Bolest Světu: 6.-7. Varování

Skupina pěti shinobi dorazila na kraj temného lesa.
"Odteď buďte velmi opatrní, je sice téměř nemožné, aby našli Hidana, ale nepřítel je Akatsuki, v čele s mužem, co má rinnegan, takže si nemůžeme být jistí ničím." řekl černovlasý mladík, čtyřem postavám, které měly všechny černý plášť s kapucí a na obličejích masky.
Celá skupina zmizela za pár vteřin v lese. Jak se blížili k místu, kde byl pohřben Hidan, Shikamaru byl stále nervóznější, něco nebylo v pořádku. Bylo přece nemožné najít Hidana, byl pohřbený pod zemí a za ty tři a půl roku už to všechno zarostlo trávou, takže ho nemohou najít. I jemu samotnému dalo trochu práce se v lese, který se ty tři roky trochu změnil, pořádně vyznat. Byl tak hluboce ponořený ve svých myšlenkách, že si ani neuvědomil, že už jsou skoro tam, kde jsou zahrabané ostatky Hidana. Když už k nim konečně dorazili, nevěřili vlastním očím.
"Co se to sakra děje?" zeptal se Shikamaru.
Díra, ve které byl zahrabaný Hidan, byla otevřená, a nikde nikdo. Až po chvíli pozorování si všimnul, že do stromu, který byl jámě nejblíže, je zabodlý kunai.
"Sakra… všichni okamžitě do obranné formace!" zavelel mladík čtveřici ANBU, co byli s ním.
Ti ho okamžitě poslechli. Těsně poté se objevil u kunaie muž, podíval se na skupinu svýma fialovýma očima, a pousmál se.
"Opět se setkáváme, Naro Shikamaru."
"Podle toho, co tady vidím, usuzuji, že Hidana už máš ty."
"To je pravda, je v jeskyni, která leží asi patnáct kilometrů směrem na jih. Ale pokud ho chceš, budeš se muset přeze mě probojovat. Já jsem se sem ale nevrátil kvůli boji. Mám pro tebe takovou otázku. Máš na výběr ze dvou možností, buď mě teď společně se svými společníky napadneš, já je zabiji, a tobě uštědřím malou lekci, abych získal nějaké další informace o Konoze, nebo mě necháte být a já vám dám za odměnu jednu informaci, která se vám bude velice hodit. Berte jí jako výměnu za Hidana a za to, že jsem vstoupil do vašeho posvátného lesa. Tak, co si vybereš?"
"Vím, že jsi sice velice silný, ale já právě máme tři výhody, za prvé známe zdejší terén, za druhé jsi nám řekl, kde je Hidan, a za třetí jsme v lese, kde můžeme využít zdejších stínů."
"Je vidět, že jsi nejchytřejší shinobi v Konoze, ale já se ptám, jaká je tvá odpověď… cože!? Proč se nemohu hýbat?" řekl překvapený Itami.
"Kagemane no jutsu úspěšné." ozvalo se za ním.
"Nejsi zas až tak silný, jak jsem si myslel. Nevšimnul sis klonu, který sem už předtím za tebe poslal." řekl Shikamaru, napojil svůj stín na Itamiho, a zrušil klon "Tady máš mou odpověď. Porazíme tě, odvedeme do Listové, a získáme všechny informace, které potřebujeme."
S tím všichni ANBU obklíčili Itamiho, a všichni naráz použili Kage Nui, jejich stín se blížil k Itamimu, ale těsně před tím, než se do něho jejich stínové jehly zabodly, zmizel.
"Sakra, zapomněl jsem na to, že se stále držel toho kunaie. Teď už to bude mnohem obtížnější." pomyslel si Shikamaru a začal se rozhlížet kolem "Naštěstí tu už nikde nejsou žádné další kunaie, ke kterým by se mohl přenést."
V tom se nad ním ozvalo "Tím, co jsi udělal si mě velice překvapil. Vypadá to, že abych dokázal, že to myslím vážně, tak budu muset zabít tvé společníky. Doufám, že to ukáže rozdíl v našich silách, a přesvědčí tě to o tom, že napadat mě není zrovna nejlepší nápad."
"Sakra, je moc vysoko, tam mé stínové jehly nedosáhnou." pomyslel si Shikamaru.
