to, že se klepe. Loutka vedle něj se už nepohla vůbec. Hiroshi se snažil postavit, ale šlo mu to těžko.
„V-v-vypadá t-to, ž-ž s h-hraním j-jsme skončili.“ zakoktal.
„Co to meleš?“ vysmála se mu Leiko „Sotva stojíš na nohou.“
„Ty se nikdy nepoučíš, co?“ zeptala se Yukiko.
„Cože?“ podivila se Leiko.
„Vždycky podceňuješ své nepřátele a pak od nich dostaneš přes ****.“ vysvětlila Yukiko „Slyšela jsem totiž o Ryovi od Nobua.“
„Ale, ale přece se mi tu nebudete hádat.“ zastavil je Hiroshi a narovnal se „Nekazte mi radost.“
Etsuko se pomalu postavila a vypliva zbytek vody. Hiroshi se na ní usmál.
„Yukiko, postarej se o Etsuko a pak pomozte Leiko. Já se o něj postarám.“ řekla Nariko, zavřela oči a pomyslela si „Já zkusím tu techniku.“
Yukiko příkývla a odběhla k Etsuko se o ní postarat
„Co to na mě zase zkoušíte?“ zeptal se nechápavě Hiroshi „Vždyť nemáte co ukázat.“
„Proč to děláš?“ vydala ze sebe Etsuko.
„Dělám co?“ zeptal se Hiroshi.
„Proč nezaútočíš?“ zeptala se Etsuko „Jen tady stojíš a čekáš až některá z nás zaútočí. Vždyť nás můžeš porazit tou svojí mlžnou technikou, za...“
„Už jsem to jednou řekl.“ zastavil jí Hiroshi „Ta technika mi příjde otravná. Chci se trochu pobavit. A přesto, že jste jen Genini tak je to perfektní.“
„Myslím, že teď se pořádně pobavíš.“ řekla Nariko a otevřela oči.
Vytáhla meč a rozběhla se na Hiroshiho. Sekla, ale Hiroshi se pohotově vyhnul. Bodla a Hiroshi opět uhnul. Meč ho jenom škrábl. Nariko útočila dál a Hiroshi se jen uhýbal.
„Copak, bojíš se zaútočit?“ zeptala se Nariko a švihla mečem na úrovni Hiroshiho krku.
Hiroshi se vyhnul a odpověděl: „Moc se mi zatím nechce, ale jak chceš.“
Nariko sekla a Hiroshi uhnul. Když čepel byla dostatečně nízko Hiroshi ji z vrchu chytil a pak vrazil loket Nariko do obličeje. Ruku kterou měl na čepeli posunul až k jejímu zápěstí, pevně ho uchopil a zakroutil. Nariko spadla na zem a nemohla se pohnout. Z úst ji tekla krev. Hiroshi ji ještě kopl do břicha a pak jí teprve pustil a rozhlížel se po další oběti.
„Nariko, ještě to není připravené!“ zavolala Leiko, která zrovna něco zabodávala do země.
Hiroshi se pousmál a rychle se za Leiko rozběhl. Najednou ucítil jako by ho něco seklo do zad. Spadl na zem a otočil se za sebe. Nariko zrovna pouštěla svůj meč a padla na kolena. Usmívala se na něj.
„Ta technika funguje. Díky tati.“ pomyslela si, dál klečela a nepřítomným pohledem se dívala na Hiroshiho.
„Všechno hotové!“ zavolala Yukiko
„Dobře. Odneste Nariko a můžu začít!“ přikázala Leiko.
Etsuko, která se už dokonale vzpamatovala z předešlého útoku doběhla k Nariko a začala ji odtahovat pryč. Když jí odtáhla dostatečně daleko, Leiko začala utvářet pečetě.
„Ne!“ zařval Hiroshi, postavil se a rozběhl se pryč.
Před ním, ale přistál kunai s výbušným lístkem. Hiroshi si ho nevšimnul a tak ho výbuch odhodil zpět odkud vyběhl.
Leiko položila ruce na zem a řekla: „Kuchiyose:“ (Přivolání: Krabí past)
Hiroshiho pohltila temnota.

