Bolest Světu: 1. Návrat rinneganu

Ještě před pár okamžiky byly všude stromy, nyní zde už jsou jen holé skály a kamení, občas se mezi nimi mihne nějaká ta větévka ze zasypaného lesa. V té pustině stojí dvě postavy, již z dálky se pozná, že jedna je žena. Je oblečená v černém plášti s rudými mraky, a v modrých vlasech má růži z origami. Naproti ní je blonďatý mladík v bílém plášti, na jehož dolní lem lížou rudé plameny. Žena má čelenku Skryté deštné vesnice, a chlapec Skryté listové vesnice.
"Nagato v tebe věřil, a já zase věřím v něj. Doufám, že tomuto světu plnému bolesti přineseš konečně trvalý mír. Amegakure tě bude ve tvém veškerém úsilí podporovat Uzumaki Naruto. Věřím, že až se příště potkáme, už to nebude ve zlém, do té doby se opatruj."
"Vy také. Já zase doufám, že vaši důvěru nezklamu, Konan. Pro tebe i pro Nagata tento svět změním, a s ním i Skrytou deštnou."
Vedle ženy byly dvě těla, která se v mžiku obalila papírem, vznesla do vzduchu, a žena i s nimi zamířila pryč. Chlapec se otočil na opačnou stranu a během chvilky byl z dohledu.
Na kraji lesa, který byl kolem této mýtiny všude, se objevil další člověk v černém plášti a kápí přes hlavu, takže mu obličej zakrýval stín.
"Zahodil si tady svůj život moc lacino, můj malý bratříčku.", s tím otevřel oči a i přes temnotu kápě byl vidět jasný kruhový vzor, rinnegan! Muž se otočil a zmizel.
Konan stále šla směrem k Deštné, když vtom ji cestu kdosi přehradil. Muž v černém plášti si sundal z hlavy kápi a otevřel oči.
"Pěkně si za těch pár let vyrostla, Konan."
"Kdo k čertu si? A proč máš rinnegan?"
"To ti může být jedno. Nebudu tady běhat kolem horké kaše. Dej mi nagatovy oči."
"Ani náhodou. Jsou jeho a já je nikomu nedám.", odpověděla Konan a začala dělat pečetě. "Kami shuriken!" Proti muži se v tu ránu rozlétly desítky papírových shurikenů, ale těsně před ním se všechny zastavily, a poté spadly na zem.
"Když znáš tak dlouho Nagata, tak bys už měla vědět, že ani fyzické ani energetické útoky proti mě nebudou mít žádný účinek. Řeknu to ještě jednou. Dej mi nagatův rinnegan nebo si ho vezmu sám a nebudu brát ohledy na to, co se stane s tebou."
"Ani za nic!", odpověděla mu žena, ale než stihla cokoli udělat, muž se objevil za ní a jediné, co ucítila, byla tupá rána do zátylku. Pak se jí už jen zatemnělo před očima a spadla na zem.
"Nemyslel jsem si, že bys byla až tak neústupná abych musel použít násilí.", řekl muž a zmizel i s jedním tělem.

O 3 roky později
"Madaro, déle už mě tady neudržíš. Zítra půjdu zničit Konohu a Taku si beru sebou. Pokud by ses rozhodl bránit mi, zabiju tě.", pronesl černovlasý mladík v jedné jeskyni v zemi honě.
"Nemám v nejmenším úmyslu tě tu držet. Navíc už to jsou tři roky, co jsem na zasedání pěti kagů vyhlásil čtvrtou světovou válku. Hachibiho už jsme chytli a armádu jsem taky dal dohromady, takže bych řekl, že je nejvyšší čas provést útok. Kabuto, předpokládám že Akatsuki a Taku podpoříš v útoku."
"Nemusíš mít strach, i v mých plánech je zničení Listové, navíc tam mají plno orochimarových experimentů, které bych rád studoval."
"Tobi, někdo stojí před jeskyní.“, utnul konverzaci Zetsu.
"Karin."
"Ano Sasuke.", odpověděla Sasukemu rudovláska. Začala se soustředit, ale po chvilce zbledla a vytřeštila na ostatní oči.
"Někoho takového jsem ještě nikdy neviděla. Má víc chakry než kdokoli z nás a možná dokonce více než Uzumaki Naruto. A také je mnohem chladnější a temnější než u nás. Kdo to sakra může být?"
V tom se obrovský kámen, který chránil vchod do jeskyně, roztříštil na prach a malé kaménky. Všichni v jeskyni se připravili do bojových pozic.
"Ať je to kdokoli, proti nám všem dohromady nemá vůbec žádnou šanci.", ušklíbl se Suigetsu.
Když se prach usadil, do jeskyně pomalu kráčel muž v černém plášti a kápí přes hlavu, ze které mu koukaly jenom dlouhé rudé vlasy. Když přišel o něco blíže, sundal si kápi. Měl podlouhlý obličej a přes polovinu, podobně jako Nagato, vlasy. Ty mu dosahovaly až po pas. Stále měl ale zavřené oči. Když je otevřel, byl u všech v jeskyni vidět úžas… rinnegan.
"Kdo sakra jseš?", zakřičel na něj Suigetsu.
"Vzhledem k tomu, že by bylo velice neslušné, kdybych se vám nepředstavil, tak vám povím své jméno. Jmenuji se Itami a jsem starší bratr Nagata. Vaše jména mi říkat nemusíte, stejně je už všechny znám."
"A co tady chceš?", zeptal se ho Sasuke.
"Toužím jen splnit sen svého malého brášky, a to přinést světu mír. A k tomu hodlám využít sílu Juubiho. Bohužel, ty mi stojíš v cestě Uchiho Madaro. Víš, že abys do sebe mohl zapečetit desetocasého potřebuješ rinnegan? Pokud ho totiž nemáš, tvé tělo nevydrží nápor jeho chakry a ta ho pohltí. Ale já rinnegan mám, takže odsud zmiz, nech mi sochu Gedo Mazo, a já tě za odměnu nechám naživu."
"Já vím, že potřebuji rinnegan, ale nečekal jsem, že budu mít tak dokonalou příležitost ho získat… od tebe. Nikdo se do mého boje nepleťte, pokud tedy nechcete zemřít.", otočil se k ostatním Madara.
"Jsem rád, že se mnou chceš bojovat, alespoň se ještě před tvou smrtí pobavím. Ale o jedno tě požádám, pojď ven, protože pokud by byla tato jeskyně ničena, mohla by se poškodit socha, a to bych byl opravdu nerad."

