Stínový ninja 19

Po obloze letěli dva neobvykle velcí orli. Ze země to nebylo patrné, ale každému z nich seděl na zádech člověk. Na jednom byl muž a na druhém žena. Zatímco muž se soustředil na to, aby nespadl, žena měla zavřené oči a očividně se na něco soustředila. Snažila se zachytit chakru své mladší sestry, kterou chtěla zničit. Už takhle pátrala hodnou chvíli, protože jí bylo řečeno, že se nalézá někde v této oblasti. V ruce měla připravené výbušné lístky, se kterými ji chtěla překvapit.

Nakonec ji ucítila. A nebyla sama. Byli s ní ještě dva lidé a chakra jednoho z nich byla velmi mocná. Pomyslela si, že dneska bude mít velmi úspěšný den a rty se jí zkřivily do zlého úsměvu. Počkala, až budou kousek od nich, pak lístky zapálila a prudkým pohybem mrštila do zelené hloubky pod sebou.

Kasumi, Mikuri a Wataru spěchali do Skryté Travnaté. Jejich sensei vypátral připravovaný útok na Mikuriho domovskou vesnici, Skrytou stínovou a ani jednomu z nich nebyla ta představa moc po chuti. Takže teď uháněli po větvích stromů jako o závod a ničeho si nevšímali. Jenomže dívka si uvědomila něčí přítomnost někde nad nimi. A chakru oné osoby znala až moc dobře.
„K zemi!“ vykřikla varovně. Odrazila se co největší silou, roztáhla ruce a srazila oba své kamarády na zem. Právě v čas. Strom, na kterém ještě před chviličkou stáli, vybuchl a je pokryly ohořelé třísky a hlína. A nevybuchl jen jedem strom. Za nimi vybuchovaly další a další. Zřejmě díky štěstěně dopadly dál, než bylo původně zamýšleno.
„Co to k čertu bylo?!“ sbíral se ze země rozčileně Mikuri.
„Má sestra,“ odpověděla dutě jeho kamarádka. A jako by to chtěla potvrdit, kousek nad jejich hlavami prolétli orlové a z nich seskočila dívka, která byla velmi podobná Kasumi. Měla ostře řezané rysy a poměrně hezkou tvář. Její černé oblečení zakrývalo jenom to nejnutnější a vystavovalo tak její krásu všem na odiv. Za ní na zem přistál poměrně hezký svalovec, ale Kasumi hned poznala, že má skoro prázdnou hlavu. Typické pro její sestru. Její orli, které přivolávala, nad nimi plachtili.
„Ahoj sestřičko,“ pozdravila ji Nagi medově, zatímco Kasumi vstávala. Nesnažila se ani nějak oprášit nebo očistit, jen zběžně zkontrolovala, jestli nemá nějaké zranění. Neměla.
„Nazdar,“ odpověděla ledově. Její kamarádi se taky postavili na nohy a obě napjatě sledovali.
„Vypadá to, že jsem minula,“ pronesla lítostivě starší sestra.
„Stárneš,“ pokrčila rameny mladší. Nagi přeběhl přes tvář naštvaný výraz. Nebyla o mnoho starší než Kasumi. Maximálně o sedm let.
„Anebo je to tím že malé lasičky se špatně zasahují.“
„I to je možnost,“ připustila Kasumi a chytila kunai.
„Ale ale.“ Pronesla posměšně Nagi. „To už mě chceš zabít? A to se mě ani nezeptáš, jak jsem se měla?“
„Představ si že ne,“ odsekla Kasumi.
„Tak dovol, abych ti to pověděla,“ požádala ji, ale z jejího hlasu ukapávala ironie.
„Právě jsem dobyla Skrytou Vodopádovou, takže se díváš na nového vůdce nejlépe skryté vesnice ze všech.“ V trojici z Trávové zatrnulo. Vodopádová byla spojencem jak Travnaté, tak stínové, a jestliže padla, znamenalo to znevýhodnění v nadcházející bitvě s Oblačnou a Kamennou.
„A jak prosímtě? Umilovala jsi vůdce k smrti?“ Kasumi věděla jaká její sestra je, že muže využívá jen jako prostředky k tomu, aby dosáhla svého. K překvapení chlapců se Nagi usmála. Jejich kamarádku to ale nechalo chladnou.
„A víš, že tentokrát ne?“ Zeptala se jedovatě. „Normálně jsem ho zabila.“
„Tak to je pro tebe novinka, ne?“ roztáhla rty v nepříjemném úsměvu.
„Je tak fajn tě zase vidět sestřičko,“ odtušila starší dívka.
„Nápodobně,“ zahučela mladší suše. „Budeme tu jen tak žvanit, nebo začneme?“ Kasumi bylo jasné proč tu její sestra je. A byla odhodlaná se nenechat zabít, i když věděla, že to nebude jednoduché.
„Kasumi…,“ chtěl něco říct Wataru, ale byl umlčen rázným mávnutím ruky. Z jejího tónu jim oběma bylo jasné, že vůbec nic nezmůžou.
„Tohle je má věc,“ snažila se, aby se jí netřásl hlas. Nebyla to ochotná přiznat, ale věděla, že má jen malé šance, i když ovládala techniky toho šupáka, co chtěl zabít Watara a toho co posedl Mikuriho.
„Takže se držte zpátky a neopovažujte se mi pomáhat, jasný?“ Přikývli, že rozumí.
„No, ani nebudou moct.“ Nagi kývla na svého poskoka a orli a oba kluci hned měli co dělat. Na Watara mířili dva orli a tupec zase na Mikuriho. Oba na sebe kývli, otočili se a dali se do běhu. Chtěli, aby měla Kasumi místo.