***

Junko i Daiji pomalu ztráceli dech, ale mrtvol neubývalo. Daiji se zrovna probojoval k vyděšené Junko, která šíleně mávala svým posledním kunaiem. Daiji se musel několika jejím útokům vyhnout.
„Uklidni se!“ zařval na Junko.
Hlas se rozlehl po celé jeskyni a mrtvoly se zastavily. Všechny v jeho blízkosti se na něj podívaly.
„Co si to udělal?“ zeptala se Junko.
„To nevím.“ odpověděl popravdě Daiji a polkl.
V tu chvíli se po něm začali sápat všechny mrtvoly a on se je snažil všechny odrazit. Marně. Mrtvoly se na oba sesypali a schodili je na zem. Teď po nich začali lézt a další mrtvoly se kupili na ty předchozí. Daiji se díval na brečící Junko a všiml si jedné z mrtvol jak se chystá do ní zakousnout. Sám také cítíl, jak se další mrtvoly snaží trhat jeho maso. Uvolnil ruce a dal je před sebe s připravenou pečetí.
„Jen tak nás nedostanete.“ řekl odhodlaně „Tajuu Kage Bunshin no Jutsu.“
Mrtvoly něco z Daijiho a Junko odhodilo. Všechno to byly Daijiho klony. Bylo jich skoro sto a všechny se pustili do zmatených mrtvol. Daiji se znaveně postavil a pomohl na nohy i Junko. Pak vylezl na mrtvoly a přes jejich hlavy doskákal k pochodním. Do každé ruky si jednu vzal. Takhle to udělalo i několik jeho klonů.
„Teď začne teprve zábava. Hi no Mai.“ (Tanec ohně) řekl Daiji a vyskočil do vzduchu.
Ve vzduchu se začal točit a pak dopadl mezi mrtvoly a začal je různými pohybovými kreacemi podpalovat a kopat. To samé udělali i klony. Místnost teď ztemněla. Bylo jen vidět světla pochodní míhající se mezi mrtvolami a pár planoucích mrtvol. Mrtvoly se nyní soustředily pouze na Daijiho a jeho klony, takže Junko byla v bezpečí a rozhlížela a se po místnosti jestli se neobjeví pravý Daiji. Ten se objevil po pár minutách. Jeho pochodně už byly skoro vyhaslé.
„Rychle k východu. Pár mých klonů to tam vyčistilo.“ řekl a rozběhl se k další kopě mrtvol, co jim stáli v cestě, která je měla zavést dál.
Za několik minut dokázal Daiji prorazit cestu a už zase byly v temné jeskyni. Některé mrtvoly se po nich ještě sápali, ale vchod se automaticky zavřel kamennými dveřmi.
„Myslela jsem, že tam umřeme.“ řekla vyděšeně Junko a ještě se strachem se dívala na dveře jako kdyby čekala že se opět otevřou a všechny mrtvoly se na ně opět sesypou.
„Já si tím byl pomalu jistý.“ řekl unaveně Daiji a belhaje se dal na cestu.
„Co se ti stalo?“ zeptala se Junko.
„Jsem unavený z techniky a jedna z těch potvor mě kousla do lýtka.“ odpověděl Daiji.
„To je špatný.“ zhrozila se Junko „V povídkách jsem četla, že kousnutí mrtvoly tě promění na jednoho z nich.“
„To je blbost.“ řekl Daiji a dál pokračoval.
Najednou se zastavil, chytil se za hrdlo a začal vydávat chrčivé zvuky. Pak spadl na zem a ani se nehnul. Junko se k němu nejistě přibližovala. Když se k němu dostala, dala mu pomalu ruku na rameno.
„D-d-daiji, j-jsi v-v pořádku?“ zeptala se kotavě Junko.
„Baf!“ vykřikl najednou Daiji.
Junko vyděšeně zařvala a udělala několik kroků od Daijiho, který se teď na studené zemi svíjel smíchy. Junko se držela za srdce a z těžka oddechovala
„Ty jeden ******!“ rozčílila se „Víš jak jsi mě vyděsil!“
„Hodně, ale byla to zábava.“ smál se Daiji, z kapsy si vytáhl obvaz a začal nohu obvazovat „Promiň, ale nemohl jsem si pomoct.“

