Po pěti letech: Mise v zemi železa III 15-Zrada

Uprostřed vesnice skupinu ninjů vítali členové Sněžné Devítky, kteří přicestovali několik málo minut před nimi. Naruto beze slova zamířil do budovy stařešinů.
„Naruto! Vítej zpátky!“
Ninjové se otočili a Tsunade se rozběhla společně s Shikamarem, Temari a Ino.
Když Sakura spatřila Tsunade, tak se jí vrhla do náruče.
„Senseii...“ zavzlykala, „tak ráda vás vidím.“
Tsunade se usmála.
„Já tebe taky.“
Ostatní ninjové z Listové ji přivítali víc než přátelsky a společně s Narutem vyšli k dřevěné budově uprostřed vesnice.
„Všechno proběhlo hladce?“ Zeptal se Naruto Tsunade cestou.
Hokage přikývla.
„Zachránili jsme přes stopadesát lidí z pěti různých vesnic.“
„Nějaké ztráty na naší straně?“ Zeptal se Naruto bez jediné známky emocí.
„Všichni ve zdraví přežili, jen Kou-ho se zranila při plnění sve mise.“
„Určitě to zase přehnala, že?“
Tsunade se usmála a přikývla. Niekage zastavil přede dveřmi a opět ho zalil ten divný pocit, který měl před vesnicí. Na chvíli zaváhal. Pak se otočil a pokynul svým lidem, aby odešli. Odešel Hellmastr a dokonce i Caska, sice se spoustou nadávek, ale poslechla. Naruto společně s Tsunade a Sakurou vešli do budovy. Místnost byla jen lehce osvětlená několika svíčkami, ale už od dveří viděl Niekage stařešiny sedět, jako vždy na polštářích v zadní části místnosti. Pomalu vešel a stanul před nimi.
„Úkol splněn, mám...“
Najednou sebou trhne a cítí, jak se ho zmocňuje křeč. Na poslední chvíli prudce švihne rukama a odstrčí Tsunade a Sakuru od sebe. V několika dalších vteřinách se mu pod nohama rozsvítí rudý symbol, na který šlápnul, a kterého si nevšiml dřív, než na něm stál. Prudká vlna bolesti mu projede každičkým nervem v těle a s tváři zkřivenou bolestí zdvihne s obrovskou námahou hlavu, aby pohlédl do bledých tváří stařešinů - byly to figuríny.
„Past?“ Zasyčel Naruto, který každičkým svalem bojoval proti pečetící technice. Ztěžka se otočil na dvojici, která s ním přišla.
„Utečte!“ Vykřikl, ale to už se v místnosti objevili ninjové, zahalení v černém oblečení a během několika úderů srdce přemohli obě překvapené kunoichi. Moment překvapení jim byl nakloněn a i když kunoichi bojovaly dobře a dokonce několik ninjů vážně zranily, tak se nakonec ocitly spoutány čakrovými pouty na zemi.
„Co se tady děje?!“ řval zmateně Niekage a hleděl na jednoho z ninjů, který před něj předstoupil. S těžkým srdcem si uvědomil, že na čele má symbol Sněžné. Ninja zdvihl ruku a stáhl si látku z obličeje, aby mu na něj dopadlo světlo ze svíček.
„Tsubaki!“ Zasyčel Naruto, když si uvědomil, kdo se mu směje do tváře. Kunoichi beze slova vytáhla katanu a bodla Naruta mezi pláty brnění ze strany pod žebra. Naruto potlačil výkřik a zabral rukama, až ho svaly na rukou bolely. Pečetící technika ho však držela pevně. Zatnul zuby a začal vyvolávat temnou čakru. Každým okamžikem cítil, jak sevření pečeti povoluje. Dokonce zahlédl stín strachu v očích dívky.
„Nenechte ho uprchnout!“ ozval se až příliš známý hlas ze stínu místnosti. Několik dalších ninjů přiskočilo k Narutovi a kolem zápěstí pravé ruky mu zaplo několik náramků, které měly na rukou Tsunade i Sakura. Náramky okamžitě začaly vysávat Niekagemu čakru. Připínali mu další a další, až jich Naruto na sobě měl víc než dvacet, a sahaly mu až po rameno.
„To je opravdu neuvěřitelné. Většinou stači jeden takový náramek, aby zkrotil kohokoliv. Ty jich máš na sobě tolik a pořád stojíš na nohou.“
Sasuke se usmál a došel k Narutovi.
„Ty!?“ Zasípal Niekage, jak lapal po dechu. Cítil každý nádech jako nůž vražený do zad.