Wataru se zastavil, až když neviděl na místo, kde předtím stáli. Zůstal stát na vrcholku stromu, aby měl na nepřátelské ptáky dobrý výhled. Měli smůlu, že si vybrali zrovna jeho a ne Mikuriho. S tím by měli více práce, ale proti uživateli všech pěti živlů neměli moc velkou šanci. Složil několik pečetí.
„Raiton: Ja no Kuchi.“ Bylo dobře, že se naučil prohazovat živly u jednotlivých jutsu. Byla tak mnohem použitelnější. Za ním se vytvořil veliký elektrický a praskající had. V klidu čekal, až se ptáci přiblíží. Když byli na dosah, had vyrazil. Jak čekal, oba se tomu vyhnuli a zamířili jiným směrem. To ale mohl udělat taky. Elektrická potvora se rozdělila na dvě a vyrazila na dvě různé strany. A orli stoupali výš a výš. Chvíli se je sice snažil dostihnout, ale pak to vzdal. Nemělo smysl plýtvat chakrou. Jakmile to udělal, obrovští ptáci se obrátili proti němu.

Rozhodl se proti nim jít jinou taktikou. Iluze vždycky zabíraly. Trochu vděčně si pomyslel, že být hostitelem pětiocasého démona není zas až tak špatná věc. Člověk toho díky němu dost umí. Stvořil obrazy čtyř orlů. Úplně stejných, jako byli ti, co po něm šli. Bylo to jak kdyby použil kuchiyose. Jeho “orli“ poklidně byli za ním a čekali na ty pravé. Ti se na ně okamžitě rozlétli.
„Katon: Housenka no jutsu!“ protentokrát se rozhodl pro oheň. Sice nebyl pro ptáky takovou slabinou, ale i tak dokázal nadělat dost škody. A tohle jutsu mělo dost velký rozsah co do šíře, což se mu hodilo. Několik ohnivých koulí dravce zasáhlo a zanechávalo na nich stopy v podobě zčernalých per a popálených míst, zatímco se snažili zasáhnout vytvořené obrazy, které pochopitelně zmizely. Jednomu z nich dokonce chytila ocasní pera. Vzduch zaplnil pronikavý vřískot pánů oblohy. Wataru se jenom pousmál. Teď budou víc rozzuření a bude snazší je zasáhnout raitonem.