***

Ryo už odnesl všechny nakoupené věci a teď se šel proběhnout po lese. Po několika minutách ho ale zastavil zvuk vzdáleného výbuchu. Ryo se zastavil a podíval se směrem odkud předpokládal, že výbuch přišel. Pořádně zaostřil a zdálo se mu, že vidí něco velkého. Rychle se rozběhl tím směrem. Během necelé minuty vyběhl z lesa a asi půl kilometru od něj na louce uviděl něco velkého temně rudého, co se podobalo prázdnému krunýři z kraba.
„Tak to půjdu omrknout. Jen si skočím pro plášť a klobouk. Možná i nějaké vybavení“ řekl si Ryo a rychle se vracel zpět.
Mezitím u velkého krunýře klečela Leiko a ztěžka oddechovala. Etsuko s Yukiko a Nariko k ní doběhly. Leiko se na ně podívala a pousmála.
„Z toho se už nedostane, ale musíme mít jistotu. Po téhle technice budu potřebovat vaši pomoc, protože omdlím.“ řekla Leiko, utvořila pečetě a ruce položila na krunýř „Kuchiyose no Jutsu.“
Hned jak to dořekla omdlela. Yukiko jí chytila do náruče a společně s Etsuko jí odnesla do bezpečí.

***

Hiroshi uslyšel jak se k němu ze všech stran něco blíží. Zatím, ale nemohl rozpoznat o co jde.
„Je jich asi pět, takže ty dívky to nebudou.“ pomyslel si a rozhlížel se kolem sebe „Co budu dělat? Můžu použít tu techniku, ale nechci jen to dokazuje to jaký jsem srab.“
Hiroshi se začal mírně třást.
„Kaito to přece říkal: „Ty a tví sourozenci jste jen slaboši, kterým byla poskytnuta síla od velkého Makoty-sama.““ vzpomínal Hiroshi „Ale já jsem si přece stál za svým, že tu techniku nebudu používat. A přesto jí používám, vždyť jsem zabil ty chlapy a teď to můžu použít i na další nepřátelé. Nic se přece nestane.“
Kroky byly Hiroshimu blíž a blíž, ale on se pořád nepohnul.
„Slib mi to.“ uslyšel dětský hlas.
„Co to bylo?“ pomyslel si a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe.
Pak si uvědomil, že to byl jen hlas v jeho hlavě a pousmál se.
„Promiň, slib jsem porušil, ale přesto se budu snažit dál dodržovat.“ pomyslel si a dal ruce před sebe.
Pod ním se začala objevovat voda a zastavila se až když mu byla po kolena. Pak utvořil několik pečetí. Kroky neviditelných nepřátel se zastavili.
„Mizu Bunshin.“ řekl a vedle něj se z vody vytvořil další klon „Budeš se snažit to nějak zničit, já ti budu dodávat chakru.“
„Jasně, ale nezapomeň se nejprve ujistit.“ řekl klon a rozběhl se pryč.
„Dobře. Kaito-san! Kaito-san! Hodila by se mi tu menší pomoc! Nedějte, že neslyšíte a pomozte mi!“ volal do prázdna Hiroshi.
Nikdo se neozval. Hiroshi si vyhrnul rukáv levé ruky a něco si sundal z levého zápěstí, pak na tam položil dva prsty a něco zamumlal.
„Katon, kai.“ řekl a utvořil několik pečetí „Jooki no Chakura.“(pára chakry)
Voda se začínala ohřívat až z ní celé zbyla jen pára. Nepřátelé se začali přibližovat rychleji.
„To vám nepomůže.“ řekl Hiroshi „Už to nestihnete. Vaše chakra a životy jsou moje.“
„Mizu Yari.“ ozvalo se před ním.
„Zkus chvíli čerpat chakru a pak zasáhnout jedno místo vodním kopím!“ zavolal Hiroshi.
„Dobrá!“ ozval se jeho klon
Pohyb nepřátel ustal.
„Tak teď z vás vysaji ten zbytek.“ řekl Hiroshi, ale najednou pocítil v celém svém těle bolest „Sakra! Už je to tady, dosahuji svého limitu. Už jsem jí použil na doplnění své chakry a vyléčení zranění a teď se jen hromadí.“
„Mizu Yari“ zařval klon a zarazil kopí do krunýře.
Chvíli se nic nedělo, ale pak stěna začala praskat a malá jeho část se rozpadla. Po zvyknutí na světlo si Hiroshi všiml obrovského kopí svého klonu. Pak se rozhlédl okolo sebe a prohlédl si své – nyní mrtvé – nepřátelé. Byli to kraby velcí jako on. Těla byla oranžová s modrými prázdnými kruhy. Hiroshi cítil jak chakra bolestivě prochází jeho tělem.
„Katon, kui, tojiru.“ řekl a rozběhl se z krunýře ven
Jeho klon mezitím zmizel, stejně tak kopí. Hiroshi rychle otvorem proskočil ven a pustil se do hledání dívek. Moc dlouho ale nehledal, protože obrovský krunýř sám od sebe zmizel a tak je Hiroshi vyděl jak u cesty prohlížejí Leiko.
„Mizu Yari“ řekl potichu a jeho kopí se objevilo dvakrát tak větší než obvykle.
Hned se rozběhl k dívkám. Dívky si ho všimly a rychle se připravily na útok.
„Ukončím to hned a pak si vezmu tu šedovlásku, která mi pomůže najít tělo brášky.“ pomyslel si Hiroshi.
„Honoo ryü no Jutsu“ (Technika ohnivého draka) ozvalo se nad dívkami.
Hiroshi se zastavil. Ve vzduchu byl Yasuo a kousek nad ním obrovský ohnivý plamen vypadající jako drak, který se rozletěl na Hiroshiho. Před dívky mezitím přistál Michio a okamžitě tvořil pečetě.
„“Živel země: Obří zemní stěna.“ řekl a položil ruce na zem.
Před ním se objevila skoro dva metry tlustá, šest metrů vysoká a deset metrů dlouhá zeď, která kryla jeho a dívky.
„Suiton, kai.“ řekl Hiroshi a na ohnivého draka namířil pravou rukou.
Ohnivý drak přistál dopadl na Hiroshiho a kromě místa na kterém stál spálil oblast v okruhu sta metrů. Dívky, ale byli díky zdi chráněné. Yasuo dopadl na vršek stěny a sledoval jak plameny vše pálí a poté pomalu uhasínají.

