Nová generace - 10.) Špion

„Teď můžeš přemýšlet nad tím co jsi udělal." řekl ninja a hodil Ookamiho do cely „Chvilku si tu posedíš než se rozhodneme co s tebou."
Ninja odešel a Ookami se posadil na studenou zem. Cítil se provinile, ale také zároveň pocítil velkou úlevu. To co provedl jako by ho vůbec netrápilo.
„To už si ze mě na Akademii udělali takovou zbraň, že ani nepociťuju tolik viny jak bych očekával." pomyslel si a prohlížel si jemně popálenou pravou ruku.
Ta vina, smutek, zklamání a zlost na sebe samého musela být zřejmě hluboko uvnitř něj, ale napovrch nevyšla ani během následujících několika dní. Místo toho se Ookami znovu pustil do tréninku. Začal znovu meditovat a jeho mysl se začala uklidňovat, takže mohl trénovat své techniky. Za celou dobu ho ovšem nenapadlo ani jednou utéct, i když by to zřejmě zvládl.
Po několika dnech od jeho uvěznění se dveře do místnosti, kde byly dvě cely otevřely. Bylo to neobvyklé jelikož strážný nosil Ookamimu jídlo vždy ráno a to mu muselo vystačit celý den. Do místnosti vešla Yukiko. Došla ke mřížím a smutně se na Ookamiho podívala.
„Můžeš mi vysvětlit co se stalo?" zeptala se smutně.
„Zabil jsem..svého..staršího..spolužáka, jak prosté." řekl a ani se na Yukiko nepodíval, takže si nevšiml že Yukiko brečí.
„Ale proč a to ti ho není ani trochu líto?" zeptala se znovu.
„Nemůžu..říct proč..jsem to..udělal, protože..by..jsi to..nepochopila." vysvětlil Ookami „A jediný koho...je mi..trochu..líto jsou..jeho..rodiče."
„Proč se chováš tak bezcitně?" zeptala se opět Yukiko „Zabil jsi svého spolužáka před očima malých dětí."
„Jsem..zbraň bez..emocí, přesně..tak..jak..mě Akademie..vycvičila." odpověděl Ookami a ani nevěděl proč, mírně se pousmál.
Yukiko s brekem utekla a místo ní přišel do místnosti ninja.
„Do pravého rohu." přikázal a Ookami uposlechl.
„Co se..děje..pane?" zeptal se Ookami.
„Musím prohledat tvou celu a tebe. Jeden z hlídajích ninjů říká, že každou noc vidí z tvého okna slabé záblesky světla. Musím to tu prohledat, protože ty záblesky by mohli být nějaký signál pro nepřítele." vysvětlil ninja.
Ookami jen na srozuměnou přikývl.
O PÁR DNÍ POZDĚJI
Dveře do místnosti se otevřeli. Dovnitř vešel Rei. Tvářil se poněkud klidně, i když to co před chvílí zjistil ho dost zarazilo.
„Ahoj, tak tady tě máme." pozdravil a opřel se rukama o mříže Ookamiho cely.
Ookami se podíval, kdo ho přišel navštívit a když uviděl Reie usmál se.
„Ahoj. Jak..jsi se..o tom..dozvěděl?" zeptal se „A kde..je Daiji?"
„Zrovna jsem potkal otce toho mrtvého kluka. Slyšel jsem, že jsi mu spálil hlavu na úhel." řekl Rei a pak zvážněl „Vypadáš pořád stejně jako když jsme odešli. Klidný a bezstarostný."
Byla to pravda. Než Ookami zabil Danna byl velmi zesláblý a unavený. Teď když má každý den mnoho času může trénovat a meditovat dle libosti.
„Já vím...Trénuju a..medituju." řekl hrdě Ookami „A kde..je..ten Daiji?"
„V nemocnici. Na psychiatrii." řekl Rei a ani nečekal až se Ookami zeptá proč „Když zjistil, že si toho kluka zabil díky technice, kterou tě naučil on, tak se zhroutil. Ale snad bude v pořádku."
