Nová generace - 15.) Před šesti lety

„Slyšel jsem, že si se právě stala Jouninem. Co takhle to spolu oslavit?“ zeptal se Michio Otome.
Oba dva teď stáli u brány do Konohy. Otome byla na hlídkovacím postě a Michio stál naproti ní.
„Už jsem ti to řekla několikrát. Ne.“ odpověděla v klidu Otome.
„Ach jo, aspoň jsem to zkusil.“ řekl Michio a dal se na odchod do parku, přitom si myslel „Určitě je zamilovaná do Yasua, já si to vždycky myslel, ale už tři roky se neukázal tak jsem doufal, že budu mít aspoň nějakou šanci.“
Otome zatím seděla u brány a hlídala přicházející a odcházejíci lidi.
„To je nuda. Proč musím tohle dělat i když jsem se právě stala Jouninem.“ pomyslela si znuděně „Čekala jsem taky nějakou zábavu. Doma je nuda, v práci je nuda. Ach jo. Bože prosím ať se stane něco zajímavého.“
Celou dobu se ale nic zajímavého neudálo. Až teprve před večerem procházeli branou dvě zajímavé postavy. Muž a dítě, které měl muž na zádech. Když si Otome muže pořádně prohlédla poznala v něm Yasua.
„To snad není možný.“ řekla Otome „Yasuo, jsi to ty?“
Yasuo se zastavil a došel k hlídkovacímu postu.
„Ahoj, Otome. Dlouho jsme se neviděli.“ řekl a usmál se.
Bylo na něm vidět, že se zrovna vracel z bitvy. Oblečení měl na některých místech potrhané a popálené a na levém oku měl modřinu.
„Už jsou to tři roky.“ radovala se Otome „Jsem ráda, že si se vrátil.“
„Já taky, ale asi mi to tam bude trochu chybět. To víš, tři roky je dlouhá doba.“ pokrčil rameny Yasuo a dítě na zádech se zavrtělo.
„Nepovídej, že jsi si tam někoho našel.“ usmála se šibalsky Otome a Yasuo trochu zrudl „A to dítě je tvoje?“
Dítě se totiž zrovna probudilo a svýma býlýma očima se podívalo na Otome.
„Ne, je to...jak to jen říct...je to tajné.“ odpověděl nervózně Yasuo.
„A jak se jmenuje? A kolik mu je? A kde jsi ho našel?“ začala Otome střílet otázky.
Yasuo se zamyslel, vůbec nevěděl jak má odpovědět.
„Jmenuje se...“ přemýšlel pořád Yasuo a pak si vzpoměl na znak, který mělo dítě na břichu „Ookami a je mu šest. Víc říct nemůžu.“
Dítě ze sebe vydalo nějaké zvuky, které byly podobné malým kojencům, kteří ještě neumí mluvit.
„On neumí mluvit?“ podivila se Otome.
„Sám to nevím, ale musím něco vymyslet a rychle vypadnout nebo se ještě zabiju ani nebudu vědět jak.“ pomyslel si Yasuo a odpověděl „To je...posttraumatickým stresem. Víš co, už musím jít. Rychle než Hokage-sama skončí svou práci.“
„Dobře. Tak ahoj.“ rozloučila se Otome.
„Ahoj.“ řekl Yasuo a už chtěl odejít.
Všiml si ale nového vytesaného obličeje na skále vedle ostatních Hokagů a otočil se zase na Otome.
„My máme nového Hokage?“ zeptal se.
„Jo, asi už rok.“ odpověděla Otome.
„Tak dobrá. Snad ještě vědí o mé misi.“ pomyslel si Yasuo a vyrazil do budovy Hokageho.
Došel tam za necelou hodinu. Ookami zase usnul. Yasuo vstoupil do budovy a vystoupal nahoru. Zaklepal na dveře Hokageho kanceláře.
„Dále.“ ozvalo se z kanceláře a Yasuo vstoupil dovnitř.
Kromě Hokageho byl v kanceláři jeden starý prošedivělý muž opírající se o hůl a vysoký muž s černými vlasy staženými do culíku, díky kterému jeho konce vlasů mířili šikmo vhůru.