***

Ryo vyjeveně koukal na to co se děje a rychle vytáhl dalekohled. Podíval se na vrcholek stěny a všiml si Yasua.
„Do háje. Ninjové z Konohy. Jestli mě tu uvidí budu mít průšvih.“ pomyslel si a zamířil na stěnu „Nevím kolik dalších lidí je za tou stěnou, tak musím být opatrný. Může tam být klidně jen jeden ninja, ale také několik týmů.“
Ryo začal hledat toho proti komu bojovali nebo spíš pouze jejich zbytky (předpokládal, že se bojuje proti více lidem). To co viděl ho dost šokovalo.

***

„To není možné.“ podíval se Yasuo na místo, kde byl Hiroshi.
Hiroshi tam pořád stál s nataženou rukou Jeho oblečení bylo skoro celé spálené a on sám měl jen pár šmouh. Podíval se na Yasua a usmál se.
„Sám velký Dračí bojovník.“ řekl s úsměvem „To je pro mě čest. Dám vám ale jednu radu. Spíše se soustřeďte na cíl, než na plochu. Takhle je to pro mě až příliš snadné.“
Samozřejmě si s Yasuem jen pohrával, zas tak snadné to pro něj nebylo. Přesto ale měl pravdu.
„Doton: Hikö Do.“ (Živel Země: Létající zemina) ozvalo se za stěnou.
Stěna se rozpadla a její kousky se rozletěli na Hiroshiho.
„Mizu Yari.“ řekl Hiroshi a vytvořil další vodní kopí.
Začal se kusům vyhýbat díky svým reflexům a nebo je pomocí kopí ničil. Pár kousků ho ale přeci jen trochu zranilo. Když už to vypadalo, že se vyhnul všem, před ním se najednou objevil Michio.
„Sutoon Dageki.“ řekl, jeho ruce zakmeněli a on dal jednu ránu do Hiroshiho břicha.
Hiroshi odletěl několik metrů a jeho kopí se rozpadlo.