A měl pravdu. Oba ptáci se proti němu bezhlavě rozletěli. Opět složil pár pečetí.
„Denki no hari (paprsek elektřiny)!“ vystřelil ruce vpřed, dlaně nahoru a z nich vylétly dva zhuštěné proudy elektřiny, které byly dost rychlé na to, aby oba pány nebes zasáhli dřív, než stačili uhnout. Elektřina se ihned rozšířila po celém jejich těle a vzduch naplnil jejich bolestný skřek. Netrvalo dlouho a orli padali k zemi. Techniky ze Sněžné byly poměrně silné a neznámé. Proto je nerad používal, pokud byl vidět.

Mikuri stál proti Naginému poskoku. Dostali se na mýtinu nedaleko místa, kde se měly střetnout obě dívky. Rozhodl se zaútočit bez použití chakry. Vytáhl si shurikeny a lehkým pohybem je odhodil. Kyosuke hbitě vytáhl kunai a všechny hvězdice odrazil. Pak ho po něm hodil. Stačilo jen trochu uhnout, a vrhací nůž se neškodně zabodl do stromu. Vytáhl ten svůj a v příští chvíli musel vykrýt smršť kunaiů, které na něj letěly. A takhle by to mohlo jít ještě dlouho, pokud by jeden z nich neudělal něco neočekávaného.
„Raishi bushin no jutsu!“ ráze stálo na mýtině dvacet Mikuriho kopií. Kyosuke se usmál, přiložil si dlaň k ústům a mocně do ní foukl. Ve vzduchu se objevilo mračno plné ledových krystalků, které se rovnoměrně zvětšovalo, až bylo velké jako celá mýtina a pak se začalo valit kupředu. Pravý Mikuri hbitě skočil mezi stromy a pak se schoval v koruně jednoho z nich, nechávajíc kopie svému osudu a v naději, že si nepřítel bude myslet, že zmrazil i jeho. Očividně mu to vyšlo, protože se Kyosuke spokojeně usmíval a popošel vpřed. To byla jeho šance.

Udělal několik pečetí a použil techniku, kterou si opsal v tajném skladišti, které objevil. Jeho tělo se pomalu začalo měnit na stín, až se jím stalo úplně. Stín neslyšně sklouzl ze stromu a vydal se za svého nepřítele. Ten si ničeho nevšiml a postupně likvidoval jednu kopii za druhou. Lesem se rozléhaly zvuky tříštěného ledu a možná i tichý smích. Nepozorovaně se dostal až za Kyosukeho. Složil jednu pečeť, která sloužila k znovunabytí fyzického těla, a pak bleskově udělal další, na jinou techniku, kterou se naučil z tajných svitků.
„Kage dango no justu!“ po poslední pečeti se mu před prsty utvořila temně fialová koule, kterou mu střelil do zad. Při střetnutí s tělem nepřítele došlo k menšímu výbuchu, který ho poslal na zem.

Byl rychlejší, než čekal, protože se okamžitě převrátil na záda a vystřelil po něm kus ledu. Naštěstí stínová koule udělala své, protože mu mířil na srdce, ale netrefil se. Místo toho mu to projelo ramenem. Okamžitě pocítil pálivou bolest a vydal ze sebe bolestivá skřek. Zařvání se ubránil. To potěšení mu nehodlal dopřát. Zapotácel se ale pod prudkostí, jakou mu to projelo tělem. To dalo Kyoskukemu potřebný čas, aby se postavil. Vystřelil po něm rukou, ze které začaly létat ledové střepy. Pro Mikuriho bylo díky nenabyté rovnováze, snazší prostě spadnout na zem, a tem se tomu všemu vyhnout. Zároveň si ale uvědomil, že se tím zbavil nějakých větších šancí na útok. Kyosuke si to uvědomil také, a zaútočil. Mikuri se začal rychle odkulovat pryč, a když mu to bolavé rameno nijak neulehčovalo a za ním zůstávala krvavá stopa, kterou vzápětí přikryl led. Vehementně se snažil složit pečetě, na přeměnění ve stín, ale za valivého pohybu to nebylo ani trochu jednoduché. Nakonec se mu to ale přece jen podařilo, a začal mizet. Měl jen obavu, aby to bylo dost rychle, protože Kyosuke nezahálel. Najednou útok ustal. Nechápavě se na něj podíval, a uviděl jeho stejně nechápavý výraz. Došlo mu, že musí už být stínem. Rychle vyskočil na nohy a několika skoky se ukryl v koruně stromu. Bylo štěstí, že stíny nekrvácejí, takže za sebou nenechával stopu. V tomhle stavu byl ale stejně bezmocný, protože nemohl provádět jutsu. Posunul se o pár stromů dál, a ujistil se, že nevidí na paseku. Sice to neznamenalo, že z paseky není vidět sem, ale to bylo jedno.