„To je..mi..líto." řekl upřímně Ookami „Bylo to tím...že..jsem se..nedokázal..soustředit a být..v..klidu."
„Podle toho co se mi zatím podařilo zjistit, zrovna tvůj případ řeší, ale máme tu znepokojivé zprávy z hranic, tak je možné, že tvůj případ odloží." vyprávěl Rei „Ještě jedna věc. Nejsi žádná zbraň vytvořená akademii. Jsi normální ninja jako většina z nás. Nehraj si laskavě na něco co nejsi. To co Daiji pro tebe dělal nebylo z důvodu, aby z tebe udělal zbraň, ale aby jsi zesílil, byl klidný a dokázal se ubránit. Takže si tu nehraj na žádný bezcitný stroj na zabíjení. Už nejsi ten slabý ninja z Akademie. Jsi normální ninja s přátely. Zvykej si."
Ookami na něj s úžasem zíral.
„Už musím jít. Čau." řekl a odcházel pryč z místnosti „To jsem mu to nandal."
Ookami jen zíral před sebe. Byl trochu vykolejený z toho co Rei řekl a to mu v hlavě dělalo ještě větší zmatek. Už si nedokázal uvědomit, kdo je, co je, proč je tam kde je a mnoho jiných otázek. Z přemýšlení ho vytrhlo znovuotevření dveří, které se nestihli ještě ani zavřít po Reiovo odchodu. Do místnosti vstoupil ninja a vedle něho byl nějaký muž v krátkém kimonu. Ninja otevřel dveře od druhé cely, hodil do ní muže, podíval se na Ookamiho a zase odešel. Muž se postavil a podíval se naproti na svého souseda. Pak se začal usmívat. Vypadal značně podnapile.
„Tak tady je náš špion." řekl a jeho alkoholový dech byl cítit až k Ookamimu.
„O čem..to..mluvíte?" zeptal se Ookami.
„Tak ty to ještě nevíš?" zeptal se s úsměvem muž.
Jeho hlas Ookamiho štval.
„Co..nevím?" zeptal se trpělivě.
„No tak já ti to povím." řekl muž „Říká se, že si špion a máš za úkol sledovat jak se na Akademii trénují mladí ninjové."
Ookami šokovaně na muže koukal, ten se jen culil.
„Ale..to není..pravda." vydal ze sebe asi po minutě Ookami.
„Tak to je." řekl muž.
„Řekněte..mi víc." požádal Ookami.
„Prý jsi ze Země Vody a jak jsem řekl máš za úkol sledovat trénink mladých ninjů na Akademii. Kvůli tomu jsi se prý přestěhoval mimo vesnici. Rozneslo se to vesnicí rychlostí blesku. Věděl by jsi to mít okno ven na druhé straně. Když mě sem vedly viděl jsem před budovou spoustu lídí protestujích o tom, aby s tebou co nejrychleji něco udělali. Mírnější říkají jen vyhostit za hranice země. Ten zbytek mluví o trestu smrti." vysvětlil vše muž „Hokage-sama se zatím nerozhodl. Bohužel jsme nikdo neví proč. Takže máš docela štěstí."
„Kdo..to o mně..začal..říkat první?" zeptal se trochu vyděšeně Ookami.
Za celou dobu nepřemýšlel o ničem jako trest smrti a teď ho jeho vyhlídka děsíla. Měl ještě spoustů plánů, které nesouvyseli s jeho prací jako ninji.
„To nevíme. Začalo to hned druhý den po vraždě toho kluka." řekl muž.
Najednou spadnul na tvrdou zem a začal hlasitě chrápat. Ookami udělal několik kroků od mříží a posadil se.
„Co teď?" pomyslel si „Kdo ví jak dlouho budou o mé vině rozhodovat. Pustím se do tréninku svých technik. Třeba mě to uklidní. Ještě nejsou úplně dokonalé."

