Konoha má problém 1. část - Setkání

Mladý ninja se procházel po svém pokoji a vzpomínal na dobu, kdy mu bylo ještě dvanáct. Když byl mezi svými přáteli. Vtom se pomaloučku začaly otevírat dveře. Ninja sáhl pro svou katanu, kterou měl v pouzdře na zádech a připravil ji k boji. Dveře se otevřely dokořán a dovnitř vstoupil muž:
„Co to tu nacvičuješ, Sasuke-kun?“
„Orochimaru? Co tu chceš tak pozdě?“ Sasuke schoval katanu zpět do pouzdra a čekal na odpověď.
„Jen jsem Ti přišel oznámit, že musíš zítra vstávat dřív než obvykle. Zítřejší trénink přesouvám z odpoledne na sedm hodin ráno.“
„Všechno?“ Orochimaru přikývl a zmizel. Sasuke se svalil do postele a usnul.

Druhého dne, v devět hodin ráno se vesnice ukrytá v listí začala probouzet. Skoro všichni už byli na nohou, až na dva lidi. Uzumaki Naruta a Nara Shikamara. U Shikamara to bylo normální, že spal denně až do oběda, ale u Naruta ne. On býval vždy na nohou už v šest ráno, protože vždy běžel na louku a trénoval. Zdál se mu zlý sen, že ho ovládl Kyuubi a on zlikvidoval celou vesnici. Potom se vytrhl ze spaní a polohlasně si řekl:
„Uf… Byl to jenom sen.“ Koukl na hodiny a zjistil, že je deset minut po desáté, tak pomalu vstal z postele a šel se převléct. Sundal si pyžamo, dal si své normální oblečení a sedl si ke stolu, kde posnídal. Když dojedl své instantní rámeny, vstal a šel se ven projít. Šel po přeplněných ulicích, lidí tam bylo tolik, jakoby všichni přišli o zásoby jídla a teď museli rychle běžet něco nakoupit. Tak se Naruto prodíral tím davem a přemýšlel, co by mohl podniknout. Tréninku už měl za poslední dobu dost. Řekl si, že zajde na louku k lesu. Líbilo se mu tam. Většinou tam nikdo nebýval, tak tam měl klid na odpočinek. Ihned jak přišel, svalil se do trávy a koukal na mraky.

Za chvíli ho ale probralo zašustění listí, u prvních stromů lesa kousek od něj. Posadil se a pohlédl na místo, kde slyšel ty zvuky. Stály tam dvě postavy v černých pláštích s červenými mráčky. Naruto si protřel oči, jestli špatně nevidí. Pohlédl znovu na místo, kde je viděl, ale nikdo tam už nebyl.
„Uf… Jen má fantazie.“ oddechl si a položil se zpět do trávy. Za chvíli se ale šustění ozvalo znova a to z druhé strany. Rychle se posadil a podíval se na to místo. Viděl jen, jak se houpala větev, jakoby tam někdo prošel. Vstal, tohle už se mu zdálo divné, tak vykročil směrem k lesu.

Sasuke v tu dobu tvrdě trénuje s Orochimarem.
„Proč jsme vlastně dnes začali trénovat tak brzo?“ zeptal se po pár hodinách tréninku.
„Abych Ti to vysvětlil….“ olízl se svým dlouhým jazykem Orochimaru. „Připravujeme se na útok.“
„Na útok?“
„Přesně tak. Budeme útočit na Konohu.“
„Na Konohu?“ zarazil se.
„Slyšel jsi dobře. Dnes s tréninkem končíme. Zaútočíme pozítří.“ dořekl Orochimaru a zmizel ve dveřích. Sasuke tam ještě chvíli postával, ale pak zmizel stejnými dveřmi.

Naruto mezitím doběhl k lesu, kde viděl muže v pláštích Akatsuki. Pomyslel si:
„Proč by tady na mě asi čekali? Museli zdrhnout hlouběji do lesa, musím se tam vydat.“ Vyrazil tedy hlouběji. Rozběhl se. Ani ne moc rychle, ale tak, aby ještě stíhal rozhlížet se. Nezahlédl ale nic. Teda spíš nikoho, koho hledal. Všiml si jenom pár veverek a jiné lesní zvěře. Potom se dostal až do středu lesa, kde to skoro vůbec neznal, možná tu ani nikdy nebyl. Byla to rozlehlá mýtinka, na které byla jedna malá studánka. Zastavil se tam a rozhlížel se. Nevěděl, kterým směrem se má vydat, ale věděl, že má ohromnou žízeň. Tak se napil ze studánky. Potom vstal a chtěl se vrátit, ale proti němu stáli dva ninjové. Oba dva byli v pláštích Akatsuki. Vlastně našel to, co hledal. Akorát, že zrovna je nečekal. Vytřeštil oči a nasucho polkl. Dokázal ze sebe vyprostit jen pár slov, jak byl překvapený:
„To je…“