Po pěti letech: Mise v zemi železa III-14 Jin a jang

Jen několik centimetrů od krku ninji, kterého chtěl Naruto popravit se zelené ostří s třesknutím zastavilo o meč, který ránu v poslední chvíli zablokoval.
Naruto zdvihne hlavu, podívá se na majitele ostří, při tom se mu rozšíří oko překvapením a rozechvějí se mu ruce.
Před ním stála mladá žena s dlouhými hnědými vlasy a zelenýma očima.
„To stačí, Naruto“ řekne. Lehký dívčí hlas se prožene vesnici a jako jehla se zaboří do Narutovy hlavy. Vzápětí se kolem mihnou další tři postavy a utvoří kolem Niekageho a Lan Pana hradbu.
Jak vlna šílenství znenadání přišla tak i odešla a Naruto upustil zbraň na zem. Jako by ho k tomu donutila hnědovláska, která svou zbraň taky upustila. Chytla Naruta za tváře a přitáhla ho k sobě. Něžně ho políbila do vlasu a něco mu potichu šeptala.
Vesničani z toho byly naprosto zkoprnělí.
„Přišli jsme včas.“ Ozval se hlas za Raikagem. Ten se otočil a prohlédl si ninju ve středním věku s černými vlasy a hnědýma očima. Mezi tím se Naruto sesunul na kolena, těžce dýchal a naprosto v šoku se tiskl k dívce, která ho hladila po vlasech.
Raikage v první chvíli nevěděl, co říct. Muž si toho všiml a s úsměvem mu podával ruku.
„Omlouvám se, Raikage-sama. Mé jmeno je Hellmastr a tito bojovníci jsou členy Sněžné Devitky. Jednotky, která je pod velením Niekageho-sama.“
Raikage muži podal ruku a zmateně pohlédl zpět na dívku, která držela Naruta v objetí.
„Před několika dny jsme pozorovali obrovský vzestup Narutovy čakry a pro jistotu jsme vyrazil za ním. Koukám, že jsme přišli za pět minut dvanáct.“
„Co se tady děje?“ Skočí starší z ninjů Hellmastrovi do řeči.
„Myslím, že k tomu bychom si měli společně sednout někde v soukromí.“
Raikage přikývnul a zavelel všem, aby se vrátili do svých pokojů a ubikacích. Lan Pana odvedlo několi ninjů společně s přeživším útočníkem z nemocnice do vězení a Hellmastr, Raikage, Naruto společně s onou dívkou a několik vybraných odešli zpět do dřevěné budovy, kde přes necelou hodinou vedli konverzaci.

„Tak tohle je na pos...zklamání.“ Utrosil nadávku Orochimaru a nenávistně hleděl na dívku, která držela Naruta kolem pasu a společně s ninji mu pomáhala do budovy.
„Taky sem čekal něco víc i kdy....“ Pein se usměje. „Co teď?“
„Vracíme se, už tady není nic, co bychom uviděli.“ Orochimaru se otočí a seskočí beze slova z hradeb, následován Peinem.
„Doufám, že Sasuke splnil misi.“ Utrousí za letu Pein.

„Omlouvám se za všechny potíže, které zde byly způsobeny.“ Začal Hellmastr poté, co zkontroloval hladinu Narutovy čakry. Ninja ležel na nedaleké posteli a byl pod dohledem hnědovlasé dívky. Potom došel ke stolu a sedl si.
„Bohužel Niekagův stav je velice vážný. Pokud je vystaven dlouhodobému boji, tak ho přepadne stav, který jste právě viděli. Kdyby pokračoval a zabil toho muže, nejspíše by se již nemohl vrátit zpět a zůstal by onou vražednou bestií, která v něm dříme a s kterou denodenně bojuje o nadvládu nad tělem.“
U stolu to mezi všemi přísedícími ohromeně zašumělo překvapením. Seděli tam všichni nejvyšší členové vesnice, Mizukage, Raikage, Hellmastr a Sakura, která se přes námitky doktorů převlékla a celá bíla v obličeji poslouchala vyprávění. Členové Sněžné Devítky seděli zády opření o postel svého velitele a s rukou na zbrani ho hlídali, jak si všichni v místnosti uvědomili. Ze strachu z těch bojovných tváří své pohledy tím směrem raději víckrát neotočili.