DRUHÝ DEN V HOKAGEHO KANCELÁŘI
Muž, který vedl všechny ninji Konohy seděl za stolem a četl nějaké papíry. Svou čepici představující jeho post Kage měl vedle stohu papírů. Někdo zaklepal na dveře.
„Pojďte dál." řekl Hokage a odložil papíry, které pročítal.
Do kanceláře vstoupil Yasuo a v ruce držel papíry.
„Omlouvám se, že vás vyrušuji Hokage-sama, ale tady jsou Ookamiho lékařské zprávy." řekl Yasuo a předal je Hokagemu.
„Už jste zjistili co znamenají ta tetování?" zeptal se Hokage a letmo prohlédl lékařské zprávy.
Yasuo drze vyplázl jazyk.
„Chápu." přikývl Hokage „No, jeho případ musíme odložit jelikož mám teď důležitější věci na práci. Musíme zjistit co dělali ninjové ze Země Země na našich hranicích."
„A co říkate těm teoriím o Ookamim?" zeptal se Yasuo.
„To, že je špion?" zeptal se Hokage a Yasuo jen přikývl „Nevěřím jim ani slovo."
Yasuo se pousmál. Hokage otevřel jeden ze šuplíku ve svém stole, vytáhl z něj papírů a dal je Yasuovi.
„Vaše nová mise. I když vás teď potřebuju mise Geninů nemůžu přerušit." vysvětlil Hokage, když si Yasuo papíry vzal.
„Dobře, děkuji Hokage-sama, nashledanou." rozloučil se Yasuo úklonem a chystal se k odchodu.
„Ještě počkej." zastavil ho Hokage „Zavolej mi sem Murasakii Otome. Už by se měla vrátit ze své mise."
„Ano, Hokage-sama." přikývl Yasuo a odešel.

V NOCI TEN SAMÝ VEČER V CELE PŘEDBĚŽNÉHO ZADRŽENÍ
Ookami seděl v rohu své cely a vypouštěl mihotavé světlo. To vždy jen zablikalo a zase zhaslo. Najednou se ozval ve dveřích vchodu do místnosti nějaký cvakavý zvuk. Ookami skončil se svou aktivitou, postavil se a došel k mřížím cely. Když se podíval ke dveřím, uviděl jak se pomalu otevírají. Z nich vyšla přikrčená postava. Ve tmě ji Ookami nedokázal poznat.
„Odstup kousek." zašeptala postava a Ookami poslechl.
Postava došla ke dveřím cely a začala něco dělat se zámkem. Ookami se kousek naklonil, aby viděl co postava dělá. Z dvou jejich prstů vylézali silnější modré provázky a hýbali zámkem. Za minutku zamekl cvakl a dveře se otevřely.
„Jsi volný, teď uteč. Vydej se jižní druhou cestou. Hlídkuje tam tým dvanáct, takže tam v noci proběhneš bez problémů, ale buď opatrný. V lesích mezi hlídkovací oblastí týmu dvanáct hlídají už chuunini." šeptala postava.
„Proč?" zeptal se Ookami.
Postava se zadrhla. Ookami se k postavě přiblížil, ale postava udělala několik kroků zpět.
„To nemůžu říct." řekla postava „Prostě jsem dostala úkol a teď jsem ho splnila."
„Poslechnu..tě." řekl Ookami a vyšel z cely.
Z ničeho nic vyrazil proti postavě a přitlačil ji ke zdi.
„Ty?" řekl překvapeně, když si prohlédl postavu.
Postava začala brečet.
„Neboj..se." utěšil postavu Ookami „Nikomu to..neřeknu."
Po těhle slovech odešel a potichu prošel přes místonst, kde přes den hlídal ninja, který ho zatkl, ale v noci to tu bylo prázdné, zřejmě proto že ninja chodil každou noc pravidelně na obhlídku. Rychle vylezl z budovy a rozběhl se k bráně, kterou musel utéct z Konohy. Celou dobu co běžel měl dojem, že ho někdo sleduje.
Byla to pravda. Dvě postavy byli schované v uličkách a nenápadně běžícího Ookamiho sledovali. Byla tu ale ještě jedna postava, která Ookamiho sledovala ze střech budov.
