Tmavě fialová... 2

Vykračovala si vedle Kazekageho a Hishiho po jedné z hlavních ulic Konohy. Gaarovy rudé vlasy i teď vzbuzovaly mnoho nežádoucí pozornosti a úplně z něj cítila němou touhu zmizet všem z očí.

„Gaaro-sama, Naruto-kun chtěl, abych vám vyřídila, že s vámi chce mluvit. Přišel by sám, ale Sakura ho přivázala k posteli v jeho bytě, protože včera utekl kvůli vám z nemocnice a nenechal se tam znovu dovléct.“

Mírně se usmála, když si vzpomněla, jak Naruto nasupeně ležel na posteli a Sakura vedle něj usměvavě krájela jablko.

„Ale ještě než odejdete, mohla bych se vás zeptat, jak moc byste chtěl být hlídán? Napadlo mě, že než začnou zkoušky, mohla bych já být vaší noční stráží, pokud to tak lze říci, a Hishi-kun denní. Ale samozřejmě budu brát na zřetel vaše požadavky.“

Páni, takhle hodně naposledy mluvila,když.... ne, nebude na to myslet.

„Nemám žádné požadavky. Udělejte, co uznáte za vhodné.“

Kazekage zvedl hlavu a pozoroval nebe. To je vždycky takový? Pomyslela si Mayi ale potom to nechala být. Mám ho chránit, ne zkoumat taje jeho osobnosti.

„Hishi...“

Zamumlala a oba vyskočili na střechu nejbližšího obchodu.

...

Nejdřív se stavila domů, kde si do batohu naházela hygienické potřeby, nějaké oblečení, skicák, kreslicí potřeby, pár knih a učebnice. Ještě zalila svou jedinou pokojovou rostlinu, která s ní spěšně přežila všechna léta tady v Konoze a které , když jí bylo devět, dala jméno Bodlomilka. Jednalo se o malý zakrslý kaktus, tak proč ne?!

Pak se vydala do obchodu, kde nakoupila nějaké jídlo. Absolutně netušila, co Kazekage jí, nebo nejí a proto vzala téměř od všeho trochu ať si vybere sám.
V hlavě jí ale vrtal červík. Jakto, že je Kazekage, když je takhle mladý? Nemůže být víc jak o dva roky starší, než ona.

„Dobře, můžete jít...“ Hokage zvedla ruku a potom jí máchla. Normálně tak odvolává týmy, ale dnes něco hodila. Nějaký svitek.

Sáhla do batohu. No jistě, informace k misi.
Pozorně se začetla. Hm, takže jich přijede víc? To je otrava. A jsou tu vmotané i nějaké peníze, alespoň nemusí utrácet ze svého.

...

Zaklepala na okno vedoucí k Narutovi do kuchyně. Skrz sklo viděla Hishiho a Sakuru nad šálkem čaje, z čehož vyvodila, že už je Gaara tady.

Sakura vyskočila a povolila kličku, aby se její kamarádka mohla protáhnout dovnitř. Mayi je všechny znala, ale nenazvala by je svými kamarády.
„Hoj.“
Položila tašky ke stolu a svezla se na židli.
Hishi se jen usmál. No jo, jaktože nemá ANBU masku? A nebyla by to Mayi, kdyby se nezeptala. No jo, je tak zvědavá!

„Jakto, že nemáš masku?!“
„Gaara-sama se tvářil všelijak, tak jsem si ji sundal. Asi mu vadila. Sice se potom taky tvářil všelijak,ale tak mi přijde, že trochu spokojenějc.“
Zase se usmál.
„No ať je spokojenej, nebo ne, já si ji nesundám. Jsem na ANBU misi a jako ANBU ji budu plnit.“

Zavrčela. Není tu od toho, aby činila šťastným nějakého puberťáka.
Hishimu povadl úsměv a já Sakuře přímo četla ze tváře pohled nesmíš-ho-tolik-zraňovat,myslí-to-dobře! Ale co je jí sakra po tom.

Pak už naštěstí Naruto dokecal a proto se Gaara téměř neslyšně vnořil do kuchyně. Páni, je tááák hezký, pomyslela si, ale hned zase nasadila neutrální výraz a vyčistila si hlavu. Připadalo jí, jako by snad každý její škleb viděl, či co.

„Gaara-sama, co teď?“

Kdyby ona byla Kazekage, sama sebe by štvala, ale jeho pocity jí byly víte kde.
„Asi se půjdu projít.“
Zamumlal a potom bez rozloučení vyšel ze dveří. Copak by ho „Čau“ zabilo? Buran!

„Dobře, víte kde bydlíte?“
Jen si povzdechla. Když osina, tak pořádná.
„Vím.“

Chytla do rukou tašky, čímž si zase přivodila bolestivé cuky v ramenu, rozloučila se, a oba i s Hishim vyrazili. Nesnažili jít s ním, jen ho měli na dohled. Ani i nich nemusel vědět. Stejně Kazekageho přítomnost není nějak zářná.

Takhle za ním chodili skoro celý den, chvilku seděli na stromě u kamenných soch Hokágů, pak si prošli kousek lesa a nakonec se přeci jen zastavili u domu na okraji vesnice.

„Tak, tady budeme bydlet.“
Konstatoval Hishi. Celou domu vedle ní šel mlčky. A ani jednomu to nevadilo, nemusí přeci pořád o něčem mluvit.

Všichni tři vstoupili do domu...