Každý začátek má i konec 09

,,Všechno vypadá dobře. Asi za tři týdny by si měla rodit."
,,Už za tři týdny?" zeptal se udiveně.
,,Ano Naruto, už za tři týdny. Dítě už je dost velké, všechny orgány jsou vyvynuté a nevidím žádný důvod proč by to mělo být déle." odpověděla mu Sakura. Jen jsem ležela s divnou věcí na břiše a čekala až si to vyříkají. Nemohla jsem uvěřit, že už za tři týdny budu mít dítě. Budeme... Strašně rychle to uteklo.
,,Yoko, pak si ještě dohodneme termín návštěvy a já ti řeknu jak všechno bude probíhat ano?"
,,Dobře." kývla jsem. Sakura dala pryč tu divnou věc z mého břicha a my odešli.
,,Neříkal jsi, že s tebou chce mluvit Hokage-sama?" vzpomněla jsem si v půli cesty domů.
,,No vidíš, uplně jsem na to zapomněl. Co bych si bez tebe počnul?" odpověděl Naruto s úsměvem na tváři.
,,Nebude ti vadit, když půjdu s tebou? Nemám co dělat a chtěla bych být venku, když je tak krásně."
,,Samozřejmě že mi to nebude vadit." chytl mě za ruku a my vyrazili k červené budově se znakem ohně. Cesta nám trvala poměrně dlouho, protože jsme nikam nepospíchali a já se nemohla moc rychle pohybovat. Když jsme vyšli těch pár schodů vydali jsme se tam, kde zhruba před pěti minutami stály dveře. Teď tam byl jen obdelníkový průchod. U zdi seděl Konohamaru a držel se za hlavu. Naštvaná Hokage stála mezi ,,dveřmi" s výrazem, který říkal své.
,,Konohamaru, co si zase provedl? Teď bude zlá i na mě!" vyčetl mu Naruto.
,,Já? Já nic! Přece nemůžu za to, že na druhý straně Konohy spadl dům. No ne?" řekl Konohamaru na svou obhajobu.
,,Cože!!!!!!!?" zařvala najednou Hokage.
,,Kdyby jenom dům, ale celá čtvrť jenom proto, že ti utekl pes, kterýho si neumíš hlídat!!!!!!!!!!" dokončila. Polilo mě horko a trochu se mi zatočila hlava. Bylo to jako zemětřesení. Pevně jsem se chytla Narutovi paže abych nespadla.
,,Je ti dobře?" spozorněl ihned.
,,Jen se mi trochu zamotala hlava, nic víc. Asi se půjdu dovnitř posadit." dořekla jsem a prošla kolem stále rozzuřené Hokage do místnosti a posadila se. Ta ještě chvili řvala a pak se vydala ke svému stolu. Naruto ji následoval a sedl si na druhou židli vedle mně. Od té doby, co jsem tu byla naposledy se to hodně změnilo. Všude jsem viděla květiny v květináčích, byly tu police, menší gauč a tyhle dvě židle. Ino, její nová asistenka, kterou se stala po Shizunině smrti, byla velmi přesvědčivá. Všechno sem dala ona. Pravda, bylo to tu útulnější, ale stará kancelář se mi přeci jen líbila víc. I Hokage vypadala, jakoby chtěla všechno vyházet z okna, ale zatim se ovládala.
,,Tak babčo, o čem si semnou chtěla mluvit?" spustil Naruto. Hokage si zřejmě už zvykla, že ji Naruto pořád říká babčo i když vypadala pořád stejně, díky své technice. Vážně mě zajímalo, jak vypadá normálně. Představovala jsem si ji jako vrásčitou ženu s šedivými vlasy s holí v ruce.
,,Naruto, jak jistě víš, už nejsem nejmladší. I když na to nevypadám, táhne mi na sedmdesát a já bych si už ráda odpočinula od všeho toho papírování." řekla s pohledem upřeným do Narutových očí. Naruto jen nepřítomně seděl. Skoro se zdálo jakoby ani neposlouchal.
,,Stal se z tebe silný, zkušený a chytrý shinobi. Dokonce jsi vyspěl tak, že jsi se oženil a budeš mít potomka..." odmlčela se na chvilku.
,,...proto jsem se rozhodla, že ti nabídnu post šestého Hokage." Dokončila se stále upřeným výrazem. Vyrazilo mi to dech a čekala jsem na Narutovu reakci ale ten seděl stále nepřítomen. Chvilku bylo ticho až sem ztraila trpělivost a zacloumala s ním. Jakoby se probudil ze sna, podíval se na mě vystrašeným výrazem a řekl;
,,Yoko! To už rodíš?". Myslela sem, že mu jednu praštím. Vůbec neposlouchal co mu Hokage říkala, prostě si přemýšlel jak jinak o blbostech.
,,Ne ty pako! Copak si neslyšel Hokage? Chce ti dát místo šestého Hokage a ty si tady sníš s otevřenýma očima!" Zaplatila bych miliony, jen abych mohla vidět znovu ten výraz. Šok v jeho očích, bláznivej úsměv na tváři a dalších sto nepopsatelných emocí, které tahle kombinace vytvářla.
,,Já? Ale proč teď? Nemohla si mi to nabídnout dřív? Sakra." procedil zkrz zuby
,,Nemusíš to přijmout, mám tady na seznamu dalších tucet dobrých shinobi, kteří se hodí na Hokageho."
,,V žádném případě!" řekl okamžitě na protest Naruto ale opět se odmlčel a zadíval se do země, jakoby snad přemýšlel, jestli se stát Hokagem nebo ne.
,,Takže?" zeptala se znovu.
,,Yoko.." zašeptal. Podívala jsem se na něj s menšími obavami.
,,Ano?"
,,Budeš milovat muže, který se stane šestým Hokage, bude zároveň strašně zaneprázdněný ale otcem tvého dítěte a bude tě milovat nadevše?" položil mi svou otázku. Na vteřinku jsem zaváhala a přemýšlela, jestli jsem slyšela dobře.
,,Naruto... Samozřejmě. Je to tvůj celoživotní sen. Budu strašně pyšná..." odmlčela jsem se. Konečně zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Jeho výraz značil, že si oddechl, ale viděla jsem tam i nějaké starosti.
,,Dobře, přijímám místo šestého Hokage." odpověděl na dávno vyřčenou otázku.
,,Oficiálně to bude oznámené příští týden. Musim to zařídit s radou a vyřídit papíry. Takže to nikomu neříkejte, aby v tom nebyl zmatek." dořekla. Souhlasili jsme, rozloučili se a odešli. Viděla jsem, jak z Naruta čiší radost. Byla jsem na něj pyšná, jako kdybych byla jeho matka. Splnil si svůj sen, teď už snad nemohl být více šťastný.

,,Maminko, proč pláčeš?"
,,Ale to nic. Víš, někdy ti vzpomínky připomenou něco, z čeho se ti chce plakat, al neboj, tohle jsou slzy štěstí, protože mám tebe."