„Nechceme dělat žádné problémy. Pokud by to bylo možné, rádi bychom zítra odešli.“
Raikage se otočí na spícího Naruta, který k jeho překvapení vypadal lépe než by očekával. Najednou si to uvědomil. Jemná sladká vůně a teplá energie, která z dívky vycházela, byla přímo omaračující a měla podivný nadech nadpřirozena.
„To dělá ta dívka? Její přítomnost?“
Hellmastr si všiml kam Raikage kouká a usmál se.
„Dovolte, abych vám představil Casku.“
Dívka se otočila a s rukou v Narutově lehce sklonila hlavu.
„Je to jediný člověk, který dokáže zastavit Narutovo běsnění, jak jste sami viděli. Normálně vždy plní mise spolu, ale výprava, na kterou šel Niekage nyní, byla příliš složitá pro víc lidí a nechtěl zatěžovat vesici nepřítomností dalšího shinobiho, tak šel sám.“
„Bohužel se asi nějak zkomplikovala a zůstal bez své partnerky déle, než byl zvyklý.“
Raikage si byl téměř na stoprocent jistý, že dívka u Narutovy postele měla nyní tváře rudé jako slunce, které se právě objevilo na východě.
„Za to můžu já.“ Ozvala se Sakura a pohledy všech kolem se na ni stočily.
„Zachránil mě z Orochimarovy věže. Cestovali jsme spolu. Několikrát riskoval život, aby mě zachránil.“ Sakura zdvihla ruce a skryla obličej, po kterém se jí začaly koulet slzy. Poté si z vlasů sundala Hinatin chránič a podala ho Hellmastrovi.
„Patří jemu. Můžete mu ho dát?“
Ninja se usmál.
„Dáš mu ho sama. Pokud tě zachranil, tak jsi pro něho důležitá a nejspíš chce, abys šla s ním do jeho vesnice.“
Sakura se uplakaně usměje a chránič si přitiskne k hrudníku.
Najednou se chopí slova jeden z nejmladších ninjů v místnosti. Svůj věk vynahrazoval drzostí, kterou neskrytě dával najevo.
„Mohl byste nám říct nějaké podrobnosti o tom, co se tady děje? I když jsme vlastně spojenci, tak nic nevíme. Váš Kage přišel do naší vesnice, půlku jí zníčil a zranil několik civilistů. Myslím, že si vysvětlení zasloužíme...“
Hellmastr se k němu otočil a bylo mu jasné, že s tímto mužem, spíše mladíkem, měl jistě problémy už Naruto, zvlášť s jeho výbušnou povahou. Očividně s ním však souhlasila valná většina lidí v místnosti, proto zauvažoval...
„Jak jsem řekl, je nám líto, co se tady stalo. Ale není tohle náhodou tajná základna?“
Mladík kývne.
„Tak to jste Naruta určitě pozvali. Nemyslím si, že sem přiběhl a začal bojovat uprostřed vaší vesnice. A už jste zjistili, s kým bojoval.“
„Byli to členové Akatsuki.“ Vmísila se do hovoru Mizukage. „Jednu jejich členku zneškodnil v nemocnici, dalšího chytil v pokoji Sakury a zbylé dva jsme našli několik kilometrů za vesnicí. Zabila je past, kterou připravil Raikage-dono.“
„Tak tím se to vysvětluje.“ Raikage se vesele usmál.
Vtom zkoprněl a otočil se na Naruta, který se prudce posadil. Ninjovi se začala řinout krev z oka a zuby prodlužovat. Divoký ryk, který se mu začal ozývat z hrdla postavil všechny ninji do pozoru a přinutil je chopit se zbraní.
Caska zalapala po dechu, zatlačila Naruta zpět do postele a prosebně se otočila na Hellmastera. Ten kývnul a společně s dívkou vynesli bezvládného muže ven do tmy, mimo vesnici, hluboko do lesa.
„Co se děje?“ Zeptal se Raikage zbylých členů Sněžné Devítky, kteří na sucho polkli a se strachem v očích hleděli na otevřené dveře. Chvíli bylo ticho a když se ninjové netvářili, že chtějí odpovědět, tak se Sakura zdvihla a vyběhla ven. Cestu jí však zastoupil jeden ze shinobi.
