Po pěti letech: Mise v zemi železa III 19-Příchod mistra

Orochimara technika tak překvapila, že nestihl ani zdvihnout ruce na obranu a tlaková vlna ho za letu odmrštila neuvěřitelnou silou mimo bojiště. Za ohlušující detonace vlétl v kotrmelcích do lesa, kde svým tělem boural stromy, skály a vše, co mu stálo v cestě. Narutova první Shinra Tensei, kterou dokázal vyvolat pouze z vědomostí, které dokázal nahromadit při pohledu na Peina, vyvolala mezi ninji hotové peklo. Od Naruta se táhl obrovský kráter a v jeho těsné blízkosti nezbyl ani jeden z bojujících ninjů. Jejich těla, zbraně a zbroj byly rozcupované a poházené všude kolem. Kdo nezemřel na místě byl, stejně jako Sanin, odmrštěný stranou a v neuvěřitelné rychlosti prorážel svým tělem stromy, drtil kameny a jako ječící káča se v oblaku krve roztříštil napadrť.
Sagisu před technikou zachránil vysoký skok, který stihl na poslední chvíli provést. Nyní dopadl za ohlušujícího třesku před svého pána a šel mu naproti. Kolem ninji se tetelil vzduch plný čakry a krvežíznivosti, kterou právě celou vypustil. Niekage padl vyčerpaně na koleno a těžce dýchal. Z jeho těla unikalo obrovské množství tepla a úplně cítil, jak se mu vaří krev následkem přílišného vyčerpání.
„Nedokážu ovládat sílu techniky,“ zajíkal se a nabíral zhluboka vzduch do plic. „Tohle byla její plná síla s maximem čakry.“
Ninja se v kleku otočil na tu spoušť. Pohledem zastavil na hradě, který se zakymácel pod návalem gravitace a nyní se za ohlušujícího třesku v mraku prachu sunul k zemi.
„Sakra, Konan!“
Naruto se prudce zvedl na nohy přesně ve chvíli, kdy nad bojištěm proletěl obrovský stín. Ninja zdvihl hlavu k obloze a zahlédl papírového jestřába, origami, který měl na svých křídlech Konan. Žena slétla o něco níž a seskočila před Naruta, který se opět sesunul do sedu a těžce dýchal.

V tu samou chvíli v nedalekém lese, který nyní začínal přibližně sto metrů od dvojce ninjů, vstal Orochimaru. Držel se za pahýl levé ruky, o kterou přišel během šíleného letu. Měl husí kůži po celém těle. Nebylo to kvůli Narutově síle ani jeho bojovým dovednostem.
„Shinra Tensei? Jak to, že umí... Ne, to nebyla Shinra Tensei. Bylo to dost podobné, ale v samé podstatě naprosto jiné. Co to bylo?“
Náhle mu to došlo. Naruto přišel o ruku a teď má obě v pořádku.
Orochimaru svraštil obočí a zaměřil Sharingan na Naruta, sedícího nedaleko na zemi. Chvíli takhle stál a skoumal každý kousek Narutova těla. Směr čakry, síla, množství. Nic tak strašně neobvyklého, pokud nepočítal monstrozní množství čakry a sílu.
Vtom ho začalo pálit oko takovou silou, že odvrátil od Niekageho pohled. V poslední chvíli našel, co hledal.
„Levá ruka nepatří jemu. Ta čakra, která v ní je, je Peinova!“
Strnul úžasem. Naprosto zřetelně viděl, jak se postupně mísí Nagatova čakra s Narutovou, pomalu se přispůsobuje jeho tělu a mění ho na něco úplně jiného. Tento úkaz by se dal přirovnat k čisté vodě, do které se nalije neznámá látka, která ji přemění ze samé podstaty na něco úplně jiného. Neznámého a nepředvídatelného.
„Evoluce?“ Problesklo fascinovanému Orochimarovi hlavou a opět se otočil na Naruta.