Uvolnil přeměnu ve stín a zasyčel bolestí. To probodnuté rameno ho zatraceně bolelo. Příčina pro zastavení boje to i přesto nebyla. Složil pečetě pro noční klony a dal do toho spoustu chakry. Předtím jich vytvořil málo, teď se chystal to napravit.
„Raishi bushin,“ zašeptal. Na stromě a všude kolem se objevily jeho klony. A všechny měly stejné zranění jako on. Ale to nevadilo. Hlavně že odvedli pozornost o něho samotného. Kyosuke se usmál. Klony pro něj nebyly žádný problém. Zvedl ruce nad hlavu a soustředil se. Větve stromů se začaly kymácet v náhlém poryvu větru, který zesiloval. Ve vzduchu byla cítit zima. Listy stromu začala pomalu pokrývat jinovatka. Nagin pomocník prudce mávl rukama dolů a v tu chvíli vítr několikanásobně zesílil a přinášel s sebou obrovské vločky sněhu a hroznou zimu. Byl to takový místní blizard. Jen trochu silnější. Mikuriho klony se snažily nápor větru vydržet, ale pak začaly postupně mizet. Sakra, pomyslel si Mikuri. Toho snad nevyřídím.
Sám měl co dělat, aby se udržel ve svém úkrytu. Vítr mu nepříjemně zalézal pod oblečení a mráz ho štípal po celém těle.

Wataru skákal k místu, kde tušil, že bojuje Mikuri s tím vazounem. Nebylo těžké ho najít, protože z vyšších stromů viděl, jak v určitém místě řádí blizard, což nebylo ani trochu přirozené. Ihned ho napadlo, že bude muset zasáhnout. Měl svého kamaráda rád, a nepodceňoval ho, ale věděl, že na tohohle protivníka se vší pravděpodobností nemá. On mohl využít toho, že je zaměstnaný Mikurim a nepozorovaně zaútočit. Doskočil zhruba dvě stě metrů za něj, složil několik pečetě a z rukou mu opět vyšlehly dva paprsky. Jenže s tím rozdílem, že byly ohnivé.

Kyosuke ucítil, že na pasece je někdo další. Jeho chakru nepoznával, takže se připravil na obranu. Byl k němu otočený zády a dělal, že si ho nevšiml. Blizard zuřící před ním se zmírnil, protože mu nevěnoval takovou pozornost. Teď se soustředil na aktivaci živoucího ledu, který mu sloužil také jako štít. Právě v čas. Otočil se, a uviděl, jak za ním stojí ten druhý kluk a z jeho dlaní šlehají dva ohnivé proudy. V duchu velmi nevybíravě zaklel. Bylo jasné, že porazil dva orly, kteří jim mohli hodně pomoct a také sloužili pro rychlou přepravu. Jeho led, tvořený zářivě bílými paprsky se snažil těm ohnivým zabránit, aby se dostali k jejich pánovi.

