Tmavě fialová... 01

Kamínek ťukl na okenní tabuli, čímž ji probral z neklidného spánku. Byla příšerně přeleželá, a tak jak včera usnula nad učením v křesle, tedy kompletně oblečená včetně ANBU masky.
Vstala, protáhla se a potom vykoukla z malého střešního okna, na které mezitím dopadl další kámen, tentokrát větší. Znovu se protáhla a zívla. Měla by chodit dříve spát. A pokud možno do postele.
Někdo na okno zaťukal. Prudce zvedla hlavu, vyplašeně a přistiženě, její zrak prolustroval okno. Byla v něm vidět maska jejího týmového parťáka. Trochu se pousmála, byl vždycky tak netrpělivý, a otevřela okno. Šlo to ztuha.
„Máme se hned dostavit k Hokage-sama.“
Vychrlil a pak si teprve všiml válejících se papírů na zemi, které se jí rozsypaly z klína, když vstala a dosud si jich ani nevšimla, a taky toho, jak je pomačkaná a rozcuchaná.
Bylo mu jasné, že kdyby se včera v noci ještě stihla svléct do noční košile a sundala by si masku, teď by její obličej vypadal pěkně ztrhaně.
„Počkám tu, než se připravíš.“
Věnovala mu jednu ze svých speciálních pohledů typu –ty –baka, tady-nemáš-co-očumovat, ale pak si uvědomila, že má masku a nevidí jí do obličeje. Proto musela svou myšlenku vyjádřit nahlas, naštěstí jen v cenzurované formě.
„Hishi, budu se převlékat!!!“
Trochu trhl hlavou, až ji mrzelo, že nevidí jeho rozpaky, a pak se rychle otočil.

Přelékla a umyla se superrychle. Hodila na sebe tmavě rudé tričko s límečkem, černé tříčtvrťáky, ANBU vestu, čelenku, zbraně i s katanou, znovu nasadila masku, a pak se vyhoupla do okna za svým kamarádem.
V levém rameni jí ošklivě luplo a na malou chvilku levou rukou polevila, což mohlo asi dost ovlivnit směr jejího skoku, ale Hishi ji duchapřítomně čapl a vytáhl vedle sebe.
„Tak jdem.“
Zasmál se a oba vyrazili směr kancl Hokage.

„Dobrý den, Hokage-sama. Chtěla jste nás vidět?“
„Ano. Mám pro vás úkol. Jak jistě víte, za čtyři dny budou zahájeny chuninské zkoušky. Během nich je vesnice v oslabení, protože k nám dorazí i ninjové z nepřátelských vesnic a mohou být nebezpeční, nebo zvědové, jak se to ostatně stalo už před šesti lety a loni znovu. Proto vám chci svěřit soukromou stráž Kazekageho. Budete mu k ruce a hlavně ho budete případně ochraňovat.“

Na dveře někdo zaťukal a do místnosti vstoupil další muž v masce. Ihned věděla, kdo to je. Její sensei. Sensei a ten největší haj*l v jedné osobě.
„Hikaku-sens...san se také bude účastnit mise?“
Optala se ledovým tónem, ale Hokage jen zavrtěla hlavou.
„Ne, ten je tu z jiného účelu. K vám ještě bude patřit Atoi-kun, ale ten bude jen hlídat okolí domu, kde budete i s Kazekagem ubytováni.“
Muž, doteď se dívající z okna, se k nám otočil.
„Jsem Sabaku no Gaara, Kazekage Písečné vesnice.“
„Já jsem Hitori Hishi.“
Hishi mírně naklonil hlavu.
„Mé jméno pro tuto i všechny ostatní mise je Mayieto.“
Mluvila studeným, nezaujatým hlasem. Už dávno se distancovala od všech lidí. Jsou jen na obtíž. Její jediný kamarád, a byla si jistá, že být po jeho, byl by i něčím víc, byl Hishi. A dokonce má i osobu, kterou z celého srdce nenávidí. Svého bývalého senseie.
Gaarův pohled přejel po obou ANBU bojovnících.
„Je vůbec ta holka ANBU? Vždyť má sotva metr a půl a vypadá tak na dvanáct let!“ Pomyslel si Gaara, ale jeho výraz zůstal stále nicneříkající.

"Jak je na tom tvoje rameno?" Hokage se dívala trochu mimo ni, ale potom na ni upřela oči.
"Je skoro doléčené. Ještě trochu bolí, ale doléčím si ho dnes, nejpozději zítra, až se mi plně obnoví chakra."
Vzpomněla jsem si na lupnutí a bezděčně jsem s ním trochu zakroutila.
„Dobře. Můžete jít.“
Hokage zvedla ruku a všichni tři zmizeli v obláčku kouře...