„Hokage-sama, vracím se ze své mise.“ uklonil se mírně Yasuo „Také přijměte moje opožděné gratulace k vašemu zvolení. Myslel jsem si, že jednou ten čas příjde.“
„Děkuji.“ odpověděl „Můžeš mi prosím říct své jméno a účel mise.“
„Jounin Tatsui Yasuo, účel mise nemohu říct.“ řekl Yasuo.
„Proč?“ zeptal se Hokage.
Yasuo vyplázl jazyk a stařík rozčileně udeřil holí do země.
„Taková neslýchanost, jak si dovolujete být k Hokagemu-sama, i když je to takový mladíček, být tak drzý.“ rozčiloval se stařík „Vy mladí jste čím dál tím víc drzejší.“
„Tak to není Biaorin-sama. Potřebuji Pečetitele.“ řekl Yasuo „Omlouvám se, že to vypadalo jako bych chtěl Hokageho-sama urazit.“
„Pečetitele?“ zamyslel se Hokage „Už vím, Makoto-san. Shikamaru, prosím tě, dojdi pro něj.“
„Ano, Hokage-sama.“ přikývl černovlasý muž a odešel.
„Říkal jsem mu, ať mi tak neříká.“ řekl Hokage a všiml si Ookamiho na Yasuových zádech „Kdo je to?“
„To je Ookami, našel jsem ho.“ odpověděl Yasuo.
„Má nějakou rodinu?“ zeptal se Hokage a vstal.
Přešel ke kartotéce s aktivními misemi a začal hledat Yasuovu složku.
„Nevím.“ řekl Yasuo.
„Tak dobře, najdětě mu potom nějaké bydlení a jestli na to už má věk, tak ho přihlaste do Akademie. Každý ninja se nám teď hodí.“ řekl Hokage, vytáhl Yasuovu složku a zase se posadil do své židle.
„S prominutím Hokage, ale ten kluk je cizinec. Nechápu proč bychom ho tu měli ubytovávat a ještě ho vzdělávat.“ řekl ostře stařík.
„Osamu-san, přivítáme sem každého kdo nemá kam jít. Jednou si ten kluk najde nějakou práci a vše nám splatí. A třeba z něj jednou bude schopný ninja, který vám nebo někomu z vašeho klanu zachrání život.“ usmál se Hokage a doufal, že tím staříka uklidní.
„Dobrá, dovolte tedy abych se o něj postaral.“ řekl Osamu.
„Pokud vám to nevadí.“ řekl Hokage.
Yasuo si sundal Ookamiho ze zad a ten měl co dělat, aby se udržel na nohou. Osamu do něj mírně strčil holí.
„Tak pojď holomku, najdeme ti nějaký malý byteček.“ řekl Osamu a společně s Ookamim odešel.
Vyšli spolu ven před budovu a tam čekal asi desetiletý kluk. Osamu se k němu naklonil a něco mu pošeptal.
„Mohu se na tebe spolehnout Shine?“ zeptal se Osamu.
„Ano Osamu-sama.“ uklonil se kluk a podíval se na Ookamiho „Pojď se mnou.“
Ookami ho slepě následoval. Po několika minutách cesty došli k temné špinavé uličce. Tam Shin vzal Ookamiho za zátylek a hodil ho mezi popelnice.
„Tohle je tvůj nový domov, ty cizáku.“ podle se usmál a odešel.

HOKAGEHO PRACOVNA

Na žádnou z otázek, kterou Hokage položil ohledně mise Yasuo neodpověděl. Osamu se mezitím vrátil a čekal co se bude dít dál. Za několik minut přišel Shikamaru a s ním asi pětatřicetiletý rudovlasý muž a jedenáctiletý kluk se stejnou barvou vlasů jako měl muž. U pasu měl připnuté wakizashi.
„Dobrý večer Hokage-sama, Biaorin-dono.“ pozdravil muž a stejně tak i jeho syn.
„Makoto-san, Kenshin-kun jsem rád, že jste přišli.“ přivítal je Hokage „Máme tady menší problém s jedním z našich Jouninů.“
„O co přesně jde?“ zeptal se Makoto.