***

„Sakra, je to sice zločinec, ale tohle je jasná převaha.“ pomyslel si Ryo „Vždyť je tam Yasuo-sensei, Michio-sensei a támhle je dokonce Nariko, Etsuko, Yukiko a dokonce Leiko. A tomu klukovy může být stejně jako mně. Je to nefér. I když nechci musím to udělat.“
Ryo vstal, nandal si klobouk a vzal nějaké vybavení, které předtím koupil. Zbytek schoval. Pak se rychle rozběhl k bitevnímu poli, ale běžel podél lesa, aby si ho nevšimly. Když byl dostatečně blízko všiml si, že proti vstávajícímu Hiroshimu se do souboje připojili další lidé. Yasuo, Nariko a Etsuko. Co nejrychleji uvázal na kunai kouřovou bombu a připravil si granát. Hodil kouřovou bombu před Hiroshiho. Ta vypustila obrovský chuchvalec kouře, který obehnal skoro čtvrtinu bitevního pole. Ryo se rozběhl do kouře a přitom zapálil svou hořící rukou granát. Napřáhl se a hodil ho. Granát dopadl před Michia a ostatní.
„K zemi!“ zavolal Michio a všichni odskočili pryč.
Granát explodoval. Hiroshi se jen zmateně rozhlížel okolo sebe. Najednou si kousek před sebou všiml postavy v plášti s hořícíma rukama. Na hlavě měla slaměnný klobouk
„Uteč!“ řekl Ryo.
„Cože?!“ zeptal se překvapeně Hiroshi
„Uteč, dokud můžeš! Pokud to neuděláš, zabiju tě!“ vyhrožoval Ryo „Dávám ti možnost utéct, tak to udělej.“
„Ale, ale já...musím...“
Ryo se k němu rozběhl a vrazil mu pěstí do břicha. Hiroshi si spadl na kolena.
„Proč jsem nestihl zareagovat?“ zeptal se sám sebe „Slábnu, už nic nemám. Použil jsem všechno, ale už nic nemám. Pokud chci zachránit brášku musím utéct, jinak zemřu a už ho nikdy neuvidím a to nechci. Chci ho vidět, i když je už mrtvý.“
Hiroshi se pomalu postavil. Ryo si připravil ruce k útoku. Hiroshi mu na tu nejbližší položil svou ruku a plamen uhasl. Ryo zkoprněl, nedokázal pochopit, jak to mohl udělat.
„Už půjdu. Suiton, Tojiru.“ řekl, pustil Ryovu ruku, otočil se a utekl.
Ryo udělal to samé, ale rozběhl se směrem ke svému úkrytu. Dým se mezitím rozptýlil. Michio a Yasuo se postavili. Najednou uslyšeli jak k nim někdo běží. Byly to Katsuro, který se okamžitě zastavil u Leiko, Rei, Nobu a Jiro.
„Počkejte! Řekli jsme vám přece, ať zůstanete schovaní!“ zastavil je Michio „Nepřítel tu pořád může být!“
„Už je pryč.“ řekl Yasuo a ukázal na prázdné místo, kde byl Hiroshi.
Rei pomohl na nohy Etsuko a Nobu Yukiko. Jiro rychle doběhl k Nariko, která ležela na břiše kousek dál od ostatních. Jiro ji otočil na záda a prohlédl jí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se vyděšeně.
Nariko natočila hlavu do leva.
Začala rukou chňápat po svém meči a řekla: „Meč, prosím.“
Jiro ho vzal a podal jí ho.
„Už je to v pořádku, nepřítel utekl.“ řekl Jiro.
Nariko naznačila Jirovi ať se k němu nakloní. Jiro se k ní naklonil a Nariko mu něco pošeptala. Jiro vyděšeně vytřeštil oči. Jeho tělem najedno projela naskrz čepel meče Nariko. Jiro nevydal ani hlásku. Nariko meč opět vytáhla a vstala. Okamžitě se dala na útěk. Nikdo si toho ani nevšiml, protože se všichni starali o zraněné dívky a Yasuo zamyšleně procházel okolo místa, kde Hiroshi stál. Michio si najednou všiml zraněného Jira, který zasněně koukal na nebe.
„Jiro je zraněný!“ zařval na ostatní.
Všichni se k němu rychle rozběhli až na Leiko, která byla pořád mimo.
„Jiro, kdo ti to udělal? Kdo to byl?“ ptal se Michio, ale Jiro neodpovídal.
„Mohla by to být....“ začala Yukiko a podívala se na Etsuko.
„Asi ano. Byla to Nariko.“ přikývla Etsuko a podívala se na místo kam zrovna Nariko vběhla do lesa.
„Ošetříme ho a vyrazíme zpět do Konohy.“ řekl Yasuo a pustil se do léčení.

