Nebylo nám přáno 11

Rudovlásku ráno vzbudil nepříjemný zvuk budíku, oznamující jí, že je už pět ráno. Dívka se trochu otráveně a hlavně ospale zvedla z postele a s myšlenkou na nelidské zacházení přišla do kuchyně.
Na pozdrav jí nikdo neodpověděl a tak se trochu zmateně rozhlédla. Místnost byla prázdná.
Kushina chvíli zmateně a už ne tak ospale koukala před sebe, než se z koupelny vynořil Hikari.
„Kde je teta?“ Zeptala se po chvíli.
„Včera jsme se shodli, že na trénink s námi chodit nebude, nebo jen na odpolední.“ Odpověděl nevzrušeně.
„Nechce se jí vstávat?“ Zeptala se otráveně a napodobila Shikakův výraz.
„Asi ano.“ Odpověděl a ještě chvíli nad tím přemýšlel.
„A proč já s*kr* musím?“ Zeptala se podrážděně.
„Protože ty jsi na rozdíl od ní kunoichi!“ Odpověděl jí naštvaně.
Kushina jen otráveně našpulila pusu a šla si udělat něco k jídlu.

Asi po půl hodině vyrazili na sraz a celou cestu mlčeli.
Když asi deset minut před šestou byli na místě, trochu se uvolnili a Hikari se znovu zeptal: „Tak kde si včera byla?“
„Přesně to nevím, potkala jsem nějaké kluky a ti mi pomáhali najít hotel.“ Odpověděla zamyšleně a raději vynechala tu část o ramenu i pozvání na večer, nechtěla totiž odpovídat na další otázky.
„Dobré ráno.“ Pozdravil je sensei a zabránil tak Hikarimu dál se ptát.
„Dobré ráno.“ Opověděla Kushina vesele a Hikari ji otráveně napodobil.
„Tak tedy začneme s tréninkem.“ Řekl Jiraiya a nadechl se pro další vysvětlování.
Kushina ho ale přerušila, podobně jako on předtím Hikariho, a zeptala se: „Kde je Minato, sensei?“
„Cože?“ Zeptal se zmateně a rozhlédl se.
„Kde je Minato?“ Zopakovala dívka.
„Nevím, ale jsem si jistý, že brzy dorazí.“ Odpověděl sensei a znovu se pustil do výkladu.

Asi po půl hodině Minato skutečně dorazil a musel na senseie zavolat dvakrát, aby si ho vůbec všiml.
„Ááá si tady, říkal jsem to.“ Dodal směrem k dívce.
Potom se znovu otočil k Hikarimu s Kushinou a nevěnoval Minatovi pozornost.
Mladík si dvakrát odkašlal, a když se nic nedělo, zamířil pryč.

Asi za dvě minuty už klepal na dveře Hokageho.
„Dále.“ Ozvalo se.
Minato vstoupil a bez jediného slova se posadil, teprve potom, když Hokage vyčkával, spustil: „Můj sensei mě ignoruje, Hokage-sama.“
Starý muž za stolem párkrát překvapeně zamrkal a potom se trochu váhavě zeptal: „A má k tomu pádný důvod?“
„Ne, nic jsem neprovedl a splnil jsem jeho rozkazy do puntíku.“ Odpověděl trochu nabručeně.
„Aha, tak mi ho sem zavolej ano?“
„Nejsem si úplně jistý jestli si mě vůbec všimne, až mu to budu říkat.“ Odpověděl Minata skepticky.
„Dobře, dobře, už se zvedám a jdu za ním.“ Řekl Hokage a s malinko provinilým úsměvem se vydal z kanceláře.
Minato ještě chvíli přemýšlel, proč se Hokage tváří provinile, ale během chvilky už mu byl v patách.

„Jiraiyo, můžeš na chvíli?“ Zeptal se Hokage, když dorazil na cvičiště.
„Ano?“
„Přestaň Minata ignorovat.“ Řekl a zamířil pryč.
Sannin ho překvapeně pozoroval a až když byl vzdálený několik metrů, oslovil své studenty: „Počkejte tady ano?“
„Dobře.“ Odpověděl Hikari.
Jakmile doběhl svého senseie spustil: „Ale vy jste říkal…“
Hokage ho naštvaně přerušil: „Chtěl jsem, abys Minatovi nechal trochu víc volnosti a naučil ho samostatnosti, protože je na tobě příliš závislý, ale rozhodně jsem ti neřekl, abys ho ignoroval!“
Jiraiya se nenápadně ohlédl, ale zdálo se, že jeho studenti rozhovor neposlouchají.
„Tak jak to mám udělat?“ Zeptal se nakonec odevzdaně.
„Přesvědč ho, aby začal chodit na mise s normální jednotkou, protože on to kategoricky odmítá.“ Odpověděl Hokage a šel dál.
„Když to kategoricky odmítá, tak jak ho k tomu mám přimět?“ Zeptal se otráveně sannin.
„Minato je na tobě závislý, obdivuje tě a dělá všechno co mu řekneš, tak to pro tebe určitě nebude problém.“
„Ale když Minato není zvyklí spolupracovat s nikým jiným než jsem já.“ Řekl Jiraiya s napučeným výrazem.
„A to je právě ten problém, já sice chápu, že je s tebou většinu svého zatím krátkého života, ale nemůže být s tebou navždycky.“ Řekl klidným trochu konejšivým hlasem Hokage.
„Já si s ním promluvím.“ Řekl Jiraiya odevzdaně a pomalým krokem se vrátil.

Zatímco Hikari s Kushinou pokračovali ve svém tréninku, Jiraiya si vzal Minata stranou.
„O co jde, sensei?“ Zeptal se ho, jakmile se zastavili.
„Myslel jsem, že by pro tebe bylo dobré, kdyby ses na nějaký čas přidal k normálním jednotkám.“ Odpověděl mu trochu váhavě.
„Nejdřív mě ignorujete a teď se mě snažíte zbavit?“ Zeptal se Minato popuzeným hlasem.
„Ne jde jen o pár misí a nějaké zkušenosti.“ Odpověděl Jiraiya rozpačitě.
„Já mám zkušenosti z misí.“ Odporoval Minato trochu ukřivděně.
„Jistě, ale i když jsi jounin, nemáš téměř žádné zkušenosti jako velitel a ty budeš potřebovat, zvlášť v tomhle chmurném období.“ Řekl Jiraiya přesvědčivě a Minato se zamyslel.
„A proč jste mě vlastně ignoroval?“
„Chtěl jsem, abys převzal iniciativu a trochu se mi vzepřel, i když přiznávám, že třetího jsem do toho zatahovat nechtěl.“ Zalhal pohotově a přesvědčivě sannin.
„Kolik těch misí?“ Zeptal se podezíravě.
„To nevím, podle toho jak ti to půjde.“ Odpověděl Jiraiya a už věděl, že vítězství má v kapse.