„Tohle... Já... já ho musím mít. Musím ho prozkoumat. Musím ...“ Sanin byl jak v delíriu a jako zhypnotizovaný hleděl na ninju, který svým konáním překonává všechny ostatní.
„Smícháním Peinových schopností a Narutovy čakry ocasého démona vznikla naprosto nová technika. Tímhle tempem....“
Náhlý prudký pohyb za jeho zády ho donutil prudce se otočit. Než si stihl uvědomit co se děje, pocítil prudkou bolest v zádech.
„Myslím, že tě nemohu nechat odejít, starý příteli. Ne s tím, cos nyní viděl.“
Sanin vyvalil překvapeně oči a spadla mu čelist.
„Co... co tady děláš? Hellmastre! Jak to, že žiješ!?“
Ninja se usmál a vyrval Orochimarovi z těla krátký bílý meč, který bleskurychle schoval do záhybů svého pláště. Shinobi zdvihl své hnědé oči k Saninovi. V tu chvíli si Orochimaru uvědomil, že nehledí na toho samého ninju, který ještě donedávna velel, společně s jeho druhy, Akatsuki. V jeho očích byl neuvěřitelný klid a vyrovnanost.
„Přišel jsem si pro svého přítele.“
„Cože?“ Orochimaru otočí hlavu na Naruta.
Hellmastr kývl hlavou, aby dal najevo, že se nepřeslechl.
„Já a Naruto Uzumaki jsme přátelé a spojenci.“
To bylo poslední, co překvapený Orochimaru zaslechl. Poté jeho tělo ztuhlo a jed, který s úderem bílého meče pronikl do těla, mu zastavil srdce. Hellmastr zdvihl hlavu od krvavého květu, který se utvořil pod strnulým tělem a rozhlédl se po spoušti, kterou jeho přítel udělal.
„Panebože.“
Po jeho tváři přeběhl veselý úšklebek a vyběhl směrem k Niekagemu.

„Jsi v pořádku, Naruto Uzumaki?“
Konan pomalu došla k ninjovi, poklekla, aby mu obvázala zranění na ruce.
Naruto neřekl nic, pouze zdvihl hlavu k nebi a lehce se usmál. Najednou je vyrušily něčí kroky. Naruto nemusel ani otočit hlavu, aby poznal pokřivenou čakru jednoho z Temných lordů.
„Jdeš pozdě.“
Hellmastr se ušklíbl a přišel k Narutovi tak, aby ho viděl. Konan si při tom obezřetně měřil pohledem, pomalu sjel na Naruta a zkontroloval jeho divokou čakru.
Ninja byl naprosto klidný. Seděl na zemi a nechal se od ženy ošetřovat. Jeho chování Hellmastrovi jasně řeklo, že ona není nepřítel, tak bílý meč, který držel pod pláštěm, opět schoval do pouzdra za pasem.
„Jsi v pořádku, příteli?“
Naruto pomalu vstal.
„Bylo mi už líp.“
Hellmastr si byl téměř stoprocentně jistý, že v jeho hlase slyšel neuvěřitelné zklamání, když pohledem zjistil, že je sám a nikdo jiný s ním není.
Temný lord rozvázal u krku stuhu svého pláště a položil ho Narutovi přes ramena. Ninja kývnutím poděkoval a až teď si uvědomil, jaká mu je zima.
„Pojď, všichni na tebe čekají.“
Naruto zdvihl hlavu a Hellmastr jen stěží ovládl smích.
„Neboj se, je v pořádku a čeká na tebe ve vesnici v Zemi Blesku.“
Narutovi spadl kámen ze strdce.
„Caska žije... a co ostatní?“
Ninja nešťastně zakroutil hlavou.
„Jen několik jich přežilo.“
Naruto smutně zaklel. Zdvihl hlavu a podíval se na dívku za sebou, ale....