Madara s Itamim tedy vyšli ven z jeskyně, ostatní zůstali v zájmu o vlastní bezpečí uvnitř, a připravili se na souboj. Itami si přivolal dvě zvířata, ta se okamžitě vrhla na Madaru, ale ten je obě v mžiku zabil. Poté vyrazil proti Itamimu, ten se na něj ale jen podíval a Madaru odrazila neviditelná síla o 15 metrů zpět.
"I když jseš nehmotný, tak aby ses mohl pohybovat, musí se nějaká tvá hmotná část vždy odrazit od podložky, a na tu bude moje telekineze platit.", řekl Itami Madarovi. Ten se proto rozhodl změnit strategii, "Amaterasu!", zvolal a Itami počal hořet černými plameny.
"Teď bude s tím magorem konečně konec.", prohlásila Karin. Jenže plameny začaly být najednou vtahovány do Itamiho rinneganu.
"Copak nevíš, že proti těmto očím žádné energetické útoky neobstojí, a to se týká i plamenů, ať je jakýkoli, vždy to bude energie, a tu dokážu rinneganem pohltit.", řekl Itami. Madara ale najednou zmizel, a o vteřinku později se objevil za Itamim a ohnal se po něm kunaiem, Itami mu jen taktak uhnul, ale na poslední chvíli se mu ho podařilo vykrýt, ale v tu chvíli Madara opět zmizel.
"Aha, tak takhle chceš bojovat., pomyslel si Itami. Ve chvíli kdy se Madara znovu objevil, byl už ale připravený. Tentokrát se jeho ránu nesnažil vykrýt, ale využil své unikátní doujutsu, a kunai i s Madarou odhodil Na nejbližší strom. Než na něj ale Madara narazil, znehmotnil se a do stromu se zabodl jenom kunai. Itami tedy vytáhl všechny kunaie a shurikeny, které měl v tu chvíli u sebe a vyhodil je do vzduchu, kde se všechny zastavily, sám poté vylétl doprostřed nich a zůstal tam stát ve vzduchu. Ve chvíli, kdy se Madara objevil, se všechny nejbližší zbraně vrhly proti němu, tak opět zmizel, načež se všechny vrátily zpět na své místo.
"Sakra, teď už dokáže vycítit, kde se přesně objevuji, aniž by se na mě podíval. Je vážně lepší než jsem si myslel.", pomyslel si Madara, schovaný ve své dimenzi. Když se Madara začal opět objevovat, tentokrát ve větší vzdálenosti od Itamiho, žádné zbraně se po něm už nerozlétly. Vypadalo to, jako by si ho Itami ani nevšimnul, jen stále otáčel hlavou a rinneganem pročesával nedaleký les, ve kterém byl Uchiha ukrytý. Ve chvíli, kdy se legendární shinobi opět objevil, byl nucen se opět znehmotnit, protože na něj začalo létat vše kolem, což mu nedovolovalo přejít do jiné dimenze, jelikož k tomu se nejdříve potřeboval opět zhmotnit.
"Právě jsi mi padl do pasti. Vím, že můžeš zůstat nehmotný jen pět minut, ale ve chvíli, kdy se zhmotníš, bude v tobě jedna z mých zbraní, což bude znamenat tvou okamžitou smrt, protože jsou všechny otrávené.", promluvil na něj jeho protivník a pomalou chůzí zamířil směrem k Madarovi. Když došel asi na patnáct metrů od něj, zastavil se a sledoval, co udělá jeho protivník. K tomu se z okolních stromů začaly odlepovat malé lístečky, které začaly měnit barvu, a postupně šlo poznat, že se jedná o výbušné lístky. Byly jich stovky a přidaly se do víru zbraní kroužících kolem a skrz Madaru. Ten ať se pokusil pohnout kamkoli, zbraně a lístky se pohybovaly s ním. Madarovi začal docházet čas, ale z něčeho takového se nemohl dostat. Najednou ale vysvitl plamínek naděje, protože v jednu chvilku nebyly v Madarovi ani zbraně ani lístky. Jelikož mu nic jiného nezbývalo, risknul to a zhmotnil se, aby následně mohl opět zmizet do své dimenze. To byla ale veliká chyba, protože ve chvíli, kdy se zhmotnil, se těsně za ním objevil Itami a dlaní ho chytl za hlavu. V tu chvíli se zbraně přestaly pohybovat a spadly na zem, stejně tak se přestal pohybovat Madara.
"Shunshin no justu?", podivil se Suigetsu.
"To není možné, i se svým věčným mangekyou sharinganem jsem jen sotva zahlédl jeho pohyb. Takovou rychlost jsem ještě u nikoho nikdy neviděl.", podivil se Sasuke.
"Celé to byla jedna veliká past, jak tě chytit Madaro. A ty jsi nakonec, poněkud zbrkle, udělal chybu, která se ti stala osudnou.", oznámil Itami a vytáhl z Madary modrou průhlednou siluetu člověka.
"Cože, on dokáže z člověka vytáhnout jeho duši?", podivila se Karin.
Itami cuknul prsty a duše legendárního Uchihy se rozlétla na tisíce malých jiskřiček. Poté slízlul pák kapek krve svého protivníka, které mu během souboje káplo na hřbet ruky. "Máš velmi dobrou krev, tvé kekkei genkai se v ní nezapře." Mrtvé tělo Uchihy Madary spadlo na zem a vlastník rinneganu upřel svůj pohled na překvapené shinobi u vchodu do jeskyně. Všichni na něj překvapeně zírali, tedy až na Sasukeho, který se chytl za hlavu a začal těžce oddechovat.

