Zradíš mě? 05 - Naruto vs. klon

Naruto

Najednou se můj zbývající klon otočil ke mně čelem.
„CO…?!“ vyjekl jsem, ale on nehodlal čekat než se vzpamatuji. Tvrdě mě udeřil zespodu do brady. V ústech jsem ucítil krev, jak jsem si překousl jazyk.

Co to má ksakru znamenat?!

Můj klon se pohyboval až překvapivě rychle. Posílal na mě jednu ránu za druhou a nutil mě k ústupu.

Udělal jsem pár rychlých výpadů. Koutkem oka jsem spatřil zbývající ninji, jak se k nám přibližují. Teď jsme na ně, ale byli příliš rychlí, takže nás nejspíš nezvládali sledovat.

Konečně se mi podařilo nakopnout svůj klon tvrdě do boku. Díky síle Sage módu odletěl přes most a padal po hlavě do řeky.

Tak tohle bylo fakt divný.

Teď když jsem konečně mohl popadnout dech, pokusil jsem se klon zrušit, ale nic se nestalo. Jak to?!

Klon se přetočil ve vzduchu a ladně přistál na vodě. Pohlédl mým směrem. Teď, když jsme byli oba v klidu, jsem si ho konečně mohl pořádně prohlédnout. Jeho oči rudě zazářily. Sharingan!

„Sasuke! Co to tu na mě hraješ!“ vykřikl jsem podrážděně, ale neodvažoval jsem se ze svého rudookého klonu spustit oči.
„Já?“
„Co se děje Naruto?! Proč bojuješ…,“ volal na mě Kiba.

Na další slova jsem už neměl čas. Nepřátelský klon vyskočil vysoko do vzduchu. Zbytek ninjů se vrhl mým směrem. Kiba použil další Gatsuugu, aby je zaměstnal, zatímco „můj“ klon složil ruce do pečetě pro Kage Bunshin.

Nebe nade mnou bylo najednou plné dalších Narutů. Jen jeden z nich, ale měl rudé oči. Jde na mě s mojí vlastní taktikou?! Tak to teda ne!

Vytvořil jsem ještě víc klonů než on. Všechny kromě dvou jsem vrhnul proti nim. Ti zbylí se mnou začali pracovat na Rasen Shurikenu.

Nepřátelští Narutové se ve vzduchu sešikovali do dvojic a vytvořili Rasengany. Snadno ty moje pobily. Moc pozdě! Pomyslel jsem si s úšklebkem na tváři.

„Fuuton: Rasen Shuriken!“ Hodil jsem svou stlačenou čakru smíšenou s fuutonem na rudookého Naruta.

Exploze.

„Tý jo, to teda byla pecka!“ ohodnotil mě Kiba. Všechny klony zmizeli.Jen jeden jediný seskočil na most pár metrů přede mnou. Byl to ten se sharinganem. Namáhavě oddechoval. Postavil se do bojové pozice.

„Co seš ksakru zač?!“ houkl jsem po něm. Neodpověděl. To se dalo čekat. Sharinganové mají ignoraci asi od přírody v povaze. Rozběhl jsem se po něm. Jenomže další ninjové mě vztekle zablokovali.

Vy mě fakt nezajímáte! Využil jsem rychlosti a síly sage módu (už mám jenom necelou minutu, než mi skončí) a přeskočil je. Moje já se sharinganem mi vyběhlo naproti. Vzájemně jsme si zablokovali pěsti. Chvíli jsme se přetlačovali. Pak jsem vykopnul pravou nohu a nabral ho do brady. Teda skoro. Na poslední chvíli se tomu vyhnul. Pustil mě a uskočil dál.

Pak najednou zmizel. Překvapeně jsem vytřeštil oči. Objevil se přímo za mnou. Byla to snad technika problesknutí? Nebo je vážně tak rychlý? Jen tak tak jsem jeho výpad pěstí vykryl.

„Kage Bunshin!“ Sice jsem kvůli tomu schytal pěstí do břicha, ale můj klon (ten hodnej) chytil toho rudookého v podpaží. Donutil jsem se narovnat. S rasenganem jsem neztrácel čas a jen tak se zaťatými pěstmi se na něj vrhnul.

Odletěl snad sto metrů dozadu. Ozvalo se dvojité „puf“ (jedno určitě patřilo mému klonu, kterého jsem zlikvidoval spolu s tím „zlým“). Když se můj nepřítel narovnal už tam nestál můj klon. No konečně! Byl to další ninja se zahaleným obličejem. Byly vidět jenom jeho oči. Pořád měl sharingan.

„Super, už jsem se fakt začínal bát, že bojuju jen sám se sebou!“zasmál jsem se.

Kiba vpravo ode mě bolestně vykřikl. Byl v obklíčení.

„Sasuke!“ zavolal jsem za sebe, protože mě přístup ke Kibovi blokovali tři další ninjové plus ten „sharinganovej“.

Ani se neobtěžoval s odpovědí. Skočil mezi Kibu a nepřátele. Zaslechl jsem pištění jeho chidori.

Ninja sharingan vyběhl proti mě. Přichystal jsem se k útoku. Byl hrozně rychlý. Pche! Se sage módem to bude v klidu. Uštědřil jsem mu pár těžkých ran. Ránou do břicha jsem ho složil na kolena. Nehodlal jsem nic riskovat. Nakopnul jsem ho zespoda do brady. Ten kop ho nejdřív nadzvednul nahoru, ale pak odletěl dozadu a padl na záda. Popadl jsem ho za krk, zdvihl do vzduchu a ke krční tepně mu přiložil kunai. Konec.

Zakuklenec na mě upřel svoje oči. Nesvítil v nich žádný sharingan. Strnul jsem. Zabij ho! Musíš zachránit Hinatu! On ti to nedovolí! Zabij ho! Trhavě jsem se nadechl přes stisknuté zuby.

Udělej to!

Ruka, kterou jsem ho držel se mi roztřásla. Pak můj sage mód skončil.

Oči mého protivníka se vítězoslavně usmály. Oběma rukama chytil mou pravačku, kterou jsem mu svíral hrdlo. Přetočil se a nakopnul mě ze strany do boku. Oba jsme se svalili k zemi.

Vyskočil jsem zpátky na nohy zároveň s ním, ale on byl tentokrát mnohem rychlejší. Nestihnul jsem se ani nadechnout a už byl u mě, připravený k útoku.

Nakopnul mě do břich a odhodil dozadu. Dopadnul jsem tvrdě na zem. V mžiku stál nade mnou. Nohama mi šlápl na obě ruce, abych se nemohl nijak bránit. Zlostně jsem zaskučel. V rukou se mu zaleskla katana, kterou musel po cestě sebrat někde po zemi. Nejspíš patřila jednomu z poražených ninjů, kterých byl most plný.

Oběma rukama ji zvedl nad hlavu. Zatnul jsem zuby a vztekle zavrčel. Pokusil jsem se ho nakopnout nohama, ale nedosáhl jsem na něho. Snažil jsem se uvolnit si ruce, ale jeho váha mi to nedovolovala.

Jeho oči se ve sluneční záři rudě zablýskly a on se i s katanou prudce sklonil ke mně. Její ostří odráželo moje vlastní modré oči. Oči plné strachu. Smrt na dosah.

Oči se sharinganem se najednou šokovaně vytřeštily. Ostří katany se zastavilo milimetr nad mým obličejem.