Itami neuvěřitelnou rychlostí sletěl z oblohy k zemi, a všechny okamžitě odhodila tlaková vlna. On ale využil své rychlosti, dolétl, k jednomu ANBU, chytl ho pod krkem a vylétl na nedalekou skálu, kde mu přiložil dlaň na hlavu, kvůli čemuž se dotyčný nemohl hýbat, poté mu sundal masku, vytáhl kunai a pomalu mu podříznul hrdlo. Poté olízl zkrvavenou zbraň, a v jeho tváři bylo vidět uspokojení a touha zabíjení. Skála, na které stál, byla vysoká asi padesát metrů, a tak měl dobrý přehled o okolí. Nemohl ale najít nikoho ze shikamarovy skupiny, proto vzal mrtvé tělo a hodil ze skály na nedalekou mýtinu. Čekal, že se tam někdo objeví, ale marně. Muži začala docházet trpělivost.
"To se mě tolik bojíš, že se musíš schovávat v lese?" zvolal, ale žádné odpovědi se mu nedostalo.
"Dobře, jak myslíš." řekl, nyní již mnohem klidněji a vztáhl paže k nebesům, ze kterých začalo téměř okamžitě pršet.
Muž zavřel oči a začal se soustředit. Po jejich opětovném otevření se mu na tváři objevil jemný úšklebek, a seskočil ze skály, ovšem než dopadl na zem, tak se ve vzduchu zastavil, a rozlétl se jižním směrem.

Byl večer a několik mladých spolu právě večeřelo v restauraci.
"Už jsou hotovy všechny přípravy, Naruto?"
"Neboj se Sasuke. Chuuninské zkoušky proběhnou bez problémů. Mnohem větší strach mám teď o Shikamara, nevím, jestli bylo bezpečné poslat s ním jenom jeden tým ANBU."
"Na dej si, tohle tě přivede na jiné myšlenky." řekl Sasuke a podal mu hrnek se saké.
Naruto se nenechal přemlouvat, ale ve chvíli, kdy se hrnku dotknul, prasknul. Rušná konverzace okamžitě utichla a všem u stolu zamrzl úsměv na rtech.
"Já na tohle sice nevěřím, ale neodpustil bych si, kdyby se někomu z mých přátel něco stalo." řekl Naruto a dodal "Lee, Neji, pokud by vám to nevadilo, nešli byste se podívat za Shikamarem, právě je v lese Nara, šel tam pro hidanovy ostatky. Jenom pro jistotu." a podíval se dva přísedící.
Ti jen pokynuli hlavou a v tu ránu byli pryč.
"Shikamaru, doufám, že se ti nic nestalo?" pomyslela si Temari, která tam byla u stolu s nimi.

Čtveřice shinobi se právě zastavila. Byli na okraji temného lesa, ale důvod proč tak učinili, byl ten, že zaslechli z lesa podezřelé zvuky. Poté, co viděli smrt svého společníka, jejich velitel rozhodl, že budou pokračovat za svým cílem, za Hidanem. Jejich protivník je ale pronásledoval, a nyní i dostihl. Jediná věc, která jim hrála do karet bylo to, že bylo jasno a úplněk, jehož záře byla dostatečná, aby se v ní daly využít skryté techniky jejich klanu, klanu Nara. Čekali na muže, který měl vystoupit z lesa, ale místo toho uviděli oblak dýmu, a z něj se proti nim vyřítil obrovský tur. Jenom o vlásek mu uhli, když v tom se z lesa vyřítil ten, na koho čekali, chytil dalšího ANBU pod krkem, a, ještě než byl dotyčný schopen nějaké obrany, mu rozdrtil hrdlo. ANBU se přestal hýbat, a na muže, který ho právě zabil, stříkala z mrtvého krev. Vylétl i s mrtvolou do výšky, aby byl mimo dosah svých protivníků, zrušil své přivolání, a podíval se na trojici dole. Plášť s rudými mraky měl od krve, stejně jako obličej, na kterém byl vidět úsměv značící potěšení ze zabíjení.
Pustil mrtvolu na zem a zvolal "Tak co, Shikamaru, ještě se mi budeš stavět nebo se snažit mě takhle obelstít? Ještě máš dva společníky, jejichž smrt si vychutnám stejně, jako těhle dvou. A ty dostaneš lekci, na kterou jen tak nezapomeneš."
Jeden z trojice dole se najednou začal vznášet a přibližovat se k Itamimu, když na něj zavolal Shikamaru "Platí ještě nabídka, kterou jsi před chvíli dal?"
"Platí, vy jste si vybrali boj, a já své slovo plním, takže oba tvoji společníci už jsou vlastně mrtví. Věřím, že kdyby to nebyli ANBU, kteří mají speciální výcvik, tak by se tady sesypali. A ty budeš poslední." ukázal prstem na Shikamara.