"Konečně můžeš myslet svobodně, co Uchiho Sasuke.", zahájil konverzaci Itami.
"Co se mi sakra stalo? Nemohu si vůbec vzpomenout, na co jsem to v posledních pár letech myslel?", odpověděl mu Sasuke.
"To není nějak neobvyklé. Jednou ze schopností, které získal Madara společně s mangekyou sharinganem bylo i to, že druhým podsouval své myšlenky, a to aniž by si to uvědomovali. Teď když máš konečně mysl čistou, mohu vám všem položit jednu otázku. Teď když je Uchiha Madara po smrti a já zaujmu jeho místo, budete stále bojovat za Akatsuki? Rozhodnutí nechávám na každém z vás, nebudu jako můj předchůdce, který si zde některé držel jen pomocí svého ninjutsu. Zetsu?"
"V Akatsuki jsem od jeho založení, a budu v něm až do své smrti. Zůstávám."
"Výborně, teď ty Kabuto."
"Já jsem v této organizaci nikdy nebyl. Nikdy nikoho poslouchat nebudu, moje výzkumy jsou mnohem důležitější než nějaká Akatsuki. Odcházím."
"Tvoje rozhodnutí, jen abys ho později nelitoval. Sasuke, ty jako vůdce týmu Taka, jak se rozhodneš, když je tvá mysl konečně volná?"
"Nikdy jsem netoužil spolupracovat s Akatsuki. Chtěl jsem jen vykonat svou pomstu, a pak se vrátit zpět do své rodné vesnice ke svým přátelům. Vracím se do Konohy, a tak jde se mnou."
"Budiž, takže zůstal jen Zetsu. Jen vás varuji, ve chvíli kdy opustíte tuto jeskyni, se z nás stávají protivníci a nečekejte ode mne žádné slitování. Teď zmizte! A ty Sasuke, vyřiď Uzumaki Narutovi, že si pro něho dojdu, ať mě očekává."

Kabuto se vypařil a Taka se vydala směrem ke Konoze. Asi po deseti minutách se Sasuke zastavil a otočil se na své společníky.
"Tímto rozpouštím Taku, ať si každý z vás dělá, co uzná za vhodné. Já jdu do Listové."
"No co, Samehadu jsem získal a s tebou byla vždycky zábava, takže nevidím, proč bych neměl jít s tebou, Sasuke. A co ty Karin, když si se k nám přidala, říkala si, že máš něco na práci, teď to můžeš konečně udělat.", začal provokovat Suigetsu.
"Nooo, shodou okolností je moje práce taky v Konoze.", začala rudnout Karin.
"Sasuke, pro mě jsi moje klec. Nemohu tě tudíž opustit, protože ty jseš ten, kdo mě drží, abych se z toho nezbláznil.", řekl k Sasukemu Juugo.
"Pak je tedy rozhodnuto. Vydáme se spolu do Listové, naštěstí je to odsud kousek.", rozhodl Sasuke a vyrazil zpět ke svým přátelům.