Nová generace - 11.) Bitva na druhé jižní

„Odkud vůbec jste?" zeptal se Ookami, když se posadil naproti Amaye.
Ai a Akio se posadili ke svému vůdci.
„Zatím odnikud." řekla Amya a ukázala na čelenku, kterou měla přivázanou stejně jako ostatní na pravém rameni „Ale jednou budeme ta nejsilnější země tady. Jsme tým A. Jak vidíš, je to hlavně kvůli našim jménům. Náš vůdce není zrovna geniální stratég."
Ookami přikývl a všiml si, že dvojčata na něj mlsně (krvežiznivě) koukají a nervózně se zeptal: „Co jsou ti dva zač a proč na mě tak koukají?"
„Nemají jméno, jsou to prostě dvojčata a spojuje je tento řetěz, který mají na ruce." vysvětlila s nezájmem Amaya a dvojčata zvedla ruku, aby řetěz ukázala „Dívají se na tebe, protože ti nevěří a radší by tě zabili. Ani já sama nevím proč ti věřím, ale cítím z tebe velkou zášť vůči obyvatelům Konohy. Proto ti věřím."
„Jaký je vůbec váš plán?" položil další otázku Ookami.
Poprvé za celou dobu se Amaya, i když jen mírně pousmála.
„Tolik ti zase nevěřím, abych ti řekla jak náš plán má probíhat." odpověděla a zvedla hlavu „Je čas."
Všichni její společníci zmizeli.
„Kde jsou?" zeptal se překvapeně Ookami.
„Jen na obhlídce okolí, přece jenom jsme dost blízko od vesnice a nechceme, aby nás někdo spatřil." vysvětlila Amaya. „Teď si odpočiň, ať si zítra čilí, ale moc se od nás nevzdaluj."
„Nebojte se." uklidnil jí Ookami.
Celý den se potuloval jen v nebo okolo tábora. Večer se rozhodli jít spát dost brzo, ale bylo rozhodnuto, že každý z nich bude aspoň tři hodiny držet hlídku. Na Ookamiho se dostala hlídka okolo druhé hodiny. Všude bylo ticho. Ookami se postavil a rozhodl se trochu projít. Když ale vstal vzbudil Ai, která si lehla před pěti minutami.
„Kam jdeš?" zeptala se podezřele, ale hlavně unaveně.
„Jen to tady projdu, pro jistotu a abych neusnul." odpověděl Ookami.
„Dobře, ale věz, že tě sleduji." řekla Ai a zase usnula.
Ookami se vzdaloval od tábora. Po několika minutách uslyšel odněkud smutný zpěv. Přikrčil se a snažil se zjisti odkud zpěv vychází. Zpěv pocházel od dívky sedící na větvi a sledující měsíc, kousek před ním. Ookami se zaposlouchal do dívčina smutné zpěvu. Zpívala o nějakém muži, který byl popraven před očima své jediné sestřičky.
Zpívala asi pět minut než se někdo objevil pod jejím stromem.
„Nariko, jsi v pořádku?" zeptala se postava.
Ookami si před tím postavy nevšiml, takže když jí uslyšel polekaně sebou trhl. Dívka se zatím podívala dolů.
„Do háje, tým třináct." pomyslel si vyděšeně Ookami „Snad nás minou."
„Ichiro. To jsi ty?" zeptala se dívka.
„Jo." odpověděla postava a utřela si něco z obličeje „Ty brečíš?"
Nariko se rychle podívala na měsíc a odpověděla: „Ne. Co tě to napadá za hlouposti?"
Ichiro vylezl k ní nahoru a zeptal se: „Co se stalo? Víš, že to svým kamarádům můžeš, kdykoliv říct."
„Jen jsem si na něco vzpoměla jak jsem slyšela o tom klukovi ve vězení a teď to nemůžu dostat z hlavy." řekla Nariko „Hodně lidí ho chce zabít a ani se neptala na detaily."
Ookami se chtěl potichu vrátit do tábora, ale další věta ho zastavila.
„Taky si myslím, že by ho měli nejprve vyslechnout, Ookami se nikdy takhle nechoval." řekl Ichiro „Něco mi tu nesedí."