***

„Probodla jsem mu tělo naskrz, ale vážnému zranění orgánům jsem se vyhla“ ujišťovala se Nariko „Už zbývá jen kousek a budu na tom místě.“

***

Ryo doběhl do chatrče a nedbale hodil zbytek vybavení, které u sebe měl na zem.
„Tomu nerozumím. Jak to udělal?“ přemýšlel hořečně „Cítil jsem, že mám v rukou chakru, ale on mi jí pouhým přiložením uhasil. Pravda, že z jeho ruky byl cítit chlad........Počkat, počkat, myslím, že to konečně mám........Začínám chápat v čem byl problém mého tréninku. Není jím vytvořit jen plamen, ale udělat ho i více horký a to docílím tím, že do něj dám více chakry. Vždycky dávám jen chakru na zapálení, ale na teplo jsem se nikdy nesoustředil. Myslel jsem, že to teplo přijde samo. Díky tomu klukovy jsem to pochopil, musím jen posílat více chakry a snažit se jí udělat teplejší. Už to konečně chápu.“
Ryo se začal radovat, ale ne na dlouho. U jeho chatky se někdo zastavil. Ryo jen mírně vykoukl a všiml si Nariko. Ta těžce oddechovala a dívala se do vchodu. Pak se vydala směrem k němu. Ryo se rychle schoval na horní trám chatky. Nariko vstoupila dovnitř a začala se rozhlížet po vnitřku. Všimla si dvou matrací. Jedna byla prázdná a na druhé byly nějaké věci.
„Takže tu někdo je.“ řekla si pro sebe.
„To snad už o mě ví? Vždyť mě nikdo nemohl vidět.“ pomyslel si Ryo.
Nariko si prohlížela chatrč jen několik minut, pak si všimla wakizashi, které zrovna Ryo koupil a vzala ho do ruky. Začal si ho prohlížet.
„Nic extra. Tak rok starý, zatím nepoužívaný. Není udělaný ze zrovna kvalitního kovu, ale bude stačit.“ řekla Nariko a už i s wakizashi chtěla odejít.
„Počkej.“ zastavil jí Ryo hlubokým hlasem „Tohle je můj meč. Polož ho zpět na místo a vypadni!“
Nariko se zadívala na trám a všimla si tam skrčeného muže v plášti a klobouku.
„Kdo jsi? Ty jsi ten pečetitel?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Peče...co? Nikoho takového neznám.“ odpověděl Ryo „A teď odsud vypadni.“
„Myslím, že víš kde teď ten pečetitel je.“ řekla Nariko a vytáhla svůj meč.
„Nikoho takového neznám.“ zopakoval Ryo a jeho ruce začali planout.
Nariko vytřeštila oči. Takovou techniku nikdy neviděla, a i když neznala její sílu, docela se jí bála. Přesto chtěla bojovat. Ryo seskočil na zem.
„Poslední možnost. Odejdi nebo tě zmlátím.“ řekl Ryo.
„Tak to můžeš zkusit.“ řekla Nariko a rozběhla se na Rya.
Ryo se vyhnul. Nariko zakopla o matraci a spadla na zem. Znovu vstala a s křikem se na Rya znovu rozběhla. Ryo vyběhl ven z chatky. Nariko běžela za ním.
„Sakra, musím se jí nějak zbavit.“ pomyslel si Ryo a sběhl z cesty do lesa.
Nariko rychle běžela za ním. Běželi asi pět minut, než Ryo zakopl a spadl na zem. Nariko k němu rychle doběhla a bodla ho do nohy. Ryo ale najednou zmizel a místo něj se objevil jen kus dřeva. Nariko se zmateně rozhlížela kome sebe. Ryo se nikde neukázal.
„Ten ****. Zmizel mi.“ rozčílila se Nariko a zabodla meč do země.

