Kdo z nich je ten pravý? - 3. kapitola

Demi se probudila. Byla sama. Slunce už vyšlo a domem se ozýval ruch. Oblékla se a vyšla na chodbu. „Ty teda vypadáš.“ zasmál se Ruteki.
„Díky.“ ušklíbla se a posadila se ke stolu.
„Neříkej, že jsi zase nespala?“ Zavrtěla hlavou. „Sasuke také vypadá, že nespal.“ Podívala se na něj. Vypadal unaveně. Podívala se na Rutekiho. Nadechl se, že dodá nějako poznámku.
„Zato ty jsi spal jako malé dítě.“
„Jo. Karin se chce jít podívat po nějakých obchodech. Říkal jsem si, že bys s ní mohla jít.“
„Jasně.“
Po snídani vyrazily Karin s Demi na nákupy. Varovala ji, že nic platit nebude. Karin jen mávla rukou. Zašla do prvního krámu, který cestou měli. Demi na ni čekala venku. Vyšla s taškou. Usmívala se. Běháním po obchodech strávily půl dne.
Když se vracely, byla Demi utahaná. Těšila se, až si sedne do křesla a nebude muset nic dělat. U domu se Karin začala přehrabovat v taškách a něco si pro sebe mluvit.
Otočila oči v sloup. Vešla do dveří. Do někoho vrazila. Zavrávorala několik kroků zpět. „Promiň.“ omluvně se usmála.
„Nic se nestalo.“ odpověděl dotyčný. Podívala se na něj. Ustoupil stranou a nechal ji projít.
„Díky.“ prošla kolem něj.
„Ouh.“ zasmál se Ruteki. „Ty máš ale kliku.“
„O čem to mluvíš?“ Svalila se do křesla. „Hurá.“ zasténala.
„No, že tě nezabil. Ten jeho pohled…“ zakroutil hlavou.
„Jaký pohled?“ nechápala.
„Jak jsi do něj vrazila. Měl jsem dojem, že by rád někoho zabil. Ale možná se mi to jen zdálo.“ pokrčil nakonec rameny.
„Máš velkou představivost.“ na to Demi.
„Nejspíš.“ podíval se na Sasukeho.
Dneska neměli v plánu už někam chodit. Demi se uvelebila v křesle a po očku sledovala Sasukeho. Jakmile se jejich pohledy setkaly, uhnula.

Dny ubíhaly a tým Hebi neprovedl nic zvláštního. Demi s Rutekim podali hlášení a Tsunade rozhodla, že dalšího dne jim mise končí. Oba byli rádi, že s nimi nemusejí už dlouho být. Vrátili se k nim a oznámili jim radostnou novinku. Suigetsu řekl něco, jako bylo už na čase, Karin se zablesklo v očích. Nejspíš měla plnou hlavu toho, že pokoj vedle Sasukeho je volný. Sasuke se podíval na Demi, ta uhnula pohledem. Rozpustili tohle menší sezení. „Stalo se něco?“ zeptal se Ruteki jakmile byli sami.
„Ne. Co by se mělo stát?“ pokusila se o úsměv.
„Tak jo, zeptám se přesněji. Stalo se něco mezi tebou a Sasukem?“ pozoroval její reakci.
Zhluboka se nadechla. „Ne. Proč si to myslíš?“ S překvapením udržela tón svého hlasu.
„Noo…“ protáhl to. „Heleď. Jsme přátelé, ne?“ Kývla. „Tak ti to řeknu narovinu.“ nadechl se. „Nemluvíš s ním. Kdykoliv se na tebe podívá, uhneš pohledem. Když se rozdělí, vždy chodíš stou druhou skupinou…“ vychrlil ze sebe. „Tak bych mohl pokračovat až do rána. Je tu něco o čem bych měl vědět?“ Všiml si něčeho v jejích očích, než se otočila.
„Dej mi pokoj!“ odešla.
Ruteki se za ní díval. Zaslechl šourání kroků. Otočil se. „To jsi ty…“ Sasuke nic neřekl. „Asi nemá cenu ptát se tě, zdali jsi nás slyšel.“ Zakroutil hlavou. Výraz v obličeji měl stále stejný. Chladný, tvrdý, nezájem. „Ty mi taky nic neřekneš, mám pravdu?“ odmlčel se. Sasuke byl zticha. „Jestli jsi ji něco udělal…!“ zaťal ruku v pěst.
„Sasuke?“ v chodbě stál Juugo a za ním Karin. „Je něco z toho, co řekl pravda?“ Všichni se na něj dívali a vyžadovali se odpovědi.
Měl hněv. Naštvaně bouchl do stolu. „Proč vás vždycky musí všechno zajímat?!“ řekl skrze zaťaté zuby. Odešel.
Ruteki přemýšlel, jestli nemá jít za ním. Rozhodl se, že nepůjde. Sasuke chtěl být sám a to mu umožní.