„Nechoď za nimi, jinak zemřeš.“
„Co tím myslíš? Já sem medička, můžu mu pomoct.“ Zakoktala Sakura a neústupně se snažila dostat ven z domu. Muž ji však držel pevně.
„Medik je mu k ničemu. Nyní mu může pomoct jenom Caska, tak se do toho nepleť.“
„O co tady jde?“ Domáhali se ostatní ninjové vysvětlení. Shinobi si sedli na podlahu a už nic neřekli, pouze sem tam zdvihli hlavu a hleděli oknem na nedaleký les. Sakura zkřivila tvář hněvem a když se nikdo nedíval, tak se potichu vykradla ven a utíkala směrem, kde byl Naruto.

„Naruto, uklidni se...“ V půli věty se Hellmastr zarazí. S hlavou nepřirozeně protočenou doprava a v piruetě odlétne mezi stromy. Jen tak tak stačí zkorigovat let, aby se nenapíchnul na větve. Rychle se postavil, vyplivl chuchvalec krve a postavil se proti rozběsněnému ninjovi, který se proti němu znovu hnal, s pěnou u pusy a šíleným rudým okem, pulzujícím v temné noci jako rubín.
Rychle složil ruce k sobě a bouchl jimi o zem.
„Doton:Yomi Numa!“
Pološílený Naruto skočil rovnýma nohama do tekutého bahna a začal se potápět, až byl ponořený po krk. Shinobi si odychl a setřel si pod z čela, když v tom Naruto zaklonil halvu a s šíleným řevem z pasti vyskočil.

Těsně po tom, co Caska s Hellmastrem donesli Naruta na nedalekou mýtinu, se síla, spící uvnitř jeho těla, probudila naplno. Shonobi nyní stáli proti rozběsněné bestii, která už nedokázala svůj hněv potlačit.
„Casko, dělej! Už ho dlouho nedokážu zadržet!“ řval ninja, držící Naruta zezadu oběma rukama kolem krku. Námahou mu přeskakoval hlas a nohy mu podjížděly na kluzkém břehu jeho vlastní zemní techniky.
„Buď zticha. Tím, že budeš hulákat, mi nepomůžeš.“ Odsekla dívka.
Naruto zdvihl ruce nad hlavu, chytl muže za límec pláště a trhnutím ho přes sebe přehodil. Ohromná rána bezvládného těla o zem rozechvěla lítky na stromech a vyplašila několik ptáků, kteří s křikem vzlétli k obloze. Hellmastr otevřel oči, před kterýma mu běhaly hvězdičky a zalapal po dechu. Ninja nad ním stál s napřaženou pravačkou, kterou mířil přímo na jeho nechráněný obličej. Najednou se zarazil.

Místem, kde oba ninjové bojovali, se prohnala bílá mlha a obklopila oba ninji. Naruto odsokočí několik metrů od Hellmastra, který si vyditelně oddychnul a vycenil zuby na bílý oblak mlhy, který se točil ve víru přímo proti němu.
„Přece to jen stihla!“
Bíla mlha začala pulzovat a formovat se do tvaru ženské postavy.
„Naruto.“ Ozval se hlas ninjovi přímo v mysli. Ninja škubl hlavou a vycenil zuby. Před ním stála žena, oblečená ve sněhovém kimonu, s bílými vlasy, ze kterých jí čouhaly kočičí uši stejné barvy. Caska rozevřela ruce.
„Pojď ke mně.“
Ninja naklonil hlavu na stranu a v očích se mu objevila neskonalá touha, kterou už dlouho nezažil. Dívka se usměje a švihne bílým kočičím ocasem, který jí v nové formě narostl.
„Stejně jako tygr a drak jsou nerozlučný pár, tak i ty a já, Liška a kočka, budeme navždy spolu. Stejně jako Jin a jang jsme si souzeni, můj Naruto.“
Ninja pomalu zdvihl nohu a krok za krokem se dobelhal k dívce. Když ji objal kolem pasu, tak šťastně vydechl. Hellmastr, i když to viděl již několikrát, tak od této scény nemohl otrhnout oči. Okamžitě po prvním doteku Caska přeměněná do podoby kočky začala odčerpávat temnou energii z Narutovy mysli. Ninja se začal vracet do své lidštější podoby. Zuby se mu zkrátily a drápy na rukou se mu zatáhly. Po několika úderech srdce se Narutovy svaly uvolnily a jeho pohled se vyjasnil.
