Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 18 - Trénink

Mám tady přátele!! Vzpomněl si Rogen na její slova.
Přátele… Zamračil se a vzhlédl k nebi.

„Tak pojď Pao …“ vydala se spolu se svým přítelem skrz stromy.
/Buď ho najdu nebo ne …/ zamířila směrem odkud přicházeli blesky.
Šla podle zvuků a záblesků, až došla na menší palouk, několik stromů tam bylo čistě přeseknutých po délce na dva.
Zadívala se před sebe a spatřila Hira.
V ruce držel svojí katanu, s rozzářenou čepelí a měl zavřené oči.
Stál nehnutě…až se najednou odrazil od země a začal s katanou provádět různá komba jen tak do prázdna.
Byla to ohromující podívaná.
S jakou lehkostí a elegancí švihal zářícím mečem.
Jako tanec blesků…
Nano se posadila dostatečně daleko a pozorovala ho… /třeba budu jednou stejně dobrá jako on …/
Hirovi vlály ve větru mokré vlasy a občas na jeho čepelích zasyčely kapičky vody, které se ihned odpařili.
Jak ho Nano sledovala, měla takový divný pocit.
Nakonec Hiro švihl naposledy mečem a z něj vyletěl úzký zářící pruh energie, který přepůlil další strom.
Hiro vydechl a otevřel oči.
„Trénink jde zřejmě dobře … ?Vypadá to, jako už by si se s tím mečem narodil …“ ozvalo se od jednoho ještě celého stromu.
Hiro se podíval po hlase.
„Vážně? Ale stále je ještě co zlepšovat.“ Pousmál se a vrátil svojí dvojčepelnou katanu do pouzdra na zádech.
„Vždy je něco zlepšovat …“ pozorovala mladíka na kterého dopadaly kapky deště.
/Takhle mu to dost sluší …/ zauvažovala a usmála se.
Hiro se pousmál a prodrbal si rukama zplihlé vlasy.
„Osvěžující počasí.“ Podíval se k nebi.
„To jo … už to chtělo po těch teplech,“ opřela se zády o strom.
„Jestli si skončil kvůli tomu, že jsem přišla, tak nemusíš. Nebudu překážet.“
„Ne to je dobrý. Už jsem tu taky byl nějakou dobu.“ Řekl Hiro.
„A co tvůj trénink?“
„Šel skvěle …lépe než jsem předpokládala …“ usmála se tajemně.
„Vážně?? Co Blesk? Nechceš zase procvičit jeho používání?“ navrhl Hiro.
„Teď si dotrénoval …“ vyšla ze stínu stromu.
„No a?“ řekl sebejistě Hiro.
Nano si dala ruku v bok a prohrábla si mokré vlasy. Mokré oblečení na ní přiléhalo ještě víc než normálně.
„No a? Bylo by to nefér … já už nějakou dobu jsem odpočatá,“ pozdvihla obočí.
„No právě! Alespoň to bude alespoň trochu vyrovnaný.“ Řekl Hiro a zacukal mu koutek.
„Pořád mě podceňuješ?“
„Tak fajn pojď za mnou …tady se mi to nelíbí,“ uculila se a vyrazila cestou zpátky odkud přišla.
Hiro se za ní se zájmem díval, až se nakonec vydal za ní.
Vylezli někde v polovině té velké brázdy a trochu zpustošeného okolí po Nanině útoku. Došli až na plac, kde trénovala. Za ním bylo stavení a nalevo od nich dost daleko hrob u kraje lesa.
Došla na druhý konec a otočila se k Hirovi.
Hiro se rozhlédl a podíval se na tu brázdu.
„Tak ukaž jak jsi pokročila.“ Pousmál se a vytasil svojí katanu.
Nic na to neřekla.
/Kage Bunshin!/ po boku se jí zjevily tři klony s kunai připravenými. Nasadila neutrální výraz a z pouzdra na boku vytáhla svůj meč. Dopadly na něj kapky vody. Poté vzplál bleskovou chakrou. Pokynula a spolu s klony, které běželi napřed zamířila proti Hirovi.
Hiro sledoval jak se na něj žene s bleskovým mečem a odhodlaným výrazem.
Nepochybně je mnohem silnější… Zadíval se na ní.
Napřáhl se mečem do strany a udělal pečeť soustředění.
Ale já taky… Řekl si v mysli a zavřel oči.
Plně se soustředil a na moment měl pocit že se všechno zpomalilo.
Jakmile zavřel oči, Nano zvedla ruku ve znamení a zmizela. Jeden klon zaútočil jako první z pravého boku.
Už to vypadalo, že Hira zasáhne, ale najednou se rozplynul ve vzduchu a Hirova ruka s mečem se najednou nacházela na druhé straně.
Z druhé strany mířil druhý klon. Uhnul ostří meče a pokusil se ho kopnout do žeber.
Ale Hiro ho chytl druhou rukou za nohu a vrhnutím ho hodil na třetího klona. Oba se následně rozplynuly v kouř.
Zatímco upoutaly ty nepravé Nano pozornost, tak pravá provedla dál v zadu pečetě a zamířila Hirovi na záda. Kousek před ním ho zarazila do země.