Dál už se bál Ookami poslouchat, aby si ho nevšimly, ale zdálo se mu divné, že je někdo, kdo ho chce bránit.
RÁNO
Amaya všechny vzbudila asi hodinu po rozednění. Rychle něco snědli a byli připraveni vyrazit.
„Tak jaký je váš plán?" zeptal se Ookami.
Amaya i ostatní nejprve přejeli rukou po kovu na svých čelenkách. Na nich se objevil znak Konohy.
„Zkusíme projít přes hlídku jako ninjové z Konohy. Pak nám ukážeš, kde se můžeme bezpečně schovat. Poté už můžeme pomalu ničit Konohu." vysvětlila krátce Amaya „A teď nás doveď na druhou jižní cestu.
„Dobře, pokusíme se o nenásilné vniknutí, snad nás nechají projít." řekl Ookami a vydal se na cestu.
Během půl hodiny dorazily k hlídkované oblasti. Všichni si všimli jak je Etsuko a Hiroki pozorují. Pozdravili je, ale oni dva neodpověděli je.
„Za chvilku projdeme, už jen kousek." myslel si v hlavě Ookami.
Najednou si před ně oba hlídači stoupli a zastavili je.
„Kdo jste?" zeptal se Hiroki.
„Jsme tým Shiro. Vracíme se z Matčina ostrova. Měli jsme tam opravdu dlouhou a obtížnou misi." řekl Ookami předem připravnou lež.
Hiroki s Etsuko si ninji bedlivě prohlíželi. I když měli čelenky se znakem Konohy, nemohli jim pořádně uvěřit. Po chvilce se na sebe podívali a přikývli.
„To asi těžko, jste příliš na západě, když jdete z Matčina ostrova, tak procházíte cestou, která je víc na jihu." řekl rázně Hiroki.
„Do háje." pomyslel si zklamaně Ookami.
„Tak to máte smůlu." řekla dvojčata a chystala se vytáhnout proti Geninnům své dýky.
Ookami je ale zastavil.
„Já to zvládnu." řekl, zvedl pravou ruku a namířil jí dlaní na Hirokiho a Etsuko „Shiro Guroo." (Bílá záře)
V tu chvíli se Hiroki s Etsuko chytli za oči a spadli na zem.
„Jediná moje genjutsu technika." vysvětlil narychlo Ookami „Musíme jít."
Udělal ale jen pár kroků, protože ho Etsuko chytla za nohu a nechtěla ho pustit.
„Do Budou." řekl Hiroki a ostatní členy týmu svázali úponky.
„Nejsou tak slabí jak jsi říkal." řekl Akio.
„Ne, jsou ještě slabší." pousmála se Amaya a vytrhla se ze sevření úponků.
Došla k dosud oslepenému Hirokimu a nakopla ho do břicha. Hiroki odletěl několik metrů a rozpadl se na hroudu klacků a všechny úponky uschly a rozpadli se na prach.
„To je nějaký klon?" zeptala se Amaya
„Zřejmě." odpověděl Ookami „Pokračujeme dál."
Pomalu šli dál. Etsuko se postavila. Bylo pořád vidět, že technika na ní působí. Už sice začínala rozpoznávat barvy, ale jinak neviděla vůbec nic.
„Dál ani krok." přikázala.
Všichni se zastavili a otočili se.
„Nechte to na mně, Amayao-sama." nabídla se Ai.
„Běž."
Ai vytáhla dýku a rozběhla se na Etsuko.
„Taka-me." řekla Etsuko a její oči se proměnili.
„Zastav!" zavolal na Ai Ookami.
Zjistil, že použitím téhle techniky, skončily účinky jeho genjutsu. Ai ale pokračovala. Chtěla Etsuko bodnout. Etsuko se ale útoku vyhla.
„Taka Koogeki." (Útok jestřába) řekla Etsuko a špičkama prstů pravé ruky projela skrz rameno Ai.
Musela to být velká síla, protože po útoku Ai ruka odpadla. Etsuko ovšem měla zlomené tři prsty. Ai řvala bolestí a Etsuko si držela ruku.
„Ty m***o!" zařvali dvojčata a Akio a rozběhli se se svými dýkami proti Etsuko.
Rychle se jim vyhla a vyskočila do vzduchu.