„Sasuke! Sasuke!“ vyběhla ven Karin. Nikde nebyl. Zaměřila se na jeho čakru, ale nenašla ho. Zklamaně i naštvaně se vrátila zpátky.

Procházela se prázdnými ulicemi. Potřebovala přemýšlet. Nevěděla přesně o čem, ale chtěla být sama. Myšlenkami stále bloudila do onoho večera. Cítila jeho doteky na těle, jeho rty na svých. Naštvaně bouchla do okna. Sklo se roztříštilo na tisíce střepů a pořezalo ji ruku. Bolest vyhnala veškeré nepříjemné myšlenky. Opřela se o zeď a sjela po ní až na zem. Rukou si prohrábla vlasy. Přitáhla nohy k hrudi a objala si kolena.
Dal si ruce do kapes. Najednou zaslechl nedaleko něco rozbít. Odbočil tím směrem. Lampy v téhle části nesvítily. Ulici jen prosvětlovaly hvězdy. Měsíc nešel vidět, protože bylo zamračeno. Spatřil sedící siluetu. Zamířil k ní. Věděl, kdo to je. Opřel se o nejbližší lampu u ní. Nepromluvil. Nikdo nepromluvil.
Mlčeli. Dívali se na siluety toho druhého. Světla ubývalo. Zablýsklo se, za několik vteřin zazněl ohlušující hrom.
Demi opřela hlavu o zeď. Na obloze se objevil blesk. Osvětlil celou oblohu. Stoupla si a oprášila si zadek. „O… omlou… vám se.“ vykoktala ze sebe. Neměla ráda, když se musela někomu omlouvat. Spadlo několik kapek deště a pak se rozpršelo hodně. „Já… nevím, co mě to popadlo.“
„Pššš.“ natáhl ruku. Chytil ji za ramena a přitáhl si ji k sobě. Objal ji. Déšť jim stékal po obličeji. „Co myslíš?“
„Mám dost velký problém.“
„Zvládneš ho?“
„Možná.“ Sasuke ji chytil za tvář. Naklonil se k ní. Políbil ji.
Byli už celí mokří. Oblohu prosvítil další blesk a hned na to zazněla rána. „Je mi zima.“ drkotala zuby.
„Jdeme zpátky. Lepší už to nebude.“ vzal ji za ruku. Déšť padal hustěji a hustěji. Viděli před sebe na tři metry. Byli téměř u domu, když se rozpršelo ještě víc, pokud to bylo možné. Vyběhli schody a vpadli dovnitř. Zavřeli za sebou. Usmívali se.
Všichni přítomní se na ně podívali. Byli mezi nimi i Naruto a Sakura. „Jaké překvapení.“ řekl ironicky Sasuke.
Z šatů jim kapala voda, tak se pod nimi tvořila kaluž. Vyzuli si boty. „Jdu se převlíct.“ zamířila do chodby ke svému pokoji. Cestou si sundala tričko.
„Já taky.“ zmizel za ní. Sakura s Karin se nakláněly do chodby, kde oba zmizeli.
Doběhl ji. Už vcházela do pokoje. Stoupl si mezi dveře. „Nepotřebuješ pomoct?“ nabídl ji.
Otočila se k němu. „Tohle zvládnu sama.“ mrkla na něj a zavřela mu dveře před nosem.
Převlékla se do suchých věcí. Ty mokré vykroucala a dala na topení. Zraněnou ruku si omyla. Nebylo zas tak hluboké.
„Dávali jste si načas.“ oznámil jim Suigetsu. Demi se ohlédla. Za ní stál Sasuke. „Už jsme si mysleli, že…“ nechal větu nedokončenou. Sasuke ho zpražil zlostným pohledem. Karin se Sakurou zkoumali jejich tváře, jestli něco netají.
Demi zakroutila hlavou a šla uvařit čaj. Pořád ji byla zima. Z poličky vytáhla dva šálky a zalila je vodou. Vzala je a jeden podala Sasukemu. Vzal si ho od ní a sedl si do křesla. „Hej hej hej hej!“ ukázala na něj prstem. „Tam jsem si chtěla sednout já.“
„Smola.“ zašeptal. Slyšela to jen Demi. Posadila se vedle Karin.
„Kde jste byli?“ zeptal se Juugo.
„Trochu jsem tu zabloudila. Pak začalo pršet a šla jsem zpátky. Sasukeho jsem potkala před dveřmi.“ usrkla si doušek čaje. Tělem se ji rozléhalo teplo.
„To počasí je hrozné.“ ozval se Ruteki od okna. „To znamená, že budeme mít společnost.“ otočil se k nim. Nikdo z toho nebyl nadšený. Tedy až na Sakuru a Naruta.
Demi dopila čaj a odnesla hrnek. Posadila se zpátky na pohovku. Venku se blýskalo a hřmělo. Najednou vypnul proud. Sakura s Karin vyjekly.
