Mrazivý záchvěv

Před kostelem bylo plno lidí. A proč by taky ne. Veliký hrdina, přemožitel samotného Madary Uchiha Sasuke měl dneska svatbu. A koho si bral byste asi neuhodli. Mojí nejlepší kamarádku, která mi pomáhala a byla se mnou když můj nejlepší kamarád chyběl. A on mi ji teď vzal. Jen tak si přišel a ona mu po dvou týdnech skočila do náruče. Takové myšlenky se mi honily hlavou, když jsem se opíral o zeď kostela a kouřil svojí poslední povolenou cigaretu. Svědek. Mám být svědek svazku, který se mi ani trochu nelíbí. No nevadí. Měl bych jim to přát. Oběma. Zahodil jsem cigaretu na zem a zašlápl ji botou. Pak jsem se šel podívat, jak jsou na tom s přípravami.
Sasuke stál před zrcadlem a upravoval si kravatu. Usmíval se. Opřel jsem se o dveře a díval se na něj.
,,Jsem rád, že jsem se vrátil.“ řekl nakonec. I když jsem měl tak podivné myšlenky ještě před pár minutami, věděl jsem, že jsem taky rád. Nemusel jsem to říct – věděl to. Šel jsem se podívat i na Sakuru. Přímo zářila štěstím. V dlouhých sněhově bílých šatech jí to slušelo, právě se snažila je dopnout. Přešel jsem k ní a šaty jí zapnul. Otočila se ke mně čelem. Vlasy měla spletené v složitý účes se spoustou kudrlinek a její oči se zdály být ještě zelenější než obvykle. Podal jsem jí ze stolečku i závoj.
,,Za chvíli to začne, měla by ses připravit.“ Řekl jsem jí a sledoval, jak si ho ve vlasech upravuje.
,,Děkuji ti, že nám se vším tolik pomáháš…“ řekla tiše a hlas se jí zlomil.
,,Vím jak je to pro vás důležité.“ Kývl jsem. Usmála se na mě a položila mi dlaň na tvář. V jejích očích se třpytily slzy. Objal jsem ji.
,,Musím jít. Mám být u oltáře dřív než ty.“ Šeptl jsem a pustil ji. Jen kývla. Odešel jsem mlčky, nějak už mě nenapadlo co říct. Šel jsem za Sasukem říct, že Sakura je připravena. Šli jsem spolu k oltáři. Když za znění tiché, melodické hudby přicházela Sakura, vypadalo to, že se samým štěstím vznáší nad zemí. Došla až k nám a kněz mohl začít se svou obvyklou řečí.
,,Sešli jsme se zde, abychom….“ Během jeho řeči jsem se opět ponořil do vlastních myšlenek. Byli vlastně dokonalý pár. Všichni jim přáli mnoho štěstí. I když někteří ne příliš upřímně. Při pohledu na zamračenou Ino jsem se málem rozesmál. Jen jedna osoba věděla, jak se cítím. Zachytil jsem Hinatin pohled a pousmál se.
,,A nyní, berete si zde přítomného…“ pokračoval kněz ve svém proslovu. Nechal jsem své myšlenky proplouvat a čím více si uvědomoval, že bych měl asi Hinatu pozvat na rande.
,,A nyní vás z moci mě svěřené prohlašuji za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“ Políbili se za všeobecného jásotu. Teď přišla část na kterou jsem se nejvíce těšil. Oslava.

Konečně sami. Nejlepší okamžik z celého dne. Když došli do svého domu, nepřišli si ani tolik unaveni. Sasuke chytil Sakuru do náruče a nesl ji dovnitř do domu. Odnesl ji až do ložnice, kde ji postavil na zem. Až pozdě si všiml, že v místnosti nejsou jen sami. V matném měsíčním světle se v pokoji zaleskl kunai. Nebyla šance, že by mohl ránu mířenou na jeho nyní už ženu odrazit. Mohl udělat jen jednu věc. Rychle před ni skočil a cítil, jak mu ostří proniká do těla. Chtěl ji bránit, ale bolest byla velká a nepřátel mnoho. Slyšel jak vykřikla. A najednou byli zase sami. Na jejích šatech ozářených bílým měsíčním světlem vykvétaly krvavé květy. Její oči byly jako hvězdy, co pomalu zhasínají. Díval se na ni a snažil se, aby veškerou jeho lásku pocítila z toho pohledu. Natáhla ruku a chytla tu jeho, jen chabě. Stiskl její prsty.
,,Miluji tě…“ uslyšel její zašeptání. Její oči zhasly a z jejích rtů se vydral poslední vzdech, jako mrazivý záchvěv smrti.
,,I já tebe…“ šeptl naléhavě, jako by se bál, jestli stihne říci něco tak důležitého a přesto zbytečného najednou. Pak zavřel oči a nechával krev tekoucí z jeho ran odnášet zbytek života, co v něm zbýval.

Stáli oba mlčky nad hrobkou a dívali se na ni. Byla krásná, zároveň připomínala něco tak smutného, že se ani krásná zdát nemohla. Muž si klekl na zem a opatrně položil věnec květin na mramorovou desku, níž se na něj usmívali dva lidé.
,,Je to už deset let a neuběhne ani den, aniž bych si na vás nevzpomněl.“ Zašeptal a sklonil hlavu. Slza, kterou se tolik snažil zadržet skápla na desku. Hinata mu položila ruku na rameno. Vítr zašustil trávou a šeptal o smutku. Na mramorovém náhrobku bylo nad stejným datem umrtí zlatě vytesáno: Sasuke a Sakura Uchihovi.