Naruto, všechno nejlepší...

„NARUTÓ !!“
„Co?! Co se děje? Útočej na Konohu?!“
„Ne ty idiote! Máš narozeniny.“ zasmála se Sakura a vytáhla Naruta z postele. „Je desátého! Tak se prober a ať si za chvíli na akademii. Mám pro tebe dárek.“
Naruto se teprve probíral z mrákot. Kouknul se na hodiny a tam bylo teprve půl páté ráno.
„Sakura-chan! Jak můžeš být tak krutá a budit mě takhle brzo?“ Kouknul se do okna, kterým Sakura přišla, ale ta už byla pryč. „To zase bude den.“ Jenom zasmutněl a šel se obléknout. Než se dobelhal na akademii, bylo už půl šesté.
Otevřel dveře a jenom se ozvalo: „Kde se tak couráš?!“ A v té samé chvíli přilétla pěst, která mu skončila na tváři.
„Sakura-chan!“
„Nechtěj mě naštvat, když máš narozeniny! To ti trvalo hodinu se oblíknout nebo co?!“
“Nechte toho vy dva.“ Ozval se znuděný hlas od tělocvičny.
„Sasuke. Tebe jsem chtěl vidět! Už týden jsem s tebou nemluvil. Stalo se něco?“
„Ne. Nestalo. Mělo by?“
„Nene!“ nasadil Naruto klidnější výraz. „Jenom … od té doby, co si se vrátil… no, je s tebou taková sranda, každou chvíli jsme venku (teda pokud nejsi se svojí drahou polovičkou) a najednou … týden tě nevidím.“
„Teď to neřeš.“
Sasuke se usmál! Jen co to udělal, Hinata, která stála schovaná za Sakurou, se vyděsila, až z toho omdlela. Sasuke jenom obrátil oči v sloup. Popad Sakuru za ruku a odešli směrem k tělocvičně. Sakura jenom houkla na Naruta: „Vem s sebou Hinatu! Ať nenastydne!“ V tu chvíli zmizeli v tělocvičně.
Naruto se podíval okolo sebe, protože Hinatu neviděl. Když si jí všimnul, jak leží na zemi, pokoušel se jí probrat.
„Hinato. Hinato!“
Hinata pootevřela oči.
„Naruto-kun?“ a jelikož Naruto u ní klečel a skláněl se jí k obličeji, stačila Hinata jenom zopakovat své Naruto-kun a opět omdlela. Naruto jí vzal do náruče a odnesl ji k tělocvičně. Opatrně otevřel dveře s Hinatou v náručí. Nehtěl ji budit, ale když se ozvalo hlasité „Všechno nejlepší!“ lekl se a propad lítacími dveřmi opět ven z tělocvičny. I s Hinatou. Ozval se bouřlivý smích. V tu chvíli Yamato s Kakashim otevřeli dveře.
„No jen pojď, všichni už čekají,“ prohlásil Yamato a pomohl Narutovi se zvednout. Hinata pořád ležela na zemi. Sakura za ní přiběhla a prohlédla jí, ale opravdu jenom omdlela.
„Asi je unavená. Tak k večeru se probere.“ A odešla zpět k ostatním do tělocvičny.
Naruto jenom Hinatu zvedl a odnesl ji do kouta v tělocvičně. Položil ji na žíněnku v koutě a přikryl jí svojí bundou. Ostatní ho už zvali k hromadě dárků, které leželi na stole. Neuběhlo ani deset minut a všechny rozbalil. Začala hrát muzika a tělocvična akademie se najednou proměnila v taneční parket. Všichni tančili, až na Naruta. Ten se vrátil k Hinatě. Sedl si k ní, opřel si ji o sebe, aby nebyla rozlámaná, jen co se probudí. Jelikož večer předtím se procházel lesem až do rána, šel spát ve čtyři, a proto se taky divil, že ho ráno budí Sakura tak brzo. Byl unavený, tak usnul. Nikdo si jich nevšímal.
Ten den utekl v Konoze jako každý jiný, jenom několik lidí si vzalo volno a připojilo se k Narutově oslavě. Všichni slavili a tančili, ale nikdo si neuvědomoval, že už od rána nikdo oslavence neviděl. Nikdo si nevšiml, že je pořád s Hinatou v ukrytém koutku tělocvičny.
„Naruto-kun…“ ozval se slabounký hlásek. Hinata otevřela oči. Bylo už půl desáté. Říjnová večerní obloha zářila hvězdami, které prosvěcovaly okna tělocvičny. Hinata si neuvědomovala, kde je. Ani co tam dělá. Jediné co věděla, bylo, že jí neuvěřitelně bolí hlava a že ještě nedala svému milovanému dárek k narozeninám. Vyndala si krabičku z kapsy a položila ji na zem. Chtěla se zvednout, ale neměla sílu. Jako by ji něco drželo. A ono jí opravdu něco drželo. Jak Naruto usnul, objal Hinatu a tak tam zůstali až do večera.
