Sourozenci

Teď, když měl mou katanu pod krkem, už neměl ten pohrdavý pohled.
„Tak co?“ sykla jsem mu do ucha. „Ještě můžeš?“
Místo odpovědi se mu v očích objevil Sharingan.
„Mno jo, ty jsi vlastně Uchiha…“ uchichtla jsem se. Moje oči změnily barvu z modré na rudou.
„Máš smůlu, chlapče…“ Sasuke byl uvězněn v mé iluzi.
„Víš pravdu o vyvraždění klanu Uchiha?“ nesl se můj hlas temnotou.
„Ano, ten id*ot Itachi ho vyvraždil kvůli síle!“
„Ha, ha, ha! Nic nevíš…!“
V tu chvíli Sasuke viděl, jak jeho starší bratr klečí před Danzouem.
„Prostě svůj klan vyvraždíš. Jinak zabiju tvého bratra. Tady Kessidy ti s tím pomůže ráda!“
Potom mu proběhl před očima okamžik tak známý: „Itachi, proč?“ vzlykal malý Sasuke.
„Pro sílu, malý pošetilý bratříčku…až budeš mít stejné oči jako já, potom se spolu můžeme utkat.“
Itachi se otočil a odcházel. Po tváři mu stekla slza a vsákla se do krví potřísněné země.
„On brečel?“ proběhlo Sasukemu hlavou.
„Miloval tě nade vše. Odešel, aby chránil tebe a vesnici…“
„Lžeš! To není pravda!“ vykřikl.
Propustila jsem ho z genjutsu a podívala se mu do očí.
„Copak si myslíš, že by to Itachi zvládl sám?“
„Co?“
„Někdo mu pomáhal. Někdo, kdo taky odešel, stal se nukkeninem a nájemným vrahem třídy S…“
„Ty?!?“ vyhrkl nevěřícně.
„Bingo!“ usmála jsem se. „Nejsi zas takovej debil, jak říkal Kisame.“

O 2 hodiny později jsme se zase sešli.
„Rhonoki, Midori, jak to šlo?“
„Naruto nás málem zabil.“
„Takže dobře…“
„Csss. Co ty?“
„Pochopil to. Doufám. A odešel.“
„Cože?!? Ty si nechala Sasana žít?“ žasl Midori.
„Si tak krutá!“ přisadil si Rhonoki.
„Sasan se bude ještě hodit,“ ušklíbla jsem se.
„Nechci nic říkat, ale neměla jsi náhodou spicha s Tsunade-chan v tý hospodě…jak se jen jmenovala?…Ichiraku, na saké se přece těšíš celý týden!“
„Máš recht, Midori. Čau!“ řekla jsem a už mě nebylo.

Do Konohy jsem doběhla mírně zadýchaná. Přeskočila jsem hradby a ignorovala zvědavé pohledy na mou osobu a čelenku s přeškrtnutým znakem Písečné, Listové i Vírové. Došla jsem až k budově Hokage a rázným krokem vešla k Tsunade do kanclu.
„Hoj Tsun, kde máš saké?“
„Hoj, hoj. Tady máš láhev a povídej!“ řekla a podala mi flašku s alkoholem, aniž by zvedla hlavu od papírů.
„Tak jsem potkala Sasíka…“
„Nepovídej. A co říkal?“
„Ty jsi jiruichiki? Cože? Ne, ne ty lžeš!“
„Ó a jak jsi ho donutila říct tolik vět najednou?“
„Ále… Jen jsem mu držela katanu pod krkem…“ odpověděla jsem ledabyle. Ovšem v tu chvíli vstoupil tým sedm a zaslechl poslední tři věty.
„A co dělali tamti dva?“
„Snažili se zdržet Naruta, kterej je prej málem zabil, abych si mohla nerušeně pokecat se Sasukem.“
„Zlepšil se hodně?“
„No… není to nikdo, koho bych nedokázala zabít. Mimochodem Orouš má na jazyku pěknej uzlík…“
„Já tě tejden nevidim a ty… Á tým sedm!“ Tsun konečně zaregistrovala Kakashiho, Naruta, Sakuru a Saie, kteří vyjeveně koukali.
„Tak já abys snad zas šla, ne?“ nadhodila jsem a začala couvat ke dveřím.
„Není kam pospíchat, Kess. Navíc bychom to Narutovi říct měli…“ brzdila mě Tsunade.
„Já bych počkala na Yahika…“ vykrucovala jsem se.
„O čem mi říct?“ zařval Naruto.
„Dojdu pro Yahika. Zdrž mi ho tady a ANBU…“
„Neboj, postarám se.“
„Fajn, nerada bych vraždila.“
„Živíš se tím.“
„No a co?!?“
Vypadla jsem z Konohy a za deset minut si to kráčela sídlem Akatsuki.
„Ahoj Itachi, tvůj brácha je fakt sympaťák…“ poznamenala jsem ironicky.
„Čau Kisame. Nedáme si sushi?“ zaxichtila jsem se na žraločího muže, jenž mě probodával vražedným pohledem.
„Zdar Hidane, ať žije Jashin! Kakuzu, tady máš kapesný, kámo… Konan, ahoj, je bratr u sebe? Fajn, díkes…“
Bez zaklepání jsem vešla do kanceláře Aka Leadra.
„Nazdar bratře. Je na čase říct pravdu Narutovi.“
„Hm… a jak mu vysvětlíme tvůj Sharingan a můj…ehm….náš Rinnegan?“
„Detailisto!“
„Neřvi na mě, jsem starší!“
„Asi o dvě minuty. Trhni si!“ zasyčela jsem.
„Jdeme. A mlč!“ přikázal, když jsem se nadechovala k další odpovědi.

„Ahoj Naruto, čau Tsun!“ pozdravil Leader Akatsuki. Tým sedm si stoupl do bojové pozice.
„Přece bys nezabil bratra a sestru, Naruto. Ty nejsi jako Sasan!“ pronesla jsem bez rozmyslu.
Yahiko se válel po podlaze se záchvatem smíchu.
„Sasan? Tos vymyslela ty?“
„Ne, Midori s Rhonokim!“ odsekla jsem.
Yahiko se zase postavil a podíval se na Naruta.
"Takže tohle je náš malý bratříček?" otázal se mě nedůvěřivě.
"Jo. Co ti na něm nesedí?"
"Já jen, že...mno, má devítiocasého."
"Áhá! Asi si budeš muset najít jinou oběť pro své zvrhlé plány," pousmála jsem se. Jen tak tak jsem stačila uhnout před pořádnou fackou.
"Běž do háje! Ty malá potvoro!" zavrčel na mě zrzek.
"Hmmm."
"..."
Během našeho rozhovoru se Naruto začal mírně nudit a tak si začal házet kunaiem jako Sasuke.
"No tak jsme se viděli, Naruto ví, že má sourozence a všichni si zas můžem jít po svém!" vyhrkla rychle Tsunade, která se nesmírně těšila na saké a všechny nás vyhodila ze své kanceláře.
A tak se zase couráme světem a snažíme si nechodit na oči a... dejme tomu, nezabít se.