***

Ryo se triumfálně vracel zpět do chatky. Když tam doběhl posbíral všechny své věci a schoval je, tak aby je Nariko, kdyby se vrátila, neviděla. Plášť a klobouk si radši nechal u sebe.
„Tak je čas se vrátit k tréninku.“ řekl si, vylezl z chatky, sundal si plášť a klobouk a kleknul si před jezero.
Ruce dal rovnou do vody. Začal do rukou soustředit chakru a ohřívat jí. Za několik minut ucítil okolo rukou ohřívající se vodu.
„Jestli to takhle půjde dál, tak než se Kenshin vrátí bude tady právý umělý horký pramen.“ usmál se Ryo.

O DVA DNY POZDĚJI

„Vidím světlo.“ řekl Daiji a rychle se za ním rozběhl.
Junko se s radostí přidala. Oba vyběhli ven a když si zvykli na sluneční světlo rozhlédli se kolem sebe. Byli na luční plánině. Kousek před nimi byla skála a na jejím vrchu vchod do nějaké jeskyně.
„Ale ne.“ řekl znaveně Daiji.
„Co se děje?“ zeptala se Junko „Konečně jsme venku. Pořádně se najíme.“
„To asi těžko.“ řekl Daiji „Ty to necítíš.“
„Co bych měla cítit?“ zeptala se Junko.
„Ten chlad. Podívej se jak slunce svítí, ale přesto je tu zima.“ odpověděl Daiji „Tohle je genjutsu.“
„Máš pravdu. Není tu zas takové teplo.“ příkývla Junko „Ach jo a já myslela, že už to máme za sebou. Zkus se podívat do mapy, třeba tu jsme špatně.“
Daiji vytáhl mapu a podíval se do ní.
„Jsme tu správně. Tam v té jeskyni je můj cíl.“ řekl Daiji a podíval se na vchod.
„Dobře. Tak tam vylezeme a pustíme se do tréninku.“ řekla Junko a vydala se rozhodně ke skále.
„Počkej.“ zastavil jí Daiji „Do té jeskyně můžu jít jen já. Kdybys tam šla i ty, akorát by se ti něco stalo.“
„A to si zjistil jak?“ zeptala se Junko.
„Píšou to v té mapě.“ odpověděl Daiji a ukázal na znaky vedle mapy
„Tak dobře počkám tady.“ řekla sklesle Junko a posadila se na zem.
Daiji vytáhl láhev s vodou a hodil jí Junko. Pak se vydal směrem ke skále.
„Tu láhev nebudu potřebovat. Ty tady zatím trénuj.“ řekl, když okolo ní procházel.
Došel ke skále a začal po ní šplhat. Za několik minut vyšplhal na její vršek a zmizel uvnitř jeskyně. Junko seděla na zemi a dívala se na falešnou oblohu.
„Tak genjutsu, jo?“ řekla si a dál se zasněně dívala nahoru.

