Nebylo nám přáno 04

„Takže, když už jsme se tak hezky představili, je načase bych si vás vyzkoušel v bojových dovednostech. Oba boje budou proti Minatovi, jsem si jistý, že to zvládne.“ A při těch slovech se na svého studenta spokojeně podíval.
I když se chystal pokračovat, paní Terush ho drze přerušila: „Chcete tím naznačit, že vaši ninjové jsou lepší, než ti naši?!“ Při těch slovech se Hikari téměř neznatelně pousmál, zřejmě spokojený s obsahem její věty.
„Ne, to ani v nejmenším, jen…“ Snažil se trochu chabě vykecat Jiraiya.
„Jen co?!“ Chytila ho naštvaně za slovo.
„Víte, Minato je, on je…“Opět se snažil velmi chabě Jiraiya.
„Je co?!“ Zeptala se už o poznání naštvaněji, že z něj nemůže vydolovat ani jednu smysluplnou větu.
„V naší vesnici není tajemstvím, že patřím k nejtalentovanějším. Ve své věkové kategorii jsem zatím nenašel rovného soupeře, což ovšem neznamená, že ho nenajdu právě teď.“ Prohlásil diplomaticky Minato, čímž uspokojil šlechtičnu a potěšil seneie.
„Dobře.“ Řekla vesměs spokojená s tím jak to skončilo a ještě naštvaně dodala směrem k Jiraiyovi: „To jste nemohl říct hned? Ušetřili bychom si spoustu času!“
„Jistě, příště to napravím, slibuji.“ Vykoktal ze sebe a děkovně se podíval na studenta.

„Takže.“ Začal, když se trochu vzpamatoval. „Prvním Minatovým soupeřem bude Hikari, není to v žádném případě proto, že by byli ženy méněcenné, nebo bych neznal tu věc s tím, že dámy mají přednost, nebo snad…“
„Myslím, že jsme to všichni pochopili.“ Prohlásil Minato, aby zabránil sensei, dál ze sebe dělat šaška.
Paní Terush, která nebyla vůbec zkušená pokud jde o souboje, nebo celkově o shinobi, ale vůbec nepochopila: „Tak proč tedy!“ Řekla způsobem, který vyžadoval okamžitou odpověď.
Minato si povzdechl, a jelikož se do toho sensei vůbec nechtělo a oni dva očividně jen neradi tahali pozornost té ženy na sebe, dal se do vysvětlování: „Má to hned několik důvodů, tím prvním je, že Hikari je tu jako její ochranka, tedy musí být o dost silnější než ona, jinak by tu byl k ničemu. Takže, když budu nejdřív bojovat se Hikarim, udělám si určitou představu i o její síle a pak bude menší pravděpodobnost, že ji v boji vážně zraním, je to totiž jen cvičný boj a nikdo z nás nechce jít na návštěvu za Tsunade-sama do nemocnice hned první den. Jako za další to pro Kushinu bude znamenat výhodu, protože uvidí moje pohyby a bude schopná se lépe bránit i útočit. Já budu mít sice představu o její síle, ale ona tu mou uvidí, rozumíte mi?“ Zeptal se nakonec Minato.
Šlechtična jen spokojeně přikývla a mumlala si něco ve smyslu: Je to moc milý a hodný chlapec.