„O tohle.“ řekl Hokage a ukázal na Yasua.
Ten se otočil a vyplázl jazyk. Makoto se podíval na jazyk zblízka.
Po několika sekundách řekl: „Už to vidím. Je tam pečeť a nevypadá zrovna jednoduše. Odkud se vracíš hochu?“
„Podle spisů se vrací ze Země Vody.“ řekl Hokage a podíval se do papírů s detaily o Yasuově misi, aby se ujistil.
„No nazdar. To není moc dobré.“ řekl Makoto.
„Proč?“ zeptal se Hokage.
„V Zemi Vody mají opravdu skvělé pečetitele. Přesvědčil jsem se o tom už jako dítě, kdy jeden z pečetitelů ze Země Vody zapečetil díru velkou asi jako moje dlaň na těle jednoho ninji. Nepřeháním, když řeknu, že pečeť kterou má tady chlapec je silnější než ta která chrání našeho feudálního pána.“ řekl Makoto.
„Jak se můžete takto rouhat.“ řekl Osamu „Naše země je mnohem vyspělejší a silnější než Země Vody.“
„Já se nerouhám Biaorin-dono, tohle jsou pouze holá fakta.“ řekl Makoto a podíval se na Hokageho „Ale nebojte se Hokage-sama na zničení pečetě příjdu a tady chlapec bude moc vyprávět o tom co se dělo na misi.“
„Tati, tady dole jsou taky nějaké znaky.“ řekl Kenshin.
Celou dobu co měl Yasuo jazyk vypláznutý se Kenshin díval na jeho spodek. Makoto se podíval.
„Máš pravdu, to nám určitě pomůže, díky Kenshine.“ řekl Makoto a vytáhl kus papíru „Překreslím si ty znaky a pustím se do hledání klíče.“
„Vaš syn je hodně chytrý, určitě bude jako vy.“ řekl Hokage.
„To ne, Kenshin si vybral cestu Ochránce. Nebude jako já, ale kdyby se vydal na cestu Pečetitele byl by lepší než já.“ řekl Makoto a dál kreslil.
Kenshin nervozitou zrudl. Osamu se na něj přísně podíval, ale Kenshin si toho nevšiml.
„Tak a je to.“ řekl Makoto a schoval papír„Už půjdeme domů a ještě dnes se na to podívám. Nashledanou Hokage-sama, Biaorin-dono. Vítejte doma chlapče.“
Poté i se svým synem odešel.
„Tak dobře, Yasuo už můžete jít. Vrátil jste se z dlouhé mise tak si tady pořádně odpočiňte.“ řekl Hokage.
Yasuo se uklonil a odešel.
„My se vrátíme k naší předešlé věci.“ řekl Hokage.
„Ještě než se k tomu vrátíme, mám tady zprávu od týmu Nejiho Hyuugi, už se vrátil z mise, ale museli jsme ho kvůli zraněním poslat do nemocnice, tak jsem zprávu přinesl já.“ řekl Shikamaru a podal Hokagemu svitek.
„Dobrá, později se na to podívám.“ řekl Hokage.

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI

„Tak jsem slyšel, že tvá první mise jako Jounina dopadla dobře.“ řekl Yasuo.
On, Otome a Michio seděli v hospodě a povídali si.
„No, hlavně že byla úspěšná.“ řekla Otome.
„A už jsi přemýšlela o výuce Geninů?“ zeptal se Yasuo.
„Ne na to jsem moc mladá, ještě chvíli počkám. Nechci dopadnout jako Neji-sensei.“ odpověděla Otome „Víš co, většina lidí se Jounini stává až okolo pětadvaceti let, i když se to už zkracuje, přesto si myslím, že by mě ty děti nebrali moc vážně, vždyť je mi devatenáct. Řekli by si, ta holka měla štěstí a slyšel jsem, že je Jounin jen pár týdnů atd. atd. Prostě jako Neji-sensei.“
„Ale ten na tom byl hůř.“ pousmál se Yasuo „Tomu bylo teprve patnáct.“
„Já bych chtěl být taky Jounin.“ povzdechl si Michio.
