Vzpomínky mrtvého 2.

„Stát se ninjou jen kvůli touze pomstít se, to jsem byl přesně já a díky tomu jsem také několikrát prohrál cvičný souboj, potřeboval jsem něco co mě povzdbudí, někoho, kdo mi řekne proč vlastně žiju. Jenže nikdo takový v tu chvíli nebyl, a proto jsem si musel najít nový důvod proč chci zesílit. Ano, chtěl jsem změnit svět, ale stačí tohle k tomu, abych neumřel v prvnim vážném boji co bude?“
.
Od umření Toshirova otce uplynuly asi tři roky a Toshiro tvrdě trénoval, dalo by se říct, že trénoval až do krve, ale jeho sensei Satoshi věděl, že tohle prostě ještě nestačí. Toshiro sice zdědil po svém otci ovládání zvláštního elementu a to železa, ale Satoshi si všiml, že u Toshira se ukazují i prvky taijutsu a to hlavně v rychlosti. Jenže techniku, kterou chtěl Satoshi naučit Toshira, byla až moc nebezpečná a Toshiro by si zde mohl zahrávat i se svým životem, a proto se rozhodl nechat Toshira podstoupit jednoduchou zkoušku.

„Toshiro, existuje jedna technika, která tě dovede až na vrchol tvé moci a staneš se tak silným ninjou a budeš se moct pomstít. Staneš se ninjou, který nikdy nepozná bolest a utrpení a nebudeš muset hledět na utrpení tohoto světa. Zkrátka budeš žít ve světě lásky a míru, jak sis vždy přál, ale má to jednu podmínku.“ Řekl Satoshi a vytáhl z kapsy kunai, který rukojetí podal Toshirovi a pak Satoshi tichým a smutným hlasem dodal. „Musíš mě zabít timhle kunaiem a pak získáš sílu, po které tak toužíš.“

Toshiro dlouho váhal a nevěděl co na to má říct a pak pozvedl svoji pravou ruku a ta se zastavila těsně nad rukojetí kunaie. Toshiro upřeně sledoval vážnou tvář svého senseie Satoshiho a pochopil, že to sensei myslí opravdu vážně a tak Toshiro uchopil kunai a pomalu se napřáhl. „Omlouvám se, Satoshi-sensei.“ Řekl Toshiro a jeho ruka se rozletěla přímo na Satoshiho.

V tu chvíli však kunai proletěl těsně kolem Satoshiho břicha a zabodl se do nedalekého stromu a na zem dopadly Toshirovi slzy. „Omlouvám se, ale nemám na to, abych ztratil někoho dalšího z mých blízkých. Už jednou jsem takhle ztratil a nechci to zažít znovu, jako před třemi roky. Asi si nezasloužim být silný a mocný. A asi ani nechci žít v životě, který je přesně jak si ho představuji a raději budu žít v tom reálném.“ Řekl Toshiro a stál na místě se sklopenou hlavou a pod nim se tvořila malá kaluž ze slz.

„Prošel jsi zkouškou můj skvělý žáku, Toshiro.“ Řekl Satoshi, který ho chytl za jedno z ramen a druhou rukou ho mírně chytl za čelo a hlavu Toshirovi pomalu a klidně zvedl. Toshiro na Satoshiho obličeji uviděl mírný úsměv štěstí a tak si Toshiro rukávem otřel slzy a na svého senseie se také usmál.
„Ale tohle znamená, že se nestanu silným ninjou, že Satoshi-sensei?“ Zeptal se smutně Toshiro, který pozvedl své dlaně a podíval se na ně. Uviděl v nich jen slabost a utrpení, protože byly tak vysušeného z tréninků, které měl skoro pořád, a proto nevypadaly jako ruce patnáctiletého chlapce, ale spíše jako třicetiletého chlapa, což bylo dost depresivní.

„Toshiro ty jsi mě asi nepochopil, že? Ta zkouška mi měla říct, jestli prahneš po pomstě tak, že kvůli tomu objetuješ i životy svých blízkých, ale ty jsi se zachoval, tak jak jsem doufal a neudělal jsi to. Proto teď vim jistě, že ty jsi na tu techniku dostatečně připravený, ale je tu jedna věc, kterou by jsi měl vědět a nezačnem s tréninkem dokud s ní nebudeš
souhlasit.“ Řekl Satoshi docela tajemně a dal si ruku pod bradu a začal si ji lehce hladit, což naznačovalo, že přemýšlí, jak vhodně to Toshirovi říct a v tu chvíli se zasmál a jeho ruka opět sjela směrem dolů ke kapse.

„Trénink je neuvěřitelně náročný, ale výsledek stojí za to. Jenže to není vše, pokud to značně přeženeš a přestaneš se ovládat tak zemřeš a to už si nedělám srandu a mluvim zcela vážně.“ Řekl Satoshi tak, že Toshiro udělal leknutím krok dozadu a jeho spodní čelist spadla dolů, protože na senseie koukal, jak kdyby to vůbec nechápal, ale spíše to bylo, protože se vyděsil. Jenže Toshiro si chce jít za svým cílem až do konce, a proto při slovech svého senseie začal kývat hlavou ve znamení „Ano“.

V tu chvíli se Satoshi mírně pousmála a obrátil se k Toshirovi zády a zamířil dál od vesnice a Toshiro ho musel doběhnout, protože zůstal chvíli nechápavě stát. Satoshi na Toshirově tváři poznal, že je asi nedočkavý o jakou techniku se to jedná a tak promluvil.
„Techniku používá jen pár jedinců, a proto ji od tebe zřejmě nebude nikdo čekat. Jedná se o osm Chakrových bran.“ Řekl Satoshi a Toshiro jen vykulil oči.

„Takhle začal můj dlouhý a těžký trénink, který mě často stál velká zranění, ale zase mě to posunulo blíže k mému cíli. Můj cíl, vytvořit nekonečný mír je skoro nereálný, ale věřil jsem v něj dlouho dobu, než se stalo to co jsem nikdy nečekal.“