Mezitím se muž vznesl až k Itamimu, stále se zmítal, ale z neviditelné síly, která ho držela ve vzduchu, se dostat nešlo. Jeho protivník ho zvednul ještě o něco výše, pak svou techniku uvolnil, a sledoval, jak jeho oběť padá směrem k zemi, ovšem když prolétávala, kolem něj, tak se ve vzduchu zastavila.
Vůdce Akatsuki se otočil dolů a zvolal "Teď ti něco povím. Bude se vám to hodit až proti mě budete bojovat. Narozdíl od Nagata, mě se povedlo od sebe své oči odpoutat."
"Odpoutat? Jak to myslíš?"
"Dokážu je ovládat nezávisle na sobě. K využití technik rinneganu stačí mít jen jeden. Já mám dva, ale dokážu je ovládat samostatně, takže zvládnu používat dvě techniky rinneganu současně. Předvedu ti to."
Neviditelná síla muži, který se vznášel před Itamim. natáhla končetiny a po cvilce začal křičet bolestí, jenže ne na dlouho, protože jeho tělo bylo po několika vteřinách roztrženo na dvě části, které obě dopadly na zem. Shikamaru vytřeštil zděšením oči, tohle od svého protivníka tedy opravdu nečekal, zatímco Itami si s libostí prohlížel padající zbytky.
"Ty si zrůda, takhle hnusně zabíjet ostatní, i když nemají žádnou šanci se proti tobě bránit."
"Zrůda? Ano, takhle mi říkali, když jsem byl malý. Zrůda, Monstrum, Příšera, Démon. Asi máš pravdu, jsem zrůda, ale něco ti povím. Mě to nevadí." řekl s arogantním úsměvem na tváři Itami a dodal "Ukážu ti ještě jednu ze schopností rinneganu. Tyhle oči ti totiž umožní ovládat všech šest elementů, a tak ti na tvé společnici ukážu, co taková osoba dokáže."
Shikamaru se otočil k poslední ANBU a zavolal "Utíkej, přežij, jak dlouho to půjde, to je můj poslední rozkaz."
Žena s dlouhými černými vlasy kývla hlavou, a rozeběhla se směrem zpět do lesa.
Shikamaru se postavil mezi ní a Itamiho se slovy "Uvidíme, co těch tvých šest elementů dokáže."
Dostalo se mu rychlé dopovědi "Na svou povahu jsi teď až nějak moc odvážný, nemyslíš? Jak proti mně chceš bojovat, když si jen pouhý člověk? Já jsem bůh, a jako bůh nad tebou vynáším rozsudek - smrt. Naštěstí teď nemám čas na to ho vykonat, proto pro tebe mám jen jednu větu. Stojíš v cestě."
Shikamaru byl náhle odmrštěn na skálu, ve které je jeskyně s Hidanem, a zle si přitom pochroumal rameno. Když se ale vzpamatoval, jeho protivník už byl pryč.

Žena utíkala lesem, co jí nohy stačily. Odrážela se z větve na větev, v mysli měla jen jediné, touhu splnit poslední rozkaz, který dostala od svého velitele. Plánovala se vrátit zpět do Konohy a zavolat posily, ale najednou se uprostřed skoku ve vzduchu zastavila. Nepřítel ji dohnal. Věděla, že nyní už nemá žádnou šanci na přežití, tak se ani nesnažila bránit. Přilétla na mýtinu, kde už čekal vůdce Akatsuki.
"Moc rád bych tě zabil už tady, ale řekl jsem tvému veliteli, že mu něco ukážu." řekl muž a praštil ženu do zátylku, ta okamžitě ztratila vědomí.
Když se Shikamaru konečně pořádně probral, po zralém úsudku, že s pochroumaným ramenem Itamiho nedožene, se rozhodl najít Hidana. Zjistit, kde se nachází jeskyně nebyl problém, menší potíž byl až to, že vchod do ní byl zapečetěný.
To se už ale z lesa vynořil Itami i se svou obětí a hned spustil "Kde jsi, Naro Shikamaru? Přišel jsem ti něco ukázat. Pokud chceš Hidana, tak je to marné, protože jeskyně je zapečetěná. Nenechávej mě čekat, trpělivost není mou nejsilnější stránkou, a pokud mi dojde, tak tě to může stát i život."
Po těchto posledních slovech se Shikamaru rozhodl, že se mu radši ukáže, všichni z jeho tým už jsou stejně de facto mrtví, a Itami slíbil, že jeho nechá žít, nechat se zbytečně zabít by stejně nemělo žádný smysl.