O NĚKOLIK TÝDNŮ POZDĚJI V KONOZE

„Zavolal jste nás, Yasuo-sensei?“ zeptal se Daiji.
Stál za dveřmi kanceláře zástupce a Yasuo seděl za stolem.
„Ano.“ přikývl Yasuo
„Takže jim to už řeknete.“ řekl Daiji „Doufal jsem, že jim to řeknete ještě dřív než příjdu.“
„Říct, co?“ zeptala se Etsuko, která vešla do kanceláře hned za Daijim.
Za ní přišli ještě Yukiko, Nobu, Jiro s obvázanou hrudí a Natsumi, která zavřela dveře.
„Takže, rád bych vám oznámil následující věc.“ začal Yasuo a zhluboka se nadechl „Zakládáme novou tajnou jednotku a tím tajnou myslím opravdu tajnou. Budeme o ní vědět jen my. Jednotka se nazývá Renjaazu a bude mít stejnou úlohu jako ostatní ninjové. Chránit Konohu, ale budete se hrabat více v podzemí nukeninů, roninů a dalších zločinců.“
„Ale od toho tu jsou zkušenejší než my.“ řekla Yukiko „Proč zrovna my?“
„Byli jste vybráni ještě Otome.“ odpověděl Yasuo „Takže důvod neznám. Vím jen tohle vaše jednotka bude trochu speciální a to tím, že vás bude trénovat Daiji. Taky jako jediný z vás půjde za dva měsíce na Chuuninské zkoušky.“
„Proč zrovna Daiji?“ zeptala se Etsuko.
„Protože ovládá tréninkovou metodu, díky které zesílíte. Jak jsme se dozvěděli naučil je i jiné ninji, ale tím to pro něj končí a teď bude trénovat vás. Pokusí se vám sestavit vlastní tréninkový plán.“ řekl Yasuo.
„Cože?“ zeptal se překvapeně Daiji „To jste mi předtím neřekl.“
„O tom si promluvíme později..“ řekl jen Yasuo.
„Proč vůbec Otome-sensei chtěla založit tuhle jednotku?“ zeptala se Yukiko.
„Je to kvůli strachu, který měla z Rya, protože právě uměl Daijiho techniku. Je teď sice po smrti, ale pro jistotu tuto skupinu zakládáme.“ řekl Yasuo „No to je asi vše co k tomu mohu říct. Nějaké otázky? Ne. Tak můžete jít.“
Všichni v poklidu odešli a Yasuo si oddechl.

***

Už se stmívalo a Kenshin se znaveně vracel k Ryovi. Když byl už na dohled chatky uviděl, jak z jezírka vychází světlo. Rychle se tam rozběhl. Když tam doběhl, šokovaně se koukal na jezírko. Okolo něj byly dvě lampy a z jezírka vycházela pára, kterou vytvářel Ryo, který seděl ve vodě a z míst, kde měl ruce vycházeli bublinky.
„Ahoj.“ pozdravil, když uviděl Kenshina „Už jsem ti udělal horkou koupel.“
Kenshin k němu došel a šáhl do vody. Doopravdy byla skoro vařící. Pak se podíval na Rya. Byl úplně rudý.
„Co se ti stalo?“ zeptal se Kenshin.
„Ale najednou se ve mně hromadí nějak více chakry a docela to bolí, tak jí rovnou vypouštím do vody.“ odpověděl Ryo.
„Zase si měl ty bolesti v zádech, co?“ zeptal se podezřele Kenshin.
„Tak trochu.“ přiznal Ryo.
Kenshin se podíval na místo, kde bylo napsáno Oheň a začal ho prohlížet.
„Tak co zjistil si to co si potřeboval?“ zeptal se Ryo.
„Ani ne.“ odpověděl Kenshin „Mám ovšem něco o čem si musíme promluvit. Ale to až zítra.“
Asi pět minut si prohlížel znak. Pak na něj položil prsty a něco zamumlal. Voda přestala bublat.
„Hele už mi konečně došla chakra.“ zaradoval se Ryo.
„Musím ho naučit, jak se to otevírá a zavírá.“ pomyslel si Kenshin „Ale teď hurá do vody.“
„Ještě ti chci něco ukázat.“ řekl Ryo a vyskočil z jezírka.
Natočil se k jednomu stromu a pak uvolnil ruce. Nic se nestalo, ale Ryo dal zápěstí rukou na sebe a rozevřel dlaně. Mírně natáhl ruce dopředu a něco narazilo do stromu.
„Co to bylo?“ zeptal se překvapeně Kenshin.
„Horký vzduch.“ řekl Ryo „Nebo jak to mu říkám radší já Neviditelný oheň. Naučil jsem se to, když jsem přišel na způsob tréninku své techniky.
„Působivé.“ pomyslel si Kenshin „Opravdu zajímavé. Myslím, že to bude dobrý parťák, zvlášť v nastávající době.“
Kenshin se podíval na jiho-východ a sledoval jak hvězdy mizí v mracích.