„Casko?“ Zmateně vydechl, jako by nevěděl, co tady dívka dělá. Zdvihl hlavu a podíval se na ni, naprosto okouzlený tou podívanou. Bílé vlasy poletující kolem ho lechtaly po tváři a její kouzelný usměv mu rozbušil srdce jako zvon. Niekage zdvihl ruku, přejel jí po její sněhově bílé tváři a rudých rtech.
Hellmastr vstal ze země a na oko dotčeně si oprášil oblečení od špíny. V konečném výsledku se zašpinil ještě víc, než byl. V tom zaslechl zvuk z nedalekého lesa. Ohlédl se a okamžitě podle směru čakry našel Růžovovlasou kunoichi, která celou scénu pozorovala.
„Můžeš vylézt, už to je v pořádku.“
Kunoichi sebou cukne a chtě nechtě vykročí k ninjovi.
„Omlouvám se, nechtěla jsem....“
„Nic se neděje. Stejně bys jednou tajemství Sněžné viděla.“
Sakura se zastavi u Hellmastra a s úžasem pohlédne na dvojci, stojící nedaleko nich.
„To je úžasné. Co je zač?“
Hellmastr se usměje
„Podobu, kterou vidíš, získala díky stařešinům v zemi sněhu, dokázali všechno vyčíst z pradávných svitků. Narutův hněv došel do takového stádia, že byl nebezpečný pro všechny ve vesnici. Proto ji nejstarší vyslali zakázaným jutsu do Yaochi - země nesmrtelných - aby našla kočíčího démona.“
„Kočičího? Proč zrovna kočka?“
„Caska to přeci vysvětlila.“ Hellmastr zdvihl ruce.„Černá-bíla, dobro-zlo, tyga-drak, kočka-liška. Všechno to jsou podoby jin a jang. Abys zkrotila lišku, musíš mít kočku; tak se to psalo. Caska bloudila po Yaochi několik dní, dokud nenarazila na všemocnou Horo, Kočičího démona, a nepožádala ji o pomoc. Nikdy mi neřekla za jakou cenu, ale kočičí bohyně jí dala polovinu své síly. Nepleť si to se silou ocasých démonů, tato síla je jedním slovem čistá a proto může vykompenzovat temnou sílu Kyuubiho a zklidnit ho.“
Nyni už uklidněný Naruto došel společně s Caskou, která se již vrátila zpět do své podoby, k Sakuře a Hellmastrovi.
„Omlouvám se.“ pronesl k Hellmastrovi
Ten zdvihl hlavu a promnul si bradu, do které dostal ránu.
„No, myslím že to nebyla poslední rána, kterou jsem od tebe dostal.“ natáhl ruku a podal jí Narutovi. Ten ji s vděkem přijal.
„Děkuju, že jste přišli.“
Poté mrkl na Sakuru a vrátili se do vesnice.

Druhého dne již všichni ninjové Sněžné čekali před vesnicí. Naruto s Caskou, kteří jako poslední přišli k bráně, vydali několik málo rozkazů svým mužům. Ninjové se uklonili a zmizeli jako přední voj cesty do Sněžné.
„Co se děje?“ Zeptala se Sakura, které bylo po pobytu v Zemi Blesku již mnohem lépe a dokázala dokonce i sama běžet, i když zatím ne svým obvyklým tempem.
„Kdyby před námi byli nepřátele, tak nám dají vědět a pomůžou nám v obraně.“ Odpoví Naruto, který si upravoval zbroj a spokojeně pohladil chránič čela, který mu Sakura vrátila. Caska při tom zkřivila tvář do hněvivé grimasy, ale neřekla nic.
„Kdybychom cestovali všichni společně, tak jsme zranitelní. Takhle pokud nepřítel napadne jednu skupinu, druhá jí pomůže a přepadne útočníky zezadu.“
Kunoichi kývla na srozuměnou a s přáním dobré cesty se vydali zpět do vesice.
„Naruto-dono!“ Ozvala se hlas Mizukage, když se chtěl ninja společně s Caskou a Hellmastrem rozběhnout za skupinou. Naruto se otočil.
„Přijměte tento svitek a naše díky za pomoc.“
Naruto zdvihl obočí a vzal si ho. Rozbalil a přečetl.
