Nebylo nám přáno 17

Když se Inoichi vrátil ke stolu, přitáhla si ho dívka k sobě a zeptala se ho: „Co to s*kr* vyvádíš, vždyť Minata nesnášíš!“
„Jo, ale ty ne.“ Řekl a spiklenecky na ni mrkl.
„Co to znamená?“
„Jak ty nám, tak mi tobě. Líbí se ti ne?“
„No, jo.“ Přiznala trochu neochotně.
„Tak ho máš tady. Tys nám zase předhodila Yoshino, tak jsme si kvit.“
„Neřekla bych předhodila.“ Řekla, ale nemohla už pokračovat, protože k nim přišel Minato s košíčkem a horkou čokoládou.

Jelikož si kluci neměli o čem moc povídat, omezil se veškerý jejich hovor na trénink, mise a válku, zatímco Kushina se na ně jen dívala, protože s těmito tématy neměla moc společného a navíc se cítila trapně, že Inoichiho podvedla s těmi párátky.
Kluci vypadali, že se docela dobře baví, když se Inoichi náhle postavil a trochu hystericky vyhrkl: „Jdu strašně pozdě! Musím jít… mějte se… zas někdy.“
Kushina se na něj vyjeveně dívala, jak přiklusal k pokladně zaplatil účet za sebe, Shikaka, který na něj ve spěchu zapomněl, a ji a zmizel ze dveří.
„On nás tu nechal.“ Konstatoval Minato trochu vyjeveně.
Kushina na to nic neřekla, jen přikývla.
„Chceš něco?“ Zeptal se Minato po chvíli a přesedl si, aby byl naproti ní.
„Cože?“
„Jsme v cukrárně a ty máš prázdný jak talíř, tak hrnek.“ Objasnil jí s úsměvem.
„A ty si něco budeš dávat?“ Zeptala se a podívala se na jeho prázdný talíř.
„Když si něco dáš ty, tak ano, abych tu neseděl jen tak.“ Odpověděl a pokrčil rameny.
„Nemusíme si nic dávat, můžeme už jít. Sedíme tu už dost dlouho.“
„Ale ne spolu.“ Odpověděl s úsměvem.
„Ty tu sedíš už aspoň hodinu a půl.“ Řekla a zvedla jedno obočí.
„Ale to jsme tu nebyli sami.“ Oponoval jí Minato.
„A jaký je v tom rozdíl?“ Zeptala se a naklonila se k němu o něco blíž.
„Podstatný, protože jsem si povídal celou dobu s Inoichim a ne s tebou.“ Odpověděl a taky se naklonil.
„Aha. Tak co s tím uděláme?“
„Máš ráda vodu?“ Změnil náhle téma a zase se opřel.
Kushina se na něj chvíli nechápavě dívala, než ze sebe vypravila: „Jak to myslíš?“
„No, možná jsem změnil téma trochu nečekaně, ale myslím to přesně tak, jak to vyznělo. Otázka zní: máš ráda vodu?“ Zeptal se znovu Minato a zase sek ní naklonil.
„Jsem ze země Vodních vírů, tak co myslíš?“ Přistoupila na jeho hru.
„Že ji buď miluješ nebo nenávidíš.“ Odpověděl s úsměvem.
„Mám ráda vodu.“ Řekla nakonec.
„Takže se ráda koupeš?“ Ptal se dál.
„Jo a ty?“
„Ani moc ne, nejsem dobrý plavec.“ Přiznal s pokrčením ramen.
„Ty, že něco neumíš?“ Zeptala se udiveně.
„Od té doby, co jsem se naučil chodit po vodě do ní nepadám.“ Odpověděl s úsměvem.
„Takže se nerad koupeš?“
„Spíš potápím.“
„A proč se o tom vůbec bavíme?“ Zeptala se nakonec.
„Máš plavky?“ Zeptal se a její otázku velmi pečlivě ignoroval.
„Jo, ale proč se na to vůbec ptáš???“ Zeptala se už důrazněji.
„To uvidíš večer.“ Odpověděl a vypařil se jako pára nad hrncem.
Kushina jen rozzlobeně přivřela oči a odešla.

Po asi dvou ztracení se konečně dostala do hotelu.
„Kde jsi byla tak dlouho?“ Zeptal se Hikari zvědavě.
„V cukrárně.“ Odpověděla trochu unaveně.
„To bylo sezení na zadku tak náročné?“ Ptal se dál.
„Ne, jen jsem se už zase ztratila.“ Odpověděla a zabořila se do křesla.
„Zase???“ Zeptal se překvapeně. „Já myslel, že už se trochu orientuješ.“
„Ne jen mě vždycky někdo doprovodil.“ Odpověděla s pokrčením ramen.
„Máme pro tebe asi špatnou zprávu.“ Řekl najednou a odložil knížku.
„Tváříš se nějak vážně.“ Poznamenala tiše.
„Chceš to od tety nebo ode mně?“
„Od tebe.“ Řekla bez přemýšlení.
„Zítra ráno už tu nebudeme.“
„Proč ne?!“ Zeptala se překvapeně.
„Mírová jednání nejdou moc dobře. Tvůj otec nás povolal zpět.“ Odpověděl s pokrčením ramen.
Kushina na to nic neřekla, jen se na Hikariho upřeně dívala a čekala, jestli ještě něco řekne.
„Paní Tarush odjede už za hodinu. Vezme sebou téměř všechny naše věci.“ Řekl a na chvíli se odmlčel. „My zmizíme krátce po půlnoci. Tvoje teta a doprovod z naší země nás bude čekat na hranicích. Budeme to brat oklikou, aby nás nenašli, a na hranice se musíme dostat do dvou dnů.“
„Tak málo?“ Zeptala se nakonec.
„Jo, nebudeme se moct nikde moc dlouho zdržet, abychom si odpočinuli.“ Odpověděl stroze.
„Tohle není vtip, že ne?“
Hikari jen zavrtěl hlavou a zvednul se z křesla.
„Vybral jsem ti nějaké věci, které bys mohla potřebovat na cestu, ale raději si je ještě projdi.“
Kushina se za ním podívala, a když procházel dveřmi do svého pokoje, ještě řekl: „A raději se teď trochu prospi, čeká nás dlouhá cesta.“
„Mám na večer program.“ Řekla malinko nepřítomně.
„S těmi kluky?“ Zeptal se trochu naštvaně.
„Ne, s Minatem, myslím, že půjdeme někam se vykoupat.“ Odpověděla sklesle.
„Já to zruším, ty si projdi ty věci, co jsem ti vybral.“ Odpověděl a vyrazil ke dveřím.
Kushina jen trochu nepřítomně přikývla a zamířila ke svému pokoji.