„Není to nic extra, tomu věř.“ řekl Yasuo „Buď rád, že si tam kde si. Dřív nebo později to příjde.“
Najednou se z venku ozval ohlušující výbuch. Všichni tři okamžitě vstali a vyběhli ven. Výbuch se ozval z náměstí, asi dvěstě metrů od hospody, kde byly. Rychle se rozběhli k místu, najednou se ozval další výbuch a jeho tlaková vlna je málem smetla. Na výbuchu bylo divné, že nezpůsoboval žádný oheň a jediné co stoupalo vzhůru byl prach.
„Tohle mi někoho připomíná.“ řekl Michio a zůstal stát „Ale nevěřím, že by to udělal tady a hned využil takovou sílu.“
„Ty myslíš...“ řekla Otome, ale neodvážila se dál mluvit.
„Ano, Lee-sensei.“ řekl Michio.
O NĚCO POZDĚJI, ZASEDÁNÍ RADY KONOHY
V místnosti okolo velkého stolu sedělo asi deset lidí. Na jednom konci seděl Hokage a na druhém feudální pán. Po Hokageho pravici seděl Osamu a po levici Makoto. Zbytek lidí, který tvořili Jouninové stáli u stěny a čekali co Hokage řekne. Jeho ruce se ale teď mírně třásly a on se nezmohl ani na slovo.
„Tak vysvětlíte mi jak je tohle možné, že se vaši Jounini mezi sebou poprali?“ zeptal se přísně feudální pán.
„Já nevím.“ odpověděl Hokage, hlas se mu mírně třásl „Nikdy bych nečekal, že by Rock Lee mohl něco takového způsobit a ještě k tomu Nejimu Hyuugovi.“
Jeden z mužů u stolu se rozbrečel a postavil se. Měl krátké černé vlasy střižené podle hrnce a husté obočí.
„To nemohl být Lee, on by nikdy nic takového neudělal.“ brečel.
„Uklidněte se Gai!“ okřikl muže Osamu a muž se opět posadil, přesto pořád brečel.
„Přišli jste o dva své muže a dalších deset lidí bylo zraněno.“ řekl feudální pán.
Otome se, která byla jako většina Jouninů u zdi se osmělila a udělala několik kroků dopředu.
„Můžete mi prosím říct, co se stalo Nejimu-sensei?“ zeptala se nervózně.
„Přišel o celou pravou ruku.“ řekl muž vedle Osamua.
Otome se zhrozila a váhavě se vrátila zpět.
„To co se stalo je tragédie a proto navrhuji trest pro jejiho pachatele.“ řekl Osamu a postavil se „Potrestáme Rocka Lee věčným zapečetěním.“
Celou místností prolétl šum od šeptajících lidí.
„Ani náhodou!“ rozčílil se okamžitě Hokage a praštil pěstmi do stolu „Tohle nemohu dovolit. Rock Lee je můj přítel a nemyslím si, že by tohle byl dobrý nápad. Ano, udělal špatnou věc, ale zatím jsme s ním nemohli mluvit, takže žádné zapečeťování.“
„Zbláznil jste se!“ rozčílil se na Osamua i Makoto „Věčné zapečetění je zákazaná technika. Navíc je horší než smrt!“
„Hokage, jste příliš mladý na to, aby jste pochopil, že nám jde pouze o dobro vesnice!“ rozčílil se Osamu a ignoroval Makota „A zapečetění takových živlů je tím nejlepším pro naši vesnici!“
„NE!“ zařval Hokage „A to je moje poslední slovo! Rada skončila!“
Po těchto slovech odešel a až asi na deset lidí mezi nimiž byla zvědavá Otome, Osamu i muž, který vedle něj seděl.
„Hokage je hlupák!“ řekl Osamu „Je mi jedno co říká, ještě dnes ho zapečetíme. Souhlasíte?“
Až na Otome všichni přikývli.
„Tohle je jen pro jistotu.“ řekl Osamu a zdvihl prst „Sīla rahasya.“ (Pečeť tajemství – hindsky)
Všichni v místnosti pocítili bolest v levém rameni.