Konan několik set metrů od místa, kde ninjové zůstali, seskočila ze svého jestřába a pomalým krokem vyšla na cestu, vedoucí skrz tmavý les.
„Nyní je to na tobě, Naruto Uzumaki. Svůj dluh jsi splatil. Nechť je ti nová síla ku prospěchu víc, než byla nám. Já...“ silný vítr jí rozcuchal vlasy a rozevlál plášť s rudými mraky, „já již nemám důvod bojovat.“
Kunoichi zdvihla ruku a rozčísla si prsty vlasy, při tom pohybu sjela pohledem zpět tam, kde stáli ninjové ze Sněžné. Očividně ji hledali.
„Nenamáhejte se. Své čakry jsem se dávno vzdala, proto mě nenajde ani tvé oko, Naruto.“
Když pohled vrátila zpět na cestu, zarazila se na místě a se strachem v očích o krok ustoupila.
„To od tebe není pěkný. Takhle nás opustit.“
Seskočil ze stromu a vyšel proti ní. Dívka nebyla schopná slova. Než stihla jen zdvihnout ruku, ninja se u ní jako přízrak objevil. Nebylo to problesknutí, nebyl to rychlý pohyb. Objevoval se a mizel jako stín.
Konan se tohoto dne vždy děsila víc, než čehokoliv jiného. Dne, kdy si pro její život přijde zrovna on.
„Snad jsi nezapomněla, žes dostala taky černou známku?!“
Konan na sucho polkla a stísněným hlasem, plným strachu, konečně odpověděla.
„Nikdy bych nečekala, že přijdeš zrovna ty, Madaro.“
Ninja opět zmizel a vzápětí jeho ruka dopadla kunoichi na rameno.
„Víš, proč jsem tady. Chci to taky.“
Konan nechápala.
„Co? Já nevím, o čem mluvíš.“
Ninja zlostně sykl a praštil dívku přes tvář.
„Sledoval jsem boj Orochimara s tím smradem ze Sněžné. Nejen že přežil naši past, ale ještě k tomu získal Nagatovu čakru.“
Shinobi byl tak rozčilený, že mu hlas vztekem přeskakoval.
„Chci ji. Nagatovu čakru.“
Poprve během hovoru se Konan uklidnila a se smíchem se zdvihla na nohy.
„Ach tak. Bohužel, trosky Nagatova hradu jsou jeho hrobem. Jestli chceš, můžeš ho zkusit najít.“
„Nehraj si se mnou, holčičko. Máš mě za hlupáka? Myslíš si, že jsem neviděl, jak jeho tělo vynášíš ven?“
Konan sklopila oči a neřekla ani slovo.
„Jak chceš, bude to teda po zlém.“
Madara chytil Konan za krk a společně zmizeli v časoprostoru.
„Konan!“ volal už po několikáté Naruto z plných plic a hledal dívku. Očima prohledával každé stéblo trávy, každy stín, který vrhaly obrovské stromy kolem něho. Nic. Po dívce jako by se zem slehla.
„Kde je, sakra?“ Hellmastr seskočil z větve stromu a došel k Niekagemu.
„Nějak se mi nechce věřit, že by nám dokázala zmizet. Pravděpodobně měla nějaké schopnosti, které jí umožňovaly vytěsnit čakru z těla. Oba hledáme pomocí čakry, tak ji nemáme šanci najít.“
Naruto se otočil na svého přítele.
„V době, kdy jsme veleli Akatsuki jako Temní lordi, ona a Pein byli jediní, kdo nepřijali žádnou z našich technik. Vlastně ani netuším, jaké schopnosti měli.“
Hledání bylo zbytečné a i když to věděl, tak tvrdohlavě pokračoval. Cítil se zavázaný Konan i Nagatovi. Po několika hodinách zbytečného hledání mu Naruto dal přece jen za pravdu. Nakonec se otočili a společně se Sagisem se vydali zpět do Země Blesku.

