Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 20 - Rozhodnutí

O čtyři dny později se blížili k písečné.
Hiro seděl na střeše vozu v tureckém sedě a s opřenou rukou o koleno.
Občas se podíval po Nano a občas po jejich cestě.
Dívka po něm taktéž pokukovala. Když se díval na cestu, zrovna ho sledovala.
/Hiro … beru tě opravdu jen jako kamaráda? Co ty? Ono by to pár věcí vysvětlovala kdyby … ten tvůj utrápený smutný pohled, když si zjistil to o mě a Rogenovi …/ Nano zavrtěla hlavou.
/Určitě si jen naivně představuji něco, co není …/
Za chvíli dorazili k branám Písečné.
„Tak se zase vidíme, co?“ přivítala je Temari.
„Jo, ale naštěstí za příznivějších okolností.“ Pousmála se Sakura.
Temari se pozdravila ještě se zbytkem a poté spolu se Sakurou odvezli náklad. Nano se vytratila a zamířila ke Gaarovi do pracovny.
Zaťukala na dveře, ze kterých se ozvalo : „Dále!“
Vkročila a spatřila červenovlasého chlapce stát zamyšleně u okna.
„Ahoj…Gaaro,“ usmála se. Osoba se překvapeně otočila na dívku.
Gaara se zatvářil trochu překvapeně, ale na konec se pousmál.
„Vida. Kde se tady bereš??“
„Poslali pro nás vaši medici. Spíš pro nějaké bylinky a tak jsem tu spolu s ještě Hirem a Sakurou. Jak to zvládáš…?“ opřela se o nějakou knihovnu a založila si ruce na prsou.
Gaara sklopil hlavu a pousmál se.
„Nádherný pocit…“ řekl a podíval se na ní.
Jeho kruhy pod očima začínaly mizet.
„Vypadáš už líp … jsem ráda, že si tu mezi námi …“usmála se dívka.
„Kromě toho … vše v Písečné v pohodě? A jak ti jde povolání Kazekageho?“
„Všechno vypadá dobře…“ řekl Gaara a sedl si opět za stůl.
„Tak to je fajn …ale říká se klid před bouří …“ pohlédla z okna někam do dáli.
„Nestraš!“ pousmál se Gaara.
„Neboj!“ zasmála se Nano.
„Tak jo určitě toho máš ještě spoustu na práci. Ráda jsem tě viděla,“ chytila za kliku u dveří.
„Já tebe taky, Nano. Měj se.“ Mrkl na ní Gaara když zmizela za dveřmi.
Nano vešla do nemocnice … na vrátnici se zeptala na růžovlásku a milá sestřička jí poslala do velkého skleníku za nemocnicí.
Když se tam ocitla, nakoukla dovnitř.
„Sakuro? Jak to vypadá?“ ozvala se Nano, když spatřila Sakuru si oprašovat ruce.
„Můžeme jít!“ usmála se na ní Sakura.
„Fajn! Ještě musíme najít Hira,“ řekla pohotově Nano.
„Nemusíte …“ ozvalo se za nimi a stál tam mladík, o kterém hovořili.

„Ahoj zase někdy!“ mávala Nano na Temari,Kankura a na Gaaru stojící před branami Písečné.
Poté se všichni otočili a sledovali cestu před sebou.
„Tak a jedeme domů …“ prohodila s úsměvem Sakura.
Tentokrát se všichni tři vezli na střeše vozu a sledovali les kolem nich.
„Tak ještě tři dny …“ založila si Nano ruce za hlavu a hleděla na oblohu …
Ovšem do výhledu se jí připletl kouř.
Prudce se posadila a zadívala se za zdrojem, který se nacházel asi kilometr od nich v lese napravo.
„Co to sakra je?!“ ukázala na stoupající dým.
„Ale…tam je vesnice!“ řekl Hiro a zamračil se. V mžiku seskočil z vozu a rozběhl se do lesa.
Za zdrojem kouře.
„Hiro počkej!“ Vyřítila se za ním Nano. Snažila se ho dohnat, ale byl dost rychlý, takže zůstávala pozadu.
Hiro se vyřítil z lesa a s hrůzou se rozhlédl po okolí.
Vesnice byla v troskách a před tím vším mířil k cestě pryč jeden kluk v plášti Akatsuki s katanou na rameni.
Hiro rozčíleně zatnul zuby a rozeběhl se k němu.

„Hiroooo!“ křičela zoufale Nano v lese a hnala se dál směrem k vesnici.
/Proboha … ten sen!/ vzpomněla si až zakopla o kořen stromu. Dopadla tvrdě na zem.
„Sakra!“

Rogen se otočil a rychle uhnul doprava, jelikož mu pramínek vlasů usekla jedna čepel Hirova meče.
„I když sem jí řekl, že je mi jedno, do koho se zamiluje… nemůžu se dívat jak ten někdo jen tak vraždí!“ rozkřikl se Hiro na Rogena a roztočil katanu nad hlavou.
„Raiton: Jutsu Studeného ohně!“ zvolal a mávl katanou před sebe.
Z ní vyletěly husté blesky a vrhli se na Rogena.
„Sakra!“ zaklel Rogen a rychle uskočil do vzduchu.
„Raiton: Jutsu Hromosvodu!“ zvolal Hiro a vrazil katanu do země. Z ní vyletělo asi pět blesků a zasáhlo Rogena, který se proměnil na vodu.
Hiro vytřeštil oči a rychle vrazil katanu za sebe.
Od jejich čepelí odskočili jiskřičky, když po něm Rogen vrazil svůj meč.
„Ty seš ten její přítel, co?“ řekl Rogen.
„Jo!“ sykl Hiro a přeskočil ho.
Už se znovu namáchl mečem, ale Rogen mu vrazil rukojeť svého do břicha, čímž ho odhodil dozadu.
Hiro dopadl tvrdě na zem a rychle se překulil na bok, jelikož vedle jeho tváře se zapíchl Rogenův meč.
Hiro se odrazil a vyskočil na nohy.
Vrhl se proti Rogenovi a jejich čepele zase cinkly.