„Je na tebe strašný pohled, Třetí Niekage Vesnice skryté ve Sněhu. Zrazený a poražený svými lidmi.“
Naruto se s palčivou bolestí v srdci díval na ninji, stojící za Sasukem, a vzedmul se v něm neuvěřitelný hněv. Zatnul zuby, až mu ze rtů vytrskla krev a zachroptěl hlasem, který stěží připomínal lidský.
„Zrádci. Myslíte si, že se schováte před mýma očima? Solo, Yomi, Uro, Salomo a Homuro. Ukažte mi své tváře, vy psi.“
Ninjové se ani nepohli. Sakura pohlédla na jmenované a byla si téměř jistá, že se jim v očích odráží nepopsatelná hrůza. Naruto byl spoutaný, těžce zraněný a i přes to z něj čišela síla a nepopsatelný respekt.
„Hahahaha... cítím vaše srdce. Na váš tep by se dal tančit valčík. Slaboši!“
V tom se jeden z ninjů pohne a strhne si černou kápi z obličeje.
„My se tě nebojíme, Niekage-sama.“
Naruto se ušklíbnul, i když mu srdce krvácelo. Urova tvář, pomalovaná černými barvami, se mu vryla do paměti.
„Uro, tys měl vždycky dost odvahy. Proč jsi mě zradil?! Člen mé osobní jednotky, jeden z mála, kterým jsem věřil!“
„To by stačilo.“ Skočil mu do řeči Sasuke, když se ninja nadechoval, že odpoví.
„Není potřeba, abys něco takovýho věděl, protože brzo umřeš.“
Uchiha prudce vytasil katanu a Naruto se podíval na svou levou ruku. Byl to pouhý záblesk a Sasuke katanu švihnutím očstil od krve. Když si Niekage uvědomil, co se stalo, a co to před chvílí dopadlo na dřevěnou podlahu, zařval bolestí. Krev vystříkla až ke stropu místnosti a zmáčela všechny kolem.
„Ty...“ řval Naruto.
„Ha ha ha, co je? To máš za tuhle jizvu, kterou jsi mi udělal. Ještě teď bolí.“ Sasuke ukázal na tenkou čáru, táhnoucí se mu přes oči. Tsubaki se přidala k jeho smíchu a zdvihla hladce useknutou levou Narutovu ruku ze země. Pomalu mu z prstu stáhla zlatý prsten a nasadila si ho. Zkrvaveny pahýl hodila zpět na zem.
Narutovy se motala hlava a jen stěží vyrovnal závrať, která mu následkem ztráty krve podlamovala kolena. Podíval se na pahýl své levé ruky, která mu nyní končila tesně u bicepsu.
"K čertu!“ úplně cítil, jak každým úderem svého srdce a každým výstřikem rudé tekutiny na podlahu ztrácí sílu. Kaluž krve pod ním tvořila malé jezero, ve kterém se zrcadlil jeho odraz.
„Nesluší mi?“ Tsubaki se usmála.
Naruto zkřivil tvář hněvem a plivl jí do tváře krvavou slinu...
„Ty!“ Dívka se ohnala mečem a zasekla mu meč do hrudníku. Naštěstí rudá zbroj úder vyrdžela a meč ve spršce jisker odskočil.
„Sakra, ty parchanete!“
Tsubaki namířila mečem do vázání a odsekla přezky na ramenou, které brnění držely. Rudý pancíř hlasitě dopadl na zem.
„Takhle je lepší...“ ušklíbla se a napřáhla se znovu.
„Ne! Nedělej to!“ vykřikly současně Tsunade i Sakura a snažily se postavit.
Dívka se na ně otočila s napřaženým mečem a vraždou vepsanou v očích, když ji zaujal Narutův pohyb. Otočila se a začali se se Sasukem vesele smát.
„To si děláš srandu. Pán Severu moc hrdosti nemá.“
Naruto totiž padnul na levé koleno a sklopil hlavu.
„Naruto?!“ překvapeně a vyděšeně vykřikly Hokage i Sakura současně. V tom si růžovovlasá dívka všimla, že Naruto něco mumlá, ale nerozuměla mu ani slovo. Tsubaki si toho taky všimla a přistoupila k němu blíž.
„Modlitba nebo prosba o slitování?“ usmála se a naklonila k Narutovi hlavu tak blízko, že se mu vlasy dotýkala ramene. Sakura zahlédla Narutův pohled a rychle odvrátila zrak. Byl to dravec, zahnaný do kouta... v rudém oku se mu odráželo naprosté šílenství, sliny mu kanuly po bradě a zuby se zlověstně zableskly.