„Kunai Shigure." řekla a vyhodila všechny kunaie, které hodila.
Povedlo se jí trefit jen jedno z dvojčat do nohy. Když dopadla na zem zase se na ní s dýkami rozběhli. Pokusila se jim vyhnout ale nakonec jí Akio škrábl dýkou do obličeje a jedno z dvojčat do žeber. Muži byly čím dál tím víc rozhněvaní, tak odhodili dýky a pustili se do dívky ručně. Do toho pořád zněl Aiin bolestný brekot.
„Ningen Booru no Jutsu." (Technika Lidské koule) řekla dvojčata.
Jedno z nich se schoulilo do klubíčka a druhé s ním pomocí řetězu praštilo Etsuko do zad. Ta odletěla a pomalu se nemohla zvednout. Dvojčata a Akio do ní začali kopat. I když už zřejmě byla v bezvědomí muži nepřestávali.
„To stačí!" zavel Ookami.
Sám nevěděl proč to řekl, ale věděl že je musí nějak zastavit. Všichni se teď na něj podívali.
„Nechte jí tady, raději teď ošetřete Ai, ať můžeme vyrazit." přikázal.
Ai už byla úplně bledá, takže zřejmě ztratila mnoho krve.
„Na to není čas." řekla Amaya a hodila Ai do srdce svou dýku „A tu holku taky zabte."
Akio a dvojčata si vzali své dýky.
„Vykašlete se na ní." řekl Ookami „Musíme jít, Aiin řev museli slyšet i v jiných hlídkovacích oblastech.
„Ta holka zabila Ai." řekl Akio a ani se nezajímal o to že skutečným vrahem je Amaya.
„Ty tady nerozhoduješ, to já." řekla v klidu Ookamimu Amaya a vytáhla z Ai dýku „A já říkám ať tu holku zabijí."
„Rozkucháme jí tak, že ani červy nebudou muset její maso žvejkat." řekla dvojčata.
Akio přikývl. Byli připraveni dívku rozpárat.
„Kuchyiose: Kawarimi no Jutsu."
Etsuko zmizela a místo ní se objevil kus dřeva.
Všichni se podívali na Ookamiho. Už měl opět normální zuby, bílé oči a černé vlasy. Byl skrčený a ruce měl na Etsuko.
„Už jí..nesmíte..ubližovat nebo..s vámi..nepůjdu..do Konohy." řekl rozčileně.
„Bylo mi hned jasné, že ty k nám nepatříš." řekla Amaya a dala Ookamimu pěstí do obličeje. Ookami odletěl a narazil do nejbližšího stromu. Cítil obrovskou bolest. Měl štěstí, že mu Amaya úderem nezlomila čelist. Pomalu se postavil. Akio a dvojčata už na něj chtěla zaútočit, ale Amaya je zastavila: „Já ho zvládnu."
S těmito slovy se na Ookamiho rozběhla. Ookami se rychle vzpamatoval a začal se Amayiným úderům vyhýbat. Docela se mu to dařilo, ale kdykoliv Amaya udeřila pěstí a Ookami se vyhnul měl dojem jako by ho i tak praštila. Po několika takových úderech už padl na zem a nemohl se pohnout.
„Slábneš Ookami." řekla Amaya a kousek odstoupila „Asi se divíš jak je možné, že cítíš bolest, i když jsem tě ani jednou netrefila. Ta technika se jmenuje Kami Kobushi." (Boží pěst)
Akio s dvojčaty zatleskala a Amaya se mírně uklonila. Pak se otočila a uviděla jak Ookami znovu vstává.
„Omlouvám..se..Amayo, že jsem..tě..podrazil." řekl Ookami a pomalu vstával.
Amaya byla mírně vykolejená a řekla: „Nechápu."
„Zbytečně..jsem tě do..toho..zatáhl a..teď tě..musím..zastavit." vysvětlil Ookami, narovnal se a pomyslel si „Tělo sílu už nemá, ale chakru mám pořád."
Uvolnil ruce a začal do nich nabírat zbytek své chakry. Už byl připraven zaútočit, ale najednou mu za krkem projela ohromná bolest a celé jeho tělo paralyzovala. Znova upadl na zem a cítil jak jeho tělem prochází něco bolestivého. V tu chvíli se mu před očima objevili obrázky spuštěné jako rychlý film.