„Ale ne!“ slyšela šourání židlí. „Mám v pokoji baterku. Dojdu pro ni.“ Někdo zakřičel a spadl na podlahu. „Pokuste se nepozabíjet.“ dodala. Pomalými kroky prošla kolem pohovky a stolku. Šátrala rukama před sebou, aby do někoho nevrazila. Po hmatu se dostala do pokoje. Hledala batoh. Našla ho u nohou postele. Vytáhla z něj baterku. Vrátila se zpátky. Ve světle viděla, jak Naruto sedí na zemi a hladí si bouli na hlavě. Karin stála u křesla, ve kterém seděl Sasuke. Nejspíš měla něco v plánu a ona ji vyrušila. Naštvaně ji probodávala pohledem.
Ruteki už hledal svíčky. „Může mi někdo říct, kde jsou v tomhle domě svíčky?“ díval se do všech skříněk.
Demi mu šla pomoct. Dívala se do skříňky vedle okna. Věděla, že na horní poličce něco je, ale nemohla tam dosáhnout. Stoupla si na špičky. I tak tam nedostala. Na krku ucítila studený dech. „Pomůžu ti.“ natáhl se. Přejel ji mráz po zádech. Podal z police svíčky.
Každý si vzal jednu. „Sakuro, budeš s Karin. Naruto ty se Suigetsem.“ navrhl Sasuke.
„A proč není s ní?!“ ukázala na Demi Karin. Nikdo to nekomentoval. Demi se otočila a odešla do svého pokoje.
V šuplíku našla staré rodinné album. Vzala si ho a lehla si do postele. Prohlížela si ho. Někdo tiše zaklepal na dveře. Posvítila na ně baterkou. „Vstupte.“ řekla šeptem. Vešel Sasuke.
„Co to máš?“ upoutalo ho album.
„Našla jsem tu album.“ posvítila na něj. „Doufám, že to nevadí.“
„Ne.“ lehl si za ní. „Budeš otáčet, nebo mám já?“ Vzala stránku a otočila ji.
Prohlíželi si staré fotografie. Demi je komentovala. Oba se smáli. Došli na konec. „Byl jsi tak roztomilý.“ Sasuke vzal album a hodil ho na zem. „Konečně.“
„Co?“ podepřel si hlavu.
„Usmíváš se. Odložil jsi svoji chladnou masku. I když měla něco do sebe.“ Nic neřekl. „Hele mám ticho ráda, ale když s tebou člověk mluví, mohl bys mu aspoň odpovědět.“
„Na nic ses neptala.“
„Tak jo. Ten druhý kluk na té fotce…“ ukázala na fotografii na skříňce vedle dveří. „…Je tvůj bratr?“
Chvíli trvalo, než odpověděl. „Ano. Itachi.“ řekl poněkud zdráhavě jeho jméno.
„Promiň. Netušila jsem.“ raději už nic neřekla.
Vstala, sebrala z podlahy album a položila ho na skříňku. „Od zítřka se můžete volně pohybovat. Dočkali jste se.“
„Hm…“ Tušila, že odpovědi se nedočká.
„Tak já už nebudu mluvit.“
Sasuke ji chytil za ruku a strhl ji za sebou do postele. Shrnul ji vlasy z obličeje. Díval se do jejích modrozelených očí. Prsty ji přejel po obličeji, dekoltu, přes hruď až k pasu. Rukou ji zajel pod tričko. Nakláněl se k ní. Prsty mu jezdila po svalnatém těle.
Sasukeho rty se dotkly těch jejich. Hbitě se začaly pohybovat. Nazvedl ji a tričko ji přetáhl přes hlavu. Než se nadála, svlékla mu ho taky. Líbal ji na krku, dekoltu, hrudi až se dostal k jejímu pevnému břichu. Nedočkavě z ní doslova strhl zbytek oblečení.
Propletli si prsty. Líbal ji na krku. Vnikl do ní. Stiskla mu ruku, prohnula se a slastně mu vzdychla po ucha.

Demi k němu ležela zády. Jeho ruku měla omotanou kolem pasu. Bouře ustoupila, jen déšť bubnoval do oken. „Bude pět.“ prolomila ticho Demi. Sasuke se podíval na hodiny.
„Měl bych jít do svého pokoje, než se někdo vzbudí.“ vstal a oblékl se. Podíval se na Demi. Klekl si na postel a políbil ji. „Mrzí mě, jak jsem minule zmizel.“ pohladil ji po tváři a odešel.
Za dvě hodiny vstávali. Sebrala si svoje věci z podlahy a hodila je do batohu. Vyšla z pokoje. Juugo se právě vracel ze snídaně. Pozdravil ji a zmizel ve svém pokoji. V chodbě narazila na Sasukeho. „Mise skončena.“ Sasuke se ohlédl, jestli je někdo nevidí. Políbil ji.
„Budu si tě hlídat.“ zašeptal.
„Už se bojím.“ usmála se. Prošla kolem něj a s Rutekim odešli.