„To je jen pro jistotu, že nic neřeknete.“ řekl Osamu „Počkáme do noci, pak nás Seikaku-kun dostane do nemocnice a tam si vezmeme toho kluka. Pak ho zapečetíme. Místo vyberu.“
Otome z celé party byla zřejmě jediná, které se nápad se zapečetím nelíbil, ale postavit se proti lidem, kteří souhlasili nemohla. V noci se tedy sešli všichni u nemocnice. Dva lidé šli se Seikakuem do nemocnice a za pět minut přišli i s uspaným Leem. Pak se celá skupina vydala směrem k Hokageho budově. Tam, ale nešli vydali se do skal, kam se lidé schovávali během evakuace vesnice. Našli si malou temnou místnůstku a pustili se do zapečeťování. Osamu s některými Jounini společně nakreslili na zem zapečeťovací znak. Doprostřed něj dali Leeho.
Otome všemu s hrůzou přihlížela, nezmohla se však ani na jediné slovo. Ze začátku totiž nepochopila, že zapečetím bylo míněno něco jako poprava. (Přeslechla totiž co říkal Makoto) Myslela si, že je to něco jako vězení, ale tohle nečekala a teď jen vyděšeně přihlížela jak si na označené body sedají čtyři Jounini a spojují ruce, každý do jiné pečetě. Osamu se postavil kousek od pečetě.
„Hē bhagavāna, jīvana kē li'ē pāpī muhara Cāhē vaha pahalē hī dina kī rōśanī dēkhā gayā hai.“ řekl Osamu cizím jazykem.
Pečeť začala modře zářit a z těl přihlížejících Jouninů vyšli modré pramínky chakry, které se obmotávali okolo Leeho. Po minutě vše přestalo a po Leem jako by se slehla zem a stejně tak zmizela i pečeť.
„Zapečetění skončilo. O jednoho hříšníka méně.“ řekl Osamu a v poklidu odešel pryč.
Otome tam ještě chvíli šokovaně stála a dívala se na místo, kde předtím bylo Leeovo tělo. Došla na místo, kde leželo a položila ruku na zem.
„Omlouvám se Lee-sensei, jednou určitě příjdeme na to co se stalo a zase vás osvobodíme.“ řekla a odešla.
Pomalu šla po Konoze do svého domu. Těsně u něj jí, ale zastavil alarm, který vycházel z klanového sídla kus od jejího sídla. Rychle se rozběhla na to místo, odkud gong slyšela. Než tam, ale doběhla gong utichl. Rychle prošla vstupní branou do sídla. Všude byli mrtví členové klanu Wakai a na zdi na druhé straně sídla někdo stál a v ruce měl dlouhý meč. Byl asi dvakrát delší než klasické katany.

V NOCI O ŠEST DNÍ POZDĚJI V HOKAGEHO KANCELÁŘI

„Nemůžu uvěřit tomu, že ho ještě nemáte.“ řekl rozčileně Hokage „Už je to šest dní a on si vesele zabíjí členy klanů, z toho dva už vyvraždil. Jediný klan, kde nejsou ztráty je Biaorin a Hyuuga.“
Hokage se podezřívavě podíval na Osamua, stejně tak Shikamaru, Yasuo a Otome, kteří tam byli s ním.
„Snad si nemyslíte, že by náš klan mohl něco takového udělat!“ rozčílil se Osamu „Náš klan by nikdy nic takového nedopustil!“
„Otome ty jsi vyděla jeho první vraždu, byl to klan Wakai. Vážně jsi mu neviděla do obličeje?“ zeptal se Hokage.
„Ne, Hokage-sama, měl pouze dlouhou katanu, víc jsem neviděla.“ odpověděla Otome „I v našem klanu byly ztráty, ale ne moc velké. Bohužel jsem nic neviděla, protože jsem pomáhala s vyšetřováním.“
„Nejdřív zmizí Lee a pak ještě tohle. Nechápu jak je to možné.“ divil se Hokage.
„Měl bych teorii. Mohli to být ninjové ze Země Vody, které jsem zavedl ten kluk.“ řekl Osamu.
