Akatsuki a den volna

Byl krásný slunečný den. Pein prohlásil, že dnes budou mít všichni z Akatsuki volno, aby si odpočinuli po náročných pokusech o chycení Bijuu. Když to všem ohlásil, tak spolu s Konan odešel domů a všichni ostatní se rozutekli užívat si den volna.

,,Umění je výbuch! ... KATSU!" zakřičel Deidara a vyhodil do povětří stádo pasoucích se oveček.
,,Ááááá!" ozvalo se náhle za Deidarou.
,,Tobi, co to zas, sakra, děláš?!" zeptal se naštvaně Deidara a podíval se na plačícího Tobiho.
,,Ovčí babička! Deidara-senpai, vy jste zabil ovčí babičku!" křičel napůl zoufalý a napůl vyděšený Tobi.
,,Bože, Tobi, vzpamatuj se! Přece tady nebudeš brečet kvůli nějaké staré zavšivené ovci!" řekl už klidným hlasem Deidara a začal popíjet limonádu.
,,Na!" dodal ještě a hodil Tobimu pytlík gumových medvídků.
,,Jůůů, Deidara-senpai! Arigatou!" poděkoval Tobi a utřel si slzy. Hned poté si vytáhl z pytlíku červeného medvídka a s chutí mu ukousl hlavičku. Pak si vytáhl zeleného medvídka a začal si zpívat: ,,Jsem pouze z gumy méďa, co ochočit se nedá! Já jsem ten malej sladkej na spolknutí z gumy méďa..."
,,Jak je možný, že ten pošuk si hraje i s gumovýma medvídkama?" přemýšlel Deidara. Jakmile ale uviděl Tobiho, jak pro změnu dává umělé dýchání dalšímu z medvídků, přestal nad tím přemýšlet a raději se nenapádně vypařil.

,,Hej, Hidane, pohni si! Chci si jít vybrat peníze z banky!" křičel Kakuzu na svého parťáka.
,,Ku*va, Kakuzu, nevyrušuj pořád! Už to skoro je!" opáčil naštvaně Hidan.
,,Ten tvůj obřad mě pěkně se*e..." řekl Kakuzu a sedl si na bobek.
Po chvíli čeknání Hidan konečně obřad dokončil, a tak byli připraveni vyrazit. Asi po deseti krocích se před nimi objevil Zetsu.
,,Nemám co dělat, můžu jít s vámi?" zeptal se jich.
,,Ne," odvětil Kakuzu.
,,Prosím! Slibuji, že budu užitečný!" zaprosil Zetsu a nasadil psí očka.
,,Hmm... Tak jo, no," řekl Kakuzu a hodil Zetsovi plechovku.
,,Co to je?" zeptal se nechápavě Zetsu.
,,Fialová barva. Řekls, že budeš užitečný, tak se cestou zastavíme na trhu a já tě prodám za fialku," odpověděl Kakuzu a vykročil vpřed.
Zetsu se nikdy necítil tak ponížen, ale protože chtěl jít s nimi, celou plechovku na sebe vylil.
,,Cháááá, hahaha, háá! Jashine-sama! Tohle je moc!" začal se smát Hidan na celé kolo.
,,Jestli nezavřeš hubu, tak tě sežeru," podíval se vražedně Zetsu směrem k Hidanovi.
,,Ty mi nebudeš vyhrožovat, ty fialovej šme*de! Dávej si pozor, ať tě nerozsekám, ty zas**nej zme*ku!!" pištěl Hidan a v očích se mu začaly dělat plamínky.
,,Sklapněte oba dva! Jdeme," rozkázal Kakuzu a všichni tři se vydali na cestu.

Itachi a Kisame se rozhodli, že den volna stráví u moře. Jakmile si Itachi oblékl plavky, zavolal na Kisameho: ,,Hej Kisame, pojď mě namazat krémem na opalování! Nepřežil bych, kdyby moje hebká pokožka byla spálená..."
,,No jo, už jdu!" křikl na Itachiho Kisame a rozběhl se k němu s jahodovou zmrzlinou v ruce.
,,Podrž mi ji, než tě namažu," řekl Kisame a podal Itachimu svou zmrzlinu.
,, Hmm..." odvětil Itachi a vzal si ji do ruky.
...
,,Ták Itachi, už je to hotovo." usmál se Kisame a napřáhl ruku směrem k Itachimu čekajíc, že mu vrátí jeho zmrzlinu.
Itachi dělal jakoby nic a začal si pobrukovat písničku.
,,I-Itachi? K-Kde je moje zmrzlina?!" zakoktal Kisame.
,,Hmm... Asi se vypařila... To víš, kouzlo..." zašklebil se Itachi a důkladně si utřel pusu kapesníkem.
Kisame neměl náladu se hádat. a tak si radši zašel pro novou zmrzlinu - tentokrát ale čokoládovou. Když se vracel zpátky, uviděl Itachiho jak klečí a volá na malého raka nedaleko něj.
,,Čičí, čičí, pojď ke mě, ráčku!" volal Itachi s neodolatelným úsměvem.
,,No ták, ná pi pi, puťa puťa!" nevzdával se Itachi.
,,Ti blbešku malej, poď šem něbo ti ňakopu!" zkoušel Itachi pro změnu šišlat, ale rak si ho stejně nevšímal.
,,Hmm, tak si nas*r! Mangekyou Sharingan!" zakřičel rozzuřeně Itachi.
,,Ehh... Héj, Itachi! Vidím, že se tu skvěle bavíš, takže já půjdu na chvíli za mojí rodinou! Zatím!" zvolal Kisame a skočil do moře za skupinkou žraloků.
Itachi jen pokrčil rameny a hledal další raky, se kterými by se mohl skamarádit...