Po pěti letech: Mise v zemi železa III 20-Ryou Wazan

„Ta... ta hlupačka!“ nadávala v duchu Caska. Seděla u břehu jezírka, přikrytá dekou a dívala se směrem, kudy odešel Naruto. Zahlédl lehký pohyb nedaleko místa, kde se spolu po dlouhé době sešli.
Chvěla se vztekem. Nakonec se zdvihla, oblékla a vykročila směrem, kde ji cítila.
„Hloupá, hloupá...“
Zhluboka se nadechla.
„Aoi, já vím, že jsi tady. Vylez, ty malá hlupačko! To se dělá? Šmírovat?!“
Úplně cítila, jak mladá kunoichi zaváhala, ale nakonec pomalým krokem vyšla ze stínu stromu.
Agrese, vztek, zášť, ale především závist. To všechno z mladé dívky vyzařovalo téměř hmatatelně. Caska by to přešla bez povšimnutí, ale ta dívka...
„Co potřebujete, Lady Casko?“
Dívka se teatrálně uklonila a stáhla tvář do ohavné nenávistné grimasy. Podobný obličej udělala i druhá žena a došla ke své sokyni blíž. Zpříma se jí podívala do očí a než stihla mladší jen zdvihnout ruku, Caska ji popadla za bělostné vlasy a bolestivě si ji přitáhla k sobě.
„Hraješ si s ohněm, holčičko...“
Aoi zdvihla ruku a ohnala se po Casce. Ta však s tváří připomínající samotného ďábla vyvolala svou čakru a ruku jí přesunula na krk. Aoi zpozorněla, protože poprve v životě viděla čakru téhle ženy a v očích se jí objevil strach. Byla senzibil a jednou z jejích vlastnosti bylo rozpoznání síly. Čím víc čakry ninja měl, tím byl před ní jeho tok aury zbarven tmavší barvou.

„Pamatuj si tohle Aoi...“ říkával její otec, „není pravděpodobné, že někdy potkáš někoho takového. Můj děd, otec a ani já jsme nikdy neviděli temnou auru, ale ber to jako varování. Pokud zahlédneš někoho s aurou černou jako noc, nepřibližuj se k němu. Černá aura je zlá a temná. Člověk, který ji vlastní, je ztělesněním samotného zla. Smrt dokáže rozsévat jak se mu zlíbí bez jediného zaváhání, bez jakýchkoliv morálních zásad.“
Aoi se strachem v očích hleděla na Casku, která v jejích očích hořela černým plamenem, a na sucho polkla.
„Pouze osoba se stejnou aurou může zastavit jeho běsnění, stejně jako voda může uhasit oheň. Proto jsou vždy na jednom místě dva lidé s černou aurou.“
Aoi zděšeně otočila hlavu přesně ve chvíli, kdy doskočil z vršku srázu Naruto. Lehce bosýma nohama zašustil ve stéblech mokré trávy a otočil na dvojci své rudé oko.
„Pamatuj, Aoi, vždy jsou ve dvojci.“

Dívka povolila sevření kolem ruky, která ji škrtila, a s otevřenou pusou hleděla na ninju, který byl naprosto stejný jako Caska. Temně černý mrak mu stoupal z těla a mísil se s dívčiným. Při kontaktu dvou tak obrovských sil jí vstávaly vlasy na hlavě a chloupky na krku se jí ježily.
Naruto zdvihl hlavu a podíval se na obě dívky s otázkou vepsanou ve tváři. Chtěl Casku zastavit, ale když zachytil její pohled, metající blesky, tak si to rozmyslel. Caska povolila sevření a znechuceně odstrčila Aoi, která div neupadla na zem. Odstoupila od mladší dívky a svou sílu ztlumila na minimum.
Aoi díky Narutově přítomnosti nasadila opět posměšný pohled a otočila se s výzvou a obnovenou sebedůvěrou zpět na Casku. Ta udělala krok dopředu, ale tentkrát byla zastavená Narutem. Ninja položil ruku Aoi na rameno. Dívce zrudly tváře, otočila hlavu a podívala se na něj.
