Po pěti letech: Mise v zemi železa III 18 - Shinra Tensei

Ninja napnul svaly na levé ruce. I při lehkém pohybu bolestivě sykl, jak ho nové šlachy s úpornou námahou poslechly a ohnuly ruku k bradě.
„Co se to děje?“
Ninjové lapali po dechu, když pohlédli na Naruta, visícího ve vzduchu.
„To je umění gravitace! Jak to, že umí Peinovu techniku?“
Naruto otočil hlavu k tomu troufalci. Prudce švihl rukou a několikrát zaťal ruku v pěst. Při tom pohybu se veškere kameny, které byly v dosahu bojiště, nadzvedly a začaly levitovat ve vzduchu.
„Odrovnám vás! Všechny! Do jedoho!“ a seskočil přímo mezi ně. „Nikdy jsem to použít nechtěl, ale myslím, že je načase."
Narutovy krvavé slzy se rudě rozzářily. Jeho oční technika začala sílit a žít vlastním životem, když vytáhl druhou katanu. Zdvihl obě ruce a v úrovni prsou je zkřížil.
„Origin Arte Kai!"
„To, co udělám, se nedá vzít zpět...“ Naruto se sám pro sebe usměje. Bolestivě zasykne, když mu krvavé linky z tváří sjedou až mezi konečky stříbrných vlasů a obarví mu je. Rudobílé vlasy, finální znak klanu, který byl znám svým bojovým stylem a mistrovským užívaním mečů. Klanu, kterému vládne jeho mistr, a který mu dal vše, co měl.
„Tohle je znak pravého nositele Keliohesten.“ jedním z mečů přeťal sponku, která mu držela oblečení kolem ramen. Plášť ladně sklouznul na zem.
„Keliohesten Nitoryuu!"
Zdvihl hlavu a začal jeden z největších masakrů, které kdy zažil.

Caska prudce švihla katanou a zabořila chladné ostří do břicha posledního z ninjů, kteří se snažili dobít tajnou vesnici v Zemi Blesku.
Hned jak doběhli na území, kterému vládl Raikage, poznali, že něco není v pořádku. Pomalu se s Hellmastrem kradli lesy, když zahledli vesnici v plamenech a několik posledních ninjů uprostřed vesnice, bránících se zuby nehty útočníkům, kteří se jako nemoc rojili všude kolem.
„K čertu!“
Prudce skočila stranou a přikrčená v kolenou si prohlédla celou tu spoušť, která zůstala po boji s nejméně dvěma prapory ninjů Akatsuki. Na poslední chvíli si všimla stínu za svými zády a zdvihla zbraň k úderu.
„Jen klid. To sem já.“ zastavil ji na poslední chvíli známý hlas.
„Aá, promiň. Jak to vypadá?“
Dívka schovala zbraň a podívala se na svého druha, který jako vždy s ladnou elegancí vraždil své nepřátelé a ani si neušpinil lem pláště.
Hellmastr se rozhlédl po těch jatkách a pokrčil rameny: „Zdá se, že je konec.“
„Kolik jich zbylo?“
Smutně sklonil hlavu a s těžkým srdcem uvedl počet.
„Přežil Raikage, Mizukage. Naštěstí i naši přátelé, kteří utekli ze Sněžné.“
„Tak málo. A co Naruto? Naruto je tady?“
Ninja zdvihl hlavu a podíval se jí do tváře. Špinavá, vystrašená, bledá jako smrt. I když si byl téměř jistý Narutovou nepřítomností už před několika hodinami, když přišli do vesnice, tak jí to řekl teprve teď. Obával se, že by se dívka nesoustředila na boj ale na Naruta a nejspíš by zemřela.
„Bohužel. Buď tady nebyl nebo odešel ještě před útokem.“
„Jak se to mohlo stát? Vždyť to je nesmysl.“
Dívka klesla na kolena a chytla se za hlavu.