„Raiton: Bleskové ostří!!!“ z meče vyletělo několik malých blesků naproti Hirovi. Zatím, co mířily na Hira, Nano vytáhla katanu ze země a oběhla ho. Zamířila z leva.
Hiro roztočil meč dokola jako vrtuli a odrazil s ním otočkou kolem dokola blesky, které na něj směřovali ze zadu.
Následně prudce otevřel oči a jen tak tak zablokoval Nanin úder mečem.
„Dobré…“ pousmál se.
Nereagovala na jeho pochvalu. Odskočila od něj tak metr. Opřela se o meč a hbitě Hira přeskočila. V ruce při letu zkoncentrovala chakru a při dopadu vrhla rukou na Hirova záda se slovy : „Raiton: Šoky“.
Hiro taktéž soustředil do své volné ruky bleskovou chakru a vrazil jí proti Nano.
Chytli se dlaněmi a propletli je prsty.
Od jejich rukou odskakovali blesky.
Hiro tentokrát už neváhal a napřáhl proti Nano špičku svého meče.
/Sakra. …/ zaklela v mysli. Neměla u sebe meč a nestihla by unout. Vpustila ještě víc chakry do své ruky spolu s Tokaapao a chytla ostří meče mezi ukazováčky a prostředníčky na obou rukou. Katana se jí lehce zařízla do rukou. Nebylo to tak hrozné díky návalu chakry, takže stekl jen lehký pramínek rudé krve po jejích zápěstí. Vyškubla se a hnula do strany. Rozběhla se po meči a švihla směrem zpátky proti Hirovi i přes to, že jí ruce trochu boleli.
Hiro se rychle sehnul a špička Naniného meče ho lehce řízla na tváři.
Odskočil od ní a utřel si tvář.
Chytla můj meč jenom do holích rukou…??!!!
Nano se trochu zadýchaně podívala na své ruce. Začaly se pomalu hojit , ale stále bolely.
„Blesk proti blesku vyhrát nemůže … alespoň v tomhle případě já proti tobě ne,“ pousmála se na něj. /Zlepšila jsem se, ale on taky … to je pro mě špatné …/
„Ale děláš ohromné pokroky, Nano!!“ řekl Hiro.
„Tímhle tempem mě brzo předeženeš.“ Řekl Hiro a uložil si svůj meč do pouzdra.
Trochu se mu zamotala hlava, ale nedal to znát.
„Asi už pro dnešek skončíme, co ty na to?“
„Radši ano …“ přikývla a taktéž uklidila svou zbraň.
Najednou Hiro zavrávoral a klesl na koleno.
„Hiroooo!“ vykřikla a okamžitě se vyřítila k němu.
„Hiro slyšíš mě? Si v pořádku ??? Je ti něco?“ klekla si k němu a chytla ho jemně za ramena.
„To je dobrý…“ pousmál se Hiro.
„Jenom jsem to asi trochu přehnal.“
„Já říkala, že to není moc dobrý nápad … můžeš vstát?“zeptala se ho starostlivě.
„Jo, snad nejsem důchodce ne?“ nahodil úsměv Hiro, ale hned na to ho musela Nano podepřít, aby se zase neskácel.
„To vidím … pojď,“ podepřela ho co nejvíc a pomalými kroky šli směrem ke stavení.
Za chvíli byli uvnitř.
Nano položila Hira na pohovku u okna a jeho meč opřela o zeď vedle dveře.
„Kde to jsme?“ rozhlédl se Hiro po domě.
„U mě doma.“
„Hned jsem tu,“ zmizela v dalších dveřích.
U ní doma? Zamyslel se Hiro a natáhl se na pohovku.
Za chvíli se objevila Nano. V ruce nesla nějaké oblečení, misku z vodou a hadříkem a skleničku s pitím.
„Napij se,“ podala mu sklenici.
„Díkes.“ Poděkoval jí Hiro a vzal si od ní sklenici.
Poté mu podala oblečení.
„Možná ti bude větší, ale alespoň něco … převlékni se z toho mokrého. Počkám zatím venku,“ pousmála se na něj a zamířila ke dveřím.
„Počkej, tam zmokneš zase ty!“ řekl Hiro.
„Tak se otoč a je to!“ mávl rukou.
„Dobře …“ otočila se tedy zády k němu. Pohled upřela na stolek v rohu. Stála na něm fotografie staršího muže, Jiraiyi a mladé dívky. Tu fotku si Nano pamatovala. Bylo to měsíc před tím, než umřel.
„Tak jak vypadám?“ ozvalo se za ní.
Otočila se. Oblečení mu bylo trochu větší, ale stačilo to.
„Dobře … lehni si ještě,“ řekla když viděla, že se trochu zamotal. Došla k posteli a přisunula si k ní židli. Vzala si misku s nějakou tekutinou a suchý hadr. Naklonila se k Hirovi a osušila mu mokré čelo.
Hiro se po chvilce pousmál.
„Legrační situace.“
„Nemyslím si,“ řekla s vážnou tváří.