"Konečně si se ukázal, už jsem si myslel, že tě budu muset vytáhnout násilím. Teď se pozorně dívej, abys měl svým přátelům v Konoze co vyprávět. Pokud neuděláš žádnou blbost, dám ti za odměnu ještě jednu bonusovou informaci."
Sundal ženě její masku, a pak se na ni zahleděl "Je škoda, že tě musím zabít, máš docela hezkou tvář."
Krátce poté vylétla do výšky, on zase klesl na zem, koutkem oka stále pošilhávající po Shikamarovi, a začal skládat pečetě, po chvilce se zhluboka nadechl, jak na katon, ale místo toho začal jiným živlem.
"Fuuton: Senha no jutsu! (tisíc ostří)" ozvalo se a k ženě začal mířit rotující větrný vír, ve kterém se stále jiskřilo, vypadalo to jako tisíce kousků kovu, které by odrážely stříbrný měsíční svit. Když se technika dostala k nehybné ANBU, začala křičet, protože to byl pocit, jako by ji naráz někdo nařezával kůži stovkami malých jehliček. Když technika ustala, zbyly z pláště, který měla do té doby na sobě, na cáry, na zbroji pod ním byly škrábance, a žena měla na kůži desítky škrábanců, ze kterých naštěstí příliš krve neteklo, protože jak už ona i Shikamaru zjistili, krev byla jedna z mála věcí, které dokázaly Itamiho vyburcovat. Ten byl ale stále v klidu, i když na něm bylo vidět, že mučit bezbranné mu působí náramné potěšení.
"To nemáš žádnou úctu k nepříteli? Nevidíš, že se ti už vzdala, tak pokud musí zemřít, není důvod k tomu, abys ji mučil." zakřičel na něj Shikamaru.
"Vždy je důvod někoho zabít, zvláště pokud víš, že dotyčný taktéž zabíjel. Pouze ti ukazuji svou sílu, a jí bolest, kterou museli podstoupit všichni ti, co zabila, pouze ta její, je o něco větší."
Sotva to dořekl, začal opět skládat pečetě, a to takovou rychlostí, že je bylo bez Sharinganu téměř nemožné zaregistrovat.
"Raiton: Arofurasshu no jutsu (šíp blesků)!" řekl Itami, sevřel ruku v pěst, kde se začaly hromadit elektrické výboje, a když ji opět povolil, v jeho dlani byla malá energetická koule, o průměru asi půl centimetru, poté se změnila na šíp, a rozlétla se ke své oběti, prolétla jí pravou plící, načež žena zakřičela ještě více než předtím a z hrudníku ji začala téci krev. Šíp letěl stále dál, a když jim zmizel v mracích, na místě, kde se tak stalo, uhodil blesk. Když Itami viděl zranění své oběti, všiml si Shikamaru, jak se mu zajiskřilo v očích. Na nic nečekal a rychle složil pečetě, aby dokázal, na jaké je úrovni.
"Doton: Ishi no ame! (déšť kamení)" ze země se začaly zvedat malé kousky štěrku a kamínků, a kamenovaly nebohou ANBU, některé měkčí části jejího těla prorazily, jindy se zastavily o kosti. Když technika skončila, opět popadaly na zem. Žena byla v téhle chvíli již skoro mrtvá, ani se už nezmohla na křik, přestože bolest, kterou nyní prožívala, byla nesnesitelná. Itami vypadal, jako by si to užíval stále více, dokonce se mu na tváři začal rýsovat démonický úsměv, a z očí bylo na první pohled vidět, že chtějí stále více a více krve. Přestože si užíval zabíjení bezbranné ženy, stále dával dobrý pozor na Shikamara, už jednou mu padl do pasti, a znovu už se tak nestane.
"Dobrá, tak tě trochu umyju, ať nejsi tolik od krve." zavolal posměšným tónem nahoru a opět složil bleskurychle potřebné pečetě.
"Suiton: Suiryuudan no jutsu!" řekl Itami, a z několika míst v lese se přiřítily proudy vody, které se spojily do tvaru draka, a ten pohltil nebohou ANBU, která již byla na pokraji smrti. Voda z ní odplavila krev, což pomohlo tomu, aby se Itamimu vrátil jeho obvyklý klid.
Otočil se na Shikamara "Teď už to konečně ukončím, po její smrti proti mně budeš stát už jenom ty. Jen se dívej."