Když přelétl poslední řádky, vesele se usmál. Na svitku byly kompletní informace o mnoha zakladnách Akatsuki a jejich přesný popis. "Tak v této vesnici se skutečně nezahálelo." Pomyslel si a zdvihl hlavu od papíru.
Mizukage si byla téměř jistá, že nynější úsměv byl daleko víc lidštější, než by od něho kdy čekala.
„Jsem vaším dlužníkem, paní Terumi, cením si vaší pomoci. Budete-li mít v budoucnosti nějaké problemy, dveře Sněžné jsou vám otevřené.“
Kunoichi se uklonila.
„To samé nabízím i já vám.“ podali si ruce a vydali se na cestu.
Sakura, Caska, Hellmastr a Naruto cestovali poloviční rychlostí, na kterou byl Niekage zvyklý. Prodírali se hustým lesem a mířili do své vesnice. Většinu cesty musel ninja Sakuru nést i přes všechny její námitky o její způsobilosti k cestování.
„Pořád se zotavuješ ze zranění. Nepřeháněj to. Pro mě to nic není.“ Usmál se, když dívka opět začala protestovat. Červená ve tvářích se chytila Naruta kolem krku a nesená jako dítě v náručí se vydali opět na cestu.
Občas se během cesty, pozdě v noci, když všichni spali, Sakura probudila a přistihla Naruta, jak sedí nedaleko jejich tábora zahloubán do svých myšlenek a hledí s rukou na Hinatině chrániči na oblohu. V klíně měl položené rudočerné katany, které rudě zářily a něco si šeptal sám pro sebe. Jejich společníci si s jeho chováním hlavu nelámali, když jim řekla, co večer Naruto dělal.
Hellmastr se jen nervozně usmál.
„Neboj se, on se takhle chová pořád.“
A Caska? Ta beze slova pokračovala v běhu, zahloubaná sama do sebe a občas střelila pohledem po Narutovi, běžícím v čele skupiny.
„To není dobrý. Vůbec to není dobrý.“ Procedila kunoichi mezi zuby a s vážnou tváří zastavila vedle Naruta, který seskočl na konci lesa z větve obrovského stromu. Když už chtěl vykročit k zavřené bráně vesnice, ke které dorazili pátý den cesty, prudce se zarazil. Ninjové na něho pohlédli s tázavým výrazem ve tváři. Shinobi měl napjatý výraz v obličeji. Rudé oko mu v šeru lesa zářilo a těkalo ze strany na stranu, jako by hledalo nepřítele.
„Co se děje, Naruto?“
Ninja zdvihl ruku, aby mlčeli, a ustoupil zpět do stínů lesa. Přikrčil se a nasál vzduch. Sakura nervozně přenesla váhu z jedné nohy na druhou a čekala pár nekonečných minut.
„Cítím smrt. Něco tady není v pořádku.“
I když ninjové nevěděli, co se děje, tak Narutovo chování mluvilo za všechno.
„Stráže. První, druhý, třetí...“ Počítal Naruto své muže na hradbách, když procházeli.
„Dvacet dva? To nesedí, jeden chybí.“
Ninja své počítání opakoval ještě několikrát, ale bez změny... zakroutil hlavou. O své podezření se podělil s ostatními.
„To se ti jen zdá, Naruto. Třeba jeden z nich onemocněl, nebo šel podat nějaké hlášení stařešinům.“ Caska pokrčila rameny. Naruto se na ni otočil a chvíli na ni beze slova hleděl.
„Cože?“ Vybuchla sama pro sebe dívka a opětovala pohled Narutovi.
„Zdálo se mi to nebo jsem v jeho oku viděla podezřívavost a obezřetnost? On mi nevěří?“ Když se Caska chtěla začit bránit, tak Naruto pokrčil rameny a vyšel z poza lesa do světla, dopadajícího z hradeb.
„Stůj! Kdo je tam?“ Ozval se okamžitě hlas strážného.
Naruto se bez zaváhání představil a strážní, šťastní z toho, že se jejich velitel vrátil, je pustili dovnitř.
„Nic se mi nezdálo. Něco tady nehraje...“ Sykl sám pro sebe Naruto a povytáhl si zelenou katanu z pouzdra, aby ho ostatní neviděli.

Doton:Yomi Numa - Živel země: Bažina Podsvětí