„S prominutím Biaorin-dono, ale to není možné. Sám jsem přihlašoval toho kluka na Akademii, není prakticky schopný říct jakékoliv slovo. Byl dokonce i na vyšetření, žádný parazit v něm nebyl a mozek má doopravdy oslabený, takže nic na nás nehraje.“ vysvětlil Shikamaru.
„Vy jste toho cizáka doopravdy přihlásil do Akademie?!“ zeptal se ročileně Osamu.
„Ano, jelikož vy jste to neudělal, i když jste podle Hokageho-sama tvrdil opak.“ řekl o něco ostřeji Shikamaru.
„Dobrá, uklidněte se. Teď neřešíme Ookamiho, ale ty vraždy.“ zastavil je Hokage.
Dveře do Hokageho kanceláře se otevřeli a dovnitř vstoupil udýchaný Michio.
„Hokage-sama, máme ho.“ řekl udýchaně „Ale museli jsme ho zabít. Byl jako zvíře, nechtěl se vzdát.“
„Kde je jeho teď?“ zeptal se Hokage.
„V nemocnici.“ odpověděl Michio „Provádějí rozbor, jestli neměl v sobě nějakou drogu nebo něco takového, protože choval vážně divně.“
„A kdo to byl?“ zeptala se Otome.
„Biaorin Maro, první syn Osamua Biaorina.“ odpověděl Michio „Jeden z členů mého týmu ho poznal.“
„To není možné.“ řekl vyděšeně Osamu „To je určitě nějaký podvod! Náš klan by nikdy nic takového neprovedl!“
„Biaorin-dono, proč o tom mluvíte jako o našem klanu, když naši ninjové chytli jen Mara? Chcete snad říct, že do toho bylo zataženo víc lidí?“ zeptal se s podezřívavostí Shikamaru.
Ještě než stačil Osamu něco říct do kanceláře přišli Seikaku, ještě s dalšími dvěma doktory.
„Máme špatnou zprávu. Maro byl pod vlivem genjutsu.“ řekl Seikaku „Kolegové prováděli rozbor a hned mi to přišli nahlásit.“
„Co to přesně teď pro nás znamená?“ zeptal se Hokage.
„Pro nás to znamená, že nemáme ani vraha ani motiv a nevíme jestli se opět vrah nevrátí.“ řekl Seikaku „A také velké ztráty ve všech našich klanech.“

O ROK POZDĚJI

„Dnes je to přesně rok, co začalo bezdůvodné zabíjení v klanech naší vesnice. Prosím vás o minutu ticha.“ ozval se z reproduktorů v celé Konoze Hokageho hlas.
Všichni lidé se zastavili, zavřeli oči a sklonili hlavu. Někteří z nich se potichu modlili. V celé vesnici bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík.
„Děkuji vám za uctění památky mrtvých.“ ozvalo se z reproduktorů a Konoha se vrátila do svých normálních kolejí.
Yasuo, Michio a Otome seděli v restauraci, obědvali a povídali si. Do restaurace zrovna přišel Kenshin, který zrovna absolvoval Akademii a objednával si nějaké jídlo sebou. Při čekání si všiml, že se Yasuo na něj nervózně dívá. Kenshin došel k jeho stolu a posadil se vedle něj.
„Dobrý den.“ pozdravil a všichni pozdrav opětovali „Vím, že jste hodně nervózní, kvůli té pečeti.Táta dělá co může, ale jenom čtyři měsíce mu trvalo pečeť vytvořit.“
„Vytvořit pečeť?“ podivila se Otome.
„Ano táta, nejdřív musel udělat kopii pečeti a to šlo dost stěží, když se pečeť pořád rozrůstá.“ řekl Kenshin.
„Proč se dělají kopiie?“ zeptal se Michio.
„Aby jsme se ujistili, že odpečetní nebude mít žádné vedlejší účinky.“ vysvětlil Kenshin.
„Co jsou vedlejší účinky?“ zeptal se nervózně Yasuo.
„Ochranné prvky pečetí jako je smrt, odstranění některých částí těla a nebo jenom částečné odpečetění, které pečeť zablokuje navždy.“ odpověděl Kenshin.