Ninjové se vraceli obrovskou rychlostí a než se nadáli, byli několik kilometrů od vesnice, která byla jejich cílem. Hellmastr ani Naruto neřekli během putování slovo. Pouhý pohled na Naruta utvrdil Hellmastra ve všem, co tak dlouho pozoroval Orochimaru.
„To už začal?“
Temný lord se usmál a nenápadně sledoval Naruta, který zkoušel své nové schopnosti přímo za pochodu.
„To je šílené!“
Hellmastr sledoval tok Narutovy čakry a jeho tvář, která se stáhla do fantastické grimasy. Společně s jeho zářícím rudým okem vypadal jako démon. Obyčejnému pozorovateli by se zdálo, že dělá příliš mnoho zbytečných pohybů a běží nepravidelným krokem, ale to by se šeredně pletl. Během několika hodin Nagatova ruka splynula s Narutovým tělem a začaly se mezi sebou propojovat a mísit čakry. Temný lord cítil s každým Narutovým krokem, jak se jeho pohyby mění a přizpůsobují nové technice, možná i schopnosti, které mu otvíraly brány nových jutsu.
Hellmastr vyskočil na strom a skákal po větvích. Nenápadně se otočil na Naruta, který nepravidelnou rychlostí běžel za ním.
Niekage se svým ledovým pohledem skočil z první větve a místo toho, aby se odrazil od další, která byla přibližně pět metrů od něho, kopl nohou ve vzduchu. Pod chodidlem se mu objevil rudý závan větru a místo dopadu na další větev před sebou skákal pouze silou své čakry, odrážejíce se při tom o nic ve vzduchu.
Hellmastrovi přejel mráz po zádech. Naruto zdvihl hlavu a podíval se na temného lorda, který se zastavil a pozoroval ho.
„Jak to děláš?“
„Nemám ponětí. Zrovna jsem na to přišel. Prostě jsem převedl čakru do chodidel, jak to dělam normálně, ale místo toho jsem zůstal ve vzduchu.“
Hellmastr byl opravdu překvapený, jak lehce jde Narutovi skákat ve vzduchu.
„Ani se nedivím, že s ním Goru prohrál. Z jeho schopností opravdu mrazí.“
Ninja dopadl do podřepu na větev, kde stál Hellmastr.
„Naruto, zkus převést čakru do rukou. Co se stane?“
Ninja zdvihl ruce zaťaté v pěsti. Během několika chvil mu zčernaly temnou čakrou, ale...
„Co to je?“
Naruto se podíval na své ruce. Pravá byla jako normálně. Temná a divoká. Energie jeho bijuu. Každou sekundou cítil, jak sílí a agresivněji vibruje v jeho pěsti. Ale levá... levá ruka zářila bílým oblakem čakry. Zkoumavě ji prohlížel těsně před očima. Poté s ní prudce švihl směrem ke kmeni stromu, na kterém stáli. Kmen, silný jako dospělý muž, se zakymácel ve větru a v úrovni koruny spadl hladce přeseknutý na zem. Hellmastr se podíval na tu spoušť a poté na Naruta, který byl přímo u vytržení.
„Co je to za energii?“
Temný lord zdvihl ruku a přiložil ji na bílou mlhu, která z Naruta vyzařovala. Hřejivá, ne, přímo žhavá energie, ve které nemohl ruku udržet. Sálala jako bílý plamen. Bělovlasý ninja zrušil svou energii, která se poslušně vrátila do jeho těla a nahlas vydechl.
„V pořádku?“
Niekage zdvihl hlavu a s lesknoucíma se očima přikývnul.
„Musíme vyrazit...“
Než stihl vůbec zdvihnout nohu od větve, na které stáli, tak se celý zbytek stromu zakymácel a v záplavě plamene se zřítil k zemi.
„Co... co se to děje?“
Hellmastr společně s Narutem dopadli na zem a sledovali kmen stromu, jakoby zpomaleně, padat k zemi.