Za několik minut byl Ookami u brány. Nenapadlo ho, že u brány někdo bude, takže rychle proběhl ven a vydal se na jih.
„Kdo to byl?" zeptal se jeden z hlídajících ospale.
„Eh." vydal ze sebe druhý hlídající, kterého první vzbudil.
„Ale nic." řekl první a zase usínal.
Ookami se na cestě zastavil.
„Říkala, že se mám vydat druhou jižní cestou. Kousek odtud je rozcestí a druhá cesta z leva bude ta o které mluvila." přemýšlel Ookami.
„Tak tady jsi." řekl někdo za ním.
Ookamimu byl tenhle hlas hodně povědomý.
„Jak jsi..mě..našel, Katsuro?" zeptal se Ookami a otočil se na dvojče svého bývalého týmového partnera, kterému se už změnily oči.
„Byla to jen otázka času než utečeš. A teď, když jsi utekl a zabil jsi nevinného, můžu zabít já tebe a pomstít se za to jak jsi mě ztrapnil." řekl rozčileně Katsuro.
„To..tě to ještě..nepřešlo?" zeptal se Ookami a v jeho hlase byl náznak strachu.
„Jsem hlavní dědic našeho klanu a ty jsi mě naprosto ztrapnil před všemi žáky." řekl rozčileně Katsuro a vytáhl kunai.
Ookami se rychle přemístil a zaútočil na Katsura z levé strany.
„Katon: Toochi." řekl a rozběhl se na Katsura a pravou ruku, ve které nabíjel ohnivou chakru měl za sebou.
Napřáhl se a chtěl udělat Katsurovi to samé co Dannovi. Do ruky ho ale bodl kunai. Katsuro se jen usmíval.
„Z tak pomalou technikou mě těžko porazíš." řekl a praštil Ookamiho pěstí do solaru.
Bohužel už to nebyl Ookami co praštil, protože Ookami stihl použít Kawarimi no Jutsu a zmizet. Teď byl opět na cestě. Schoval se do lesa kousek od místa, kde hlídkoval tým dvanáct a prohlédl si zraněnou ruku. Měl štěstí, byl zraněn jen lehce.

„Kruci zdrhl mi." postěžoval si Katsuro a zvedl kunai, který po Ookamim hodil „Myslel jsem, že jsem mu tím probodl ruku."
Podíval se na kunai zblízka a všiml si, že špička kunaie je úplně tupá.
„Podívejme, já si vzal omylem tréninkový kunai." řekl trochu sklesle „Za to určitě může Etsuko. Až se dozví, že kvůli ní utekl nebe... jen zločinec, nebude moc nadšená."

„Je to.v.. pořádku." kontroval ránu Ookami „Teď musím..potichu..projít přes..tuhle..oblast a..dostat se pryč.. ze Země Ohně."
Ookami se potichu plížil přes les kousek od cesty. Vedle cesty viděl dohořívající oheň a dvě postavy. Jedna z postav se přikrčila k zemi.
„Do Budou."
Ze země na Ookamiho vylétly výhonky a chtěly ho svázat. Ookami, ale stihl jen tak tak zareagovat a použil Kavarimi no Jutsu. Objevil se na větvy stromu a pod ním se hýbali výhonky. Vypadali jakoby měli vlastní mozek, protože náhradu okamžitě pustili a začali se kývat do stran. Ookami tušil, že ho hledají a přeskočil na jinou větev. Pak seskočil na jinou větev a začal utíkat pryč.
Když byl dostatečně unavený, zastavil se a posadil u jednoho stromu. Do někořlika minut usnul. Ráno ho vzbudily sluneční paprsky. Pomalu se postavil a v jeho žaludku silně zakručelo.
„Zkusím se podívat po nějakých bobulích." pomyslel si a začal prohledávat okolí.
Během několika minut našel křoví s modrými bobulemi. Ani nekontroloval jestli jsou jedlé a rychle je do sebe naházel. Necítil se nijak špatně ani hodinu po jídle.