„Naruto...“
Ninja se odvrátil od Casky a odešel do domu, kde zřídili provizorní nemocnici. Když do ní vstoupil, tak ho pozdravilo jen několik málo ninjů, kteří byli při vědomí. Mezi nimi byla i Sakura, Tsunade a členové Sněžné Devítky, díky kterým se podařilo zvrátit průběh nerovného boje.
„Jak jsou na tom?“
Hellmastr se podíval na Ino a Shikamara, kteří byli vážně zranění. Ninja měl probodnutý krk a ránu na břiše. Dívka vypadala alespoň v obličeji trochu lépe, ale jak mu Sakura prozradila, tak na tom byla o hodně hůř, protože její rána byla otrávená a po několika hodinách jí začnou selhávat vnitřní orgány.
Sotva dokočil prohlídku lidí a nemocnice, tak zahlédl, jak kunoichi v obličeji zbledla a začala se třást.
„Má zástavu!“ vykřikla Sakura a než stihla říct jen o slovo víc, už u ní byla Tsunade a pokusily se ji oživit. Ninja chvíli hleděl na ten boj o život a pak s těžkým srdcem vyšel ven, kde se shromáždili přeživší.
Zrovna přistihl Mizukage, jak se ptala Raikageho na stav jeho mužů.
„Nikdo nepřežil.“
Ninja vypadal bledší a starší, než si ho Hellmastr pamatoval a vlastně se mu ani nedivil.
Ve vesnici bylo přes dva tisíce lidí a zbyl pouze on a několik málo dalších, kteři bojovali o život v nedaleké nemocnici.
Když skupinka zaznamenala jeho příchod, zdvihli hlavu. Chvilku tam mlčky stáli a čekali, kdo to nepříjemné ticho protne. Když už Hellmastr konečně vymyslel téma k hovoru, Mizukage začala jako první.
„Chceme vás o něco požádat.“
Ninja zdvihl hlavu.
„Nemohli byste převézt zraněné ninji do Sněžné? My se o ně nemůžeme postarat a právě teď se mi ani nechce někde sedět na zadku a čekat na boží pomoc. Je na čase, abychom přešli do boje.“
Raikage souhlasně kývnul.
„Je načase vyhladit Akatsuki do základů!“
Raikage vykřikl jméno svých nepřátel a zhnuseně nakopl mrtvolu útočníka, kteřá ležela nedaleko. Když zdvihl okovanou botu, projel mu kolem nohy modrý blesk.
„Bohužel... to nepůjde...“
Raikage i Mizukage překvapeně zdvihli hlavu s otázkou jasně vepsanou ve tváři.
„Všichni ninjové ze Sněžné, které tady vidíte, byli vyhoštěni z vesnice. Společně s Niekagem, který je nezvěstný a těžce zraněný. Vlastně jsme sem přišli, protože ho hledáme.“
„Cože?! Jak se to stalo?“
„Akatsuki na něho nastražili léčku společně se zrádci z našich vlastních řad. Podvedli ho a těžce zranili.“
Mizukage dosedla na dřevěnou kládu, ležící opodál a přikryla si tvář rukama.
„Tak už došlo i na Sněžnou. Teď už Akatsuki nikdo nezastaví.“
Náhle se všichni zarazili a pohlédli k lesu, ze kterého vybíhala skupina ninjů. Zastavili se před Raikagem a uklonili se.
„Co jste zjistili?“
Velitel průzkumné skupiny se smutnou tváří začal podávat hlášení.
„Každá z tajných základen byla napadena a téměř polovina spřátelených ninjů byla zabita. Na severu a na západě nepřežil nikdo.“
Raikage oněměl, s tváří staženou do ohavné masky, plné nenávisti a zloby.
„Ještě něco?“ zavrčel takovým tónem, že ninja s hrůzou v očích poodstoupil. Po chvilce váhání přece jen pokračoval.