Prudký závan čakry za temným lordem oba varoval a prudce se otočili.
Přímo za nimi stál muž v bílém rouchu, které mu splývalo až ke kotníkům. Kolem krku mu visela bílá kožešina. Ruce, složené uvnitř oblečení na prsou, jasně vypovídaly o tom, že zde není kvůli boji. Do tváře mu nebylo vidět. Hra stínů zakrývala vše, až na ústa.
Temného lorda nejvíc zaujalo zbarvení vlasů onoho muže. Bílorudé. Stejné, jako má nyní Naruto.
Muž otočil hlavu na Niekageho a usmál se.
„Hoho, vidím, žes přece jen neodolal, můj přiteli. Znaky mého umění jsou na tobě všude znát.“
Naruto byl naprosto v šoku. V tom sebou postava viditelně trhla a se zvýšenou zvědavostí sjela Naruta pohledem od hlavy až k patě.
„Hahahahaha... To je neuvěřitelné, dokonce jsi ovládl sílu Deterionu. Podle mého odhadu bys měl být už několik let mrtev, ale místo toho tady přede mnou stojíš. Opravdu působivé na někoho, kdo se vzepřel vůli bohů, Třetí Niekage Vesnice skryté ve Sněhu...“
„Mistře! Jak? Co tady děláte?“
Naruto nedokázal skrýt chvějící se hlas a překvapení.
„Ach, ano. I já jsem zaslechl pověsti o tvých činech. Tvůj tanec mečů by měl být na vrcholu, nemluvě o tvé síle čakry. Deterion... jak skvělá věc! Chci vidět, jak jsi dospěl, chlapče. A proto jsem si pro tebe přišel. Zdá se, žes pochopil mé učení. Jsi ochotný za mnou přijít a vzít si, co je po právu tvé?“
Najednou se postava před nimi zavlnila, jako by byla z vody.
„To je jenom iluze?“
Muž, nebo spíše iluze muže, se otočí na Hellmastra a poprvé dá najevo, že před ním stojí dva muži a ne jenom jeden.
„Samozřejmě. Mé kosti jsou již staré, abych sešel z hory Herb.“
„Hora Herb? Narutův mistr?“
Hellmastrovi pomalu došlo, kdo to před ním stojí a otočil se na Naruta, který již dával na jevo, že přijde.
„Výborně. Za dva dny tě čekám. A...“ když už se zdálo, že iluze zmizí, ještě se na posledy otočila na Niekageho, „...vem si sebou meč.“
V oparu mlhy zmizel.

„Co to bylo?“
Hellmastr nedokázal skrýt rozčarování v hlase.
„A co je to, ten Deterion, Naruto...“
Ninja však neposlouchal.
„Pokračuj sám. Já musím na sever za svým mistrem. Kdysi dávno mě varoval, že se tohle může stát. Nemám na vybranou.“
Otočil se a už se pokrčoval v kolenou, že se vydá na cestu, když ho zastavila Hellamstrova ruka.
„Teď nemůžeš odejít.“
Naruto nechápavě zdvihne obočí. To Temného Lorda rozčílilo ještě víc.
„Caska na tebe čeká. Nemůžeš odejít bez toho, aby ses s ní setkal.“
Niekage naprosto nechápal.
„To počká..."
„Ne, nepočká. I kdybych tě měl dovléct zpět.“
Naruto se zamračil a vytrhl se ze sevření. Hellmastr se však nedal a zabořil Narutovi do ramene prsty, až mu z místa doteku vytryskla krev.
Ninja, vždy ledově klidný, se třásl vzteky, když si vzpomněl na tu beznaděj v obličeji kamarádky.
„Co děláš?“
Než to stihl Naruto doříct, tak mu přilítl na pravou tvář políček. Se vztekem ve tváři se otočil na temného lorda. V tom mu myslí projel obraz hnědovlasé dívky, klečící uprostřed bojiště a volající jeho jméno. Tváře poškrábané a zmáčené slzami. Oblečení potrhané a špinavé...