Bolest začínala utichávat a Ookami cítil něco jako novou sílu. Nebyla to síla, která ho ovládala, když zabil Danna a spolupracoval s cizími ninji. Byla to síla jemu známá. Jakoby byla celou dobu někde schovaná. Dokonce i některé vzpomínky jako by byly oživeny.
Ookami se postavil úplně bez problému.
„Copak Ookami, nehodláš se vzdát?" pousmála se Amaya.
„Nejmenuji se Ookami. Jmenuju se Ryo." oznámil Ookami a pomyslel si „Nevím co se stalo a proč se mi vrátili útržky starých vzpomínek, ale na to není čas. I když mám novou chakru moje technika vydrží maximálně minutu, tak musím rychle."
Ryovi dlaně vzplanuly, on však žádnou bolest necítil. Rychle se rozběhl na Amayu. Snažil se jí trefit svou ohnivou pěstí, jenže Amaya byla hodně zkušená. Vyhýbala se jeho úderům bez problémů, ale ohnivá stopa jí na některých místech popálila a tím ji zpomalila. Uvědomila si to a rychle se od Rya vzdálila. Vytáhla znovu svou dýku a hodila jí po něm. Ryo se vyhnul, rychle utvořil pečetě a položil ruce na zem.
„Kuchyiose: Kawarimi no Jutsu." řekl a Amaya zmizela.
Objevila se těsně před Ryem a ten jí vrazil ohnivou pěst přímo do srdce. Ryovo pěsti pohasly a Amaya se postavila.
„To bylo opravdu působivé." řekla a oprašila se na místě kam jí Ryo praštil.
„To už nevydržíme." řekla dvojčata, postavila se společně s Akiem po Amayině boku a utvořila pečetě „Katon: Housenka no Jutsu."
Na unaveného Rya vyletěli z úst dvojčat ohnivé koule. Ryo se nemohl strachy ani pohnout, úplně na ně zapomněl a z dvojčat měl hodně velký strach. Než si to stačil uvědomit, někdo před něj hodil svitek potřísněný krví.
„Aian Ningyoo." ( Železná loutka) zvolal někdo za ním a před Ryem stála železná loutka vypadající jako muž, která všechny ohnivé koule nechala narazit do sebe.
Z poničené loutky vycházeli tenké modré nitky a táhli se někam za Rya, který se otočil a překvapeně úžasl. Byla tam Yukiko a bylo na ní vidět bojové odhodlání.
„Omlouvám se, že jdu pozdě, ale zaspala jsem." vysvětlila Yukiko a všimla si Etsuko ležící na zemi „Je Etsuko v pořádku?"
„Snad jo." řekl Ryo.
„Dobře, potřebuji tvojí pomoc. Prilož ruce na záda té loutky a pošly mu všechnu ohnivou chakru." požádala Yukiko.
Ryo přikývl, položil ruce na loutku a začal do ní pouštět zbytek své chakry.
„Snad to bude stačit, doufám že ústa loutky jsou v pořádku." pomyslela si a řekla „Katon: Goukakyu no Jutsu."
Ústa loutky se otevřela a vypustila na nepřátelé proud ohně, který se proměnil v kouli. Když oheň uhasl zjistili, že největší zásah dostala dvojčata. Akio i Amaya se vyhli a měli jen drobné popáleniny. Dvojčata se postavila a bolestně se podívala na Amayu. Ta se jen na ně pohrdlivě podívala. Jedno z dvojčat zvedlo ruku a vystřelilo do vzduchu elektrickou jiskru. Do deseti sekund zmizeli.
„Kam zmizeli?" zeptal se Ryo.
„Zdrhli, protože to jsou srabové, ale já se jen tak nevzdám." řekla Amaya a s Akiem se rozběhla k Yukiko.
„Já ještě neskončila." řekla Yukiko, uvolnila provázky na své loutce a připojila je na dřevěné hlavy ukryté v korunách stromů „Ichi Atame: Kunai."