Naruto sebou prudce trhnul, natočil hlavu na stranu a za šíleného zavytí zabořil svoje tesáky Tsubaki do krku. Dívka vykřikla a jílcem meče udeřila Naruta do tváře. Bojovala co jí síly stačily, ale čím víc se snažila vyprostit ze železného stisku Narutových čelistí, tím víc krve na podlahu a ninjovu tvář stříkalo.
Když shinobi nahmatal nejmohutnější sval na krku, zatnul svaly a trhnul hlavou. Do vzduchu vylétla sprška krve. Ninja vyplivl na zem kus krvavého masa, který nyní dívce v místech u ohryzku chyběl. Tsubaki se zhroutila na zem a držela se za krk. Kopala nohama a šíleně chroptěla.
Než stihl kdokoliv něco udělat, tak se Naruto otočil na Sasukeho. Kolem těla mu zavířil vítr. Ztěžka zdvihl pravou ruku.
Sasuke nemohl uvěřit, že se ninja může hýbat.
Niekage si prsty namočil do vlastní krve a natřel si s ní podivné symboly na obličej. Okamžitě se před Tsunade objevil její letitý kamarád.
„To jsou Jiraiyovy krvavé slzy...“ Vydechal Hokage.
„Ještě se uvidíme... Uchiho, to ti slibuju!“
Naruto zvrátil hlavu ke stropu, hluboce se nadechl a vykřikl. To si alespoň Sasuke myslel. Mladému muži však z hrdla vyšlo vlčí zavytí takové hlasitosti, že si všichni v místnosti museli zakrýt rukama uši. Celý dům se otřásl a stěny začaly praskat. V další sekundě se východní strana domu zhroutila pod úderem mohutné tlapy bílého vlka.
Obrovská hlava nakoukla dovnitř zbouraného domu a než stihl kdokoliv něco říct nebo udělat, tak popadla Naruta do čelistí a vyskočila s ním ven. Ozvalo se několik dunivých skoků a vlk i Naruto byli pryč z vesnice. Ninjové stáli celí zkoprnělí.
Jako první zareagoval Sasuke.
„Rychle za ním!“ Shinobi se uklonili a zmizeli. Tsubaki se celá bíla v obličeji postavila na nohy a chytla se stěny, aby neupadla.
„Co to má znamenat? Měls ho zabít, ne si s ním povidat!“
Ninjovi se zkřivila tvář hněvem a než se stihla dívka otočit, tak jí uštědřil úder do žeber. Tsubaki vykřikla a zhroutila se, sípající, opět na zem.
„S kým myslíš, že mluvíš, couro?!“ Sasuke se třásl vzteky. Kdyby nebyla tahle hlupačka důležité pro plán Akatsuki, dávno by ji zabil. Místo toho se na ni musí spoléhat a co je horší - zase jim utekl.
„Bastard. Ale daleko se nedostane! A co víc, v příštím boji to nebude mít tak jednoduchý.“ Naposledy se otočil na zem, kde ležela useknutá ruka. S lehkým uspokojením nad Narutovým zraněním zmizel přesně ve chvíli, když se do domu přiřítilo několik ninjů ze Sněžné.

„Můj pane!“ Sagisu utíkal jako nikdy dřív. Stromy, skály, řeky nic neobstálo před jeho mohutnými tlapami. Jediným skokem překážky zdolával a čím dál víc přidávál na rychlosti a vzdálenosti, dělící je od Sněžné. Vlk nic nechápal. Vůbec si nedovedl představit, že by ho jeho vlastní smečka zradila a jeho pán právě čelí takové situaci. Nikomu nemohl věřit, na nikoho se nemohl obrátit a v poslední řadě byl těžce zraněný. Letmá kontrola jeho pána mu odhalila hrůzostrašné zranění levé paže.
„Můj pane!“ Zopakoval opět vlk a otočil hlavu na svého pána, kterého nesl bezvládného na zádech. Krvácení z pahýlu levé ruky neustávalo a pulzující výstřiky barvily jeho stříbrný kožich do ruda. Naruto se držel těsně za vlčíma ušima a těžce dýchal.
„Sagisu.. Stůj...“
Vlk zakňučel a okamžitě zastavil. Sklonil hlavu a hřebt. Ninja sjel po zádech na zem a tvrdě dopadl na obě nohy. Dopotácel se k nedalekému stromu a ztěžka si k němu sednul. Rudé oko zářilo, jako by bylo ze samotných plamenů pekelného ohně a hledalo nepřítele, který by se mohl ukázat. Po několika nekonečných minutách pohlédl na svého služebníka. Zvihl pravou ruku. Vlk přišel blíž a nechal se poplácat po mokrém čumáku.