„Co to bylo?“
Naruto povolil svaly a vyvolal ve své hlavě znovu onen obraz.
„To byla Caska, která na tebe čeká a zoufale se tě snaží najít. Copak to nechápeš? Ona tě miluje a bojí se o tebe.“
Naruta ta informace naprosto šokovala. Nikdy si ani nepřestavil, že by dokázal miloval jinou ženu, než Hinatu. A i přes to si byl vědom toho, že první, na co myslel při útěku se Sněžné, byla právě ona. Ne Miki, ne Aoi ani Sakura, ale Caska. Ta divoká a skvělá žena, která mu už tolikrát zachránila život ve své kočičí podobě. Nyní si uvědomoval, co to cítil, když byli spolu v Zemi Blesku a ona ho už po několikáté zachránila. Ten hřejivý pocit.
Hellmastr sledoval, jak v Narutovi víří emoce a nevěřil vlastním očím. Pomalu ho pustil.
„On si to vážně neuvědomoval.“
Ninja se narovnal.
„Budiž. Jdeme.“
Hellmastr se ušklíbl a než se stihli během alespoň trochu zahřát, tak dopadli před schátralou bránu vesnice v Zemi Blesku.
Naruto si zkoumavě prohlížel trosky a když procházeli vesnicí zahalenou tmou, lehce pokukoval po přeživších.
„Nikdo nikde. Opravdu tady byli?“
Hellmasra potěšilo, když vycítil z Narutova hlasu obavy.
„Tak přece není z kamene. Zdá se, že na něho Caska přece jen působí, i když si to sám neuvědomuje.“
„Neboj se. Než jsem odešel, tak zbylí ninjové utvořili tábor severně od vesnice. Za chvíli jsme tam.“
Naruto přidal do kroku. Ztěžkl mu dech a nahrnula se mu krev do tváří.
„Tak konečně jste zpět.“
Hellmastr zdvihl hlavu a podíval se na strom. Z jeho hlasu nezněla ani špetka překvapení.
„Dobrý večer, Raikage. Na hlídce?“
„Je potřeba, aby si mí muži odpočali.“ Ninja seskočil z větve a došel blíž ke dvojci. Starý kage stočil pohled na Naruta, který vypadal, že každou chvíli zkolabuje. Těkal pohledem a dvou ninjů si vůbec nevšímal.
Hellamstr si uvědomil, co se děje a rychle se zeptal: „Nevíte náhodou, kde je Caska?“
„Caska? Ta je dole u řeky. Zrovna jsem pro ni chtěl poslat. Není bezpečné potulovat se sám v téhle době. Snad o ni nemáte strach, Naruto-dono.“ s úšklebkem si starší muž začal utahovat z mladšího, ale ten už byl pryč.
Hellmastr pokrčil rameny a přijal láhev, kterou mu Raikage podal. Zavdal si pořádný lok a se zkřiveným obličejem vrátil pálenku zpět.
„Ach, ti mladí.“
Raikage došel ke stromu, na kterém hlídkoval, sedl si u kmene a spokojeně společně s Hellmastrem začali popíjet.

Naruto běžel jako o život hustým lesem. Seskočil z několikametrového srázu k záhybu řeky a celý zadýchaný rozpoznal siluetu dívky, koupající se u vodopádu. Pomalu došel k okraji řeky a vyskočil na skalku u břehu. Dost vysokou, aby z ní viděl všude kolem. Lehké šplouchnutí ninjovi napovědělo, kde dívka je a co dělá. Opatrně, velice opatrně přesměroval svou čakru do oka a zaostřil na Casku, která stála u vodopádu a myla si své dlouhé hnědé vlasy. Věděl jak dobrá ve vyhledání čakry je a proto byla opatrnost na místě. Když se mu pohled vyjasnil, tak slastně vydechl.