Vzduch se začal plnit párou a viditelnost se rychle zhoršovala. To ale ani jednomu z bojujících vůbec nevadilo, protože stejně nemohli dělat víc, než dělali teď, a to bylo přetlačování se pomocí svých technik. Wataru jasně vítězil, protože oheň poráží led. Dal do své techniky trochu víc chakry, ohnivé proudy zesílily a konečně prorazily Kyosukeho ledovou obranu. Ten to vůbec nečekal, a tak byl téměř okamžitě popálen, jak ho to zasáhlo. Ale to nebyl jediný účinek techniky bývalého sněžného ninji. Oblast kolem popálenin začala černat a rozpadat se. A šířilo se to po celém jeho těle. Začal vyděšeně křičet. Rozpadal se zaživa!
Wataru přestal útočit. Jakmile uslyšel řev, věděl, že dílo bylo dokonáno. Podíval se na své ruce. Byly to smrtící nástroje. Nechápal, že ho vůbec někdo učil takovéhle techniky, když je klidně mohl použít proti nim. Nakonec je nepoužil proti nim, ale k útěku. A tajemství jak se je naučit, si vzal s sebou.

Mikuri cítil, jak ledový poryv slábne, ale byl tak promrzlý, že mohl sotva pohnout prsty, natož pak skládat pečetě, nebo dokonce vyskočit a zaútočit. Tak prostě čekal, i když věděl, že to mu moc šancí nedal. Ale mohl doufat, že mu Wataru přijde na pomoc. Očividně měl štěstí, protože o několik dlouhých minut později se lesem rozlehl příšerný ryk, který po chvíli přemýšlení identifikoval jako nepřítelův. K tomu mu pomohl i fakt že blizard ustal. I když ta mlha kolem taky nevypadala zrovna nejlíp. Zrovna jak uvažoval, jestli to není nějaký trik, někdo stanul před ním na větvi. Se směsicí pocitů vzhlédl, a uviděl nataženou ruku, patřící usmívajícímu se Watarovi.
„D-d-d-ííííííík-k-k-yyy,“ zajektal a pokusil se nataženou ruku přijmout. Bohužel se mu téměř nepodařilo pohnout se svou vlastní.
„Jsi pěkně promrzlej,“ zašklebil se jeho kamarád a sehnul se, aby mu pomohl se postavit. Zaujmout vzpřímený postoj dalo Mikurimu zabrat, a byl si jistý, že po tomhle bude mít na těle několik omrzlin. No co, hlavně když to přežije a omrzlin ho třeba dokážou zbavit lékařští ninjové.

Teď bylo hlavní postarat se, aby Kasumi přežila. Sice jim řekla, aby se drželi zpátky, ale oni měli v případě potřeby v plánu ten slib porušit a pomoct jí, i kdyby je za to měla do konce života nenávidět. Wataru pomohl Mikurimu aby se mu dostal na záda a chytil ho za ruce, protože on sám by se neudržel. Docela nepříjemně studil, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. A alespoň se takhle rychleji zahřeje, což je také plus.

***

Kasumi procházela svou myslí techniky, které znala. Neměla tam jen ty, co se naučila ona sama, ale i ty co se naučila tím, že někomu vysála jeho schopnosti. Jedna z výhod jejího kekkei genkai bylo také to, že je přejala tak, jako je uměl ovládat jejich původní nositel. Pokud v nich byl mistr, pak byla i ona. Pokud se to sotva naučil, tak i ona sama. Momentálně tam ale nacházela techniky, v jejichž ovládání nebyla zcela mistrná, ale taky se jí nemohlo stát, že by jí kupříkladu vybuchla nebo tak něco. Prostě zlatá střední cesta. Věděla taky, že její sestra umí ovládat všech pět živlů, a ona jen tři. Takže by bylo výhodnější začít nějakým genjutsu. A ona naštěstí nějaké našla. Patřívalo tomu slizákovi co se pokusil zabít Mikuriho s Watarem a ona tehdy poprvé použila svou schopnost. Dobrá, tím by se dalo začít, pomyslela si. A připravila se k útoku.