Znáte Hinatu, takže ani nemusím psát, že se ozvalo jedno „Naruto-kun“ a konec. Omdlela a opět zapadla do Narutova náručí.
Jen chvíli na to se probral. Když zjistil, že už je večer a uviděl, jak Hinata klidně spí, nechtěl ji budit a tak si jenom poposedl a poslouchal neustále hrající písně. Bylo mu dobře. V podstatě to byly jeho první narozeniny s kamarády a on je prospal, ale když viděl tu krásnou dívku, dřímající v jeho náručí, hřálo ho to u srdce.
Najednou uviděl na zemi ležet malou krabičku s mašlí. Zvedl ji a tam byl lísteček s nápisem: „Všechno nejlepší Naruto-kun“. Narutovi došlo, že je to dárek pro něj, a tak malou krabičku otevřel. Nemohl uvěřit, že je tam. Nevěřil, že ho znovu vidí. Ležel v té krabičce a pod ním byl dopis. Naruto ho otevřel a četl.
Naruto-kun, to kvůli mně si o něj přišel. Při tom boji s Peinem jsem ti to musela říct, ale nevím, jestli nejsem moc troufalá. Když jsi mě chránil, tak jsi ho zničil. Jen co jsem se uzdravila, chtěla jsem se ti nějak odvděčit. Už teď se stydím a to jenom píšu dopis. Našla jsem všechny kousky pomocí byakuganu a po nocích jsem se ho snažila spravit. Doufám, že řetízek od Tsunade už nikdy neztratíš. Mám tě ráda. Na oslavě mě nehledej. Mám ještě nějakou práci. Promiň Naruto-kun. A všechno nejlepší. Užij si své osmnácté narozeniny.

Naruto pořád nevěřil, že má zpátky svůj řetízek. Měl takovou radost, že Hinatu silně objal. Sice ji vzbudil, ale to mu bylo upřímně jedno. Hinata nejdřív vůbec nevěděla, která bije, ale potom se začervenala a zůstala v Narutově náručí.
„Děkuju Hinato! To je ten nejkrásnější dárek, co jsem si kdy mohl přát!“
„Všechno nejlepší Naruto-kun.“ Odvětila plaše Hinata.
Naruto objímal Hinatu dlouho a v hlavě mu jenom hrála představa, že jeho řetízek je zpátky. Oba stále seděli v koutě tělocvičny a nechtěli se připojit k ostatním. Najednou Narutovi docvaklo, co vlastně Hinata psala v tom dopise. Celou dobu se jen zajímal o přívěšek od Tsunade. Nedalo mu to a tak se zeptal.
„Hinato … to co bylo v tom dopise … myslíš to vážně?“ V tu chvíli si i Hinata uvědomila, že nechala v krabičce dopis. Zpanikařila. Nepřemýšlela o tom, co dělá. Vytrhla se Narutovi z náručí a utekla pryč z tělocvičny. Narutovi chvíli trvalo, než se rozkoukal, ale hned nato se rozeběhl za ní.
Na parketu ještě všichni tancovali.
Jenom Sasuke se Sakurou se dívali směrem z tělocvičny. Naruto chtěl běžet za ní, ale Sakura ho zastavila.
„Prosimtě, co jste tam dělali? Hinata jenom proběhla okolo, málem mě srazila, jak pospíchala. Sasuke říkal, že brečela!“
„Teď nevím, jak ti to mám vysvětlit. Musím za ní! Kam běžela?“
„Nejdřív mi řekni, co se stalo!“ snažila se ho Sakura uklidnit. Naruto jí to stačil vysvětlit během minutky.
Sakura se jenom zašklebila.
„To sis toho vážně nevšimnul? Vždyť to má napsané na čele. Má tě ráda už od akademie. Nikdy o tom nemluvila, ale to si mohl poznat. Když s tebou mluví, koktá, jak kdyby bylo třicet pod nulou. Musel sis toho všimnout!“
„To je pravda.“ Prohlásil Sasuke. „Vždycky se na tebe tak upřímně usměje. Běž za ní, ať se neztratí. Asi utíkala až k hlavní bráně. Nejspíš chce ven z Konohy.“
„Díky Sasuke!“ Stačil jen houknout za sebe Naruto a běžel směrem k hlavní bráně. Když vyběhl před bránu, našel Hinatu skrčenou na lavičce kousek za vesnicí.