„Je tu ještě jedna věc, na kterou jsme náhodně narazili při cestě zpět.“
„Pokračuj!“ Raikage netrpělivě zatínal pěsti a vztek v něm přímo kypěl.
„Když jsme běželi přes území jednoho z Akatsuki, zaznamenali jsme bitvu ohromných rozměrů. Zdá se, že několik dalších členů zaútočilo na pevnost jejich velitele, Peina.“
Raikage se vesele usměje.
„Jen ať se pobijou navzájem, hovada.“
„To není všechno, můj pane. Ten, kdo vedl obranu nebyl Pein, ale...“ ninja se zarazil a podíval se na Hellmastra, „...Naruto Uzumaki.“
Na chvíli zavládlo naprosté ticho.
„Cože?“ Hellmastr prudce vystartoval a chytl muže za límec oblečení, „Zopakuj to!“
Ninja překvapeně zalapal po dechu a začal fialovět ve tváři. Když si Hellmastr uvědomil, co dělá, přinutil se uklidnit a pustil muže na zem.
„Přísahám na svůj život.“
Když Narutův spojenec viděl ninjův zoufalý pohled tak kývnul.
„Omlouvám se. Přehnal jsem to. Kde to je?“
Ninja ukázal na západ.
„Povedu vás. Když si pospíšíme, budeme tam za dvě hodiny.“
Hellmastr kývnul a rychle se připravil na cestu.
„Nevezmeš ji sebou?“ Mizukage zastavila Hellmastra a pohled jí sklouzl na dům, ve kterém byla Caska.
„Není ve stavu aby cestovala a bůh ví, co tam uvidím. Pospěšme si.“
Hellmastr kývnul na muže a vyběhli společně za přítelem.

Naruto běžel po bitevním poli a mával zbraněmi. Několik minut trvalo, než si úplně zvykl na svou novou levou ruku. Proto neváhal a využíval terénu a překážek, aby počet útočících nepřátel snížil na co nejmenší a systematicky s nimi bojoval. Ninjové se rozdělili na několik skupine, nejvíc po dvaceti, a začali ho stíhat.
„Ksakru.“ Už po několikáté dostal přímý zásah na levý bok, protože jeho nová ruka reagovala pomaleji, než byl zvyklý. Prudce úder vrátil skloněnou čepelí a prosekl ninjovi ledvinu, otočil se a vyskákal kamenný sráz, na kterém se postavil čelem přesně ve chvíli, kdy několik stíhajících mužů vyskákalo za ním. Zdvihl obě katany a mávl s nimi proti nepříteli.
„Styl Mugetsu-ryu!“
Styl měsíční záře se Naruto naučil jako první u svého mistra a vždy s ním začínal každý boj. Rychlý, přesný a vražedný. Tak to vždy jeho mistr říkal. Úder spočíval v prudkém švihnutím katan v nízkém postoji do spodních volných žeber. Protože jsou to tvrdé kosti, musí se do úderu vložit veškerá síla, jak říkal, a přetnout je ve spodní časti. Tím nepřítele dočasně paralyzuješ a následnou kombinací s Yubashiri, kterým se dostaneš za nepřítele, dokončíš boj. Mezi třetím a čtvrtým obratlem meče hlasitě přetnuly kosti a dva ninjové padli k zemi.
„Přesně, jak jsem se to učil.“ Naruto zmizí ve víru prachu a sněhu svým sněžným krokem.
Ostatní se srazili zády k sobě a rozhlédli se.
"Profesionalové," musel uznat, „nezpanikařili.“
Pět bojovníků stálo zády k sobě a čekali na útok. Nebyl mezi nimi ani jeden, kdo by si myslel, že oni jsou ti, co útočí; to poslední, co ve svém životě měli spatřit, byl bělovlasý ninja.