„Prosím, nech nás na chvíli, Aoi.“
Dívka poslušně kývla a otočila se zpět, když se zarazila.
„Naruto-sama...“
Ninja se otočil zpět a než stihl cokoliv udělat, tak mu dívka přistála v náručí a rychle ho políbila. Byl to okamžik a vzápětí Aoi běžela pryč, co jí síly stačily.
Během chvilky byli Caska s Narutem sami a vyměnili si pohledy. Shinobi zdvihl ruce v omluvném gestu a jen tak tak stačil uhnout políčku, kterým ho chtěla Caska obdarovat.
„Jen klid...“
Jeho společnice ho nenechala domluvit a znovu se napřáhla. Ninja několikrát uhnul, občas na poslední chvíli a o milimetry. Souboj, spíše šarvátka, trvala pár minut a Caska se zastavila, zaklíněná v Narutově železném sevření. Zrychleně dýchala, ruce mu opírala o hruď, zatím co ji ninja držel kolem pasu, a zlostně ho probodávala pohledem. Naruto nejevil známky jakékoliv únavy a to ji vždy dopálilo ještě mnohem víc. Pokaždé si s ní pohrával a nikdy ji neuhodil, jen se hloupě usmíval.
„Pusť!“
Ninja ji však nevnímal a ještě přidal na síle stisku.
„Jsi spokojená?“
Caska se zamračila a začala vyvolávat čakru. Na to zareagoval i Naruto a jejich síly se začaly mísit ve víru temné energie.
„Nevím, co to do tebe vjelo, ale moc dobře víš, že tě jenom provokuje. Je ještě mladá, aby vše pochopila.“
Ninja povolil stisk, když zaznamenal změnu v dívčině pohledu a síle čakry.
„Hoho, jenom mně zkouší.“ pomyslel si Naruto, když viděl, jak se během chvilky Caska uklidnila.
Oba zaznamenali přítomnost třetí osoby a znechuceně se otočili za sebe.

„Naruto, vše je připraveno, jak jsi žádal.“
Hellmastr ukázal na vak s vybavením, o které ho přítel poprosil.
„Co to má znamenat? Ty někam jdeš?“
Naruto se otočil na dívku a trochu nervózně kývnul. Všechny nadávky, které na něj vychrlila, přešel s ledovým klidem. Vlastně co jiného mu zbývalo.
„Ćert aby tě vzal, Hellmastre. Tos nemohl přijít o chvilku později?“
Temný lord zaznamenal Narutovu rozladěnost a už se otočil k odchodu, když ho Niekage zastavil.
„Mám v plánu hned vyrazit. Je tam všechno?“
Ninja kývnul.
„Vše bylo připraveno podle tvých instrukcí.“
Naruto pustil Casku a přešel k vaku, který si začal upravovat a vázat na záda. Narychlo projížděl vybavení a rovnal ho tak, aby ho nezatěžovalo při výstupu.
„Pokud půjde všechno podle plánu, měl bych se vrátit za týden.“
„Můžete mi, sakra, říct, o co tady jde?“
Oba ninjové se otočili na Casku, která byla dokonale zmatená a už nedokázala mlčet.
„Ty někam jdeš? Vždyť jsi právě přišel.“
„Jdu za svým mistrem.“
„Mistrem?“
Ninja vstal a utáhl si přezky na ramenou.
„Můj mistr mne zavolal. Je mou povinností učedníka okamžitě jít na horu Herb.“
„A?“
„Promiň, Casko, ale tohle se nedá odložit. Musím jít.“
Když dívka viděla Narutův palnoucí pohled, tak se rozvášnila ještě víc. Hellmastr ji stěží poznával.
„Tak já půjdu s tebou. Vezmi mne sebou.“
Ninja se usmál, ale zakroutil nesouhlasně hlavou.