Opět složil několik pečetí "Katon: Ryuuka no jutsu!" zvolal a z úst mu vyšlehl mocný plamen, a spolkl ženu, která již neměla sílu ani na křik bolestí. Plameny chvilku spalovaly její tělo, poté utichly, zmizely, a na zem spadlo jej její, na uhel ohořelé tělo.
"Je hotovo." oddechl si, s jistou dávkou uspokojení, Itami.
"Proč jsi to udělal?" zeptal se ho Shikamaru, jehož hlas se chvěl, neboť nebyl schopen ochránit své podřízené.
"Pokud se dobře pamatuju, tak vy jste byli první, kdo mě napadl, a to jsem vám předtím ani nic neudělal, takže to byla jen sebeobrana. Ale ta konverzace s tebou už mě nebaví, tak už sklapni." odpověděl mu arogantně Itami a pomocí svého rinneganu jím mrštil o skálu, načež upadl Shikamaru do bezvědomí.

Shikamaru se probral na kraji lesa, směrem k Listové, a první co ucítil, byla bolest hlavy. Když otevřel oči, tak ho téměř oslepilo vycházející slunce, a trvalo pár minut, než si dal všechno dohromady a pořádně se vzpamatoval.
"Už ses probral?" zeptal se ho Itami, který seděl pár metrů od něj, a na ohni si opékal zajíce, kterého před chvílí chytil v lese.
"Omlouvám se, ale musel jsem tě svázat, protože jinak by s tebou asi nebyla poklidná řeč. Mám tu něco k snědku a k pití, dáš si taky?" řekl, s poměrně přátelským výrazem v obličeji.
Shikamaru si pomyslel, že to přeci nemůže být ta samá osoba, co včera v noci zabila jeho společníky.
"Posloucháš mě vůbec?"
"A-Ano. Proč mi najednou nabízíš jídlo?"
"Musíš být silný, připravený na to, co tě za chvíli potká. Konečně mám čas, abych ti mohl předat tu informaci, kterou jsem ti přišel do tohoto lesa říct. Chtěl bych, nejen tebe, ale hlavně Uzumaki Naruta, a tím pádem i celou Konohu, varovat. Zítra za úsvitu napadne Listovou Kabuto. Jeho cílem je tělo Kakuza, které je právě v Konoze. Kabuto je náš společný nepřítel, a tak se pokusí zničit alespoň někoho z původní Akatsuki, protože ví, stejně jako vy, že se je snažím oživit. Kabuto si s sebou vezme svou oživlou armádu, takže to bude těžká bitva, proto jsem vás přišel varovat, abych se toho odporného hada konečně zbavil. Já totiž nezůstávám lidem nic dlužen."
"Jak víš, že Kabuto vážně zaútočí?"
"Jak si včera viděl, rinnegan umožní svému nositeli ovládnout všech pět elementů, ale sfér rinneganu je šest, šestou sférou jsou skryté techniky, které umí jen členové klanů, jako jsou například Nara nebo Fuuma. Stačí někde nalézt nějakého nukenina, a ten mě může naučit techniky svého klanu. No a kdysi dávno jsem potkal jednoho takového z klanu Yamanaka, a tak mě naučil pár jejich technik, výměnou za peníze, co jiného by se také dalo čekat. Značnou část svého života jsem strávil potloukáním se po světě, a sbíráním tajných technik, protože někdy mohou být velice užitečné."
"Umíš i techniky klanu Nara?"
"Samozřejmě. Rád bych ti je ukázal, ale nedaleko odtud jsou tvoji přátelé, takže pokud je opravdu chceš vidět musel bych je asi zabít, protože by se mi pletli pod nohy. Pozdravuj ode mě Uzumaki Naruta." rozloučil se Itami a zmizel.
Shikamaru zůstal přivázaný u stromu, a právě přemýšlel o tom, co se dozvěděl. Jo to pravda nebo si s ním jenom hrál? Jak je někdo takový důvěryhodný? A plno dalších otázek, na které se snažil nalézt odpověď, aby zjistil, jaká je hrozba od Kabuta. Než se nadál, byli tady Neji a Lee.
"Shikamaru, jsi v pořádku?" volal již z dálky nevkusně oblečený mladík.
"Jsem v pořádku, jen mám pohmožděné rameno."
"Co se stalo? Kde máš podřízené?" optal se tentokrát Neji.
"Všichni jsou mrtví. Zabil je přímo před mýma očima, teď ale musíme rychle do Listové, mám důležitou zprávu pro Naruta." odpověděl Shikamaru, a všichni vyrazili směrem domů.