„To jsi mě uklidnil.“ poznamenal sarkasticky Yasuo a když uviděl číšníka zavolal „Pořádnou láhev saké, prosím.“
„No já budu muset, jídlo už je hotové a táta ho chce teplé, takže se nesmím zdržovat.“ řekl Kenshin, došel si pro jídlo a rychle odešel.
„Buď v klidu, všechno dopadne dobře.“ snažila se Otome uklidnit Yasua.

V NOCI TÉHOŽ DNE

„Pusťte mě, já to neudělal!“ rozčiloval se Kenshin a přitom mu tekly slzy.
„Přestaň řvát!“ rozčílil se Michio a prudce do něj strčil, až narazil do dveří Hokageho kanceláře.
„Co se děje?“ zeptal se rozmrzele Hokage, když Michio vstoupil.
„Máme Kenshina.“ řekl Michio „Pokusil se utéct, ale stihl jsem ho chytit.“
„Kenshin-kun, hm.“ podivil se Osamu, který jako vždy většinu svého času trávil u Hokageho „Ten, který se vydal cestou Ochránce a zabil toho koho má chránit.“
„Já to neudělal! Vážně!“ brečel Kenshin.
„Kenshine, je mi to líto, ale důkazy mluví proti tobě.“ řekl Hokage a zpod stolu vytáhl meč s rudou pochvou a rukojetí „Ještě je na ní čerstvá krev tvého otce.“
„Já to nebyl! Udělal to nějaký ninja bez čelenky! Já jsem ho viděl!“ bránil se Kenshin.
„Byl jsi jediný, kdo ho viděl, Yasuo-kun a Otome-chan vyslechli co nejvíc lidí. Nikdo ho neviděl. Jen služka tě viděla s mečem od krve, jak jsi stál nad tělem svého otce.“ řekl Osamu.
„Je to zbytečné. Co mám dělat?“ pomyslel si Kenshin a klesl na kolena.
„Kenshine neboj se, pořád si dítě, nedám ti příliš tvrdý trest, ale odejít bez trestu tě taky nemůžu. Ale nejdřív se musíš přiznat.“ řekl Hokage a pomyslel si „Vážně tohle dělám. Opravdu to chci? Kvůli tomu jsem se stal Hokagem?“
Bylo na něm vidět a dokonce to bylo v hlase poznat, že to co řekl, řekl velice nerad. Kenshin se ani nehnul.
„Co mám dělat?“ zeptal se po minutě ticha nahlas sám sebe a postavil se.
Najednou všichni v kanceláři ucítili podivnou sladkou vůni. Kenshin zvedl ruku a dal si ji kousek před obličej.
„Kage Bunshin no Jutsu.“ řekl a objevilo se několik klonů.
Jeden z nich vzal ze stolu meč a hodil ho originálu. Ten ho vytáhl z pochvy a namířil ho na Michia, který zaterasil východ. Z ničehonic mu levým ramenem projela neviditelná čepel a Michio bolestí poklekl na zem. Kenshin ho přeskočil a dal se na útěk. Všechny jeho klony zmizeli. Hokage se za celou dobu nepohnul. Osamu ho silně praštil do hlavy a Hokage zmizel.
„Kage Bunshin?! Ten lenoch, určitě si teď v klidu vyspává!“ rozčílil se Osamu a rychle v kanceláři otevřel okno „Shine dostaň toho *********!“
Odněkud vyběhl Osamův vnuk a hned se hnal za Kenshinem, který zrovna proběhl vstupní branou Hokagovi budovy. Kenshin dál utíkal a Shin ho pomalu doháněl. Už vytahoval kunai, aby ho po Kenshinovi hodil, ale najednou se odněkud objevila malá postava a i s rozběhem vrazila Shinovi pěstí do břicha. Nebyl to silný úder, ale stačil na to aby Shina zastavil.
„Dík, máš to u mě.“ zavolal Kenshin, když se otočil a dál pokračoval v útěku.
„Za..nic.“ řekla si postava a zase rychle utekla než se Shin zpamatoval.