Poté namočila hadřík do misky s tekutinou a přiložila opatrně na ránu, co měl od ní na obličeji. Teď vypadal trochu podobně, jelikož Nano měla, ale hlubší a větší jizvičku na tváři od Rogena.
„To je dobrý.“ Řekl Hiro a převzal si od ní hadr.
„Jdi se taky převléct, ať tu nesedíš v mokrém.“
Nano přikývla. Zalovila něco ve skříni, poté se otočila k Hirovi.
„Ehm..mm,“odkašlala si, když se na ní díval a pozvedla oblečení v ruce.
„Mě to nevadí, klidně se převlékni.“ Řekl nejdřív jen tak Hiro.
Ale když si prohlédl Nanin výraz.
„Jen jsem žertoval!“ zasmál se a otočil se na bok.
Položila oblečení na druhou postel a začala se svlékat. Vyndala si šaty, jelikož se nejlépe oblékali.
Hiro nepatrně pootočil hlavu a mrkl se do odrazu, co se zračil v čepeli jeho meče…
Nano stála zády ve spodním prádle. Předklonila se a uchopila do rukou šaty.
Hiro trochu zrudl, ale pak se napomenul a rychle se opět otočil hlavou ke zdi.
Ještě slyšel dopadnout svojí katanu na zem. Kde se vzal tu se vzal větřík a smetl ho. Nano se otočila teď už oblečená do krátkých rudých šatů na ramínka. Byl to celkem nezvyk. Vždyť vždy nosila tříčtvrtky se sukní přes to a tílkem natažený přes síťované triko. Pokud to vše nezakrýval plášť.
„Tak co?“ řekl opatrně Hiro.
„No můžeš …“ broukla a došla k němu. Sebrala své a jeho mokré věci.
Hiro se otočil a zůstal se na ní dívat s ohromením v očích.
„Jsi překrásná…“ dostal ze sebe.
Nano chytla okamžitě stejnou barvu jako ty šaty.
„Eh...díky… mmm,“ rozpačitě se usmála a dala ruku za hlavu.
Uchopila oblečení a když odcházela skrze dveře do další místnosti prohodila : „ … a nemysli si, že ta katana spadla náhodou,“ zakřenila se.
Hiro se zatvářil provinile.
Dala věci usušit a vrátila se zpátky z hrníčkem teplého čaje. Usedla ke stolu a pomalu upíjela.
Hiro moc nevěděl jak začít.
„Tak co teď budeme dělat? Venku furt prší.“
„No ty zatím budeš ležet … nepustím tě, dokud nebudeš 100% v pořádku,“ zakřenila se Nano.
„Takže to tu se mnou budeš muset vydržet…“ dodala.
„No to je vážně hroznej osud!“ nahodil Hiro zmučenej výraz.
Nano po něm mrskla podušku ze židle.
„Jauu!! Ty seš vážně brutální!!“ řekl dotčeně Hiro, načež se rozesmál.
Zasmála se spolu s ním.
„Dávej si pozor na pusu, si u mě doma … a ležíš v mé v posteli!“ ukázala na něj varovně prstem. Poté se opět rozesmála.
„To se ti to vyhrožuje zesláblému kamarádovi, co?“ řekl stejně Hiro.
„No zas tak slabej asi nebudeš …když se tu klidně řehtáš,“ vyplázla na něj jazyk.
„To máš pravdu!“ řekl Hiro a mrsknul po ní tu podušku.
„No počkej!!!“ vstala ze židle a zamířila k Hirovi.
„Co chceš dělat…????!!!“ řekl Hiro s obavami v hlase.
„Uvidíš …“ zablýsklo se jí strašidelně v očích.
„Ne…!! Na to zapomeň!!“ dal před sebe obranně Hiro ruce.
Nano se rozchechtala.
Uchopila peřinu a přimáčkla Hira k madraci i přes jeho máchání rukou. Zastrkala peřinu do okrajů madrace takže byl pořádně připoutaný.
„Tak hezky spi,“ zachichotala se a oprášila si ruce.
„Heeejj!!“ zatvářil se ublíženě Hiro.
„Koukej mě pustit!!!“
„Ani nápad,“otočila se k němu zády.
„Tak si trhni!!“ řekl pyšně Hiro a trhl hlavou.
Ovšem za chvíli bylo slyšet jak odfukuje.
Nano se k němu potichu nahnula a pozorovala ho.
/Vypadá celkem roztomile když spí …/
„A stejně si usnul…“ zašeptala s úsměvem na tváři.
Jak se tak nad ním nakláněla, sklouzlo jí dolů několik proužků vlasu.
Nano si je zahrnula za ucho.
Ani jsem si nevšimla, že mi v poslední době tak narostli vlasy.
Zamyslela se a zamířila k zrcadlu.
„Jiraiya měl možná pravdu, že se začínám podobat matce víc a víc … alespoň podle jeho popisu…“ uchopila pramínek vlasů. /Barví se mi do červena …/ usmála se. Došla až k oknu a pohlédla ven. Kapky deště dopadali na okna.
„Co teď asi děláš?“ smutně hleděla do dálky.