„Nitoryuu Iai Yasha senku!“
Všichni ninjové se jako jeden muž podívali na nebe, kde ještě před chvílí levitoval Naruto. Se zaduněním skočil doprostřed jejich kruhové formace, katany dal k pasu a opsal jimi kruh. Než stihli shinobi zaregistrovat let ostří, tak už Naruto s hlasitým cvaknutím zasunoval katany do pouzder a podíval se na ninji, kteří se najednou zhroutili na zem.
„Yasha senku. Planý blesk. Nebo taky neviditelné ostří.“
Shinobi vyskočil na strom a obhlížel nepřátele, kteří pročesávali les a hledali ho.
Najednou uviděl toho, koho celou dobu hledal.
„Orochimaru!“
Na hlavě obrovského hada vyrazil přední bránu a vyskočil na střechu věže, pod kterou bylo Peinovo tělo a pravděpodobně i Konan.
Neváhal a několika skoky seběhl ze svahu, a přes mrtvá těla skočil na chladný kámen stavby. Rychle se otočil, jestli ho nikdo neviděl.
„V pořádku...“
Vykopl skleněnou výplň jednoho z oken a skočil do místnosti.

„Konečně jsem vás našel, Konan.“
Pomoci ohnivé techniky odvrátil papírové shurikeny a porazil kunoichi na zem. Dívka vykřikla a chytila se za rameno, ze kterého jí tekla krev.
„Nemáš proti mně šanci. Nezapomeň, žes v Akatsuki nebyla díky bojovým dovednostem...“
„Zrádče!“
Orochimaru zaklonil hlavu a začal se smát.
„Říkej mi jak chceš. Nic to na dnešku nemění. Bohužel, moje plány pozměnil ten hlupák ze severu. Kdyby se tady neukázal, tak jste mrtví už dávno.“
Divka se pomalu zvedla na nohy a pohlédla do rudého Sharinganu. Pomalu spustila ruce, ve kterých se jí objevil bělostný papír, zformovaný do nožů.
„Nevzdáš se bez boje, co?“
Kunoichi se usmála.
„Hloupá otázka.“
Než stihla jen zdvihnout ruku, tak se u ní ninja objevil. Levou rukou ji chytil za rameno a pravou, ve které držel kunai, ji bodl do srdce. Nebo to tak alespoň plánoval, kdyby jeho ruku nezastavil Naruto, který se do místnosti vehnal severní zdí, kterou prorazil rukou, plnou temné energie. Napřáhl nohu a kopnul Orochimara do tváře. Ten odlétl na druhou stranu místnosti a zarazil se do dřevěné zdi, jako by byla z papíru.
Konan zdvihla hlavu a podívala se překvapeně na Naruta.
„Co tady děláš?“
Tentokrát se překvapeně zatvářil Naruto. Během okamžiku obnovil svůj ledový klid a postoupil k ninjovi, který se právě zdvihl ze země.
„Mám u něho dluh. Dneškem počínaje jsi pod mou ochranou, Konan. Jestli ji příjmeš, je na tobě, ale dávám ti své slovo, že dnes nezemřeš.“
Naruto se otočil na dívku, ta mu pohled oplatila a vzájemně si pohlédli do očí. Během několika vteřin se Konan rozhodla...
„Pod tvou ochranou?“ Orochimaru se rozesměje, zdvihne ruku a vyklepe si dřevěné úlomky z vlasů.
„Myslíš, že mě porazíš?“
„Neměl by sis tolik věřit jenom kvůli tomu, že máš Sharingan.“
Orochimaru zkřivil tvář do ohavného šklebu, plného nenávisti.
„Věř mi, že sharingan je to poslední, čeho by ses měl bát, chlapče ze severu.“
V tom se podívá na Narutovu tvář a jeho slzy, které mu zářily rudou září stejně tak jako červenobílé vlasy.
„Vidím, že ses učil u stejného mistra, jako Jiraiya. Řekni, cos musel obětovat, abys získal tuhle sílu?“
„To nemusíš vědět...“
Orochimaru změnil postoj, zmizel a hned se objevil u Naruta.