„Dobrá práce, kamaráde. Potřebuju, abys udělal ještě něco.“
Vlk zastříhal ušima a pohlédl na svého pána rudýma očima.
„Vidíš ty náramky, které mám na ruce? Potřebuju, abys je sundal. Vysávají čakru a bez ní se nemohu vyléčit.“
Vlk zaprotestoval zakňučením. Nikdy nečekal, že ho pohled na zraněného Naruta tak vyděsí. Žil mnoho stovek let a mnoho jeho pánů již spí v zemi mrtvých, ale nikdy k nim necítil nic jiného, než úctu.
U Naruta to je jiné. Až dnes si uvědomil, že toho mladíka má opravdu rád a svůj život by pro něho obětoval. Vlk se ušklíbl a s otevřenou tlamou pohlédl na bělovlasého muže. Shinobi zdvihl ruku a vložil mu ji do tlamy. Než se stihl ninja několikrát nadechnout, tak pod tlakem Sagisových bílých zubů popraskala většina železných náramků. Ze zbytků okovů se vyprostil úderem o strom. Nakonec mu na ruce zbyly pouze dva celé. Ninja se zamračil a začal pomalu vyvolávat čakru, která se mu omotala kolem ruky. Ani vteřina neuběhla a okovy pod tlakem obnovené Narutovy síly praskly. Vlk přitáhl svou obrovskou hlavu ke svému pánovi a olízl mu ránu. Ninja se ušklíbl a zdvihl unavené oči.
„Ty... Sagisu... Ty mě nikdy nezradíš, příteli, že ne?“
Vlk roztáhl tlamu do zvířecího šklebu a přimhouřil oči.
„Chránit vás a následovat do boje je to jediné, co chci.“
Naruto se usmál a společně s vlkem řekli: „To je naše RAISON DETRE!“
Poté Narutovi klesla hlava na prsa a usnul, přikrytý mohutnou bílou tlapou svého posledního a jediného přítele.

„Cos to říkala?“ zařvala Caska a chytla ženu pod krkem. Dívka se zamračila a vytrhla se ze sevření.
„Solo, cos to říkala?“
„Nenech mě opakovat, Casko. Niekage v týhle vesnici skončil. Zaútočil na Tsubaki a její muže, několik jich dokonce zabil. Starší se rozhodli pro jeho okamžitou popravu. Navíc bylo zjištěno, že sabotoval některé mise a plánuje naprosté převzetí celé Země Sněhu. To zahrnuje smrt všech šlechticů a starších v celé zemi.“
„To není možný. Proč by něco takovýho dělal?“
Caska a Hellmastr přecházeli v budově Sněžné Devítky sem tam a soptili zlostí. Společně s nimi byly ještě Tetsuna, zraněná Kou-ho, Hai-ho a Sakkaki, kteří se vrátili nedávno z mise a nyní na sebe roztržitě hleděli. Pohledy jasně vypovídaly o jejich rozladěnosti. Zrovna když chtěl Hellmastr, zahloubaný do sebe něco říct, tak se otevřely dveře za Solo a do místnosti vešla Tsubaki společně se zbylými členy Sněžné Devítky.
Caska na ni vztekle otočila své zelené oči a málem by zalapala po dechu, kdyby si včas nevzpoměla na svůj výcvik a nedala na sobě nic znát. Tsubaki na sobě měla bílý Narutův plášť a zlatý prsten na levé ruce.
"Co... co...?“ Zakoktala Caska, celá bílá v obličeji, když žena beze slova hodila před ninji levou ruku, useknutou v půlce bicepsu. Caska hrůzosrašně zavyla, když zaznamenala zbytkovou Narutovu čakru ze zmrzačené končetiny a po tvářích se jí začaly řinout slzy.
„Ty ty sv**ě!“
Tsubaki roztáhla rty do ďábelského úšklebku.
„S tím zraněním se daleko nedostane.“
Hellmastr narovnal ramena a se vztekem v obličejí přistoupil blíž k Tsubaki. Vypadal hrozivě jako bůh války a zdálo se to všem nebo v tu chvíli byl opravdu o několik čísel vyšší? V místnosti se setmělo a ochladilo. Díky Narutovu výcviku nikomu neušlo dívčino zachvění, když před ni bývalý temný lord předstoupil.
„Co to má znamenat, Tsubaki?“
Muž měl hlas hlubšší než kdy dřív. Agrese a autorita by se dala v tu chvíli krájet.