„Proboha musím to stihnout!“ srdce jí tlouklo strachem … / ach bože!/ běžela co jí síly stačili. Pomalu se blížila k vesnici.

„Co jí tam u vás tak drží?“ řekl během boje Rogen.
„Její rodina! Což jsme!“ odsekl Hiro a Rogen se rychle sehnul před seknutí po jeho hlavě.
„Jenom?“ povytáhl obočí Rogen.
„Jak jenom?! Co myslíš, že je víc?!“ zamračil se zlostně Hiro.
„Láska je víc! A já jí miluju! A ona mě! Jestli jsi důvod, proč nechce jít se mnou…!“ řekl zlověstně Rogen a při jejich dalším střetu kopl Hira do břicha.
Hiro vyprskl krev a skácel se do hlíny.
„Suiton: Jutsu Vodního dračího šlehu!“ zvolal Rogen po několika pečetích.
Než se stihl Hiro narovnat, smetla ho drtivá vlna vody, ve tvaru draka.
To vypadá špatně… Blesklo mu hlavou.
Voda odtekla a on zůstal ležet na zemi, katanu zaseklou do stromu opodál.
Natočil hlavu a všiml si jí.
Chtěl se zvednout, ale někdo mu tvrdě šlápl na krk.
„…tak jí ten důvod seberu!“ řekl chladnokrevně Rogen a zvedl špičku svého meče do vzduchu.

Doběhla na místo a viděla ty dva … přesně jako v tom snu.
„Ne…“ zašeptala a najednou zmizela.

Jenže než stihl katanou mávnout … zasekl se. Projel jím meč. Nano se udýchaně naklonila k němu.
,,Odpusť lásko…“ zašeptala mu do ucha. Rogenova tvář se změnila v úsměv. Ne ten krvelačný, ale upřímný. Jeho mrtvé tělo se poté svezlo na zem. Nano hleděla někam do prázdna před sebe a oddechovala.
/Ne … já to udělala … dodržela jsem přísahu …/ pustila meč a svezla se na kolena. Pozorovala zemi pod sebou.
/Je mrtvý …/

Hiro se chvíli ztuhnutím nemohl hýbat.
Už čekal, že je po všem.
Ale když Rogenem najednou projela čepel a jemu na tvář skáplo pár kapek jeho krve…
Rogen se pousmál a svezl se k zemi.
Hiro spatřil za ním klečet Nano… s utrápeným a nepřítomným pohledem v očích.
Klečela jen tak na zemi.
Otřel si tvář a sedl si.
Ona… ho zabila! Aby mě zachránila! Díval se na ní s otevřenými ústy a vytřeštěnýma očima.

Naklonila se k Rogenovi. Z prstu mu sundala prsten Akatsuki a vzala ho do roztřesených rukou jeho katanu.
Vstala, rozběhla se pryč a opět na okraji lesa jen tak zmizela neznámo kam.
Hiro se za ní ztuhle díval, až mu došlo, co se může stát.
„Nano počkej!“ zakřičel za ní z plných plic.

Nepomohlo to … prostě zmizela. Objevila se úplně někde jinde. Stála na okraji srázu a dívala se pod sebe. Z očícse jí začali linout slzy.
/Když skočím, budu s tebou … jenže opravdu to chci?/ ptala se sama sebe hledící dolů.
Ustoupila o krok zpátky a sedla si na zem. Skrčila nohy a zabořila do nich hlavu. Objala je a tiše plakala.
/Je pryč…zabila jsem ho…už se nevrátí…/
„Chtěl si to tak co? Jsi šťastný?!“ zakřičela uplakaně s plných plic. Cítila v sobě strašnou bolest…jakoby se jí srdce rozletělo na milion kousíčků … Celá se klepala. Pomalu jí prostupovala chakra. Vzplála celá. Když se nahustila, ozvala se exploze a spolu s ohromným tlakem a větrem co se rozlehl okolo, přepůlila stromy. Seděla na malém ostrůvku země a kolem ní byl obrovský kráter.
/NE!/ zatlačila chakru zpátky.
„Rogene …“ zavzlykala.

Uběhli už tři dny od té události…
A Nano nebyla stále nikde.
Hiro seděl na vrchu brány do Konohy a díval se na cestu.
Takhle tam sedí skoro druhej den… posmutněl Jaden, když se podíval na Hira.
„Neboj… Vrátí se!!“ ozvalo se vedle něj.
Hiro sebou trhl a podíval se po hlase.
„Co když ne… Co když udělala nějakou hloupost…!“ zatnul Hiro hořce zuby a sklopil pohled do země.
„Není blbá! Neboj se!“ položil mu Jaden ruku na rameno.
Hiro mlčel, až na jednou odhodlaně vzhlédl.
„Jdu jí hledat!“ řekl a narovnal se.
„Co blbneš? Ani nevíš kde začít!“ postavil se taktéž Jaden.
„To je mi jedno! Já jí najdu!“ neustoupil Hiro.
„Řekni to ostatním…Děkuju.“ Pousmál se na něj a zmizel.
To je blbec…! Ale chápu ho… Asi bych udělal to samý… podíval se Jaden na mizící postavu v dálce.
Snad z toho nebude průser u Páté…. Zatvářil se Jaden trochu zjihle.