Na oplátku, příteli!!!!

Toto je má první FF, tak doufám, že jsem toho zase až tolik nepokazila a najdete v tom i něco, kvůli čemu stálo za to tohle celý číst!!!

Již několik hodin běží Sasuke a Sakura nekonečnou temnotou podivného, starého lesa.
Oba mlčky míří stále vpřed, všechny smysly napnuté, aby jim neunikl sebemenší pohyb čehokoliv, aby nepřehlédli jedinou stopu a tím se nepřipravili o poslední možnost jak pomoci svému nejlepšímu příteli!

"Sasuke?" tiše promluví Sakura.
"Hm?"
"Zastav, prosím, na chvíli, tímhle tempem nemůžeme pokračovat dál,..." ale Sasuke jakoby ji vůbec neslyšel. mířil stále vpřed, ruce silně zatlé v pěst, v očích se mu odrážel rudě zbarvený sharingan...
"Sasukeé!" zakřičela již k smrti vyčerpaná Sakura, čímž ho konečně přiměla, aby jí věnoval pozornost.

"Nech mě ti ošetřit zranění a..."
"Ne, na to teď není vhodná chvíle! Musíme hned dál!"
"V tomhle stavu mu nepomůžeš, tak prosím tě, Sasuke!"
"Ne! Dlužím mu to! To on ve mě stále věřil i když pro ostatní jsem byl už jen pouhý "nukenin"! To on to nevzdal a hnal se za mnou, aby mi otevřel oči a vrátil mě zpět, zpět tam kam patřím... k přátelům... domů... do Konohy! To on dokázal stále věřit v pouto našeho přátelství a nikdy nezapochyboval... Nyní je na mně, abych mu dokázal, že to mělo smysl, že i já věřím v něj, v jeho sílu měnit lidské osudy, v jeho cestu ninji... Naruto je můj nejlepší přítel! Dlužím mu vše a najdu ho i za cenu svého života! Vytrhnu ho ze spárů těch zpropadených Akatsuki a přivedu ho zpátky, aby si mohl splnit svůj největší sen... Ano, přesně to teď udělám... a udělám to sám, tak jako on před časem... Sakuro, nepotřebuji dál tvou pomoc, jdi zpět! Od teď už musím všechno zvládnout sám... pro Naruta!"

Stále ještě vyčerpaná dívka si všimla nezlomného odhodlání v jeho očích a to ji přimělo neprotestovat, i přestože si uvědomovala, jak velké nebezpečí tam na Sasukeho čeká, ale také si byla vědoma, že by tímto okamžikem mohla ztratit hned dvě pro ni nejcennější lidské bytosti.
Jen s těžkým srdcem kývla na souhlas, věděla, že Sasukeho rozhodnutí nedokáže nijak ovlivnit a proto už jen tiše, celá se chvějící, dodala:
"Sasuke, prosím,... prosím přiveď Naruta zpět!"
Tenhle černovlasý Uchiha si rozhodně nikdy nepotrpěl na dlouhé přesvědčování a sliby, raději vždy konal a proto zvolna přistoupil k Sakuře, svou ruku jí položil na stále ještě rozechvělé rameno, zlehka jej stiskl, čímž ji přinutil zvednout hlavu a podívat se mu do očí...
Sakura tam spatřila všechnu jeho sílu i bolest, kterou teď cítil, všechnu touhu, která ho tak poháněla vpřed a v ten okamžik nabyla přesvědčení, že je to správné.
Musí přivést nejlepšího přítele zpět bez pomoci ostatních, jen vlastními silami...
Stisk povolil a Sakura jen kývla na znamení, že chápe a že žádná slova už nemusí být vyřčena.

Každý se teď vydal svou cestou, Sakura zpět do vesnice a Sasuke po stopách Akatsuki.
Cesta pro něj byla čím dál složitější, les byl hustší, méně prostupný.
Hlavou se mu honila spousta chmurných myšlenek, které se snažil zahánět, aby neodpoutávaly jeho pozornost.
Věděl, že bude muset vynaložit veškeré své síly, aby to dokázal a v duchu se připravoval na možné situace, když v tom mu něco zavelelo se schovat do nejbližší vhodné houštiny.
Ano, jeho intuice se nemýlila, na padesát metrů od sebe spatřil dva ze členů Akatsuki i spolu s bezvládným tělem Naruta, jak vstupují do jakéhosi neznámého a dobře ukrytého prostoru.

"Konečně jsem je našel," řekl si pro sebe a znatelně pocítil ůlevu.
"Není na co čekat, jdu tam!" v duchu si zatleskal, jak snadno to šlo a v rukou už mu jiskřilo obávané chidori.
Rychle zamířil ke vstupu, sharingan mu svítil v obou očích a vražedný pohled na jeho tváři vypovídal za vše...
Sasuke byl připraven.
Rychlostí světla se vřítil do tmavé místnosti, kde zaznamenal oba své protivníky a v rohu svázaného, pořád ještě bezvládného Naruta.
Než stačili zpozorovat nepřítele, sasuke už zaůtočil a místností se rozléhalo: "Chidori!"
Měl štěstí.
Přímý zásah a ve smrtelné křeči se pomalu hroutí jeden k zemi, ale to již Sasuke pozoroval druhého protivníka, v němž okamžitě poznal toho prašivýho otravu, co neustále prohlašoval tu samou větu, že "umění je výbuch."
Sasuke věděl, že má vyhráno.
Deidara teď jen těžko může použít některou ze svých výbušnin, aniž by tím ohrozil sám sebe, když se právě nacházejí v podzemí.
Ten otrava už teď ve tváři Sasukeho mohl spatřit jen škodolibý úsměv a v zápětí lesk ostří katany, která mu nebezpečnou rychlostí mířila přímo k hrdlu.
Sasuke už pak jen zašeptal "Shine" a zem se zbrotila stékající krví do tmavě rubínové barvy.
Deidara se sesunul k zemi. Byl mrtev.

"Dokázal jsem to, dokázal." tiše si pro sebe říkal vyčerpaný a ztěžka oddychující Sasuke.
Jeho kroky teď směřovaly ke kupodivu právě se vzpamatovávajícímu Narutovi.
Jedním pohybem ruky vytáhl kunai a osvobodil ho z nepříjemného sevření.
Naruto ztěžka zvedl hlavu, aby se podíval na svého zachránce a z jeho sotva zřetelně se pohybujících úst vyšlo několik tichých slov.
"Arigatou Sasuke, Arigatou..."
Sasuke rozuměl, čekal na ta slova, ale nyní se už zcela vyčerpaný zhroutil na zem k Narutovi.
Oba dva přepadly mdloby, z toho všeho byli k smrti unavení.
Probral je až pocit cizí přítomnosti...
"Sakuro, Kakashi sensei, Shikamaru? Co tady děláte?" vyhrkli oba současně.
"Vím, co chceš říct Sasuke, ale nepřišli jsme sem do něčeho zasahovat, ale ve vašem stavu byste se těžko dostali zpět a proto tu jsme, už chápeš, že?" domluvila Sakura a usmívala se.
Je štěstí, že vše tak dobře dopadlo......