Jiraiya dal povel a oba mladíci se postavili proti sobě.
„Jsi host, takže máš první úder.“ Prohlásil sebejistě Minato a vytáhl kunai.
Hikari se ušklíbl a vyrazil, jeho pohyby byli pomalejší než normálně, dobře si vědom Minatovi rychlostní výhody, čekal až se jeho sok objeví přímo za ním.
A to se samozřejmě stalo, to jediné co Hikari viděl, byla rozmazaná žlutá skvrna, Minato se objevil jen pár centimetrů za ním a ohnal se rukojetí kunaie po Hikariho rameni, jistý si tím, že zasáhne, nechtěl mířit na žádné místo, na kterém by zásah způsobil vážnější zranění, jako třeba na krku. Mladík, který se na podobný výpad připravil, Minata překvapil, když mu chytil ruku s kunaiem svou levačkou a sám provedl proti částečně znehybněném protivníkovi kop levou nohou, kterou vykopl do boku, protože nebyl natočený k Minatovi čelem.
Minato i přes překvapení, které se mu jasně zrcadlilo ve tváři, stihl nadskočit a po dopadu na zem ještě zastavit svou levou rukou Hikariho ránu pravačkou, která byla velmi silná i díky dostatečně velkému rozmachu.
Po této ráně už byli mladíci srovnaní proti sobě čelem.
Ve chvíli, kdy Minato povolil stisk jeho pravé ruky, pustil Hikari Minatovu pravačku a odskočil co nejdál. Minato zareagoval totožně a tak se mezi bojujícími vytvořila poměrně veliká mezera, čítající dobrých deset metrů.
Oba mladíci jen stáli na místě a vyčkávali.
Nakonec se jako první pohnul Minato a zaútočil na Hikariho levou stranu v celku si jistý, že ho tím překvapí. Minatova obvyklá strategie byla spíš zaútočit ze zadu, ale to už jeho soupeř znal a byl na to připravený, tedy by nejspíš bylo logické překvapit ho čelním útokem, ale Minato předpokládal, že Hikari, který byl nepochybně moc dobrý stratég, došel ke stejnému názoru.
Podle Hikariho výrazu, když se co nejrychleji zvedal ze země, mohl Minato předpokládat, že rozebírá situaci. A to Hikari dělal a zároveň si doplňoval své informace o soupeři, Hikari podcenil schopnost Minata vymýšlet okamžitou bojovou strategii. Minato na rozdíl od něj vzal v potaz i uvažování nepřítele a tak vybral jinou strategii, než Hikari předpokládal. Minato se rozhodl chytře a Hikari se ušklíbl své vlastní hlouposti.
Většinu dalších kroků svého nepřítele oba velmi úspěšně předvídali, ale i když dokázal Hikari uhodnout Minatův další tah, nebyl schopný vyrovnat se jeho rychlosti a v mnoha ohledech, díky pohybové energii, ani síle.
Minatova převaha byla vidět na první pohled, protože Hikaru se většinou jen bránil, nebo uplatňoval protiútok. Párkrát se mu sice podařilo zaútočit nebo Minata alespoň částečně zasáhnout, ale většinou to zase odnesl z Minatova protiútoku.
Jeden z nejlepších ninjů ze země vodních vírů musel nerad přiznat, že tento mladík je o dost lepší a ve skutečném boji by s ním prohrál a zemřel.
Minato byl možná talentovaný, ale Hikari si byl jistý, že jeho velká síla pramení hlavně z tvrdé práce a nepochybně skvělého tréninku od jednoho z legendárních sanninů.

Jiraiya neviděl další důvod pokračovat, tak boj mávnutím ruky zastavil a přišel k Hikarimu blíž.
Mladík s vážnou tváří čekal na jeho slova a periferně si všiml Minata, který odešel k jednomu z kůlů a posadil se na něj.
„By si vážně moc dobrý, aspoň pokud jde o taijutsu. Můžeš mi ukázat nebo alespoň říct jak jsi na tom s ninjutsu a genjutsu?“ Zeptal se ho se spokojeným úsměvem sensei.
„Genjutsu sice neumím tvořit, ale jsem schopný ho celkem rychle zrušit, a pokud jde o ninjutsu umím všechny základní ninja techniky a několik vodních jutsu, má chakrová podstata je tedy vodní a neumím žádný další element.“ Dokončil svou řeč a oplatil Jiraiyovi úsměv pro něj typickým pousmáním.
„Dobře.“ Řekl Jiraiya a otočil se na Kushinu. „Jsi na řadě.“ Prohlásil klidným a vyrovnaným hlasem.