„Brzy to stejně zjistím. Stejně, jako v boji s Jiraiyou.“
Otevřel ústa a z nich mu vylétlo ostří, jako břit meče. Naruto sklonil hlavu a lehce se mu vyhnul pohybem doprava. Přitom ťal shinobimu po nohách. Orochimaru vyskočil do vzduchu.
Meč mu při tom pohybu za nechutného mlasknutí zajel zpět do krku.
Hodil hlavou a vyfoukl obrovský ohnivý kotouč na Konan, která si toho sotva všimla.
Poslední, co zaznamenala, byl odraz světla v její těsné blízkosti a pach spáleného masa. Ale ne jejího.
„Proč?“
Naruto stál před ní, s rukama zkříženýma přes hlavu a kryl ji svým vlastním tělem.
„Hahahaha. Tak to je síla pána severu. To je slabota. Nejmocnější z Jinchuuriki.“
Orochimaru se smál jako pominutý.
„Sakra! Ještě jsem si uplně nezvykl na své omezení.“
Naruto pomalu spustil spálené ruce k tělu.
„To je... Nedokážeš zastavit ani obyčejný oheň...“
Najednou se zarazil a uvědomil si, co řekl.
„Nedokáže zastavit oheň? To je nesmysl. Máme několik potvrzených zpráv, že Kage ze severu ovládá všechny živly. Co se to děje? Když už nic jiného, mohl vyvolat stejný oheň nebo silnější, aby zrušil mou techniku.“
Naruto zatřepal hlavou a se spáleninami na rukou a hrudi vyběhl, nehledě na zranění, proti Orochimarovi.
Než se stačil vůbec připravit na obranu, zdvihl obě katany, které se smrtelně zaleskly u jeho obličeje.
„Sakra. Já zapoměl na jeho ...“
„Nitoryuu Iai-Shuri!“
Naruto se přikrčil v kolenou a bodl jedním z mečů na Orochimaruv krk. Sanin bez zaváhání uskočil do strany a za konroly svého Sharinganu se ladně vyhne blesku v podobě zeleného meče, který mu mířil na průdušnici.
„To mě uráží, že na mě útočíš takovýma...“
V tom zavrávorá, chytí se za břicho a padne na koleno. Zdvihne hlavu k Narutovi, který držel v úrovní svého obličeje druhou katanu, potřísněnou od krve.
„Cože?“
Orochimaru měl v břiše ohromnou díru, jako by ani nebyla po meči. Podíval se znovu na své zranění a zhnuseně si promítl, jak nijna zaútočil.
„Během útoku jsem cítil pouze jednu čepel. Jak to, že mě zasáhl tou druhou?“
Jako by mu Naruto četl myšlenky, švihl katanou a zbavil se rudé tekutiny na jejím ostří.
„Nesnaž se to pochopit. Jistě jsi potkal Lan Pana, když vám sloužil. I on uměl některé z technik mé školy a věř, že je myslí nepochopíš.“
Orochimaru se zdvihl na nohy.
„Jen si nefandi. Boj teprve začíná, protože i já mám nové techniky.“ a udělal několik pečetí.
„Kakugo-he-no-midare!“ Předklonil hlavu a vydávil za nechutných zvuků svou přesnou kopii. Zdravou kopii. Ninja, který do teď stál a mluvil, náhle povadl a sjel na zem. Místo toho se zdvihla ze země přesná Orochimarova kopie.
„Hoho, to není špatné.“ zdvihl ruku a prokřupal si prsty. Při tom pohybu udělal jednoduchou pečeť a naklonil hlavu na stranu. Vlasy mu narostly neuvěřitelnou rychlostí až ke kotníkům a za pomoci švihnutí se omotaly Narutovi kolem zápěstí jako bič.
Než stačil Niekage cokoliv udělat, tak Orochimaru trhl hlavou.