„Mistr je příliš neoblomný, co se jeho společnosti týká. Na jeho horu nesmí nikdo, koho nepozval a koho nezná. Ale to není ten největší problém. Nikdy bys nevyšplhala na příkrou skálu, která je vysoká přes dva tisíce metrů.“
„Ale...“
„Casko,“ tentokrát se do rozhovoru zapojil i Hellmastr, „jen ho nech jít. Týden snad bez něho vydržíš, nebo snad ne?“
Dívku zalilo horko a tváře jí zrudly.
„Ty... Nerozumíš... Vůbec nic nevíš.“
„A ty...“ otočila se na Naruta, který se jejímu studu smál. Chvíli stála a hleděla mu do tváře.
Nakonec nic neřekla a zklamaně svěsila ramena. Bez jediného slova vyskočila na větev stromu a s tváří zbarvenou do ruda zmizela.
„Kdybych se nesetkal s tvým mistrem, tak bych tě teď určitě přemlouval, abys ji vzal sebou.“
Naruto se otočil na svého přítele.
„Po včerejší zkušenosti musím říct, že by to pro Casku mohlo dopadnout špatně. Nechtěl bych vidět, když se tvůj mistr rozčílí.“
„Proto je lepší ho neprovokovat.“ Ninja se ušklíbl a promnul si bradu, jako by mu na ní plál plamen.
„Ještě pořád si to mé tělo pamatuje.“
Při tom pomyšlení mu poskočil jeho bojový duch.
„Pokud se takhle cítí i moji nepřátelé po jedné mé ráně...“
Temný lord hleděl na Naruta a jen stěží si dokázal představit, na co myslí. Planoucí oko, napnuté svaly a krvežíznivost, kterou i on sám svým šestým smyslem cítil.
„Tak jdu na to.“ Vyskočil na nohy, naposledy si zkontroloval věci a především meče.
„Opatruj se a dej mi pozor na Casku.“ loučil se s přítelem.
„Neboj se. Tak za týden.“
Naruto kývnul a v oblaku prachu zmizel.

„Co se děje, můj pane? Usmíváte se už několik hodin.“
„Oho, vážně?“
Muž s rudobílou hřívou, sedící se skříženýma nohama na dřevěné terase, popotáhne z dýmky a zdvihne ruku. Při tom pohybu se mu rozechvěje bílý plášť a poodhalí několik mečů, zasunutých u pasu. Chvíli ještě sedí a hledí na oblohu, která se každým okamžikem zatahovala a zbarvovala do černa.
„Copak to necítíš?“
Služebná zdvihla hlavu od misky saké, kterou právě dolévala, a podívala se na oblohu, stejně jako její pán.
„Máte pravdu. Bude pršet.“
Starý mistr se opět zasměje.
„To nemyslím. Ale nedávám ti za vinu, že to necítíš.“
Ryou Wazan se pomalu zdvihne na nohy, jednou rukou chytí rukojeť katany a druhou se opře o dřevěný sloup, který podpírá jeho majestátní sídlo na hoře Herb.
„Pojď, něco ti ukážu.“
Mladá dívka sesočila z terasy za svým pánem, kterému sloužila od útlého dětství, a následovala ho do zbrojnice. Do svatyně, kam mohl zatím vstoupit pouze Ryou.
Dívka na prahu obrovské stavby zaváhala a ještě jednou otočila pohled na bělovlasého muže.
„Jen pojď. Dnes je výjimečný den.“
Dívka zdvihla nohu a vstoupila do dřevěné budovy. Majestátnost a nefalšovaná moc ji naprosto oslnily. Na čtyřech stěnach o délce něco málo přes třicet metrů visely v pravidelných pěticentimetrových rozestupech mezi sebou zbraně.
Katany, šavle, Daa, Jiana, obouruční, jednoruční, jeden a půlruční... tolik mečů v životě neviděla.
