Útok na písečnou (02)

A přišla zima. V konoze se značně ochladilo a všude ležel čerstvě napadaný sníh. Jenže konožátka na takovou zimu nebyli zvyklí, tak se Tsunade rozhodla úřadovat v horkých lázních. Shizune kupodivu ani neprotestovala.
„Ách,“ hokage se spokojeně protáhla a natáhla se po načnuté lahvi saké, ale byla moc pomalá, protože v tu samou chvíli se po alkoholu vrhl udýchaný a zpocený Jirayira.
„Ty kre*éne, co se potíš, když mrzne?! A co tady vůbec děláš?!“ seřvala ho Tsunade, protože ji naštvalo, že jí vyfoukl saké, ale taky proto, že na sobě měla jen titěrné plavky.
„Celou cestu sem běžím až ze suny,“ řekl výmluvně a zahučel do vody vedle ní i v oblečení.
„A co je tak důležitého, žes běžel přes celý dva státy?“ Jirayia si nejdřív pořádně loknul, než začal mluvit.
„Potřebují naši pomoc. Kazekage je v dost vážném stavu.. To jsou tanga, co máš na sobě?“ zamyšleně si ji začal prohlížet.
„Jirayio!“ zvedla jeho hlavu a zpříma se mu podívala do očí. „Co se stalo v suně?“
„Zaútočili na ně Akatsuki. Většina vesnice je buď mrtvá nebo zraněná.“
„Shizunéé!“ zařvala hokage, aby přivolala svou přítelkyni.
„Ááá, Tsunade-sama, nemusíte tak řvát, sedím hned vedle vás,“ upozornila na svou přítomnost kunoichi.
„Aha… tak promiň. Eh. Tak mi okamžitě přiveď velitele ANBU, Sakuru a… Nó, ještě někoho, však ty si poradíš.“
„Hai,“ kývla Shizune a vylezla z vody. Jiraiyův mlsný výraz oplatila vražedným úšklebkem.
Netrvalo dlouho a lázně začaly praskat ve švech. Shizune si totiž vyložila ,ještě někoho‘ jako každého, koho potkala.
„Já vím Naruto! Říkám, že vím!“ rozčilovala se akorát hokage na blonďáka. „Nechte mě aspoň oblíknout!“ Někdo okamžitě přispěchal s pláštěm hokage.
„Takže! Minimálně čtyři týmy ANBU půjdou posílit obranu Suny. Sakura vezme dva týmy mediků a postará se o civilisty. A… ano Naruto, já tě vidím, nemusíš tady skákat v tom tvém Oiroke no jutsu. Ty můžeš jít s nima, Gaara tě určitě rád uvidí.“ Tsunade se zhluboka nadechla. Vedení vesnice bylo čím dál těžší.

Skupiny vyrazily hned odpoledne. Pospíchali nejen kvůli kvůli Suně samotné, ale písečná je přece na poušti, takže tam bude teplo, ne?
Do písečné dorazili už druhý den večer. Vesnici, tedy spíš to, co z ní zbylo, řídil Baki. Ten je také zavedl do provizorní nemocnice k Gaarovu lůžku. Mladičký kazekage nevypadal vůbec dobře a byl stále v bezvědomí.
„Jak dlouho už je mimo?“ ptala se Sakura, zatímco prohlížela jeho zranění.
„Pět celých dní. Už od toho útoku.“
„Není divu, když se mu do ran dostala infekce. Budu co nejdřív potřebovat operační sál.“
„Všechno co máme, je tady,“ snažil se jí vysvětlit Baki situaci.
„Ale to je málo! Není tu jediné sterilní lůžko!“ Sakura se rozhlídla po ostatních, aby jí podpořili, ale nedočkala se žádné odezvy. „Fajn, tak budu operovat přímo tady!“
Asi po hodině Sakura operaci dokončila.
„Vyčistila jsem rány a zastavila zbytky vnitřního krvácení. Teď už je to jenom na něm, jestli se probudí,“ prohlídla si Gaarovu klidnou tvář.
„Notak, prober se, Gaaro, šup, vstávej!“ povzbuzoval Gaaru Naruto a asi to i k něčemu bylo, protože se vedle kazekageho nehybné ruky zformoval nápis z písku.
„Temari?“ přečetl blonďáček nahlas to slovo. „Hej, lidi, Gaara chce vidět ségru,“ pyšně jim oznámil.
„To by byla skvělá zpráva, kdyby ji Akatsuki neunesli,“ zchladil jeho nedšení Shikamaru.
„He? Co ty tu děláš?“ divil se nad jeho přítomností blonďatý.
„Tem je moje snoubenka, je jasný, že tady budu. Mimochodem, Kankurovi se podařilo sledovat zbytek Akatsuki, tak jdeme sunu pomstít. Půjdeš s námi nebo tu zůstaneš fňukat nad Gaarou?“
„Jasně že jdu s váma!“ vyskočil Naruto tak rychle, že málem šlápl Gaarovi do obličeje.