„Můžeme začít!“ švihl hlavou znovu a odhodil ninju prasklinou ve zdi, kterou udělal sám Naruto, ven nad bojiště.
Ninja se za letu vymanil z mastných černých vlasů a složil ruce do pečeti. Do pečeti, kterou právě viděl.
Orochimaru rychle stáhl svou techniku, ale už nestihl uhnout rudobílé hřívě, která se mu omotala kolem kotníku a táhla ho z věže. Niekage trhl hlavou a za letu si přitáhl Sanina blíž k sobě. Zdvihl pravou ruku a udeřil ho několikrát do hrudníku. Orochimaru zalapal po dechu a zdvihl ruce na obranu.
Černý kámen, z kterého byla budova postavená, se kolem dvou padajících shinobi míhal pouze jako rozmazaná skvrna a dvojice mužů bojovala za neuvěřitelného pádu vším, co měli po ruce.
Přihlížejícímu divákovi by připadalo, že téměř létají a popírají zaklady gravitace. Orochimaru zablokoval jeden z několika bruálních úderů, které mu mířily na hlavu. Zapřel se nohou o zeď, až jiskry vylétly všude kolem, chytil Naruta kolem krku a vzápětí vykopl proti stavbě. Tím se dvojce dostala několik desítek metrů od citadely a padali přímo mezi dav Narutových nepřátel, kteří se už dostali skrz hlavní bránu a duchapřítomně zdvihli kopí proti Narutovi.
Orochimaru se ušklíbl, jistý si vítězstvím pustil ninju ze sevření a kopnutím do jeho zad vyskočil nad ježící se smrtící past, do které ninja během několika vteřin spadne. Nebo alespoň měl spadnout, protože Naruto zůstal viset ve vzduchu jen pár centimetrů od smrtelných hrotů, namířených do nebe.
„Cože? To je... Jak?“
Orochimaru dopadl do podřepu mezi své muže a zlostně hleděl na ninju, který na něho zhlížel z pětimetrové výšky a překvapeně si prohlížel svou levou ruku.
„Začínám si na to zvykat...“ naklonil ruce k zemi a pomalu dopadl na zem. Tráva zašustila pod jeho nohama jen několik setin vteřiny poté, co shinobi zmizel a objevil se uprostřed skupiny ninjů. Pokrčený v kolenou zarazil ruku po zápěstí do země. Netrvalo to ani úder srdce a ze země začaly unikat černočerné výpary.
Orochimaru to zahlédl právě včas, aby stačil uskočit mimo dosah na nedaleký strom. Se zatajeným dechem sledoval, jak se několik jeho mužů rozpouští pod náporem jedovatě zbravené čakry, která Narutovi unikala z ruky. Ninja vytrhl ruku ze země, která v dosahu několika desítek metrů zčernala, a namířil ji na Orochimara. Zbylých ninjů si nevšímal. Pod kořeny stromu, na kterém sanin stál, se zachvěla země, pukla a společně se stromem vylétla do vzduchu. Chvíli se vznášela ve vzduchu a poté za ohlušující rány spadla zpět na zem.
Orochimaru se bleskově rozmáchl rukama plnýma čakry a vyskočil ven ze sutin přesně ve chvíli, kdy na něho Naruto upřel svou pulzující dvoubarevnou oční techniku. Jakoby zpomaleně zdvihl ninja ruce k nebi, prudce s nimi švihl do stran a při tom vyslovil to, co všichni znali pouze u Nagata.
„Shinra Tensei!“


Origin Arte Kai - Původní umění uvolnit
Keliohesten - Tanec mečů
Keliohesten Nitoryuu - Tanec dvou mečů
Styl Mugetsu-ryu - Měsíční záře
Yubashiri - Sněžný krok
Nitoryuu Iai Yasha senku - Planý blesk
Nitoryuu Iai-Shuri - Technika dvojtého probodnutí
Shinra Tensei - Smrtící Vlna