Byly jich stovky. Výzbroj celé armády, jak si děvče představovalo. Záře svíček, která se od nich odrážela, ji oslňovala a nutila mhouřit oči. Pomalu obešla celou místnost a hleděla na tu dokonalou ukázku precizní zbrojířské práce. Dokonce i ona, obyčejná služebná, dokázala ocenit tu krásu a jen se vším sebeovládáním už poněkolikáté odtáhla ruku od zbraní, kterých se chtěla dotknout.
Starý mistr odhalil své bílé zuby, když se země zachvěla a venku se rozfoukal silný vítr, který mu rozcuchal vlasy.
„Co se to děje?“ Dívka uskočila od stěny, jako by se spálila, a pohlédla zmateně na zbraně, které se rozzářily rudým plamenem a začaly řinčet a chvět se. Několik jich dokonce spadlo na zem a zabodlo se do dubové podlahy.
„Meče ho cítí přicházet. Čím blíž je, tím víc po něm touží. Chtějí, aby je uchopil a převzal plášť jejich starého pána.“
„Kdo?“
„Snad jsi už nezapomněla na mého učedníka.“
Dívka zalapala po dechu...
„Tohle dělá pan Uzumaki?“
Ryou zvedl jednu z katan, která se právě svezla ze stojanu, a vytasil ji z pochvy. Kov se zaleskl ve svitu svíček.
„Podívej.“
Z ostří sršely jiskry, jako by bylo v ohnivé peci.
„Už mne neuznávají jako svého pána. Nejsem hoden vlastnit je.“
Dívka smutně sklopila hlavu.
„Tohle neříkejte. Uzumaki-san by vás nikdy nezabil kvůli zbraním.“
K dívčině úžasu se ninja rozesmál.
„Proč ten smutný výraz? Jsem na zemi tak dlouho, že už ani nevím, kolik mi je let. Dávno jsem ztratil naději, že zemřu a teď mám tu možnost. Možnost předat své učení nové generaci, která si ho zaslouží a odejít na odpočinek. Věř mi, že já to chci.“
Ninja zasunul katanu zpět a položil ji na stojan. Pomalu se otočil a odešel na terasu. Dívka za ním poslušně přiběhla.
„Přichází ten, kdo svrhne boha.“

Naruto zdvihl ruku a zachytil se kamené římsy, kterou měl těsně nad hlavou. Pomalu přesunul váhu na levou ruku. Zhoupl se a vyskočil o několik dalších metrů výš. Pod nohou se mu uvolnil kámen a jen tak tak stačil srovnat rovnováhu, aby nespadl.
Chvíli stál na studeném kameni. Vydýchával se a prokrvoval prsty na rukou, které měl červené a promrzlé až na kost. Nebyl ještě ani v desetině výšky a už narazil na studený sníh a led, který mu zhoršoval podmínky cesty ještě víc.
„K čertu s tím. To nemůže žít na přístupnějším místě než tady?“ Zhnuseně kopl okovanou botou do kamene v úrovni svého pravého kolena, až nohu zarazil do skály. Od čerstvě vytvořeného stupínku se odrazil a vyskočil opět výš. Doskočil do podřepu a pomalu se narovnal, opřený rukou o skálu.
„Za chvíli bude tma. Bude nejlepší, když si najdu nějakou skrýš.“
Chvíli stál a zkoumal okolí, když konečně našel, co hledal. Malou jeskyni. Pomalu vyskákal na její úroveň. Chvíli seděl a vydýchával se. Nabíral do plic pálivě ledový čistý vzduch.
Z vaku vytáhl několik větviček a zapálil malý oheň. Když plápolal jasným plamenem, po kolenou došel ke vchodu jeskyně, aby ho zatarasil před sílícím větrem. Naposledy se podíval ze srázu dolů a přejel studený kámen pohledem, když se mu zrak zastavil na tmavém útvaru, o kterém si byl na sto procent jistý, že na tuto horu nepatří. Už kvůli tomu, že byl na stezce, kam se nikdo nemohl dostat. Zvíře, člověk, nikdo...