Pramínky vody tekly Casce po holých bělostných ramenech a vlhké vlasy se jí leskly ve světle měsíce. Její překrásnou postavu viděl tak, jak nikdo jiný, a byl rád, že právě ona v něm rozdmýchala nový plamen. Dívka natočila ramena směrem k němu a odhalila v záři měsíce levé rameno, které do této chvíle neviděl. Tenka bílá linka, táhnoucí se jí podél klíční kosti jasně vypovídala, co se stalo. Žena zdvihla ruku a téměř slastně pohladila bílou jizvu, kterou jí Naruto udělal. V tom se napřímila a zlostně vykřikla: „Kdo je tam?“
Naruto nechtěně zavadil o hladký oblázek u svých nohou, který se skutálel do vody a za hlasitého žbluňknutí rozvířil vodu. Ninja se ani nehnul. Mezitím Caska doplavala na břeh a skryla své tělo do části oblečení. S rukou na kataně vyšla na břeh.
„Slyšíš? Vím, že tam seš. Ukaž se, nebo pocítiš můj hněv, ty syčáku.“
Naruto se ušklíbl a začala hra.
„Nesmím použít čakru, jinak mě pozná.“
V ninjovi vířila krev, jako už dlouho ne, když viděl, jak se k němu kunoichi blíží. Její bělostná kůže a zářící zelené oči mu rozpalovaly tváře.

Caska již několik vteřin sledovala onen stín, který se přikradl k břehu řeky a sledoval ji.
„Ten troufalec.“ nadávala v duchu, ale z nějakého důvodu se nemohla zadržet a tváře jí zalilo prapodivné teplo. Jako by její tělo vědělo něco, co ona sama neví.
Pomalu, krok za krokem, sunula nohy dopředu, když byla na dosah meče.
“Cvak.“
„Cože? On má taky meč.“ Zvuk odjišťující zbraně Casku připravil na cokoliv. Tichý zvuk vytahované katany, lesk její studené čepele, lehký vánek z východu. To vše Caska ucítila, jako již několikrát během tréninkových bojů s Narutem
„Ach, Naruto.“ Pouhá vzpomínka na něho jí rozbušila srdce. Pomalu se přikrčila v kolenou.
„Tak se podíváme, jak jsi dobrý.“ a švihla mečem zezdola na nepřítelův krk.
Muž, nyní si byla stoprocentně jistá, že je to muž, místo zdvihnutí své zbraně na obranu pouze sklonil hlavu a ťal svým mečem. Caska nemohla uvěřit, jak lehce se jí dostal k tělu. Když už čekala na bolest, která by po seknutí na její žebra jistě byla smrtelná, nic se nestalo. Ninja kolem ní téměř protančil a švihl mečem.
„Netrefil se?“
To si původně myslela. Ve skutečnosti Naruto ani nemířil na Casku. To by ho ani ve snu nenapadlo. Když se dívka prudce otočila a meč opět dala do pozice pro boj, tak Naruto ukázal na svou levou ruku. Caska se na ni podívala a pak překvapeně sjela pohledem na své tělo, které již nebylo ničím kryto, protože Naruto držel v ruce její oblečení.
„Cože?“ Caska nevěřila svým očím.
Vtom se útočník dal do smíchu.
„Jak krásný pohled. Není nic hezčího, než nahá žena se zbraní v ruce.“
Dívka chtěla začít nadávat, když...
„Ten hlas!“
Ninja sklonil zbraň a schoval ji do pouzdra. Lehce zaťal ruku v pěst a vyvolal malé množství čakry. Stěží zaznamenatelný závan Caska okamžitě poznala.
„Naruto!“
Ninja se usmál a postoupil blíž k dívce. Ta zbraň odhodila a s výkřikem mu skočila do náruče. Naruto ji chytil a konečně se políbili.

Shinra Tensei - Smrtící vlna