„Rada rozhodla o mém jmenování na post Čtvrtého.“
Stěží dořekla poslední větu. Místností prolétl vítr a sfoukl všechny svíčky. Zbylá Sněžná Devítka stála na nohou a v rukou měli zbraně. Hrozivé pohledy jednotlivých členů se do Tsubaki zabodávaly jako nože. Dívka poodstoupila o krok do zadu a před ní si stoupla její část nejsilnějších ninjů Sněžné.
„Copak jste se zbláznili?“ Zařvala Kou-ho a namířila zbraň na Tsubaki. Hellmastr ji však zastavil.
„Jediný důvod proč jsem tady je ten, abych vám položila jednu otázku.“
Nijnové společně s Caskou a Hellmastrem pohlédli na Tsubaki.
„Přísahejte mi věrnost. Dostanete milost a dám vám stejné hodnosti, jako jste měli v dobách třetího.“
Caska vycenila zuby, když slyšela ten minulý čas.
„Nikdy, to rači smrt, ty děvko.“ Kunoichi se už neudržela vytasila meč a vyřítila se na Tsubaki.
„Nic jiného jsem ani nečekala... od jeho nevěstky.“ Tsubaki se zasmála a rychle vyskočila ven. Dveře zatarasil zbytek Sněžné Devítky a několik stráží Tsubaki. Caska neváhala a zabodla zbraň do prvního z nich. Ihned jí však další sekl do ruky se zbraní.Rychle uskočila zpět a postavila se mezi své společníky.
„To si řikáte Sněžná Devítka...“
„Není potřeba, abys nám dělala kázání, Casko. Moc dobře víme, co děláme.“
„V tom případě tady všichni zemřeme!“ zařval Hellmastr, skočil se všemi věrnými bojovníky doprostřed zástupu ninjů a boj o přežití začal.

Uzumaki Naruto, nyní bývalý Niekage Vesnice Skryté ve Sněhu těsně před východem slunce otevřel oko. Pomalu vstal na nohy a začal se šouravými kroky potácet k řece. U břehu upadl a podíval se na odraz ve vodě.
„Tos dopadl.“
Jedinou rukou hladinu zlostně rozčeřil a ponořil hlavu do studené vody. Zvuk dopadu mohutných tlap mu oznamil příchod služebníka. Vytáhl hlavu z vody, ani ho nepřekvapilo, že krvavé slzy z obličeje nedokázal smýt. Přece jen to byl cejch, který musel nosit, pokud chtěl být pravým nositelem svého bojového stylu. Byla to cena, kterou musel zaplatit za posílení svého těla. Nikdy to nechtěl použít. To přesně řekl, v odpověď se mu mistr vysmál. Tak přece na to dosošlo. Promnul si oko a celý promočený otočil hlavu na vlka, který mu k nohám hodil divočáka, roztrhaného na kusy.
Ninja se pousmál.
„Příště, až budeš lovit, tak svou kořist netrhej na cáry. Kdo má tuhle šlichtu jíst.“
„Pán musí jíst, aby byl silný.“
Jak Sagisu řekl, tak Naruto udělal a společně zvíře snědli. Nyní již trochu posilněný stáhl své rozthané oblečení, odložil zbraně a prohlél si svou levou ruku.
„Krvácení ustalo, ale pokud se budu příliš pohybovat, tak se rána znovu otevře a to už vůbec nemluvim o bojování.“
Rozdělal oheň a vložil do něj svůj zelený meč. Prastarý kov každou vteřinou rudl pod náporem plamenů a se sykotem vydával zelený kouř.
„Ruka sice nedoroste, ale lečivé účinky téhle zbraně by mohly přece jenom nějak pomoct.“
I když se mu do toho vůbec nechtělo, tak katanu vytáhl. Rozhžavený kov sálal jako samo peklo. Když si ho přiložil ke svému zranění, tak si myslel, že v něm i je. Nasládlý pach a kouř páleného masa a kreve se šířil do okolí. Ninjovi se zatočila hlava, až si musel sednout na zem, aby neupadl. Když otevřel oči, zjistil, že slunce o velký kus postoupilo, bylo již k poledni. Podival se na zranění, které pořád bolelo jako čert, ale díky spálenině nyní již krvácet nemohlo. Vstal, oblíkl se. Přehodil si všechny zbraně na levou stranu, aby je mohl pouze svou pravou rukou tasit a vydal se přesně na místo, které si včera vytýčil ve své mysli.
„Je čas...“ Stáhnul tvář do vlčího úšklebku a vyběhl.