„Vypadá to, že jsem měl štěstí." pomyslel si a sledoval okolí jestli vidí pořád dobře „Můžu dál pokračovat."
Procházel lesem kousek od cesty. Šel asi půl hodiny, než omylem šlápl do pasti a během několika sekund vysel hlavou dolů. Když si uvědomil co se stalo strašně si zanadával. Vysel tam asi dvacet minut, než někdo vylezl ze křoví.
„Ale, ale copak to tu máme?" podivil se naoko dotyčný, zřejmě muž „A dokonce je to ninja z Konohy. To je skvělé Ai."
„To ano, Akio." řekla žena stojící za mužem.
Ookami se na provaze otočil a prohlédl si oba dva. Muž byl staršího věku, o něco větší než Ookami. Měl mírně prošedlé vlasy a unavené zelené oči. Žena byla asi o čtyři roky starší než Ookami, byla vysoká a měla dlouhé blonďaté vlasy rozdělené do dvou culíků. Oba dva měli na pravém rameni čelenku, kterou nosí nijové, ale neměla žádný znak.
„Zabijeme ho." řekl Akio a vytáhl dýku.
„Dobře, ale nezapomeň to po sobě uklidit." řekla Ai a chtěla odejít.
Ookami zavřel oči a mírně otevíral ústa jakoby si něco mumlal.
„On se snad modlí." zasmál se Akio a přiblížil se k Ookamimu.
„Počkejte." zastavil oba Ookami a otevřel oči.
Byly opět rudé a tesáky se stejně jako posledně zvětšily.
„Vypadáte silně a jelikož se zde skrýváte, zřejmě tu něco chcete a já bych se potřeboval nějak pomstít Konoze." řekl.
„Ale, ale jaká náhoda. Máme v plánu napadnout Konohu a pomalu jí zevnitř zničit." řekla Ai „Jsi dost schopný?"
„Když na to příjde, tak ano." přiznal Ookami.
Ai hodila kunai a rozřízla lano a kterém byl Ookami a on dopadl trochu tvrdě na zem.
„Pojď za mnou." řekla Ai „Buď se k nám přidáš a nebo tě náš šéf zabije."
Ookami se za ní vydal a Akio byl za ním a sledoval ho. Za pět minut dorazili k táboru. Tam seděli další dva muži – dvojčata – a ještě jedna žena. Dvojčata byla vysoká a stará asi jako Otome a měla zrzavé vlasy a vousy. Žena vypadala ze všech lidí nejzkušenější. Měla krátké hnědé vlasy a vypadala tak na dvacet let. Celou dobu zírala do prázdného ohniště.
„Amaya-sama, tenhle kluk by nám chtěl pomoct se zničením Konohy." řekla Ai a ukázala na Ookamiho.
Amaya se na Ookamiho jen letmo podívala.
„Jak se jmenuješ?" zeptala se a zase se dívala do ohniště.
„Ookami." odpověděl.
„Proč bychom ti měly věřit?" položila Amaya další otázku.
„V Konoze mě chtěli zabít, pokud půjdu s vámi můžu se jim pomstít teď a ne až za několik let." vysvětlil Ookami.
„Nevypadáš zrovna moc silně. Co nám nabízíš?" pokračovala v otázkách Amaya.
„V Konoze se vyznám. Vím, kde bychom se mohli ukrývat a také vím, kde jsou nejslabší stráže. Jsou to teprve Genini." řekl Ookami.
„Tak dobře, vyrážíme zítra, ale nějak se zamaskuj ať tě nepoznají." řekla Amaya, pokynula Akiovi levou rukou a dál zírala do ohniště.
Akio prošel okolo Ookamiho a strčil do něj. Sebral ze země starý zelený plášť s kapucí, který byl od krve a podal ho Ookamimu. Ookami si ho oblékl. Pak si rukou prohrábl vlasy a ty zbělely a trochu se prodloužily.
„Jsem připraven." řekl a usmál se.