„Proč jsi utekla?“
„Nech mě být Naruto-kun, prosím. Nezasloužím si pozornost od hrdiny Listové. Každý tě má rád. Když je člověk s tebou, něco ho nutí jít po tvém boku,… mít tě rád. Ty máš odhodlání a víru, máš přátele, kteří ti pomáhají a dělají ti rodinu. Já nejsem ani dobrá kunoichi, ani nemám takové štěstí jako ty. Mám jenom příjmení Hyuuga a byakugan. Proto jsem musela jít na akademii. Naruto já tě mám ráda. Miluju tě, ale nezasloužím si tě. Běž za Sakurou nebo za Ino nebo … to je jedno. Vrať se na svojí oslavu. Je jenom jednou za rok. Běž a …“
„Hinato!“ Skočil jí Naruto do řeči a dal jí prst přes pusu, aby nemluvila dál. „To já si nezasloužím tebe. Byl jsem sám a nenáviděl jsem lidi, ale potom jsem si našel kamarády. Ty máš taky kamarády a mají tě rádi, tomu věř. Já si tě nezasloužím. Celou dobu jsem si tě nevšímal, ale už jsem si uvědomil, co ke mně cítíš.“
Hinatě přestaly téct slzy z očí.
„Naruto…“
Naruto si uvědomil, co vlastně řekl a zrudnul jako rajče.
„Já byl uplně blbej, vlastně jsem, vždyť mě znáš. Myslel jsem na kamarády, ale nemyslel jsem na to, co cítí, jak se cítí. Nikdy jsem si nevšiml, co ke mně cítíš, a abych řekl pravdu, jsem rád, že už to vím. Teď budu asi trochu troufalej, takže mi klidně jednu vlep, ale všimla jsi si jak se to tu pěkně zpárovalo? Sakura a Sasuke jsou spolu už přes rok, Ino se Saiem jsou spolu každou chvíli, TenTen se podařilo donutit Nejiho k úsměvu a jsou taky spolu, o Temari a Shikamarovi nemluvě… takže… co se k nim připojit?“ teď byl ještě červenější a radši zavřel oči, kdyby přilítla facka.
Hin tam stála, jak přibitá a mlčela. Naruto už otevřel oči, nechtěl Hinatu nějak pohoršit, tak začal.
„Jestli jsem tě nějak …“
„Naruto-kun!“ jenom zapískla Hinata a vrhla se mu kolem krku. Stáli před Konohou v objetí snad dobrou hodinu. Nechtěli se pustit ani oddálit. Oba byli šťastní, jak ještě nikdy nebyli. Hinata se potom podívala Narutovi do tváře a jenom řekla.
„Se Sakurou a Sasukem jsme připravovali celý týden tu oslavu a ty jsi ji kvůli mně promeškal. Promiň Naruto.“
Ten se jenom usmál.
„Já ji nepromarnil, strávil jsem ji s tou nejkrásnější dívkou z vesnice v náručí.“
„Naruto...“ a zase byli v těsném objetí.
„Miluju tě.“ Ozvala se jen tiše Hinata.
Po půlnoci se vraceli k akademii, kde ještě pořád sršela zábava ze všech stran. Když vešli, nikdo si dvojice ani nevšiml. Všichni dál tancovali.
„Smím prosit?“ zeptal se v pokloně Naruto. Hinata se jenom začervenala a podala mu svou ruku. Za chvíli stáli uprostřed parketu a jen se pohupovali do rytmu plouživého tance. Koukali na sebe, nevnímali nic okolo, v tu chvíli pro ně existoval jen ten okamžik. Podívali se na sebe, přiblížili se a políbili. Oba dva přímo zářili radostí. Když se od sebe zase oddálili, ozval se ohromný potlesk a hvízdání. Drželi se za ruce a rozhlédli se kolem sebe. Stáli uprostřed parketu a kolem nich stáli v kruhu všichni z oslavy a tleskali. Naruto zrudnul a Hinata mu opět omdlela v náručí. Ti, co neznali dobře Hinatu se zděsili, ale zbytek se jen smál. Naruto se také usmál, beze slova vzal Hinatu do náručí a s úsměvem na tváři a očima upřenýma na její tvář odešel z tělocvičny. Nikdo mu to neměl za zlé a všichni pokračovali v zábavě.
„Na… Naruto.“ Vykoktala ze sebe Hin, když se probrala.
„Jen klidně lež. Koukni, není to nádhera?“ Hinata si poposedla a opřela se o Narutovo rameno.
Seděli na hlavě Yondaimeho nad Konohou.
„Ještě nikdy jsem neviděla tak krásný východ slunce.“
„Děkuju, že tu se mnou jsi.“
Oba na sebe pohlédli a políbili se.
„Všechno nejlepší, Naruto.“