Na Akia a Amayu vyletla ze stromu hlava a začala střílet kunaie. Oba se kunaiům vyhli. Ryo se rychle rozběhl ke kunaiům. Amaya ho chtěla zastavit, ale z druhého stromu vyletěla druhá hlava.
„Nii Atame: Doku." řekla Yukiko a na Amayu s Akiem vyletěl z hlavy jedovatý kouř.
Ryo popadl kunaie ze země. Rozběhl se ke stromu, udělal na něm pár kroků, odrazil se a přeletěl nad jedovatým kouřem.
„Kunai Shigure." řekl, hodil všechny kunaie, které posbíral a spadl do oblaku.
Během chvilky se kouř rozplinul a Yukiko viděla následky útoků. Všichni tři co byli v jedovém mraku byli úplně bledí. Ryo ležel na zemi a nehnul se Akio byl zraněn na rameni a noze a Amaya mírně na ruce.
„Vypadá to, že musíme vypadnout." řekla slabě a společně s Akiem se začala co nejrychleji vzdalovat.
Yukiko se za nimi nerozběhla, jelikož věděla že jed v těle si s nimi poradí. Teď rychle musela pomoc Ryovi. Doběhla k němu, otočila na záda a z taštičky vytáhla lahvičku s protijedem. Otevřela mu pusu a protijed do něj nalila. Už zbývalo jen čekat.
„Haló, potřebujeme rychle pomoc." ozvalo se z lesa.
Yukiko se postavila a podívala se směrem odkud hlas šel. Z lesa za několik sekund vyšel celý tým třináct a Jiro s Ichirem nesli na zádech nějakého ninju. Po bližším pohledu bylo poznat, že se jednalo o Tatsuiho Yasuu. Celý tým koukal na Yukiko, pod ní ležícího Rya, Etsuko a hromadu klacků, která dříve bývala Hirokim.
„Co se tady stalo?" zeptal se Sachio.
„Napadli nás nějací ninjové, ale povedlo se nám jim ubránit." řekla Yukiko.
„Dobrá, Nariko pomoz té dívce vzít toho kluka. Já vezmu tu dívku." přikázal Sachio a Nariko jen přikývla.
Díky pomoci se do Konohy dostali všichni tři zranění v bezvědomí za necelou hodinu. Okamžitě se vydali do nemocnice. Po cestě je ale někdo zastavil. Byla to Junko a když viděla zraněné tvářila se vyděšeně.
„Co se jim stalo? Budou v pořádku?" zeptala se starostlivě.
„Neboj se o ně." uklidnil ji Sachio „Zastavila si nás, takže nám chceš něco sdělit."
„Ano Sachio-sensei." přikývla Junko „Máte se dostavit do kanceláře Hokageho."
„Dobře, jen dopravím zraněné do nemocnice." řekl Sachio.
„Můžete tam jít rovnou, Sachio-sensei." řekla Nariko „Ten kluk není tak těžký, takže Yukiko a Junko můžou vzít Etsuko."
„Tak dobrá." řekl Sachio a předal Etsuko Yukiko a Junko.
Pak se vytratil.
„Tak rychle do nemocnice." řekl Ichiro „Yasuo-sensei na tom není moc dobře. Cejtím jeho krev už na celých zádech."
HOKAGEHO PRACOVNA
Sachio zaklepal na dveře pracovny.
„Dále." ozvalo se z pracovny.
Sachio vstoupil a kromě něho uvnitř byl ještě Michio a Daichi. Hokageho židle byla natočena směrem k oknu, takže na Hokageho nebylo vidět. Sachio pozdravil a všichni až na Hokageho pozdrav opětovali.
„Yasuo se ještě nevratil z mise?" zeptal se Michio.
„Už je zpět, ale je v nemocnici." řekl Sachio a pustil se do vysvětlování „Chystali jsme se na misi, ale po cestě jsme našli jeho tělo kousek od cesty. Bohužel byl celou dobu v bezvědomí, takže nevíme co se děje. Ale co se děje tady?"
Hokageho židle sebou nervózně zavrtěla a otočila se směrem k ostatním. Neseděl v ní ale Hokage, nýbrž Otome.
„Hokage-sama musel odjet s některými ninji do Iwagakure no Sato." řekla překvapeným Jouninům „Po dobu co tu nebude, jsme my vůdci Konohy."