Nepsané zákony této hory jasně říkaly, že vede pouze jedna cesta na vrchol. Každý, kdo to zkusil jinudy, zemřel, protože hora Herb bez milosti zabíjela hlupáky, kteří ji nectili.
„Co to je?“ Naruto neviděl pro houstnoucí tmu, ale byl si jistý, že je to živé, pořád se to hýbalo. Sestoupil téměř na stejnou úroveň, na které ležel člověk stočený do klubíčka. Ano, byl si teď jistý, že je to člověk. Ztěžka dýchal a byl na pokraji smrti vyčerpáním. Ninja pomalu obezřetně došel k němu a sklonil se. Otočil jeho tvář k nebi a mrazivý strach mu rázem projel celým tělem.
„Panebože, Casko!“ chytil vystrašeně dívku za ramena a zatřásl s ní. „Hej, Casko! Co tady děláš!?“
Kunoichi otevřela pomalu oči a s uslzeným pohledem se usmála.
„Tak jsem tě konečně dohonila.“
Naruto neváhal, chytil bezvládnou ženu do náruče a vyšplhal na úroveň jeskyně.
„K čertu!“
Když položil Casku doprostřed jeskyně, znovu zapálil oheň, který mezitím vyhasl a zatarasil vchod. Poté důkladně prolédl dívčino tělo. Ruce měla rozedrané do krve a na několika místech je měla omrzlé.
„Ta hloupá. Oblékla se jako na motýly...“
Naruto rychle svlékl svůj plášť, který si speciálně upravil k tomuto úkolu a podšil si ho kožešinou, a přikryl jím dívku. Došel k ohni, chvíli váhal, ale nakonec do něj vhodil téměř všechno dřevo, které měl. Ani ne za deset minut bylo v jeskyni jasné světlo a příjemné teplo. Naruto se mohl konečně uklidnit, když mu Caska spokojeně ležela na klíně a pravidelně oddechovala. Pohladil hřívu hnědých vlasů.
„Ještě štěstí, že jsem si jí všiml. Kdyby tam zůstala přes noc, tak by zemřela.“
Ninja si přitáhl dívku ještě blíž k sobě, až se dotýkali vzájemně tvářemi, a společně usnuli.

Caska se po pár hodinách zavrtěla a otevřela oči. Byl to pro ni šok, když první, co spatřila, byla Nurutova tvář. Myslela si, že v noci to byl jen přelud, ale nyní spokojeně pohladila spícího přítele. Pomalu otočila pohled od Naruta a prohlédla si malou jeskyni, ve které byli. Oheň ještě pořád plápolal. Pomalu se k němu přesunula a přiložila několik posledních větviček, které ještě ležely nedaleko. V tom jí přejel po zádech mráz a zdvihla hlavu.
„Co tady děláš, děvče? Nepamatuju si, že bych tě zval!“
Caska zalapala po dechu a prohlédla si muže, který seděl přímo proti ní, opřený zády o skálu. Pěstí si podpíral tvář a upřeně na ni hleděl. Bílé roucho mu zářilo ve světle plamenů jako by bylo ze stříbra, stejně tak jeho rudobílé vlasy. Stejné vlasy, jako měl Naruto. Caska naprosto oněměla. Odhadovala jeho věk tak na čtyřicet, ale výraz ve tváři vyzařoval víc let, než by dožil normální člověk. Jako by na ramenou nesl veškerou tíhu světa.
„Ptám se tě, co tady děláš? Neslyšelas?“
Ninja na ni namířil svůj pohled a dívka si připadala, jako by ji právě probodli nožem.
„Co to je?“ Ptala se sama sebe a jen stěží opětovala pohled jeho šedých očí.
„Hoho, zdá se, že nejsi obyčejná kunoichi. Nechce se mi uvěřit, žes vydržela pohled mého Rinneganu. Poslední, kdo tohle dokázal, leží necelé dva metry od nás.“ Ninja otočil pohled na Naruta, ležícího nedaleko a v očích mu zajiskřilo.
„Stejně bezstarostný jako kdysi, ale stejně tak i mocný.“
„Kdo jsi? Co chceš?“
Caska stěží vyslovila otázku a s potem na čele sklopila pohled na zem.
„Mé jmeno je Ryou Wazan. Narutův mistr. A tvé jméno, děvenko?“
„Narutův mistr?“
„Ano, to za mnou jde.“
Ninja zdvihl obočí.
„Mé jméno je Caska.“ Naprosto ji ohromilo, jakým tónem to řekla. Vystrašeným. To snad ne. Já patřím k Temným lordům, nějaký senilní stařík mě nebude školit jako malého genina.
Zdvihla hlavu a v očích se jí objevil záblesk arogance a nefalšované síly.
„Mé jméno je Kaoru Wada no Caska. Co chceš, starče? Proč rušíš náš spánek?“
Ninja před ní překvapeně zdvihl hlavu, když ucítil sílu z dívčina hlasu. Nakonec se plácl do kolena.
„Ha ha ha.“ začal se smát, až se prohýbal v pase a jen stěží neprobudil Naruta, který se s výdechem převalil na bok.
„Ovládáš umění hlasu. Opravdu jsi mě překvapila. Už je to dávno, co někdo zkusil něco podobného. Shodou okolností to byl zase Naruto.“
Casku naprosto odzbrojilo, že muž zná tento starobylý druh umění. Do hlasivek je převedeno určité množství čakry, která následně během řeči dokázala vyděsit, podmanit dokonce i zabít slabé ninji. Když se muž přestal smát, tak se lehce uklonil.
„Jem rád, že jsem se setkal se ženou jako jsi ty. V každé jiné situaci bych tě pozval stejně jako Naruta ke mně, ale tahle situace je jiná.“
Caska zpozorněla.
„Půjdu, ať chceš nebo ne. Naruto je můj!“
Ninja změnil tón hlasu během vteříny stejně jako Caska a zasyčel: „Nemáš na výběr. Buď odejdeš dobrovolně nebo tě srazím z nejvyššího místa této hory.“
Dívka sebou trhla, protože jeho hlas zněl jako nůž, zajíždějící do těla. Pokud její hlas byl výborný, tak jeho byl naprosto nedostižný.
„Je mi jedno, kdo jsi, ale teď nebude nikdo zvenčí zasahovat. Nemáš ani ponětí, kdo jsem já a už vůbec netušíš, kdo je Naruto. Myslíš si, že ho znáš. Jsi hlupačka.“
Caska zlostně vstala a sáhla na rukojeť katany.
„Já ho znám líp. Co ty víš? Vůbec nic.“
Ninja vstal taky a přešel k Casce, která tasila meč. Než stihla jen zdvihnout ruku, tak ji chytil najednou za zápěstí se zbraní i za krk a přirazil ke stěně jeskyně.
„Opravdu tak moc toužíš být s ním? To bys v tom případě měla znát pravdu. Pravdu o všem.“
Caska napjala svaly, ale z nějakého prapodivného důvodu se její ruce nepohly ani o píď.
„Kdo jsi, že tady tak velkolepě mluvíš, jako bys věděl všechno.“
Ninja se usmál, povoli stisk na krku a rukou jí přejel tvář a čelo.
„Já jsem minulost, přítomnost i budoucnost celého ninja světa.“
Dívce se začala podlamovat kolena a mlžit pohled pod tlakem jeho oční techniky.
„Prošel jsem bezpočtem bojišť bez porážky. Vždy sám stojím na hoře z mečů, opilý svým vítězstvím. Kdysi dávno jsem byl u stvoření světa.“
Jeho slova zněla jako proroctví, která se psala v pradávných svitcích.
„Mnoho lidí mne nazývalo bohem a modlilo se ke mně. Jsem bůh všech válečníků. Nosím smrt a přináším život. Já jsem...“
Kunoichi už se neudržela na nohou a svezla se do kleku. Poslední slova, která zaslechla než omdlela, se jí vpálila do mozku jako rozhžavené železo.
„Já sem Rikudou Sennin."